Horký pramen

Na západní straně Mechového lesíka se nachází místo dobře skryté mezi křovisky a mechem porostlými skalkami. Pro ty, kteří o něm vědí, je však malým kouskem ráje. Mezi skalkami zde vyvěrá malý pramínek a vytváří jezírko, které ani v nejchladnější zimě nezamrzá. Jedná se o horký pramen, svou teplotou tak akorát pro příjemnou koupel a prohřátí vlčích těl, ať už za chladných dní či třeba pro úlevu unaveným svalům nebo bolavým kloubům. Voda je průzračná a je cítit po minerálech, avšak nikterak výrazně. K pití však příliš vhodná není. Jezírko obklopují všudypřítomné mechové polštáře a mechem porostlé rovné kameny, které přímo lákají k poležení. Panuje zde poklidná atmosféra, díky své skryté poloze je místo dosti odříznuté od okolního lesa a tak skýtá skvělou možnost odpočinout si zde v poklidu a relativním soukromí.

Lovná zvěř:
Zajímavosti:
Nebezpečí:




Oblast obývá: Mechová smečka


Přesunout se:
Mechový lesík

Příspěvky ze všech oblastí:

Pahorkatina dlouhých uší Zaslal/a: Mordecai | 14.5.2026 14:45
Caiův rychle sesmolený plán skutečně vyšel a králík nakonec přece jen skončil v jeho čelistech bez možnosti úniku. Ani tehdy se ale ušák nehodlal vzdát bez boje, a ještě než Mordecai stihl skousnout, ucítil v tlamě bolest. Mimoděk ze sebe vydal bolestné a překvapené vyjeknutí, ale svou kořist nep...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Malva | 14.5.2026 14:12
Ačkoliv si pořád nedokázala odpustit jistou závist vůči vesměs pohodlnému životu, kterému se Matteovi dostalo, nějaké ty plusové body si u ní získal. Nakonec byl přece jen v pohodě a její pohled na věc se přinejmenším snažil pochopit. Vlastně i do určité míry chápal. To, že se s tím neštěstím ned...
Rozkvetlé louky Zaslal/a: Ivar | 14.5.2026 13:33
Jestli byl Ivar nabručený předtím, reakce vlčice mu na klidu rozhodně nepřidala. Hlavně proto, že nechápal, co právě teď udělal špatně. "Cože?! Jasně že jo! Vždyť ses tu smolila po zemi, jak kdyby sis k těm kytkám měla každou chvíli přičichnout zespoda!" štěkl po ní. Byl víc zmatený než uražený, ...
Severní Galtavar Zaslal/a: Sněženka | 13.5.2026 21:49
Hopkala jsem kolem vlka a líčila mu nadšeně své sny. Pak mě ale zarazila jeho reakce na zadní nohu. Neptala jsem se co se děje, protože mi bylo jasné, že se odpovědi nedočkám. Místo toho jsem se sama snažila zjistit, o co jde. "Bodla tě včela?" položila jsem otázku, na kterou mohl reagovat snad...
Narrské kopce Zaslal/a: Oberon | 13.5.2026 17:51
//Prstové hory Z maminčiných slov i způsobu, jak o něm mluvila, jsem vyrozuměl, že je Život velice silný a mocný vlk. "Takže on umí kouzlit!" zaradoval jsem se, teď už bylo úplně jasné, že tohohle vlka zkrátka a jednoduše musím vidět. Měl jsem trochu obavy, protože s moc cizími vlky jsem se je...
Mechový lesík Zaslal/a: Saturnus | 13.5.2026 17:35
Sheya si byla jistá, že to zvládneme. Dodávala tím trochu jistoty i mě, ale ne tolik, kolik bych potřeboval. Všechno ve mně bylo roztřesené, akorát tak připravené zaseknout se v nerozhodnosti, zmrznout strachem a nejistotou. Ale než jsem se zaseknul či vyrazil se Sheyou lovit, cizí pachy nás v př...
Mechový lesík Zaslal/a: Lorna | 13.5.2026 16:59
Leszek si byl celkem jistý, že vlci budou normální. Asi jsem tušila, kde se to v něm bere - byl to, konec konců, sám smečkový vlk, ale moje vlastní zkušenosti mi nedovolovaly na to nahlížet se stejnou důvěrou. "Doufejme," zabručela jsem a vyhlížela, kdy už se někdo objeví. Přála bych mu, aby tady...
Severní Galtavar Zaslal/a: Erlend od Severní hory | 13.5.2026 16:48
Pyl z květů vířil vzduchem kolem nás, šimral v čeniších, ale ani jednomu z nás to asi příliš nevadilo. Jenže kde jsou květiny, tam jsou i včely a právě jedna taková mě asi štípla do stehna. Polekaně jsem nadskočil a byl rázem na nohou. Otočil jsem hlavu a koukal, jestli mi tam někde nevězí žihadl...
Vřesový palouk Zaslal/a: Maral | 12.5.2026 17:08
//Tundra přes Kiërb Tlapy mne donesly k řece. Napila jsem se chladné vody a chvíli pozorovala líné ryby míhající se pod hladinou, ale neměla jsem až takový hlad, abych se snížila k jejich lovu. Čenich se mi samovolně nakrčil odporem. Nějakou hrdost v těle jsem ještě měla. Následovala jsem to...
Tundra Zaslal/a: Maral | 12.5.2026 16:47
//kdoví odkud Přestala jsem počítat dny na cestě už před dlouhou dobou. Věděla jsem ale, že to číslo se vyšplhalo již do desítek. Otevřené rány se zatáhly v jizvy. Divoce planoucí hněv v srdci vychladl v doutnající zášť. Jen stud zůstával. Altanova dcera, vyhnaná a pokořená. Jenže my oba byli ...
Cedrový háj Zaslal/a: Nero Etney | 12.5.2026 15:30
Tyhle dospělácké věci ho opravdu příliš nebavily, a tak se v něm začala probouzet netrpělivost. Ostatně, pořád měl hlad, takže zrovna nebyl v náladě k seznamování s nějakými cizími vlky. Nina na jeho otázku hned neodpověděla a místo toho se zeptala na svou vlastní, Etneye, a tak mladý vlk pohlede...
Esíčka Zaslal/a: Manus | 12.5.2026 15:24
Cudzí vlk jeho situáciu zhrnul do jediného slova. Inak sa to asi nazvať nedalo, uznal v duchu Manus. A vždy mohol zvoliť aj ostrejšie slová na popis toho, čo pred ním ešte pred chvíľou musel predvádzať. „Už to tak bude,“ prikývol, snažiac sa zahnať pocit zahanbenia niekam, kde ho tmavý určite neu...
Zapadlý kout Narrských vrchů Zaslal/a: Aranel | 12.5.2026 13:02
//Narrské kopce Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsme na cestě už tak dlouho. Zima dávno pominulo a všude už bylo v plném proudu jaro. Jenže já jsem měla v hlavě jen jedno; abychom konečně našli naše děti. Živé a zdravé. Abychom se mohli v klidu vrátit domů. To byla další věc. Ale doufala jsem, že...
Mechový lesík Zaslal/a: Leszek | 12.5.2026 9:37
Lorna se trochu bála. Nedivil jsem se jí. Ale mnohem více než vlků ze smeček jsem se bál tuláků. Však tuláci byli ti, co zabili mého bratra a vetřeli se Nicosovi do přízně. "Určitě budou normální," řekl jsem odhodlaně a opravdu jsem tomu věřil. Na její druhou otázku jsem se musel trochu zamyslet....
Narrské kopce Zaslal/a: Islin | 12.5.2026 9:31
//prstové hory "Život je něco jako místní bůh, entita. Vlci mu dávají různé dárky a on je odměňuje. Já si ale myslím, že je to jenom mocný čaroděj z masa a kostí jako ty, který ovládá magii lépe než ostatní," vysvětlovala jsem Oberonovi, zatím co se měnila cesta a pod tlapkami nám začínal křup...
Cedrový háj Zaslal/a: Etney z Cedrového lesa | 12.5.2026 9:01
Cítil jsem, jak se ke mně Nina tiskne bokem, a upřímně? Pomáhalo mi to držet se v klidu víc, než bych kdy nahlas přiznal. Protože čím déle jsme tu stáli skoro sami, tím víc mi to lezlo do hlavy. Cedr nikdy neměl působit prázdně. Ne když jsme byli doma... Ne když jsem měl tak velkou početnou rodin...
Asgaarský hvozd Zaslal/a: Arcanus Asgaarský | 11.5.2026 19:24
//Pardon za mobil post, nevím, jestli jsi s někam domluvená, ale nechci tě tu držet, takže te jdu případně osvobodit :D Potuloval jsem se po lese a taky ve svých myšlenkách, jak jsem měl poslední dobou zvykem. Měl jsem rád svůj klid a svou rutinu. Drželo mě to v dobré kondici. Věděl jsem, že ...
Mechový lesík Zaslal/a: Sheya | 11.5.2026 19:15
//movil post pardon Selind pozvykala lístečky, které jsme ji dala a Reo přislíbil, že ji ani na minutu nespustí z očí. S tím jsem se od dcery dokázala vzdálit a jít pomoct Saturnovi s lovem. Přesto jsem k tomu zda je v pořádku v myšlenkách neustále vracela. Byla jsem tak neprijemne nervózní. S...
Ronherský potok Zaslal/a: Chiara | 11.5.2026 18:47
Pavouk měl docela dobrou poznámku. "To nevím, nenapadlo mě dodnes, že by se s nimi pavoučice potřebovala dorozumívat," pokrčila rameny. "Věř tomu nebo ne, jsi první pavouk v soužití s vlkem, kterého potkávám." Nicméně Ixchel měla smůlu, její zajímavost byla brzy přebyta Roweninou přitažlivostí....
Prstové hory Zaslal/a: Oberon | 11.5.2026 18:36
//Sarumenský hvozd Trochu jsem se zahihňal, když mi mamka řekla jméno svého kamaráda. "Život, to je ale zvláštní jméno." Skoro jako by ani nebylo pro vlka. Snažil jsem se představit si, jaký asi bude. "Takže on byl s tebou, když jsme se narodili? A jak to zajistil? A proč pak odešel?" vyptával...
Borůvkový les Zaslal/a: Silja | 11.5.2026 18:24
Přemítala jsem nad Kayinými slovy, která zněla dost zlověstně. Začínala jsem být celkem ráda, že jako členka smečky jsem pod její ochranou a nejsem některým z těch ostatních vlků. Uvažovala jsem i nad tím, co bych mohla dělat já. "Brr, lovit bych určitě nechtěla," otřásla jsem se. Mordování zvířá...
Mechový lesík Zaslal/a: Saturnus | 11.5.2026 18:13
Zvuk mého vytí dozněl v lese a nastalo dlouhé ticho. Nikdo nepřijde. Jsi sám. Proč by za tebou chodili? Co jim můžeš nabídnout? Nic. Pevně jsem stiskl čelisti k sobě. To není pravda. Jenže ta myšlenka zněla jen jako velmi chabý protest. A pak se přece jen něco ozvalo a mezi stromy se vynořil pí...
Mechový lesík Zaslal/a: Lorna | 11.5.2026 18:01
//Aina Vydala jsem souhlasné zabručení, abych dala najevo, že jsem Leszkův slib slyšela, ale vykecávat se už jsme moc čas neměli, protože les se přiblížil a čumák mi napovídal, že tu opravdu smečka je. Srst na hřbetě mi začala samovolně vstávat a srdce mi vyskočilo až do krku. Určitě to budou ...
Řeka Kiërb Zaslal/a: Matteo | 11.5.2026 17:51
Nic. Inu, což o to. Matteo rád nedělal nic, byla to možná jeho nejoblíbenější činnost. V tomhle případě mu to ale trochu leželo v žaludku, ale stále neměl nápad, jak to aspoň trochu změnit a když Malva, která se v tom vyznala, říkala, že to nejde... Tak to asi skutečně nešlo. Lehce si povzdechl. ...
Rozkvetlé louky Zaslal/a: Cynthia | 11.5.2026 17:38
Bouřková mračna na mé tváři se stávala jen a jen hrozivějšími. "Co prosim?" Naprosto přesně jsem věděla, co se snaží naznačit. Aspoň jsem si to myslela. "Ty budeš poukazovat na to, jak někdo vypadá?" protáhla jsem posměšně. Stačilo se na něj podívat, na tu jednouchou hrůzu, a bylo jasný, že nemá ...

Tato oblast:


Strana:  « předchozí  1 2 3
, - odpovědět
Úplně by tu vodu nepil a nutně by do ní ani nelezl. Nikdy nebyl moc plavec, ve vodě se nevyžíval a sice nemusel řešit nějaké mrznutí po vylezení, prostě se mu to nelíbilo, i když vzduch okolo byl příjemnější a nemusel se namáhat s nějakým ohřevem okolím.
„Možná,“ pokrčil lehce rameny, i když mu bylo divné, že by si toho takovou dobu nikdo nevšiml, ale... možná by to u něj tak divný nebylo a proč by mu ostatní o takový věci říkali. Nebo to vzniklo sopkou, kdo ví, ve výsledku to bylo úplně jedno.
Lehl si na zem u břehu, že ho vyhřátý kámen hřál na břiše a přitom byl dost blízko tomu aby vypálil ve chvíli, kdy se vlčeti ztratí hlava pod vodou, protože neumí plavat a brzy zjistí, že ho zadek nebude nadnášet sám od sebe. Ale neplánoval ho upozorňovat, na něco bylo lepší přijít o samotě a ve vodě se k němu připojila Bianca ještě s výkladem, co to sopka má být.
„Zůstanu spíš tady,“ odpověděl podezíravě vůči vodě, „úplně vodu nemusim,“ přiznal. A tahle voda byla teplá, tedy jiná než ostatní a ty jiné věci mu prostě dobře nedělaly. Jakýkoli výkyv od normálu mu nějak evokoval nepříjemné věci, co se mohou stát.
icon , 585 odpovědět
Bianca byla vlastně docela pyšná, že na tohle místo narazila. Zdálo se hezké a klidné, ideální pro rodinný relax. "Zkus ji ochutnat sám," odpověděla Matteovi na poznámku. Zkušenostmi se vlk učil, a voda nebyla nijak jedovatá, aby mu to ublížilo. Jen prostě nechutnala tak dobře, jako z čisté řeky.
Meinere měl docela trefný komentář. "Nevím, taky jsem si toho ještě nikdy nevšimla. Možná se tu objevilo po tom, nebo z jiného důvodu," pokrčila nad tím rameny. Pořád se tu něco dělo a něco měnilo, ať už za to mohla příroda nebo magie, nebo vlci samotní. "Když to bouchlo, tak... jsem tu nebyla, a potom vlastně taky moc ne. Třeba to tu bylo vždycky a jen jsme si nevšimli?" zauvažovala nahlas.
"Sopka je támhleten kopec," mávla tlapou směrem k ní. "A nikoho nebouchla. Uvnitř toho kopce je láva, takový horký, tekutý, červený kámen. Něco se s ním stalo a vytryskl z vrcholu kopce ven. Když se půjdeš podívat blíž tak uvidíš na úpatí už zaschlé lávové potoky. A někde u nás v lese občas narazíš na zvláštní, tmavé kamení. To nám sem při výbuchu taky dopadlo," snažila se vysvětlit ten přírodní jev Matteovi. Nebyla ale žádný světaznalec, vlastně ani netušila, jak nebo proč sopky bouchají. Důležité bylo jen vědět, že to dělaly a je třeba si na to dávat pozor.
Matteo už měl ale jinou zábavu, bez okolků vlezl do vody a vypadalo to, že je spokojený. "Tak jdem taky?" usmála se Bianca na Meinera a následovala syna. Voda byla opravdu příjemná, taková akorát. Ani horká a ani studená, prostě ideální. Bianca si úlevně oddechla a zalezla trochu hlouběji, kde jí z hladiny koukala jen hlava. Nejen, že to bylo příjemné, ale koupel po celé zimně vůbec neuškodila.
, 58 (5) odpovědět
//Mech

Dobře, dobře. Něco to určitě bylo, to musel uznat sám. A svým způsobem ho to i zaujalo, když viděl, jak se kolem jezírka nedrží žádný sníh. I přes svůj prvotní protest a neochotu se tedy nakonec vypravil za mámou bez dalších protestů. Na břehu jezírka se zastavil a natáhl do čenichu vzduch, který tu byl vskutku teplejší, než jinde. Mohla za to ta voda - to z ní stoupalo všechno to teplo i mlha, která se líně plazila okolo. Sledoval mamku, jak si nabírá na jazyk trochu jezírka. "Je to hnus?" zajímal se hned a smočil ve vodě opatrně jednu černou tlapku. Byla příjemná. Mnohem lepší, než ta pitomá zima všude kolem. "Fajn," broukl si spokojeně. Voda údajně k pití moc dobrá nebyla, ale mohla by se hodit na koupání. To byl aspoň nápad!
Matteo už se tam málem vrhl, ale ještě se zaposlouchal do toho, co o tom všem mínil táta. Nebylo to tu? No, takže něco nového. V tom neshledával nic divného, pro něj tohle všechno bylo pořád dost nové. "Co je sopka?" To ho upoutalo mnohem víc. "A koho bouchla?" A co měla co dělat s tímhle jezírkem? Matteo se naklonil nad vodu, natáhl přední tlapy před sebe a tak napůl se sklouzl do vody. Menším zádrhelem bylo, že neuměl plavat, ovšem zatím si to neuvědomil, protože u břehu bylo jezírko dost mělké, aby dosáhl na dno. Hřejivá voda ho okamžitě objala a začala vyhánět zimu z jeho těla. "Je to dobrý," informoval rodiče a zamával ocáskem, až se kapky vody rozstříkly na všechny strany.
, - odpovědět
// mechový lesík

Nějaká lehce morbidní část v něm říkala, ať ho nabere pod zadkem na tlapu a vyhodí dopředu, aby teda šel, když se mu tak moc nechtělo zůstávat na místě. Udělal to? Ne, protože chtěl mít nějaký lepší důvod, proč ho Matteo nebude mít později rád. Nemuselo to začít tim, že mu otec nakopl zadek, aby to vzal obličejem do sněhu. To bylo moc nudný.
Ale možná ho trochu štvalo, že v tom vlčeti nebylo moc elánu do života. Viděl v něm až moc sebe, moc málo matky, což ho zase dostávalo k tomu, jestli tohle byl ten problém, co v něm viděla i jeho matka. Že byl jako jeho vlastní otec. Žiot by byl lehčí bez přemýšlení, povzdechl si pro sebe lehce a tu myšlenku zapudil při změně směru, který Bianca zavelela. Tu část lesa neznal, Matteo ji ani znát nechtěl, ale to měl smůlu, na jeh názor se ještě moc hledět nebude.
Do čenichu ho udeřila ta divná vůně tepla, možná trochu kovu, ale všechno to vyházelo ze severní části lesa odkud stoupala pára z vody, co se vařila dole. Ze sopky? napadlo ho jako první. Ale ze sopky jedna řeka vytékala, která smrděla děsně a nenapil by se z ní, kdyby to byl poslední zdroj vody na zemi. Tahle však nesmrděla.
“To tady ale vždycky nebylo, ne?” zeptal se Bianci a přešel o něco blíže k okraji vody. Teplo ho až pálilo v oku, ale bylo to lepší jak ve studeném okolí. “Je to tim jak… bouchla jednou sopka?” uvažoval nahlas, ale dostával to ze sebe tak nějak kostrbatě, protože někdo byl v tý chvíli tak trochu mrtvý, že ano.
icon , 584 odpovědět
<< Mechový lesík

Saturn s Meinerem si prohodili prapodivné pohledy a prapodivná slova, která Bianca zcela ignorovala. Netušila, co je to za konverzaci a asi ani nechtěla zjišťovat, jestli to mělo nějaký skrytý význam nebo ne. Raději se věnovala Matteovi, který začal hlasitě protestovat. Snad první velký projev, který za jeho život Bianca zažila. "Však už jdeme," odpověděla a dál se nezdržovala. Šla v předu, za ní Matteo a pak Meinere, který syna ještě popoháněl.
K úkrytu se rodinka ale nedostala, místo toho Bianca narazila na zcela nové území, kterého si v lese nikdy ani nevšimla. A to tu žila prakticky od vlčete. Trapas, pomyslela si. Možná, kdyby se v lese zdržovala víc, tak by to tu víc znala. Na druhou stranu, nikdo jiný se jí o tomhle jezírku taky nezmínil, takže se tu možná zformovalo nedávno? Netušila. A bylo to vlastně i jedno.
"Něco to určitě je," odpověděla Matteovi na jeho další protest, nebo co to mělo znamenat. Opatrně přešla k jezírku a smočila do něj tlapku. Bylo příjemně teplé a v jeho okolí se ta teplota i držela. Navíc už zpoza mračen vysvítalo sluníčko, zdálo se, že počasí se trochu zlepší. Bianca si k vodě obezřetně přičichla. Už jednou se setkala s teplou vodou, ale ta zapáchala na metry daleko a rozhodně nebyla pro pití nebo koupání. Tohle bylo ale asi v pohodě, proto i trochu smočila jazyk a vodu ochutnala. Byla prostě teplá a trošku taková zemitá. Asi by to šlo, ale nechutnala úplně nejlíp. "Na pití to moc není," oznámila ostatním a podívala se na ně. "Ale koupat by se v tom asi dalo?" navrhla. Nebyla si jistá, jestli je to v tomhle počasí dobrý nápad. Zase by je to ale hezky prohřálo a kdyby se přihoršilo, vždycky můžou utéct do úkrytu.

Strana:  « předchozí  1 2 3

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.