torynner,
- (25.8.2018 21:03) odpovědět 
>>Travnaté výšiny
Vešla jsem do příjemného přítmí lesa. Sedla jsem si a rozhlédla se. Byly tu převážně listnaté stromy, ale i přes to to vypadalo že les bude hodně těžký na průchod, protože kmeny byly blízko u sebe a navíc velmi rozložité. Některé byly zajímavě deformované, takže vytvářely různé obrazce. Na pohled to bylo pěkné, ale na cestu to nebylo praktické.
Zvědavě jsem zavětřila. Bylo tu spoustu pachů zvířat a pod tím se skrýval slabý pach cizích vlků. Takže tu také nikdo delší dobu nebyl. Pomyslela jsem si a rozhodla se přemístit dál. Třeba na někoho narazím. Při té představě jsem se zaradovala, protože už uběhlo mnoho měsíčních cyklů od doby kdy jsem se s někým naposledy bavila a společnost dalšího vlka mi chyběla. Navíc to vypadalo že tahle oblast bude hojně navštěvovaná vlky.
Takže rozhodnuto. Zvedla jsem se na packy a začala jsem se prodírat těžkým terénem, který mi dával hodně zabrat. Cestou jsem cítila hodně zvěře, ale neměla jsem vůbec chuť v tomhle lese lovit.
Po nějaké době jsem vyšla na louku a spokojeně jsem oddechla. Pak jsem zamířila k dalšímu lesu a doufala, že se v něm půjde pohybovat lépe.
<<Mechový lesík
raven,
- (17.3.2018 14:52) odpovědět Probrala jsem se na tom samém místě. Nic se nezměnilo, jen bolest v tlapkách byla mnohem horší, do srsti se mi zamotala kůra a vypadala jsem jako strašidlo. Jestli se chci zítra probudit bez bolestí, budu muset hladovět. Zhluboka jsem se nadechla a vykročila. Tentokrát jsem už žádnou cestičku nenašla. Do kůže mě občas píchl trn a často jsem klopýtla o kořen. kdy tohle skončí?! Co bych v tu chvíli dala za někoho, kdo by mi pomohl. A ačkoliv tu bylo spoustu pachů, již byly staré. A tak mi nezbývalo než pokračovat sama. Že já sem vůbec lezla.. Možná bych to mohla otočit a vrátit se. Ne, to je nesmysl Raven, stejně by jsi musela přes trny. Skvěle. Začala jsem trpět samomluvou. Utnula jsem své myšlenky a soustředila se na pachy. Vzduch tu začal být celkem vlhký a bláto všude, kam se podíváte. A přímo přede mnou leželo jezírko.
Okamžitě jsem vyrazila. Tlapky jsem měla od bahna ještě víc špinavé, ale nic co by nespravilo trochu čisté vody. Opatrně jsem se k ní sklonila a dotkla se jí jazykem. Byla studená. Skoro ledová, ale bylo to příjemné. Pila jsem skoro minutu, ale pak už mi nestačil dech. Ponořila jsem do vody tlapky a sledovala, jak bahno uniká do vody. Chudáci rybky. Zase jsem přemýšlela, jak by mi asi bylo, kdyby mi někdo do doupěte pustil bahno. Vypustila jsem myšlenku z hlavy a postupovala hlouběji, dokud se voda nedotýkala břicha. Teprve potom jsem si uvědomila, jaká mi bude zima. Lepší hladová a zmrzlá než se před někým ukázat hladová a jako lesní strašidlo. Opatrně jsem pokrčila tlapky aby se pustilo všechno bahno.
Se zmrznutím jsem měla pravdu. Jakmile jsem vylezla na břeh a zafoukal vítr, jako bych se ocitla v ledové krajině. Oklepala jsem se a rozběhla se lesem, abych rychleji uschla. Dávala jsem si pozor na bahnité louže a trnité křoví. Přeskakovala jsem kořeny a hledala cestu. Až když jsem se nemusela vyhýbat překážkám mi došlo, že jsem z lesa venku. Konečně! A můj směr? Další les.
>> Zarostlý les
raven,
- (16.3.2018 21:19) odpovědět << Travnaté výšiny
Les se za mnou uzavřel dřív, než jsem čekala. Většina stromů kolem mě byla listnatých, ale občas jsem potkala jehličnaté. Samé křoví a na bolavé nohy až moc složitý terén. Jsem vlk. Tohle zmáknu. Zhluboka jsem se nadechla a postupovala nejsnadnější možnou cestou, která se skládala z kořenů, pichlavého křoví a bahna. Já to zvládnu. Tenhle kořen přeskočit, vyhnout se trnům, podlézt spadlou větev, ušpinit si tlapky v bahně, znovu se vyhnout křoví. A najednou bylo čisto. Jen stromy a celkem snadná cestička.
Cestičkou jsem se řídila pár minut, dokud mě nezlákal silnější vlčí pach. Čas dělat si kamarády. Zarazila jsem se v půlce kroku. Listí opodál zašustilo. Zavětřila jsem. Zajíc. Jsi můj kamaráde. Aniž bych nad tím přemýšlela, odrazila jsem se a namířila si to na křoví. Až moc pozdě jsem si uvědomila, že zajíci jsou o dost menší a hbitější. A v tak hustém lese se nebrzdí po bahně, ale nárazem do stromu. Zvlášť když se jedná o mě. K čertu s tímhle. Uhnula jsem se dalšímu stromu a vyrazila za zajícem. Možná byl hbitý a já s lovem žádné extra zkušenosti neměla, ale zato jsem vynikala v rychlosti. A po chvíli honění mezi stromy a zkoušení mé trpělivosti jsem se začala účině vyhýbat stromům. I když se mi do kůže občas zakrylo pár trnů a bahno mi zbavilo srst dohněda, nevzdala jsem to a brzy mohla po zajíci skočit. Neskákej tam kde zajíc je, ale kde bude. Sledovala jsem zajícovy pohyby dost dlouho na to, abych věděla jak se pohybuje. Doleva, doprava, doleva, doprava. Doleva. A přesně tam jsem skočila. A přesně tam zajíc neběžel. Místo lahodné večeře jsem získala tak maximálně bouli na hlavě, naražený čenich, bolavé nohy, pár vytržených chlupů a rány od trnů. K čertu s tvými loveckými znalostmi Firelle. Vytrhla jsem si z tlapky trn a trochu si pokňučela. Alespoň jsem nemusela nikoho zabíjet. Firell vždy říkal, ať si s jídlem nehraju, ale když přišlo na osudný kousanec, já prostě nemohla. Ale bobulky mi moc nejely.
I když nemám lék na bolestivé tlapky, rozhodně si dokážu spravit náladu. Opřela jsem se o strom a zavřela oči. Nechtěla jsem spát, když jsem se před hodinou vzbudila, ale byla jsem unavená. A tak jsem ani nedomyslela první větu příběhu. Bylo nebylo, za několika...
luna,
104 | lotéria 17/20 (13.3.2018 21:04) odpovědět << Trávnaté výšiny
Pláň bola hrboľatá a plná malých kamienkov, ktoré sa každým krkom zabodávali hlbšie a hlbšie, čo veru nebolo príjemne. Jemne som zakňučala, keď sa mi kamienok zaryl hlboko do laby. Savior mi pohľadom naznačil, že je čas na prestávku. Pustila som zver a podobne ako Savior som si sadla na chladnú zem. S vyplazeným jazykom som dychčala, čím som sa snažila ochladiť. Z toho ťahania mi bolo teplo. Otriasla som sa a čakala na Saviora, kým sa aj on vydýcha. "V pohode, ja to zvládnem," odpovedala som pozerajúc na les, ktorý bol od nás vzdialený pár metrov. Postavila som sa na nohy a znova sa otriasla. Zahryzla som sa do srnca a pustila sa do ťahania. To bude ešte sranda, pomyslela si a Saviorovi venovala jemný úsmev.
Cesta v lese nebola ideálna, no vďaka Saviorovej mágii zeme sa všetky kry a korene stromov rozostúpili, aby sme mohli pokojne prejsť. Bolo super mať pri sebe niekoho, kto ovláda niečo takéto. Musela som síce chvíľami ťahať sama, no neprekážalo mi to. Tvoril nám cestu vďaka čomu bolo ťahanie srnca o niečo jednoduchšie. Pri každej prekážke, ktorá nasledovala robil to isté - pomocou vrodenej mágie ju odstránil. Pri poznámke na moje hundranie som sa uškrnula. Prišlo mi zlaté, keď ma napomínal. Pripomínal mi môjho otca. Odpočívaj v pokoji, pomyslela som si pri spomienke na môjho otca.
>> Rieka Kiërb
Savior,
Slot 16 1/5 (13.3.2018 8:50) odpovědět 
//Lotéria 16
<- Trávnaté výšiny
Hoci cez trávnatú pláň sme museli zdolávať pahorky a ťahať zver aj do kopca a do labiek sa nám bolestivo zabodávali úlomky kameňov, bolo to nič oproti tomu, čo nás malo čakať teraz. Nemým pohľadom smerom k Lune som vyhlásil prestávku a unavene som zviezol svoje pozadie na zamrznutú zem. Čert mi to bol dlžný, hundral som v duchu a s vyplazeným jazykom čakal, kým sa trochu ochladím. Nebolo to ani nič tragické, no predsa len sme stáli obaja na nohách veľmi dlho a šli a bežali s vypätím síl - a to aj dna zásob vytrvalosti. Ale je šikovná na to,
že to bol jej prvý lov vysokej, pomyslel som si v dobrom pri pohľade na bielu vlčicu a unavene sa pousmial a ukázal ňufákom na les pred nami. "Nepočítajúc rieku tento hustý les bude katastrofa. Mám však nápad, hoci budeš veľakrát ťahať aj sama," riekol som s dodatkom pre ňu a takmer ospravedlňujúcim pohľadom. Tiež nie som supervlk, dodal som si v duchu pre seba, drapol rozhryzenú šľachu srnca a s novou vervou sa pustil do ťahania.
Akonáhle sme narazili na prvý, pokrútený kmeň stromu, ktorý sa cez husté krovie nedal ani len obísť, pustil som úlovok, veľavýznamne pozrel na spoločníčku a kríky aj korene stromu sa rozostupovali, tvorili nám cestu. Každý jeden konár, ktorý zavadzal, či trčiaci koreň sa zmenšil,
ohol alebo inak otočil, len aby sme mali voľný tunel. Hneď na to som korisť drapol a zase ťahal. Nemohol som si dovoliť používať mágiu a zároveň sa vyčerpávať, keď už aj tak som bol vysilený. Preto zakaždým, keď sa ocitla pred nami prírodná prekážka bola pomocou mojej vrodenej mágie odstránená. Náročný postup pokračoval.
"A nehundri si pre seba nahlas, som starší, ale počujem dobre," zahriakol som mierne Lunu pri spomienke na jej slová na pláni.
-> Rieka Kierb
Falion,
13 (598) (9.3.2018 21:51) odpovědět 
//Lot 13
<<< Kierb
Consiliario dosti hlučně a procítěně zaječel, neboť jsem bez varování roztáhl křídla a vyskočil nad řeku. "Wheeeeeáááách!" Černé pracičky se pustily mé srsti na kohoutku a já pocítil, jak se mé tělo odlehčilo. Trvalo to sotva pár sekund, načež se mýval rázem přeměnil na kaloně. Blanitá křídla se zatřepetala a o pár chvil později jsem si mohl vyslechnout haldu vyčítavých slov. "Tak tohle... Tohle od tebe bylo hnusný!" stěžoval si a frkal jako rozrušený kůň. "Myslíš?" pronesl jsem pobaveně. "Tsse!" uraženě zasyčel. A já se bavil. I když jsem se ze vnějšku jen pobaveně pousmál, vevnitř jsem se ďábelsky smál. Tohle byla odplata za vše, co mi doteď udělal. A že toho nebylo málo! hájil jsem své postupy sám před sebou - svým svědomím.
Bezpečně jsem přistáli na druhém břehu. "Aspoň sis zase protáhl křidélka," mrkl jsem na něj. "Háhá, fakt vtipný!" odsekl nabubřele a přeměnil se zpět na svou maskovanou podobu. "Kam půjdeme?" zeptal jsem se ho už o poznání vážněji. "Vím já? Je mi to jedno..." zamručel jakoby nepřítomně. Tvářil se, že si jeho pozornost mnohem více zasloužil spíš velmi zajímavý kus kamene než-li já. "Hmm, třeba ke Smrti?" nahodil jsem jen jakoby mimochodem. "COŽE?" vyhrkl a prudce škubl hlavou. Koutky tlamy jsem musel povytáhnout nahoru. "Ale ale... Copak ty by ses nechtěl jít kouknout za svou bývalou... majitelkou...?" Jak jinak bych ji mohl nazvat? Stvořitelkou? Vlastnitelkou? Odvrátil zrak. "Ne," špitl, sotva to mé slechy postřehly. Udeřil jsem na slabé místo, došlo mi. Najednou jsem se zase cítil špatně. "Ehm," nenápadně jsem si odkašlal. "Promiň." Nereagoval. "Nikdy jsi mi vlastně nevyprávěl, co jsi prožil před tím, než jsi byl předán mé osobě." Sice to bylo souvětí oznamovací, ale věřil jsem, že Consiliario jistě vycítil nevyjádřený otazník. "Ale jestli o tom nechceš mluvit... Nemusíš." S těmito slovy jsem opět vykročil.
Zdálo se, že to bylo velmi citlivé téma, neboť ani poté se Zloděj nevyjádřil. Nechám to na něm. Třeba se mi otevře sám... Nemělo cenu to z něj páčit. Já byl trpělivý. Takže jsem mlčky kráčel krajinou a objevoval nová území. Tentokráte se jednalo o jakýsi velmi hustý les. A já najednou pocítil hlad. Sliny se mi sbíhaly, když jsem si představil nějaký pořádný úlovek. Ale tady to nevypadalo na dobré loviště.
>>> Travnaté výšiny
luna,
97 | lotéria 10/10 (7.3.2018 16:56) odpovědět << Machový lesík
Pri pomyslení na chuť mäsa sa mi v papuli zbiehali sliny. Nemohla som sa dočkať, kedy na srnča vyštartujem, no plány sa zmenili. Kedže tu srnča malo matku, lovenie by nebolo príjemné. Preto sme sa rozhodli hľadať inde, išli na juh.
Vietor mi do ňufáka zavial jemný pach stáda. Žeby niečo na lovenie? uškrnula som sa a keď Savior zaštekal, pustila som sa do behu. Stromy začali miznúť, čo znamenalo, že sa blížime k lúčke.
Savior trocha spomalil a preto som z behu prešla náhle do klusu. Popritom, ako som klusala vedľa neho som sledovala okolie. Príroda bola krásna. Stromy boli pokryté krásnou bielou perinou a zem zase klzkým ľadom. O to viac som si dávala pozor, aby som náhodou nespala. Nestojím o zlomenú labu. Usmiala som sa na Saviora, keď začal hovoriť o lese. Takže srny tu asi nenájdeme, prebleslo mi hlavou. "Ani mne sa moc nechce hrabať," uškrnula som sa a ďalej sledovala okolie. V tom nám popod nohy prebehla malá lasička a ja som ako malá zvrieskla. "AAAAA!" vyskočila som na peň stromu a sledovala, čo sa momentálne stalo. Neskôr som si uvedomila, že vlastne nič nestalo a to 'hrozné monštrum', ktoré nám prebehlo popod nohy bola len obyčajná lasička. Otriasla som sa a z pňa zišla dole. Potom som sa očkom pozrela na Saviora a sledovala jeho reakciu. Bola to trápna situácia. Mykla som chvostom a bez slova nasledovala Saviora.
>> Trávnaté výšiny
Savior,
Lotéria 8 (7.3.2018 8:49) odpovědět <- Machový lesík
S mojím návrhom súhlasila, ako inak. Videl som vlčici v očiach zálusk na mladé mäso, ktoré sa tam motkalo pomedzi kríčky, no dobre som šípil, že tam bude aj matka. Totižto hneď ako sa otočil vietor som zavetril slabú stopu stáda, smerom od plání. A by nám mohlo byť osudným, pomyslel som si mierne skrúšene a štekol po spoločníčke, nech sa trošku hýbe. Stromy sa beztak snažili trochu rozostupovať, keďže nás čakala lúčka bez stromov a nasledoval les.
Už z diaľky som sa mračil a prešiel pozvoľna do klusu, pričom som si stále bedlivo dával pozor na nohy, aby som sa nepošmykol na nejako zamrznutom mieste, keďže nás takmer na jar uvítala treskúca zima. Do lesa som síce vhupol, no spomalil do kroku a rozhliadal sa. Nechcel som dať na sebe znať, že som tu vlastne prvý raz. Zavetril som pomerne veľa živočíšstva napriek zime, no pachy boli slabé. Najskôr len vyliezli z nôr, aby sa šli nažrať a rýchlo do tepla späť. Zavrtel som hlavou a obrátil sa na vlčicu. "Tento les je bohatý na zajace a iné malé potvory, no vyhrabávať si ich zo zeme sa mi moc nechce," dodal som a pretočil som očami, pričom som len tam mimochodom kopol do najbližšieho kríku, odkiaľ vybehla malá lasička. Zaškrípal som zubami, no napokon som len pohodil hlavou a preliezol pokrútený kmeň starého stromu. Na oddych pre tulákov to tu muselo byť isto skvelé miesto, no na lov... akurát naozaj malé živočíšstvo.
Kývol som vlčici, aby ma nasledovala po kraji lesa.
-> Trávnaté výšiny
