Velká houština

Velké houští se nachází hned vedle jižního toku řeky Mahtaë, díky čemuž se na jeho březích nachází spousty druhů kamenů, které se postupně zmenšují až v jemný písek, který se mísí se zeminou. Zprvu je houští řídké a nedělá vlkovi problém se prosmýknout mezi jednotlivými pahýly křovin. Když se vlk rozhodne dostat více do středu tohoto území, musí se snažit. Křoviny stále více a více houstnou. Když se však bude dobře dívat kolem sebe, může nalézt jakýsi průlez. Malý tunel vytvořený ze spletených větví. Vejdou se do něho spíše vlci drobnějších proporcí a musí se přikrčit, aby prošli. Tunel je dlouhý a spletitý. Má spousty odboček i slepých míst. Je to takové bludiště, nad kterým se nachází metry hustých křovin a houštin, přes které proniká minimum světla.
Tunel ústí do jakési kopule. Vypadá to uvnitř jako veliké iglú, jen s tím rozdílem, že stěny tvoří spletené větve houští a nikoli led. Nahoře, přímo uprostřed se nachází ne moc velký otvor, který propouští malý pramínek světla. Uvnitř je ticho a klid. Neprší tam, nesněží… Kromě otvoru, pod kterým se vytvořilo maličké jezírko. Přes den uvnitř není nic moc zvláštního, ale večer se dějí krásné zázraky. Jakmile sluneční svit vystřídá svit měsíce, začne se jezírko třpytit a odrážet slabé světlo na stěny, které se náhle pokryjí krásnými květy. Všude to hraje barvami a z malého jezírka jakoby se ozývala tichounká příjemná melodie. Toto místo poskytuje vlkům útočiště, klid a mír. Navenek toto území vypadá jako nehostinné místo a málokdo odhalí jeho jemné jádro. Když se to ale někomu podaří, rád se sem pak vrací.
(Jackie)

Lovná zvěř: žádná
Zajímavosti: místnůstka z křovinu
Nebezpečí: pořezání/poškrábání se o křoviny



Oblast neobývá žádná smečka


Přesunout se:
Řeka Mahtaë (jih)|Medvědí jezírka|Středozemní pláň|Roh hojnosti|Sekvojovy les

Příspěvky ze všech oblastí:

Liliový palouk Zaslal/a: Osud | 22.1.2026 22:55
Dvě mladé duše se handrkovaly mezi sebou a zřejmě se vůbec nevzrušovaly bouří, která zuřila kolem nich. To by však měly - tohle nebylo počasí, ve kterém by se měl na louce pohybovat kdokoliv, tím méně mladí vlci jako byli tito! Vítr se jim zahryzával do těl a bez problémů profoukl jejich kožichy....
Velká houština Zaslal/a: Mordecai | 22.1.2026 22:51
Siberia se ukázala být skvělou posluchačkou. Zdálo se, že hltala každé jeho slovo, ačkoliv se k jeho vysvětlení nijak nevyjádřila. Tím se ale Mordecai nehodlal zaobírat. Vlastně mu bylo úplně jedno, co si vlčice z jeho slov odnese. Pozornost, které se mu dostávalo, samozřejmě byla víc než příjemn...
Asgaarský hvozd Zaslal/a: Wylan | 22.1.2026 22:30
Sledoval jsem jak se sem dopravilo i několik dalších, mně samozřejmě nejvíc zajímala Lorna a Jesaiah. Byl jsem rád, že se sem dostala ve zdraví a bez dalších zlomených nohou. Ale také sledovat jak Lorna dostává jeden z nejdůležitějších úkolů lovu přímo od alfy, nedalo mi a cítil jsem se poměrně ...
Jezero Zaslal/a: Mordecai | 22.1.2026 22:14
Leden 5/10 – Tundra Vlčice se bezpochyby cítila čím dál víc nepříjemně a odmlčela se na mnohem delší dobu než předtím. To sice Caie skutečně přestávalo bavit, jak doufala, nicméně ho to akorát přimělo Tundru více popostrčit. A k tomu jeho pokus s iluzemi zcela očividně stačil. Potvrdil si tak ...
Liliový palouk Zaslal/a: Satori | 22.1.2026 22:06
Huh? Nedávalo mi smysl, proč se semnou tohle škvrně - o dost menší než já pralo. Ale nelíbilo se mi to. "Já nikoho nezabila, to sis ty vymyslel a teďka tady po mně skáčeš!" vyjekla jsem zase já na něj, viděla jsem veškerou tu jeho zoufalost v očích, to jak jedná v afektu, i když jsem to úplně ned...
Jezero Zaslal/a: Siberia | 22.1.2026 20:07
Január | 4 | Arsen Siberia sa snažila úplne nepôsobiť ako mama a zdržala sa otázky, či si na seba dával pozor. Evidentne tu Arsen ešte stále bol a teda by jeden mohol predpokladať, že tomu tak bolo. Aj keď jej žalúdok zamrel pri predstave malého vĺčaťa len niekoľko metrov od hranice, ktorá ho mo...
Velká houština Zaslal/a: Siberia | 22.1.2026 19:49
Siberia pozorne počúvala čo jej vlk hovorila a snažila sa zapamätať čo najviac. Aby keď tak dokázala povedať doma niečo viac o nových veciach, ktoré sa okolo nich dejú. Ak by sa niekde v blízkosti nachádzali asi by bolo najlepšie ak by o tom všetci vedeli. Pre istotu. Siberia si však aj rovnako v...
Les Zaslal/a: Arsen | 22.1.2026 17:08
Leden | 10 | Borůvkový les Ne fakt, kde je jako táta? Proč si všímá ostatních víc? Arsen měl stále nafouklou tlamu a zlobil se na celou svou rodinu, dospělý jsou nudný, sourozenci jsou nudný. Život je nudnej. Nikoho moc ze smečky neznal. Jen ten Varja furt někde občas oxidoval, ale měl teď ty ...
Les Zaslal/a: Arsen | 22.1.2026 16:24
Leden | 9 | Borůvkový les "To je tak neurvalá a nevychovaná věc," zlobil se cestou jinam Arsen. Stále myslel na toho koloucha, který neměl chuť se omlouvat, že je hloupé zvíře, které by asi bez Arsena bylo mrtvé. Nemělo to chuť ani děkovat, že je Arsen ten nejlepší zachránce na světě! Tohle je...
Kaštanový les Zaslal/a: Rigel | 22.1.2026 13:44
⋘ Mahtaë (jih) "Já to slyšel," prohodil k nim, když byl pár metrů napřed a Morgoth se snažil toho mazlíka přesvědčit, aby teda fakt šel s nima, ačkoliv mu bylo vyhrožováno smrtí. Pokud se tak vlk opravdu rozhodně, je jasné, že si neváží vlastního života, a navíc k tomu je ještě absolutní bláze...
Řeka Mahtaë (jih) Zaslal/a: Morgoth | 22.1.2026 13:04
Morgoth zakoulel očima a šťouchl do Rigela, který se do Azathira stále jen navážel. Světlý se to snažil pochopit, ale nebylo to zrovna snadné - a Rigel mu to vůbec neulehčoval. Na druhou stranu, pokud si měl vybrat, pak to byl Rigel. Azathira by klidně nechal u řeky, ač si stále myslel, že čím ví...
Kaštanový les Zaslal/a: Makadi | 22.1.2026 13:03
OBJEDNÁVKA Stálý sortiment 3* do mimíka (100 drahokamů a květin) 2* do nemrtvých (50 drahokamů a květin) = 250 drahokamů a 250 květin Děkuji ~
Kaštanový les Zaslal/a: Linzire | 22.1.2026 13:02
// teleport od řeky Kierb Všude kolem mě bylo světlo a zároveň tma. Nic nemělo tvar ani barvu. Snažil jsem se nadechnout, ale nešlo to. Byl jsem v mezičase a meziprostoru, kde nebylo nic, ale zároveň všechno. Cítil jsem, jak se měním na prach a znovu zhmotňuji. Kdyby se mě na cokoliv z toho zp...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Linzire | 22.1.2026 13:01
>> Ledová pláň Vymyslel jsem si opravdu nesmysl. Jak dlouho už jsem lítal po okolí? Co mě to vůbec napadlo? Od té doby, co začalo sněžit, jsem nebyl v lese smečky, takhle to přece dál nešlo. Musel jsem se vrátit. Jenže kudy? Kudy jsem se měla vrátit? Na těch cestách jsem měl několikrát pocit,...
Kaštanový les Zaslal/a: Makadi | 22.1.2026 13:00
//Uhelný hvozd (teleport) Byl to nepříjemný pocit, který se mi rozlil žaludkem nahoru a dolů, div něco z toho žaludku nepokračovalo ještě dál na boží světlo, kde by to bylo uvítané... Ne, nebylo by to uvítané ani trochu. Hlava se mi motala, oči se musely rozjíždět každé jiným směrem, nohama js...
Uhelný hvozd Zaslal/a: Makadi | 22.1.2026 12:44
Bylo nepříjemné počasí, které se mi akorát prodíralo hluboko do kostí a kousalo až do samotného morku. Jak někdo může mít rád zimu? Nedávalo to celé smysl. Zima byla... zima. Koncem všeho. Smrtí, utrpením, nepříjemným řešením, které existovalo z jakého důvodu? Aby vyrovnávalo počty vlků v okolí? ...
Řeka Mahtaë (jih) Zaslal/a: Rigel | 22.1.2026 12:38
To mládě bylo nějaké drzé, pomyslel si domýšlivě a protočil nad jeho "průpravou" oči. "Přepokládám, že to tě naučili ve tvé rozkošné školce, recituješ to jak básničku," poznamenal ohledně jeho monologu suše a tónem dal jasně najevo, že pokud se k tomu bude chtít ten cizák vrátit, Rigel mu jasně u...
Kaštanový les Zaslal/a: Stařešina | 22.1.2026 11:55
To je ale zima, co? Ještě, že Stařešina věděl, co taková zima obnáší a zachumlal se do své červené šály, když se na čas znovu rozhodl zastavit a nabídnout místním své neodolatelné služby. Tentokrát si vybral les, protože v téhle zimě opravdu nechcete být v takovém počasí na otevřené planině, no n...
Řeka Mahtaë (jih) Zaslal/a: Morgoth | 22.1.2026 11:40
Morgoth se věnoval především Rigelovi - samozřejmě. Nevěděl, proč se na něho tak upnul, ale nejspíše to bylo tím, že byl v jeho mysli ve chvílích, kdy byl mezi světy. Bohové šedého přivedli do jeho života a on rád věřil tomu, že to tak mělo být. Proto se pobaveně zasmál, když Rigel tvrdil, že by ...
Houbový ráj Zaslal/a: Manus | 22.1.2026 11:37
// minulosť I. Do malého, riedkeho lesíka Manusa prilákala lahodná vôňa húb. Už niekoľko dní putoval zasneženou tundrou a jeho žalúdok zíval prázdnotou, okrem pár súst zmrznutého mäsa zo zvierat, ktoré podľahli mrazu. Žeby sa mu konečne pošťastilo nájsť niečo lepšie pod zub? Na niekoľkýc...
Otevřená kniha Zaslal/a: Skylieth | 22.1.2026 10:29
Ahoj, bohužel ti magii schválit nemůžu. Když to porovnáš s magiemi ostatních smeček, ta vaše je prostě někde úplně jinde. Je to OP jak blázen :D Dalo by se to ještě se zavřenýma očima schválit po to, že nevítané hosty dokáží přimrazit k podkladu. Ale to, že někdo zamrzne a dotykem se mu roz...
Jezero Zaslal/a: Arvéna Nina | 22.1.2026 10:27
Leden 5/10 - Reo Arvéna si myslela, že je nejchytřejší a nejlepší ze všech. Jistě, že věděla, že měli nějaké starší sourozence, ostatně dva z nich už viděla, ale tenhle vlk byl docela jiný než ostatní a snad proto jí to tak překvapilo. Tlamičku asi musela mít otevřenou do O. "Páni," vydala ze ...
Houbový ráj Zaslal/a: Māia | 22.1.2026 10:20

Vrchol Narrských kopců Zaslal/a: Varjargar | 22.1.2026 10:19
Objednávka bez výhrad, post v pořádku, takže schváleno (a převedeno - a poplatek za převod křišťálů je 50 květin, které jsem odečetla Islin).
Cedrový háj Zaslal/a: Māia | 22.1.2026 10:13
Po chvíli jsem se probudila a ucítila, jak mi je zima od tlapek. Plně jsem si zívla a rozhlédla se. Vypadalo to, že tu momentálně nikdo není, což bylo vzhledem k počasí dost zvláštní, ale co. Nepřekvapovalo mě to. Protáhla jsem se a zkontrolovala hranice, které byly označkované. Cítila jsem se tu...

Tato oblast:


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 21
, 62 odpovědět
Siberia se ukázala být skvělou posluchačkou. Zdálo se, že hltala každé jeho slovo, ačkoliv se k jeho vysvětlení nijak nevyjádřila. Tím se ale Mordecai nehodlal zaobírat. Vlastně mu bylo úplně jedno, co si vlčice z jeho slov odnese. Pozornost, které se mu dostávalo, samozřejmě byla víc než příjemná, jenže místní božstvo představující další možnost, jak zesílit, ho momentálně zajímalo mnohem víc.
Pozorně si vyslechl popis cesty k Životu. "Na poušti? Poněkud... ironické," vyslovil myšlenku nahlas. Samozřejmě věděl, že i tam našla domov spousta bytostí, nicméně by čekal, že Život samotný si vybere... Zelenější místo než pustou, suchou poušť. Nehodlal se tím ale nijak zvlášť zabývat a s vděčným pokývnutím Siberii odvětil: "Odtamtud už si jistě nějak poradím. Děkuji, cením si tvé sdílnosti. Informace jsou nakonec mnohdy cennější než zlato."
Bohužel, cestu k Smrti, která Caie zaujala víc, už mu mladá vlčice v podobných detailech popsat nedokázala. "Hm." Zatvářil se skoro až zklamaně, težko říct, jestli to bylo skutečné, nebo se tím v Siberii snažil vyvolat výčitky. I kdyby nad tím ale mladá vlčice náhodou chtěla uvažovat, nedal jí příliš času a téměř hned opověděl na její otázku: "Jistěže. Božstvo je přece jen... Fascinující. Věřím, že mne ani tady nezklame." Na chvíli se odmlčel, než zase spustil: "Vydala ses k Životu, proč ne rovnou i ke Smrti? Copak ona by ti s magií pomoct nemohla?" To, jestli dokázala bohyně pomoct jí, mu ale nemohlo být víc jedno. Ve skutečnosti jen vyzvídal, co vše by dokázala udělat pro něj.
, - odpovědět
Siberia pozorne počúvala čo jej vlk hovorila a snažila sa zapamätať čo najviac. Aby keď tak dokázala povedať doma niečo viac o nových veciach, ktoré sa okolo nich dejú. Ak by sa niekde v blízkosti nachádzali asi by bolo najlepšie ak by o tom všetci vedeli. Pre istotu. Siberia si však aj rovnako všimla, že sa vlk vyhol priamej odpovedi na jej otázku a ona sa rozhodla, že sa radšej nebude pýtať znovu. ,,Ak sa dostaneš k pláží a následne pôjdeš celý čas aby si mal vodu po pravom rameni, tak sa dostaneš k čiernej pláži," začala vysvetľovať, snažiac sa spomenúť kadiaľ presne vtedy šla. Ale ak sa bude Mordecai držať mora, rozhodne sa nestratí. ,,Potom prejdeš cez hory čo budeš mať za chrbtom a nájdeš sa na púšti. A tam ho kdesi musíš nájsť," usmiala sa na neho, mala dojem, že mu podala celkom dobré informácie a že sa mal vlk od čoho odraziť ak chcel dať šancu aj Bohovi, ktorý patril niekomu inému.
Akonáhle sa spýtal na Smrť, Siberia prikývla. ,,Tá je niekde v lesoch na úplnom severe, tam som ale nebola a viac detailov nemám," zamračila sa. ,,Premýšľaš, že by si za nimi šiel? Dať im tiež šancu?"
, 60 odpovědět
Pobaveně se pousmál nad myšlenkou o božstvu, kterou Siberia vyslovila nahlas. Její rychlá oprava k pobavení Mordecaie jen přispěla, a okamžitý zájem o jeho víru ho dokonce potěšil. "Jsem členem Bratrstva Krve. Naši Bohové nás sledují, vedou a chrání, dokud jim zůstáváme věrní a ctíme pravidla Bratrstva. Při rituálech jim přinášíme obětiny, za něž nad námi bdí a žehnají nám svou přízní," vysvětlil klidně s vřelým úsměvem. "A s jejich mocí jistě není překvapivé, že věrnost dokáží štědře odměnit, přejí-li si tak. Mě za mou neochvějnou víru a oddanost propůjčili moc samotné země," dodal hrdě.
Vyslechl si její přesvědčení o záměrech Života s téměř chápavým pohledem. "Jeho pohled bezpochyby přesahuje ten náš," přitakal nenuceně, a přestože slovům zcela věřil, o záměrech místního boha si polemizovat netroufl. Alespoň zatím ne, dokud ho sám nepozná. A to se najednou nezdálo být tak vzdálené se Siberiinou nabídkou. "Jistě, to bych velmi ocenil," odvětil, naprosto spokojený s výsledkem konverzace. Už teď měl z celého toho divadýlka profit. Informace nakonec byly mnohdy cennější než jakékoliv drahé kameny. Takže... "Jestli jsem pochopil správně, sídlí tu také Smrt?"
, - odpovědět
Vlčica sa v rýchlosti zahľadela Mordecaiovi do očí, aby v ich dokázala vyčítať o akú mágiu sa u neho jedná. Jej sklamanie, keď nevidela ani jednu zo štyroch základných farieb veľmi rýchlo vystriedalo prekvapenie a následne údiv. V rýchlosti si nebola úplne istá či jej mamka niečo vravela o iných mágiách ako boli mágie elementov. Možno aj hovorila - Siberia sa ale tak veľmi fixovala na Život a čo by jej mohol ponúknuť, že všetky ďalšie slová, ktoré od matky na cestu dostala sa kdesi stratili v medzipriestore. ,,Myslela som si, že naši dvaja bohovia sú jediní, ktorí niečo také dokážu," zamyslela sa nahlas, veľmi rýchlo si uvedomujúc svoju vlastnú chybu. ,,Ale- Asi by som nemala byť prekvapená. Ak to dokáže niekto tu, prečo aj niekde inde," mykla ramenami, prijímajúc slová, ktoré jej vlk hovoril ako priame fakty, ktoré si len dopĺňala do svojej skladačky. ,,Ako to funguje?" jemne naklonila hlavu na stranu snažiac sa lepšie pochopiť. Niekde v hĺbke duše ju ťahala otázka, či by to mohlo pomôcť aj jej? ,,Aký rituál?"
Mordecai k nej rozprával tak milo, že sa Siberia neušetrila radostného kmitania chvostom. Cítila sa takmer ako cenná časť spoločnosti, aj keď s ňou hnedý vlk dosť jasne manipuloval. ,,Asi nechcel? Myslím," na čele sa jej objavila vráska. ,,Ale som si istá, že to nebolo zo zlomyseľnosti. Ja verím, že vie čo robí," jej hlas znel odhodlane v jej vyhlásení, no na ďalšie otázky hnedého vlka nedokázala odpovedať. ,,Také veľké znalosti o ňom nemám. Ale viem ti povedať kde je, ak by si sa chcel ísť za ním pozrieť?"
, 58 odpovědět
Mordecai se spokojeně zazubil, jakmile si vlčice uvědomila, že právě použil magii, o které tak snila. Sice mu na jeho sílu více rezonovaly vyděšené reakce, ale nemohl popřít, že se dobře poslouchal i Siberiin obdiv. "Barva mých očí ti už asi prozradila, že to není první magie, kterou ovládám. Magie země mi byla věnována Božstvem za mou oddanost. Vlastně tomu není tak dávno," vysvětlil. "Poprvé jsem ji použil při rituálu," dodal jednoduše, aniž by se nad tím pozastavoval.
Z jejího popisu nebylo pochyb, že Siberia by zmíněnou magii využívala zcela jinak. S tím, že se bylinkářům musela hodit Cai sice nemohl nesouhlasit, jenže on sám v síle země viděl zcela jiný potenciál. Rozhodně ne tak nevinný jako mladá vlčice. Nedokázal se tak ubránit pobavenému úsměvu. "To bezpochyby. Chtěl jsem tím říct, že z tebe dozajista bude skvělá bylinkářka nehledě na to, jaká magie ti byla nadělena," zalichotil jí medovým hlasem, ačkoliv mu nemohla její budoucnost být více ukradená. Kdyby z toho benefitoval, vůbec by neváhal se postarat o to, aby žádnou neměla.
S falešným zájmem si vyslechl její nespokojenost s výsledkem návštěvy místního boha. Její dojmy ani pocity ho sice absolutně nezajímaly, nicméně už si tak nějak zvykl, že s většinou emocionálně založených bytostí to bohužel jinak nešlo, chtěl-li se jim vetřít do přízně. "A prozradit ti to nechtěl, nebo nemohl?" zeptal se, jakoby snad pochyboval o jeho schopnostech. "A řekla ti o něm tvá matka víc? Kam až sahá jeho síla? Co všechno dokáže?"
, - odpovědět
Vlk ju napomenul, na čo sa na neho prekvapene pozrela , aj keď hlavu stále držala na svojich labách. Popravde to nečakala, svoje vlastné myšlienky len veľmi zriedka a preto sa necítila príliš komfortne ak o nej niekto takto rozprával. Ak by mohla stiahla by uši ešte viac k lebke - miesto toho sa len kyslo zasmiala a mykla ramenom. ,,Do-dobre," popotiahla nosom, ako ju na ňom niečo zaškrabkalo a v prekvapení sa narovnala. Takmer až vyskočila na laby, len aby si uvedomila, že si môže akurát tak zamotať srsť do vetvišiek kríkov. V očiach sa jej objavili iskričky. ,,A ty to dokážeš! Povedz kedy si sa naučil, že to dokážeš a ako si to objavil?" chcela vedieť všetko čo bolo o mágiách možné. A hlavne ako sa k nim dostať. ,,No ja som to myslela skôr tak, že keď budem vedieť tie bylinky tak si ich budem vedieť nechať priamo vyrásť. Nie je to múdre? Vieš koľko času by to vlkom ušetrilo? A liečiteľom? Keby nemuseli behať po lesoch a hľadať všetko možné?" hľadela na neho v očakávaní, že bude z jej slov rovnako nadšený ako z nich bola nadšená ona. Podľa nej sa jednalo o nepriestrelný plán a k jeho realizácii jej chýbalo len jediné. Aby sa jej oči zafarbili na zeleno.
,,Chcela som vedieť aká je moja vrodená mágia aby som vedela na čo sa sústrediť, ale povedal, že bude lepšie ak to príde prirodzene a nemám popoháňať osud," odfrkla si nespokojne aj keď so Životom napokon aj tak súhlasila. Súhlasila lebo mal pravdu, no aj tak sa jej pravda páčiť nemusela. A že aj nepáčila! ,,Povedala mi o ňom mamka. Bol celkom milý."
, 57 odpovědět
Siberia se sice na úkryt nijak zvlášť netvářila, to ale bylo Caiovi fuk. Rozhodně po cestě kvůli ní nehodlal nastydnout, nebo dokonce rovnou umrznout, mohl-li tomu pomoct. Navíc, to on právě určoval směr i tempo, takže mladá vlčice neměla na výběr. A zdálo se, že si to uvědomovala i ona, protože ho beze sporu následovala do spletitých křovisek.
Ani místo, kde se rozhodl zůstat se jí, zdá se, moc nezamlouvalo. Jistě, chtěla přece domů. Jaká to škoda, že kvůli tomu Cai nehodlal nasadit vlastní zdraví. Tak či tak, mladá vlčice si nestěžovala. Místo toho se dala do odpovědi, která ho zcela očividně zaujala. Zpozorněl a střihl ušima, jen co zaslechl slovo Život. Nejenže se zdálo, že má informace, ale dokonce přímo u něj byla. A vida. Nakonec z celého toho divadýlka dostanu mnohem víc, než v co jsem doufal, proletělo mu hlavou.
Nehledě na to, jak moc chtěl začít vyzvídat, nenechal masku přívětivého a starostlivého vlka, jenž se v první řadě zajímá o ni, padnout. Místo toho nechal Siberii dokončit své vyprávění, teď s hlavou zasmušile položenou na tlapkách. "Takhle o sobě nemluv," začal pevným, zprvu až káravým tónem, přestože její slova přesně vystihla jeho vlastní pohled na ni.
Podle jejích předchozích slov nebylo těžké odvodit, že jí magie země silně resonovala, a tak nechal ze země vyklíčit malou rostlinku, jež ji polechtala na čenichu. "Kdyby ses mohla vidět mýma očima, ani by tě nenapadlo si říkat takové věci," pokračoval, teď už víc povzbudivě. "Každý se přece někdy ztratí. Ale jsou to ti chytří, kdo přijmou pomoc, když ví, že to bez ní dál prostě nejde," dokončil myšlenku. Chvíli si ji prohlížel, než dodal: "Jsi chytrá, Siberie." Věnoval jí přitom hrdý pohled, který vídal na tvářích rodičů pyšných na své mladé v jeho rodné smečce. Na první pohled se zdálo, že ji snad utěšoval, povzbuzoval, a dokonce chválil, nicméně ve skutečnosti jí jen podsouval myšlenku, že bez něj by se skutečně nedostala daleko.
"Tak bylinkářka, hm?" zeptal se chvíli na to. "Pro ty jsou potřebné především znalosti, ne magie, a ty na to hlavu bezpochyby máš," dodal nenuceně. Pak už ale konverzaci stočil přesně tam, kde ji chtěl od samého začátku. "Jak jsem ale pochopil, cestu k Životu jsi našla? A on ti přesto o tvé magii nic neprozradil?" Zatvářil se nesouhlasně, jakoby snad věřil, že jakékoliv božstvo mělo potřebu pomáhat někomu, jako byla ona.
, - odpovědět
Stredozemka >
Svet naokolo nej sa jej nezdal vôbec povedomí, no nechala vlka aby ju viedol. Jeden by bol povedal, že bola až priveľmi dôverčivá a možno by to aj bola pravda. Teda, rozhodne to bola pravda ale to bolo veľmi ďaleko mimo Siberiinho uvažovania. Ešte stále verila, že svet je milým miestom - rob iným tak, ako by si chcel aby robili tebe. Alebo také niečo. Akonáhle narazili na spleť kríkov, jemne ohrnula nos. Nie, toto vôbec nevyzeralo ako miesto okolo ktorého predtým prechádzala ale čo ona vedela? ,,Um asi hej. Počasie nevyzerá moc dobre popravde," pritakala vlkovi, nenasledovala ho s takým veľkým nadšením ako doteraz. Konáriky sa jej zachytávali do srsti a tŕne jej vyťahovali chuchvalce srsti, keď sa jej zaplietli do chlpov.
Vlk im našiel úkryt, do ktorého sa Siberia napokon so stiahnutými ušami uložila. Moc sa jej tu nepáčilo, čo bolo vidno na jej tvári celkom jednoducho. ,,Vybrala som sa za Životom, chcela som vedieť aká je moja vrodená mágia," priznala sa s kyslím úsmevom. ,,Ale strávila som tam trochu viac času ako som očakávala," uškrnula sa nad svojim, nie príliš dobrým úsudkom. ,,Chcela by som sa stať vo svojej svorke bylinkárom a potrebovala som vedieť, či náhodou nedokážem ovládať rastliny ako môj otec. Ale.. aj tak som sa nedozvedela odpoveď," povzdychla si ako si smutne položila hlavu na labky, ktoré mala pri ležaní natiahnuté pred sebou. ,,Tak musím čakať kým sa mi ukáže prirodzene," prekrútila očami. ,,Celý tento výlet bol na nič a ešte som sa aj stratila- som blbá proste."
, 56 odpovědět
//Středozemka

Siberia zcela očividně neměla vůči Caiovi a jeho motivům ani to nejmenší podezření, a on tak nepochyboval o tom, že vyrůstala v bezpečném a láskyplném prostředí. O Borůvkové smečce, kam se tak toužila vrátit, si tedy jednoduše udělal obrázek. Sám by si takovou smečku nevybral, nicméně pokud tamní vlci své vlastní skutečně obklopovali láskou a péčí, přivést mladou vlčici zpět se mu jednou mohlo hodit víc, než si původně myslel. Dovedl si představit, že minimálně rodiče by byli za návrat dcery neskonale vděční. Přece jen by to byla tragédie, kdyby jejich drahá Siberia narazila na toho "nesprávného," uchechtl se v mysli.
Svou otázkou o Asgaarském lese se Mordecai překvapivě trefil přímo do černého. Jak se zdálo, vlčice místo znala, a podle jejích slov a nadšení se dokonce nacházelo nedaleko její smečky. Ale? Nakonec se ta smradlavá bestie přece jen k něčemu hodila, napadlo ho, když si vzpomněl na Tasu, od níž informaci měl. Bohužel, tím veškerá jeho znalost o daném místě končila. To však neznamenalo, že se to Siberia musí dozvědět. Pokud zahraje své karty správně a bude mít štěstí, možná ji skutečně dostane domů a získá si cennou vděčnost pár vlků. Na její otázku tedy odvětil sebevědomým: "Jistě," načež se předem jednoduše pojistil: "Místní, od níž jsem těch pár informací dostal, neměla důvod mi lhát." V nejhorším případě svede vinu na ni. Tedy ne, že by mu zrovna naivní bloudící Siberia měla co vyčítat.
Brzy se oba konečně dostali k hustému houští. Vypadalo, že svůj účel splní. Přinejhorším si před krutým mrazem vytvoří úkryt vlastní. "Vím, že se chceš co nejdřív vrátit domů, ale možná by nebylo špatné noc přečkat tady," navrhl a rovnou se pustil mezi křoviny, které alespoň zčásti chránily proti mrazivému větru. Místní zima je bezpochyby krutější než doma... zabrblal si v duchu, zatímco se prodíral houštím hlouběji. Několikrát se sice musel vrátit a pokračovat jinudy, ale nehledě na zhoršující se možnosti pohybu, fakt, že houští postupně houstlo, znamenal lepší krytí před mrazem. To bylo pro Caie, který z celé duše zimu nenáviděl, dost.
Po nějaké době bloudění spletitými přírodními tunely se však dostal na místo, ve které doufal. Ba dokonce mnohem lepší. Původně hodlal najít alespoň o něco větší prostor, kde by se vlezli oba, místo toho ale narazil na poměrně velký, přímo magicky vypadající plac krytý křovinami. S oddechnutím se konečně posadil na zem. Teprve teď se ohlédl na mladou vlčici. "Když už tu tedy nějaký ten čas pobudeme, mohla bys mi o své smečce říct víc. Nebo o tom, proč jsi se vydala tak daleko, smím-li se ptát," nadhodil s dalším z jeho milých úsměvů.
, - odpovědět
Červená rieka >
Amos nebol úplne nadšený z miesta na ktorom sa momentálne nachádzali, no dával si veľmi pekne záležať na tom, aby stále pôsobil nenútene a pokojne. Konáre kríkov mu ťahali za srsť a dávalo mu zabrať aby sa skutočne neotočil a neodišiel. Sivá vlčica pred ním však bola prvým dospelým vlkom, ktorého stretol za posledných niekoľko desiatok dní a nenechal by sa len tak odradiť. ,,Spoločnosť?" zazubil sa, dúfajúc, že ešte stále dokázal na vlkov pôsobiť s rovnakou charizmou ako kedysi. Popravde si však nemohol byť úplne istý, najmä preto, že väčšinu svojho života prežil len s vlkmi zo svojej rodnej svorky, ktorí z neho boli paf. Vo svojej vlastnej mysli bol presvedčený, že to bolo tak preto, že bol proste super spoločnosť a nikdy by o tom sám nepochyboval.
Chvost mu vysoko vo vzduchu kmital zo strany na stranu, aj počas toho ako sa tlačil pomedzi konáre, cez ktoré by sa rozhodne sám len tak netlačil. ,,Takže- Kam ideme?" žmurkol by na vlčicu, ak by sa na neho v tom momente pozerala.
> Za Tasou
, 131 (24) odpovědět
//Ronherský potok přes Roh hojnosti

Jo... Krásy kraje. To určitě. Sotva jsem přešla louku a octla se zase ve skrytu lesa, zamotala jsem se do roští a křoví tak hustého, že to ani pěkné nebylo. Stěží jsem se prodírala kupředu, trní se mi zarývalo do kůže, vůbec to nebylo příjemné. Pfuj, někdy byla příroda vážně na nic. Ale někdy zase super, třeba když jsem našla rybí nanuk... Jó, rybí nanuk, kéž bych ho jedla právě teď! Mlsně jsem se olízla, ale v křoví jsem nic k snědku na můj mlsný jazýček neviděla. Jen pár ptáků posedávalo v křoví a poskakovalo. Jenže lovit ptáky v křoví, to bylo na mě trochu moc pokročilé. A tyhle malé opeřence se skoro jíst ani nevyplatilo, bylo na nich víc peří, než masa. Jen taková jednohubka. Doufala jsem, že až se z křoví vymotám, najdu něco mnohem chutnějšího. Třeba jelení nanuk! To by byl přímo sen.

//Rozkvetlé louky přes Mahtaë jih
, - odpovědět
//rudá řeka

Kráčela jsem poměrně svižně od toho místa, kde se zdálo, že jsem se dopustila naprosto geniálního zločinu. Nejen že jsem se dobře nažrala, ale navíc jsem se najednou dostala i do situace, kdy jsem se dokonale vyvlékla z možných následků mého řádění. Usmála jsem se sama se sebou spokojeně, jenže to jsem se možná usmála předčasně. Začala jsem se prodírat křovím, když jsem uslyšela hlas, který šel za mnou. představil se jako Amos co nevypadá jako kos nebo tak nějak a já jsem se z něj málem leknutím posadila na zádel, páč jsem ho tu nečekala. "Co chceš?" zeptala jsem se s mírným zavrčením, rozhodně jsem neměla v plánu se tu zamotávat do nějakých magických přátelníčkování se. Prodírala jsem se křovím a bylo mi jedno, že mi trochu pocuchalo srst a způsobilo další šrámy na těle. Byla jsem jako bagr, co prostě jde za svým cílem. Les byl kousínek odtud a já doufala, že tam najdu Stín a nebo Vlče aspolečně se tomu všemu zasmějem.

//buk
, 166 odpovědět
//Borovicová školka přes Středozemku

Šla jsem celkem bezstarostně dlooouhatánskou plání. Jistě jsem tu nebyla prvně, ale naposledy to bylo... kdy? V zimě? Asi když se Mordecai ztratil v té sněhové bouři. Brrrrr strašná vzpomínka! Snad je v pořádku, hrozně mi chybí... A Morgoth taky. A Morticia taky, mí Bohové, chybí mi mí sourozenci! Čupla jsem si na zadek do trávy a rozbrečela se. Ještě že mě takhle nikdo nevidí, to by se mi asi nelíbilo. Na druhou stranu... vlastně je mi to asi jedno, emoce k životu patří, a já teď emocemi překypovala. Bylo toho na mě moc a byla jsem šíleně osamělá. Jsem zvyklá na velkou smečkou, neustálou pozornost.
Mám štěstí, že MOJE pozornost je naprosto strašná. A teď mi náramně pomohla necítit se... takhle. "Pááááni! *vzlyk* Tolik listí." Popotáhla jsem a rozešla se k té lákavé barevné kupce. A co jiného žejo, hned jsem do něj hupsla. Blbla jsem a válela se a skotačila a... z plna hrdla zaječela. Ježek! Naštvaný, rozespalý, bodlinatý tvoreček vylezl z té kupky listí, zadupal, zafučel a odešel. A já měla pobodaný zadek.
Bolestně jsem úpěla a vylezla z té hroudy ven. Tohle už riskovat nebudu, raději půjdu zas o kus dál.

//Medvědí jezírka
odpověděl(a)
//Kaštanový les přes Mathae
, 1117 odpovědět
//Medvědí jezírka

Ukázalo se, že Aithy o naší schopnosti nevěděl. To já také ne, a jak dlouho. Možná se někdy mezi tehdy a teď něco změnilo, a proto to najednou bylo možné. Byla jsem si totiž celkem jistá, že tehdy jsem pod vodou rozhodně dýchat nemohla. Ale teď to bylo stejně přirozené jako to bylo pro ryby. "No, raději se nepotápěj. Ale když to zkusíš jen na vteřinu s čenichem ve vodě, v nejhorším případě se na chvíli zakuckáš," uchechtla jsem se. Rozhodně jsem nechtěla, aby kvůli mne přišel k úrazu, ale byla to úžasná schopnost a pokud ji měl každý... magie vody nabrala úplně nový směr. Pokrčila jsem rameny a zavrtěla nad tím hlavou. "Bůh ví, co by se stalo. Třeba by tě s tou lodí přejel," podotkla jsem a zatvářila se vystrašeně nad představou, že by mi Aithéra ten dědek převálcoval s tou polorozpadlou lodí.
Na oplátku jeho gest jsem se k němu přitulila a spokojeně se usmála. Tohle. Nic víc jsem nepotřebovala, jen tohle, čas trávený po boku Aithyho bez jediné starosti. Prostřední sourozence? Páni. V Borůvkovém lese jsem chyběla vážně dlouho. Zavrtěla jsem hlavou. "To neznám! Jsou tak úžasní jako ty?" Zazubila jsem se. Ten kompliment vůbec nebyl nenápadný, ale bylo mi to jedno.

//Sekvojový les
, 146 odpovědět
<- Medvědí jezírka

Wizku podotkla, že je to šílené a je ráda, že to přežil, na což se zazubil. "Jo, to já tedy taky," zasmál se trochu nejistě. Znovu by se do něčeho takového rozhodně nepouštěl. Trochu zpomalil v chůzi, když podotkla, že by z lodi vyskočila. Úplně ho z té představy brala hrůza. Jak se její tělíčko ztratí v divokých vlnách toho nekonečného oceánu. Kdyby mohl, asi by v tu chvíli byl bledý jak stěna. A to si to jenom na okamžik představil. Jenže pak řekla něco, co ho šokovalo. "C-cože?" vybalil ze sebe jako opařený a rovnou se zastavil. Koukal na ni jako tele na nové vrata a párkrát zaskočeně zamrkal. "Dýchat pod vodou?" vydechl užasle a ohlédl se za jezírky, kolem kterých před chvílí prošli. Sakra, měl by to vyzkoušet! Jenže co když to on neumí? "Měl bych to vyzkoušet. Ale co když je to nějaké tvé speciální kouzlo? Bych to pak vyzkoušel poprvé a naposledy," zasmál se, zamával ocasem a zase se rozešel.
V ten moment mu to došlo. "Eheheh, ale jestli to umím... Tak jsem se bál úplně zbytečně! A mohl jsem fakt z lodi vyskočit a doplavat na pevninu, aniž bych se s tím zvláštním týpkem musel podílet na dalších podivnostech!" Byl z toho chudák celý rozhozený. Přišel si teď zpětně jako panická hysterka. Jasně, ještě netušil, jestli to umí taky, ale ta možnost tam byla a velká. Ono to pro někoho, kdo svoji magii ovládl teprve nedávno, bylo těžké zjišťovat. Vůbec ještě teprve zjišťoval, co se svou magií vlastně umí. Ve svých letech to ani nechtěl extra přiznávat.
Ukonejšila ho ohledně sourozenců a Aithér se vděčně usmál. Díval se na ni očima, které byly plné lásky. Dokázala právě to, o čem se před chvílí bavili - uklidnit jej, když upadá do nejistoty. Tak jak si vzájemně slíbili. Jemně se o ni otřel a v rychlosti olízl její líčko. To gesto bylo tak nakažlivé, že se musel držet, aby to nedělal pořád. "Určitě ano. Těším se, až vás představím. A znáš vůbec moje prostřední sourozence? Arminia, Kezi a Sib?" zeptal se zkoumavě. Ani netušil, jak dlouho není v Borůvce, ale musela to už být nějaká doba. On se vrátil těsně před zimou a ta se zase hopem blížila. Vůbec se na ni netěšil, doufal, že nebude tak krutá, jako ta minulá.
Zasmál se společně s Wizku a přikývl. "Beztak! Podivín jeden starej," podotkl ještě se smíchem, snad aby si ulevil.

-> Sekvojový les

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 21

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.