Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Byl jsem trochu zmatený. Navíc tu byl ten vlk, který mě znal nebo taky ne a do toho byl zelenej. Měl bych se vrátit domů... pomyslel jsem si. Nechal jsem tam Omoriku jen tak a nemohl jsem si být jistý, že šla domů a ne třeba na nějakou další potulovačku k jezeru. Nelíbilo by se mi kdyby se princezně něco stalo, i když to byla dcera Jinkse. "Neřekl bych," pronesl jsem, když mi vlk oznámil jak vypadám. "Spíš se tady děje něco magickýho a já bych se radši klidil," dodal jsem, protože tenhle raťafák vypadal celkem nabroušeně. Proč? Netušil jsem. Kousek od něj vyrostla kytka. No a pokud říkal, že je ta kytka masožravá, tak asi byla. Udělal jsem krok zpátky. "Jestli je masožravá, radši bych šel," prohlásil jsem a mírně kývnul hlavou na rozloučenou maníkovi, který nejspíše pro rány nechodil daleko.
Pak jsem se rozešel směrem k domovu. Nehodlal jsem tu ztrácet další minuty. Jestli ten vlk hledal problémy u mne nepochodí, já prostě šel domů.

//Středozemní pláŇ

Kouknul jsem se na tu podivnou kouli a... pak byla tma. Chvilku jsem se ztrácel ve vlastní hlavě. Bylo těžké vnímat více vzpomínek, více myšlenek a setkání na tu samou dobu. Bylo to zvláštní. Viděl jsem Sheyu, dceru Thii. Taky jsem si vzpomínal na Omoriku, kterou jsem našel u jezera v době, kdy jsem sám chodil s Duncanem směrem k jeho smečce. Bolela mne z toho hlava a očka se zalila slzami, když jsem se snažil mrkáním navrátit svým očím zrak. Tma se postupně rozestupovala a já slyšel v dálce vytí. Někdo nejspíše slavil, ale kdo a co? Netušil jsem. Nestihl jsem kvůli svému vlastnímu blouznění ani zaznamenat příchod dalšího vlka.
Takže až když jsem uslyšel jeho hlas, tak mi došlo, že už nejsem sám. Zvedl jsem hlavu a vlk si to ke mně rázoval poměrně hrdým korkem. Jeho ocas byl podivné barvy, stejně jako uši. Že by plíseň? Na nikoho s plísní jsem si nepamatoval. "Možná?" pronesl jsem nejistě a párkrát zamrkal, abych rozehnal mžitky a tmu z očí docela. Vlk vypadal nabroušeně a já doufal, že nedostanu ránu.

Odměna:
1 bonus štěstí
1 hvězda do obratnosti
2 hvězdy do magie od Života/Smrti (pod 5. level) - halucinace
6 perel
1 hvězda do obratnosti
2 hvězdy do magie od Života/Smrti (pod 5. level) - halucinace

Přidáno

//Díky moc za super akci. Neskutečně jsem si užila hrát za dva Adirami :D Hádanky byly celkem nenáročné a kdybych nebyla hloupá, tak se u té jedné nevztekám dva dny :D Prosím více takových akcí :3

Oba Adiramové se chvilku ošívali. Nechtělo se jim úplně plnit příkazy nějakého kdo ví koho. "A kdo vlastně seš? Nějakej prašivej čaroděj?"
"Jo, ani na otázky si neodpověděl," rozčepýřil se jeden z Adiramů.
Kontinuum ovšem přesně tušilo, co mají dva vlci udělat. "Spolu?" zeptal se jeden vlk neochotně. Druhý jenom hlasitě pokl a přikývnul. Když už v tomhle problému společně zůstali, tak proč se společně i nerozloučit s tímhle světem, že. Nemohli tušit, co jim kámen provede, takže se nebylo čemu divit, že váhali. Ani jeden z nich se do toho nehrnul, ale nakonec se dotknuli tlapkami menhiru. Kamene, jenž tu byl nejspíše dlouhých několik staletí a ještě několik staletí tu stát bude.
Z jednoho Adirama se stala koule světla. Byl to Adiram první, ten co potkal Sheyu a Omoriku.

Mírně jsem zatřásl hlavou a spustil tlapku zpátky na zem. Světlo vypadalo nádherně, skoro až blikalo. Kontinuum pak vyslovilo jednu otázku. Promýšlel jsem to jenom vteřinu. Musel jsem vědět, co ten druhý dělal celou dobu. "Rád bych měl jeho vzpomínky a zážitky," hlesnul jsem po chvilce.

Oba Adiramové se objevili vedle sebe na louce. Nebyla to moc pěkná louka, ne takhle před zimou a když se po ní potulovala tahle podivná dvojčata. Adiram jedna se tu objevil kdo ví odkud, zatím co Adiram dvě tu už stál nějakou delší chvíli. Nebylo úplně obvyklé, aby byl Adiram zaskočen bez ohledu na indexové číslo, ale tohle magické cosi ho opravdu děsilo. Být tu dvakrát nebylo rozhodně něco, co by si jeden nebo druhý přáli. Navíc taky byl problém v tom, co asi zvládl ten druhý napáchat za škody? S kým se seznámil? Koho okouzlil nebo naopak podvedl? A co se dozvěděl...
"Kde to jsem" začal přiteleportovaný Adiram jedna mluvit.
"Na nějaký louce jsme... A tenhleten nám tady něco říká o nějakým mimikovi, co mě napodobil. Takže ten mimik musíš být ty." opáčil druhý Adiram.
"No tak počkat, já nejsem žádný mimik!" vyprsknul Adiram číslo jedna.
"Hele v klídku, to se nějak vyřeší."
"A jak jako? Chceš se zeptat?"
"Jasný... Pane prosím, pěkně prosím, jak se z nás stane zase jeden a nebudeme dva? " zapitvořil se Adiram dva a upřel na jedničku podivný pohled. "A taky mi k tomu rovnou prosím odpovězte na další otázky, třeba kde je moje sestra a kdy najdu partnerku a budu s ní mít kupu vlčat, což?" dodal ještě se smíchem, ale nedocházelo mu, že na jeho otázky tu může získat odpověď.

//Tenebrae

Kráčel jsem směrem ke kamenu, který sem přinesla nějaká podivná magická síla. Netušil jsem, že tenhle podivný kámen je místem, kde všechno začalo. Netušil jsem ani, že se uprostřed nachází někdo, kdo je svou magickou mocí a nadřazeností nám všem schopný vysvětlit mi, co se vlastně děje a co bych měl vědět, ale netušil jsem. Třeba to, proč jsme tu dva a nejsem tu sám nebo kde je moje sestra a co se vlastně stalo s Eve, když jsem odešel pryč. Já netušil, že na svoje otázky můžu mít odpovědi opravdu na dosah tlapky. Táhlo mě to k místu uprostřed téhle louky, ale co, proč bych tam nešel. Třeba se tam budu moct nějak pořándě usušit u toho šutráku.Pomyslel jsem si s vejcem v tlamě a zaprášeným kožichem od bahna.
Mé tlapky už začínaly být celkem unavené. Takže se nebylo čemu divit, když jsem se zastavil na místě a položil na zem vejce, které jsem do teď nesl v tlamě. Oklepal jsem kožich, ze kterého kromě mých chlupů dopadly na zem i chlupy Adirama 1, jenž se mi tam udržely od momentu, kdy jsem spadl v zrcadlových horách do díry. Naštěstí bylo po dešti, takže jsem mohl svoje hrdlo svlažit vodou z jedné kaluže. Na hladině se leskly hvězdy nebo spíše jejich kousky, protože odraz nedokázal zachytit všechny. Netušil jsem, že mě někdo pozoruje. "Kéž bych tak věděl proč jsme dva a kde najít sestru," povzdechl jsem si a vyslovil otázku, aniž bych očekával odpověď.

//Sarumen
Adiram 2

Setkání s Duncanem bylo poměrně zajímavé. Netušil jsem, kam mne teď kroky nasměřují, ale jestli že on zná Lilith, tak musí být někde tady v kraji. A jestli je někde v kraji, měl bych se snažit ji lokalizovat pokud možno, co nejpřesněji a nejdříve. Přestalo pršet, ale všude bylo bahno. Chlad. Nechutně kluzká tráva. Mírně jsem se oklepal a rozhodl se vyrazit prostě nějakým náhodným směrem s tím, že uvidíme, kam dojdu. Možná, že stejně jako na Duncana narazím náhodou i na Lilith. Zajímavé, že když jsem se konečně rozhodl odejít z tohohle kraje, tak se objeví někdo, kdo mne přiměje tu zůstat. Třeba to všechno je.... nebo někdo prostě tahá za nitky a ovládá nás všechny. Kráčel jsem a uviděl jsem hnízdo. Nejspíše se tu usídlil nějaký opeřenec, který tu nakladl vejce, ale moc pozdě. Vajíčka byla chladná. Opuštěná mrtvá. Popadl jsem jedno z nich mezi tlapky. "Kéž bych znal odpovědi, na svoje otázky," táhlo mě to směrem ke kráteru v dálce a já ani netušil proč. Popadl jsem jedno z vajec a vyrazil jsem dál.

//Kopretinová louka

Adiram 2

Duncan působil jako pořádnej vlk. Ne, jako nějaký ořezávátko. "Jako jestli někomu někdo rozbije čenich, tak bych vsadil na to, že ten souboj mezi tebou a Jinksem vyhraješ," sdělil jsem mu celkem na vážno, protože jsem mu fakt věřil. Vypadal dobře, hodně nasvaleně a dobře živeně. Ne, jako nějaká prašivka, co přitáhla od kdovíkud. Rozhlížel jsem se kolem, jestli k nám nedorazí někdo další ze smečky, ale nevypadalo to tak. Navíc pršelo. Nebylo to nic pěkného. Do úkrytu s ním nemůžu, měl bych se podívat někam jinam, kde bych se mohl schovat.
Duncan mluvil i o Lilith. Dlouho ji ovšem neviděl. "Sakra," ujelo mi. Moje šance, že sestru najdu se s každou chvilkou zmenšovala. A když jsem teď měl naději. Musel jsem ji najít. "Asi bych měl jít," řekl jsem najednou z ničeho nic. Jako bych si uvědomil, že mám být vlastně někde úplně jinde. Bylo vidět, že nad něčím přemýšlím a že o tom nechci mluvit, než mohl Duncan zasáhnout, byl jsem pryč.

//Kierb přes Tanebrae

Adiram 1

"No jasně, že princezna. Tvoje máma je něco jako místní královna, tak ty musíš být princeznička ne?" zauzubil jsem se na vlčici, která byla pořád ještě mrně, ale rozhodně už nebyla malé vlčátko. Spíš se mi zdálo, že s ní budou za chvilku šít všichni čerti. Její rodičovstvo, by si mělo na princeznu dávat pozor, nebo se taky hezky pěkně stane, že vyvede něco.... nevhodnýho. Sledoval jsem, jak se sama se svým osudem princezny nechce smířit. Mluvila o dobrodružství a o tom, že by raději byla průzkumnicí. "Nemyslím si, že to bude tvým osudem malá," prohodil jsem a nakrčil trochu čelo. Nebyl jsem rád tím, co kazí dětem jejich sny, ale momentálně už nebyla mimino, abych jí neřekl, jak to nejspíše dopadne. "Jelikož jsi dcera Alf, nesmí se ti nikdy nic stát, takže bys neměla ani riskovat. A to znamená žádné dobrodružství a žádné průzkumy na vlastní packu," vysvětlil jsem. Nebylo to nic strašného, osud ve zlatém úkrytu schovaného ptáčka nemusel být nijak příšerný. Jenže ona nevypadala, že by se jí to líbilo.
Pršelo, bylo hnusně. A do toho všeho začala prskat. "Hmm, měla bys jít do úkrytu," sdělil jsem jí. "Mohla bys být nemocná, tak se radši běž schovat," popohnal jsem jí, ale sám jsem se k odchodu do úkrytu neměl, protože jsem nechtěl narazit na Jinkse, jehož pach jsem tu cítil všude. To radši budu sedět venku a moknout. Mírně jsem se na vlče usmál a pak PUF byl jsem pryč.

//Esíčka
Adiram 2

"Hmm... Na to nejsem dostatečně silově obdařen... Ani magicky, když na to dojde," pronesl jsem. Autority jsem nemusel, pokud byly vynucené, ale bál jsem se, že bych mohl dostat přes tlamu a já prosě nebyl moc velký bojovník. Byl jsem milovník!
"Hledám ji už hodně dlouho, v podstatě jsem tu už rok a na sestru jsem nenarazil," odvětil jsem a trochu mne zarazilo, jak na moje slova zareagoval. jenomže hned mi vysvětlil, proč se tak polekal nebo spíš zarazil. Jeho slova mluvila o Lilith, jako by tu opravdu byla. Jako by tu žila? Moje stopa vedla správně, moje snažení nevyjde nadarmo? Mírně jsem se nakrčil. Nechtěl jsem působit moc nadšeně z faktu, že se budu moct vrátit k Eve... Jenomže Lilith tu furt nebyla. Pořád mi klouzala mezi tlapkami jako voda. "A kde jsi ji viděl? Kde byla naposledy? Potřebuju ji najít!" naléhal jsem na něj možná až moc a tím, že jsem ignoroval jeho další slova o magiíích jsem mu jednoznačně dal najevo, jak moc mi na nalezení sestry záleží.

Adiram 2

//Zrcadlové jeskyně

"No jasně," prohodil jsem. Bylo mi jasný, že to myslí jako vtip, podle toho jak se culil jako sluníčko na hnoji. Když se jeden oklepal z toho jeho "já tě zabiju" komentáře, tak byl Duncan celkem v pohodě chlápek. Dalo se s ním normálně mluvit a nebyl hnedka hrrr do nějaký velký bitky. Ta poznámka mu asi jenom ujela. "Ve smečce je to dřina, když nám velí takovej magor jako Jinks... A navíc Baghý je celkem od rány, nikdo si nedovolí dělat něco jinak než jak pískne," pronesl jsem. "Ale co já vím, třeba ze smečky po zimě odejdu. Chtěl jsem už minulý rok, ale nějak se to nepovedlo... Hledám totiž sestru, Lilith, musím ji najít. Její stopa mě dovedla až sem, ale popravdě... Může už být dávno pryč," povzdechnul jsem si. Netušil jsem, že jsem právě narazil na zdroj informací o sestře.
"Co se týče děcek tak v tom mám jednoznačnou jistotu... Střílím slepejma, takže se nemusím bát, že bych někde nechal nechtěnej potěr... I s chtěným by to bylo asi hodně složitý," pronesl jsem. Vlastní nemožnost splodit potomstvo mě nechávala chladným. Možná proto jsem si tolik užíval, kde to šlo. Když jeden věděl, že nic nehrozí...
"Oooo no tak to jsi přeborník, mě se to povedlo tady jenom dvakrát, třikrát..." řekl jsem s nádechem obdivu v hlase k zkušenějšímu vlkovi. Nebyl jsem ten, co by se úplně pouštěl do dohadů, kdo je na tom líp. Kvalita je někdy důležitější než kvantita. A Thia se Styx jsou rozhodně kvalita.
"No tak to jdeme asi správným směrem! Vzhůru k tobě domů tedy," dodal jsem a pak se zasmál. "Doufám, že máte někde nějaký kvašený ovoce nebo něco jinak dobrýho s čím si můžeme trochu pročistit hrdlo."
//Sarumenský hvozd

"Taky, že se bojím," pronesl jsem vyděšeně. Naprosto hodno nějakýho ocenění tohle moje vystoupení. Co já bych pro ty mrňata neudělal, že? Vrtěla ocasem a už nebyla tak smutná ani zamyšlená jako před tím. Úkol splněn. Byl jsem sám se sebou spokojený, že mám hotový takový krásný úspěch, jako rozradostnit vlče. A jakej jsem? Stokrát lepší než Jinks, který se na vlastní mrně vykašlal. Pche."Och Omóóórika to jest jméno vzácné, však na jazyku hraje přímo kráně. Pyšnit se jím může vlčice jedna, nádherná skvosná princezna," zabásnil jsem a pak se začal se škrábat nahoru na všechny čtyři.
Mrně se hihňalo a já se mezitím oprášil a oklepal od bordelu, co byl na zemi. Můj návrh na doprovod domů byl přijat a já se tak nemusel bát, že bych z nějakého důvodu musel její maličkost escortovat do bezpečnějšího místa násilím. Stejně jsem už domů celkem chtěl. Následoval jsem tedy svou průvodkyni, která moc domů nechtěla, ale taky mě tu nenechala na holičkách. Tebe někdo bude využívat až vyrosteš... "Dobrodružství lze vidět i ve vlastním lese, prozkoumal jste ho už celý? Víte kde je tůňka? Kde jsou nejlepší borůvky?"

//za Rikou

Adiram 1

Na malé slečně bylo vidět, že ji sestřino opuštění a ponechání na pospas mírně řečeno nakrklo. Nedivil jsem se tomu. Jak ji tady mohla nechat? Přece jí muselo být jasné, že se tady nemůže někdo potulovat sám navíc takhle malinkatý. Co si to Baghý a Jinks mysleli, že nechali vlastní vlčata, aby si pobíhala kde chtějí. Z myšlenek mne vytrhlo, jak mě malé vlče bacilo do tlapjy. Zhroutil jsem se na zem v předstíraném delíriu doprovázeném skuhráním a fňukáním. Nedělal jsem si moc naděje, že by mi to sežrala celé. Ale třeba ji to trochu pobaví a nebude už tak smutná z odchodu sestry.
"Och mocná a silná princezno Růženko, již mě nebijte," pronesl jsem s naprostým strachem v hlase a doufal, že to slečna ocení. Takové herecké představení jsem zadarmo předváděl málokomu. "Nechte nuzného barda aby vás doprovodil domů... Nebo spíše, abyste vy doprovodila domů jeho, neboť sama vidíte, že bych mohl přijít cestou k úhoně a potřebuji silnou ochránkyni?"

Adiram 1

Vlče bylo celkem mimo. Ne, že bych se divil, probudit se mimo území smečky znamenalo, že tu muselo vytuhnout poměrně nedávno a silně. Jinak bych tu našel jenom kupu ohlodaných kostiček, kdyby tu byla dýl. "No nikdo tu není, takže tě tu asi nechali princezno Růženko," prohodil jsem s úsměvem a rozhlédl se kolem. "Ale to nevadí, protože mi si užijeme srandy kopec, že ti bude ségra a její kámoši závidět," dodal jsem a jako spiklenec na ni mrknul. Vlčata jsem měl rád, bavilo mě sledovat svět jejich očima. Všechno pro ně bylo jedno velké dobrodružství a strachy světa se jich moc netýkali. To bylo dobře.
Pak malá vlčice zaměřila svůj pohled na mě a vyřkla otázku. "Nevymyslel, ale jsi rozumná, že si všechno ověřuješ. Alfou je Baghý a její partner... Jinks... Taky tam je Erlend, ale ten nemluví, ale je s ním zábava... A mě se bát vážně nemusíš, jsem úplně bezbranej, no fakt, zkus do mě strčit?" pronesl jsem a s úsměvem jí pobídnul, aby mě strčila do tlapky. Malá byla nedůvěřivost sama.