<< Mechový lesík

Saturn s Meinerem si prohodili prapodivné pohledy a prapodivná slova, která Bianca zcela ignorovala. Netušila, co je to za konverzaci a asi ani nechtěla zjišťovat, jestli to mělo nějaký skrytý význam nebo ne. Raději se věnovala Matteovi, který začal hlasitě protestovat. Snad první velký projev, který za jeho život Bianca zažila. "Však už jdeme," odpověděla a dál se nezdržovala. Šla v předu, za ní Matteo a pak Meinere, který syna ještě popoháněl.
K úkrytu se rodinka ale nedostala, místo toho Bianca narazila na zcela nové území, kterého si v lese nikdy ani nevšimla. A to tu žila prakticky od vlčete. Trapas, pomyslela si. Možná, kdyby se v lese zdržovala víc, tak by to tu víc znala. Na druhou stranu, nikdo jiný se jí o tomhle jezírku taky nezmínil, takže se tu možná zformovalo nedávno? Netušila. A bylo to vlastně i jedno.
"Něco to určitě je," odpověděla Matteovi na jeho další protest, nebo co to mělo znamenat. Opatrně přešla k jezírku a smočila do něj tlapku. Bylo příjemně teplé a v jeho okolí se ta teplota i držela. Navíc už zpoza mračen vysvítalo sluníčko, zdálo se, že počasí se trochu zlepší. Bianca si k vodě obezřetně přičichla. Už jednou se setkala s teplou vodou, ale ta zapáchala na metry daleko a rozhodně nebyla pro pití nebo koupání. Tohle bylo ale asi v pohodě, proto i trochu smočila jazyk a vodu ochutnala. Byla prostě teplá a trošku taková zemitá. Asi by to šlo, ale nechutnala úplně nejlíp. "Na pití to moc není," oznámila ostatním a podívala se na ně. "Ale koupat by se v tom asi dalo?" navrhla. Nebyla si jistá, jestli je to v tomhle počasí dobrý nápad. Zase by je to ale hezky prohřálo a kdyby se přihoršilo, vždycky můžou utéct do úkrytu.