Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2   další »

//řeka Kiërb

Vlče ještě poznamenalo, že jestli se jim něco stane, jde to na ní a pak už se za ní vydalo. Před nimi byl nějaký les, do kterého vedla slabá stopa, kterou sledovali, Je mi povědomá...hodně povědomá, vnořili se do lesa. Kudy teď...ta stopa se mi ztratila, znova zavětřila, Ale ne! "Rychle, musíme pryč...je tu něco, nevím přesně co, ale je odtamtud kromě toho cítit krev," rychle se vydala pryč, Musí se to objevit zrovna tady...tenkrát se to někdo ze smečky vydal hledat a už se nevrátil...a bylo to přesně stejně cítit, pomalu z chůze přecházela v běh, "Rychle, kdysi to bylo u nás, nebo myslím že to bylo ono a pak zmizel jeden ze smečky!" Pořád zrychlovala, zdálo se jí, že to něco se je rozhodlo pronásledovat, Ne, uteču mu...nedohoní nás, ne, ne a ne...to by tak hrálo....hlavně, aby se mi vlče nesmálo...snad to pochopí...že nás nechci ohrozit....že bude lepší zmizet...a nechtít se s tím setkat....ba ne ,radši ať se mi směje, než aby nás to sežralo...ba ne lepší to bude udělat takhle...ano a nesnažit se s tím bojovat ani setkat....vyhnout se mu a nikdy do toho lesa, kde žije, nevstoupit...takže se musíme honem dostat z lesa někam daleko odtud...radši budu opatrná...jak mě nabádal ve snu alfa...radši nebudu pátrat co to je....

//Aina

Vlče to s přemlouváním nevzdalo a dokonce jí nabídlo pomoc, Nevím...ale můžu to zkusit...za to nic nedám... "Tak dobrá," souhlasila s jeho návrhem. Na její otázku jí odpověděl, že je na ně moc dokonalý, Tak dokonalý...spíš nedokonalý...moc se nedivím, že s ním nemohli vydržet... Opatrně doklouzala zpátky na břeh, Tak se teda do toho dáme, zavětřila, ale nezdálo se, že by někde poblíž něco žilo, "Myslím, že tady žádní nežijí, musíme jinam..." ještě jednou zavětřila, "Ba ne mýlila jsem se, něco šlo támhle po druhém břehu...zatím nepoznám co to je." Opatrně znovu vstoupila na led a otočila se na vlče, "Pojď," klouzala směrem k druhé straně řeky, tam vyskočila na břeh a následovala stopu.

//Neprobádaný les

Vlče se celkem v pořádku dostalo na břeh a vrátil se na své místo. Tayne se zatím opatrně dostávala zpátky. Opatrně se vyškrábala na břeh a vydala se zpátky pro nějaký kámen. Vlče na ní křiklo, proč radši nejde hledat nějakého zajíce, "Obávám se, že budou ještě schovaní...pochybuji..." nedopověděla, neměla chuť se s vlčetem bavit a popadnuvši šutr, vracela se zpátky k místu, kde viděla rybu, Tak pan chytrolín zase radí...mám pocit, že ho tu nechám...jemu stejně chybět nebudu...škoda...snad se mu nic nestane...i když mě rozčílil...neměla jsem to dopustit... vzala další kámen ze břehu,...Ale stejně je mi ho líto...a to ani nemá sourozence, který by odešel s ním..., nedalo jí to, "A proč tě vlastně vyhnali?" nedokázala se na vlče dlouho mračit.

Když chytila vlče za kůži na krku, nejdříve se nevzpouzelo, jelikož bylo nejspíše překvapeno. Když se ale vlče vzpamatovalo, nejdřív na ni něco neslušného zaječelo a pak se zapřelo o okraje ledové díry a trhlo dozadu. Tím vyvedlo Tayne z rovnováhy a ona musela vlče pustit. Nestačila zarýt drápy do ledu a odjela doprostřed řeky, Tak a teď se dostat zpátky na břeh...myslím že z rybaření nic nebude, vlčetem se nezabývala, už přišla na to, že je chytřejší než se dělá. Opatrně postupovala ke břehu, najednou se jí zazdálo, že je něco v ledu zamrzlého. Heleme...ryba...tak si dojdu pro kameny a dostanu ji ven, olízla se, To bude dobrá večeře, opatrně doklouzala zpět ke břehu.

//VJA 2b

Vypadalo to, že dotyčné štěně jen tak něco nevyvede z míry. Když jí vskočilo do jejího monologu, ona si toho ani nevšimla a pokračovala v mumlání, "A proč mě vyhnali?" z očí jí sršely blesky, "Kvůli tomu, že jsem nechtěla zabít nějakého tuláka, pche, vzepřít se jim stálo mnohem víc odvahy, než porazit toho chudáka," chodila rozčíleně po břehu sem a tam, "A nikdo se mě nezastal...jen bratr Ingelo...." až nyní si všimla smějícího se Alastora, "Ty se moc nesměj!" To určitě....jeho stejně nejspíš vyloučili, protože něco proved....asi si myslí, že mu nemůžu nic udělat....pochybuju, že by smečce chyběl...ba ne, ještě chvíli a buď ho vymáchám ve vodě, nebo mu dám pár pohlavků, nebo obojí...což by bylo nejlepší....
Když požádala vlče o ticho, ono začalo houkat a ječet a vyřvávat jako siréna, Že jsem si myslela, že mě poslechne....ale tohle přehnal....ze mě si nikdo nebude dělat šašky, bleskurychle se obrátila a dvěma skoky byla u vlčete. Chňapla po něm a jestliže se jí to povedlo, za chvilku už držela vlče za kůži na hřbetu. Pak se s ním vrátila k otvoru v ledu a strčila ho nad otvor, "Nevím co mi brání tě tam pustit!" procedila skrz zuby, vlče už jí začínalo hrozně štvát.

//VJA 2a

Vlče se válelo ve sněhu a schválně jí dráždilo, Být jím to nedělám, Otočila se k němu zády, aby neviděl, že potlačuje vztek, jen se jí to povedlo a vlče pokračovalo v dráždění , Jestli sem čekala, že to na něj bude platit...ale...teď se podřekl...a tohle dělat neměl, měla co dělat, aby zachovala kamenný výraz, "Ale...neříkal jsi náhodou, že tě rodina vyhnala? Nevím jak ty, ale když tě nechali venku v tom mrazu tak jim bylo jedno, jestli zmrzneš, nebo ne, mluvila, pak ztišila hlas a spíš k sobě než k němu si mumlala, "Proč já se ještě o tebe zajímám? Proč jsem tě nenechala na pospas v lese...nevím...možná že máme něco podobného? Mě také rodina vyhnala...
Popadla další kámen a hodila ho na led, ten už to nevydržel a kámen v něm prorazil díru, Tak a nyní počkám, až se voda uklidní a přiláká to ryby...jestli tam nějaké jsou. Posadila se k otvoru a ohlédla se na Alastora, jestli tam ještě byl a neutekl při jejím rozčilováním, Teď buď ticho a zůstaň kde jsi! po jejím předchozím rozčílení nebylo ani stopy a byla opět klidná, jako hladina řeky, u které byli. Možná, že je drzý, ale jestli se mnou zůstane...já si ho převychovám...a bude jako můj vlastní...a jestli někdy potkám Ingela...ten bude koukat, pousmála se, ale vlče jí nemohlo vidět, jelikož k němu seděla zády, Ten se bude divit...a jak se asi má...

Zatímco ona nosila kameny, vlče se válelo na břehu a když Alastora požádala o pomoc, on jí jen poradil, aby na ten led skočila sama, To určitě, zmrznout by se mi tak chtělo, "Hádej," odsekla mu nevrle a pokračovala v nošení kamenů, "Když už máš tak bezvadné nápady, tak já ti jeden svůj taky prozradím, jestli mi teď hned nepomůžeš, nejen že nedostaneš žádnou rybu, ale chytnu tě za krkem a použiju tě místo těch kamenů, však sám taky nebudeš nejlehčí," pohrozila mu, Uvidíme, co to s ním udělá..., jinak si ho ale nevšímala a pokračovala v práci. Místo, na které házela všechny kameny bylo už notně otlučené a sem tam se od něho táhly praskliny.

//Orlí Dráp

Vlče jí následovalo a při cestě se jí zeptalo na jméno, "Tayne" Stejně mě tu nikdo nezná...tak co... Když došli k řece, obrátila se na Alastora, "Zůstaň tu!" a sama se vydala ještě blíž. Podívala se na zamrzlou hladinu a zdálo se jí, že tam něco plave. Vrátila se tedy k vlčeti a po chvilce našla velký kámen. Vzala ho do zubů, donesla ke břehu a hodila na led. Ten nic, jen se z vršku odštíplo trochu ledových štěpin. "Pojď mi prosím pomoct", požádala Alastora a sama šla pro další šutr. Nejspíš tam plave ryba...nebo tak něco...co by se mohlo ulovit...a zahnalo by to na chvilku hlad..., našla další kámen a vydala se s ním zpátky k řece a ho hodila na stejné místo, jako kámen před tím. Zdálo se jí, že led trošičku zapraštěl a tak se vydala s novou chutí pro další.

Vlče jí povědělo něco o tom, že toho asi moc neviděla, což přešla bez poznámky, To mám pravdu že jsem toho moc neviděla...zvlášť takové vlče... Zatím se jí Alastor, nebo jak se vlče jmenovalo, začal proplétat kolem noh a pošimral jí čenich. Asi to považuje za roztomilé chování...vyvádět z omylu ho nebudu, pak se vlče protáhlo odpověděl na její otázku znova, že ho opustili, "Tak dobrá, budu ti věřit," rozhodla se, "Můžeš jít se mnou, zkusím něco ulovit, ale musíš mi pomoct," upozornila ho. Nevěděla jistě, zda se už vlče učilo lovit, ale za pokus nic nedala.
Vydala se lesem pryč od skály, větříce, zda něco neucítí. Pokračovala stále dál, až se před ní ukázala zamrzlá řeka.

//řeka Kiërb

Vlče střídalo nálady jako jarní počasí, nejdřív se mračilo, pak se tvářilo nedůvěřivě a pak se usmívalo. Ještě podivnější bylo, jak se tvářilo, když mluvilo o svých rodičích, mluvilo smutným hlasem a přitom se usmívalo, To je mizerný lhář...dělá, kdovíjak není chudák a přitom se usmívá... Její vyzvání, aby vstal vlče rázně zamítlo, Nestěžoval si náhodou, že je mu zima? Jméno jí ale povědělo, i když se dalo uvažovat, zda je pravé. "Tak Alastore, nebo jak se jmenuješ, nejdříve si vyjasníme několik věcí. Za prvé jsem ještě nikdy neviděla vlka, který by byl zároveň smutný a přitom se smál. Za druhé mi nepřipadá jako veselé téma bavit se o tom, jak tě rodiče opustili. Takže bych ráda slyšela o tvých rodičích pravdu a předem tě upozorňuji, že lháře nesnáším...." Vlče zatím o něčem nejspíš přemýšlelo, jelikož se zamračilo, pak ale zase přešlo do roztomilosti, Sice to vypadá, že se vyzná v herectví...ale měl by si víc dávat pozor, jak se tváří....

Když si jí vlče všimlo, začalo brečet a stěžovat si na hlad, Tak proč se tu tak sám toulá...když má hlad...proč radši není doma v noře..., "Kde máš rodiče?" obezřetně se zeptala, Uvidíme, buď pláče doopravdy, nebo hraje komedii...bude nejlepší, když ho nejdřív vyzpovídám, vlče zatím padlo do sněhu. "Jestli je ti zima, tak vstaň a nelež na sněhu," poradila mu. Co teď....jestli patří do smečky...možná by bylo nejlepší ho odvést zpátky...třeba by mi za to něco dali...jestli ze smečky není, tak aspoň odvést k rodičům....a co když se ztratil...můžu ho vzít s sebou. "Jak se jmenuješ?" zeptala se, Snad mi odpoví...na rozdíl od tmavé, která se neuráčila mi říct, jak se jmenuje...i když já taky ne.... Při sledování vlčete úplně zapomněla na zraněnou nohu, která se nyní ozvala, jako by hubovala.

//kopce Tary

Pokračovala po stopách hnědé a po nějaké době se dostala ven z protivných kopců. Před ní byla vysoká skála a na jejím úpatí rostl jehličnatý les, Tam nebude tolik sněhu, přidala do kroku a odbočila ze stopy, kterou sledovala. Vnořila se do lesa, opravdu tam bylo o trošku méně sněhu, i když i tak se šlo velmi těžko. Hleme...támhle je nějaká stopa...že by neopatrný oběd? Všimla si celkem malých otisků ve sněhu, Kdepak, vlče...co tu dělá? Nemělo by se tu toulat samo....třeba potřebuje pomoct, vydala se po nové stopě a za chvilku i ucítila pach vlčete. Přešla z chůze do mírného klusu a za chvilku ho už i zahlédla, Á...tamhle je, "Hej! Co tu děláš? Neměl by ses tu toulat tak sám!" Ještě chvilku pokračovala v běhu, až už byla přímo u něho.

Cizí vlčice se trochu mračila, al jinak se chovala mile. Když se Tayne zmínila o lese, moc se k tomu hnědá nevyjadřovala, ale sama jí celkem dlouze, Asi tu mají pěkně drzá vlčata....asi je neumí pořádně uhlídat. Při představování se ta druhá chytila toho, že se tmavohřbetá zmínila o hladu, Ale napovídá toho dost... sama zatím převážně mlčela a poslouchala, co jí cizí vypráví, A hele...už mě považuje za skupinu...Pak se černá rozhodla, že už odchází, nabídla jí společnost a poradila kudy má jít, pokud by neměla zájem. "Díky, já se vydám podívat se na ty smečky," odpověděla a vydala se po jejích stopách na druhou stranu.
Sledovala stopy mezi kopečky a snažila se dávat pozor, aby si nenamáhala zraněnou tlapku. Mám já to smůlu...aspoň, že jsem si nic nezlomila, jinak bych dopadla ještě hůř... Prodírala se hlubokým sněhem a nezdálo se, že by někde ty zrádné kopečky končili. Před ní se z dálky objevil vysoký hrot a k němu vedly i stopy.

//Orlí dráp

// loterie 8

Tmavá si něco bručela pod fousy a tvářila se kysele, To jsem jí něco udělala? a pak neznámá poznamenala, že to nebyl nejlepší nápad, To bych jí neradila...zabývat se tímto tématem...aby...no nic, tvářila se jakoby nic, "To už jsem zjistila taky." Dotyčná si jí nenápadně prohlížela, což jí oplácela stejnou mincí, až se jí černá zeptala odkud přichází, Tak dobrá...budeme probírat odkud jdeme, "Přicházím z vodního lesa, který navazuje na les plný nor," pokusila se popsat kudy šla, Tu mlhu si nechám pro sebe...ještě by se mi vysmála...že bych jí to oplatila? "A odkud přicházíš ty?" oplatila jí to, Myslím že bych se mohla zkusit postavit... stoupla na zraněnou nohu, Ne to nebyl dobrý nápad, zachovávala nehybnou tvář. Tulačka nejspíš byla zaskočena otázkou a pak odpověděla ne zrovna tím, co chtěla Tayne slyšet, Dobrá...budeme hrát na zkovávačku...no dobrá jestli si myslí, že jí povím kdo jsem, když ona sama to tají, tak to se plete, "Jsem tulák, který dlouho nejedl a za celou dobu co je zde potkává zrovna druhého vlka." Uvidíme, jestli z toho bude moudrá Vodní s černým kožichem," v duchu se zachechtala a pozorovala, jak bude modrooká reagovat.

//loterie 7

Ještě stále si prohlížela zraněnou tlapku, když tu se vynořila cizí vlčice, A prý že tu nikdo není... Ta jí poradila, aby dávala pozor kam šlape, Spíš to byla smůla jako obvykle...ale bavit se s ní v leže nebudu... Opatrně se zvedla a stojíc na třech nohách neznámé odpověděla, "Já vím, ale nahoře byl nějaký led a mě se povedlo na něm uklouznout." Pak se zase začala zabývat zraněnou tlapkou. Nebylo to tak hrozné, jak se na první pohled zdálo, byla jen poškrábaná, ale hodně to bolelo. Při tom po očku sledovala neznámou, Tmavá...a má modré oči...taky voda...a co tu dělá...pravda, na to by se mohla zeptat mě a já to nebudu vědět...ale stejně, třeba ona nějaký důvod ptá...no uvidíme...snad se mi tohle setkání nevymstí..., obrátila se na černou, "Kdo jsi?" Uvidíme co odpoví...jestli odpoví...doufám že není z tak nedůtklivé smečky...zrovna teď někdy se konalo přijetí...třeba aby mě nechtěli použít...to je hloupost...to by mi neradila, abych dávala pozor kam šlapu...myslím, že nemá cenu nad tím uvažovat...uvidíme, jak se to vyvrbí...ale tentokrát...no jestli to tu zná a má špatné úmysly, tak uteču do té divné mlhy...a tam se ztratím...a když tam nebudu dlouho...tak se mi nic nestane...


Strana:  1 2   další »

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.