Horký pramen

Na západní straně Mechového lesíka se nachází místo dobře skryté mezi křovisky a mechem porostlými skalkami. Pro ty, kteří o něm vědí, je však malým kouskem ráje. Mezi skalkami zde vyvěrá malý pramínek a vytváří jezírko, které ani v nejchladnější zimě nezamrzá. Jedná se o horký pramen, svou teplotou tak akorát pro příjemnou koupel a prohřátí vlčích těl, ať už za chladných dní či třeba pro úlevu unaveným svalům nebo bolavým kloubům. Voda je průzračná a je cítit po minerálech, avšak nikterak výrazně. K pití však příliš vhodná není. Jezírko obklopují všudypřítomné mechové polštáře a mechem porostlé rovné kameny, které přímo lákají k poležení. Panuje zde poklidná atmosféra, díky své skryté poloze je místo dosti odříznuté od okolního lesa a tak skýtá skvělou možnost odpočinout si zde v poklidu a relativním soukromí.

Lovná zvěř:
Zajímavosti:
Nebezpečí:




Oblast obývá: Mechová smečka


Přesunout se:
Mechový lesík

Příspěvky ze všech oblastí:

Kaštanový les Zaslal/a: Morgoth | 23.1.2026 14:25
Morgoth na Azathira nemyslel tak jako na Rigela. Když se šedému vlkovi ztratili, zapomněl na svou nabídku – bylo ostatně čistě na něm, zda jí využije. Morgothovi na tom nezáleželo, protože vše, co potřeboval měl vedle sebe. Byl to Rigel, který se čertil nad jeho oslovením. Tenhle vlk měl ke Sluní...
Houbový ráj Zaslal/a: Māia | 23.1.2026 11:00
II. Můj plán na získání potravy byl jasný. Mladý jelen se zdál být trošku mimo, zřejmě to bylo vlivem počasí. Až po chvilce jsem si všimla hub, které tu rostly. Bylo to zvláštní, že I v těchto podmínkách a měsících tu rostly, ale nebylo to něco, co by mě tady na tomhle kraji překvapilo. Možná...
Liliový palouk Zaslal/a: Osud | 22.1.2026 22:55
Dvě mladé duše se handrkovaly mezi sebou a zřejmě se vůbec nevzrušovaly bouří, která zuřila kolem nich. To by však měly - tohle nebylo počasí, ve kterém by se měl na louce pohybovat kdokoliv, tím méně mladí vlci jako byli tito! Vítr se jim zahryzával do těl a bez problémů profoukl jejich kožichy....
Velká houština Zaslal/a: Mordecai | 22.1.2026 22:51
Siberia se ukázala být skvělou posluchačkou. Zdálo se, že hltala každé jeho slovo, ačkoliv se k jeho vysvětlení nijak nevyjádřila. Tím se ale Mordecai nehodlal zaobírat. Vlastně mu bylo úplně jedno, co si vlčice z jeho slov odnese. Pozornost, které se mu dostávalo, samozřejmě byla víc než příjemn...
Asgaarský hvozd Zaslal/a: Wylan | 22.1.2026 22:30
Sledoval jsem jak se sem dopravilo i několik dalších, mně samozřejmě nejvíc zajímala Lorna a Jesaiah. Byl jsem rád, že se sem dostala ve zdraví a bez dalších zlomených nohou. Ale také sledovat jak Lorna dostává jeden z nejdůležitějších úkolů lovu přímo od alfy, nedalo mi a cítil jsem se poměrně ...
Jezero Zaslal/a: Mordecai | 22.1.2026 22:14
Leden 5/10 – Tundra Vlčice se bezpochyby cítila čím dál víc nepříjemně a odmlčela se na mnohem delší dobu než předtím. To sice Caie skutečně přestávalo bavit, jak doufala, nicméně ho to akorát přimělo Tundru více popostrčit. A k tomu jeho pokus s iluzemi zcela očividně stačil. Potvrdil si tak ...
Liliový palouk Zaslal/a: Satori | 22.1.2026 22:06
Huh? Nedávalo mi smysl, proč se semnou tohle škvrně - o dost menší než já pralo. Ale nelíbilo se mi to. "Já nikoho nezabila, to sis ty vymyslel a teďka tady po mně skáčeš!" vyjekla jsem zase já na něj, viděla jsem veškerou tu jeho zoufalost v očích, to jak jedná v afektu, i když jsem to úplně ned...
Jezero Zaslal/a: Siberia | 22.1.2026 20:07
Január | 4 | Arsen Siberia sa snažila úplne nepôsobiť ako mama a zdržala sa otázky, či si na seba dával pozor. Evidentne tu Arsen ešte stále bol a teda by jeden mohol predpokladať, že tomu tak bolo. Aj keď jej žalúdok zamrel pri predstave malého vĺčaťa len niekoľko metrov od hranice, ktorá ho mo...
Velká houština Zaslal/a: Siberia | 22.1.2026 19:49
Siberia pozorne počúvala čo jej vlk hovorila a snažila sa zapamätať čo najviac. Aby keď tak dokázala povedať doma niečo viac o nových veciach, ktoré sa okolo nich dejú. Ak by sa niekde v blízkosti nachádzali asi by bolo najlepšie ak by o tom všetci vedeli. Pre istotu. Siberia si však aj rovnako v...
Les Zaslal/a: Arsen | 22.1.2026 17:08
Leden | 10 | Borůvkový les Ne fakt, kde je jako táta? Proč si všímá ostatních víc? Arsen měl stále nafouklou tlamu a zlobil se na celou svou rodinu, dospělý jsou nudný, sourozenci jsou nudný. Život je nudnej. Nikoho moc ze smečky neznal. Jen ten Varja furt někde občas oxidoval, ale měl teď ty ...
Les Zaslal/a: Arsen | 22.1.2026 16:24
Leden | 9 | Borůvkový les "To je tak neurvalá a nevychovaná věc," zlobil se cestou jinam Arsen. Stále myslel na toho koloucha, který neměl chuť se omlouvat, že je hloupé zvíře, které by asi bez Arsena bylo mrtvé. Nemělo to chuť ani děkovat, že je Arsen ten nejlepší zachránce na světě! Tohle je...
Kaštanový les Zaslal/a: Rigel | 22.1.2026 13:44
⋘ Mahtaë (jih) "Já to slyšel," prohodil k nim, když byl pár metrů napřed a Morgoth se snažil toho mazlíka přesvědčit, aby teda fakt šel s nima, ačkoliv mu bylo vyhrožováno smrtí. Pokud se tak vlk opravdu rozhodně, je jasné, že si neváží vlastního života, a navíc k tomu je ještě absolutní bláze...
Řeka Mahtaë (jih) Zaslal/a: Morgoth | 22.1.2026 13:04
Morgoth zakoulel očima a šťouchl do Rigela, který se do Azathira stále jen navážel. Světlý se to snažil pochopit, ale nebylo to zrovna snadné - a Rigel mu to vůbec neulehčoval. Na druhou stranu, pokud si měl vybrat, pak to byl Rigel. Azathira by klidně nechal u řeky, ač si stále myslel, že čím ví...
Kaštanový les Zaslal/a: Makadi | 22.1.2026 13:03
OBJEDNÁVKA Stálý sortiment 3* do mimíka (100 drahokamů a květin) 2* do nemrtvých (50 drahokamů a květin) = 250 drahokamů a 250 květin Děkuji ~
Kaštanový les Zaslal/a: Linzire | 22.1.2026 13:02
// teleport od řeky Kierb Všude kolem mě bylo světlo a zároveň tma. Nic nemělo tvar ani barvu. Snažil jsem se nadechnout, ale nešlo to. Byl jsem v mezičase a meziprostoru, kde nebylo nic, ale zároveň všechno. Cítil jsem, jak se měním na prach a znovu zhmotňuji. Kdyby se mě na cokoliv z toho zp...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Linzire | 22.1.2026 13:01
>> Ledová pláň Vymyslel jsem si opravdu nesmysl. Jak dlouho už jsem lítal po okolí? Co mě to vůbec napadlo? Od té doby, co začalo sněžit, jsem nebyl v lese smečky, takhle to přece dál nešlo. Musel jsem se vrátit. Jenže kudy? Kudy jsem se měla vrátit? Na těch cestách jsem měl několikrát pocit,...
Kaštanový les Zaslal/a: Makadi | 22.1.2026 13:00
//Uhelný hvozd (teleport) Byl to nepříjemný pocit, který se mi rozlil žaludkem nahoru a dolů, div něco z toho žaludku nepokračovalo ještě dál na boží světlo, kde by to bylo uvítané... Ne, nebylo by to uvítané ani trochu. Hlava se mi motala, oči se musely rozjíždět každé jiným směrem, nohama js...
Uhelný hvozd Zaslal/a: Makadi | 22.1.2026 12:44
Bylo nepříjemné počasí, které se mi akorát prodíralo hluboko do kostí a kousalo až do samotného morku. Jak někdo může mít rád zimu? Nedávalo to celé smysl. Zima byla... zima. Koncem všeho. Smrtí, utrpením, nepříjemným řešením, které existovalo z jakého důvodu? Aby vyrovnávalo počty vlků v okolí? ...
Řeka Mahtaë (jih) Zaslal/a: Rigel | 22.1.2026 12:38
To mládě bylo nějaké drzé, pomyslel si domýšlivě a protočil nad jeho "průpravou" oči. "Přepokládám, že to tě naučili ve tvé rozkošné školce, recituješ to jak básničku," poznamenal ohledně jeho monologu suše a tónem dal jasně najevo, že pokud se k tomu bude chtít ten cizák vrátit, Rigel mu jasně u...
Kaštanový les Zaslal/a: Stařešina | 22.1.2026 11:55
To je ale zima, co? Ještě, že Stařešina věděl, co taková zima obnáší a zachumlal se do své červené šály, když se na čas znovu rozhodl zastavit a nabídnout místním své neodolatelné služby. Tentokrát si vybral les, protože v téhle zimě opravdu nechcete být v takovém počasí na otevřené planině, no n...
Řeka Mahtaë (jih) Zaslal/a: Morgoth | 22.1.2026 11:40
Morgoth se věnoval především Rigelovi - samozřejmě. Nevěděl, proč se na něho tak upnul, ale nejspíše to bylo tím, že byl v jeho mysli ve chvílích, kdy byl mezi světy. Bohové šedého přivedli do jeho života a on rád věřil tomu, že to tak mělo být. Proto se pobaveně zasmál, když Rigel tvrdil, že by ...
Houbový ráj Zaslal/a: Manus | 22.1.2026 11:37
// minulosť I. Do malého, riedkeho lesíka Manusa prilákala lahodná vôňa húb. Už niekoľko dní putoval zasneženou tundrou a jeho žalúdok zíval prázdnotou, okrem pár súst zmrznutého mäsa zo zvierat, ktoré podľahli mrazu. Žeby sa mu konečne pošťastilo nájsť niečo lepšie pod zub? Na niekoľkýc...
Otevřená kniha Zaslal/a: Skylieth | 22.1.2026 10:29
Ahoj, bohužel ti magii schválit nemůžu. Když to porovnáš s magiemi ostatních smeček, ta vaše je prostě někde úplně jinde. Je to OP jak blázen :D Dalo by se to ještě se zavřenýma očima schválit po to, že nevítané hosty dokáží přimrazit k podkladu. Ale to, že někdo zamrzne a dotykem se mu roz...
Jezero Zaslal/a: Arvéna Nina | 22.1.2026 10:27
Leden 5/10 - Reo Arvéna si myslela, že je nejchytřejší a nejlepší ze všech. Jistě, že věděla, že měli nějaké starší sourozence, ostatně dva z nich už viděla, ale tenhle vlk byl docela jiný než ostatní a snad proto jí to tak překvapilo. Tlamičku asi musela mít otevřenou do O. "Páni," vydala ze ...
Houbový ráj Zaslal/a: Māia | 22.1.2026 10:20

Tato oblast:

Zasílate odpověď ke stávajícímu příspěvku (zrušit).

Nemáte oprávnění přidávat příspěvky.

Uživatelské jméno
Heslo
     

Registrace >
Ztracené heslo >


Strana:  1 2 3   další »
, 278 odpovědět
Protože Proxima nic nenamítala, šlo to samo. Jo a vlče se přidalo k nám, což jsem ale považoval tak nějak za samozřejmost. Druhá možnost byla zůstat tu sám a to by se přeci nikomu nechtělo, když mohl mít společnost. A jakou!
Proxima ochotně vedla a hned jak prošla kolem mě, zařadil jsem se a zvesela si to štrádoval po jejím boku. Jakkoli nemožné se mohlo zdát v bohaté nadílce takhle pochodovat, zvládal jsem to. Zároveň jsem šel k vlčici tak blízko, že jsem ji sem tam příležitostně podpíral. Někdo s bystrým očkem by si všimnul, že by se vlčici nějaká podpora hodila, ale já? Já takhle blízko chodil dost normálně a občas něco ve mně ostatní podporovalo tak nějak automaticky.
Došli jsme až k úkrytu a já horlivě pobízel Proximu, aby už vlezla dovnitř. Tam se zachumlá do kožešin, bude jí zase fajn a budeme moct spřádat můj velkolepý plán na jejího otce. Uuu, až mě svrběly nožky nedočkavostí!

// úkryt
, 29 odpovědět
Nikdo nemusel nic říkat, ale z pohledů Proximy i Nickolase bylo jasné, že jsem v této nedobrovolně utvořené skupince navíc. Kdybych mohl, vsákl bych se sám do sebe a úplně zmizel, ale to bohužel nešlo. Tak jsem jen přešlápl z tlapky na tlapku a sledoval krátký rozhovor, který mezi vlky proběhl, než se mě hnědavá zeptala, jestli půjdu s nimi.
Nechtělo se mi, vlastně bych se nejradši někde zahrabal a tam už zůstal. Jenže jsem měl neblahé tušení, že by mě začali přemlouvat, že bych s nimi měl jít, protože to řekl Saturnus. A jakkoliv se mi opravdu nechtělo, podvědomě jsem vůči hnědému vlkovi cítil nějaký respekt a cosi v hlavě mi napovídalo, že bych asi odporovat neměl. "Hm," zamručel jsem tedy s krátkým pokývnutím hlavy a když se oba vydali směrem k úkrytu, pomalu jsem je následoval.

→ Úkryt
, - odpovědět
Z odrazu ve vodě číst budoucnost

Podívala jsem se na otce, který tu postával a dával dobré otcovské rady. Věděla jsem, že tohle prostě je táta, bude se o mě start dokud neumřu. Představa, že by on snad skonal první mne popravdě ani nenapadla. Kývla jsem hlavou, když pronesl, že máme jít do úkrytu a tam se mám zahrabat do kožešin. Do nosu se mi dralo další kýchnutí, ale podařilo se mi ho potlačit. Podívala jsem se na vodní hladinu, abych se podívala na to, jestli mi někde neteče sopel nebo něco podobného. CHtěla jsem se jenom upravit, ale pohled na vodu ve mne vzbudil něco děsivého. Byl to strach. Strašný strach a temnota. Ticho. Naprostý klid. Ale ne ten příjemný, spíše ten, co vám otáčí vnitřnosti naruby. Můj příští rok bude smrt. Jedna velká smrt... Rozhodně ne. Zavrtěla jsem hlavou a pokusila se zbavit těchto podivných myšlenek, které ve mně vyvstanuli. Odvrátila jsem se od vodní hladiny a další pšíknutí už potlačit nedokázala. "Hepšíííííí" vyletělo ze mě a já se hned začala horlivě omlouvat. "pardon, pardon," vychrlila jsem a pak se podívala smutně na Nica, který nadskočil samým leknutím.
Byla jsem suchá, ale necítila jsem se vůbec dobře. Otec musel jít něco řešit a nechal nás tu tedy s tím vlčetem. "Já jdu do úkrytu, jdeš s námi?" zeptala jsem se malého. Nebyl zase tak mrňavý, aby nemohl být sám a já popravdě neměla na hlídání malých vlčat ani pomyšlení. Mírně jsem se nakrčila a pak se vydala směrem k úkruty. KAždý krok mě bolel, jak mi začínaly tuhnout svaly. Vymanit jsem se ani nemohla z té předtuchy, kterou jsem měla, když jsem se podívala na vodní hladinu. Něco ve mně se tomu vzpíralo, ale zároveň jsem věděla, že to je pravda. Tohle bude těžký rok, ale koho se bude ona smrtelná předtucha týkat jsem úplně netušila.

//úkryt
, 277 odpovědět
Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Snažil jsem se přijít na kloub Saturnusovým schopnostem, ale ten udatně vzdoroval. Tedy, já mu věřil, že si myslí, že je nemá, ale taky jsem si moc dobře všimnul, jak zdráhavě to popíral. Nebyl si úplně jistý! Takže tam byla ještě spousta prostoru pro mě, abych mu ukázal, že mám pravdu. Nejdřív jsem mu ale musel dokázat, že těmhle věcem rozumím, a tak jsem mu povyprávěl o všem magickém, co jsem znal.
A pak Proxima strašně kýchla a já málem zaplul celý pod vodu, protože jsem se leknul, že po nás snad střílejí. Zadíval jsem se na ni, jako by to snad bylo nezdvořilé nám takhle skákat do rozhovoru, ale vlastně jsem byl stále pouze v šoku.
Pak se ozvalo vytí a Saturn si odešel za povinnostmi. Byl bych radši, kdyby zůstal, ale semínko zamyšlení už bylo zaseto, teď jen přijít na to, jak ho přesvědčit dost, aby vyklíčilo. "Samozřejmě! Já jsem hodně dobrý dávač pozoru!" přitakal jsem na jeho prosbu a vylezl při tom také kvapně z vody. Neoklepal jsem se. Najednou na mém kožichu nebyla ani kapička, jako bych se nikdy v pramenech nemáčel. Přesto jsem se otočil a zadíval se zpět na vodní hladinu, jako bych se z ní snažil něco dozvědět. Voda se vlnila od mého prudkého vyskočení, ale pozvolna ustávala. Tvářil jsem se, jako bych sám byl na chvíli věštcem a tohle bylo mé kouzelné zrcadlo nebo co to používají. Voda se bouřila, ale pak, když se všechno usadí... je ideální čas na to tam hupsnout znovu, aby si připomněla, že to umí. Spokojeně jsem se zaculil. Takhle bude vypadat má budoucnost. Budu tím, co vlní vodu, aby nezapomněla.
Se stejným elánem jsem se otočil a vyrazil kupředu. "Tak jdeme! Budu tě potřebovat. Já pomůžu tobě a ty pomůžeš mě!" pronesl jsem zpěvně a poodešel pár kroků, než jsem se zastavil a zahleděl za sebe na vlčici, protože... jsem vůbec netušil, kudy se jde k úkrytu.
, 28 odpovědět
Moc jsem nevnímal, o čem si povídá Saturnus s tím namodralým vlkem, ačkoliv jsem se po nich co chvíli ohlédl, jestli tam pořád stojí. Zmáhala mě lehká paranoia, že mě hnědý vlk jen nastrčil do nějaké pasti, teď odejde a nechá mě tu napospas osudu. I to, jak mě jeho dcera lákala do vody... Není to podezřelé? Neměl bych se mít na pozoru? Nakonec jsem do vody nevlezl, a mohl jsem za to být jedině rád, jelikož se vzápětí ozval hlasitý zvuk, který vyděsil všechno okolo (včetně mě). Poskočil jsem a naježil se, načež jsem velmi rychle zařadil zpátečku a utekl zase do své staré známé skrýše za Saturnovo tělo. Proxima nevypadá dobře... teda ne, že by byla škaredá, spíš... říkala cosi o tom, že na ni něco leze, a kdyby to byl třeba pavouk, tak ty já moc rád nemám... Fuj, pavouci... měli bychom odejít.
Saturnus se skutečně zvedl, ale to až poté, co uslyšel vytí. Já už jsem se začal aktivně řadit vedle něj, načež mi řekl, ať tu zůstanu a jdu raději s dvěma zbylými vlky do úkrytu. Než jsem stihl vyslovit protest (který by i po zformulování patrně stejně zůstal jen v mojí hlavě), byl pryč. A tak jsem tam zůstal stát jako vykotlaný strom, hledě na Proximu, která už byla z vody venku, a Nickolase, kterému se z teplé lázně asi moc nechtělo. ... A co teď?
, 746 (2) odpovědět
Nickolas ze sebe sypal záplavu slov a já z nich byl upřímně dost na rozpacích. "Inu, tedy, určitě... to je možné, i když mi vážně nepřijde, že by moje schopnosti byly až tak neobyčejné," připustil jsem, i když jsem se nepovažoval za zrovna výjimečného hledače. "Nic určitě netajím," pousmál jsem se. "Jedině bych to vážně tajil i sám před sebou."
Věštce tedy vlk neznal, ale poznal už vílu a... a? Chtě nechtě mě zvědavost přemáhala. Naklonil jsem se dopředu a nastražil uši. Anděla? Na tváři se mi objevil překvapený výraz a určitě bych dokázal vymyslet hned několik otázek, ale Nickolasovo gesto vyzývající k tichosti mne umlčelo. Škoda... Byl bych si o tom poslechl víc.
Daemon se mezitím přiblížil k vodě a opatrně ji tlapkou testoval. Proxima už si malovala, jak ho bude učit plavat. Pousmál jsem se, bylo by pěkné, kdyby se spolu spřátelili. Koupel už však pomalu spěla ke svému konci. "Jistě," kývl jsem a přivolal příjemně teplý větřík, který Proximě osušil kožíšek. Prohlédl jsem si ji se starostlivým výrazem. Nevypadala úplně nejlépe - což potvrdila i její slova. "Asi to bude lepší, takhle na podzim chytíš nějaký bacil jako nic." Právě v tu chvíli se z území ozvalo zavytí, které jsem rychle identifikoval jako Lylwelin. Povzdechl jsem si. "Povinnosti volají... asi bude nejlepší, když se tam vydáte všichni. Zachumlej se do kožešin, ať ti je co nejdřív dobře," otřel jsem se čenichem Proxi o tvář, i když jsem věděl, že sám riskuju rýmičku. "Dáš na ni pozor, viď?" otočil jsem se s prosbou na Nicka a naposled sklonil pohled k Daemonovi: "Drž se s Proxi a s Nickolasem, potřebuju vyřídit něco kolem smečky," pousmál jsem se na něj a s kývnutím jsem se s nimi prozatím rozloučil.

//mech
, - odpovědět
Otec a Nickolas mluvili a já... no byla jsem ráda, že jsem spokojená ve vodě. Trochu mne zajímalo to vlče, které tu pořád bylo, ale ne natolik, abych vylezla z vody a šla za ním. Spíše jsem ho sledovala, jak se přibližuje k vodě a strká do ní tlapku. "Voda ti neublíží, ale nesmíš do ní sám," řekla jsem mu. "V létě tě naučím pla...pla...pla...hepčííííí.... plavat," pšíkla jsem si tak, že jsem viděsila ptactvo, které bylo v okolí a to se vzneslo do vzduchu. Vypadalo to, že na mne něco lezlo. Jenže mě se stále nechtělo z teplé vody. Uvolňovala mi svaly, které po dlouhé a namáhavé cestě sem poměrně dost bolely. Teď jsem si ovšem začala uvědomovat, že mne vlastně bolí možná i proto, že jsem nemocná.
Zvedla jsem se z teplé vody a vylezla na břeh. Trochu se mi motala hlava a horkost mi stoupala v podobě páry z těla. "Můžu tě tati poprosit o osušku?" zeptala jsem se. "Hep.... hep... hepčíííí," pčíkla jsem zase, ale tentorkát jsem se snažila, abych nikoho nepoprskala a hlavu jsem dala stranou od nich. "Něco na mě leze, šla bych si lehnout do úkrytu, pokud to nevadí," dodala jsem a pohlédla na Nickolase. "Přidáš se?"
, 276 odpovědět
Mluvil jsem a i když ze mě sem tam vypadla nějaká otázka, nedalo se říct, že bych věnoval příliš pozornosti - nebo prostoru - odpovědím. "Já to věděl!" plácnul jsem nadšeně tlapou do vody, když Saturnus nejistě mumlal o nebesích, jako by to nebylo snad úplně jasné. Začal se ale ochomýtat, že věštec není. Jako bych tomu uvěřil. "Možná jste jenom tak dobrý, že o tom ani sám nevíte! To se stává moc často, až byste se divil! Že má někdo výjimečné schopnosti, ale myslí si, že je má každý a tak to výjimečné není," pustil jsem se do výkladu, jako bych tomu nějak rozuměl. Minimálně jsem zněl fakt přesvědčivě, i když sám jsem skromností nikdy moc neoplýval. "Nebo to jenom nemůžete přiznat přede mnou, jsem přeci jen cizí, ale nemusíte se bát!" prohlásil jsem, vymrštil tlapu z vody a přiložil si ji symbolicky k hrudi. "U mě je vaše tajemství v bezpečí!" ujistil jsem vlka odhodlaně a chvíli v té póze vydržel, než se mě začal dál vyptávat.
Zatvářil jsem se zamyšleně. "Noo... věštce úplně ne. Ale znám vílu! Nebo..." zarazil jsem se a začal se rozhlížet, jako by náš rozhovor snad měl někdo odposlouchávat. Pak jsem se naklonil k vlkovi a posunky mu naznačil, aby se taky naklonil blíž, abych pak k němu mohl zašepat: "Anděla." Znělo to děsně záhadně. Pak jsem se zase odtáhl, což byl rekordně krátký čas, kdy jsem někomu okupoval osobní prostor. Při tom jsem si dal tlapku před tlamu, abych naznačil, že je to přísně tajné a nesmí to nikomu říkat, jako by to snad všechny v kraji hrozně zajímalo.
Zaplul jsem zadkem zpátky do teplé vody a ohlédl se na Proximu, která také k Saturnovi promluvila. Říkala něco i předtím? Vůbec jsem nevěděl. I to tmavé vlče se pomalu plížilo k vodě a já jen pozoroval, jak ho láká. Jasně, že nemůže odolat. Vlastně jsem nechápal, že se tu vlků nerozvaluje víc.
, 27 odpovědět
Vlk s podivným modrým nádechem se najednou rozmluvil tak, že jsem stáhl ocas mezi nohy a ještě víc se skrčil za Saturnem, jako by mi snad slova toho vlka mohla ublížit. Jasně, že jsem věděl, že nemůžou, ale nelíbilo se mi, jak mluví. A že tak rychle... a překotně... Dobré bylo, že aspoň nemluvil na mě, jelikož bych takovou kanonádu pravděpodobně nezvládl.
Místo toho se na mě ale otočila Saturnova dcera Proxima. Věnoval jsem jí nepřesvědčený pohled, ale to už se ozval i hnědý vlk, který mě pobízel, ať jdu, jestli chci. Nebál jsem se toho, že by mi vlčice něco udělala, ale... za Saturnem mi přece jen bylo líp. Teplá voda však zněla taky lákavě. A jelikož mi chladný vítr cuchal kožíšek a teplota okolí se mi taky úplně nepozdávala, velmi opatrně jsem vykročil ze svého úkrytu a došel pomalým krokem až ke kraji vody, do které jsem opatrně ponořil tlapku. K ničemu dalšímu jsem se zatím neodhodlal, protože... té vody bylo hodně a jestli si někdy myslel, že tam skočím po hlavě, tak musel být zklamaný.
icon , - odpovědět
Mlha, déšť a chlad, to je listopad jako vyšitý. Sychravé podzimní počasí oslabí nejednoho vlka a pak už stačí jen málo, aby byly trable na světě. I Proxima náhle pocítí, že všechno není jak má být. Šimrá ji v krku, z čenichu jí teče a necítí se úplně ve své kůži. Že by na ni něco lezlo?

//Hepčí! Skolil tě listopadový bacil. Závažnost onemocnění si můžeš odehrát podle svého uvážení - od mírné rýmy po chřipku jako trám, ovšem bude tě provázet nejméně dalších pět postů. Vlci, se kterými hraješ, se mohou, ale nemusí nakazit, to už záleží na každém hráči.
Podzimu zdar!
, 745 odpovědět
Daemon toho moc nenapovídal, což jsem ani neočekával a nevkládal jsem moc naděje ani do toho, že se vydá za Proximou do vody, i když jsem byl ochoten nechat se příjemně překvapit. "Jen běž, jestli chceš. Proxima ti neublíží a můžu ti pak vysušit kožíšek teplým větrem," povzbudil jsem ho s mírným úsměvem. "Ale je to na tobě." Ač by jistě bylo skvělé, kdyby se Daemon více osmělil, do ničeho jsem ho nechtěl nutit. To by určitě ničemu nepomohlo.
Kdo se však rozpovídal docela hodně byl náš host. Překvapeně jsem zamrkal, nejdřív z něj vypadl sotva pozdrav, takže jsem tuhle lavinu slov tak úplně neočekával. "Tedy... občas něco objevím, to je pravda," pousmál jsem se, ale proslov pokračoval. "Já... no... hledám, co je asi zrovna potřeba najít, řekl bych," vysvětloval jsem v mírných rozpacích, neboť se Nickolas vytasil s celou hromadou přirovnání, která byla v mých očích lichotivá. "Tedy, je pravda, že to je jméno spojené s nebesy, je s nimi vlastně nějak provázán celý můj život," odpověděl jsem tiše, doufal jsem, že to nezní příliš hloupě. "Ovšem věštec nejsem. Nebo jsem si toho alespoň nikdy nevšiml," řekl jsem, opravdu jsem si nevzpomínal, že bych kdy získal nějaký jedinečný náhled do budoucnosti. "Ty nějaké věštce znáš?" vyhrkl jsem, i když to bylo téma, které momentálně nepatřilo k těm úplně relevantním.
Proxima se ozvala s mnohem praktičtější otázkou. Moc dlouho jsem se nad tím nezamýšlel, nechtěl jsem, aby návštěvník našeho lesa s mokrým kožichem nastydnul. "Samozřejmě, klidně si tam běžte odpočinout," odpověděl jsem jí a zamával ocasem.
, - odpovědět
Vlče za tátou vypadala roztomile, ale trohu se nás asi bálo. "Nemusíš se bát drobku, pojď voda je tepá, naučím tě plavat," nabízela jsem poté, co otec alé vlče představil a informoval hlavně asi mne o tom, kdo je ve smečce nový. Smečka se pořád měnila. Její složení bylo proměnlivé, ale táta zůstával jako neochvějná jistota všech. Usmála jsem se na tátu a pak se obrátila na Nickolase, který zrovna promluvil. KOnečně našel svůj hlas. Ušklíbla jsem se, ale jenom mírně, aby to snad někdo neviděl. Nick když se jednou rozmluvil, tak tu svou tlamu snad ani nikdy nezavíral. Jeden by řekl, že možná ani nedýchá, když na něj vyvalí ten svůj proud myšlenek. A stalo se to i teď, když se pustil do mluvení s tátou o tom, že tu hledáme rodiny vlčatům a přívěsky a že je táta věštec. Popravdě jsem přestala trochu vnímat, protože voda byla tak moc příjemná a teplá, že se v ní jeden mohl krásně uvolnit. "Mohla bych Nickolase vzít pak do úkrytu, abychom oschli?" zeptala jsem se táty bez ohledu na to, co mu to Nickolas vyprávěl.
, 275 odpovědět
Když se mě jala vlčice, jejíž jméno mi stále zůstávalo záhadou, představovat, otočil jsem se k hnědému vlku na břehu a srdnatě vypnul hruď. Vlčice mé jméno vůbec neříkala tak teatrálně, jak by si zasloužilo, ale budiž jí to odpuštěno za tu lázeň. Dál jsem se tvářil jako ten největší hrdina a nechal si poděkovat i za to, co jsem neudělal. Rozhodně jsem sem totiž já tu vlčici nepřivedl, nýbrž naopak, ale kdo jsem byl, abych to rozporoval? Navíc jsem měl chválení rád, ať už bylo za cokoliv.
Občas mi chvíli trvá, než mi do hlavinky natečou všechny informace. "Oou, takže to je tvůj táta?" obrátil jsem se krátce na vlčici a pak zpátky na vlka. Saturnus se jmenoval. "Já už o vás slyšel. Že prý umíte hledat přívěsky a věci a tak," spustil jsem a při tom ukázal tlapou na své ucho na místo, kde v uchu vlčice jedno "věci a tak" přebývalo. "Nevěděl jsem, že tu hledáte i rodiny vlčat," shlédl jsem pohledem na němé vlče krčící se za jeho tlapou. "Ale dává to smysl. Předurčilo vám to jméno? Saturnus. To zní úplně nebesky. Snově. Vy i vypadáte jako hvězda. Nebo spíš jako celá noční obloha. Věštec. Počkat! Jste věštec? Určitě jste věštec!" Snad si přítomní užili chvilku ticha, protože teď jsem opět začal mlít jedno přes druhé a kdo ví, kdy opět tu tlamu zavřu.
, 26 odpovědět
Proxima a Nickolas. Hm, zajímavá dvojice. Proxima je Saturnovi podobná, ale ten druhý... proč je modrý? A proč nemluví? Vždyť už je dospělý... měl by mluvit, ne? Vířilo mi to v hlavě otázkami, ale skutečně jsem nebyl až tak zvědavý, abych se ptal nahlas. Nebo abych nedejbože opustil bezpečný úkryt za Saturnovým tělem.
Ten mě následně ostatním představil, jakkoliv jsem se o to tedy moc neprosil, ale přesto jsem na chvíli vykoukl zpoza něj, ačkoliv jsem v tmavém zákoutí téměř splýval s okolním pozadím. Když zmínil Rybu, mírně jsem s sebou cuknul a zabořil pohled do vody, snad jako bych si myslel, že se z ní to ukecané vlče co nevidět vynoří. Nevynořil se, naštěstí, a tak jsem pokračoval v tom, co mi jde nejlépe – poslouchal jsem konverzaci dospělých a moc se k ní nevyjadřoval. Ostatně, co bych jim tak asi řekl? Mohli být rádi, že jsem ze sebe vyloudil alespoň pozdrav.
, 744 (48) odpovědět
Přivítal jsem se s Proximou a dokonce i Daemon se ozval s pozdravem, než se zase schoval kamsi za má záda. Lehce jsem se na něj pousmál, sledoval jsem ovšem obezřetným pohledem toho neznámého vlka. Nevypadal nebezpečně, jak se tak máčel v jezírku, ale jeden nikdy neví. Proxima se ovšem ozvala s vysvětlením. Pousmál jsem se, znělo to dost podobně, jako příběh, který mi pověděla Isma o tom, proč přivedla Finnicka.
Byla pravda, že jsem neskákal radostí do stropu, že jsme měli na území někoho cizího, ale asi jsem to ani nebral tak přísně, jako některé jiné alfy. "Nevadí," máchl jsem ocasem. "V tom případě jsem rád, že jsi pomohl mé dceři domů," pokývl jsem k modravému vlkovi - Nickolasovi. "Jsem Saturnus, jedna z místních alf," představil jsem se mu. Tlapkou jsem opatrně zkusil vodu v jezírku. Byla teplá, příjemná. To jsou věci. "A tohle je Daemon," představil jsem vlčka, který se stále schovával před cizími zraky. Hlavně Proximě, aby věděla, kdo všechno se ve smečce pohybuje. "Nejspíš s námi teď nějakou chvíli pobude. V lese je potom ještě jedno vlče, šedivý vlk jménem Ryba, taky má dovoleno zde zůstat, dokud nenajdeme jeho rodinu," objasnil jsem jí. Byl bych si s Proxi rád popovídal víc, zjistil, jak se měla a tak podobně, ovšem nebylo hloupé se sem mezi ně cpát? "Snad nevyrušujeme. Jen jsem se chtěl podívat, kdo to k nám zabloudil - a jestli jsi domů došla v pořádku," střihl jsem ušima a mírně nakrčil čelo, když jsem si uvědomil, že Saelind se doma stále neukázala. Snad se nikde neztratila?

Strana:  1 2 3   další »

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.