Lalie je obyčejná. Ano, naprosto se nevymyká normám, které by společnost mohla na někoho jejího věku, pohlaví a postavení mít. Jeden by mohl říct, že je normální tak, až to není normální. Nemá žádnou temnou stránku ani žádnou andělskou. Je stejným hříšníkem, jako ty nebo já, ale zároveň má v sobě i něco ze svatých. Její osobnost má své vady, kazy na kráse. Stejně jako její fyzické tělo, není ani její osobnost dokonalá. Nejde ovšem o to, jaký jeden je, ale o to, zda se snaží či nesnaží být dobrým. A Lalie se snaží být tak dobrou, jak jen to jde.
Její hlavním povahovým rysem je loajalita. Lalie věří tomu, že by jeden neměl žít stylem kam vítr tam plášť. Je přesvědčena o tom, že jeden by měl být loajální a pevný v tom, pro co se jednou rozhodne. Neměl by měnit své názory nebo rozhodnutí, jak se mu zachce. Její loajalita se projevuje ne jenom ve vztazích s blízkými, rodinou a přáteli, ale také s jejím náboženským přesvědčením. Lalie věří ve své bohy a v to, že vedou její kroky tak, jak mají. Nebude svou víru zpochybňovat, ani ji nenahradí ničím jiným. Nesnažte se jí tedy její názor rozmluvit.
K tomu se pojí i její přirozená argumentativnost. Pokud by se někdo snažil napadat její víru, Lalie by se s ním jen tak nerozloučila či neignorovala jeho názory. Naopak! Tato vlčice nemá problém s tím vás do úmoru přesvědčovat, že má pravdu. Jediný, komu nikdy neodporuje, jsou její bohové a matka. I když je věřící, není netečná k novým poznáním, která nabízí svět. Pokud může, ráda se dozvídá nové věci o fungování přírody nebo různých fyzikálních jevech. Mnohdy pak může připadat ostatním jako všetečná, zvídavá či drzá. Ráda prozkoumává nové věci, ráda si nové věci zkouší a ráda o nich i debatuje. Tato zvědavost ovšem nepramení z nějaké snahy druhému ublížit či ho otravovat, ale jen z čistého zájmu o věc.
Ve věcech světských se snaží být nestranná a vyslechnout si všechny možné názory, než se rozhodne. Zároveň se v komunikaci s ostatními vyznačuje někdy až přehnanou racionalitou a důrazem na logiku. Nehledejte u ní tak pochopení, pokud se chcete jenom vyplakat na ramínku, ale nehledáte řešení svého problému.
V projevech těla je elegantní, ale vystupuje neformálně. Nenajdete ji se špinavým kožichem, ale nikdy nebude ohrnovat nos, pokud jste vy zamazaní bahnem nebo smrdíte. Nepotrpí si ani na formální náležitosti společenských setkání. Pokud se jí líbíte řekne vám to, pokud ne, i o tuto informaci se s vámi podělí.
Co Lalie fyzicky odlišuje od ostatních je její zrakové postižení. Lalie trpí silným astigmatismem v levém oku a naprostou nevidomostí oka pravého. Z toho vyplývá, že se místo na zrak spoléhá na ostatní smysly. Hlavně na čich a sluch. Podle jejích očí to ovšem nepoznáte, vypadají naprosto normálně. Zjištění, že vás vlčice vlastně nevidí, může být proto pro některé vlky zaskočením.

Lalie se narodila své matce, komu taky jinému. Otce nezná a možná ani nechce znát, nechybí jí v jejím krátkém životě. Popravdě si trochu myslí, že je možná darem od boha, který měl rád její matku. Otce nehledá a ani to nemá v plánu.
Z prvních pár dní a týdnů života si nic nepamatuje. Její mozeček byl moc malinkatý, aby dokázala zpracovat, jak se svět kolem točí. Zná takové ty základy. Ví, co má jíst, co jíst nemá. Ví, že se má schovat před deštěm a nechodit na hloubku. Umí se prát, plavat a lovit. Tohle všechno ji naučila její matka hned na začátku. Sice si nepamatuje, jak ji její matka všechno tohle naučila, ale naučila. Byl to možná zázrak, nebo boží prozřetelnost. Lalie se podařilo přežít prvních několik týdnů bez velkých problémů, a navíc získala základ pro dobrý život. Hned po jejím narození si totiž matka mohla povšimnout, že je její vlče jiné. Lalie měla problém s orientací v prostoru. Občas do něčeho narazila, když se rozeběhla nebo když si hrála. Taky se na některé věci dívala tak, jako by vlastně viděla skrze ně. Její matka pak došla k prozření, že Lalie má problém se zrakem.
První krůčky udělala Lalie v jedné malinkaté roklince, kterou vybrala její matka pro možnost klidného a nerušeného porodu. Roklinka nabízela poměrně stabilní zázemí nejen pro vlčici po porodu, ale i pro její malou nevidomou dcerku. Byla hezky chráněna před nebezpečím, a tak se Lalie mohla krásně učit a prozkoumávat svět. Nikdo zde nemohl využít její indispozice k tomu, aby ji ohrožoval. V noci Lalie sledovala ráda nebe poseté hvězdami, když ji matka dovolila opustit noru. Noc ji fascinovala. Hvězdy byly totiž na černém podkladu tak výrazné, že je svým zdravým očkem mohla pozorovat jako světelné skvrny, a to se jí moc líbilo. Zároveň ji ovšem fascinoval i svět mimo roklinku a rodnou noru. Muselo tam toho být víc! A taky, že bylo.
Jakmile mohla Lalie slušně chodit, vyrazily na cestu. Lalie a její matka se už nikde neusazovaly na dlouho. Byly pořád na cestách. Jednou šly sem a podruhé tam. Někdy je cesty dovedly do společnosti, jindy dále od ní. Co se ovšem neměnilo bylo stanovení každého dne. Ráno hned když vyšlo slunce, Lalie zabalila všechno, co bylo potřeba na cestu. Pak se společně s matkou zašla umýt k nějakému potoku či jezírku. Vydatná snídaně se neobešla bez modlitby k bohům. Matka Lalie učila věrouku stejně náruživě, jako ji učila všechny ostatní záležitosti života. Její matka uznávala bohů hned několik, ale Lalie si oblíbila bohyni noci a snů Niamph.
Niamph byla bohyně nejen noci, ale i hvězd, snů a ochránkyní spáčů. Lalie, která žila v podstatě neustále ve tmě, tak k této bohyni pociťovala jistou náklonost již od malička. Ráda poslouchala příběhy o této bohyni, které jí matka sdělovala, až je znala nazpaměť. Dokázala odrecitovat celé dlouhé pasáže z nauky o Niamph. Ostatním bohům nevěnovala tolik pozornosti.
Během cest poučovala různé známé i neznámé vlky o tom, jak je Niamph skvělou bohyní. Většina dospěláků jí to tolerovala, protože cítila lítost k této malé poloslepé vlčici. Jenomže podobnou sounáležitost nepociťovali vlčci a vlčice jejího věku. Nejednou se tak stalo, že Lalie za svoje všetečné otázky nebo nekončící výklady o Niamph dostala nakládačku. Jednou to bylo opravdu strašné. Lalie se šla umýt k potoku poté, co pomáhala matce se zraněním jednoho starého vlka. Když došla k potoku nalezla tu skupinku výrostků. Lalie nevěděla kdo jsou, protože podle hlasů nebo stylu chůze je neznala. Jediné, co pochytila byla jejich slova, která byla o ní. Mluvili o ní dost nehezky a když si začala mýt kožich, přiblížili se k ní. Využili toho, že je Lalie nemohla slyšet s hlavou moc blízko vodnímu toku a ani cítit, protože čenich měla pod vodou. Jeden z nich na ní skočil a druhý jí narval hlavu násilně pod vodu. Začala sebou zmítat a kopat kolem sebe, ale nemohla se jich zbavit. Bylo jich víc, byli silnější. Lalie už začala ztrácet naději, že se z vody dostane živá, když najednou jí někdo vytáhnul nad hladinu. Lalie plakala. Klepala se a naříkala. Svého zachránce neviděla, jenom slyšela, jak kolem kňučí výrostky. „Běž za matkou maličká.“ To byla jediná slova, která jí zachránce řekl. Lalie se ho snažila zahlédnout, ale byla moc tma na to, aby ho dokázala zdravým okem aspoň rozlišit od pozadí za ním. Pomalu se vydala k matce, které všechno řekla. Lalie byla přesvědčena, že ji zachránil Warre, bůh lesů a koloběhu života. Jistě ji zachránil z vody a před těmi spratky on. Kdo jiný by se zastával slepého vlčete, pro které by smrt mohla být v mnohých společenstvích vykoupením?
Možná že toto byl důvod, proč se matka rozhodla jít jinam. Jít na místo, kde nebude Lalie v ohrožení z předsudků. Nebo možná jenom hledala místo, kde by sama mohla začít nanovo. Nezatížena stigmatem svobodné matky. Těžko říct, co je vedlo, ale nakonec dorazily až na Gallireiu.
Zde v novém kraji a v novém prostředí s matka s malým vlčetem nemohla potulovat dlouho. Nebylo to bezpečné, ale prozřetelnost nebo možná silná ruka Annan je zavedla do Asgaarského lesa, který obývala smečka. Místní Alfa Sionn jim nabídl útočiště, které Lalie s matkou přijaly. Nebo spíše jej přijala matka, Lalie v tomhle neměla skoro žádné slovo. Jak šel čas, začínala malá vlčice poznávat vlky ze smečky, ale i kraj samotný. S matkou cestovala na jih Gallireiské pouště, kde objevily boha Warreho, který se jim zjevil na jednom z místních pahorků. Zároveň se taky Lalie seznámila s novými pachy a zvířaty, které do té doby nikdy neslyšela.
Její zrak se nelepšil, spíše naopak. Matka tuhle maličkost zapomněla zmínit, když Sionn souhlasil s jejich přijetím do smečky. Možná na to matka zapomněla, nebo jen nechtěla dceřin handicap prozrazovat za ni. Lalie se musela smířit s tím, že její zrak už nikdy nebude takový, jako býval. Pořád rozpoznávala tvary a obrysy, ale postupně přestávala rozpoznávat různé detaily. Naštěstí se svěřila se svým trápením Arcanusovi, který jí nabídl radu i pomoc. Starý moudrý vlk se tak stal jediným ve smečce, kdo zná největší tajemství, které Lalie má. Byť chtěla Lalie říci o svém zraku i Alfě Sionnovi, neučinila tak, protože z nějakého důvodu k němu nepocítila důvěru stejnou jako k Arcanusovi. O tom, že je Arcanus Alfou se měla dozvědět až někdy v budoucnu.
V zimě se Lalie seznámila s Parsifalem, který jí odhalil magie, kterým jednou bude vládnout. Odkryla tak novou zajímavost místního světa, o které netušila. Magie ji fascinovali a ona se mohla jenom snažit nějakou z nich v sobě otevřít. Potenciál podle slov bílého vlka měla, ale rozhodně se ještě nedostavil věk, aby takovou silou mohla vládnout. Podle toho, co ovšem zjistila, nebude vládkyní jen jedné magie, ale hned několika. To Lalie trochu děsilo, ale rozhodla se, že se tím nenechá zastrašit. Arcanus jí nabídl pomoc všech smečkových vlků, kdyby se její magie projevily a ona si nevěděla rady. To malou vlčici velmi uklidnilo.
Nadešlo výročí jednoho roku života Lalie na této planetě. Matka po ní chtěla definitivní rozhodnutí v tom, kterému bohu zasvětí svůj život. I když to celou dobu vypadalo, že si malá vlčice zvolí Niamph, nebylo tomu nakonec tak. Ani mocný Warre ji neokouzlil. Vybrala si boha moří, porozumění, ticha. Tomuto bohu sloužil údajně její vlastní otec a Lalie k němu pocítila velkou lásku. Nemohla tušit, že její rozhodnutí ovlivnila i magie, kterou nevědomky použila její vlastní matka. Zbývalo už jen jediné, projít obřadem zasvěcení a stát se tak oddanou následovnicí boha Monna.

Zajímavosti:
- absolutní nevidomost pravého oka
- silný astigmatismus oka levého
- logická/racionální, augmentativní, neformální, loajální, nestranná, elegantní, všetečná
- víra v bohy, kterou ji naučila matka