Awarak,
Kostivlk (30.10.2019 19:54) odpovědět 
<< Kamenná pláž
Jedna, dva, tři, čtyři? Neměl ponětí kolikrát se mu tělo rozložilo a zase složilo, jako už tolikrát předtím. Nějak už ani neměl náladu zkoušet jestli ním jídlo a voda jen propadnou nebo se tím opravdu zasytí a osvěží. Jediné, co byla celkem zábava sledovat, když tam tak ležel, jak jiní začarovaní vlci chytali jeho pronásledovatele. Byla z toho celkem měla a hlavně se celá situace zdála nepřehledná. Jedni foukali na čarodějnice, druzí kouzlili po kostlivcích a kdyby mohl hýbat hlavou a možná se i posunout, viděl by chytání ducha na vlastní oči. Dost možná by se i k lovu připojil. Nevraživost vůči duchům ho nepustila, i když se k němu vracela v jakýchsi vlnách. Nejvíce by je lovil, když se válel v bahně na součástky, ale když se pokládal zpátky, neměl už chuť je stopovat.
Pomalu se postavil, smetl imaginární smetí z kostí a vydal se zase za nosem. Jiný cíl pro poflakování se neměl.
>> Zrádcův remízek
Duncan,
- (16.10.2019 21:08) odpovědět 
//Kamenná pláž
Z pláže jsem se hned přesunul dál, jakmile mě přestalo bavit se chechtat vlku, kterého jsem zamrazil. A tady jsem hned číhal novou oběť. Teeeeeeda! Dneska jsem chytil jackpot! Nemohl jsem uvěřit tomu, kolik čarovlků je tu naskládáno na tak malé ploše. Zatím mi ale přišlo, že jsou všichni z nich na lovu, takže tu poblíž musí být taky dost… kostlivců. Polkl jsem na sucho při té představě. Nesnášel jsem ty hnusáky! Chrastí to… no, prostě to není hezký.
Náladu mi zlepšilo až to, že zdejší čarovlk byla moje stará známá s fialovým kloboukem. “No dobrý den,“ pozdravil jsem zvesela, stoupl si k ní z boku a prakticky skrz ní propadl, čímž jsem jí zamrazil. Sice mě trochu mrzelo, že takhle se s ní už nemůžu bavit, ale aspoň jsem měl splněno. “Doufám, že se nezlobíš. Někdy dáme rande, ne?“ uchechtnul jsem se svůdně na zmrzlou sochu. “A mlčení znamená souhlas,“ doplnil jsem se, mrknul na ní a vydal se ještě dál. Měl jsem pocit, že mi ještě jeden čarovlk ušel.
//Cynthia chycena
//Zrádcův remízek (přes Náhorní plošinu)
Sionn Asgaarský,
kostík (16.10.2019 20:47) odpovědět
<< Náhorní plošina
Než jsem se stihnul vzpamatovat a vyběhnout za tátou, který si to už šupajdil dál, se najednou znova přiřítil divnovlk. Strach. “Tati!“ vykřiknul jsem, ale tatík už byl fakticky daleko. A já se znova rozpadnul. Achjo… Tohle je fakt divnej sen. Tohle se přece nestává, ne? Chtěl jsem něco říct nahlas, ale nešlo to. Jednu část tlamičky jsem měl dost daleko, vlastně byla úplně nejdál ze všech. “Eeeeee,“ povedlo se mi jen.
Ale pozor! Už jsem se zase skládal! A byl jsem celý! “Ju-íííí!“ vykřiknul jsem s nadšením a pro jistotu si ještě poskočil. Ale dobrý nerozpadnul jsem se. A znova zavládnul ten hlad. Musíme ho chytit! Bude ňamka! Bude to žůžo!
Rychle jsem se postavil na nohy a vystřelil za tátou. Naštěstí mi čumáček pořád fungoval i když tam vlastně nebyl. Hehe, divný, zašklebil jsem se. Ale to uř jsme vyrazili vpřed a já přestal myslet na cokoliv jiného. Musíme ho dopadnout! Musíme to ulovit! Jinak to přece nejde. “Joooo!“ zavýsknul jsem. “Ňanima!“ zaječel jsem a vystřelil vpřed za tou ňaminou kterou jsem cítil až v kostech.
>> Křovinatý svah
Ilenia,
- (16.10.2019 18:14) odpovědět 
Dokázala bych tam postávat celou věčnost, kdybych si neuvědomila, že má klobouková kámoška není ta jediná, kdo tu postává. Kostlivec? Vážně? Tady? To snad- zaúpěla jsem a z ne tak pohodlného sedu se začala znovu sápat na nohy. „Fakt dík, že ses nenechala chytit jinde. Takhle kámošky asi nebudeme, abys věděla. Menuju se Ilenie a jestli tu umřu, zabiju tě,“ oznámila jsem jí a začala se usmívat na kostlivce, který se každou chvílí mohl přiblížit. „Hele. Hele, ať tě to ani nenapadne! Vím, co můžete udělat, ale- koukej! Tahle vlčice- tahle vlčice ti udělala- oh, počkat!“ zazubila jsem se vítězoslavně. „Počkat, počkat, ty se vlastně nemůžeš ani hnout, že? To musí být teda na nic, když mě tu vidíš, jak dávám nakládačku tomu, kdo ji dal tobě, a- hahah. Nepříjemné, co?“ usmála jsem se a ještě se na chvilku posadila, abych všem ve svém okolí dala jasně najevo, že jsem to všem natřela. Úplně všem. To se tak často nestává! Ale dneska! No jo, dneska to šlo. „No nic, musím pracovat, mějte se,“ pousmála jsem se na své kolegy a veselým, hopkavým tempem se vydala na další zběsilou honičku.
// Zrádcův remízek
Cynthia,
95, čarovlk (16.10.2019 18:02) odpovědět
//Kamenná pláž
„Aháá! Dokázala jsem to! vykřikla jsem ve stejné chvíli, kdy jsem kouzlem rozsypala kostlivce přede mnou na kousky. Tohohle už jsem taky určitě potkala. Tudží má teorie, že se tahle nákaza šíří, byla nejspíš nepravdivá. A to bylo nejspíš dobře. Kdoví, jak by to nakonec dopadlo, kdyby se to rozrůstalo takhle dál. Už takhle to byl dosti úlet – pořád se mi tak napůl zdálo, že je to jenom nějaký pošahaný sen. Na sen to však bylo moc dlouhé a moc skutečné. Alespoň vlezlý déšť byl na můj vkus skutečný až moc. Tiše jsem zavrčela směrem k obloze, když jsem se prodírala houštím opět na volné prostranství. Zdálo se, že pro teď jsem s lovem skončila. Mohla bych si někde odpočinout – to bych ale v patách nesměla mít je.
//Zlatavý les (přes Náhorní plošinu)
//Náhorní plošina
Jakmile Sionn dokončil svou proměnu, s výkřikem se rozeběhl za mnou. Nedostali jsem se ale daleko a vlci, co na nás předtím číhali nás polapili a my se rozpadli na hromádku kostí a tím jsem byli znehybněni. A pak znovu a znovu. Už to začínalo být frustrující. Naštvaně jsem zavrčel. Chtěl jsem konečně dostat nějakého ducha a tohle to znemožňovalo. Zatracení čarovlci! Netušil jsem, kde se to ve mně bralo. Jednak ty informace a jednak ta nekončící touha se nějakého duchovlka zbavit.
Po nějakém čase se moje hromádka kostí konečně dala dohromady. Navíc nikde nebyl vidět žádný čarovlk. Tohle byla ta správná šance. Cítil jsem, že je tu někde blízko jako bonus duchovlk. Otočil jsem se na Sionna. "Poběž, dostaneme je!"
//Křovinatý svah
Flares,
- (15.10.2019 20:21) odpovědět // Kamenná pláž
Bylo to zajímavé. Kolik že jsem jich už vlastně takhle dostal? Byl jsem jediný, kdo tohle dělá? Je to nějaké mé poslání? Nebo se to stalo i Kaleo a ostatním? Kde by vůbec Kaleo mohla být? Rád bych ji zase viděl. Možná... Možná by mi dokázala říct, co se to se mnou děje. Pořád jsem byl zmatený. Zmatený a zapálený do lovu. Akorát jsem si to úplně původně představoval docela jinak. Jinak jsem myslel, že najdu nějakou kost a budu ji žužlat a okusovat, ale ono se to zvrhlo. Vlastně jsem do teď nechápal, kde se tady ti kostlivci vzali. Měli tvar vlků... Byli to vlci jako já? Akorát... Že já měl klobouk a byl nějaký divný. Oni... Oni byli jenom z kostí. A byl tu ještě někdo další? Na to jsem si zatím nedokázal odpovědět, protože jsem na žádného ducha nenarazil, ale... Přece jsem z nich tak náhlý strach nemohl mít jen tak z ničeho nic, ne?
// Zrádcův remízek
Wizku,
- (15.10.2019 11:56) odpovědět 
//Křovinatý svah
Nestíhala jsem, nestačila jsem vlastnímu dechu, ale nechtěla jsem to vzdát. I přes to, že jsem nemyslela jasně, moc dobře jsem věděla, kolikrát za život jsem se vzdala a čeho jsem byla svědky. Jenže když jsem měla příležitost být v něčem velká, nehodlala jsem se zastavit. Ne v takové situaci, ani nikdy potom.
Dovolila jsem si jedno rychlé otočení, ale k mé úlevě tam nikdo nebyl. Dobře. To bylo jen a jen dobře, žádná čarodějnice, ale bohužel ani žádní duchové. Potřebovala jsem víc zábavy, protože po tom, co jsem utekla z toho místa, se mi zželelo takového rozptýlení od normálního života. Což o to, nebavilo mě být kostlivcem, špatně se v tom chodilo, nýbrž běhalo, ale když jste neměli na vybranou, dokázali jste cokoliv. Včetně lovu na duchy.
//Středozemní pláň přes Náhorní plošinu
Cynthia,
69 (nice), čarovlk (13.10.2019 22:02) odpovědět //Náhorní plošina
Awarak tu stále byl. Vypadalo to ale, že Kaleo už si ho vzala do parády, protože z něj bylo několik kusů. Asi jsem ji zprvu podcenila, chovala se sice trochu jako přerostlé vlče, avšak byla pěkně zákeřná a krvelačná, když šlo o kostlivce. Učila se rychle. Zvolna jsem přistoupila k rozsypaným troskám svého přítele a vyslala na hromádku jeho kostí co možná nejslabší a nejjemnější kouzlo, které neudělalo o nic víc, než že trochu zachrastilo jeho kostmi. „Promiň, Awaraku,“ řekla jsem upřímně. Tohle mi nedělalo takovou radost jako lov Zakara, ačkoliv mi to stejně přinášelo jakési uspokojení. Nojo. Magické čachry machry s vlčí psychikou pěkně zamávají. „Tohle je nešťastný vývoj situace, ale nedá se nic dělat. Až se dá všechno do kupy, něco ti za to ulovím. Teďka musím běžet dál. Jdou po mně duchové, to víš. Až potkáš takovou vlčici, co hraje všema barvama a jejího blátivýho kámoše, rozmetej je na cucky, dík, měj se, čau,“ volala jsem skoro už zase v běhu. Obracela jsem se zase zpátky na kostivlčí planinu. Slíbila jsem přece Kaleo, že se tam sejdem. Navíc tam bylo hodně kořisti, u které bych nerada, aby mi pláchla.
//Náhorní plošina
Kaleo,
Čaroděj týhle noci (13.10.2019 20:29) odpovědět // náhorná plošina
Bol tam. Naozaj tam bol, ponáhľal sa svojím kostlivým hrkotavým krokom a pre mňa bol niečím, čím bol pre medveďa včelí úľ plný sladkého medu. Až na to, že od kostlivlka žihadlo nedostanem. Naradostene som sa rozbehla k nemu a cítila som, ako sa magická sila drala von, len aby sa znovu objavila ako svetelné gule, mieriace ku kostlivcovi.
"A máš to, Cynthiin kamarát!" zavolala som, tesne, než sa znovu zmenil na kostičky. "Prepáč, je mi to ľúto, ale inak to nejde. Ty si kostlivlk, ja čarovlčica, no, vieš... Až sa to celé skončí, určite ti to nejak oplatím!" sľúbila som kôpke kostí. Bolo mi síce trošku zvláštne, keď som sa rozprávala s kostičkami, ale verila som, že ma ten vlk počuje a nebude sa na mňa hnevať. "Tak neskôr," rozlúčila som sa a zvrtla som sa, s plánom niekam zmiznúť.
Už som vedela, že nesmiem nikde zostávať pridlho. Duchovlčica si ide pre mňa...
// krovinatý svah (cez mahtae-juh)
Awarak,
Kostivlk (13.10.2019 14:14) odpovědět Poskládání zpátky do vlkokostří podoby trvala celou věčnost. Tentokrát to nebyla taková zábava, jako když se na kostry měnili. Musíš to brát pozitivně. Zase si na nohou a můžeš se pomstít na chudácích vlcích, kteří jsou právě duchy. Namlouval si, že to je tak správně. Jak ostatní na něho, tak i on na ně. Ještě, než se odvážil pohnout kostmi, zapřemýšlel, jestli hlas který slyšel, patřil jeho kamarádce Cynthii nebo jestli se mu to jen zdálo. Že by se připletla taky k dýním a stala se z ní čarodějka? Samozřejmě by jí to neměl za zlé, kdyby nebyl pod vlivem kouzla. To ho totiž nutilo nenávidět všechny kouzelníky. Zuby mu cvakaly zlostí, když si představil ty klobouky!
Ale už bylo dost nicnedělání! Jde se na lov. Ani se nezastavil nad tím, že by se nemohl zvednout. Věřil kouzlům, že z něho poskládali znovu vlka a vyběhl za nosem. Tentokrát se křoví vyhýbal a dával pozor, kam šlape. Ač byla noc, viděl celkem dobře, navíc nebyl ve stresu z útěku, takže to nebylo nic těžkého se zrádným místům vyhýbat.
>> Kamenná pláž
Awarak,
Kostivlk (12.10.2019 22:54) odpovědět << Náhorní plošina
Běžel co mu kosti stačily. Celou dobu se rozhlížel, jestli náhodou neuvidí nějakého toho ducha. Ani nevnímal krajinu kolem sebe. Což možná měl, protože se začal zamotávat do křovin. Zprvu to šlo samo, byl tu totiž vychozený tunel, který se však každým krokem zužoval. Sice už neměl svoji robustní postavu, ale i jako kostra byl dost veliký. Brzy by se jen plazil, kdyby pokračoval dál. Jenže co teď? Otočit se tu nedá, musím jedině couvat. Byl trochu v koncích, ale nehodlal se vzdát a chtěl těm špičatým čepicím uniknout. Ani nevěděl, o koho se jednalo, jen věděl, že z nich má obrovský strach.
Zvažoval svoje možnosti, až se nakonec rozhodl, že vycouvá a poběží podél křoví, ne vnitřkem. Netrvalo to tak dlouho, jak se bál, protože naštěstí nebyl tak daleko, jak myslel. Zanedlouho se totiž okolo něho objevil prostor dostatečný na otočení, takže toho hned využil a běžel dál za svým čumákem. Doufám, že jsem jim utekl, aspoň jsem je tím třeba zmátl.
Sice si to tak krásně vysnil, ale bohužel to tak nedopadlo. Strefily ho totiž ohnivé koule, které se na něho zčistajasna sesypaly. Zadrnčely mu kosti a podlomily nohy. Au, tak to zabolelo. Nevěděl, jak je to možné, ale najednou se válel na zemi a nešlo mu pohnout žádnou částí těla. Jediné co mohl, bylo sledovat krajinu před ním a uvažovat o tom, jestli nepoztrácel při pádu nějaké kosti. A vlastně taky mohl doufat v to, že se zase jednou poskládá. "Jak dlouho to ještě bude trvat!" Trpělivost zrovna v tuto chvíli nepatřila k jeho přednostem. Měl totiž pořád chuť lovit duchy a to teď nemohl dělat. Jaká nespravedlnost.
// Takže se teď odsud nemůžu 2 hodiny hnout, chápu to dobře? :D
Awarak odpověděl(a)
(12.10.2019 23:00) // Vstanu ve 4 ráno a uteču odsud! xD
Azola,
- (10.7.2019 13:34) odpovědět <<< Náhorní plošina
Pokračovala jsem z rozlehlé plošiny dál. Měla jsem opravdu hlad a nápad vlčice, že si něco ulovíme, byl skvělý. Jen bylo vidět, že jsem jim narušila jejich konverzaci a skupinku a proto jsem se raději vzdálila. Kdyby měli hlad, určitě by mě bez problému dohnali.
Po chvilce klusu mi došlo, že už nemám tak vypracované svaly a plíce, abych to v klidu udýchala. Musela jsem zpomalit. Tady jsem ještě nebyla, nebo snad jo? Ne, ještě ne... kde to vůbec jsem? Někde na jihu. Musím zpět na sever... Pomyslela jsem si a zastavila se úplně. Rozhlédla jsem se. Prodírat se mezi houštím bylo pro lov nevyhovující, nejhorší však bylo to, že jsem neznala okolní území zde na jihu tak dobře. Ale proč to tu neprozkoumat? Napadlo mě. Třeba po cestě narazím na nějakou dobrou, čerstvou potravu.
A tak jsem se vydala dál. Směrem na sever, ale ne přímo, abych ještě navštívila pár dalších území.
>>> Řeka Mahtaë (jih)
Severka,
~ (7.6.2019 15:50) odpovědět 
>> od Dlouhé řeky přes Mahtaë
Řeka se mi brzy začala ztrácet. Malé keříčky, které nejdřív rostly tu a tam, mě během chvíle obklopovaly ze všech stran a po ještě další chvíli jsem je měla i nad hlavou, neschopná vidět díky nim i to podivné světlo na obloze. Bylo to sice krajině děsivé, ale zároveň fascinující. Musela jsem být úplně ztracená! Všude kolem byly lístečky a trsíčky a já se musela skrčit, abych vůbec byla schopná se maličkými cestičkami, které houští nějakým stylem proplétaly, protáhnout. Zdálo se to jako hodiny.
Pak jsem dorazila na to místo. Objevilo se přede mnou zničeho nic, keře se najednou rozestoupily a já byla v jakési přírodní síňce, krásnější než většina toho, co jsem kdy viděla. Uprostřed pronikal maličkou štěrbinou do místnůstky paprsek světla a odrážel se v podobně prťavinké tůňce. Místo mělo zvláštní náladu. Zastavila jsem se a sedla si, jako bych si až teď uvědomila úprk, kterým jsem až sem přiběhla. Prohlížela jsem si zelenavé stěny větviček. Kdyby o tomhle místě věděl Etney, když jsme hledaly místo k přežití zimy!
Ale zvědavost mě táhla dál. Pomalu jsem proklouzla jednou z chodbiček, která se mi zdála vedoucí vhodným směrem, a trpělivě pokračovala v cestě.
>> přes Náhorní plošinu na Středozemku
Děkuji ti za agresivní proběhnutí ;-;