Křovinatý svah

Jak již název napovídá, toto území je porostlé vším možným křovím. Keříky, malé stromky, květiny nebo plevel najdete skoro na každém kroku. Jelikož je to sráz, který se svažuje do řeky, vegetaci se tu daří poměrně dobře, ale blízko u břehu rostou spíše menší keříky rozprostřené dál od sebe. Je to kvůli tomu, že sráz je v těchto místech jílovitý a po většinu roku zabahněný. Takže pozor, abyste neuklouzli a proud řeky vás neodnesl pryč! Navíc, když se řeka rozlije, vezme s sebou většinu rostlin na březích. Když budeme postupovat výše od břehu, křoviny zde rostou stále hustěji a také jsou větší. Za chvíli už o pěkný kus převyšují každého vlka, který by sem zavítal. Proplétat se mezi nimi je tedy mnohem obtížnější, ale nejsou zde žádné bodláky nebo trnové rostliny, které by znepříjemňovaly pohyb. Nenajdeme tu také ani jediný strom, nejspíš pro to, že půda není moc stabilní.
V létě bývá svah náročnější na prolézání, protože listí je naprosto všude a každou chvíli stíní pohled, ale je možné zde najít nějaké pěkné místečko ve větších keřích, kde je dost prostoru pro jednoho vlka, který se zde může skrýt. V parných letních dnech je toto území poměrně vyhledávané, protože v keřích je pěkný chládek a navíc tu stíní listy. V zimě je toto území naopak docela nezáživné, akorát pohyb ve sněhu spojený s podlézáním větví může být nepříjemný a nežádoucí, když někam spěcháte. Je to spíše pro ty trpělivé, jinak se může stát, že se srstí zaseknete o nějakou rostlinu. Co se fauny týče, vyskytují se zde hraboši a menší zvěř, ale lov je v této krajině téměř nereálný, pokud ovšem nepoužijete magii nebo nejste opravdu zkušení lovci. Někdy v keřích můžeme najít i ptačí hnízdo.
(Clawdia)

Lovná zvěř: hraboši
Zajímavosti: prudký svah znemožňující běh/lov
Nebezpečí: pád ze svahu



Oblast neobývá žádná smečka


Přesunout se:
Stepní pláň|Bukový sráz|Řeka Mahtaë (jih)|Úzká rokle

Příspěvky ze všech oblastí:

Plamínek Zaslal/a: Rany | 13.10.2025 22:32
//Tenebrae Slunce už stálo vysoko a pálilo na srst, až se mi místy dělaly na hřbetě drobné zášlehy tepla. Vzduch byl suchý, těžký a kolem se rozléhal zvláštní klid, jaký přichází jen v poledne — žádný vítr, žádný zpěv ptáků, jen vzdálené bzučení hmyzu a pomalé zurčení vody. Říčka, která se pře...
Řeka Tenebrae Zaslal/a: Rany | 13.10.2025 21:33
//Kierb Slunce se stále drželo nízko nad obzorem, i když jeho světlo už prohřálo ranní mlhu a rozlilo se po krajině jako zlato. Cesta podél řeky mě dovedla dál, hlouběji do území, kde se vzduch začal měnit. Chladl. Voněl po vlhké půdě a listí. Zpěv ptáků utichl a vítr mezi stromy zněl jinak –...
Meduňková mýtina Zaslal/a: Siberia | 13.10.2025 20:26
Delta mala celkom dobrý nápad, ktorý dával Siberii pomerne veľký zmysel, tak na jej slová len prikývla. Nechala však Regisove parohy len na nej, necítila sa dostatočne komfortne na to aby sa ho ešte dotýkala - aj keď sa jednalo o parohy. Na druhej strane, po pomerne ostrej reakcii hnedého bolo ja...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Rany | 13.10.2025 20:00
//Vřesový palouk Ráno se pomalu rozlévalo po krajině a slunce se opíralo do země tak měkce, že se všechno kolem zdálo teplejší, než doopravdy bylo. Když jsem opustila vřesoviště, kde se vzduch nesl vůní květů a rosy, ucítila jsem ve větru něco jiného. Vlhkost. Tichý šepot proudící vody. Zamíři...
Vřesový palouk Zaslal/a: Rany | 13.10.2025 19:39
//Jezevčí hájek Ráno bylo klidné, vzduch ostrý a voněl podzimem. Když jsem sešla z lesa, přede mnou se rozprostřelo Vřesoviště — palouk zalitý ranním sluncem. Mlha se tu ještě držela při zemi, líně se válela mezi nízkými keříky a stoupala jen tam, kde ji hřály paprsky. Všechno působilo klidně,...
Cedrový háj Zaslal/a: Saelind | 13.10.2025 18:52
Ležela jsem u hranic, kde mě Reo nechal, nebo spíš kde jsem sama zůstala. Zhluboka jsem se nadechla a snažila se nějak fungovat. Měla jsem mdloby před očima, nebyla jsem si jistá tím kde vlastně jsem. Po té co jsem Rea ztratila z dohledu jsem upadla do spánku, probudil mě až křik - vytí vlků. Zma...
Cedrový háj Zaslal/a: Thea | 13.10.2025 18:36
//Sev. Galtavar Kočár bezhlavého kočího – Navštiv mrtvé. Jakmile se dostali s ulovenou zvěří k hranici lesa, okamžitě pustila nohu, kterou držela v tlamě, ven. Musela si párkrát protáhnout čelist než se pokývnutím se všemi rozloučila a dopřála si nutnou chvilku pro sebe. Hlavní pro ni bylo na...
Severní Galtavar Zaslal/a: Thea | 13.10.2025 18:21
Chtěla být opravdu nápomocná, především, když u lovu udělala pěkné nic. Stopovat musely dcery královského páru, ona v tom zatím dost plavala. Mohla bych možná trénovat? Když už vím, co a jak. A pak se vlastně jen s Verou dívaly, jak probíhal lov a Thyřin pokus o pomoc. Na to, že nic nedělala, se ...
Jezero Zaslal/a: Thea | 13.10.2025 18:10
Říjen 6/10 | Matteo Střelnice - Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne. U sopky? pozastavila se nad jeho slovy. Možná jí nenapadlo sledovat své okolí, možná jen nebyla k sopce dost blízko, ale žádné si nevšimla. Však může kdykoliv bouchnout. A to pak budeme všichni… To je hrozné. “A to je ...
Jezero Zaslal/a: Namaari | 13.10.2025 12:25
Říjen (5/10) * Roland Můj nápad zkusit lov se setkal s kladným ohlasem, takže jsem byla nadšená, jak jinak. Ale i když nechal výběr na mě, jistě bych to nechala i já na něm, jestli by měl nějaký nápad, co bych se měla naučit nebo co podniknout. Ach jo, tohle mě měl učit Eldarion… Nebo klidně i...
Cedrový háj Zaslal/a: Reonys z Cedrového lesa | 13.10.2025 12:02
Konečně jsme dotáhli kořisti do lesa. Zavětřil jsem, abych zjistil, kde se nachází moje drahá polovička. Podle všeho zůstala tam, kde jsem ji nechal – asi nechtěla moc cestovat po lese sama. Takže trpělivě čekala. Usmál jsem se, popadl znovu kořist za nohu a dotáhl ji směrem k ní. “Drahá, jsme zp...
Jezevčí hájek Zaslal/a: Rany | 13.10.2025 11:37
//Jezevčí plácek Slunce se pomalu prodíralo skrz mlžný opar, který se ještě válel mezi kmeny stromů. Ranní chlad se opíral o zemi a zvedal z ní vůni vlhké hlíny, listí a podzimu. Rany se vydala z Jezevčího plácku zpět do známého hájku, její dech se v chladném vzduchu měnil v malé obláčky a pod...
Vyhlídka Zaslal/a: Odin | 12.10.2025 21:54
> Valhalla
Zlatavý les Zaslal/a: Callypso | 12.10.2025 21:34
Najdi herně něco, čeho se tvůj char lekne Adiram očividně taky nebyl všemocný a vševědoucí, jelikož nevěděl, k čemu zima je. Hmm, nuda, odfrkla si Callypso. Zima nejspíš ničemu nesloužila. Teda ničemu krom toho, že vlkům bylo na prd. Super. "A nedá se nějak odložit nebo tak něco?" zabrblala sp...
Esíčka Zaslal/a: Jerry | 12.10.2025 20:35
Střelnice Použij v postu slova: krev, pavučina, netopýr, úplněk. = 1 bod > Sarumen (přes Tenebrae)
Ronherský potok Zaslal/a: Jerry | 12.10.2025 20:14
> esíčka (přes Středozemní)
Kaštanový les Zaslal/a: Eladan | 12.10.2025 19:49
Odložil jsem zajíce na zem a zjišťoval, jestli si Lalie nezlámala nohu nebo nevyrazila dech, ale to druhé to jistě nebylo, neb ho hned použila k tomu, aby mi odsekla. Lehce jsem povytáhl "obočí", ovšem zdržel jsem se komentáře. Bylo mi jasné, že bych ji tím akorát naštval ještě víc. Jen jsem o ně...
Cedrový háj Zaslal/a: Vera Nina | 12.10.2025 18:55
VVJ > Niekoľko metrov od vstupu do lesa zastala aby sa vydýchala. Nechcela prísť k mamke úplne bez dychu a uslintaná kvôli kvetom, ktoré niesla polovicu cestu v ústach. Akonáhle sa jej prerývané dýchanie akosi upokojilo, pevne nastražila uši aby sa uistila kde sa kto nachádza. A či sa vôbec nie...
Liščí nory Zaslal/a: Mordecai | 12.10.2025 18:10
Mordecai vlkově tázavému výrazu nevěnoval příliš pozornosti, zatímco se drápal na nohy."Místní," odvětil suše na jeho otázku, načež si vlka skepticky prohlédl. "Měl by sis dávat větší pozor na to, s kým se dáváš do řeči," podotkl. Nakonec mu ale na vlkovi nijak nezáleželo. Plánoval jen využít jeh...
Velké vlčí jezero Zaslal/a: Vera Nina | 12.10.2025 17:50
Hadí chvost cez východný hvozd > Akonáhle sa pred ňou objavilo jazero, ktoré tak dôverne poznala, Vera sa takmer rovno rozbehla. Už sa tešila domov, po takmer týždni (alebo aj dlhšom čase) sa zase vracala domov a všetko bolo super! Minimálne v jej hlave, po stretnutí so Životom bolo stále všetk...
Hadí ocas Zaslal/a: Vera Nina | 12.10.2025 17:21
Vresový palouk cez Mahar > Kamene po ktorých kráčala boli vlhké a nešlo sa jej príliš dobre. V tlame držala kvety, ktoré si so sebou zobrala a tie jej taktiež príliš nepomáhali. Aj keď sa snažila ich držať mimo svojho videnia, neposlušné konáriky alebo listy ju šteklili do nosa alebo sa jej obj...
Vřesový palouk Zaslal/a: Vera Nina | 12.10.2025 16:41
Tenebrae cez Kierb > Kvietky okolo nej boli zaujímavé. Vysoké s výraznými farbami a Vere sa veľmi páčili. Jej chvost spokojne vrtel zo strany na stranu počas toho ako vlčica uvažovala, či by dokázala zobrať si nejaké domov. Hmm, možno nejaké vetvičky len? zamýšľala sa, no najradšej by bola ak b...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Vlče | 12.10.2025 16:31
// Zubatá hora Následovala jsem Waristooda. Scházeli jsme z hory, ale nějakou dobu trvlo než jsme našli vhodnou cestu a skrze sníh se dostali do údolí, které nás provedlo až k patě hor a následně k řece, kterou jsem následovali po proudu. Napila jsem se, ale jinak šla dál mlčky. Waristood se n...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Waristood | 12.10.2025 16:19
//Zubatá Bylo celkem fajn, mc se takhle potulovat zase po nějakém čase. Nebylo to úplně perfektní, ale rozhodně lepší, než se jenom tak bezcílně potloukat krajem. Takhle jsem měl společnost a cíl, to mi ke štěstí stačilo. Všiml jsem si, že nás někdo sleduje, ale nebyl jsem si úplně jistý kdo t...
Řeka Tenebrae Zaslal/a: Vera Nina | 12.10.2025 15:54
Prstové hory cez smrčiny > Vera mala šťastie, že prechod cez les nerobila cez noc. Aj napriek tomu, že medzi stromami smrčín mala vychádzajúce slnko na svojej strane, aj tak jej zimnica prechádzala po chrbte a v každom tieni videla niečo čo tam vôbec nebolo. Aj napriek tomu, že by to snáď nikdy...

Tato oblast:


Strana:  1 2 3 4   další »
, Postih 5 odpovědět
//Úzká rokle

Podél rokle Tay došla až na svah porostlý hustými křovinami. Šlo se zde dost těžko, zvlášť pro někoho tak zesláblého, jako byla Tay. Tady je to strašný...vůbec se tu nedá jít...skoro...každou chvíli se někde chytím...ale jsou tu cítit hraboši...ale jak je ulovit na takovém místě?...to netuším...hromablesky, pesabydotohokop...tohle to je k vzteku...ještě ke všemu je tu podezřelá sopka a dva bohové, co se hádají...to si to nemůžou vyřešit mezi sebou osobně a nás nevinné vlky do toho netahat?...stáváš se zbabělcem...to určitě, já zbabělec nejsem...jen nemám ráda takovéto neúnosně komplikované situace...hromdotoho, kdo se v tom má pak vyznat?
V tu chvíli jí podklouzla noha a začala se kutálet dolů ze svahu, načež nabourala do keře. "Doliščínory, tohle mi ještě scházelo," pomalu se jí začínala sypat její bezvýrazná maska, ještě štěstí, že tu v tuhle chvíli nikdo nebyl. Uklidni se, takhle se vztekají vlčata...né dospělí vlci...

//Řeka Mahtaë (jih)
, - odpovědět
//Bukový sráz

Rozhodla jsem se vyrazit na sever. Proč? Netušila jsem, prostě se to zdálo jako dobrá cesta a já se popravdě nechtěla moc koupat, hlavně ne v noci. Voda mohla schovávat kde jaký magický sajrajt a já na to aspoň chtěla vidět. Navíc se taky blížila chvíle, kdy budu potřebovat na stranu a to se ve vodě blbě dělá. I když je to praktický, pokud chcete nějak zamaskovat svoji stopu a pach. Voda všechno hezky odnese pryč.
Dupala jsem jako snad nikdy. To bylo tím, jak jsem se cítila těžce. To žrádlo bylo dobrý, ale nějak mi na něm něco nesedělo a já ještě úplně nevěděla, co mi nesedí. "Grrrrck," dlouhé nevábné říhnutí opustilo moje vnitřnosti tlamou a já si konečně uvědomovala, že jsem tam, kde mám být. Na cestě, kterou mám jít. Chtělo to totiž chvilku klidu na přemýšlení, který já jsem ovšem moc dobře nedávala. Hlavně jsem neuměla myslet potichu, což byla hlavní výsada těch, co to uměli. "No takže ségra zabila Alfu lesa... Jop to dává smysl... Takže tam prostě jakože teď nesmíme chodit... To taky dává smysl," začala jsem si rekapitulovat to, co už vím, zatím co jsem se pachtila směrem na sever. "Takže tam nesmíme pane Broučku, to si prosím pěkně pamatujte," dodala jsem po chvilce, kdy jsem jenom mručela podivné souhlasné "hmm". Pan Brouček by asi nikam sám nešel, ale tak chtěla jsem ho varovat.

//Mahtae (jih)
, 452 odpovědět
//Kamenná pláž přes Mahtaë

Tlapky vlčice vesele poskakovaly, zatímco šedý ty svoje tahal za sebou, jako by na nich měl závaží - cesta mu ale přesto ubíhala, třebaže už pomalu zapomněl, kam že se to vlastně vydali a co je v cíli čeká. Stejně to pro něj nebylo zrovna dvakrát podstatné. Podstatné bylo, že šel s Evelyn. Ta z toho zase vyvozovala naprosto nesprávné závěry. "A kdybych utíkal, pomohlo by mi to?" otázal se a hned si na to i sám odpověděl: "To upřímně pochybuju. Navíc se stejně nakonec někde zase zjevíš, takže utíkat by bylo jen zbytečné plýtvání silami."
Vlčice musela pořád kroužit kolem tématu smrti, což by dřív Stínovi vůbec nevadilo. Dřív tyhle věci rozebíral rád, rád nad nimi přemýšlel... ale teď se cosi změnilo. Mělo to být napořád? To byla poněkud děsivá představa. Podobné myšlenky a tématika ho provázely... no, odjakživa. Jenže teď mu řeči o smrti stahovaly hrdlo a svíraly žaludek. "Hmmh," zamručel jen cosi nekonkrétního na Evelyninu úvahu. Jak by po tom někdo mohl být úplně v pohodě? Nepovažoval to za možné. Určitě nikdo nemohl mít tak tvrdou vůli, aby jím podobný zážitek neotřásl. Nebo ji možná Stín měl mnohem slabší...
Přeplácali se na druhý břeh. Neobešlo se to bez karambolů, Evelyn skončila úplně zmáčená. Stínův kožich naštěstí zůstal relativně suchý, ale vlčice to nejspíš chtěla změnit tím, že by na něj přitiskla svoje mokré tělo. Stín na ni obrátil pohled, který vydal za tisíc slov. Nepovažoval za nutné na něco takového odpovídat. "Nevím, co by na takové vlezlosti mělo být příjemného," odfrkl si pak. "Nevidím v tom nic užitečného ani nic k užívání. Vyletěl bych z toho z kůže. Co tebe zase tak láká na tom na všechny šahat?"

//Stepní pláň
, 462 odpovědět
//Kamenná pláž (přes řeku)

Asi jsem na něj musela mít dobrý vliv, když by se teď nezdráhal klidně mi překousnout jazyk. Byla jsem na sebe hrdá – a na něj taky. Jaká nová zvěrstva by teď mohl páchat! Jen škoda, že Stín takový asi úplně nebyl. Nejspíše. Netušila jsem, jak se chová jindy než se mnou, ale zatím jsem ho viděla jen tak nějak slizky zákeřného, ale ne vyloženě krutého. Bylo fascinující, že by klidně mohl být někým jiným, a já bych o tom neměla ani páru! Vesele jsem si poskočila. „Sám můžeš být kdykoli, se mnou seš jenom, když si tě najdu,“ připomněla jsem mu, „A stejně jsi rád, že mě máš! Jinak bys už utíkal pryč.“ Nepomohlo by mu to, ale snaha se počítá, že jo. Nebo to možná věděl, a proto neplýtval silami, kdo ví. Mně to stejně bylo jedno.
Co mi jedno nebylo, byla ta náhlá změna postoje ke smrti. Zvědavě jsem ho pozorovala. Vypadal, že ho něco žere, a ačkoli jsem měla hned několik teorií, co by za tím mohlo být, nechala jsem si je výjimečně pro sebe. Neměla jsem potřebu ho více trápit, když už tak byl, no, divný a ne-Stínovitý. „No, asi záleží na každém, jak by to zvládl,“ pokrčila jsem rameny, „A každá smrt je jiná, tak by asi i to, co přijde potom mělo být jiné, a každý vlk je jiný, takže… jo, někdo by asi byl i potom úplně v pohodě, a někdo zase ne.“ Dávalo mi to smysl. Nakonec někdo se nesesype absolutně z ničeho, někdo ze všeho, tak to prostě bylo. A třeba já si věřila i na samotnou smrt. Bylo by to jen další dobrodružství! Nějaký slabounký hlásek mi sice v hlavě šeptal, že tak by to vůbec nebylo, ale to nezjistím, dokud to nepřijde, no ne?
Dostali jsme se celí a zdraví na druhý břeh. Oklepala jsem se a hned se otřásla zimou, jak se do mě opřel ledový vítr. Proč jsem měla jenom já takové štěstí? „Hele, je tady fakt kosa, nemůžu se k tobě přitulit pro teplo?“ zamrkala jsem na Stína, ale odpověď mi byla hned jasná, tak jsem se prostě zasmála a dále vedla cestu vpřed. Čím dříve dojdeme k jeskyni, tím dříve budu v teple a suchu. „Co ti vůbec vadí na tom, když na tebe někdo sahá? Vždyť ti neubližuju,“ vyzvídala jsem, možná ne poprvé, to jsem si nebyla jistá, ale i kdyby, tak jsem uspokojivou odpověď určitě nedostala.

//Stepní pláň
, 901 odpovědět
// loterie 7

// Machtaje jih

Cesta se zdála neúprosně dlouhá a vleklá. Vlčice byly zmítány prudkými poryvy větru, až se jim srst čepýřila všemi směry. Chladný mistrál se jim dostával až pod kůži a skrze čumáky až do plic, kde svými ostrými nehty škrábal po plicních sklípcích a řezal je při každém nádechu.
Nejistým krokem pokračovala za svou věrnou slintající družkou, která jí klestila statečně cestu kýtou v tlamě skrze sníh a následně i skrze křoví, do kterého se dostaly. Změny si jednouchá všimla až v momentě, kdy nemusela tolik přivírat oči před neustálou brízou. Neprostupné keře měly mimo svou nevýhodnou neprostupnost a otravnost dotěrných větví jednu světlou stránku, a to tu, že zabraňovaly nepříčetnéu větroni v ošmatávání jejich těl. Z hrdla se jí vydralo úlevné vydechnutí, které se zatřepotalo jako motýlí křídla ve vánku. Na moment zastavila, na pouhou sekundu, aby si odpočinula od ustavičné fujavice, která je dosud pronásledovala jako velmi hladový lovec udolávající svou kořist honem. Několikrát cítila náhlou slabost, která ji přemáhala a nebylo pochyb o tom, že horečka právě dosáhla svého vrcholu. Pálící hlava jí sotva přemýšlela. V prostoru se orientovala už jen a pouze rozostřeným zrakem, který častokrát za chůze temněl a nebo bolestivě svítil důsledky sněžné slepoty. Nemoc si na sivé vybírala nemalou daň, nicméně nepolevila v chůzi a po své sekundové přestávce se znovu vydala Rzi v patách jako poslušná ovečka za pastýřem. Určitě ji vede do bezpečí, do nějakého úkrytu nebo jeskyně, kde se budou moci schovat a odpočinout si.

// Bukový sráz
, - odpovědět
//Mahtae, jih

Počasí se o moc nezlepšilo. Pořád bylo zvláštní, že Rez nevnímala chladný vítr tak ostře, jak musel působit na druhou vlčici. Jen kýta v tlamě Rzi těžkla a těžkla, až tmavošedou začala bolet čelist, a nemohla ani zabránit tenkému provazci vlastních slin, co jí visel od tlamy.
Když vydržely ještě chvíli chůze, přivítala je křoviska, značící, že se blíží k moři. Alespoň tak si to Rez pamatovala - pás nízké vegetace se k jihu trochu rozšiřoval. A před nimi v dálce byly vidět vrcholky listnatých stromů nedalekého lesa.
Rez se ohlížela za sebe, na nejistý krok Styx, a nervozita se usazovala ve spodní části jejího hrudního koše. Nevěděla, jak dlouho to Styx ještě vydrží - ale hustší porost znamenal větší naději, že naleznou nějaký úkryt. Závětří, místo, kde bude teplo a bezpečí.
Cestou nikoho nepotkaly - k čenichu Rzi se čas od času dostal cizí pach, ale nebyla si jistá, jestli už není zvětralý, a nikoho nezahlédla. Nevěděla, jestli je to dobře nebo špatně. Na jednu stranu bylo lepší zůstat všem z očí, když by se teď kvůli Styxině nemoci případnému útoku ubránily jen stěží, a zároveň - když nikoho nepotkaly, neměl jim kdo pomoci.

//Bukový sráz
, 102; 7H-2 odpovědět
//Stepní pláň

Rychlejší tempo jsem musela brzy zase zpomalit. Chápala jsem, proč se zajíc vydal zrovna touhle cestou. Pro vlka to tady bylo peklo, proplétat se pod větvemi a mezi kořeny, ještě navíc když to tady bylo zapadané sněhem a klouzalo to. Naštěstí jsem tady stopy viděla jasněji, takže jsem si začínala více věřit, že bych ušáka třeba mohla dostat. Jestli teda budu mít štěstí a podaří se mi ho najít, a hlavně zahnat někam jinam, protože na to, abych ho chytala v takhle hustém podrostu jsem opravdu neměla ani schopnosti, a upřímně asi ani trpělivost.
Čenichala jsem a doufala, že to dělám dobře. Znervózňovalo mě, že jsem ho pořád neměla na očích, i když stopa byla čerstvá, a stoprocentně ještě čerstvější než na té pláni předtím. Rozhodně jsem teda stopovala zvíře, které se tady někde aktuálně nacházelo. Jenže kde?! Měla jsem hlad, že se mi málem sbíhaly sliny. Ještě aby ne po tom mém výborném nápadu prolézat všechny hory v okolí. Musím to zvládnout, do smečky taky snáze vezmou vlka, co už má nějaké zkušenosti s lovem. A vypadám hrozně vyhuble, více mi sluší když mi nelezou kosti. Prostě jsem do sebe potřebovala dostat nějaké maso, byť by ho bylo sebeméně.
Uslyšela jsem zvuk a zrzla na místě. Zatajila jsem dech a zastříhala ušima. Někde poblíž bylo něco živého. A podle toho, jak čerstvý a silný byl pach zajíce, kterého jsem pronásledovala, byla velká šance, že to byl právě on. Mé putování mě dovedlo až na kraj vegetace, blíže k řece, která dále bez zamrznutí tekla opodál. Slyšela jsem ji. Podél řeky by se běželo lépe, neměl by se tam jak schovat mezi křáky a tohle. Musela jsem ho nejdříve najít a pak vymyslet, jak to provést. Jestli mi zmizí tady mezi porost, tak budu mít prostě smůlu. Čekala jsem a naslouchala ještě chvíli, ale bylo to marné a bez výsledků, tak jsem se opatrně začala opět hýbat. Každý můj pohyb trval tak dvakrát déle, než by nutně musel, ale vyplatilo se to. Brzy jsem se krčila sotva ve skrytu nízko visících větví a má tyrkysová očka byla přilepená na útlé tělo zajíce, který se seběhl k řece napít. Ostražitě pozoroval své okolí, takže jsem musela počkat na příležitost, kdy se na vteřinku zas skloní k vodě a… Teď! Vyběhla jsem z svého úkrytu a zablokovala mu cestu zpátky do skrytu zeleně. Bez jiné šance, pokud nepočítáme vrhnutí se do smrtelného proudu řeky, se ušák rozběhl pryč podél ní a já za ním.

//Mahtaë
icon , - odpovědět
Na území vtrhl dým a zaplavil naprosto všechno, co mu stálo v cestě. Ptáci se vznesli k obloze a každému se do uší zařízl zvuk jejich křídel, která krájela rychle vzduch v naději, že dýmu uniknou. Zvířata, která se ještě z místa nepřesunula, začala utíkat pryč nebo se pokusili zavrtat více a více do hlíny.
Vlci by se také měli sebrat a okamžitě zmizet, pokud je jim jejich život milý.


//Řiďte se informacemi v Počasí.
, |102| VLA 13 odpovědět
// Kamenná pláž přes řeku Mahtaë (jih)

Shireen pozorně poslouchala, co jí ta druhá vlčice povídala. Na jednu stranu jí přišla zběhlá – teda jakože zkušená. Na stranu druhou měla obavu, že si tu nechává věšet bulíky na nos od někoho, kdo má tak leda vysokou školu života. Jestli tedy vlk mohl vůbec dosáhnout vyššího vzdělání – však víme. Ale byl tu třeba Kessel, nebo Arcanus, kteří zjevně měli zdravý všeobecný přehled, aniž by působili takhle přechytrale. Ale pořád jsou vlci jen pouhými zvířaty, říkala si taky. Shireen však upadla do trochu melancholické nálady, která ji nutila se nad sebou notnou chvíli zamýšlet. Nebyla až moc důvěřivá? To totiž asi byl jediný kaz, který si byla za střízliva ochotná vědomě přiznat. Nebyla totiž úplně zběhlá v sebekritice, jinak by totiž tak úplně nešla na lov vlčat. Ne ne, trápilo ji spíš, že šla na lov vlčat s někým úplně cizím, zatímco ona sama byla vlastně stále takové přerostlé a nohaté vlče. Srst na zátylku se jí trochu naježila, když jí to znovu došlo. Byla naivní. Mohla se úplně jednoduše stát Vasy svačinkou, podobně jako ten šakal jen před pár hodinami. Ale vlčice vypadala klidně, zatímco prohledávala okolí a hledala jejich další oběť. Shireen ovšem nevěděla, zda ji to mělo uklidnit.
Možná by nebylo špatný si víc dávat bacha. Teda. Dávám si bacha furt, pokud jde o cestu, nebo vlky kolem. Jedinej zrádce je Nemo. Zjevně bych neměla slepě důvěřovat ani rodině, protože ten parchant mi do teď nebyl schopnej vysvětlit, proč mi tehdá skočil za krk. To se mu jako chtělo? Tak se rozhodnul prostě jen tak z plezíru sejmout ségru? Protože mohl? Ale co když moc důvěřuju i těm cizím. Kessela mi schválila máma. To byl její známý. Ale co tahle vlčice? Nebo Alastor? Nebo ta Nemova kamojda z voru? Nejraději by si odplivla, že byla tak blbá a věřila takovému zrádci, jakým byl Nemesis a jeho banda ubožáků. Možná že jedinej, komu mohla doopravdy věřit byli její rodiče. Nikdo jinej. Teda ještě krom jí samé. Proč by totiž zrazovala vlastní přesvědčení? Ale byli tací vlci, kteří nedovedli věřit ani sobě samým. A ona mezi ně nechtěla patřit. Chtěla být nezdolná. Pevná jako skála a hrozivá. Jako její matka. Ne puťka, která slepě věří každýmu, kdo se na ní jen mile usměje. Taková už jednou byla. Věřila všem všechno. Nebála se cizích. A měla jediný štěstí, že jí za zadkem stáli tenkrát máma s tátou, který nad ní drželi ochranou tlapku. Byla TAK blbá. Ach, Smrti. Jak jen to je možný, že nepošla v prvním půl roce svýho mizernýho života? Takže to už máme dvě chyby. Nejen, že byla důvěřivá, ale všechno to navíc pramenilo z blbosti tlapku v tlapce s naivitou. Kdyby tu vedle ní nestála ta druhá vlčice, vrazila by si tlapku mezi oči a hanbou by se propadla hluboko do útrob země. Nikdy to nebylo nic dobrýho, když začala vzpomínat. A tohle nechala zajít až příliš daleko. Odkašlala si tedy a pohledem znovu střelila po vlčici po svém boku. Nechtěla vypadat moc zamyšleně a roztržitě před takovou magorkou.
„Jsem ještě ucho oproti ostatním, to máš teda pravdu. Možná mě ani nevnímaj jako někoho, kdo by svoje parchanty opěvoval v případě nouze. Spíš bych to pordousila, když už.“ Dost věcí, co toho dne Shireen řekla, bylo prosté chvástání. A tohle původně nemělo být nic jiného. Na chvilku si však představila samu sebe s vlčaty a sevřel se jí z toho žaludek úzkostí. Byla by na nic máma. Nedokázala by se postarat o další živé tvory. Ale už jen z principu by je taky nedokázala opustit. Jak by ale jednala, kdyby měla vlastní a nechtěná vlčata? Prala by se v ní morálka s hrůzou z takové zodpovědnosti? Dokázala by se té hrůze postavit? Spíš ne. Možná by jí dřív začalo šplouchat na maják.
Cesta kolem plynula pomalu. Přešly řeku, aby ji za chvilku míjely znovu. Shireen však celou dobu přemýšlela sama nad sebou a nad svýma životníma volbama. Ne že by litovala svoje cesty. To ne. Ale co kdyby vadily někomu jinýmu? Mohly? A tak mlčky šlapala štreku pod svýma tlapkama, zatímco nespouštěla jistou pozornost s Vasy. Ta se teď dostala kus před ní. Alespoň že Shireen byla lepší ve stopování. Tahle vlčice snad jen bloumala krajem a čekala, kdo se jim připlete přímo pod nohy. Ustavičně však přemýšlela nad svými chybami. Co by mohla udělat pro to, aby se změnila? Dokázala by se vůbec změnit a nějak na sobě zapracovat? Rozhodně se neplánovala množit, aby překonala svůj strach ze zodpovědnosti. To fakt ne. A jak se jeden zbaví přehnaný důvěřivosti? Nebo jak se udělá chytřejší a míň naivní? Leda tak zkušenostmi z pole válečného. To asi bylo to nejlepší, co by sama zvládla. Byla odkázaná na okolní svět. Jediná cesta ke zlepšení byla trnitá a znamenala mnoho obětí. Přestat být slečinka, zasvinit si tlapky a ukázat táhle šedivý nádheře, že taky umí někomu urvat tlapku. Síla byla odpovědí na vše. Protože silná Shireen by se nemusela přetvařovat. Mohla by si dělat cokoliv a kdykoliv. Mohla by být svá a životy brát bez ptaní. A to byla asi odpověď na všechno. Síla. Musela zesílit, aby dokázala, že za něco stojí. A že není jen pipina, která následuje kde koho. Jako zrovna teď.

// Ústí přes řeku Mahtaë (jih)
, - odpovědět
//Kamenná pláž přes Mahtae jih

Evidentně bylo téma uší uzavřeno. Nehodlala jsem na to navazovat a vlčice se o tom asi dál bavit taky nechtěla. Další téma ji pravděpodobně lákalo více. "Existujou různý bobule, který tě toho zbavěj, ale je to celkem nebezpečný. Jeden by se mohl i zabít, když toho sežere hodně," řekla jsem ji jednu z babských rad, které se dědili po generace. Ono možná lepší mrtvá než s magickýma parchantama, že ano... Pan Brouček se tetelilv mém kožichu jako by se nechumelilo. Musela jsem se zastavit a podrbat, aby toho milostpán nechal.
Seděla jsem na zemi a sledovala vlčici. "Jenomže magický čubky si nenechaj vocas odstrkovat když si někdo pískne... Ty seš ještě moc mrňavá, očividně," rýpla jsem si do vlčice, která pravděpodobně poprvé vypadla z rodný hroudy. Pomalu jsem se zvedla a pokračovala v cestě. Nebylo tady nic k vidění. Ani jsem nikoho necítila v okolí. Bylo to k ničemu. "Tak kde se asi schovávaj," broukla jsem si sama pro sebe a pokračovala jsem dál směrem po proudu řeky.

//Ústí přes Mahtae jih
, 449 odpovědět
<<Sněženková louka (přes Stepní pláň)

Od hor už se dostal zase tam, kde byl život. Všude tráva, rozkvetlé kvítí a keře. Tedy, řekněme – až moc keřů. Nejdříve běžel přes jakousi holou pláň, přes ni se běželo dobře. Nikde mu nic nepřekáželo, nemusel si dávat pozor na své tlapky a na to, kam šlape. Teď se ale ocítil na místě, kde byla snad miliarda zarostlých křovin, stromků a keříků. Vzadu slyšel hučet řeku. Jak by se mohl dostat skrz? Znechuceně se začal prodírat křovinami, přičemž mu jejich ostny uštědřily několik škrábanců. Některý byl hlubší, některý povrchnější, každopádně tak jako tak všechny dost pálily. Ušklíbl se a snažil se tuto nepříjemnou oblast co nejdříve přehopkat. Už se viděl někde u nějaké klidné řeky, jak tam uloví nějakou oslizlou debilní rybu, která ho bude během toho lovu pěkně vysírat, aby si mohl naplnit totálně prázdný žaludek. Teda jednou rybou ho asi moc nenaplní, ale aspoň by mu přestalo tak hlasitě kručet celé břicho.

>> Les ztracených duší (přes Velké houští)
, 151 odpovědět
<< Stepní pláň

Opět jsem se ocitla u řeky, kterou jsem tak dobře znala. Tentokrát tahle část byla víc na jihu. Na druhé straně bylo vlastně to místo, kde jsem potkala všechna ta vlčata s tím motýlem. Ted už musí být všichni fakt velký. Poznala bych je vůbec? Pamatují si na mě? A stáli by vůbec o to se potkat? Tati jsem měla za rohem a stejně jsem ji celou věčnost neviděla. Byla to děsná škoda, protože byla fakt fajn. Chyběly mi nějaké dětské kamarádky. Holky, s kterýma bych mohla kluky pomlouvat a celý noci se hihňat. Chtěla jsem za takovou kamarádku Nym, ale ta mě měla od prvního momentu plný zuby. Asi mi nebyly kamarádky souzený. Alespoň s tím Naranem jsem se seznámila, ale kdo ví, kde je mu teď konec. Ten už je taky dospělý a jestli má stejně toulavý tlapy jak já, pravděpodobně se od smečky odtrhne. Jen doufám, že se nejdřív rozloučí, nebo mě bude často navštěvovat. Protože přijít i o něj, to by byla konečná. Možná bych si měla najít nějaké kamarády. Opravdové, kteří se na mě jen tak nevybodnou. Ale kde je taky hledat, co? Teď jsem měla ale trochu jiné plány. Byla zima jak prase, ale já chtěla využít dospělosti k tomu, že se můžu sama toulat. A když jsem našla jeden roh Galli, proč ne i ten druhý? Třeba tam bude alespoň tepleji než tady. Minimálně nějaký les by tam mohli vést. Ne jak tady samá pláň a ledový vítr i v čumáku.

Kamenná pláž (přes Mahtae) >>
, 164 odpovědět
« Velké houští (Mahtäe - jih)

Zatímco bouře doznívala a šla si hledat nové oběti, Baghý se Norimu otevřela zase o trošku víc. Pověděla mu o svých rodičích a bratrovi, který jí byl zřejmě velmi drahý. Jelikož Nori nebyl zvyklý na podobně „těžká“ témata, rozhodl se mlčet a jen tiše naslouchat. Koneckonců co víc pro to mohl udělat? Občas přikývl, aby dal Baghý najevo, že ji poslouchá. Překvapilo jej, že si Baghý byla se svým bratrem blízká podobně jako on s Rin. Nebo to tak maj všichni? zamyslel se na moment. Vždycky si myslel, že měl se svou sestrou speciální pouto.
„To je mi líto...“ pronesl, když mu Baghý prozradila, jak o svého bratra přišla. „Doufám, že už si to nedáváš za vinu,“ usmál se na ni a zlehka do ní šťouchl. „Můj odchod ze smečky zavinila moje sestra... Rin,“ rozhodl se také s pravdou ven. Komu jinému by o tom měl povědět, když ne Baghý? „V podstatě mě vyhnala... Samice, protočil panenky a odlehčeně se zasmál. „Vypadal docela staře... Skoro jako ty,“ popíchl svou kamarádku a doufal, že tím zlepší posmutnělou atmosféru. „Zubatá? Jako třeba... třeba Styx?“ ušklíbl se pobaveně a doběhl menší vlčici.
Pozdravy od Evelyn ho potěšily. „Evelyn mám rád!“ prohlásil a zakmital u toho ocasem. „Ona a ty mě jako jediný nechcete sežrat,“ posteskl si hraně, zatímco pokračovali v cestě.

» Stepní pláň
icon , |162| odpovědět
// Velké houští přes řeku Mahtaë (jih)

Cesta vlčici v chládku ubíhala podstatně rychleji. Pořád přemýšlela, co Norimu všechno vyzvonit, nakonec ale musela souhlasit s myšlenkou, že vše bude postačující.
„Neboj se říct, že je to skvělý,“ usmála se na něj. „Nejsem magor, abych rodičům přála smrt, ale byli už hodně staří a měla jsem starost, aby je v životě nepotkalo něco, no, ošklivého. Třeba nemoc. Stačilo, že přišli o syna a dcera je opustila. Vlastně ani nevím, jestli si po nás nepořídili další vlčata. I to by bylo možné, přála jsem si ale jen a pouze jedno – aby prožili klidný život. A to se zřejmě stalo. Jsem tedy spokojená.“ Usmála se na něj. „A co se týká bratra, ten mi řekl, že se na mě nezlobí.“ Povzdechla si za chůze a ocas posmutněle sklopila k zemi. „Pravdou je, že v den, kdy jsem objevila svou magii, jsem zároveň přišla o Théa. Nebýt toho, nikdy bych se z domova nezatoulala. Nebo jedině po jeho boku. Byli jsme nerozlučná dvojka. Vypravila jsem se sama do hor, ale dohnal mě a trval na tom, že půjde se mnou. Smetla ho lavina, protože mi chtěl prorazit cestu.“ Doznala konečně vlčice a Noriho znovu obdarovala smutným (a velmi táhlým) pohledem. Nebyl to však pohled plný zoufalství, neboť nad všemi pocity v jejím těle právě kralovala radost. Radost z toho, že bílý se na ni nezlobí. „Od toho dne jsem si strašně vyčítala jeho smrt, trápily mě noční můry a bylo to takové, no. Však víš, jaké to bylo. S klímovou smečkou jsem na to na pár chvil zapomněla, ale asi to všechno prostě mělo dospět k tomuhle setkání.“ Ukončila svůj dlouhý monolog hnědá a znovu se usmála. Nikdy nikomu pravdu o svém bratrovi neřekla a najednou si připadala ještě lépe. Jako by někdo to břemeno nesl s ní.
„Tvůj děda určitě musel být taky fajn vlk,“ drcla do něj ramenem s úsměvem, „soudě dle vnuka.“ Zazubila se vesele a znalecky pokývala hlavou. „To abys tam naklusal někdy brzy! Aby mi tě nějaká zubatá potvora nesežrala.“ Zasmála se vesele a popoběhla zase o notný kus vpřed.
„S tím varováním jsi dobře udělal. Já potkala Evelyn ještě s jedním vlkem a také jsem je řed tím varovala. Mimochodem Ev tě moc pozdravuje.“ Hulákala vlčice na kamaráda zepředu a hnala se zase o něco dál.

// Stepní pláň
, 593 odpovědět
17. území z 25

Šplhání vzhůru mi šlo mnohem hůře, než jsem očekával. Sice jsem se hezky prospal a byl znovu odpočatý a připravený na cestu, ale tohle byl ten nejstrmější kopec, na jaký jsem na celé Garlei narazil. Mistr Nafoukánek mezitím poletoval, jak se mu zachtělo, a já mu trošku záviděl. "Kéž kdybych byl jako ty!" obdivně jsem ho pozoroval a vrtěl nad ním hlavou. Být mistr Naofukánek, jen bych poletoval vzduchem a dostal se do kopce raz dva! Ani by mě to nebolelo! A ani bych se nemusel moc snažit! Mohl bych... nadšeně jsem pootevřel tlamu. "A víš ty co?" vykřikl jsem a okamžitě mi připadalo, že jsem se povznesl o tři metry, "Já to všechno zase vyletím!" Bublinka poposkočila radostí a já to cítil naprosto stejně. "Pozoooor... pozoooor... pooo..." nahnul jsem se dopředu a s plným očekáváním začal vrtět ocasem. Tento okamžik byl velmi napínavý a já ho nesměl pokazit. "Zor!" vypískl jsem a rozeběhl se. Nohy mi sice podkluzovaly a občas jsem sklouzl úplně celý, ale bylo to legrační a opravdu jsem se cítil celkem bublinkovitě. "Vžžžž! Vvvvžžžžž! Vžžžžž! Vží vžú... vžžž!" šťastně jsem vydával zvuky létání a byl svědkem toho, jak se pomalu dostávám zpátky na vrchol. Dokonce jsem už minul i místo, na kterém jsem usnul. Bylo tak nějak otlačené a keřík, který mi při usínání dělal společnost, byl trošku zohýbaný. "Vžžž! Vží vžú! Vžžžž!" omluvně jsem ho pozdravil a pokračoval v běhu.
Dokázal jsem to. "Dokázali jsme to!" nadšeně jsem se zazubil na svého kamaráda, který vůbec nevypadal zmoženě. "Musíme ještě přistát! Pozor... přistáváme... teď!" vykřikl jsem a na místě vyskočil co nejvíce do vzduchu, jen abych jako že z letu dopadnul na všechny čtyři. "Tak! To bychom měli! Co budeme dělat nyní? Jsem připravený! Úplně na všechno! Třeba naaa... třeba naaa..." ani jsem nemusel příliš přemýšlet, abych si uvědomil, co to mám vlastně v plánu, ale dělalo mi radost, že se o právě tento plán zajímá i mistr Nafoukánek. "Nalezení cibulí a Morfa! Hlavně Morfa!" zaradoval jsem se a s hihňáním opustil strmý svah, na kterém se vlastně až do poslední chvíle moc hezky spalo.

// Stepní pláň

Strana:  1 2 3 4   další »

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.