Příspěvky uživatele

< návrat zpět

//Mahtae sever

Šel jsem dál a popravdě jsem netušil, jestli jsem náhodou někde špatně nezabočil. V téhle chumelenici to bylo jednoduché. Jeden šel a pak najednou bum byl úplně někde jinde. Chtěl jsem nás vzít podél řeky a pak u jezer odpočit, ale jak jsem šel, najednou jsem nevěděl, kde je nahoře a kde dole. Jediné, co mi zůstalo jako navigační bod byla řeka. "Drž se u mě," řekl jsem Styx a snažil se jí sněhem udělat cestu, aby se nemusela tolik namáhat. Doufal jsem, že řeka nás dovede někam, kde se zorientuju lépe. Sněhu přibývalo s každou vteřinou se na nás nsnášel a snad sněžilo i ze spoda. Nechtělo se mi tu zemřít a tak jsem doufal, že snad mne naše kroky dovedou ěkam správně. Prosím.... prosím...
A tak se stalo, že jsem nás dovedl až k moři, kde konečně přestávalo tolik sněžit, jak bylo teplo a spíše tu mrholilo. "Tak to ne, já ho budu chtít zpátky," ohradil jsem se. Rozhodně jsem neplánoval jí svůj přívěsek nechávat. Kde sehnala ty ostatní mne mírně zaujalo. "A kdes vzala ty ostatní?" zeptal jsem se. Na tajnou zlodějku mi přišla až moc nápadná. Na borce, co si něco vybojuje silou zase moc mrňavá. Sice mohla mít magickou sílu, ale tu jsem nepovažoval za použitelnou. Nebo, ne v jejím případě, když tu byl magický skoro každý. "Tak odtud je to jenom kousek do našeho pelechu," pronesl jsem s úsměvem, když jsem se konečně zorientoval.

//Roh hojnosti přes magický palouk

//Borůvka úkryt

S kožešinou na zádech jsem se plahočil k řece, následován její výsostí, která si nesla můj věnec na hlavě, jako by to byla nějaká trofej. Došly jsme k řece a vydatně se rozsněžilo. Už abychom byly zase v pelechu. Kouknul jsem se na Styx, ale ta ťapkala nadšeně za mnou. Evidnentě jí sex dodával nějakou tu energii, kterou ze mě spíše odsával. Nedivil jsem se jí, byla přece jenom k nakousnutí, takže teď byla určitě v rauši ze spokojenosti sama se sebou. "Koukni, vypadáš strašně hezky," pronesl jsem a ukázal k ledu na řece, který jsem tlapkou očistil, aby se mohla podívat. Vážně jí to slušelo. Navíc jsem měl takový trochu majetnický pocit, když měla na hlavě něco mého. Usmál jsem se na ni a olízl jí něžně čenich, než jsem chumelenicí vyrazil zase na jih.

//Delta, přes mahtae jih

Byl jsem celkem v klidu. Ale ten pocit netrvalo dlouho. Styx se mi začala mazlat v obličeji a natahovat se pro korunku, co mi držela za ušima. "Tu máš ty cácoro," pronesl jsem se smíchem a dál korunku na její hlavu. Ve vavřínech z bronzu vypadala jako urozená dáma. "Pojď, mela by ses na sebe podívat, " vyzval jsem ji a neochotně se zvedal z kožešin. Styx se rozhodně hezky rozválela, ale fakt jí to slušelo a já chtěl aby se viděla. Na to bylo potřeba řeku a já věděl o jedné hezké. Zvedl jsem se a seskákal dolů do jeskyně pro plebs. Naše jsem tu svou kožešinu že srnce. Byla hezká, zachovalá a rozhodně lepší než spát na hlíně v našem novém domově.
Rozhodl jsem se, že Erlend tu není. Na moje volání neodpověděl a úkryt byl prázdný. Trochu mě to zamrzelo, ale třeba ho potkáme cestou. A nebo si budu přátaby mi ho nekdo přivedl do cesty a to se stane, jako vždycky. Mam vic štěstí než rozumu. Vyšel jsem z jeskyně a doufal, že mě Styx s věncem následuje. Kožešinu jsem si hodil na záda.

//mahtae sever

//borůvka

Vypadalo to, že v lese je celkem rušno, ale tady byl docela klid. To jsem byl celkem rád, nerad bych se dělil o pozornost Styx s někým jiným. Byl jsem prostě sobecký prase, takže jsem se trochu zašklebil spokojeností, že tu nikdo není. Nemusel jsem řešit ani to, že vedu Styx k nám do úkrytu. Navíc Styx byla rozhodně ne dobrým návštěvníkem, který se hned hrnul tam, kam ho minule pozvali. Nevěřil jsem tomu, že by Baghý vadilo, že leze do její jeskyně. Však si ji tam sama minule pustila, tak by to nemusel být problém, ale já se tam úplně nehrnul. Nechtěl jsem dostat úplně přes držku, kdyby náhodou Baghý nebo nedejbože Jinks přišli. Vyskákal jsem za ní, ale nehrnul jsem se do kožešin, které si ona tolik oblíbila. I když jsem byl oprsklý, nechtěl jsem to tady úplně ničit. "Úplně bych to nezesvěcoval tady, pojď raději dolů," pronesl jsem a nežně se na Styx vrhnul tady na místě. Tolik k protestum.

Prosinec 3/baghý a styx

Neměl jsem úplně v plánu se tu pouštět do nějakého dojemného vyprávění. Baghý navíc vypadala, že chce být chvilku sama. Nedivil jsem se jí, být Alfou sebou neslo spoustu pitomostí, které jeden musel řešit a jednou z nich byla neustálá přítomnost někoho ze smečky kolem, co něco potřeboval. Chápal jsem její potřebu klidu. Možná víc než kdokoli jiný. Mluvila teď se Styx a pronesla něco o tom, že se změnila. Mírně jsem polkl, protože jsem se bál, že si to Styx přebere po svém a že zase bude nakrknutá, že jí někdo uráží jako příšerku. "Změnila se rozhodně, má teď mnohem sladší povahu," pronesl jsem a pokusil se to zahrát do autu alespoň tímhle výrokem, i když těžko říct jak úspěšně. Hodil jsem pak na Baghý významný pohled, aby věděla, že téma Styxina kožichu je tabu.
Pak jsem se musel zasmát. "Ne rozhodně se o nic nesnažme," pronesl jsem a smích mnou zachvěl. Ne, nechtěl jsem další vlčata. Popravdě jsem je nikdy nechtěl, takže jsem se o ně ani nemohl snažit ne? Bylo ovšem fajn vědět, že by Alfa neměla problém s ničím. Hodil jsem pohled na Styx, která mohla ještě něco chtít dodat. "No, asi tě nebudeme úplně rušit, nebo spíš já vás nebudu rušit, pokud si chcete něco říct," pronesl jsem a pokud na mne nikdo nepromluvil a nezastavil mne, tak jsem se vzdálil.

Styx vypadala, že je mým ohlašováním příchodu ne úplně nadšená. Lesem se navíc ozvalo další volání. Znal jsem ten hlas, ale už jsem ho dlouho neslyšel, abych si ho spojil s nějakým určitým jménem a navíc... neměl jsem úplně v plánu se nějak loučit se společností Styx právě naopak. Začala mluvit o tom, že si půjdeme vzít jednu z těch kožešin, které jsem tam natáhnul. Byla moje, tak proč bych si ji nevzal, že ano. Navíc, máme tam teď nových kožešin až až, jedna starš nebude nikomu chybět. Před Styx jsem se tvářil jako dokonalý nebojsa, ale popravdě jsem se s nikým nechtěl pouštět do bojů, ne kvůli nějaké pitomé kožešině.
Vykročil jsem směrem k úkrytu, který Styx znala poměrně dost dobře. Baghý ji tam přece sama pustila, tak jsem kolem toho nedělal žádné problémky. Otřel jsem se bokem o vlčici. "A co si trochu užít dlouhou zimní noc a zkrátit si ji hmmm," zatokal jsem jí do ucha a mírně ji štípnul do boku zuby. Ten její zadek mne bude nejspíš pronásledovat až do konce dní.

//úkryt

//Mahtae sever

Doběhl jsem do lesa kus za Styx, ale aspoň zpomalila, takže jsem jí byl v patě a mohl čistě teoreticky zažehnat jakékoli případné nebezpečí. Moje největší obava byla, že na někoho jen tak zaútočí nebo mu začne nadávat, nebo cokoli jiného, co ten její nepředvídatelný mozek vymyslí. Tohle jsem na ní měl rád, ale zároveň mě to trochu děsilo. Když jsem vkročil do lesa, zvedl jsem hlavu a oznámil, že jsem se vrátil do lesa, kdyby to někoho zajímalo. Hlavně mi šlo i o to informovat ochránce, že se není čeho bát, protože jsem tu se Styx já, takže.... problém vyřešen. Teda aspoň jsem v to doufal. To už mě ale zaskočila Styx, svým dotazem. Neříkala před chvilkou, že není moje holka, přítelkyně ani nic jiného? Nechápal jsem jí. Fakt jsem jí nechápal.
"Představím tě tak, jak budeš chtít holubičko," pronesl jsem sladce a pak zvedl hlavu k nebi, abych sehnal svého nejlepšího přítele. "ERLENDEEEEEEE!" houknul jsem do ticha lesa a doufal, že jeho ušiska to zachytí.

//Mahtae jih

Styx kolem mne proletěla vzduchem, když využila jedné skalky k odrazu, aby tak dostala větší rychlost a přenesla se před mou maličkost. Věděl jsem už předem, že se nemá cenu snažit. Ona byla rozená atletka a já ani tolik ne. Nebyl jsem vytrvalý bežec a ani sprinter. Byl jsem tak nějak obyčejný, co se běhu týkalo. Ani dobrý, ani špatný, čistý průměr. Ale nemůžeme být dokonalý ve všem, že ano. Přidal jsem ovšem do kroku, když mne předběhla, abych jí nebyl úplně tak daleko za zadkem. Mohla vyhrát, ale nemusela mne úplně převálcovat.
Cesta vedla směrem kolem řeky a pak zabočovala do borůvkového lesa. Nehodlal jsem jí to dát zadarmo, ale bylo jasné, že ona bude na hranici lesa dřív než já. "POČKEJ!" křiknul jsem jenom za ní. Nechtěl jsem, aby úplně přilákala pozornost nějakého blbce ze smečky, který bude proaktivní a bude se jí snažit zase vykopnout za hranice. Bylo mi jasné, že Styx by se tak snadno vykopnout nenechala.

//Borůvka

//Středozem - sem si spletla mahtae a midiam no

Kráčel jsem v čele našeho mini průvodu, který se chladnou krajinou vydával směrem k Borůvkové smečce. Celkem jsem se tam i těšil. Chtěl jsem vidět Erlenda, kterého jsme už nějakou tu dobu neviděl a pokecat s ním. Teda spíš já bych kecal a on poslouchal. "Neřekl bych, že by to Baghý dopustila," odvětil jsem na její myšlenkový pochod ohledně možného úmrtí jednoho z vlčat. Usmál jsem se, když mi popisovala, co všechno vyváděla s někým, kdo se jmenoval Rez. Došlo mi, že se jedná o osobu, která jí byla blízká a zradila ji. Vzpomínal jsem si na některé detaily z jejího vyprávění a lepil je dohormady jako rozbitou vázu z dynastie Ming. Začínal se mi v hlavě pomalu tvořit obraz toho, co se vlastně stalo.
Styx pak navrhla závod a já jenom kývnul. Nebyl jsem si ovšem jistý, že mám šanci ji porazit. Byla mrštná a rychlá a to já v sobě neměl. I tak jsem se ovšem neplánoval vzdát a tak jsem vyběhl a běžel a běžel, co to jenom šlo.

//sever

Baghý/Styx/prosinec 1

Koukal jsem na svou Alfu, která si protahovala svoje tělo mimo les. Nedivil jsem se jí. V tom zaprděném lese musela být děsná pruda, já sám jsem ho opouštěl rád na potulky. Navíc, pokud tam měl jeden víc povinností asi se nedostal dost často mimo hranice, takže to pak bylo jasné, že uvítá nějaké to povyražení. Styx mi byla v patách, jako ostatně vždycky poslední dobou. "To je ale dobře ne? Aspoň můžou poznat, že doma u mámy je nejlépe a pak se vrátit," pronesl jsem. Sám jsem to trochu znal. Když byla doma ještě ta možnost, že bych mohl jednou být vážený člen smečky, pořád jsem trochu doufal, že nikdy nebudu muset smečku opustit. Pak se to změnilo a od momentu, kdy bylo jasné, že smečku nikdy neopustím, jsem toužil jenom po tom vypadnout do světa a nikdy se nevrátit. Bylo dobře, že vlčata měla svobodu se rozhodnout. Baghý z toho nevypadala moc nadšeně, ale já neměl na tyhle utěšovatelské věci vlohy.
"Ani sám pořádně nevím, jak to bude, ale mají smečku, matku a je o ně postaráno. Sama se mnou na trvalo žít nechtějí a já je nehodlám nutit, ale děkuji za nabídku. Kdybych náhodou někde našel nějaký další svoje děcka aspoň vím, že nezůstanou na mrazu," dodal jsem úlevně a kývl hlavou. Styx zase začala tu svou, že kdyby z ní náhodou něco vylezlo... popravdě z ní by vylezlo, při jejím prostopášném životu, který nevedl nikdy k vlčatům, tak maximálně tak h...o, ale to jsem nehodlal zmiňovat, takže jsem mlčel.

//Zlatavý les

Netušil jsem popravdě, co se vlastně stalo mezi Styx a jejími kmotřenci, že je tak dlouho neviděla. Nehodlal jsem to ale komentovata. Mluvila o nich, dost odcizeně. Ale asi měla i nějakou informaci, kterou jsem já neměl. "Netušil jsem, že jsou čtyři," pronesla jsem. Neviděl jsem toho čtvrtého nebo tu čtvrtou o které Styx mluvila. Pak se trochu rozpovídala o tom, že znala dřívější Alfu smečky. To mě moc nezajímalo. Mocenské pletichy šly mimo mne. Mluvila o tom, jak jí dali na frak, když ze smečkového lesa kradla borůvky rovnou do svého žaludku. "Tys byla vždycky číslo," písknul jsem obdivně a mírně jsem se zasmál. Nebylo to nic, za co by si někdo obdiv zasloužil, ale mě to přišlo skvělé v tom směru, že jí to vůbec napadlo. Udělat takovouhle vylomeninu. "Jmenuje se Erlend, Baghý je jeho teta pokud si to dobře pamatuju," vysvětlil jsem Styx, za kým ji vlastně vedu.

//Midiam sever

//Pelech

Vytáhl jsem se z pelechu a byl jsem celkem překvapený, jak tu bylo chladno. Rozhodně chladněji, než v pelechu. A na severu bude mnohem hůř. Zašklebil jsem se na zimu, která nás čekala a která nehodlala brát ohledy na to, že já měl raději jaro a teplo. Styx se za mnou vytáhla ven a mohli jsem vyrazit. "Omorika, která je jako osina v zadku, se někam vypařila, když jsem ji měl hlídat.... Nebo spíš se nechala strhnout proudem blbka a ani se neozvala, jestli je v pohodě... Pak je tu Háti tu jsem snad nikdy pořádně nepotkal, ale co vím, tak je to uječená střešťenost v pozlátkovém obalu. No a Dráz, to je prostě zlatíčko, ale teďka je někde ve světě... to víš mládí vpřed," vysvětloval jsem jí, jak se to má s jejími kmotřenci. Muselo být jasné, že nejvíce jsem z nich měl rád Dráze, ale to bylo taky tím, že jsem s ním trávil nejvíce času, narozdíl od jeho sourozenců.

//Středozemka

Styx měla celkem podpásovou otázku. "Jasně že mám kamarády," zabručel jsem trochu nakrkutě, ale nijak vážně. Erlend byl můj jediný přítel, když se to vzalo kolem a kolem. A vydržel to se mnou asi jen porto, že nedokázal mluvit. Styx se ale na Erlenda chtěla podívat a tak bylo rozhodnuto, že vyrazíme do BOrůvky. Styx navíc mluvila o tom, že v BOrůvce má kmotřence. NAkrčil jsem čenich. "Myslíš vlčata baghý a Jinkse?" zeptal jsem se a pomalu se zvednul, abych se dal do pohybu. Prothl jsem si záda až to zarachtalo a počkal jsem na Styx, než se taky zvedne. "Nevím, jestli to víš, ale tvoji kmotřenci se moc nevyvedli... Ale taky co čekat od takového otce, že ano... A Baghý je poslední dobou taky strašně úzkoprsá, nebo teda naposledy byla," pronesl jsem celkem odhodlaně. Do očí bych jim to nikdy neřekl, ale tady byli oba dost daleko. Vylezl jsem z pelechu ven připravený na cestu.

//zlatavý les

Styx se nehodlala pouštět do dalšího kola a já jí to neměl za zlé. Trochu mě teda svědilo celé tělo, ale nebyl jsem ten typ, co by svou vyvolenou do něčeho nutil. Ne teda fyzickou silou, oblbovat holky slůvky a písničkou bylo něco jiného. To každá ovšem vždycky musí chtít, je to něco za něco. Já dám písničku a ona prostě dá... Začal jsem si broukat spokojeně nějakou melodii, která mi přišla na mysl. Byla to píseň, kterou jsem kdysi složil u vodopádu, byl jsem si tím jistý, ale její slova jsem nehodlal úplně vyslovovat. Byla nic moc. Ta melodie byla ovšem o moc lepší. Tadá... tatatatááá...tatadatá.
Styx potvrdila mezitím, že ten vlk nebyl úplně princ krasoň a možná proto jsem si ho nepamatoval. Já měl pamatováka na vlčice, ale vlci? To byla prostě skupina, která mohla hezky pěkně vypadat naprosto stejně, protože jejich jména a vzhledy jsem si nepamatoval. "Hele, co kdybych ti představil jednoho svého přítele?" navrhnul jsem, když už mne myšlenky zavedly k vlkům. Erlenda jsem neviděl už pěknou dobu a rád bych s ním pokecal. "Rovnou bychom si mohli vypůjčit kožešinu v Borůvkovém lese," dodal jsem, i když se mi ta její sebevražednost moc nelíbila. Jedna kožešina tam stejně patří mě, tak co bych si ji nevzal.

A bylo to. Zase to tu bylo divný. Kurňa, jak já tohle divný vztahový období nesnášel. "Absolutně netuším s kým mám tu čest," ušklíbnul jsem se na vlčici, ale spíše v hravém tónu, i když jsem to myslel vážně. Byla záhadnou záhadou, kterou jsem nedokázal rozluštit a to mne iritovalo, ale taky vzrušovalo svým vlastním způsobem. "Fajn nebudeme to pojmenovávat kočko, zapomeň na to že jsem něco řek," dodal jsem po chvilce, když mluvila o tom, že by si to musela promyslet a tak. Už jsem to nehodlal dál vytahovat. Já si ji pojmenoval jako svoji přítelkyni a ona si mohla klidně trhnout tlapkou, pokud se jí to nelíbilo. "Seš prostě moje holka a tečka," přidal jsem jako pitomec, kterej jí nedává na výběr, ale co. Pokud jí vadilo to označení, tak si ho nechávat nemusela. Naklonil jsem se k ní a polaskal ji na krku, abych ji pak něžně stáhnul k sobě.
Začala mluvit o tom černém vlkovi, ale já už ani nevěděl kdo to byl. Asi někdo nevýznamný. "Hmm... ani si ho nepamatuju... Asi byl jenom v blbej čas na blbým místě... Nebo byl vošklivej," zabručel jsem do jejího kožichu a pak se rozhodl, že jsem nabral sílu, abych si zopakoval to, co jsme dělali před tím. Mohla mě zastavit pokud nechtěla, to bych ji pak jenom mazlil, ale pokud chtěla, tak jsem si to pořádně užil.
Tak jako tak zůstal jsem ležet na zádech vedle ní a koukal na strop úkrytu. "Chtělo by to nějaký kožešiny," podotknul jsem. Země byla chladná a nepříjemná.