Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Podívala jsem se kolem, ale spíš že zvyku napodobovat pohyb ostatních, než že bych něco viděla. Regis popisoval rostliny, které tu údajně rostly. Mě to nijak nezaujalo. Možná to bylo tím,že jsem neviděla tu krásu plně, ale taky mne květiny nekákaly. Nebylo to nic osobního prostě jsem v nich nehledala nic zajímavého. Mnohem víc mne zaujala příroda v podobě zvířat. Lov mne bavil, ale i poslouchat zvuky lesa a jeho obyvatel mne bavilo. Květiny jen voněly. Nic jiného jsem z nich neměla. Tím jsem nechtěla znevažovat Regisuv zájem o rostliny. Někdo mohl mít rád šutry. Někdo ne. "Aha," odvětila jsem neurčitě. "Hezky voní," dodala jsem, abych ho nenastvala, že se nezajímám o jeho zájmy. Matka mne naučila, že musím projevit zájem o zájmy jiných pokud s nimi chvi mít nějakou lepší konverzaci. "Jake květiny mášnejradši?"

Nepřišlo mi, že by Regis byl nějaký postrach okolí, ale jeden prostě musel dávat poor. Hlavně když jako já nemohl přikládat důraz na to, jak ostatní stojí nebo jaké obličejové svaly používají. Neviděla jsem je a to mi ztěžovalo rozhodnutí, jestli vlkovi věřit nebo ne. Ale zněl mile a už ani ne tak podezřele. Kdyby chtěl matce ublížit, asi by ji nelákal někam kde podle všeho bydlí, pokud teda sám nelže v tomhle taky... Racionálně jsem se snažila přijít na to, proč by chtěl zavraždit nebo provést něco zrovna mojí matce, ale nemohla jsem najít správný motiv, takže jsem se rozhodla prostě věřit tomu, že je normální. Nebo, ne normální, to tady nebyl nikdo, ale že není nebezpečný. "Předám jí to tedy," dodala jsem ještě jako potvrzení, že to opravdu udělám.
Taky jsem se zamyslela nad tím, proč o jeho nabídce neřekl matce SIonn. Něco mi na bílém vlkovi nehrálo, protože jestli zatajoval pozvání před matkou, co dalšího tajil. Možná na to prostě jenom zapomněl a nebo jako alfa nechce, aby matka trajdala mimo les, ale taky pro to můžem mít jiný důvod... Měla bych to promyslet a zjistit. Regis mezitím mluvil o nějakých tulipánech. "TO je co?" zeptala jsem se naivně. Květiny kolem pro mne byly jenom pás barev, který voněl. Jednotlivé květy jsem rozpoznat zrakem nedokázala, tak špatně na tom můj zrak byl.

Regis mluvil s trochou mručení, což mi dávalo nápoědu k tomu, že se asi netváří úplně potěšeně. Tuhle maličkost jsem ale jenom odhadovala. Jeho obličej byl prostě jeden tmavý flek v mém zorném poli. "Předám jí to," pronesla jsem v odpovědi na jeho žádost, ohledně setkání s mojí mámou. "Ale nezaručuji, že přijde... Sama vlčice v cizím lese," řekla jsem mu. Byla jsem podezíravá. Podle toho co říkal, to rozhodně nebyl zlý záměr, ale i tak jsem musela o mámu dávat pozor nebo ne? Jistě že musela! A aby šla sama do nějakého temného les, to nepřipadalo v úvahu. Rozhodně bych chtěla jít s ní. "Hlavně kvůli těm divočákům," dodala jsem. Nechtěla jsem ho úplně ranit tím, že se o něm domnívám, že by mohl být nebezpečný. Hodit to tak na divočáky o kterých sám začal znělo jako dobré řešení.
Pak jsem se mírně přesedla, abych si neotlačila zadek. Kolem to vonělo a bzučelo. Jaro bylo v plném proudu. Konečně! Byla jsem ráda, že jsem se dožila jara a že mne čeká rituál, který matka plánovala. Nechtěla jsem se ovšem vracet zpátky do lesa. Ještě ne.

Nebyla jsem si úplně jistá, jestli Sionn myslel před tímhle podivným cizincem jako léčitelku mou matku, ale z toho, co jsem o vlčicích v lese věděla, mi matka přišla jako jediná vhodná kandidátka. Věděla jsem, že Rowena by pro druhé nehnula ani tlapkou a že Beleth je moc malá na to, aby byla léčitelka. Muselo se tedy jednat o matku, protože ta se v bylinkách vyznala. Slova se ujal tenhle tajuplný cizinec a vypadalo to, že je poměrně natěšený na to, co mi chce říct. Zastříhala jsem ušima a poslouchala. Dávala jsem si jeho slova do kontextu, ale nebyla jsem si úplně jistá, jestli všemu rozumím. Tenhle vlk byl tedy tulákem, který se věnoval bylinkám a léčení, ale zároveň chtěl udělat nějaký seznam všech, kteří se věnují tomu samému. Chce odstranit konkurenci? Chce snad někomu prozradit na koho se při útoku na smečku zaměřit jako na první? Nebo vážně chce jenom rozšířit své vědomovsti a prohloubit společné poznání léčitelského umění? "Matka se o tom, že by něco takového věděla nebo zvažovala nezmínila," sdělila jsem vlkovi a poposedla si na zemi. Už jsem nepůsobila tak roztěkaně a rozesmátě jako před chvilkou, ale bylo evidentní, že mám moc energie.

Natáčela jsem uši jako radary, ale nedolehlo ke mne vůbec žádné znamení, že by se tu schovával někdo další. Až na to, že se vlk přeřekl nebo možná jenom zatajoval, že je tu s ním ještě někdo? Mírně jsem přivřela očka do štěrbin podezření a upřela je přímo na vlka. Nemohl tušit, že vlastně nevidím jeho, ale jen jeho matný obrys. To že mluvil mi usnadnilo, kam mám pohled upřít. "Hm," frkla jsem a čekala, co z něj vypadne dál. Znal Sionna, což nebylo nic překvapivého, vědět kdo je v lese Alfa asi nebylo nic těžkého si zjistit. Kdybych viděla, zeptala bych se ho jak Sionn vypadá, jaké má oči, ale jelikož jsem to sama nevěděla, kromě odhadu, že je světlý, jsem od tohohle plánu upustila poměrně rychle.
"Hmm," protáhla jsme ještě jedno podivné frknutí, jako bych přemýšlela, zda mi vlk stojí za tu námahu zjišťovat, zda mu věřit nebo ne. "Léčitelkou je moje matka, já jsem Lalie a opravdu jsi na hranici Asgaarského hvozdu," sdělila jsem po chvilce přemýšlení vlkovi. Pokud mou důvěru zradí, tak si to odskáče o tom jsem nepochybovala.

Užívala jsem si radostného pobíhání a smíchu, který tak moc provázel období mladistvé ztřešťenosti a nerozvážnosti. Ani jsem si ve svých radovánkách nevšimla, že kolem mne je jednoznačně slyšet oddechování a tedy i chrápání někoho cizího. Kdybych dávala víc pozor, tak bych to třeba odhalila. Jakmile jsme uslyšela hlas převalila jsem se na břicho a posadila se. Věděla jsem odkud hlas pochází, ale netušila jsem, jestli je tam vlk jeden nebo jich je více. Pokusila jsem se zaposlouchat do okolí a přijít na to, kolik je tu nezvaných hostů. Vypadalo to ovšem, že jenom jeden. Slyšela jsem ho jak jde. Divně mu něco dopadalo na bok, jako by tam měl nějaký lalok nebo tak něco, co při pohybu udělalo mlaskavé tap tap. "Možná jo a možná ne, kdo se ptá," odpověděla jsem mu celkem tajemně. Nehodlala jsem prozradit svůj nový domov, dokud nebudu mít jistotu, že tu vážně není sám a že nám vážně nechce ublížit. Popravdě jsem netušila, jestli se o smečkách smí nebo nesmí mluvit s cizinci a nehodlala jsem to zjišťovat.

Duben 3/10 Varjagar

Kývla jsem hlavou na jeho slova a pomalu se uložila do vysoké trávy. Slunce hřálo a jaro se nechalo rozhodně slyšet, že bude příjemné. Já se tu teď tak rozvalila a jenom si vychotnávala, jak mne paprsky lechtají po tváři. Zavřela jsem oči, na mluvení jeden oči otevřené nepotřeboval. Navíc pro mne pak bylo příjemnější mluvit, nemusela jsem pořád dávat pozor, kde kdo stojí, abych svůj pohled namířila správně. "Matka je součástí společenstva Annan. Pochází z chrámu a aby se mohla stát vyšší postavenou ve společenstvu, potřebovala udělat misii. Můj otec, ale podle všeho patřil k bratrstvu boha Monna a já doufám, že si i on vybere mne jako svou chráněnku," odvětila jsem na vysvětlenou. Nevadilo mi ukazovat mu, jak to fungovalo v našich životech. "Popravdě nevím, jak to pořádně funguje. Každý bůh má svůj rituál a pokud si tě vybere, tak ti to během rituálu dá vědět. Bůh Monn má spojený rituál s vodou a mne brzo čeká, protože by měl proběhnout po dovršení prvního roku života," řekla jsem mu.

//Asgaar

Vyběhla jsem z lesa, přestože jsem měla v plánu zastavit se na hranicích, ale jen co jsem pochopila, že kolem mě nejsou stromy, o kterých bych měla vědět, abych si neublížila, jsem se prostě nadechla čerstvého vzduchu a pustila se do běhu. Utíkala jsem jak jen mi stačil dech a s každou další vteřinkou jsem přidávala a přidávala. A pak jsem neměla žádnou další molekulu, kterou bych popohnala, a když se můj dech konečně vyčerpal jsem sebou pomalinku plácla na zem. Měla jsem strašnou radost z toho, že jsem konečně mohla pobíhat a nemusela si dávat pozor, abych do ničeho nenarazila.
Ležela jsem na zemi a smála se tomu všemu. Hlavně té svobodě. Netušila jsem, že je noc. Pro mne byla noc pořád. Že je temná noc mi došlo až při pohledu na hvězdy, které prozářily i mou temnotu, i když ne pořádně. Pochopila jsem, že o zrak přicházím. Že se to nezastavilo. Hvězdy už mi nezářily tak, jako tomu bylo dřívě. Smutně jsem si ofrkla. Nedošlo mi, že můj smích a radost mohla vzbudit vlka, který ležel a spal pár desítek metrů ode mne.

Byl čas zvednout se a projít se. Dojedla jsem a už se mi tu nechtělo povalovat. Máma měla určitě nějaký plán, ale podle hlasu teď něco řešila s Parsifalem a já se popravdě potřebovala po jídle a lovu trochu protáhnout, abych tu neztuhla. "Půjdu se projít," pronesla jsem k matce a mírně se o ni otřela, než jsem se pustila do pochodu směrem mimo místo, kde všichni jedli. Nechtěla jsem společnost, nebo jsem aspoň nechtěla společnost nikoho z lovců. Ráda bych se pobavila s Beleth, ale tu měl pod neustálým dohledem její táta a toho jsem se popravdě trochu bála. Jeho hlas byl příjemný, ale já se prostě bála té jeho přísnosti s jakou se choval k Beleth a jejímu bratrovi.
Vykročila jsem do neznáma a šla celkem pomalu, abych do ničeho nenarazila. Už tak jsem byla celá od modřin z toho lovu, ale nehodlala jsem se nechat odradit od malého běhu směrem mimo les. V plánu jsem měla zastavit se na hranicích.

//tulipánová louka

Ahoj,

mám dotaz a nevím na koho se konkrétně obrátit. Při registraci Lalie mi jako nevidomé vlče byla schválena jen pokud bude vždy s někým v doprovodu, což dodržují. Moje otázka ovšem zní jestli mám zakázáno hrát s ní bez doprovodu mimo území smečky i v dospělosti nebo ne. Sice má na orientaci speciální magii, ale tu nemůže používat pořád.

Díky předem za informace.

Vyhrabala jsem se celá zadýchaná z pod kozy a doufala, že se mi nic nestalo. Naštěstí jsem pořád neztratila svou vlčkovskou měkkost a pružnost. "V pořádku, ale... Nebylo to úplně tak, jak jsem si představovala. Chvilku jako bych v hlavě viděla, co se děje kolem, ale trochu mne to zaskočilo," sdělila jsem arcanusovi a začala se prohlížet, jestli někde nemám žádná zranění. Žádná tam nebyla, což mne uklidnilo, dokonce jsem se i protáhla bez bolesti. Možná budu mít pár modřin, ale to se vsákne. Teď jsem jenom po čuchu hledala matku, ale cítila jsem ji skoro všude, takže jsem se o jejím stavu nic nedozvěděla.
Belial a Beleth se k nám přidali a společně se arcanus pustil do přesunu našeho úlovku. Šla jsem zase podél jeho boku, abych se neztratila. V podstatě jsem se na něj lepila, ale tak co se dalo dělat. Nechtěla jsem ho chztat za špičku ocasu, jak jsem to dělala s matkou. Došly jsme tak, kam bylo potřeba a já uslyšela matku i Parsifala, který nás nabádal k jídlu a také nám děkoval. Matka byla v pořádku a já se mírně rozešla za jejím hlasem, abych se s ní přivítala. Pak jsem se obrátila k jídlu a počkala, až na mne dojde řada, abych si vzala svůj příděl a s ním se odklidila kousek stranou.

Duben 1/10 varjagar

Rozhodně jsem nechtěla nikoho soudit. Byl to jeho pohled na věc a já to tím nechala uzavřené. Nechtěla jsem mu vysvětlovat, že tady je to něco jiného. Cítila jsem tu přítomnost něčeho mocného. Hodila by se mi pomoc matky. Ta zima museka být trestem za něco,
co tu vlci udělali nebo naoosk neudělali. Svou domněnku jsem si nechala pro sebe.
Přikývla jsem. Každý věřil v něco jiného ať už v boží podstatu nebo jinou věc. Karma. Náhoda. Všechno mělo stejnou podstatu. "Annan, je patronkou matkx. Otec mělza patrona Monna a já doufám, že se stane i mým patronem," vysvětlila jsem mu záměr a trochu i to, proč tu s matkou jsme. Nebylo to jen o víře v toho boha, kterého někdo uctivá, ale bylo to v tom vůbec nějakého patrona mít. Živit bez patrona bylo to, čemu jsme s matkou měly ve zdejší oblasti zamezovat.

Duben 1/19 vajgar

Mluvil o tom, že mu to nikdy nepřišlo, ale tak pokud v tom žil dlouho na zimu si asi musel zvyknout, jinak by pošel. Já si to představit nedovedla, protože můj život se odehrával převážně v klidném počasí nějakého lesa nebo louky. Nikdy jsem ani pořádně nebyla v horách. Maximálně nějaký nanicovatý kopeček. "No i tak to muselo být náročné," pronesla jsem nakonec zamyšleně a nechala to tak nějak vyšumět. Netušila jsem úplně co mu na to říct, na konverzaci jsem ještě nebyla dost zkušená, abych uměla použít každé téma jako podklad pro další hovor.
"Matka má v plánu chrámy zakládat tady, nebo spíše by chtěla nějaké místo, kde by se mohli případně vlci k Annan modlit. Ale popravdě je jejím záměrem asi taky trochu rozšířit povědomí po kraji, protože to vypadá, že tady věrouka není pokročilá," vysvětlila jsem, jako bych recitovala naučenou básničku.

Matka mne uklidnila, že Beleth hlídat nemusím a tak jsem se rozešla za Arcanusem, kterého jsem slyšela funět po svém boku. Doufala jsem, že se mi moc nevzdálí, protože to bych ho už nemusela najít. Neměla jsem ani moc jiných možností, protože než jsme někam došli, už se všechno zase dávalo do pohybu a ruch kolem rostl. Soustředila jsem se na Arcanusův dech, který zůstával pořád po mém boku a doufala jsem, že i přes hluk lovu ho uslyším. V pořádné vřavě lvoení jsem ještě nikdy nebyla. Lovila jsem jenom párkrát zajíce nebo jinou drobotinu. Nikdy jsem se neúčastnila pořádného velkého lovu. Tohle byla moje premiéra a já to nechtěla pokazit.
Arcanus se rozeběhl a já se rozeběhla za ním. V hlavě mi najednou blikl obrázek, jako bych věděla přesně kde jsem a že mám před sebou toho chromého kamzíka, kterého lovíme. Naslepo jsem tedy po tom fleku hnědé skočila a zaryla mu zuby přímo za přední nohu. Trhala jsem hlavou a doufala, že kromě masa vyrvu i něco dalšího. Ucítila jsem horkou krev, která se vyvalila z rány a taky náraz, jak se mnou tělo kamzíka dopadlo na zem. Nestihla jsem se pořádně odkulit, takže jsem půlkou těla zůstala pod ním a jeho váha mne začínala drtit. Slyšela jsem jak chroptí a umírá, ale čím víc byl na onom světě tím víc mne drtil svým tělem. Naštěstí jsem byla celkem obratná a tak jsem se začala kroutit jako žížala, abych se z pod jeho těla vymanila. Povedlo se, ale nechala jsem pod ním pěkný chomáč chlupů z ocasu, na kterém teď bylo holé místo. "Ausss," sykla jsem jenom a posadila se, abych si bolavé místečko ošahala. Jestli je kamzík totálně mrtvý nebo se jenom na zemi klepe v bolestech jsem nezkoumala. Měla jsem důvěru v Arcanuse že to ukončí.

březen 5/10 Varja

Mluvil o tom, že je z krajin, kde je pořád zima. Nedovedla jsem si to představit. Chlad a kosa pořád. Navíc taky musel být v těchto částech problém něco ulovit nebo sehnat celkově k jídlu. "To muselo být nepříjemné, navíc sehnat jídlo, když je všude pořád zima," pronesla jsem nahlas svoje myšlenky a doufala, že ho moje zvědavost neurazí.
Pak se začal vyptávat on. "Není tulák, je akolytka a pochází z chrámu právě Annan, to je bohyně, které moje matka zasvětila svůj život a pro kterou chce založit chrámy," pronesla jsem, abych vysvětlila, co moje matka po celou dobu během svého putování chtěla udělat. "Annan je bohyně, která ochraňuje poutníky a cestovatele," dodala jsem ještě na vysvětlenou. "Proto s matkou putujeme."