Meinere,
- (12.3.2025 20:31) odpovědět 
Úplně by tu vodu nepil a nutně by do ní ani nelezl. Nikdy nebyl moc plavec, ve vodě se nevyžíval a sice nemusel řešit nějaké mrznutí po vylezení, prostě se mu to nelíbilo, i když vzduch okolo byl příjemnější a nemusel se namáhat s nějakým ohřevem okolím.
„Možná,“ pokrčil lehce rameny, i když mu bylo divné, že by si toho takovou dobu nikdo nevšiml, ale... možná by to u něj tak divný nebylo a proč by mu ostatní o takový věci říkali. Nebo to vzniklo sopkou, kdo ví, ve výsledku to bylo úplně jedno.
Lehl si na zem u břehu, že ho vyhřátý kámen hřál na břiše a přitom byl dost blízko tomu aby vypálil ve chvíli, kdy se vlčeti ztratí hlava pod vodou, protože neumí plavat a brzy zjistí, že ho zadek nebude nadnášet sám od sebe. Ale neplánoval ho upozorňovat, na něco bylo lepší přijít o samotě a ve vodě se k němu připojila Bianca ještě s výkladem, co to sopka má být.
„Zůstanu spíš tady,“ odpověděl podezíravě vůči vodě, „úplně vodu nemusim,“ přiznal. A tahle voda byla teplá, tedy jiná než ostatní a ty jiné věci mu prostě dobře nedělaly. Jakýkoli výkyv od normálu mu nějak evokoval nepříjemné věci, co se mohou stát.
Bianca,
585 (11.3.2025 18:01) odpovědět
Bianca byla vlastně docela pyšná, že na tohle místo narazila. Zdálo se hezké a klidné, ideální pro rodinný relax. "Zkus ji ochutnat sám," odpověděla Matteovi na poznámku. Zkušenostmi se vlk učil, a voda nebyla nijak jedovatá, aby mu to ublížilo. Jen prostě nechutnala tak dobře, jako z čisté řeky.
Meinere měl docela trefný komentář. "Nevím, taky jsem si toho ještě nikdy nevšimla. Možná se tu objevilo po tom, nebo z jiného důvodu," pokrčila nad tím rameny. Pořád se tu něco dělo a něco měnilo, ať už za to mohla příroda nebo magie, nebo vlci samotní. "Když to bouchlo, tak... jsem tu nebyla, a potom vlastně taky moc ne. Třeba to tu bylo vždycky a jen jsme si nevšimli?" zauvažovala nahlas.
"Sopka je támhleten kopec," mávla tlapou směrem k ní. "A nikoho nebouchla. Uvnitř toho kopce je láva, takový horký, tekutý, červený kámen. Něco se s ním stalo a vytryskl z vrcholu kopce ven. Když se půjdeš podívat blíž tak uvidíš na úpatí už zaschlé lávové potoky. A někde u nás v lese občas narazíš na zvláštní, tmavé kamení. To nám sem při výbuchu taky dopadlo," snažila se vysvětlit ten přírodní jev Matteovi. Nebyla ale žádný světaznalec, vlastně ani netušila, jak nebo proč sopky bouchají. Důležité bylo jen vědět, že to dělaly a je třeba si na to dávat pozor.
Matteo už měl ale jinou zábavu, bez okolků vlezl do vody a vypadalo to, že je spokojený. "Tak jdem taky?" usmála se Bianca na Meinera a následovala syna. Voda byla opravdu příjemná, taková akorát. Ani horká a ani studená, prostě ideální. Bianca si úlevně oddechla a zalezla trochu hlouběji, kde jí z hladiny koukala jen hlava. Nejen, že to bylo příjemné, ale koupel po celé zimně vůbec neuškodila.
Matteo,
58 (5) (9.3.2025 17:20) odpovědět 
//Mech
Dobře, dobře. Něco to určitě bylo, to musel uznat sám. A svým způsobem ho to i zaujalo, když viděl, jak se kolem jezírka nedrží žádný sníh. I přes svůj prvotní protest a neochotu se tedy nakonec vypravil za mámou bez dalších protestů. Na břehu jezírka se zastavil a natáhl do čenichu vzduch, který tu byl vskutku teplejší, než jinde. Mohla za to ta voda - to z ní stoupalo všechno to teplo i mlha, která se líně plazila okolo. Sledoval mamku, jak si nabírá na jazyk trochu jezírka. "Je to hnus?" zajímal se hned a smočil ve vodě opatrně jednu černou tlapku. Byla příjemná. Mnohem lepší, než ta pitomá zima všude kolem. "Fajn," broukl si spokojeně. Voda údajně k pití moc dobrá nebyla, ale mohla by se hodit na koupání. To byl aspoň nápad!
Matteo už se tam málem vrhl, ale ještě se zaposlouchal do toho, co o tom všem mínil táta. Nebylo to tu? No, takže něco nového. V tom neshledával nic divného, pro něj tohle všechno bylo pořád dost nové. "Co je sopka?" To ho upoutalo mnohem víc. "A koho bouchla?" A co měla co dělat s tímhle jezírkem? Matteo se naklonil nad vodu, natáhl přední tlapy před sebe a tak napůl se sklouzl do vody. Menším zádrhelem bylo, že neuměl plavat, ovšem zatím si to neuvědomil, protože u břehu bylo jezírko dost mělké, aby dosáhl na dno. Hřejivá voda ho okamžitě objala a začala vyhánět zimu z jeho těla. "Je to dobrý," informoval rodiče a zamával ocáskem, až se kapky vody rozstříkly na všechny strany.
Meinere,
- (8.3.2025 11:31) odpovědět // mechový lesík
Nějaká lehce morbidní část v něm říkala, ať ho nabere pod zadkem na tlapu a vyhodí dopředu, aby teda šel, když se mu tak moc nechtělo zůstávat na místě. Udělal to? Ne, protože chtěl mít nějaký lepší důvod, proč ho Matteo nebude mít později rád. Nemuselo to začít tim, že mu otec nakopl zadek, aby to vzal obličejem do sněhu. To bylo moc nudný.
Ale možná ho trochu štvalo, že v tom vlčeti nebylo moc elánu do života. Viděl v něm až moc sebe, moc málo matky, což ho zase dostávalo k tomu, jestli tohle byl ten problém, co v něm viděla i jeho matka. Že byl jako jeho vlastní otec. Žiot by byl lehčí bez přemýšlení, povzdechl si pro sebe lehce a tu myšlenku zapudil při změně směru, který Bianca zavelela. Tu část lesa neznal, Matteo ji ani znát nechtěl, ale to měl smůlu, na jeh názor se ještě moc hledět nebude.
Do čenichu ho udeřila ta divná vůně tepla, možná trochu kovu, ale všechno to vyházelo ze severní části lesa odkud stoupala pára z vody, co se vařila dole. Ze sopky? napadlo ho jako první. Ale ze sopky jedna řeka vytékala, která smrděla děsně a nenapil by se z ní, kdyby to byl poslední zdroj vody na zemi. Tahle však nesmrděla.
“To tady ale vždycky nebylo, ne?” zeptal se Bianci a přešel o něco blíže k okraji vody. Teplo ho až pálilo v oku, ale bylo to lepší jak ve studeném okolí. “Je to tim jak… bouchla jednou sopka?” uvažoval nahlas, ale dostával to ze sebe tak nějak kostrbatě, protože někdo byl v tý chvíli tak trochu mrtvý, že ano.
Bianca,
584 (25.2.2025 21:46) odpovědět << Mechový lesík
Saturn s Meinerem si prohodili prapodivné pohledy a prapodivná slova, která Bianca zcela ignorovala. Netušila, co je to za konverzaci a asi ani nechtěla zjišťovat, jestli to mělo nějaký skrytý význam nebo ne. Raději se věnovala Matteovi, který začal hlasitě protestovat. Snad první velký projev, který za jeho život Bianca zažila. "Však už jdeme," odpověděla a dál se nezdržovala. Šla v předu, za ní Matteo a pak Meinere, který syna ještě popoháněl.
K úkrytu se rodinka ale nedostala, místo toho Bianca narazila na zcela nové území, kterého si v lese nikdy ani nevšimla. A to tu žila prakticky od vlčete. Trapas, pomyslela si. Možná, kdyby se v lese zdržovala víc, tak by to tu víc znala. Na druhou stranu, nikdo jiný se jí o tomhle jezírku taky nezmínil, takže se tu možná zformovalo nedávno? Netušila. A bylo to vlastně i jedno.
"Něco to určitě je," odpověděla Matteovi na jeho další protest, nebo co to mělo znamenat. Opatrně přešla k jezírku a smočila do něj tlapku. Bylo příjemně teplé a v jeho okolí se ta teplota i držela. Navíc už zpoza mračen vysvítalo sluníčko, zdálo se, že počasí se trochu zlepší. Bianca si k vodě obezřetně přičichla. Už jednou se setkala s teplou vodou, ale ta zapáchala na metry daleko a rozhodně nebyla pro pití nebo koupání. Tohle bylo ale asi v pohodě, proto i trochu smočila jazyk a vodu ochutnala. Byla prostě teplá a trošku taková zemitá. Asi by to šlo, ale nechutnala úplně nejlíp. "Na pití to moc není," oznámila ostatním a podívala se na ně. "Ale koupat by se v tom asi dalo?" navrhla. Nebyla si jistá, jestli je to v tomhle počasí dobrý nápad. Zase by je to ale hezky prohřálo a kdyby se přihoršilo, vždycky můžou utéct do úkrytu.
