Bílý kožich, bílá očka, nic zvláštního nebo odlišného. Na první pohled se Badri zdá jako obyčejná, slušná vlčice. A ono tomu tak opravdu je.
Stejně tak, jako je čistý její kožich, je čistá i její duše. Tahle vlčí dáma má tak čiré srdce, že to je až v téhle době vzácností. Je velmi milá, přátelská, na tváři se jí stále rozlévá upřímný úsměv. Snaží se být nápomocná, nemá problém přidat tlapu k dílu a vyřešit nevyřešitelné. Bohužel, s jejím otevřeným srdcem přichází i jistá naivita, dalo by se říci až hloupost. Badri se snaží na ostatních vidět jen to dobré, překypuje pozitivismem a nerada si připouští, že je někdo zlý. Je důvěřivá, někdy až moc, takže může být lehce zmanipulovaná a ovlivněná. Ačkoli má vlastní názor, spíše se drží stranou a neujme se hlavního slova.
Její hlas je velmi tichý, jemný a poměrně vysoce posazený. Není pisklavý, ale zní jako mlaďoučká vlčice, ačkoli už je to postarší vlčí dáma. I tak ale platí, že pokud je to opravdu potřeba, dokáže se ozvat, hlas zvýšit a dokonce zvládá i zavrčet, ale tomu se opravdu velkým obloukem vyhýbá, pokud možno.
Přichází ze severských končin, což je znát nejen na jejím kožíšku. Její sněhově bílá srst je huňatá a lesklá, vypadá jako načechraný lední medvídek. Snaží se být upravená a nestává se, že byste ji viděli špinavou od bláta, nebo nedej bože od krve. Je opatrná a občas trochu uťáplá, takže je potřeba ji prakticky řídit k dosažení nejlepších výsledků. Ačkoli byla dobrá lovkyně, nyní se lovu výhradně vyhýbá a neloví. Nerada zabíjí zvířata, má k nim blízko a nevidí důvod, proč pro svoje naplnění by kvůli tomu mělo nevinné zvíře přijít o život. Najíst se dá přece i jinak! - je vegetariánka. Jak již bylo zmíněno, nemá problém být někým řízena a dirigována, nevadí jí to, naopak. Ráda pro každého udělá první poslední. Kdyby mohla, rozdala by se i pro toho nejvíce cizího jedince.
Je to takový ťunťa, ale miluje vlčata a neskutečně jí baví trávit s nimi čas. Je spolehlivá, dokáže se v nebezpečných situacích postavit před vlče a bránit ho svým tělem a i životem. Stejně tak tomu je i pro své přátele či rodinu. Díky její přívětivosti a tomu, jak je přátelská, bere za své kamarády a přátele prakticky každého, kdo se s ní baví alespoň chvilku.
V poslední řadě ještě nutno dodat, že je velmi skromná, ale štědrá. Sama pro sebe nepotřebuje moc, stačí ji úplné minimum k tomu, aby byla šťastná. Důležité pro ni je, aby se ostatní v její blízkosti cítili spokojeně, a proto je schopna udělat to, co je v jejích silách.
Byl velmi chladný večer. Všude bylo ticho, klid, až na malou jeskyni, kde se právě na svět klubala čtyři malá vlčátka. A my si povíme příběh jednoho z nich, vlčice Badri.
Daleký sever, kde se začátek příběhu odehrává, je velmi krásný. Zasněžená krajina, chlad, všude led, sníh držící se prakticky po celý rok. Inu, zní to velmi pěkně, ale skutečnost je odlišná, protože být zvyklý na takové podmínky, abyste přežili v horách, dá pěkně zabrat. Vlčice jménem Árni to měla ještě o značnou část těžší, protože na porod a vychovávání vlčat byla z rodičovského pohledu sama. Její partner, Théo, bohužel zahynul při lavině, která se stala nedávno před narozením těchto uzlíčků. Bylo to velmi smutné, i tak se ale smečka společně s Árni snažila přes tuto těžkou situaci přenést a vychovat vlčata tak, jak nejlépe mohli. Badri se narodila jako první. Byla ze všech nejmenší, drobná a celá bílá. Na svět pak přišla ještě její sestřička a bratři, Orla, Léo a Erlend. Jejich dětství bylo skvělé, vlčata měla hustý kožich, takže na severské podmínky byla připravena a smečka, společně s jejich matkou, je učila základním věcem.
Ihned po jejich rozkoukání a postupného vývoje až do fáze, kdy začali mluvit, běhat a rozumět věcem kolem, se pustili do výuky lovu. To je přeci základní věc pro přežití. Badri v lovení příliš nevynikala, ale ani nezaostávala. Ale učení nových věcí jí bavilo.
S jejími sourozenci měla skvělý vztah, nejvíce s bráškou Erlendem, se kterým postupem času trávila nejvíce chvil. Společně cestovali, objevovali zákoutí hor a území okolo a rozuměli si nejvíce. Bráška toho nikdy moc nenamluvil, vlastně nemluvil vůbec, možná právě díky tomu si měli s Badri nejblíže. Nevyhledávala hlučnou společnost, měla ráda klid a pohodu a komunikovat s Erlendem dokázala prakticky jen pohledem.
S její sestřičkou měla samozřejmě taky blízký vztah, ale byly trochu odlišné. Druhý brácha byl taky jiný, minimálně oproti Erlendovi byl jako jeho opak. I tak ale věděla, že se na každého z nich může spolehnout a stejně tak i ona by pro všechny své příbuzné obětovala život.
Jak šel čas, užívala si toulání a doufala, že to nikdy neskončí. To až do onoho osudného dne, kdy se Erlend vydal na toulky sám. Byl zvyklý, ale nyní se nevracel, déle, než bylo obvyklé. Celá smečka se strachovala o jeho zdraví, vlk, který nemluví, to bude mít přeci jenom těžké. Takže to bylo jasné, bylo rozhodnuto. Musela se vydat ho najít.
I přes nesouhlas mamky, která nakonec ale pochopila, že by to bez něj nezvládla, se rozloučila se smečkou, se sourozenci a všem slíbila, že se zase jednou všichni setkají a budou šťastní. Opravdu tomu věřila.
Vyrazila tak sama prohledávat hory. Bylo to náročné, zabloudila, ztratila stopu, neměla tušení, kde je a kam jde. Bylo to nekončící, beznadějné, dlouhé. Vyhublá, slabá se dostala na území jiné smečky. Potkala zde vlčici, Miu, se kterou se sblížila. Přidala se do smečky, aby nabrala sil, ale o úmyslu pokračování ve výpravě za svým ztraceným bráškou nikomu neřekla. Čas utíkal, jako voda, Badri se cítila spokojeně, jen prázdné místo v jejím srdci nikdo nedokázal vyplnit. S Miou si byla opravdu blízká, brala ji za svou sestru. Dokázaly si povídat o všem, anebo naopak nemluvit vůbec, a i tak si rozuměly. Mrzelo jí, že se jednoho dne bude muset vydat dál, na toulky. Nabídla proto Mie, aby vyrazila s ní. Jenže netušila, že Mia má partnera. Bylo to tajemství, což Badri zamrzelo, že její nejlepší kamarádka jí neřekla. Myslela si, že si říkají všechno, že jsou k sobě upřímné a otevřené. Ale Mia se bála, že kdyby o svém vztahu Badri řekla, naštvala by se, protože by už spolu nemohly trávit tolik času.
A tak se i tady Badri rozloučila, naposledy objala Miu, ačkoli jí to v koutku duše zabolelo, ale i přesto jí měla stále velmi ráda. A znovu se vydala do světa, zjistit, kde se jenom ten její bráška schovává. Začala přemýšlet nad tím, že i kdyby bráchu našla, stejně už by asi cestu domu nenašli. Ale to jí bylo jedno, protože kdyby byla s Erlendem, zbytek už by jí nezajímal. Snažila se neztrácet naději, i po té dlouhé době, kterou hledání obětovala, nicméně začínala jí užírat myšlenka, že dost možná bráchu už nenajde. Stále ale v koutku duše doufala, že na něj prostě jen náhodou narazí a všechno bude, jako dřív.
Ze severních končin se pomalu přesunula do míst, která byla více zelená, obrostlá trávou a keři, na kterých objevila plody. Bobulky, které na keřích rostly, jí zachutnaly, velmi. Navíc od nich nebyla špinavá a zároveň se i tak díky tomu najedla. Ne tak dosyta, jako od masa, ale i přesto to stačilo. V tom se stalo to, co změnilo její život. Když se proplétala mezi křovím, narazila na srnku. Poměrně vzrostlá samice srnky se potulovala sama, což Badri zaujalo, tak se jen přikrčila a sledovala situaci. Najednou se vynořilo malé srnče, které mělo poraněnou nohu, pravděpodobně od lišky nebo jiného predátora. Kulhalo, vydávalo naříkající zvuky a Badri to bylo neskutečně líto. Představa, že její potomek je napaden a tohle se stane jí neskutečně užírala. Nemohla si to ani představit, aniž by u toho neuronila slzu. V ten moment se rozhodla, že už nebude lovit. Žádného savce nezarmoutí jen proto, aby si naplnila žaludek. Kort teď, když zjistila, že najíst se dá i jinak.
S mírným odstupem se naučila v nouzi pozřít alespoň ryby, které jí nedělají takový problém, ale jiného masa se nedotkne. A je šťastná. Myslí si, že tím udělala skvělé rozhodnutí. Pokračovala tedy dál, s myšlenkou, že už by se mohla snad někde zastavit a pořádně si odpočinout. V tom se před ní objevila krajina, stejně tak pestrá jako ta, kterou právě prošla. Celá unavená, nevyspalá, vkročila do zcela neznámých míst, které by mohly změnit celý její život.
Zajímavosti:
- Je vegetariánka, v případě nouze pozře pouze rybí maso.
- Jelikož byl jejím domovem sever, její kožich má velmi hustou podsadu a tak působí velmi huňatě a vydrží velké mrazy.
- Má poměrně krátkou paměť, stává se, že si některé situace, co se staly, nevybaví, nebo jí to trvá dlouho.
