Wizku,
1072 (1.1.2025 9:20) odpovědět 
Loterie 1 (1/5)
Nevěřila jsem svým očím. Sice mě nikdy nezklamaly, ale bylo těžké věřit tomu, co jsem viděla. Nickolas tu byl stočený do klubíčka a byl modrý. Vlastně... to bylo roztomilé. Jen mě to překvapilo natolik, že jsem chvíli nemohla vydat ani hlásku. Pobaveně jsem se zasmála, když se mi vrhl kolem krku, a samozřejmě mu to gesto oplatila. Už to bylo dlouho od té chvíle, co jsme se viděli naposled, a chyběl mi.
Zavrtěla jsem ocasem a rázně přikývla. "Jsem tady. A už nikam neodejdu," slíbila jsem mu ihned, "byla blbost od tebe odcházet. A... proč nejsi v Sarumenu?" Zamračila jsem se. Copak nedávalo větší rozum být schovaný v teple smyčkového úkrytu, než tady pobíhat? Uchechtla jsem se a zavrtěla hlavou - ne, tady jsem vážně nebydlela. "Prostě jsem... zrovna šla kolem," odtušila jsem, ačkoliv to nebyla tak úplně pravda, že. "Přeci víš, že bych tě nikdy nevyhodila, Nicku," vyhrkla jsem. Nemyslel si to o mně, že ne?
Nickolas,
228|s přívěskem Wizku (26.12.2024 23:01) odpovědět 
Vlček se stočený do sebe klepal ve své provizorní skrýši, ale bez působení toho úporného ledového větru mu brzy začalo být... ne teplo, ale snesitelně. Už se přestával třást a začal zase vnímat okolí a radost, že prostě je, když ho najednou zaplavila radost asi tisíckrát větší. To když zaslechl své jméno. A to jméno pronesl někdo hlasem jeho sestry. Tedy, pochopitelně, to musela být jeho sestra!
"Wizku?!" vyhrkl a doslova vystřelil hlavu z uzlíku svého vlastního těla, jen teda koukal přímo do závěje. Musel se otočit, aby skutečně viděl, kdo ho našel. "Wizku!" vyhrknul znova, tentokrát už koukajíc na známou tvář černobílé vlčice. Během mrknutí oka se zvednul a vrhnul se na ni jako velká voda. Neměla šanci uniknout jeho mohutnému obětí. "Ty jsi tady! Tady! Já jsem tak rád, že tě vidím!" jásal a odmítal se od ní odtrhnout. Částečně pro to, že jí opravdu rád viděl, a částečně protože když se k ní přitulil, tak pěkně hřála. A jemu už dlouho chybělo nějaké to objetí.
"Co tady děláš? Jak jsi mě našla? Ne, počkat, já tě našel? Bydlíš tady? Ach ne, že já zase vlezl kam jsem neměl," bědoval, ale nejspíš ho to zase tolik netrápilo, když charakteristiky mlel páté přes deváté. "Ale teď mě vyhodit nemůžeš, venku je strááášná chumelenice. Přeci bys za brášku nechtěla sněhuláka?" vyvalil na Wizku svá nově modrá prosebná očka.
Wizku,
1071 (26.12.2024 16:47) odpovědět //Teleport
Překvapeně jsem zavrávorala a málem padla do sněhu. "Tak to už je ale vrchol!" Vybuchla jsem. Kdyby nebylo kouzla zlatého prasátka, nejspíš bych tu do toho sněhu vážně padla a začala se vztekat jako malé vlče. Zrovna jsme měly s Dipsi takovou hezkou chvilku, a zrovna mě musela Gallirea přemístit bůh ví kam. Shodou náhod to bylo velmi blízko místa, kde jsme se s Dipsi potkaly. Napadlo mě, jestli to je znamení, že se mám vydat zpátky do Borůvkového lesa a nelítat pořád všude kolem. Nějaký důvod to určitě musí mít, napadlo mě. Na Galliree se věci neděly jen tak.
A taky, že ne. Klepala jsem se zimou z vánice, kterou předtím vlčice díky své magii pozastavila. Já takové schopnosti ale neměla, a tak jsem byla ráda, že se mi podařilo přemístit se alespoň na částečně kryté místo. Ale kde jsem to... Větve přede mnou se daly do pohybu a pomalu se odplazily do různých stran, aby odkryly, co se za nimi skrývá. Zalapala jsem po dechu. Jednak proto, že co to sakra bylo a druhak proto, že... "Nickolasi!" Vyjekla jsem nadšeně a úplně zapomněla na nějakou zimu. Byl v pořádku? Proč tu ležel? Proč byl modrý? "Jsi to... ty?" Najednou jsem se cítila trapně, že jsem vyrušila nějakého spícího chudáka.
Nickolas,
227|s přívěskem Wizku (25.12.2024 23:57) odpovědět // Středozemní pláň
Jako by toho sněhu nebylo už tak dost, přes noc se pořádně rozsněžilo, až z toho byla pořádná chumelenice. Nickolas se brodil sněhem a prodíral větrem a bouří. Alespoň měl tentokrát dobrou výmluvu, proč šel úplně na opačnou stranu, než by měl jít. Tlapky už ho studily a začínal se postupně třást celý, i když ho normálně jeho huňatý kožíšek hřál velmi vydatně. Na tohle počasí to ale zjevně nestačilo.
Vlček byl však dítětem štěstěny a ani tentokrát na svého synáčka ono štěstí nezanevřelo. Když už byl v nejhorším, doslova vrazil do zarostlého porostu, co se mu postavil do cesty. Nebo tu rostl dřív, to nezkoumal. Ale celý zmrzlý se rozhodl do něj najít průchod a tak urputně čumáčkem rozrážel větvičky, až se mu podařilo vyhrabat nějaké místo a tam vklouznout. Hustota porostu a stále se sypající sníh z toho udělaly takovou sněžnou skrýš, kde minimálně nefoukalo. Vlček se v ní stočil ve snaze se alespoň trochu zahřát. Už nebyl venku v té bouři. Už byl v bezpečí. Ale byl opravdu v bezpečí?
Waristood,
- (1.12.2024 12:35) odpovědět 
//bukový sráz
Bruno se mnou šel. Hopkal vedle mě, ale v jeden moment se mi ho zželelo, takže jsem mu nabídl svá záda. Chudák vypadal dost zoufale. Nebo, spíše než zoufale vypadal, že je rád, že ho jeden nese a nemusí hopkat po terénu, který jeho tlapinkám nevyhovoval. Byl jsem tedy vlk, Alfa, která měla na zádech veverčáka. Ale nebál jsem se toho. Nebál jsem se, že by se mi někdo posmíval, protože takového bych dokázal rozcupovat na kousíčky. Usmál jsem se sám pro sebe. Otec by na mne byl více než hrdý, kdyby zjistil, že jsem si pro sebe zabral les. Teď je nutnost něco ulovit a pak prozkoumat, co v tom lese ještě všechno je a jestli tam nenechal něco původní majitel.
//Středozemní pláň
Corvus,
154 (16.11.2024 17:50) odpovědět 
<< bukový sráz (přes řeku Mahtaë jih)
Tak jo a odteď se z něj stal tulák. Bylo to jediné, co mi náleželo, no hlavně šlo o to jediné, co mu bude nejspíše vyhovovat. Ať by byla sebesmradlavější smečka s těmi největšími vyvrhely, on by tam nikdy doopravdy nebyl schopen patřit a žít tam. Být po boku jiným vlkům pro něj bylo hodně těžké a i když by to mohl někdy změnit, zatím to nechtěl, aspoň zvenku to nijak neprojevoval. Většina jiných vlků pro něj byla póvl, otravný hmyz, co mu létal kolem ucha a sedal mu na zadničku. Nic užitečného mu nikdy ještě nepřinesli. Ne, že by kontakt nedokázal navázat, spíš šlo o to, že spřátelit se s ním bylo skoro nemožné a každý to spíš vzdal, než aby pronikl až do jeho nitra. Na jednu stranu mu to vyhovovalo a ani mu to nevadilo, na druhou stranu, spojence potřeboval každý vlk. Ovšem popravdě, s vlky, které zatím potkal (byť jich nebylo moc), by si vážně nekývl, ani omylem. Překročil řeku a cítil se mnohem svobodnější. Byla kdy chyba se tam snažit dostat, stejně jako by to byla chyba kdekoli jinde.
>> ohnivé jezero (přes středozemní pláň)
Nelly,
120 (30.8.2024 13:21) odpovědět 
// VLA; Běh na dlouhou trať 8/15
<< Medvědí jezírka
Šťastně jsem se ošila a zazubila jako malej ďáblík, přesně tohle jsem chtěla slyšet. Dělalo mi to dobře. “Já jsem ráda, žes žárlil!“ s nakrčeným ňufákem jsem na něj udělala xichtík, ale když jsem si v hlavě zpětně přehrála, co jsem řekla, opravila jsem se: “Teda jako tehdy mi to nedocházelo, ale teď zpětně se mi to líbí.“ Asi bylo jasný, že tehdy jsem byla nevinná duše, která něco takového nevnímala, ale radši jsem to uvedla na pravou míru i tak. Každopádně ten dotaz o tom, jestli jsem na oba koukala podobně, byl fakt roztomilý. Zavrtěla jsem hlavou. “Ne, myslím, že ne,“ udělala jsem odmlku, aby to vypadalo, že přemýšlím, ale ve skutečnosti jsem ho jen chtěla trochu napínat. A to slůvko „myslím“, jsem tak řekla schválně. Trochu jsem si s ním hrála, bavilo mě to. “Dělám si legraci,“ zasmála jsem se nakonec a pohodila na něj zvesela hlavou. “Byl to jen kamarád, navíc jsem z něj občas měla pocit, že je takovej divnej chvilkama. Býval jako malej protivnej, furt bručel, nic ho nebavilo a nezajímalo,“ shrnula jsem nakonec, jak jsem Alkairana brala, a na Nagiho se přívětivě usmála. “Ty jsi byl jiný. Lepší. Už tehdy, co mě Rowena postavila do toho ohnivého kruhu, jsi při mě stál a podporoval mě. Pamatuju si to.“
Pokrčila jsem ramínky, “no to snad ne. Chyběl by mi,“ jasně, sice jsem ho neviděla ve stejném světle jako Nageshe, ale vyrůstali jsme spolu. Stýskalo by se mi po něm. Vykreslovala jsem si, jak v Javorovém lesíku budeme bydlet všichni tři pohromadě. Jako za starých časů. Byla jsem sentimentální a nostalgická duše, chtěla jsem vše tak, jak jsem to měla odjakživa. Neměla jsem moc ráda změny.
>> Sekvojový les
Nagesh,
- (30.8.2024 13:10) odpovědět 
<< Medvědí jezírka
VLA Běh 7/15
Prokoukla ho. Hned si spojila události v hlavě a vytáhla něco, co doufal, že už nikdy na povrch nevyleze. „Žárlil,“ pokynul hlavou a pohled odtáhl kamsi do dálky. Styděl se za to? Asi ano, bylo to projevování slabosti, nesebevědomosti. „Jak bych nemohl? Každý by na mém místě žárlil. Vždyť jsi nejkrásnější vlčice široko daleko,“ uchechtl se, ale myslel to smrtelně vážně. „Vidělas ho… někdy podobně jako mě?“ koukl po ní zvídavě. A bylo to tu, nepříjemné otázky.
Trochu sázel na to, že Kaie cestou potkají a naberou ho s sebou zpět domů. I Nelly v to doufala, ale jejich přítel nikde. „Myslíš, že začal život někde jinde, bez nás?“ zeptal se do toho ticha, které po jejím návrhu nastalo. Trochu ho to žralo, ne že ne. Maloval si to v hlavě daleko růžovější, ale tahle trojice na sebe prostě štěstí neměla. Pořád je něco dělilo od sebe. „Dobrý nápad. Podíváme se tam, třeba tam fakt bude,“ pokynul hlavou na souhlas a přidal trochu na kroku.
Sekvojový les >>
FM 1/5 (24) | Tour de Galli 14/15
<< Středozemní pláň
Vážně jsem nečekal, že jí to takhle vezme. Vzalo jí to jako kdybych doopravdy měl každou minutou umřít. Zavrtěl jsem hlavou, a ještě jednou se o ní pro jistotu otřel. “Já taky ne, mám se na to až moc rád,“ zazubil jsem se na ní, nechtěl jsem, aby kvůli mně plakala. Pomalu mi to lámalo srdíčko. A samozřejmě, že když mě něco znervozňovalo, řešil jsem to takhle. Humorem. Který nebyl až tak dobrý.
Rozhlédl jsem se kolem, tady to bylo… Hrozné. Nelíbilo se mi tu, ale na druhou stranu, Ivy moc dobře věděla, co dělá, když tohle místo vybrala. Poskytne nám to příjemnou ochranu prakticky před vším. Já jsem nijak nezavrhoval její nabídku první hlídky, I když jsem očekával, že to skončí tak jak to skončilo. A vskutku to tak dopadlo. Když jsem se probudil, jen jsem se kolem ní obtočil a spal jsem dál. Ráno bylo doopravdy těžké, nechtěl jsem pryč. Chtěl jsem spát dál.
“Mluvíš mi z duše,“ zamumlal jsem, když jsem se konečně probral dostatečně natolik, abych byl schopný něco říct. To, že se za svůj spánek Ivy styděla? Zavrtěl jsem jen nad tím hlavou. Zasloužila si spánek, stejně jako on. “Sem by se k nám nic nedostalo,“ poznamenal jsem jen zpětně a šel na nebezpečnou cestu skrze houštiny.
Medvědí jezírka >>
Siku,
382 (27.8.2024 22:02) odpovědět 
VLA FRETKOMÁNIE 2/5 (287)
//Sekvojový les
Z oblasti vysokých statných stromů do oblasti kde se nedá hnout, aniž by se jeden nepořezal o zdejší porost. Tahle houština nebylo vůbec nic příjemného, to vám teda povím! Bolelo to, píchalo, škrábalo a připomínalo ten dlouhatánský keřový pruh, který potkal v labyrintu a totálně se o něj poškrábal. Bolelo to dost podobně. Čím dál šel, tím hustší a bodavější křoviny byly. Když vyšel ven, byl zrasený, doškrábaný a vyškubaný, jak to jen šlo. Prohlédl se kam jen pohledem dosáhl. "A hele, vyčesalo mi to chlupy." prohlásil celkem spokojeně, zatímco po celém těle cítil pálení po škrábancích.
//Roh hojnosti
Iva,
33 (27.8.2024 11:23) odpovědět 
FM 1/5 | Tour de Galli 14/15
<< Středozemka
Ivka si nebyla úplně jistá tím, jestli chce nebo nechce být podobná jeho sestře. Ale ostatně tvrdil, že ji měl rád, takže asi spíš jo. Spokojeně tedy zavrtěla ocáskem, než pak ráz na ráz propadla tomu záchvatu smutku. Asi neopodstatněnému, ale někdy uměla být pořádně přecitlivělá.
"Vážně?" Chtěla mu věřit, proto popotáhla a pokusila se své slzičky zastavit. Nakonec ji ale utěšilo když ukousl tu vzdálenost mezi nimi. Aspoň si mohla na vlastní kůži ověřit, že skutečně pořád dýchá a bije mu srdíčko. Velmi uklidňující zvuky. "Dobře. Věřím ti. Opravdu nechci abys umřel," sdělila mu už se s úsměvem na tlamičce celkem naléhavě.
"Tady by to třeba šlo," poznamenala na vrub jejich potřeby si odpočinout. Tohle byl rozhodně hodně hustý les! Ani tu nemohli jít vedle sebe a někdy bylo potřeba si cestu skrz doslova proklestit. Ale v srdci toho všeho byla "nora" z větví, kde se dalo bezpečně přespat. Navrhla, že bude hlídkovat jako první, ale pak stejně asi odpadla jako, když ji do vody hodí a ráno se za to styděla jak malé štěně.
"A teď asi nějakou snídani," rozhodla se to nakonec zamluvit. Stejně je čekala zase kopa práce s tím, dostat se z tohohle houští pryč.
>>> Medvědí jezírka
Wylan,
235 (7.8.2024 22:33) odpovědět
FM 3/5 (55) | Běh na dlouhou trať 13/15
<< Mahtae jih
Ta myšlenka mě poháněla kupředu, culil jsem se jako blázen a než jsem se nadál, tak jsem byl zpátky na druhém břehu řeky. Daleko od rokle. Teď jsem se jen prodíral nepříjemným škrábavým houštím. Zakňučel jsem, když jsem se poškrábal na obličeji a o moment později jsem dokonce cítil těžký kokový zápach krve. Kníkl jsem, ale náladu mi to už moc nezhoršilo. Jestli to vůbec šlo zhoršit. Jediné co mě při tomto drželo nad vodou byla myšlenka toho, že třeba někdy budeme mít se Siriusem malé klubko radosti, třeba nějaké opuštěné vlče! Které potřebuje milující rodinu. A co, že to Sirius neznal? Naučím ho to!
Roh hojnosti >>
Adiram,
- (18.7.2024 11:13) odpovědět 
Probudil jsem se po snad stoletém spánku, který jsem nejspíše potřeboval... a sám. Nebyla tu nikde mini Styx ani velká Styx. Podvědomě jsem ji tlapkou hledal, ale když moje tlapka narazila jenom na spletence křovin otevřel jsem oči a nadzvedl hlavu, abych ji našel. Nebyla tu. Nezbylo po ní nic. Že by se zmenšila a teď jsem ji už nemohl ani vidět? Propadla se do nějkého molekulového stádia a já to prospa?! Zpanikařil jsem na chvilku, ale pak jsem si všiml stop, které se táhly ven z kopule a došlo mi, že ta mrška mne tu nechala hezky spát a solidně se zdejchla. Tiše jsem zavrčel, neměl jsem rád, když někdo opouští mě, to já tu byl od toho, abych se po anglicku vypařil nad ránem a nechal jenom stopu bolavého prázdna za sebou. Ne, aby to nějaká dělala mě?!
Mohl bych jít navštívit Cynthii, ale kde té je konec... Proč vím sakra kde bydlí jenom Marion a tu bych nejraději vymazal ze svého seznamu úspěchů? Zavrtěl jsem hlavou a pomalu se zvedl, abych se vypotácel z úkrytu a dal se cestou ven z křovin. Zamířil jsem rovnou domů, nevím proč, prostě mě tam nesly kroky.
//Mahtae sever
Dipsi,
- (9.7.2024 23:42) odpovědět 
<< Červená řeka (přes Středozemku)
Domov už jsem neměla tak daleko, ale se sluníčkem pražícím na záda to nebyl zrovna med. Asi bych se měla zastavit u řeky a trochu se napít, abych nepošla. Ani nepamatuji, kdy jsem tak naposledy udělala. Zdálo se to ale jako pěkná věčnost. Ještě štěstí, že jsem měla kožich opravdu světlý, až na výjimky čistě bílý. Vlci s černým kožichem se touhle dobou museli asi smažit za živa, jak ta sytá barva přitahovala sluneční paprsky. Stačilo mi, jak si celé léto stěžoval Umo. Bylo to až nesnesitelný jeho stížnosti do nekonečna poslouchat. Ale to už mě dávno tížit nemusí. Při prvním pohledu na řeku jsem trochu přidala do kroku. Úplně jsem cítila ten lepivý pocit v tlamě.
Mahtae jih >>
Shahir,
51/366 (7.7.2024 23:48) odpovědět 
VLA 18 (5/5)
Běh 15/15
<<< Řeka Mahtaë (jih)
Ještě že ta řeka končila. Ulevilo se mu z toho. Ve stínu stromů se cítí dosti bezpečně. Je to jako ochrana, na kterou je zvyklý. Nemění se a je bezpečná. Proud řeky má sílu a není stálá. Stromy nikde neutečou, v zimě jim jen opadají listy... Ale voda je mnohem zrádnější. Jak tedy všichni dokáží milovat vodu a plavání v ní? Jsou blázni... On si spokojeně šel dále, mušlička stále držela a překvapivě se nijak nerozpůlila. Měl najednou tolik štěstí v hloupostech, že to ani nevypadalo reálně. Vtipné. Už se těšil, jak třeba tímto úlovkem více osloví vlčí slečny nebo samotného Tomáše. Chtěl si dobýt větší respekt, který nebudí. Přeci jen je až moc milý. Není to špatné... Ale chybí mu mít přirozený respekt sám ze sebe, nikoli jen on z druhých. Že nedokáže vlčici ani posunout chloupek je sice fajn, ale může se mu to někdy vymstít... Jako vždycky. Jeho štěstí je pomíjivé, jako počasí. Nestálé, krátké a skoro neznatelné. V houští to bylo dosti zajímavé se procházet, do srsti se mu dostávalo plno odpadu, listí a trnů. On jen myslel na to, aby jeho skvělý úlovek nebyl nijak poničen. Na ničem jiném mu nezáleželo. Potřebuje to, pro své dobro. Pousmál se, jen mu to pořádně nešlo díky otevřené tlamě.
>>> Středozemní pláň
