Velká houština

Velké houští se nachází hned vedle jižního toku řeky Mahtaë, díky čemuž se na jeho březích nachází spousty druhů kamenů, které se postupně zmenšují až v jemný písek, který se mísí se zeminou. Zprvu je houští řídké a nedělá vlkovi problém se prosmýknout mezi jednotlivými pahýly křovin. Když se vlk rozhodne dostat více do středu tohoto území, musí se snažit. Křoviny stále více a více houstnou. Když se však bude dobře dívat kolem sebe, může nalézt jakýsi průlez. Malý tunel vytvořený ze spletených větví. Vejdou se do něho spíše vlci drobnějších proporcí a musí se přikrčit, aby prošli. Tunel je dlouhý a spletitý. Má spousty odboček i slepých míst. Je to takové bludiště, nad kterým se nachází metry hustých křovin a houštin, přes které proniká minimum světla.
Tunel ústí do jakési kopule. Vypadá to uvnitř jako veliké iglú, jen s tím rozdílem, že stěny tvoří spletené větve houští a nikoli led. Nahoře, přímo uprostřed se nachází ne moc velký otvor, který propouští malý pramínek světla. Uvnitř je ticho a klid. Neprší tam, nesněží… Kromě otvoru, pod kterým se vytvořilo maličké jezírko. Přes den uvnitř není nic moc zvláštního, ale večer se dějí krásné zázraky. Jakmile sluneční svit vystřídá svit měsíce, začne se jezírko třpytit a odrážet slabé světlo na stěny, které se náhle pokryjí krásnými květy. Všude to hraje barvami a z malého jezírka jakoby se ozývala tichounká příjemná melodie. Toto místo poskytuje vlkům útočiště, klid a mír. Navenek toto území vypadá jako nehostinné místo a málokdo odhalí jeho jemné jádro. Když se to ale někomu podaří, rád se sem pak vrací.
(Jackie)

Lovná zvěř: žádná
Zajímavosti: místnůstka z křovinu
Nebezpečí: pořezání/poškrábání se o křoviny



Oblast neobývá žádná smečka


Přesunout se:
Řeka Mahtaë (jih)|Medvědí jezírka|Středozemní pláň|Roh hojnosti|Sekvojovy les

Příspěvky ze všech oblastí:

Pahorkatina dlouhých uší Zaslal/a: Mordecai | 14.5.2026 14:45
Caiův rychle sesmolený plán skutečně vyšel a králík nakonec přece jen skončil v jeho čelistech bez možnosti úniku. Ani tehdy se ale ušák nehodlal vzdát bez boje, a ještě než Mordecai stihl skousnout, ucítil v tlamě bolest. Mimoděk ze sebe vydal bolestné a překvapené vyjeknutí, ale svou kořist nep...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Malva | 14.5.2026 14:12
Ačkoliv si pořád nedokázala odpustit jistou závist vůči vesměs pohodlnému životu, kterému se Matteovi dostalo, nějaké ty plusové body si u ní získal. Nakonec byl přece jen v pohodě a její pohled na věc se přinejmenším snažil pochopit. Vlastně i do určité míry chápal. To, že se s tím neštěstím ned...
Rozkvetlé louky Zaslal/a: Ivar | 14.5.2026 13:33
Jestli byl Ivar nabručený předtím, reakce vlčice mu na klidu rozhodně nepřidala. Hlavně proto, že nechápal, co právě teď udělal špatně. "Cože?! Jasně že jo! Vždyť ses tu smolila po zemi, jak kdyby sis k těm kytkám měla každou chvíli přičichnout zespoda!" štěkl po ní. Byl víc zmatený než uražený, ...
Severní Galtavar Zaslal/a: Sněženka | 13.5.2026 21:49
Hopkala jsem kolem vlka a líčila mu nadšeně své sny. Pak mě ale zarazila jeho reakce na zadní nohu. Neptala jsem se co se děje, protože mi bylo jasné, že se odpovědi nedočkám. Místo toho jsem se sama snažila zjistit, o co jde. "Bodla tě včela?" položila jsem otázku, na kterou mohl reagovat snad...
Narrské kopce Zaslal/a: Oberon | 13.5.2026 17:51
//Prstové hory Z maminčiných slov i způsobu, jak o něm mluvila, jsem vyrozuměl, že je Život velice silný a mocný vlk. "Takže on umí kouzlit!" zaradoval jsem se, teď už bylo úplně jasné, že tohohle vlka zkrátka a jednoduše musím vidět. Měl jsem trochu obavy, protože s moc cizími vlky jsem se je...
Mechový lesík Zaslal/a: Saturnus | 13.5.2026 17:35
Sheya si byla jistá, že to zvládneme. Dodávala tím trochu jistoty i mě, ale ne tolik, kolik bych potřeboval. Všechno ve mně bylo roztřesené, akorát tak připravené zaseknout se v nerozhodnosti, zmrznout strachem a nejistotou. Ale než jsem se zaseknul či vyrazil se Sheyou lovit, cizí pachy nás v př...
Mechový lesík Zaslal/a: Lorna | 13.5.2026 16:59
Leszek si byl celkem jistý, že vlci budou normální. Asi jsem tušila, kde se to v něm bere - byl to, konec konců, sám smečkový vlk, ale moje vlastní zkušenosti mi nedovolovaly na to nahlížet se stejnou důvěrou. "Doufejme," zabručela jsem a vyhlížela, kdy už se někdo objeví. Přála bych mu, aby tady...
Severní Galtavar Zaslal/a: Erlend od Severní hory | 13.5.2026 16:48
Pyl z květů vířil vzduchem kolem nás, šimral v čeniších, ale ani jednomu z nás to asi příliš nevadilo. Jenže kde jsou květiny, tam jsou i včely a právě jedna taková mě asi štípla do stehna. Polekaně jsem nadskočil a byl rázem na nohou. Otočil jsem hlavu a koukal, jestli mi tam někde nevězí žihadl...
Vřesový palouk Zaslal/a: Maral | 12.5.2026 17:08
//Tundra přes Kiërb Tlapy mne donesly k řece. Napila jsem se chladné vody a chvíli pozorovala líné ryby míhající se pod hladinou, ale neměla jsem až takový hlad, abych se snížila k jejich lovu. Čenich se mi samovolně nakrčil odporem. Nějakou hrdost v těle jsem ještě měla. Následovala jsem to...
Tundra Zaslal/a: Maral | 12.5.2026 16:47
//kdoví odkud Přestala jsem počítat dny na cestě už před dlouhou dobou. Věděla jsem ale, že to číslo se vyšplhalo již do desítek. Otevřené rány se zatáhly v jizvy. Divoce planoucí hněv v srdci vychladl v doutnající zášť. Jen stud zůstával. Altanova dcera, vyhnaná a pokořená. Jenže my oba byli ...
Cedrový háj Zaslal/a: Nero Etney | 12.5.2026 15:30
Tyhle dospělácké věci ho opravdu příliš nebavily, a tak se v něm začala probouzet netrpělivost. Ostatně, pořád měl hlad, takže zrovna nebyl v náladě k seznamování s nějakými cizími vlky. Nina na jeho otázku hned neodpověděla a místo toho se zeptala na svou vlastní, Etneye, a tak mladý vlk pohlede...
Esíčka Zaslal/a: Manus | 12.5.2026 15:24
Cudzí vlk jeho situáciu zhrnul do jediného slova. Inak sa to asi nazvať nedalo, uznal v duchu Manus. A vždy mohol zvoliť aj ostrejšie slová na popis toho, čo pred ním ešte pred chvíľou musel predvádzať. „Už to tak bude,“ prikývol, snažiac sa zahnať pocit zahanbenia niekam, kde ho tmavý určite neu...
Zapadlý kout Narrských vrchů Zaslal/a: Aranel | 12.5.2026 13:02
//Narrské kopce Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsme na cestě už tak dlouho. Zima dávno pominulo a všude už bylo v plném proudu jaro. Jenže já jsem měla v hlavě jen jedno; abychom konečně našli naše děti. Živé a zdravé. Abychom se mohli v klidu vrátit domů. To byla další věc. Ale doufala jsem, že...
Mechový lesík Zaslal/a: Leszek | 12.5.2026 9:37
Lorna se trochu bála. Nedivil jsem se jí. Ale mnohem více než vlků ze smeček jsem se bál tuláků. Však tuláci byli ti, co zabili mého bratra a vetřeli se Nicosovi do přízně. "Určitě budou normální," řekl jsem odhodlaně a opravdu jsem tomu věřil. Na její druhou otázku jsem se musel trochu zamyslet....
Narrské kopce Zaslal/a: Islin | 12.5.2026 9:31
//prstové hory "Život je něco jako místní bůh, entita. Vlci mu dávají různé dárky a on je odměňuje. Já si ale myslím, že je to jenom mocný čaroděj z masa a kostí jako ty, který ovládá magii lépe než ostatní," vysvětlovala jsem Oberonovi, zatím co se měnila cesta a pod tlapkami nám začínal křup...
Cedrový háj Zaslal/a: Etney z Cedrového lesa | 12.5.2026 9:01
Cítil jsem, jak se ke mně Nina tiskne bokem, a upřímně? Pomáhalo mi to držet se v klidu víc, než bych kdy nahlas přiznal. Protože čím déle jsme tu stáli skoro sami, tím víc mi to lezlo do hlavy. Cedr nikdy neměl působit prázdně. Ne když jsme byli doma... Ne když jsem měl tak velkou početnou rodin...
Asgaarský hvozd Zaslal/a: Arcanus Asgaarský | 11.5.2026 19:24
//Pardon za mobil post, nevím, jestli jsi s někam domluvená, ale nechci tě tu držet, takže te jdu případně osvobodit :D Potuloval jsem se po lese a taky ve svých myšlenkách, jak jsem měl poslední dobou zvykem. Měl jsem rád svůj klid a svou rutinu. Drželo mě to v dobré kondici. Věděl jsem, že ...
Mechový lesík Zaslal/a: Sheya | 11.5.2026 19:15
//movil post pardon Selind pozvykala lístečky, které jsme ji dala a Reo přislíbil, že ji ani na minutu nespustí z očí. S tím jsem se od dcery dokázala vzdálit a jít pomoct Saturnovi s lovem. Přesto jsem k tomu zda je v pořádku v myšlenkách neustále vracela. Byla jsem tak neprijemne nervózní. S...
Ronherský potok Zaslal/a: Chiara | 11.5.2026 18:47
Pavouk měl docela dobrou poznámku. "To nevím, nenapadlo mě dodnes, že by se s nimi pavoučice potřebovala dorozumívat," pokrčila rameny. "Věř tomu nebo ne, jsi první pavouk v soužití s vlkem, kterého potkávám." Nicméně Ixchel měla smůlu, její zajímavost byla brzy přebyta Roweninou přitažlivostí....
Prstové hory Zaslal/a: Oberon | 11.5.2026 18:36
//Sarumenský hvozd Trochu jsem se zahihňal, když mi mamka řekla jméno svého kamaráda. "Život, to je ale zvláštní jméno." Skoro jako by ani nebylo pro vlka. Snažil jsem se představit si, jaký asi bude. "Takže on byl s tebou, když jsme se narodili? A jak to zajistil? A proč pak odešel?" vyptával...
Borůvkový les Zaslal/a: Silja | 11.5.2026 18:24
Přemítala jsem nad Kayinými slovy, která zněla dost zlověstně. Začínala jsem být celkem ráda, že jako členka smečky jsem pod její ochranou a nejsem některým z těch ostatních vlků. Uvažovala jsem i nad tím, co bych mohla dělat já. "Brr, lovit bych určitě nechtěla," otřásla jsem se. Mordování zvířá...
Mechový lesík Zaslal/a: Saturnus | 11.5.2026 18:13
Zvuk mého vytí dozněl v lese a nastalo dlouhé ticho. Nikdo nepřijde. Jsi sám. Proč by za tebou chodili? Co jim můžeš nabídnout? Nic. Pevně jsem stiskl čelisti k sobě. To není pravda. Jenže ta myšlenka zněla jen jako velmi chabý protest. A pak se přece jen něco ozvalo a mezi stromy se vynořil pí...
Mechový lesík Zaslal/a: Lorna | 11.5.2026 18:01
//Aina Vydala jsem souhlasné zabručení, abych dala najevo, že jsem Leszkův slib slyšela, ale vykecávat se už jsme moc čas neměli, protože les se přiblížil a čumák mi napovídal, že tu opravdu smečka je. Srst na hřbetě mi začala samovolně vstávat a srdce mi vyskočilo až do krku. Určitě to budou ...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Matteo | 11.5.2026 17:51
Nic. Inu, což o to. Matteo rád nedělal nic, byla to možná jeho nejoblíbenější činnost. V tomhle případě mu to ale trochu leželo v žaludku, ale stále neměl nápad, jak to aspoň trochu změnit a když Malva, která se v tom vyznala, říkala, že to nejde... Tak to asi skutečně nešlo. Lehce si povzdechl. ...
Rozkvetlé louky Zaslal/a: Cynthia | 11.5.2026 17:38
Bouřková mračna na mé tváři se stávala jen a jen hrozivějšími. "Co prosim?" Naprosto přesně jsem věděla, co se snaží naznačit. Aspoň jsem si to myslela. "Ty budeš poukazovat na to, jak někdo vypadá?" protáhla jsem posměšně. Stačilo se na něj podívat, na tu jednouchou hrůzu, a bylo jasný, že nemá ...

Tato oblast:


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 21
, Květen 2, 129 odpovědět
<< Sekvojový les

Tož to bychom pak měly! Hnědavá vlčice se na svou společnici jaksepatří usmála, už-už zadumaná u jiné myšlenky: „Myslím si, že by Juniper naša skupina prospěla, ale má partnera,“ zmínila se. Jakýpak náhled měla na takové věci Tundra? Bylo příliš od věci se zeptat, jestli plánují v jejich skupině řešit právě tyto případy - pokud vůbec? Tož, tady ani není co řešiť, nu ni? Určitě by se mnú súhlasila, kdybych přemýšlala nahlas. Neplánujeme smečku, ale skupinu vlčic - a tak tam budú patřit enem ty. Minehava ještě chvíli mlčela, než svou úvahu pustila. Nepochybovala o tom, že v budoucnosti budou mít ještě spoustu času takové věci probrat - kdoví, třeba se (v tom lepším případě) (pro ně nicméně trochu horším) na území Gallirei nenacházejí vlčice, co potřebují pomoc, nebo které by se chtěly osamostatnit ve skupince dalších, podobně smýšlejících vlčic. Isto, ale co tak jejich vlčatá, synové, a- ...Tady si budou muset máknout!
Tu však v Minehavě hrklo. Měla co dělat, aby na pyscích udržela alespoň pousmátí. „Nevěřila, cérko,“ řekla, hlas směsice zvědavosti i soucitu. Rue... Povídala mi kdysi o akési Rue? Mohla by to byť jej kamarádka, či sestra? Ať už si nad tím hlavu lámala jakkoliv, neměla, co na to odvětit - nechtěla svou kamarádku urazit tím, že zapomněla na něco tak podstatného. Jenomže zapomněla doopravdy? Tundra se jí málokdy svěřila s něčím osobním; Dozajista by si dávala pozor na to, aby to ve víru jiných slov neztratila. ...Snad. „Niekoho prohlásiť za dušičku, to není moc běžné,“ pokračovala po krátké odmlce, která přišla roční, „měla si k temu nějaký důvod?“
Euréka! vyštěkla náhle. Protože se kraj s jarním počasím konečně odvážil zahodit svůj zimní kabátec, pro hnědavou vlčici bylo lehké se zorientovat v tom, kde byla. Zprvu měla problémy, samozřejmě; Teprve teď jí totiž došlo, že to bylo kvůli směru, z nějž vyšli. Šly totiž z opačné strany. „Som sa tu potkala s istým ogarem, Nicos sa jmenoval. Dobrý ogar z dobré smečky. Když půjdeme hentím směrem, dostaneme sa k vřesovisku,“ a už-už Tundře s úsměvem ukázala, jak jednoduchá jejich cesta ve výsledku je. „Si dobrá, že si nás dostala z hentěch lesů. Myslím si, že ešče chvílu do žadného nevstúpim - pro jistotu.“

>> Středozemní pláň
, - odpovědět
Sekvojový les >
Počúvala čo jej chcela Mina povedať a popri tom uvažovala čo asi robí zle. Nie žeby nemala dosť možností urobiť si kamarátov, Tundra počas svojho života stretla dosť vlkov. S každým z nich strávila nejaký čas, no nikdy sa ich vzťah neniesol ďalej ako len o pár zdieľaných nocí. Vždy potom odišla bez toho aby sa obzrela za svoje vlastné rameno. Mohlo to byť, že si tieto problémy robila v skutočnosti sama a nie preto, že by na ňu svet bol nahnevaný? ,,Hej, budem si ich mená pamätať a keď tak ich aj navediem k nášmu novému domovu," uškrnula sa, snažiac sa mená vlčíc si zapamätať. Ak nie pre nič iné, tak preto aby mohla Minu uistiť, že ju skutočne počúvala. Alebo sa o to aspoň snažila. Pravda bola taká, že Minin hlas sa jej veľmi dobre počúval a keďže ona sama nebola úplne zhovorčivá, bola veľmi rada, že pri nej bol niekto kto to ticho vyplní. Tundra by dokázala počúvať jej rozpravám o ničom a o všetkom snáď donekonečna.
,,Rue," povedala napokon, aj keď jej jej meno nešlo úplne cez tlamu. Povedala to skôr preto, aby na ňu Mina nepozerala ako na osamelú a stratenú existenciu, než preto aby sa s Rue skutočne stretla. Aj keď.. možno by to za niečo stálo? ,,Vraj by tu niekde mala žiť aj ona, ale popravde? Netuším. A za jej slová by som úplne labu do ohňa nedávala," povzdychla si a pozrela smerom na svoju spoločníčku, očakávajúc, že ju bude zaujímať prečo niečo také hovorí. ,,Verila by si tomu, že som si niekoľko rokov myslela, že je mŕtva?"
> Stredozemka
, - odpovědět
Mordecai presne opísal jej starosti. Presne toto sa jej nepáčilo na prijímaní pomoci od niekoho cudzieho - tá nevedomosť kedy môže prísť žiadosť a zlý pocit v žalúdku ak sa jej to náhodou vtedy nebude hodiť. Nakoniec len pritakala jeho slovám, no popravde z nich nebolo vôbec nadšená. ,,Jasné, chápem," odpovedala mu. Ak jeden tak všetci? Zaujímavý koncept, ktorý bol však mladej vlčici tak trochu cudzí. Ani jeden z nich sa nebude cítiť urazení? Siberia vedela, že ona by sa cítila blbo na ich mieste, ak by sa niekomu nedostalo pozornosti aj keby vedela, že nemusí. Nuž, každý vlk bol iní a v tom bola krása sveta, nie?
Akonáhle hnedý vlk vyslovil, že sa pohnú ďalej, Siberia bola snáď na nohách ešte skôr ako on. Fakt, že sa bude musieť predierať húštinou zase von a konáre ju budú ťahať za srsť. ,,Tak to už od cieľa podľa mňa nie sme ďaleko," uškrnula sa na neho, no to budú vedieť až v okamihu keď sa im podarí dostať von a budú sa môcť nad napadnutým snehom poriadne rozhliadnuť. ,,Ty sa budeš vedieť vrátiť domov v pohode?"
> Medvedie
, 64 odpovědět
Ačkoliv mu mentalita "dobráka," jíž se navenek přizpůsobil, přišla hloupá a směšná, na tváři si držel vřelý úsměv. V duchu se ale její chvále a poznámce o šlechetnosti vyloženě vysmíval. Drahá Siberie, neměj starosti. Mou pomoc mi oplatíš. Ale budu to , kdo rozhodne kdy, a jak, promluvil k ní v duchu. Odpověď, kterou vyslovil nahlas, však značne poupravil Siberii na míru: "Vždy se najde způsob, jak laskavost oplatit. Na to se ale přece spěchat nemusí, nemyslíš?"
Malé, pobavené uchechtnutí nad jejími otázkami ohledně jeho Božstva ani neskrýval. Hlupačko, proletělo mu mimoděk hlavou. "Ach, Siberie, nač Božstvo omezovat něčím jako jsou čísla?" odbyl první z otázek, jakoby snad bylo naprosto hloupé ji v první řadě vůbec pokládat. "Nejlépe pochopíš, když ti řeknu, že Božstvo uctíváme jako celek. Dostane-li se naše úcta jednomu, pak se dostane všem," vysvětlil klidně s pobaveným úsměvem na tváři. Nečekal, že bude jeho víru a moc Božstva chápat. Na to na ni pohlížel příliš svrchu.
Jakmile začalo vycházet slunce, Mordecai se zvedl. "Samozřejmě! Moc rád se za tebou zastavím." Vybrat si tvůj dluh. "K tomu tě ale nejdřív musím dostat zpátky," pokračoval s falešným entuziasmem. Jen co to dořekl, s pokývnutím k východu se začal houštím prodírat ven.
Konečně venku ze sebe setřepal veškeré suché větvičky, jež se mu po cestě zasekly v kožichu, a pořádně se protáhl. "Tak tedy. Vyrazíme?" prohodil s falešným nadšeným úsměvem, načež se vydal podél houštiny směrem na sever. Neměl nejmenší tušení, kam je cesta zavede. To pro něj ale nikdy nebylo stěžejní. Již v brzkém věku se naučil, že dokud se tváří dost jistě a sebevědomě, ostatní ho budou následovat jako ovečky.

//Medvědí jezírka
, - odpovědět
Siberia sa na neho usmievala. ,,To je od teba veľmi šľachetné. To robím rada aj ja. Ale na druhú stranu nemám vôbec rada ak nemôžem niekomu jeho pomoc odplatiť," povedala. Tento postoj bol asi celkom dvojsečná zbraň a na prvý pohľad nedával zmysel. Siberia držala sama seba k o dosť väčšiemu štandardu ako ostatných. Tá kde by na seba samú bola nahnevaná, že by mohla urobiť viac, ak by bola na druhom konci bola by viac ako nadšená ak by sa jej dostalo. ,,Hej, keď bude vonku slnko, snáď sa pôjde lepšie. Verím, že som už blízko," spokojne si vydýchla, pozerajúc ako sa tmavá obloha plná snehu začína pomaly meniť na červenú pri východe slnka.
,,A kolo ich máte? A nerobí im to problém, že ich uctievate viac naraz?" pýtala sa ho so záujmom, zatiaľ čo sa snažila zabiť čas do okamihu kedy sa bude môcť pobrať ďalším nie žeby chcela od vlka utiecť, no ťahalo ju to domov. Chcela vidieť ako jej súrodenci podrástli a ako sa vlastne majú. Chýbali jej. ,,Určite áno! Ak by si bol niekedy blízko, budem rada ak by si ma prišiel pozrieť," nechala sa počuť. ,,A povieš mi ako sa ti páčil Život a aj Smrť."
, 63 odpovědět
Ani Siberia se očividně do polemizování nad výběrem útočiště místního boha příliš nehrnula. To ho rozhodně nijak netrápilo. Z čeho už ale tak nadšený nebyl, byl fakt, že měla mladá vlčice zřejmě pocit, že mu jeho "laskavost" splatila. Není divu, bylo to bezpochyby fér. Fér, ale rozhodně ne něco, s čím by se Mordecai spokojil. Jeho pomoc nebyla lacinná. Nikdy. A výjimku nehodlal dělat ani teď, přestože se navenek pouze pousmál a vděčně pokývl hlavou. "Jistě. Abych ale pravdu řekl, já raději nabízím pomoc z dobroty srdce, ne z povinnosti," odvětil s milým úsměvem nonšalantně, jakoby to byla samozřejmost. Sám se tak v jejích očích stavěl do pozice dobráka, zatímco ona hrála roli té, co počítá dluhy.
Všiml si, jak se zahleděla vzhůru k nebi nad propletenými větvemi obrovského křoviska, které jim skýtalo úkryt před zuřící zimou tam venku. Bylo mu jasné, na co mladá vlčice myslí, aniž by řekla jediné slovo. Uchýlil se proto k téměř konejšivému: "Přečkáme tu noc, pak už snad bude přijatelněji." Sám se přitom zahleděl vzhůru a mimoděk přimhouřil oči při představě, že by se právě musel potýkat s ledovým větrem, nemilosrdně se mu zahryzávajícím pod kožich. Nepěkná to představa. Hlavně pro něj s jeho jemnou srstí.
Zamyšleně zamručel, když se mu svěřila s jejím strachem z místní bohyně, načež připojila poznámku o jeho vlastní víře. Tentokrát své pobavení neskrýval. "Bratrstvo nemá Boha pouze jednoho," informoval ji jednoduše. "Ale jinak máš pravdu. Krev je jejich jazykem. Je přirozená a spojuje všechny živé bytosti. Smrt stejně tak. Jednou si přijde pro každého." Ale až nastane čas můj, chci, aby se ptala i Smrt samotná, zda si mne může dovolit.
Další chvíli jen v tichosti poslouchal chumelenici venku, než si odfrkl. "Tohle počasí..." Narozdíl od všeho ostatního, co se mu honilo hlavou, svou nelibost k zimě před ní neměl potřebu skrývat. Švihl ocasem. "Teď bych být tam venku nepřál nikomu." Pohledem sklouzl zpět k Siberii. "Tvá matka o tebe musí mít obavy," prohodil naoko ustaraně, načež se zatvářil poněkud zamyšleně. "Rodiče nám dávají život, ale ani oni nejsou vždy schopni ho chránit. Ne když se od nich takhle vzdálíme," prohlásil se skoro až pobaveným úsměvem, jakoby to byla jen zábavná nic neznamenající historka a on nevěděl, že to v Siberii pravděpodobně probudí pocit viny. "Budou rádi, až se dozví, že jsi nebyla sama."
, - odpovědět
Vlčica mykla ramenami nad jeho poznámkou. Popravde sa nad tým zamýšľala už aj ona, no všetko dávalo omnoho väčší zmysel, keď sa jeden k Životu už dostal. Jeho hora vôbec nebola bez života - práv naopak, bolo to tam nádherné. Tak nádherné, že jeden odtiaľ ani nechcel odísť a Siberii sa dokonca zdalo, že tam čas prebiehal akosi inak. To si však nechala pre seba, asi nebolo úplne najjednoduchšie priznať si, že urobila ďalšiu chybu, alebo skôr blbosť. Nechcela pred týmto milý vlkom pôsobiť ako ešte väčšia hlupaňa, ako už bola. ,,Tak som rada aj ja tebe pomohla, niečo za niečo," uškrnula sa na neho a jej chvost zabubnoval spokojne o zem. Pohľad sa jej pobral k oblohe. Síce sa nachádzala v príjemnej spoločnsoti, no aj tak bola nedočkavá dostať sa domov. Nad ich hlavami však stále bola noc a vonku svišťal vietor. Ešte musela chvíľu počkať. ,,Hm, možno by to stálo za skúšku, ale popravde..." stiahla uši k hlave, akoby sa za svoje ďalšie slová tak trochu hanbila. ,,To jej meno, je také- Desivé," pozrel na hnedého vlka. ,,Ale keď ten váš je zase s Krvou. Tak je to asi okay."
, 62 odpovědět
Siberia se ukázala být skvělou posluchačkou. Zdálo se, že hltala každé jeho slovo, ačkoliv se k jeho vysvětlení nijak nevyjádřila. Tím se ale Mordecai nehodlal zaobírat. Vlastně mu bylo úplně jedno, co si vlčice z jeho slov odnese. Pozornost, které se mu dostávalo, samozřejmě byla víc než příjemná, jenže místní božstvo představující další možnost, jak zesílit, ho momentálně zajímalo mnohem víc.
Pozorně si vyslechl popis cesty k Životu. "Na poušti? Poněkud... ironické," vyslovil myšlenku nahlas. Samozřejmě věděl, že i tam našla domov spousta bytostí, nicméně by čekal, že Život samotný si vybere... Zelenější místo než pustou, suchou poušť. Nehodlal se tím ale nijak zvlášť zabývat a s vděčným pokývnutím Siberii odvětil: "Odtamtud už si jistě nějak poradím. Děkuji, cením si tvé sdílnosti. Informace jsou nakonec mnohdy cennější než zlato."
Bohužel, cestu k Smrti, která Caie zaujala víc, už mu mladá vlčice v podobných detailech popsat nedokázala. "Hm." Zatvářil se skoro až zklamaně, težko říct, jestli to bylo skutečné, nebo se tím v Siberii snažil vyvolat výčitky. I kdyby nad tím ale mladá vlčice náhodou chtěla uvažovat, nedal jí příliš času a téměř hned opověděl na její otázku: "Jistěže. Božstvo je přece jen... Fascinující. Věřím, že mne ani tady nezklame." Na chvíli se odmlčel, než zase spustil: "Vydala ses k Životu, proč ne rovnou i ke Smrti? Copak ona by ti s magií pomoct nemohla?" To, jestli dokázala bohyně pomoct jí, mu ale nemohlo být víc jedno. Ve skutečnosti jen vyzvídal, co vše by dokázala udělat pro něj.
, - odpovědět
Siberia pozorne počúvala čo jej vlk hovorila a snažila sa zapamätať čo najviac. Aby keď tak dokázala povedať doma niečo viac o nových veciach, ktoré sa okolo nich dejú. Ak by sa niekde v blízkosti nachádzali asi by bolo najlepšie ak by o tom všetci vedeli. Pre istotu. Siberia si však aj rovnako všimla, že sa vlk vyhol priamej odpovedi na jej otázku a ona sa rozhodla, že sa radšej nebude pýtať znovu. ,,Ak sa dostaneš k pláží a následne pôjdeš celý čas aby si mal vodu po pravom rameni, tak sa dostaneš k čiernej pláži," začala vysvetľovať, snažiac sa spomenúť kadiaľ presne vtedy šla. Ale ak sa bude Mordecai držať mora, rozhodne sa nestratí. ,,Potom prejdeš cez hory čo budeš mať za chrbtom a nájdeš sa na púšti. A tam ho kdesi musíš nájsť," usmiala sa na neho, mala dojem, že mu podala celkom dobré informácie a že sa mal vlk od čoho odraziť ak chcel dať šancu aj Bohovi, ktorý patril niekomu inému.
Akonáhle sa spýtal na Smrť, Siberia prikývla. ,,Tá je niekde v lesoch na úplnom severe, tam som ale nebola a viac detailov nemám," zamračila sa. ,,Premýšľaš, že by si za nimi šiel? Dať im tiež šancu?"
, 60 odpovědět
Pobaveně se pousmál nad myšlenkou o božstvu, kterou Siberia vyslovila nahlas. Její rychlá oprava k pobavení Mordecaie jen přispěla, a okamžitý zájem o jeho víru ho dokonce potěšil. "Jsem členem Bratrstva Krve. Naši Bohové nás sledují, vedou a chrání, dokud jim zůstáváme věrní a ctíme pravidla Bratrstva. Při rituálech jim přinášíme obětiny, za něž nad námi bdí a žehnají nám svou přízní," vysvětlil klidně s vřelým úsměvem. "A s jejich mocí jistě není překvapivé, že věrnost dokáží štědře odměnit, přejí-li si tak. Mě za mou neochvějnou víru a oddanost propůjčili moc samotné země," dodal hrdě.
Vyslechl si její přesvědčení o záměrech Života s téměř chápavým pohledem. "Jeho pohled bezpochyby přesahuje ten náš," přitakal nenuceně, a přestože slovům zcela věřil, o záměrech místního boha si polemizovat netroufl. Alespoň zatím ne, dokud ho sám nepozná. A to se najednou nezdálo být tak vzdálené se Siberiinou nabídkou. "Jistě, to bych velmi ocenil," odvětil, naprosto spokojený s výsledkem konverzace. Už teď měl z celého toho divadýlka profit. Informace nakonec byly mnohdy cennější než jakékoliv drahé kameny. Takže... "Jestli jsem pochopil správně, sídlí tu také Smrt?"
, - odpovědět
Vlčica sa v rýchlosti zahľadela Mordecaiovi do očí, aby v ich dokázala vyčítať o akú mágiu sa u neho jedná. Jej sklamanie, keď nevidela ani jednu zo štyroch základných farieb veľmi rýchlo vystriedalo prekvapenie a následne údiv. V rýchlosti si nebola úplne istá či jej mamka niečo vravela o iných mágiách ako boli mágie elementov. Možno aj hovorila - Siberia sa ale tak veľmi fixovala na Život a čo by jej mohol ponúknuť, že všetky ďalšie slová, ktoré od matky na cestu dostala sa kdesi stratili v medzipriestore. ,,Myslela som si, že naši dvaja bohovia sú jediní, ktorí niečo také dokážu," zamyslela sa nahlas, veľmi rýchlo si uvedomujúc svoju vlastnú chybu. ,,Ale- Asi by som nemala byť prekvapená. Ak to dokáže niekto tu, prečo aj niekde inde," mykla ramenami, prijímajúc slová, ktoré jej vlk hovoril ako priame fakty, ktoré si len dopĺňala do svojej skladačky. ,,Ako to funguje?" jemne naklonila hlavu na stranu snažiac sa lepšie pochopiť. Niekde v hĺbke duše ju ťahala otázka, či by to mohlo pomôcť aj jej? ,,Aký rituál?"
Mordecai k nej rozprával tak milo, že sa Siberia neušetrila radostného kmitania chvostom. Cítila sa takmer ako cenná časť spoločnosti, aj keď s ňou hnedý vlk dosť jasne manipuloval. ,,Asi nechcel? Myslím," na čele sa jej objavila vráska. ,,Ale som si istá, že to nebolo zo zlomyseľnosti. Ja verím, že vie čo robí," jej hlas znel odhodlane v jej vyhlásení, no na ďalšie otázky hnedého vlka nedokázala odpovedať. ,,Také veľké znalosti o ňom nemám. Ale viem ti povedať kde je, ak by si sa chcel ísť za ním pozrieť?"
, 58 odpovědět
Mordecai se spokojeně zazubil, jakmile si vlčice uvědomila, že právě použil magii, o které tak snila. Sice mu na jeho sílu více rezonovaly vyděšené reakce, ale nemohl popřít, že se dobře poslouchal i Siberiin obdiv. "Barva mých očí ti už asi prozradila, že to není první magie, kterou ovládám. Magie země mi byla věnována Božstvem za mou oddanost. Vlastně tomu není tak dávno," vysvětlil. "Poprvé jsem ji použil při rituálu," dodal jednoduše, aniž by se nad tím pozastavoval.
Z jejího popisu nebylo pochyb, že Siberia by zmíněnou magii využívala zcela jinak. S tím, že se bylinkářům musela hodit Cai sice nemohl nesouhlasit, jenže on sám v síle země viděl zcela jiný potenciál. Rozhodně ne tak nevinný jako mladá vlčice. Nedokázal se tak ubránit pobavenému úsměvu. "To bezpochyby. Chtěl jsem tím říct, že z tebe dozajista bude skvělá bylinkářka nehledě na to, jaká magie ti byla nadělena," zalichotil jí medovým hlasem, ačkoliv mu nemohla její budoucnost být více ukradená. Kdyby z toho benefitoval, vůbec by neváhal se postarat o to, aby žádnou neměla.
S falešným zájmem si vyslechl její nespokojenost s výsledkem návštěvy místního boha. Její dojmy ani pocity ho sice absolutně nezajímaly, nicméně už si tak nějak zvykl, že s většinou emocionálně založených bytostí to bohužel jinak nešlo, chtěl-li se jim vetřít do přízně. "A prozradit ti to nechtěl, nebo nemohl?" zeptal se, jakoby snad pochyboval o jeho schopnostech. "A řekla ti o něm tvá matka víc? Kam až sahá jeho síla? Co všechno dokáže?"
, - odpovědět
Vlk ju napomenul, na čo sa na neho prekvapene pozrela , aj keď hlavu stále držala na svojich labách. Popravde to nečakala, svoje vlastné myšlienky len veľmi zriedka a preto sa necítila príliš komfortne ak o nej niekto takto rozprával. Ak by mohla stiahla by uši ešte viac k lebke - miesto toho sa len kyslo zasmiala a mykla ramenom. ,,Do-dobre," popotiahla nosom, ako ju na ňom niečo zaškrabkalo a v prekvapení sa narovnala. Takmer až vyskočila na laby, len aby si uvedomila, že si môže akurát tak zamotať srsť do vetvišiek kríkov. V očiach sa jej objavili iskričky. ,,A ty to dokážeš! Povedz kedy si sa naučil, že to dokážeš a ako si to objavil?" chcela vedieť všetko čo bolo o mágiách možné. A hlavne ako sa k nim dostať. ,,No ja som to myslela skôr tak, že keď budem vedieť tie bylinky tak si ich budem vedieť nechať priamo vyrásť. Nie je to múdre? Vieš koľko času by to vlkom ušetrilo? A liečiteľom? Keby nemuseli behať po lesoch a hľadať všetko možné?" hľadela na neho v očakávaní, že bude z jej slov rovnako nadšený ako z nich bola nadšená ona. Podľa nej sa jednalo o nepriestrelný plán a k jeho realizácii jej chýbalo len jediné. Aby sa jej oči zafarbili na zeleno.
,,Chcela som vedieť aká je moja vrodená mágia aby som vedela na čo sa sústrediť, ale povedal, že bude lepšie ak to príde prirodzene a nemám popoháňať osud," odfrkla si nespokojne aj keď so Životom napokon aj tak súhlasila. Súhlasila lebo mal pravdu, no aj tak sa jej pravda páčiť nemusela. A že aj nepáčila! ,,Povedala mi o ňom mamka. Bol celkom milý."
, 57 odpovědět
Siberia se sice na úkryt nijak zvlášť netvářila, to ale bylo Caiovi fuk. Rozhodně po cestě kvůli ní nehodlal nastydnout, nebo dokonce rovnou umrznout, mohl-li tomu pomoct. Navíc, to on právě určoval směr i tempo, takže mladá vlčice neměla na výběr. A zdálo se, že si to uvědomovala i ona, protože ho beze sporu následovala do spletitých křovisek.
Ani místo, kde se rozhodl zůstat se jí, zdá se, moc nezamlouvalo. Jistě, chtěla přece domů. Jaká to škoda, že kvůli tomu Cai nehodlal nasadit vlastní zdraví. Tak či tak, mladá vlčice si nestěžovala. Místo toho se dala do odpovědi, která ho zcela očividně zaujala. Zpozorněl a střihl ušima, jen co zaslechl slovo Život. Nejenže se zdálo, že má informace, ale dokonce přímo u něj byla. A vida. Nakonec z celého toho divadýlka dostanu mnohem víc, než v co jsem doufal, proletělo mu hlavou.
Nehledě na to, jak moc chtěl začít vyzvídat, nenechal masku přívětivého a starostlivého vlka, jenž se v první řadě zajímá o ni, padnout. Místo toho nechal Siberii dokončit své vyprávění, teď s hlavou zasmušile položenou na tlapkách. "Takhle o sobě nemluv," začal pevným, zprvu až káravým tónem, přestože její slova přesně vystihla jeho vlastní pohled na ni.
Podle jejích předchozích slov nebylo těžké odvodit, že jí magie země silně resonovala, a tak nechal ze země vyklíčit malou rostlinku, jež ji polechtala na čenichu. "Kdyby ses mohla vidět mýma očima, ani by tě nenapadlo si říkat takové věci," pokračoval, teď už víc povzbudivě. "Každý se přece někdy ztratí. Ale jsou to ti chytří, kdo přijmou pomoc, když ví, že to bez ní dál prostě nejde," dokončil myšlenku. Chvíli si ji prohlížel, než dodal: "Jsi chytrá, Siberie." Věnoval jí přitom hrdý pohled, který vídal na tvářích rodičů pyšných na své mladé v jeho rodné smečce. Na první pohled se zdálo, že ji snad utěšoval, povzbuzoval, a dokonce chválil, nicméně ve skutečnosti jí jen podsouval myšlenku, že bez něj by se skutečně nedostala daleko.
"Tak bylinkářka, hm?" zeptal se chvíli na to. "Pro ty jsou potřebné především znalosti, ne magie, a ty na to hlavu bezpochyby máš," dodal nenuceně. Pak už ale konverzaci stočil přesně tam, kde ji chtěl od samého začátku. "Jak jsem ale pochopil, cestu k Životu jsi našla? A on ti přesto o tvé magii nic neprozradil?" Zatvářil se nesouhlasně, jakoby snad věřil, že jakékoliv božstvo mělo potřebu pomáhat někomu, jako byla ona.
, - odpovědět
Stredozemka >
Svet naokolo nej sa jej nezdal vôbec povedomí, no nechala vlka aby ju viedol. Jeden by bol povedal, že bola až priveľmi dôverčivá a možno by to aj bola pravda. Teda, rozhodne to bola pravda ale to bolo veľmi ďaleko mimo Siberiinho uvažovania. Ešte stále verila, že svet je milým miestom - rob iným tak, ako by si chcel aby robili tebe. Alebo také niečo. Akonáhle narazili na spleť kríkov, jemne ohrnula nos. Nie, toto vôbec nevyzeralo ako miesto okolo ktorého predtým prechádzala ale čo ona vedela? ,,Um asi hej. Počasie nevyzerá moc dobre popravde," pritakala vlkovi, nenasledovala ho s takým veľkým nadšením ako doteraz. Konáriky sa jej zachytávali do srsti a tŕne jej vyťahovali chuchvalce srsti, keď sa jej zaplietli do chlpov.
Vlk im našiel úkryt, do ktorého sa Siberia napokon so stiahnutými ušami uložila. Moc sa jej tu nepáčilo, čo bolo vidno na jej tvári celkom jednoducho. ,,Vybrala som sa za Životom, chcela som vedieť aká je moja vrodená mágia," priznala sa s kyslím úsmevom. ,,Ale strávila som tam trochu viac času ako som očakávala," uškrnula sa nad svojim, nie príliš dobrým úsudkom. ,,Chcela by som sa stať vo svojej svorke bylinkárom a potrebovala som vedieť, či náhodou nedokážem ovládať rastliny ako môj otec. Ale.. aj tak som sa nedozvedela odpoveď," povzdychla si ako si smutne položila hlavu na labky, ktoré mala pri ležaní natiahnuté pred sebou. ,,Tak musím čakať kým sa mi ukáže prirodzene," prekrútila očami. ,,Celý tento výlet bol na nič a ešte som sa aj stratila- som blbá proste."

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 21

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.