Příspěvky uživatele

DUBEN | 2 | WIZKU

Tma se na nás pomalu přikrádala, když jsem k vlčici přistoupila a započala s ní příst rozhovor. "Niamph vyčistila oblohu, abychom se mohly potěšit její nádherou," přitakala jsem. Měla jsem hvězdy ráda i bohyni, která je zastupovala. A to také z důvodu, že to byla Laliina oblíbená bohyně. Přemýšlela jsem o tom, že na její oslavu bych Lalii zasvětila právě této bohyni. Já patřila bohyni Annen, ale nehodlala jsem svou dceru nutit vybrat si stejného patrona.
"Moc mě těší, Wizku," usmála jsem se na ni. "Je to moc krásné jméno pro krásnou dámu," poznamenala jsem s drobným úsměvem. Sama jsem pak lehce sklopila čumák a zavřela oči v pokoře, když jsem se představila: "Já jsem Hyetta. Jsem kněžkou bohyně Annen."

Slyšela jsem, jak Lalie děkuje bohům, když jí voda omývala kotníky. Byla jsem na ni hrdá, tak snadno senaučila vše potřebné, co mladá akolytka potřebovala vědět a skálopevně se držela víry. Kdo ví, možná byla víra v jejím rozmazaném světě jednou z mála záchytných bodů? Sama jsem se znovu sklonila k vodě a napila se. Smočila jsem čumák do vody a nechala si ochladit sliznici.
"Cítím se klidná," odpověděla jsem po chvíli, kdy jsem hledala odpověď ve svém nitru, rozvážným hlasem. "Také cítím naději, tam kde je voda, tam je život," dodala jsem. Doufala jsem, že jich brzy narazíme na nějakou vlčí společnost. Těšila jsem se, až budu moci pokračovat ve své práci.
Lalie namítla, že unavená není, ale hvězdy by viděla ráda. "Ale já jsem," pousmála jsem se a vylezla jsem z vody. Už jsem nohy pomalu přestávala cítit. "Odpočineme si tady pod hvězdami a poté znovu vyrazíme na cestu," rozhodla jsem. Nehodlala jsem své nebohé dítko nechat cestovat dnem a nocí bez přestávky. Položila jsem se do vysoké trávy nedaleko, jen co jsem nám vyšlapala kruh, abychom měly pohodlnější ležení. "Zamhouříme na chvíli oka, Niamph na nás dohlédne," řekla jsem a položila si hlavu na ušlapanou trávu. Únava mě přepadla rychle a nohy mi ztěžkly, když jsem vystoupila z vody. Nelhala jsem, když jsem říkala, že jsem unavená.

Nadechla jsem se chládnoucího vzduchu a spokojeně přivřela oči. Voda kolem tlap mi z polštářků smývala prach a pot z cesty a očišťovala mne. Voda byla zázračná a mnohdy léčivá. Pohledem jsem následovala Lalii, která šla za mnou. Její tmavší kožíšek v tento den jistě zachytil více tepla a chlad jí jistě prospěje. Ačkoliv byla ještě slepější než já, nestěžovala si. Snášela každý den s úsměvem a bez odmlouvání mne následovala tam, kam nás bohové volali.
O tom, že mám na nohou hřebíky a jsem jako chromá koza jsem netušila.
Lalie vstoupila do vody a zatímco jsme si ochlazovaly končetiny, ptala se mne na okolí. "Řeka, ve které stojíme, proudí ze severu a spadá na jih přes sráz do moře, do nekonečného koryta slané vody," vítr od moře nám prosvištěl mezi ušima a polechtal nás v čenichu. "Můžeš cítit slaný vítr, který se nad mořem prohání. To je dech Monn, bdícího nad vlnami," popisovala jsem dceři okolí. "Před námi je hustý tmavý les a za ním vysoké hory z jihu. Proti proudu vidím dlouhé pláně, ale i další lesy, ale jsou daleko," dokončila jsem a nadechla se.
"Jsi unavená, drahoušku? Dnes půjdou krásně vidět hvězdy, můžeme přespat u řeky," navrhla jsem jí. Já bych klidně pokračovala i v noci, ale celodenní pochod pro malé vlče byl jistě vyčerpávající, ač to nepřiznalo.

// z východu

Po teplém dni plném cestování byla řeka příjemným překvapením. Kožich jsem měla prohřátý od slunečních loučů a moje jediné fungující oko poposkočilo radostí, když spatřilo plazící se blankytnou stružku krajinou. "Lalie, drahá, před námi je řeka," upozornila jsem svou dceru s úsměvem. Chvála ti, Warre, pomyslela jsem si a zastavila u řeky, abych se napila. Sucho v hrdle rychle vystřídala svěžest řeky. "Pokud máš unavené nohy, namoč si je v řece. Chlad únavu zažene," poradila jsem jí a samajsem vešla na mělký břeh, abych utišila lehce tepající polštářky. Být na cestách mělo i svá příkoří, ale já si nestěžovala. Poznávala jsem nové kraje a místa a hlavně - hledala jsem místo, kde bych mohla založit vlastní svatyni. O vlastním řádu jsem ještě ani neuvažovala, na to jsem neměla dostatečné zkušenosti, a držela jsem se rad svých kolegyň.

DUBEN | 1 | WIZKU

Následovala jsem cestičku vyšlapanou v udusané hlíně kolem jezera. Schylovalo se k večeru a po teplém jarní dni přicházel osvěžující chlad noci. Děkuji ti, Niamph, poděkovala jsem bohyni noci, která byla opatrovatelkou mé dcery. Věděla jsem, že dnes bude nad Lalií bdít každá z hvězd.
Přišla jsem k jezeru a uviděla ležící vlčici, kterak si smáčí nohy v chladivé vodě. Jistě si ovlažovala polštářky po náročné cestě nebo pouze relaxovala. "Pochválen buď, večere," pozdravila jsem vlčici, zatímco jsem k ní klidně přistoupila. Můj hlas byl vyrovnaný a sametový, zněl skoro stejně jako šumění poklidného větru v listnatém lese nedaleko. "Dnes bude krásná noc," poznamenala jsem s úsměvem a podívala se na oblohu, která se stmívala.