Příspěvky uživatele

< návrat zpět

5 | 10 | šiška, chaosem, připoután, ledové, borůvka

Ledové období už pominulo i v horách a na úbočích, takže se začalo dařit i vysokohorským rostlinám. Sestry mne vyslaly na cestu pro fialové plody, neboť borůvky nebyly pouze skvělou pochutinou a doplňkem stravy - jedna malá borůvka v sobě skrývala nemalé množství důležitých látek, které pomáhaly imunitnímu systému.
Vyrazila jsem tedy na cestu. Moje noha už nebolela při každém kroku, ačkoliv místo odpočinku a klidu jsem ji zatěžovala den co den. Dle některých to mělo posílit šlachy a předejít dalšímu úrazu. Byla jsem ale vděčná, neboť mi to bylo příjemnější než skončit jako náš poslední přivandrovalec, který zůstal připoután na lůžko kvůli zlomenině jedné nohy. Vlk se k nám dostal s chaosem v očích, jako kdyby nevěděl, která bije a kde je, ale zvládly jsme ho uklidnit a postarat se o něj. Ještě aby ne, byly jsme vyhlášeným chrámem v okolí.
Procházela jsem mezi vysokými borovicemi a teď už zdravou nohou jsem počastovala jeden plod borovice kopancem. Šiška odletěla o kus dál a já spokojeně seznala, že mne opravdu už nic nebolí.

Ledové

4 | 10 | sejr, pohanem, chomáče, drahokam, had

Vracela jsem se zpátky podél toku tak, jak jsem měla v plánu. Smrdí to jako sejr, pomyslela jsem si s lehce nakrčeným nosem, když jsem znovu procházela kolem zdechliny. Ležela napůl ve vodě a napůl na souši a obě dvě prostředí rozkládaly nebohé tělo vlastní rychlostí a způsoby. Mohla bych být i pouhým pohanem a považovat to za zvrácené spojení dvou různých světů, kdybych nebyla chytrá. Život v chrámu mezi sestrami mne ale naučil nahlížel na přírodu a její řád jinak, s přijetím a souzněním. A ač některé zvyky matky přírody, Warreho a jiných bohů vyvolávaly ve věřících nepříjemné pocity podobné zaseknutí trnitého chomáče v hrdle. I přes svou krutost a bezlítostnost byla ale přiroda krásná a dokázala obdarovat život jinak. Mne bohové obdarovali dcerou, která mi byla cennější než kdejaký drahokam. To se ale už zaplétám do budoucnosti! V tomto momentu jsem i nadále šla podél řeky zpátky k chrámu s tím, co po mně sestra chtěla, abych donesla. Po setkání s hadem by se potkání mrtvoly mohlo považovat za špatné znamení, ale já věděla, že jak had tak i zdechlina mají své nepopiratelné místo v našem světě.

Sejr

3 | 10 | bolavé, příslib, pukavec, bloudění, smrkové

Příslib brzkého uzdravení se mi po dalším dni zdál jenom jako povídačka pro vlčata na dobrou noc. Natažené a bolavé šlachy zvrtnutého kotníku se ozývaly s každým krokem, nicméně život šel dál a já musela taky kulhat kupředu. Tentokrát jsem byla vyslána pro smrkové větvičky, brzké výhonky větví, které jsou měkké, voňavé a jedlé. Jejich účinky mi sestra měla sdělit až po jejich přinesení, takže jsem se vydala do lesa. Les kolem chrámu byl pouze z listnatých stromů, takže jsem musela zavítat přes bystřinu do smíšeného lesa a podél potoka jít výše do hor k lesu smrkovému. U začátku lesa jsem zaregistrovala něco velmi páchnoucího a bližší prozkoumání odhalilo původce tohoto pachu. Smrad jako pukavec nevydávalo nic jiného než zdechlina napůl ve vodě a napůl na souši. Obešla jsem tento milník s rozvahou, ale s vědomím, že po cestě zpátky mne žádné bloudění nečeká.

Smrkové

2 | 10 | ospalým, nožičky, kreatura, primitivním, zmije

Ospalým ránem se nesla vůně květin a vřelého slunce. Nechtělo se mi vstávat, ale byl další den a ačkoliv mi sestry dopřálo delšího odpočinku kvůli zvrtnuté noze, musela jsem přiložit tlapku k dílu i tak. Zvedla jsem se na svoje tři rovné nožičky a jednu teď křivější a odhupkala k sestře, která mne vzdělávala v léčení. Vyslala mne na louku pro nějaké bylinky a tak jsem se vydala. Slunce se blížilo ke svému apexu když jsem dorazila na květnatou louku a začala se brouzdat vysokou trávou a hledat bylinky. Meduňku a kopřivy a když se postěští tak i heřmánek a jahodník. Co jsem však netušila bylo, že nedaleko mne se slunila další bytost. Mnohými označována za kreaturu, za zosobnění pekla, zla a neštěstí. Neztotožňovala jsem se s tímto primitivním myšlením, takže když jsem okem zavadila o kámen, ne němž zmije ležela, jen jsem ji obešla a nechala ji v klidu. I ona si cenila svého klidu a života stejně jako my vlci a mně nepřináleželo odsuzovat ji za její jed či její rudé oči, které propichovaly okolí.

Primitivním (mušle)

1 | 10 | kulhání, blecha, hnije, kozel, jablko

Už dlouho jsem nepotkala někoho, kdo by byl tak okatě výstřední. Vlk hubený jako medvěd čerstvě zjara po dlouhém zimním spánku, hubatý jako kozel a neposedný jako blecha. Hlad ho zavedl až k nám do Chrámu a k jabloním, které kvetly v lese. Nikomu z nás nevadilo, že si hodoval na plodech přírody, kdepak, byly jsem jen rády, že se můžeme podělit, ale když se pak přivalil s tím, že snědl otrávené jablko, bylo hned zle.
Jeho vysvětlení by donutilo i malé vlče protočit oči, neboť vlk si vesele jedl jablka ležící na zemi a nedošlo u, že tam jedno z nich hnije už delší dobu. Jeho nakyslá chuť mu asi nic neříkala a tak bez ostychu jablko snědl a teď mu z něj bylo špatně.
Bylo to v prvních měsísích mého zaučování v lékařství, takže jsem byla vyslána pro bylinky, které vlkovi převrátí žaludek naruby a on vyzvracení vše, co snědl. Dobře mu tak! Našla jsem je na stráni v rokli, ale při jejich sběru jsem si zvrtla nohu a pak jsem pajdavě musela jít zpátky. Kulhání nebylo příjemné, ale naštěstí se mi brzy po odchodu vyléčeného japkožrouta vyléčilo, nicméně v noze mi chřestí dodnes.

hnije (EDIT mušle prosím)

// Úkryt

Elektrická blízkost! musela jsem se kousat do jazyka, abych myslela na něco jiného. Něco na Belialovi mi připomínalo Hraničáře. Měli podobnou auru, vyzařovali stejnou autoritu a sebevědomí, mluvili rozhodným hlasem. Vzchop se, Hyetto! okřikla jsem se v duchu.
Belial nebyl s vychováním vlastní dcery spokojen, ale očividně si nedokázal přiznat, že by jeho chování na to mělo vliv. Já jasně viděla nitky, které spojovaly jej a Beleth, ale on k nim byl buď slepý nebo je odmítal vidět. Dle jeho tónu jsem navíc usuzovala, že se svou družkou nemá úplně nejlepší vztah, když o ní takto hovoří. Nic jsem ale neříkala, nebylo by to zdvořilé.
"Lalie," odpověděla jsem mu a vzhledem k tomu, že na nic víc se neptal, zeptala jsem se já a jeho odpověď mne nepotěšila. Moře tady bylo a bylo blízko. Na vteřinu jsem zatnula zuby, ale pak je uvolnila. Má to tak být, nebojuj s osudem a neodvracej svou tvář, nadechla jsem se a pevně se rozhodla, že zatlačím matku ve prospěch bohů. Přecijen oni nad Lalií mají větší moc než já.
"Lalie musí být zasvěcena bohu moří a obřad semá vykonávat právě na jeho půdě," vysvětlila jsem. "Měli bychom jít," kývnula jsem potom hlavou a zamířila po pachu za skupinou vlků.

Mezi starými stromy a pár chuchvalci pučících sněženek stáli ve skupince Parsifal, Sionn a černý vlk se stříbrnýma očima. To musel jistě být Arcanus, druhá alfa. Lalie s Beleth stály u nich. "Buď požehnán den," pozdravila jsem přítomné a zastavila se vedle Beliala u nich. Poslušně jsem čekala na jejich slova, neboť jsme byli zavoláni jistě z nějakého vážného důvodu. Možná půjde o lov, možná o změny v hierarchii či nové přírůstky. Kdo ví, pomyslela jsem si a prohlížela si vlky, kteří tu stáli jako první. Sionn vypadal, jako kdyby mu jeho kožich úplně nepadl. Zajímalo mne, čím by to mohlo být, ale neptala jsem se. Už jsem se poučila. Kdyby chtěl, jistě by mou pomoc vyhledal sám, byla jsem tomu otevřená. "Jsem Hyetta, omluvte mou nevychovanost, že jsem vás nevyhledala dříve," představila jsem se velkému černému vlku záhy.

Mlčky jsem sledovala výměnu mezi Belialem a jeho dcerou. I slepý by poznal, že mezi sebou nemají zrovna nejlepší vztah. Nebylo to nic ojedinělého, dle mých zkušeností, otcové málokdy měli tak pevné vazby se svými potomky, zvláště dcerami, jako matky, které dítka nosily pod srdcem několik měsíců před jejich narozením.
Lalie se přitočila k Beleth s tím, že by ji vzala ven. Byla jsem ráda, že se konečně začíná družit i se svými vrstevníky. Ne, že by společnost dospělých nebyla pro mladou vlčici důležitá, ale chtěla jsem, ať si užije i trochu toho svého dětství, když jej má. Kdyby byla v chrámu, postrádala by jej úplně. Odmalička jsem pomáhala sestrám, plnila povinnosti a na hry a nezávazné odreagování nebyl prostor. Alespoň to jsem mohla Lalii nabídnout navíc.
Belial pak mluvil na Lalii. "Dospělý doprovod by jistě byl vhodný," souhlasila jsem, ale jenom proto, že tam byla Beleth. Co se mne týkalo, Lalii bych klidně z lesa pustila. Sice ne daleko, ale pustila.
"Ať vás Annan ochraňuje," rozloučila jsem se s Lalii a Beleth, které byly Belialem propuštěny do lesa.
Audience u Beliala mi byla udělena. Hlupačko, zasmála jsem se sama sobě v duchu. Belial nebyl Matka představená ani bůh, ale jeho autorita a vystupování se Matce blížilo. Nebylo těžké si ho představit na nějaké vyšší pozici a mít k němu takpřirozený respekt. Byli jsme ale vyrušeni vytím, které jsem taky zaslechla. Přikývla jsem na souhlas a po jeho boku se vydala z jeskyně ven. Zase jsme šli úzkou chodbou bok po boku a stejně jako tenkrát i teď mi po zádech přejel mráz z toho, jak blízko jsme byli. Nedala jsem to na sobě ale znát. "Ještě je to dítko," chlácholila jsem Beliala. "Chytá rozumy ze svého okolí, čím více času s ní strávíš, tím více k tobě bude vzhlížet," poradila jsem mu. Polichoceně jsem se poté zaculila, když zmínil moje rodičovství. "Rodičovství je jako přechod přes hory. Má to své vrcholy i svá údolí. Ani já nejsem bezchybná, ale snažím se dělat to, co je pro ni nejlepší," řekla jsem. Teď byla řada na mou otázku.
"Chtěla jsem se tě zeptat, jistě jsi ve zdejší geografii znalejší než-li já - je někde poblíž moře?" zeptala jsem se ho a cítila, jak se mi srdce sevřelo. Byla bych raději za jezero, to nebylo tak nebezpečné jako moře. Sváděla jsem vnitřní boj, kdy jedna moje část se snažila Lalii ochránit a druhá ji správně vést po božích cestách.

// Asgaar

"Je to jeden z bratrů, což napovídá tomu, že by se od něj dala očekávat jistá náklonnost a porozumnění," řekla jsem. Už jsem si nevybavovala, jestli mi to Parsifal říkal když tam byla Lalie s námi nebo ne, ale nejspíše ano, protože jsem ji opustila jenom kvůli lovu a to jsme se o náboženství a chrámech už nebavili. Já si o Parsifalovi myslela své, avšak nehodlala jsem Lalii ovlivňovat svými pocity. Jestliže se s ním spřátelí, tím lepší to bude.
Jemně jsem ji olízla, když se omluvila. Byla tak spořádaná a tak slušná! Byla jsem na sebe náležitě pyšná.
Její slova byla pravdivá, takže jsem jí to neměla za zlé. Mnozí si mysleli, že vlčata jsou hloupá a nedávají pozor, ale opak byl pravdou. Byly jako houby a nasávaly všechny informace a vše, co se kolem nich dělo. "To je ale radostná novina!" usmála jsem se pološeptem. Adoptovat dospělého bratra sice znělo příšerně, ale rozhodně jsem mu to přála. Každý chtěl mít někoho, koho mohl považovat za rodinu. Ale pokud Parsifal byl adoptovaný, jistě s jeho souhlasem, jeho bratrstvo už tuto roli nezastává. Že by odešel? Tvářil se, že je na misii... Lhal? v hlavě mi to šrotovalo. Parsifal byl čím dál tím větší oříšek. Zdivočelý bratr! zorničky se mi rozšířily, ale nic jsem na to Lalii neřekla. "Dobrá," vydechla jsem. "Jdu se zeptat Beliala, Lalie. Víš, co máš dělat. Až bude čas k odchodu, vyhledám tě," řekla jsem a zobla ji na tvář, než jsem se zvedla a vydala se k Belialovi, který vypadal, že měl nějaké rozkoly s dcerou.
Chvíli jsem počkala, až si to s ní vyříká a pak jsem se k nim přidala.
"Beliale, potřebuji se tě na něco zeptat," naznačila jsem mu a jemně mávla ocasem ze strany na stranu. Přešlápla jsem a loupla pohledem po Beleth, která se tvářila jako kakabus. "Ah ta příkoří rodičovství," usmála jsem se mile.

Nebyla jsem jediná, kdo se modlil k lepšímu počasí. Aniž bych to tušila, Belial se taktéž v duchu modlil, nicméně nevěřil, že by to mělo přílišný účinek. Věděla jsem ale o Lalii, která svou modlitbu pronesla tiše vedle mne. Určitě se nemohla dočkat, až bude moci úkryt opustit a vydat se ven. Její nové zapálení pro obřad bylo na jednu strau úlevné, avšak její volba mne lehce děsila.
Obrň se. Strach je jenom nástroj, nech ho projít a odejít, klidnila jsem svou rozbouřenou mysl.
"Zeptat se, zda-li je někde poblíž moře. Pokud ne, bude stačit nějaké větší jezero nebo velká řeka," vysvětlila jsem Lalii. "A Parsifala jsem se chtěla zeptat, zda-li neví něco více o Monnově obřadu," dodala jsem. Možné to bylo.
Lalie se ke mně potom natáhla a já tak upustila od své myšlenky se zvednout a jít tyto informace zjišťovat okamžitě. "Odposlouchávat cizí rozhovory není uctivé, Lalie," zamračila jsem se. "Nicméně předpokládám, že tato zajímavost se udála v tvé přítomnosti, aniž bys je špehovala aktivně," dodala jsem, aby si nemyslela, že ji z něčeho podezřívám. "Co zajímavého jsi zjistila, dítě?" zeptala jsem se jí potom pološeptem.

I přesto, že v jeskyni byla přirozeně tma a šero, začínalo se ještě více stmívat. Musela nastávat noc a s ní jistě přicházela ještě tužší zima. Napnula jsem všechny svaly v těle, abych se zahřály a pak je povolila. Nepocházela jsem ze severu, kde hustý kožich byl důležitou součástí vlčího šatníku. Temperátní lesy byly mým domovem a moje jemná srst se na dlouhý pobyt venku v chladu nehodila. Usoudila jsem ale, že Roweny, Arcanuse, Sionna a dalších, kteří s námi nebyli v úkrytu, se to netýká. Buď to anebo se zahřívali pohybem. Nebo kouzly.
O Annan, drž stráž nad bdícími v chladném sněhu, nechť jejich krev je horká a mysl pružná. O všemocný Warre, přiveď jaro co nejdříve, ať se svět obrodí a teplo zahřeje nás, pomodlila jsem se v duchu. Zima se už jistě musela blížit ke svému konci, ale tohle počasí bylo skoro stejné jako v jejím středu. Doufala jsem, že jaro přijde dříve než později.
Lalie byla zvědavá. Její otázky se týkaly obřadu. Obřad přijetí u Annan se lišil od jiných, nejvíce společného měl asi s obřadem Warre, stejně jako si byly podobné obřady Efalën a Niamph nebo obřad právě Monn a Garrong. "Monn sídlí v moři, v nekonečných hlubinách, kde už nedosáhne ani světlo. Ideální by bylo najít moře a provést obřad tam," vysvětlila jsem Lalii klidně. "Ještě ideálnější by bylo, kdyby obřad provedl někdo zasvěcený tomuto bohu, ale já postačím," poznamenala jsem. Její otec se v nejbližších dnech nejspíše neukáže. A co se týkalo toho, co ji čeká... "Pokud bychom tě vítaly k Annan, bylo by pro mne snazší tě k obřadu vést, nicméně obřad Monn je," byl to jeden z důvodů, proč jsem tiše doufala, že si to do té doby rozmyslí, "odlišný." Vydechla jsem a podívala se k Belialovi a následovala jeho pohled ven. Ano, stále jsme byli zabarikádovaní, stále jsme měli čas. "Co tě při obřadu čeká se dozvíš až nastane čas," řekla jsem jí. "Dám ti ale jednu radu; buď statečná, mé dítě," řekla jsem a do mého hlasu se vkradla tajemná melancholie. Příprava na něco, co nebylo zcela příjemné. Možná Parsifal by mohl něco více vědět. Ne, že by chrámy zrovna rády sdílely své obřady s jinými, ale třeba měl nějakého přítele, pomyslela jsem si. "Musím si promluvit s Belialem a Parsifalem," řekla jsem nahlas jak Lalii, tak sobě. "Než se tak ale stane, zde je první část přípravy k obřadu," to jistě Lalii zajímalo. "Budeš potřebovat amulet pro boha Monn, něco, co je s ním spjaté. Měla bys vědět vše, co se tohoto boha týče, ale případně se na mne neváhej obrátit," řekla jsem a drcla do ní jemně čenichem.