<< Mýtina (mám prášek, co mi umožnil se přesunout)
Letěla obrovskou rychlostí, až to pro vlče nebylo zdravé. Ve vzduchu se různě točila, i když se ze všech sil snažila nalézt polohu, ve které by se jí v této rychlosti pohodlně přesouvalo. Tekly jí slzy, jelikož se jí tahle situace nelíbila a už chtěla být doma. ,,Proč?" byla jediná otázka, kterou dokázala vyslovit nahlas při letu. Ona totiž nedokázala ani otevřít tlamu, jak se do ní opýral vítr. V uších slyšela šumění. Přála si, aby to už skončilo. Co jsme Lady Mlhahuli udělali, že nás ten prášek musí brát v takové rychlosti?
Náhle se prudce zastavila a pomalu se snesla dolů. Darkie to ani nepostřehla. Vypadala jako zraněné, opuštěné vlče, které se ztratilo. Schoulila se do klubíčka a tiše vzlykala. Celé tělo se jí třáslo. Svou velkou hlavu ani na tlapky pořádně nemohla položit a v tu chvíli si uvědomila, že je něco špatně. Proč mám tak velkou hlavu? Že bych byla na borůvky alergická? No to snad ne, nenene. Borůvky miluji, ale co se teda děje? koukla se na své packy. Ty vypadaly v pořádku a v obstojné velikosti. Za to může určitě ta vydra. Doufám, že to co nejrychleji zmizí. Chtěla bych být opět normální, pomyslela si. na tu chvíli vypustila, že se nachází na zcela neznámém místě a vyděsila se. ,,Kde-kde to jsem? Co-co tady dělám?" postavila se na nohy, když jí akorát tekly poslední slzičky. Rozhlédla se kolem sebe. Všude samé keříky, rostlinky. Vypadalo to tu hezky, to Darkie musela uznat. Slyšela nedaleko téct vodu. Měla docela žízeň, ale něco jí říkalo, aby tam nechodila. Zavětřila a ucítila pach nějakého vlka. Zalekla se znovu. Rozhlédla se, ale nikoho neviděla. Musel tudy někdo projít před chvílí. Ten pach je docela silný, zamyslela se. Rozhodla se však vydat za tím pachem. Co když je to někdo, kdo je taky ztracený a potřebuje pomoci? Budeme ztracený oba, souhlasila se svým nápadem.
Když tak našlapávala, narazila na hnízdo ptáčků, co sídlily v keři. Připadalo jí to roztomilé, možná by se nachvíli zdržela, ale radši pokračovala dál v cestě. V tom ale ucítila jemný záchvět země. Zamračila se, zvedla hlavu a najednou uviděla to podivno, co asi způsobilo ten záchvět. Do nebes se tyčila obrovská divná věc, kterou Darkie nikdy v životě neviděla. Je to nebezpečné? Co to je? Už z dálky to vypadalo majestátně a důležitě. Ve vlčeti se vzbudila touha zkoumat a poznávat, ale držela se zpátky. V mysli jí hlasáek našeptával, aby se snažila najít cestu domů, jenže jak? Je malým vlčetem, sama na opuštěném místě a jediné co ví, že tu byl nějaký vlk. Třeba by jí mohl pomoci najít cestu domů a proto ho musí najít.
Když zavětřila, pach vedl směrem, kde se blýskala ta obrovská věc. Darkie měla strach, ale přinutila své tlapky, aby následovaly toho vlka. Doufám, že je hodný a pomůže mi, a s touto myšlenkou vyšla za pachem.
>> Stepní pláň
