Kaleo všechny části disku spojila. Okolí pohltila záře ještě silnější než doposud. Instinktivně jsem přivřel víčka k sobě, abych si ochránil oči. Pak se ozvalo snad zemětřesení. Zem nám doslova podrazila nohy a my skončili ve sněhu. Naštěstí to netrvalo nijak dlouho. Zmateně jsem vystrčil hlavu zpod sněhové pokrývky, do které jsem se nemotorně skácel, a rozhlédl se po okolí. Všichni ti podivní tvorové jako by se vypařovali. Doslova. A disk? Ten skončil někde v nebesích.
„Zvládli jsme to!" vykřikl jsem nadšeně. Už jsem ani nedoufal, že by se nám to mohlo podařit. Ale stalo se. Naštěstí. Na tváři se mi usadil nadšený výraz, ačkoliv vstávání ze sněhu už nebylo tak pozitivní. Byl jsem vyzáblý, zadní nohy mi snad úplně přestaly fungovat. Stáří se na mě podepsalo a pociťoval jsem to už dávno, jen ten mráz všechno tak nějak umocnil. Měl jsem pocit, jako by na zadních nohou snad ani neměl svaly, ale jen kosti potažené kůží. Ono to tak možná i bylo. Věkem došlo k redukci svalové hmoty a teď ze mě byla opravdu jen kostra.
V předních nohou mi ale ještě nějaká síla zůstala, tak jsem se do nich opřel a první polovinu těla vztyčil nad sněhovou pokrývku. Problém se zadníma nohama vyřeším nějak… časem. „Myslíte, že už je to vážně konec?" nadhodil jsem a podíval se na ostatní. Měl jsem tendenci očekávat ještě nějakou dohru. Naučil jsem se, že se nic neděje jen tak. Pokud tu ale naše práce skončila, velmi rád bych se odebral domů. Ale kudy? zamyslel jsem se. Nevěděl jsem, kde se to vlastně nacházíme, a to byl zatraceně velký problém. Doufal jsem, že nejsem jediný. Po tak stresujícím a vyčerpávajícím zážitku mi to už moc nemyslelo a nejradši bych si někam lehnul a spal. To ale mohlo být pro starého páprdu, jako jsem já, docela nebezpečné.

// Děkuju za akci

Všetko sa zomlelo priveľmi rýchlo. Z každej strany nás obkolesili hrozivo vyzerajúci nepriatelia, disk žiaril ako druhé slnko a všade okolo ukrutne mrzlo.Naomi vytvorila... Menšiu armádu svojich dvojníkov, čo ma aj napriek situácii prinútilo obdivovať jej magické schopnosti. Určite bola silná.
Keď našich nepriateľov obkľúčili dvojníci vyčarovaní Naomi, na chvíľu sa zastavili. Vlci naokolo naliehali, aby som ihneď spojila disky. Ako? Z kusov kovu som cítila pulzujúcu energiu, ktorá akoby k sebe dva rozpoltené kusy navzájom ťahala. A tak som im dovolila, aby znovu splynuli do jedného. A z dvoch kusov sa opäť stal jeden. Grumov sen sa splnil, aj keď samotný vlkomedveď sa toho už nedožil. Potlačila som záchvev smútku.
Uchopila som kovový predmet do tlamy a obrátila sa k ostatným. "Disk je fpojený! Dokáfali fme to!" zavolala som na všetkých vlkov, aby som im nejako dodala dôveru v dobrý koniec celého tohoto dobrodružstva. Z pulzujúceho disku som cítila príval sily, ktorý mi dal pocit, že by som zvládla čokoľvek. Bolo to príjemné, ale zároveň desivé. No vedela som, že to budem potrebovať na pomoc svojim kamarátom a porazenie nepriateľov. Zdvihla som hlavu a odvážne zavyla, nevediac, kde sa vo mne vzalo to odhodlanie.

Moje radost z opětovného shledání s ostatními neměla dlouhého trvání. Sotva jsem se ujistila, že jsou všichni živí a zdraví, ucítila jsem podivný odér. Takový, jaký jsme měly možnost ucítit poměrně nedávno spolu s Kayou a Wizku. Znechuceně jsem nakrčila noc a odfrkla si. Co to sakra zase je? Rozhlédla jsem se kolem sebe a ztuhla. K nám se blížila armáda něčeho, o čem jsem ani nevěděla, co to je. Nikdy jsem sice nepřemýšlela, jak vypadají vlci a jiní tvorové po smrti, ale… Tohle asi mohlo být ono. Nicméně ani sama vlčice jménem Smrt takto nevypadala ani nebyla tak cítit. Možná to byla mistryně klamu, když za ní chodili vlci, kteří po ní něco chtěli, tak vypadala tak. Sice neobyčejně, ale přeci jen tak nějak „normálně“, a když byla sama… Při té představě jsem se oklepala.
Všimla jsem si, že jedna z těch kreatur něco nese v zubech. Disk to být nemohl, jednak jsme měli všechny kusy my a jednak tohle bylo poněkud veliké. Když byli blíž a já si to mohla lépe prohlédnout, vykulila jsem oči v naprostém šoku. Naomi uniklo z tlamy zaklení. To, co nesl v zubech, byla hlava našeho průvodce Gruma! Lehce se mi zatočila hlava a zvedl žaludek. Ošklivý pohled. Nasucho jsem několikrát polkla, asi by nebylo vhodné, abych se tady pozvracela, i když po dlouhodobém nedobrovolném hladovění bych ze svého žaludku stejně nedostala víc, než jen nějakou průhlednou šťávu, případně nějaký hlen.
Střelila jsem pohledem po ostatních. Bylo jasné, že Grum nám nepomůže, takže jedinou možností bylo konečně zkompletovat celý disk. Měla jsem sice strach z toho, co to udělá, ale museli jsme to udělat a doufat, že se nestane nic horšího. Náhle se vedle mne objevila Naomi. A vedle ní další. A další. A další… Nebyl čas je počítat, ale bylo mi jasné, že Naom použila magii iluze. Usmála jsem se na ni, byl to dobrý nápad! Sice jsem zalitovala, že nemám stejnou magii, abych počet vlků znásobila, případně že bych s magií halucinace na vyšší úrovni všem nepřátelům přivodila nevolnost... Ale byla jsem připravená pomocí vody znovu vytvořit cokoliv, co by bylo potřeba, aby nám to pomohlo - ať už nějakou kouli či krychli, abych je spláchla, nebo po nich házela šipky a zranila je.
Také jsem si vzpomněla na Stormovu tajnou a velice mocnou zbraň. Možná, že kdyby bylo nejhůře, dokázal by ji přivolat, ale… Na druhou stranu… Rozhodně by to pro něj bylo nesmírně vyčerpávající. Kromě toho, že už nebyl nejmladší, také stejně jako my už několik týdnů pořádně nejedl. Pohodila jsem hlavou. Musel nám v tom pomoci disk. Proto jsme ho přece hledali, abychom ho spojili a on nám určitě pomůže v boji proti těmhle… kreaturám. “Kaleo, pospěš si!“ Zavolala jsem. Vážně už jsme nemohli ztrácet čas, šlo do tuhého. Pomalu jsem se také začínala soustředit pro případ, že by bylo potřeba zbraní z vody.

Jo, jo, jo. Všichni jsme živí a zdraví, paráda. Poplácali jsme se po hřbetech a teď šmahem zpátky do akce, vlci. Copak tu nikdo nechápal, jak hrozně v... háji jsme?
Pocítila jsem úlevu jen na okamžik, když Kaleo potvrdila, že svou část disku také získali. Neměla jsem ale čas se radovat, protože vlčice nejistě začala hrabat kolem sebe. Neztratili ho. Taková věc se snad ani ztratit nedá. Že ne?!
Druhá vlna úlevy. Kaleo vytáhla disk ze sněhu. Jenomže když už na plné obrátky zachraňujete svět, úleva vám nikdy dlouho nevydrží.
"Ta- Sakra." Otočila jsem se, abych vlčici nasměrovala ke zbytku magického předmětu, ale zůstala jsem jen zírat, jak nás začali obklopovat... kdo vlastně? Byli to fakt divní tvorové, odporní už na pohled. A taky dost připomínali ty vlky, se kterými jsme měli tu čest u veliké vody. A to nebyla ta jediná povědomá věc.
"Grum nevypadá, že by byl schopný v blízké době někoho někam posílat," hlesla jsem. Měla jsem takovou úžasnou vlastnost, kdy jsem se s nepříjemnými situacemi vypořádávala skrz přiblblé poznámky.
Pak jsem zůstala zírat ještě na jeden úkaz. Stejně, jako nás obklopovala armáda rozpadajících se mrtvol, nás najednou obklopila armáda... Naomi? Mrskla jsem pohledem k místu, kde stála původně jen jedna vlčice toho jména a kdyby na to byl čas, určitě bych ji dál obdivně pozorovala. Za dobu naší výpravy už předvedla tolik magických kousků a já musela jen tiše žasnout nad tím umem. Řekla jsem žasnout, ne žárlit, jasný?
No jak už jsem říkala, na obdiv nebyl čas a výkřik magické vlčice mě nakopl k akci. Kaleo držela jednu část disku, takže jsem obratně přiskočila k té druhé. "Kaleo!" vykřikla jsem, abych upoutala pozornost jmenované vlčice. "Spoj disky!" A odkopla jsem jeho zbytek jejím směrem. Písková vlčice vypadala z toho všeho docela strnule, ale já spoléhala na to, že až bude disk sám sobě v takové blízkosti, spojí se vlastní silou se stejnou lehkostí, jako předtím. Co nás čeká potom? Netušila jsem. A to mě upřímně děsilo ze všeho nejvíc.

Konečne všetci spolu. Tento fakt mi naozaj urobil radosť. Akonáhle som uvidela, ako prichádzajú všetci známi vlci, o ktorých som sa celý čas bála,môj chvost sa začal neovládateľne radostne vrtieť.
Najprv som priskočila ku Kayi. "Som tak šťastná, že ťa vidím!" zvolala som a jemne som sa otrela nosom o jej krk. Chýbala mi. A dúfala som, že na naše magické dobrodružstvo ešte nezabudla. "Nel, aj teba rada vidím!" usmiala som sa na bielu vlčicu, ktorá sa práve vítala so Stormom a Naomi.
"Nakoniec som nemusela ani vyť, aby ste nás objavili," zasmiala som sa, "našli sme sa aj sami." Kayi asi veľmi záležalo na dokončení Grumovej úlohy. Mne samozrejme tiež, ale jej tón hlasu ma trochu zarazil. "No... Áno, našu časť máme, je priamo..."
Začala som hrabať v snehu okolo seba. Vedela som, že som ju držala v zuboch, keď nás sem teleportovala. Ale potom, následkom šoku zo svetla a náhleho premiestnenia sa som disk pustila. Hrabala som čoraz rýchlejšie a nosom snorila v snehu, dúfajúc, že narazím na kov. A čo je to vlastne pronto? Je to niečo, čo sa dá jesť?
"Ach, mám ho!" zvolala som, keď som konečne v snehu uvidela disk. "Mám ho!" vzala som ho do papule a zdvihla hlavu. "Frum náf konefne pustí domof," zaradovala som sa spolu s Nel. "Kfe je váf kuf difku?" opýtala som sa zvyšku vlkov.
Bola to trochu hlúpa otázka, uvedomila som si to, keď som si všimla žiariaci neúplný disk, ležiaci kúsok od Kayi. "Mám... Mala by som ich spojiť?" Energia, ktorá z disku vyžarovala, bola svojím spôsobom desivá.
Nestihla som ich spojiť, nemohla som. Prihnali sa k nám vlci, aspoň som myslela, že to boli vlci. Vyzerali ako postavy z nočných môr. Toto však nebol sen. Prestrašene som zakňučala cez zaťaté zuby, keď som uvidela, čo jeden z nich niesol v papuli.
"Frum!" vykríkla som, s diskom stále v čeľustiach.
Vedela som, že ho nesmiem pustiť, ani keby sa dialo čokoľvek. Niečo mi hovorilo, že noví prišelci idú práve po disku. Cúvla som, aby som sa od nich vzdialila a dúfala som, že ostatní im zabránia v priblížení sa ku mne a disku.
Postavila som sa pred neúplný disk, ktorý ležal na zemi, rozhodnutá ho strážiť. Dúfala som, že sa ostatným podarí poraziť tých zlých vlkov. Nebola som si istá, či by som sama dokázala bojovať. A tak som sa musela spoľahnúť na svojich kamarátov.

//Ostrůvky

Záře pomalu ustala, ale i tak jsem nechala oči zavřené a nechala je si přivyknout normálnímu světlu. Žaludek se mi přemístěním znovu natřikrát přetočil a já tiše doufala, že nedojde k žádnému incidentu. Otevřela jsem oči a rozhlédla se kolem, ale pořád mi v zorném poli poletovaly světélkující mžitky. Zahlédla jsem záblesk hnědošedé srsti, a nakonec i bílé, takže jsme tu byli všechny. Pokrčila jsem rameny nad Kayinou otázkou. Pokud myslela přesun, tak jistě, až na to, že jsem si už připadala jako hadrová panenka zdejších vyšších mocí. Pokud myslela setkání s ostatními… Vrhla jsem pohled do dálky a zatřepáním hlavou odstranila zbylé oslepnutí po záři. Nadšeně jsem vydechla, když jsem zahlédla členy Borůvkové smečky. Kaya se ihned vrhla do uvítacího výboru, no já se přesunula k Naomi a Stormovi. "Díky bohu," řekla jsem místo pozdravu a prohlédla si všechny příchozí. Vypadalo to, že žádné ztráty na těle nikdo nemá, a dokonce jsme se sešli i ve stejném počtu jako předtím. Opět – díky bohu. Nedočkavě jsem zaryla drápy do země a postupně přecházela pohledem od jednoho k druhému. Těšila jsem se jako malé vlče, až se všechny části disku spojí a všichni budeme moct jít zpět domů.

<---Sněžné hory

Oslepující zdroj světla mě přinutil na pár vteřin zavřít oči. Ty jsem teď rychle otevřel a rozhlédnul se. Zdálo se, že mí přátelé byli vcucnuti a přeneseni přede mnou a že jsou všichni minimálně naživu. S úsměvem jsem přikývl na Leo, která se zdála být zvláštní situací téměř stejně nepoznamenaná, jako já. Za to Storm nevypadá nejlíp, pomyslel jsem si ustaraně. Návrhy k vyhledání úkrytu se mi zdály jako skvělý nápad. Zima lezla pod kůži už i mě, což byl velice zvláštní pocit a nebyl jsem si jistý, že se mi líbí. Bylo ale nepohodlí důležitější, než záchrana světa? ,,Navrhuju nejprve zkusit najít ostatní, minimáln to vytí stojí za zkoušku. '' prohodil jsem. ,,Pokud je nenajdeme, úkryt by byl dobrý nápad. Abych řekl pravdu, i já jsem docela utahaný.'' Strávil jsem s vlky a na nohách už takovou dobu, že jsem se téměř divil, že mě zatím nestihla žádná z mých asociálních příhod. Věděl jsem, že to ale byla otázka času.