Rok se s rokem sešel a Sionn dospěl. Když se na něj podíváte, už nevidíte tu malou kuličku, ale dospívajícího vlka s rýsujícím se charakterem. Jeho poměrně bouřlivé dětství ho rozhodně silně zasáhlo a vytvarovalo do podoby, v jaké je dnes.
Stále v něm ale zůstává mnoho z toho veselého a šťastného vlčete. Někdo by mohl říct, že je to tím, že ještě není připravený úplně dospět a přijmout zodpovědnosti, které s sebou věk přináší, ale Sionnovi blízcí by určitě argumentovali, že to tak není. Sionn si jednoduše života užívá stále stejně, bez ohledu na to, jestli se právě poprvé vykutálel z rodného doupěte, nebo je už plně dospělý. Svět mu stále nabízí mnoho, o čem ještě neví a on nehodlá přestat být okouzlený všemi novými věcmi, které se kolem něj dějí.
Stejně jako miluje objevování nového, nesnáší nicnedělání. Ve svém životě snad nikdy nepocítil nudu, vždy se kolem něj něco dělo a někdo ho obskakoval. Pro to kdykoliv není nic, do čeho by mohl píchnout, hrozně ho svrbí tlapky a hrozí nebezpečí, že provede nějakou kravinu, jen aby se zabavil. V takových chvílích je schopný se i do něčeho vrhnout po hlavě, což pro něj není úplně obvyklé, většinou si rád věci promýšlí, protože z nečekaných událostí má občas strach. Objevování je super, dokud nic zlého nehrozí a potenciální úniková cesta je nadohled.
Vyrůstal ve smečce plné dospělých vlků, žádné vlče v okruhu několika kilometrů a po dlouhou dobu také v nepřítomnosti sourozenců, má tedy trochu komplex jedináčka. Očekává, že se mu bude dostávat plné pozornosti všech kolem a vlci mu budou vždy ochotně věnovat svůj čas. Nemá rád, když ho někdo ignoruje a především to, když je vytlačován z kolektivu. V těch chvílích se chová často hloupě, někdy se snaží pitomými způsoby na sebe upoutat pozornost. Nikdy to nemyslí špatně, ale je trošku attention whore. I když by to asi jen tak nepřiznal, žárlí, když si jeho přátelé najdou jiné zájmy a vlky, které on nezná. Zato když mu věnují pozornost, ješitně se rochní v tom dobrém pocitu.
Momentálně má trochu vzpurné období, kdy se snaží ostatní přesvědčit, aby ho přestali vnímat jako vlče. Občas pronáší pseudochytré poznámky, které jsou možná trošičku drzejší, než to sám zamýšlí. Začíná mít vlastní hlavu a pokud se mu něčí příkaz zdá nerozumný, nemá problém odmlouvat a zpochybňovat logičnost daného úkolu. Tyto malé rebelie ale nejsou vždy úplně opodstatněné. Jeho přechytřelá hlava to ale holt někdy neodhadne a trochu to přestřelí i přes hranici slušnosti, nikdy to ale nemyslí špatně, jen je, jako každý puberťák, trochu víc zahleděn do sebe a své skvělosti.
Tak, jak mu dělá dobře pozornost jiných, je ještě radši, když je pochválen za svoje schopnosti. Samozřejmě, snaží se i pro sebe, ten uspokojující pocit, když se něco konečně povede… Ale když jeho snahu uzná i někdo další, je to přece jenom trochu sladší. Rád věci dotahuje do konce také kvůli tomu příjemnému pohlazení.
Sionnovo bouřlivé dětství bylo ale také poznamenáno dvěma ranami nesoucí jména Styx a Norox. Každý ze sourozenců se mu do paměti zaryl jinak a jiným způsobem ho ovlivnil. Kvůli nim je nedůvěřivý vůči cizincům a je-li sám v jejich přítomnosti, podvědomě se od nich drží dál a hledá únikové cesty. Pokud je na místě zároveň se svými přáteli, necítí se tak ohroženě ale přeci jenom už není to malé vlče, které se nadšeně vrhalo ke komukoliv, koho vidí. Jestli se ale od všech cizinců drží v bezpečné vzdálenosti, cizinců šedého zbarvení se vyloženě straní. On sám neví proč, ale šedé kožichy mají největší problém prorazit bariéru ostražitosti. Pokud se jim to ale povede a se Sionnem se spřátelí, jejich barva přestane být tak velký problém. Naopak je přirozeně nejvstřícnější vůči zelenookým, pravděpodobně díky třem vlkům, kteří mu byli v dětství krom rodičů nejbližší – Meinere, Lucy a Laura.
Traumatické události na něm ale zanechaly i další rány. Naštěstí si ani na jednu nevzpomíná, u Styx byl příliš malý a setkání s Noroxem mu matka milosrdně zamlžila v paměti. Přesto má občas chvíle, kdy se proti své vůli vrátí k těm dvěma okamžikům prostřednictvím flashbacků. Většinou neví, co se přesně děje, cítí jen vzrůstající paniku, která ho naprosto imobilizuje. Styx mu způsobila jistou nechuť k ohni, ale díky Noroxovi získal silnou klaustrofobii, kdy nesnese být v malé noře. Pokud je to možné, vyhledává prostorné jeskyně, nebo dobrovolně zůstává na horším počasí.
Díky těmto zážitkům je ale velmi empatický vůči cizímu utrpení. Nerad vidí, že je někomu nedobře a snaží se všem kolem pomoct. I přes svoje nedostatky dává pohodlí a bezpečí svých blízkých před to svoje a je schopný se i udřít, aby byli všichni spokojení. Svou rodinu a přátele miluje nadevše a je jim věrný až za hrob, je jim ochotný odpustit mnohem více než jiným vlkům. Obvykle nemá moc ve zvyku někoho nesnášet, ale když někdo ubližuje jeho rodině, může si být jistý, že to Sionn nenechá jen tak a udělá vše, co je v jeho silách, aby to dotyčný nepříjemně pocítil.
Ať je Sionn jakýkoliv, uvnitř je ještě stále vlčetem, jehož povaha je docela pružná a přizpůsobuje se okolí. Mladý vlček je stále na počátku své cesty životem, která ho bude ještě mnohokrát formovat a měnit. Jeho jádro ale vždy zůstane stejné – navždy bude tím milým a laskavým vlkem, kterým je od narození.

Ten den se zrovna smrákalo, když v jednom hustém lese vešla šedá alfa do jeskyně následovaná svým věrným partnerem. Její břicho bylo výrazně nadité a zdálo se, že se její potomstvo už skoro dere ven. Elisa nebyla prvorodičkou, již před lety úspěšně vrhla dvě zdravá mláďata, která nyní brázdila svět na vlastní pěst. Tento vrh byl ale menší. Porodila jen jedno mládě, bílo-šedého chlapečka, kterého pojmenovala Sionn. U narození byl přítomen i jeho otec, černý Arcanus a Sionnova budoucí opatrovatelka, béžová Laura. Už od chvíle, kdy se poprvé nadechl vzduchu, byl plný života a Elisa tehdy Lauře žertem poradila, ať si na toto prtě dá pozor, protože bude mít s ním hodně práce.
Ani netušila, jakou pravdu bude mít. Sionn dostal do vínku opravdu zajímavý osud, kvůli kterému s ním nebude mít plné packy jen Laura, ale i zbytek smečky. Dostane se do prekérních situací, odkud sotva vyvázne s holým životem, ale také získá mnoho skvělých přátel. Čeká ho rozhodně spoustu strastí, ale i radostí, jedno mu však můžu slíbit: rozhodně se nudit nebude.
Ještě, než poprvé vystrčil nos z rodné jeskyně, zvědavě prozkoumával okolí. Usoudil, že vzhledem k tomu, že on i jeho rodiče jsou černobílí, pocházejí ze světýlek, které poletovaly všude po rodné díře. Taťka vypadal, že byl ze tmy, po které tančila světýlka a mamka byla z toho místa mezi světlem a tmou. Jaké bylo jeho překvapení, když se konečně vybatolil z díry a uviděl hnědého vlka! Nikdy takovou barvu neviděl ani na vlku, ani nikde jinde. No netrvalo mu dlouho, než si domyslel, že takto podivně zbarvený vlk musí být z „těch vysokých věcí“, tedy ze stromů. Strom vyroste o výšky, chvíli je členem lesa až jednoho dne konečně dozraje a stane se vlkem.
Tak Sionn poznal první vlky smečky. Tím hnědým vlkem byl Tesai, brzy byl ale následován Lucy, kterou si Sionn okamžitě zamiloval pro její hravost a ochotě vyvádět různé skopičiny. Lucy s tátou mu také poprvé ukázali magie, které ho okamžitě uchvátily. Nechali mu před nosem vyrůst různé květiny a on s nimi běhal po louce. Nepoznal, že to dělají oni, myslel si, že jsou to prostě přirozené věci, které se dějí, stejně jako když jich později navštívila Víla Budiždarmožroutka a Sionnovi nadělila ocásek namísto čumáčku. Mladý vlk tak velmi brzy přijal magii jako přirozenou součást svého života a kdykoliv se kolem něj dělo něco zvláštního, moc se nad tím nepodivoval.
Blížilo se ale jeho první velké dobrodružství. Rodiče ho seznámili s Laurou, jeho opatrovatelkou. V té chvíli ale na smečku zaútočili hladoví šakali, toužící po stínu, který košaté asgaarské stromy poskytovaly. Sionn nepoznal, že jsou to nepřátelé, a protože měli podobnou barvu jako Laura, usmyslel si, že to je nejspíš její rodina, která s ní nemluví. No, co se dalo dělat, mladinký kavalír musel dělat prostředníka! Naštěstí si Laura velmi brzo všimla, že bílý nezbeda mezi jejíma nohama už není, ale zato si to sebevědomě peláší přímo k šakalům. Stáhla ho zpátky právě včas, než se mezi smečkou vlků a šakalů strhla bitva, které si Sionn vůbec nevšiml a nadšeně pozoroval klícku z kořenů, kam ho starostlivá vlčice ukryla.
Ta pravá akce ale měla teprve přijít. Smečka se z útoku rychle oklepala, přece jenom proti magiím neměli šakali sebemenší šanci. Povzbuzeni vítězstvím a stále s adrenalinem v krvi se rozhodli pro smečkový lov. Bylo pozdní léto, v lese spousta zvěře a břicha začínala být prázdná. Nikdo nemohl ani tušit, že se v okolí potlouká další vlk s prázdným žaludkem. Šedá Styx byla právě vyhozena z území Borůvkové smečky a jako směr úprku si vybrala jih – Asgaarský hvozd. Možná zamýšlela jen nevinnou návštěvu, třeba jen chtěla počechrat někomu ego pár jedovatými poznámkami. To už ale nikdy nezjistíme, protože ve chvíli, kdy jí do nosu vklouzl sladký pach vlčete, všechny původní plány vzaly za své.
Bez dalších myšlenek vyrazila proti naivnímu vlčeti, které v rychle se blížícímu vlku vidělo matku. Nikdy v životě nepotkal nikoho nepřátelského, tak ho ani nenapadlo očekávat něco jiného než vřelé objetí. Styx ho ale okamžitě popadla za krk a utíkala s ním k okraji lesa. Naštěstí si toho smečka všimla včas a Elisa vyrazila na pomoc svému potomkovi. Na Styx zaútočila a Sionna od ní oddělila. V té chvíli viděla rudě a ani si neuvědomila, že pomocí ohnivé stěny nemožní únik svému Sionnovi, který si oheň připojil k té hrůzné události. Vzpamatoval se, až když už ležel v bezpečí při Arcanusových tlapách a Styx byla dávno pryč. Naštěstí mu Styx prohryzla jen zátylek, horší šrámy mu ale zůstaly na duši.
Arcanus viděl, že na tom jeho syn není dobře a rozhodl se, že nejlepším lékem bude čas a věci, které mu odvedou pozornost. Sionn se tedy vydal na svůj úplně první výlet mimo domovský les. Tolik nových zajímavých míst opravdu prckovi pomohlo zapomenout na to, co se stalo. Na procházce se opět projevila záhadná magie prostupující celou zemí a otec se synem bylo proměněni na kostlivce obrovskou dýní, která vyrostla uprostřed Náhorní plošiny. Najednou pocítili silnou touhu lovit průhledné vlky, poletující po celé Galliree. Po měsíci kouzlo opadlo a oni se unavení, ale šťastní dopotáceli zpátky domů, na hrůznou událost skoro zapomenuto.
Po vydatném odpočinku ale vlče znova začaly svrbět tlapky a vrhlo se tentokrát na Caluma, dalšího člena smečky. Ukázal Sionnovi, jak se hraje na babu a mladý vlček to pojal ve velkém. Odhodlaný nenechat se chytit, sprintoval až do Jedlového pásu, kde ho konečně Jéťa dohnal. V té chvíli ale už Sionn spal schovaný pod stromem. Hnědý vlk se ho rozhodl nechat chvíli odpočívat a mezitím navštívil Smrt. V té chvíli se ale minul s Meinerem, který od tetky Smrti právě odcházel. Napůl černý a napůl bílý vlk Sionna naprosto uchvátil, zapomněl, co mu všichni říkali o povídání si s cizinci, a vrhl se k zpovídání Méja, který mu prozradil, že kdysi byl dvěma vlky, kteří zakopli a spojili se dohromady. Tento příběh Sionna velmi zasáhl a rozhodl se, že spojené vlky Meje a Néjeho rozveselí. Jejich debata nejspíše zapůsobila i na Meinera, protože svolil k návštěvě Asgaaru, částečně také pro to, že zjistil, že tam přebývá jeho sestra. Sionn ale věděl, že je to hlavně kvůli němu! Po cestě k Méjovi ještě více přilnul. Byl to přece úplně první kamarád mimo smečky, a navíc si ho našel úplně sám! Připadal mu skvělý, krásný a moudrý. Bohužel, toho názoru nebyla ani jeho matka ani Lucy, a tak smutné vlčátko od nejlepšího kamaráda odvedly pryč skoro hned, jak se objevili v Asgaaru.
V té chvíli začínala zima nabírat na síle a v lese se začaly dít podivné věci. Nejdřív část smečky napadly kouzelné blechy, které zapříčinily podivné chování bodnutých vlků, Sionna ale naštěstí vynechaly. Zanechaly ale smečku ještě unavenější a hladovější než dříve, co se ukázalo jako problém, když zjistili, že nikde není zvěř. Vše, co žilo v lese buď zemřelo hladem, nebo odtáhlo pryč. Navíc se z jedné podezřelé díry začal ozývat zvláštní šepot. Pobízel vlky, aby běželi na Ostružinovou louku, kde na ně čeká kořist. Ač nechtěla, povolila Elisa Lucy a dalším vlčicím k prozkoumání daného místa. Přece jenom s nedostatkem potravy to začínalo být kritické. Sama se ale lovit nevydala; radši zůstala v bezpečí lesa s malým synem.
V té chvíli, kdy lovkyně opustily les, se ale začalo dít cosi podivného. Elisa se Sionnem, kteří zůstali u propasti samotní, náhle uslyšeli zvuk mnoha malých nožiček, jak si to štrádují přímo k nim. Byla to armáda malých zajíců, kteří kdo ví proč dokázali ovládat magie. A mířili přímo na ty dva. Mamka je statečně bránila, jak mohla a zabila mnoho z nich, ale schytala také pár ošklivých ran. Na pomoc jim přispěchali také Tesai s Castorem, a tak masožraví zajíci pochopili, že jejich boj je zbytečný a vzali do zaječích. Naštěstí se vlkům povedlo ochránit Sionna, který dokonce jednoho ze zlovolných ušáků také zabil. Bohužel, zajíci byli ještě vychrtlejší než samotní vlci a moc masa na nich nebylo. Vydali se tedy odpočinout si do úkrytu a vyčkat, jestli se lovkyně vrátí s úlovkem.
Sionn ale rázem na veškerou únavu zapomněl, když uviděl vlka, o jehož existenci neměl ani ponětí. Byl jím jeho starší bratr, Etney. Kdo ví proč se mu o něm rodiče nikdy nezmínili, ale rázem si začal představovat, jaká úžasná dobrodružství může s bráškou zažít. Etney už ale o něm dávno věděl a hluboce ho nenáviděl. Žárlil na pozornost, které se nejmladšímu sourozenci dostávalo. Nejhorší byl ale fakt, že si myslel, že zatímco on nikdy nebyl schopný svou matku zaujmout, o Sionna se láskyplně stará.
V jeho hlavě se rázem zrodil zlomyslný plán. Využil situace, kdy byli všichni zaneprázdněni únavou, aby prohlédli jeho záměr, a vzal Sionna „na výlet po okolí“. Ve skutečnosti hned, jak se dostali pryč z jeskyně, ho popadl za krk a pelášil pryč z lesa. Vyděšený Sionn ani neprotestoval, od incidentu se Styx měl z držení za šíji strach a chvíli byl jen paralyzovaný strachem. Etney si ho po chvíli přehodil na záda a opakoval bratrovi, že ho nesnáší. Vyprávěl mu o tom, že bratra nikdy nechtěl, že má sestru a ta mu stačí. Že zatímco Sionna matka miluje, k němu tohle nikdy necítila. I když vyděšený Sionn brečel a prosil staršího bratra, ať to nedělá, ať se vrátí domů, Etney s ním doběhl až do Armanských hor, kde mu přikázal, ať sleze. Použil na něj magii příkazu, aby se nedokázal vrátit domů a s ledovým klidem vyrazil pryč, nechávajíc bratra v kruté zimě napospas osudu. Vrátil se do smečky, kde se ani nesnažil zakrývat fakt, co udělal. Konfrontoval ho zuřivý Arcanus, který po tom, co zjistil, kde bratra nechal, se vyrazil nejmladšího syna hledat.
To ale Sionn nevěděl. Byl ztracený, uprostřed hor, které neznal, a ani si nepamatoval, kudy jeho bratr utíkal. Vítr zahladil všechny stopy ve sněhu a mráz se zahryzával do jeho malého těla. Rozhodl se, že vyrazí nějakým směrem a doufal, že je to ten správný. Bohužel, byl to přesně ten opačný – vyrazil do Ageronského lesa. Už úplně vyčerpaný a ochraptělý od zoufalého volání o pomoc narazil na opuštěnou noru, do které se rozhodl uchýlit přes noc, než vyrazí dál hledat domov. Ani si nevšiml, že ta nora není zdaleka tak opuštěná, jak se mu zdálo. Její původní obyvatelé v ní umrzli a Sionn nevědomky spal hned vedle jejich těl.
To ale nikdy nezjistil, protože se velmi záhy objevily mnohem, mnohem horší problémy. Krutá zima ale postihla všechny vlky a do tohoto lesa se zatoulal jeden velmi nebezpečný hladový krk. Pamatujete si, jak jsem zmiňovala, že Sionn dostal do vínku velmi zajímavý osud? Nejspíš se mu ho rozhodla nadělit Smrt, bylo by jí to ostatně podobné, a navíc je Ageronský les coby kamenem dohodil od jejího sídla. Tím hladovým krkem byl bratr Styx – Norox. Tentokrát ale za Sionnem nestála smečka, která by ho zachránila.
Nejdřív po něm Norox jen hrábl, naštěstí na něj pořádně nedosáhl, ale udělal mu šrám na boku. Proto se rozhodl vlče vyhrabat. Zraněný Sionn, pološílený strachem se nezmohl na nic jiného, než se jen pevně tisknout k zadní stěně doupěte a pozorovat, jak Noroxovy tlapy odhrnují zmrzlou zem a šedý vlk se pomalu dostává k němu. Nikdo jiný tu nebyl. Nikdo mu nemohl pomoct. Byl uvězněný v malé temné díře a se strachem kořisti zahnané do úzkých pozoroval, jak se k němu blíží predátor. Vtom Norox s hrabáním přestal. Co se stalo? Sionn ještě nějakou chvíli nebyl schopný poznat změnu, ale ve chvíli, kdy si uvědomil, že šedý vlk s někým mluví, z posledních sil zakřičel o pomoc. K jeho štěstí to byl Meinere, kterého sem magie přenesla. Možná to byl sám Osud, který si uvědomil, že jinak by byl život mladého vlka zpečetěn a rozhodl se konat. A nebo možná tu magii podvědomě zaktivoval Meinere sám.
Ať to bylo jakkoliv, stál právě kousek od doupěte a snažil se neznámému šedákovi vysvětlit, jak to, že se tu náhle objevil a proč mu pozvracel bok. Jakmile uslyšel hlas svého milého vlčete, rozhodl se jednat. Tohle si to vlče nezasloužilo. Vrhl se na Noroxe a nakonec ho pomocí svého hada zneškodnil. Přitulené a unavené je našli Arcanus s Castorem, kteří je oba nalezli ještě živé a dopravili je zpátky domů.
Otec si ale velmi brzy všiml, že se Sionnem není něco v pořádku. Jindy upovídané vlče bylo zamlklé, celou cestu domů se jen vezlo na jeho zádech a tiše plakalo. V jeskyni se to také nezměnilo. Už nebyl tak mladinký jako tehdy při útoku Styx a začínalo to vypadat, že z tohoto traumatu se už jen tak nedostane. Bylo jasné, že něco v tom šťastném a veselém chlapci zemřelo. V té chvíli se ale v Elise objevila neznámá magie – Memoriam delens – a povedlo se jí přimět svého syna, aby na tu hrůznou chvíli zapomněl. Když se z jejích účinků vzpamatoval, byl zase takový jako dřív. Nebo se to alespoň zdálo. Jelikož Elisa netušila o Etneyho únosu a vysvětlila zmatenému synovi, že se praštil do hlavy v době útoku masožravých zajíců – a Meinerova zranění pramení také odtud.
V té chvíli ale Meinere usoudil, že jeho tulácká duše je příliš stísněná ve smečkové jeskyni s tolika vlky a rozhodl se odejít. Ještě se rozloučil se Sionnem, kterému půjčil svůj přívěšek s jedovatým a vydal se na další toulky. Řekl mu, že ho má taky rád, ale smečka není pro něj. Až bílý vlk dospěje a bude se umět bránit, přívěšek mu vrátí. Sionn tak zůstal sám v lese, opuštěný, zmatený, s vymazanými vzpomínkami, ale se silným pocitem, že je něco špatně. Věděl, že mu máma lhala, dobře si pamatoval, že ho Etney odnesl ze smečky až po masožravých zajících. V tomto rozpoložení ho našel Arcanus, který ho vzal na obhlídku zajímavých území okolo Asgaaru a navštívili i sousední Borůvkovou smečku. Po návratu domů potkal svou adoptivní sestřičku – Lilac, se kterou si hned padli do noty. V tu chvíli les také navštívil starý rodinný přítel Savior s novou partnerkou Lennie a její adoptivní dcerou Nym.
Sionn, Nym a Lilac vytvořili Ovocno-zeleninový gang (krycí jména: Patizón, Ostružina a Lilek) a rozhodli se, že budou hledat schovaný pirátský poklad. Ten pak skutečně našli – byl to krásný motýlí náramek. Vlčata se ale rozhodla, že si trochu užijí zábavy, náramek schovala a vyrazila závodit. V té chvíli se Sionnův první rok blížil ke konci, ale přesto na něj čekal ještě poslední šok. Už několik dní předem se potýkal s podivnými žaludečními problémy, kdy jako jediný cítil podivný zápach z tlam vlků. Při závodě omylem odbočil špatně a narazil na Cynthiu s mladou Sheyou. Vybičovaný strachem ze zatoulání a dlouhotrvající nevolností to nevydržel a vyvrátil obsah svého žaludku malé vlčici přímo do obličeje. S hrůzou utekl, ale to ještě netuší, že Cynthia s Sheyou jsou členky Ragarské smečky – do které patří jeho nová kamarádka Nym.
Kdo ví, kam ho další rok zavede? Jedním si může být jistý – nudit se rozhodně nebude.