Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 17

Vlk mi vyhrožoval, že si před touto dámou mám dát pozor na jazyk. Jen jsem se ušklíbl. Jo, z ní můžu chytit možná tak prašivinu, nebo vzteklinu. projelo mi hlavou, ale dál jsem se o to nestaral. Neboť se tady vlci sebrali a začali odcházet. Byl jsem rád, že odchází. Sic mi bylo úplně jedno, zda-li měli nebo neměli zájem o smečku. Já o tuhle také zájem nejevil. A když už jsem tady musel trčet, rozhodl jsem se Bluovi hledat jen statné zájemce.
Za chvíli se tu však kolébal vlk! Panenky se mi rozzářily. “Meinere! Ahoj!” Vyskočil jsem na packy a rozběhl se mu naproti. “Konečně někdo normální! Stojí to tu za starej pendrek!” Vrtěl jsem se, měl jsem chuť mu toho tolik říct. Jen mít na to prostor, který... nebyl. Další divná vlčice. Dnes to tady bylo jako ostrý celkem. Zavrčel jsem na ni, neboť jsem z ní cítil jen samé negativní emoce. To její výraz, který se snažil být ostrý mě jen pobavil. Zvedl jsem čumák, řekla že jen prochází. Dnes je tu snad den otevřených dveří nebo co? “nazdar, jo fič dál.” pokrčil jsem rameny a věnoval jen nepříjemný výraz. Mě to bylo úplně jedno, jestli procházela, nebo se zdrží. Já tu ml Meinera, nejlepšího vlka na zemi! “Ty jdeš za mnou? Půjdem zas na výlet?” Zeptal jsem se a posadil se k němu. Prohlížel jsem si jeho jedno zelený oko.

Zkoumavě jsem se díval na vlčici, co mne nazývala mladíkem. Až teď jsem si všiml možných nehezkých šedin, co jí zdobil kožich. Už jste se viděli? Kdo by vás chtěl? Promlouval jsem pro sebe v duchu. Nahlas jsem si však povzdychl. “Náš alfa má zalíbení... hm... jen v určitém pohlaví, co jsem nedávno zjistil. Ač máme nějaké vlčice, je to určitě jen ze známosti. Krom tvého divně zašedlého oka ti ještě chybí zvonek mezi nohama. Takže by si určitě neprošla.” Mávl jsem při tom pobaveně tlapkou. Jsem prostě dobrej. Přelétl jsem pohledem na druhého vlka, ten už by se k nám určitě přidat mohl. Byl vysoký, mladý, ovšem ty oči... ty mi sem nesedí. Vytahoval se, že dokonce zachránil i slunce. Prskl jsem. “Slunce je na prd, měsíc je lepší.” Pravil jsem mu. Teď také byl svět zahalený do tmy, cítil jsem se tak mnohem přirozeněji. Zastříhal jsem ušima a při dalších slovech tmavého vlka jsem se pozastavil. Moc jsem si do huby neviděl. “Každou? Pokud každou myslíš typově vlčici, jako je tahle paní, tak to máš laťku sakra nízko kamaráde.” Zazubil jsem se nehledě na to, že jsem teď dokázal setřít hned dva vlky naráz. Byl jsem už takový, myslel jsem jen sám na sebe. Teda kromě Tati a Lilac. A kromě Meinereho, to jsou mí přátelé.
Pokračoval bych dál, ale shodou náhod se tu přichomítl další vlk, teda vlci. “Nazdar, to jsi šel prdelí napřed? Že ti na hlavu nezbyla barva?” Zeptal jsem se h podezíravě. “A co ten motýl? Vypadá tak teple, jako je náš alfák.” Frkl jsem a začal se mu smát. Smích mě ale vzápětí přešel... Lucy? No tož to mi ho vyndej. Znechuceně jsem se ušklíbl, teď už to bejt horší nemohlo. “Čau babichlape.” Její hlášky jsem ignoroval, byly asi tak trapné jako celá její osobnost. “Ty ještě žiješ? Vlastně mě to ani nezajímá, neodpovídej.” Protočil jsem svá očka.
Jenomže návštěvy ani zdaleka nekončili. Najednou tu byli dvě vlčice. Ten tmavej jednu z nich oslovil Rez. Druhou vlčici jsem již znal... z akce. Zastříhal jsem ušima. “Nazdárek dámy,Jojo sbohem a šáteček!” A hned jsem je vyprovázel pohledem. Kde je můj slibovaný klid?

Zívnul jsem. Nejspíš na mě začala padat únava. To nic nedělání se na mě nejspíš začne podepisovat víc a víc. Jakmile jsem se však zbavil té divné barevné Marion, co měla ptačí trus na hlavě, viděl jsem další kolemjdoucí. Kde se berou? Znuděně jsem přihlížel k nově příchozím. Ani jednoho jsem neznal, rozhodně nebyly členy smečky. “No nazdar.” Byl to pozdrav? Nebo jen mé sténání? Každý si to mohl pobrat po svém. Mlaskl jsem. Vlčice, která měla jen jedno oko a z toho druhého očividně utekla kulička se rozmluvila. To není moc hezký. Chtěl jsem jí říct, že žádná velká fešanda není, ale na poslední chvíli jsem svou jedovatou poznámku spolkl. Nevěděli kde jsou a chtěli ať jim poradím. “Když vám to řeknu, co dostanu?” Vyzvídal jsem a při tom se na ně hravě zazubil.
Znova jsem se dal teda neochotně do sedu. Zadek na jednu stranu, pupek mi vypoukl na druhé. Vlk mě oslovil prde. “Co to máš za oči? Vypadají jako hovínka. Ovládáš takovou magii?” Zeptal jsem se přidrzle. Mohl jsem ty oči přirovnat k čemukoliv, ale že si vyberu zrovna tohle, překvapil jsem sám sebe. U všech rohatejch? Hovínková magie, tak tu bych ovládat teda nechtěl. Měl jsem z toho vlka nahnáno, nechtěl jsem aby po mě něco takového hodil. “Jste v Borůvkovém lese, poznáte ho vždy tak, že smrdí sladce.” Prozradil jsem jim rychle a nahodil andělskou tvář. “Nové členy asi nehledáme, ehm... no, musel bych se zeptat, hehe, ale pokud máte na spěch upalujte.” Vzal jsem to teď už velice rychle. To udělám dobře, takové vlky určitě Blueberry nehledá! Spíše jsem myslel tady toho pašáka v tomhle fraku. A vlčici co chyběla kulička? Pche! Prskl jsem v duchu. “Sedím a koukám co tady chodí za...“ voly. ”příjemně přátelské vlčísky.” Kmital jsem ocáskem sem a tam.

Hleděl jsem na tu vlici, jako na nějaké zjevení, něco mi na ni nesedělo. Mou lehkou urážku bohužel nepochopila, což mě trochu zamrzelo. Dal jsme si na ni tak záležet a ona mě takhle zazdí. Smutně jsem si povzdychl a jen proplouval pohledem z jedné strany na druhou. “To neřeš.” Podotkl jsem a nemohl z tý její tečky spustit oči. byla tak fascinující, že by se na ni dalo parádně házet. Trefovalo by se perfektně, jen bych potřeboval nějakého spoluhráče, se kterým bych se mohl předhánět. Vlčice prozradila, že se jmenuje Marion a krom toho nepochopila ani mou druhou urážku. Tak teď jsem se cítil opravdu dotčeně. “C-cože?” Brala to naopak jako pochvalu. To jsem nepochopil úplně.
Zeptal jsem se, jestli půjde zase dál. Opět k tomu přidala dodatek o mé postavě, zavrčel jsem. “Toho buřta si strč pěkně hluboko do svýho ne-moc hezkýho zadku.” Zabručel jsem a zastříhal při tom ušima. Naštěstí pokračovala ve své cestě zase dál a kromě toho? Zopakovala všechno co už mi jednou řekla. Ach jo, je to možné? Promlouval jsem v duchu. “Jasně, jasně, ať tě po cestě štípne komár, ahoj.” Zvolal jsem vesele za ní.
Byla pryč a tak jsem si mohl zase poklidně lehnout.

Lebedil jsem si na zemi, pozorujíc přírodu přímo přede mnou. Byl jsem celkově spokojený, dokonce mnou i panovala dobrá nálada. Můj výhled byl ale narušen. Přímo přede mnou se objevily tlapky. Nerušeně jsem je chvíli pozoroval a pak jsem šel s pohledem výš. Teprve až když jsem se díval do oček vlčice, promluvila. Hned na začátku mě zarazil pozdrav, ale nenechal jsem se vyvést z míry. “Čau, to tě pokadil pták doprostřed hlavy?” Zeptal jsem se a rozhodl jsem, že jí budu říkat lejno. Hodí se to k ní Usmyslel jsem si. Říkala, že se asi nachází na území smečky. “Jo, neříkají ti blesku?” Povzdychl jsem si, smrdělo to tady jako celej ovocnej vlčí sad, to má něco s čenichem?
Ale nechtěl jsem být tak úplně hrubián. Přece jen vypadala, že sotva vylezla ze smečky poprvé, byla mladá, ale starší než já. Očividně ale moc zkušeností neměla a já jakožto vlčecí mazák jí v tom nebudu přece školit. Zhluboka jsem se nadechl a z výdechem nechal odejít veškerou jedovatost, co jsem měl zrovna na jazyku. Kdo je u tebe teď tlustej? “Nikoho s tvým popisem neznám.” A ne že bych nad tím zrovna dlouho přemýšlel. Pochválila mi však uši. Taky máš uši, jsou skoro stejný. Smrdí to snad samochválou? Možná vnitřně právě teď pochválila sama sebe. “Jenom procházíš? Nebo se hodláš zdržet?” Zeptal jsem se, nerad bych teď vedl někoho za Blueberrym, toho vlka jsem teď vidět moc nechtěl. Ležérně jsem se posadil, zadek hodil na jednu stranu a břicho mi vypouklo na druhém. Provokativně jsem mlaskl a čekal co bude, no nejsem na facku? Já? Nikdy.

// Ovocná tůň

Kráčel jsem si to od Ovocné tůně. Byl jsem celkem smutný, že jsem nešel s Laurou, Makadim a tou, která se zatím moc neprojevila - vlastně tou kterou jsem plně ignoroval. Povzdychl jsem si. Nechal jsem si totiž ujít Lilac. Zastavím se za ní později, byl jsem teď hodně pryč, udělám aspoň Blueberrymu radost a chvíli zůstanu. Každopádně návštěvu Asgaaru jsem měl určitě v plánu, znova. Měl jsem totiž ještě pletky s Lilac a krom ní jsem se chtěl seznámit s alfami a pořádně se představit. Kdo ví, třeba tam budu chodit často. Musím je tam naočkovat proti Lucy, udělám nějakou demonstraci vůči ní.
Procházel jsem lesem a čenichal, opět jsem trénoval svůj čumák. Cítil jsem hodně pachů, kdy naposledy bylo v tomhle lese tak živo? Kráčel jsem až ke skupince vlků, kterou jsem vzal tak trochu obloukem. Viděl jsem Blueberryho, toho idiota co furt spí, Wizku a Tati! "Půjdu obejít hranice!" Houkl jsem na ně z dálky a při tom hodil milý výraz. "Nechce jít někdo se mnou?" Zeptal jsem se ze slušnosti, ale na odpověď jsem nečekal. Třeba by se Tati chtělo, nebo i Wizku. Společnost bych určitě rád uvítal. Zároveň jsem to nabídl hlavně proto, aby Blueberry viděl, že si své povinnosti plním. Bude ze mě ten nejlepší ochránce. Postava se mi na to již rýsovala. Už jsem nebyl tak malé vlče, takový chvístek - tlustý list, který sem kdysi přišel.
Pomalu jsem se vlkům zase ztratil z dohledu a zamířil k hranicím. Nejdříve jsem se podíval k Asgaarským hranicím, pak jsem zamířil kolem řeky Mahtaë. Hezky to šumělo, pro mé uši to byla jako ranní hudba. Ale ani tam jsem se nezastavil. Zastavil jsem se až nedaleko hranic s Galvatarem. Šel jsem mezi poslední stromy a tam se posadil. Koukal jsem se dál, měl jsem moc hezký výhled. Zívl jsem. Protáhl jsem se a pak ze sedu se dal do lehu, převalil se na bok a opřel svou hlavu o kořen stromu. Nejradši bych se šel někam podívat, měl jsem toho tolik na prozkoumání! To Blueberry nechápal. Potřeboval jsem přece růst! Zažívat dobrodružství, byl jsem zvědavý. Nebyl jsem jako on, on už byl starý, všechno viděl a všechno zná, proto nemá potřebu už zažívat nic nového. Stejně už na to nemá asi kosti. Ale já měl celý život před sebou! A až vyrostu, nemůžou mě mít přece za blbce, musím být vzdělaný. S myšlenkami a urážkami ve své mysli jsem pozoroval krajinu.

// Naran je ustájený přímo u hranic Borůvkového lesa a Galvataru - pro zájemce na akci VLA na pozdravy.

// Ruším přechod do Asgaaru.

Kde se vzalo tu se vzalo... i když jsem měl namířeno do Asgaaru společně s Makadim, Laurou a... nějakou vlčicí, kterou jsem neznal a absolutně mě nezajímala. A technicky vzato jsem si jí do teď vlastně ani nevšiml, rozhodl jsem se rychle změnit svůj směr. "Je nás už hodně, já raději počkám někde tady poblíž, aby Blueberry nebrblal. Pozdravujte ode mě Lilac!" Řekl jsem nakonec, zamával jim tlapkou. Makadi, Makadi... tebe si ještě najdu. Ďábelský úšklebek mi na tváři rozhodně nechyběl.
Vrátil jsem se zpátky k tůňce, do které jsem se jen koukl. Jo, jsem pořád fešák. Napil jsem se vody a pořádně si olízl čumák. Ve vzduchu jsem cítil tu podivně oblečenou vlčici. Tebe už jsem dlouho neviděl. Viděl jsem, jak se její tělo mihlo kolem tůňky. Taky půjdu zpátky do lesa. Podotkl jsem a mé tlapky mířili zpátky do Borůvkového lesa.

// Borůvkový les

Konečně jsem je doběhl! Sice mi to to trvalo trochu déle, než kterémukoli jinému vlčeti, ale zvládl jsem to. Cítil jsem, že jsem se snad i trochu pod tím kožichem zapotil. Neznámá vlčice mě hned pozdravila a dokonce znala i mé jméno. "Ahoj, jo to jsem já, odkud mě znáš?" Zvědavě jsem se na ni podíval, tuhle vlčici jsem rozhodně neznal. Nepřišla mi ani nijak povědomá, tak co se tady děje? Co je zač? Netušil jsem, ale strašně mě to zajímalo. Měla na krku i náhrdelník, který jsem si chvíli prohlížel. Tahle určitě nepatří k nám. Měla takové divné pižmó, byla načichlá svou smečkou až moc. Co to znamenalo? Že by to byla alfa? Měla celkem specifický pach. "Ano, Lilac už je doma." Kývl jsem na její otázku. A hned bych se za ní vydal zase, je s ní bžunda. Povzdychl jsem si, neboť jsme se rozdělili ne moc šťastně. Ztratil jsem ji.
Vyzvídal jsem, zda-li něco magického umí, nakonec nechala vyvolat jen kytku ze země. "To je docela průda." Prozradil jsem a kecl si na zadek. To už jsem viděl, nic jiného neumí? Ach jo. Mluvil jsem na sebe a byl celkem zklamaný z jejího magického čísla. Meinere uměl lepší fórky.
Každopádně, co čert nechtěl, oni někam šli? Makadi se mě zeptal, jestli jdu taky. Chtěl jsem se zeptat kam, ale vlčice se už točila směrem k Asgaaru. "Tak jo, třeba zase uvidím Lilac." A radostně jsem zvedl svůj zadek, který bokama kmital sem a tam. Zařadil jsem se vedle vlčice a házel po ní zvědavé očko. "Odkud jsi?" Zeptal jsem se a pak pohlédl zpátky na Makadiho, vládce všech pekelných psů. "A o tobě taky nic nevím." Řekl jsem bez ostychu, co na srdci to na jazyku, právě jste uzavřeli smlouvu s ďáblem. Aneb je radost se mnou cestovat, jsem jako malý šuplík, který musíte mít pořád sebou. Nebo že bych byl jako toaletní papír? Bez toho se svět přece neobejde.

// Asgaar

3.magie: Dozvědět se od někoho, jakou má speciální magii. (3 body)

// Borůvkový les

Běžel jsem za Makadim, který šel s nějakou neznámou vlčicí. Pachově jsem jí neznal, ale rozhodl jsem se ji poznat. “Tak počkejte na mě!” Volal jsem nedočkavě a horlivě. Konečně jsem je doběhl, celý zadýchaný a roztřesený. Mé tlusté tělo dostalo dost dobře do těla. Pupek se mi houpal sem a tam a cítil jsem, jak mi to v něm žbluňká ze strany na stranu. Dohnal jsem je až u Ovocné tůně, kde podle pachu bylo dneska až moc živo. Zamračil jsem se, co tady asi všichni dělají? Zavrtěl jsem hlavou a rozhlédl se. Viděl jsem i Storma! Páni, toho jsem tak dlouho neviděl. Zavrtěl jsem však hlavou, teď jsem měl něco jiného na práci. “Nazdar Makadi a... vlčice.” Prohlížel jsem si ho i jí. On ten rozdíl mezi ní a jím nevidí? Ptal jsem se v duchu. Makadiho jsem naposledy viděl u té obří slimáčí matky. Na to jsem opravdu nerad vzpomínal. Byly to škaredé myšlenky, které jsem si do rámečku zrovna dávat nechtěl.
Vlčice byla drobná a barevná, oči jí hrály do zelených barev. “Umíš čarovat? Jsi čáryfuk vlčice? Co umíš? Ukážeš mi to?” Zeptal jsem se a nahodil úplně milý tón, jako bych ti snad ani nebyl já. Kdyby to šlo, rohy by mi právě teď vyletěly z palice. Já jsem tak sladký, já vím, ale k věci. sebevědomí jsem měl někde na stropě celého tohoto světa. Dlouze jsem zívnul, abych dal jasně najevo nudu, kterou s nimi zažívám a to jsem tu sotva minutu. “Makadi, taky něco umíš?” Kromě no... Nedokončil jsem to, neboť mi Lilac povídala, že existují vlci co mi mohou vlézt do hlavy. A to by asi nebyla épes rádes myšlenka.

// Bez svolení přeskakuji, ale krátí se čas dnešního dne. :’D

// Řeka Mahtae

Wizku mi vysvětlila, že na pohlaví nezáleží a klidně můžu mít rád samce. Hodil jsem po ní velice divný pohled typu - To myslíš vážně? To je divný, na co teda máme vlčice? “Když má rád jen samce, proč bere do smečky i vlčice?” Teď jsem měl v hlavě dobrej čurbes, měl jsem za to, že Borůvková smečka je jako jedna velká swingers párty.
Pomlouvali jsme zrovna Makadiho, když mi Eizku vysvětlovala, že si ho nemám dobírat kvůli tomu, že si myslí, že je samice. Chceš mi sebrat mou jedinou zábavu tady? Pohlédl jsem na ni, ale nakonec jsem poslušně kývl. Ovšem drzý výraz mi nechyběl. Wizku jsem měl rád. Co tvé oči nevidí... Očka se mi blýskala čertovinou.
Na její poznámku jsem vyplázl jazyk. ”To radši budu navždy sám. To bych pak nemohl mít vlčata.” V tom mě napadalo, jak se asi ty vlčata dělají? O tom až jindy. Na magie se stačil jen soustředit, to můžu taky trénovat už teď! Wizku u ale zatáčela za Blueberrym. Neee... Zasténal jsem a podíval se na vlčci. ”Půjdu se podívat po Makadim, jestli tu je! V rámci... ehm.... dobrých vztahů!” Vymyslel jsem si výmluvu a rozběhl se za čerstvým pachem. Cítil jsem jich víc, ale netušil komu patří, to ale nevadí, třeba se trefím. Za chvíli jsem již viděl dva zadky jak se šinou k tůni. “Počkejte na mě!”Maliny jedny. Jindy bych řekl čau banáni, ale tohle slovo jsem zatím bohužel neznal.

// Ovocná tůň

// Medvědí jezero

Dával jsem jednu mohutnou tlapu za druhou a tím vytvářel systematický pohyb neodolatelného mladého pána. Wizku se mě zeptala na divnost, naklonil jsem hlavu. “Divný asi nebylo to nejlepší slovo.” Zamyslel jsem se a zavrtěl hlavou, to správné slovo mi chybělo. Každý byl svým způsobem divný, ale každý byl divný jinak. Zeptal jsem se i na Berryho, vzhledem k tomu, že je to má první smečka. Tak je snad v pořádku mít jen jednu alfu? Makadi? Zděšeně jsem se podíval na Wizku. Makadi je převlečený zlo! Ale... s Blueberrym i Makadim to lepší nebude. “Vždyť to jsou oba samci, ale Makadi to jen neví, ale jak to může nevědět?” Zeptal jsem se Wizku a celkem se zdráhal znát odpověď. Zeptala se i mě, zda mám nějaké zalíbení. Zavrtěl jsem hlavou. Měl jsem dvě dobré kamarádky, Lilac a Tati, ale tím to haslo. “Asi je fajn mít někoho po bolu, aby nezůstaly vlčata jen na jednom hladovém krku. Ale... proto je asi lepší ani nikoho nemít, pak nehrozí, že budoucí vlčata neztratí mámu, nebo tátu.” Byl jsem už zkrátka poznamenaný tím, že nás matka vykopla. Bral jsem si to k srdci víc, je lepší se nezamilovat, i když já na to měl ještě fůru času. Stejně to nakonec odnesou jen vlčata.
Šli jsme zpátky do Borůvkového lesa, aspoň tak mi to Wizku řekla. Přikývl jsem, už mě celkem i bolely ťapky, takže odpočinek jsem jen uvítal. Nabídla, že můžeme jít na výlet zase zítra. “Dobře.” Přikývl jsem. Pak už jsem dostal školení ohledně Smrti, dokonce i S ukázkou magie. Nadšeně jsem sledoval jak vodu, se kterou si Wizku hrála. “Jak to ovládáš?” Nešlo mi to do hlavy. To stačí myšlenka a ono se to pak samo děje? Medvěd! O něm mluvil Meinere! Vzpomněl jsem si. A tak jsem se raději zařadil vedle Wizku a pomalu si blížil k lesu, tady jsem to už velmi dobře znal.

// Borůvkový les

1. území:Navštívit co nejvíce vodních ploch (jezera, tůně, óázy) za 24 hodin. (3 body) Medvědí jezero

// Ohnivé jezero

Měl jsem mu to za zlé, o tom žádná. On to měl zkrátka dané trochu jinak a dokázal to podat způsobem, který se mi protivil. “Je prostě takový divný.” Možná mu jen musím přijít na kloub, ale moc se mi do toho nechtělo. Měl jsem ho už za starého páprdu, se kterým není absolutně žádná řeč. Kdo ví co se mu motá v hlavě. “Proč myslíš, že nemá žádnou druhou polovičku?” Nikdy jsem ho s jinou vlčicí neviděl, což mě celkem zaráželo. Co když zneužívá vlčata? Už vím proč je Gavriil oblíbenec. Uvědomil jsem si jeden celkem závažný fakt.
Za můj plavecký výkon se opět dostavila pochvala. Chvála mi voněla, jen sem s ní! To už jsem byl ale na břehu a za noční tmy se slunil. Mezi tím mi Wizku vysvětlovala, co je Smrt zač. Je zlá a měl bych se jí při nejmenším vyhnout. “A co nabízí za zboží?” Vyzvídal jsem. “Když je tak zlá a vlci tam chodí, musí umět fantastický kusy.” Napadlo mě. To už jsme dorazili k dalšímu jezeru. Zvědavě jsem se zahleděl na klidnou hladinu. Cítil jsem tady ale něco jiného... obrovský černý stín nedaleko nás. Za chvíli jsem slyšel řev z druhého konce břehu. “Co to bylo?” Že by zvíře typické pro toto jezero? Wizku se tu ale nezdržovala, raději si ti špacírovala zpátky na sever a tak jsem se hnal rychle za ní.

// Mahtae

1. území:Navštívit co nejvíce vodních ploch (jezera, tůně, óázy) za 24 hodin. (3 body) Jezero Ohnivé

//Medvědí řeka

Třpytila se v dálce hladina vody, já kráčel stále blíž a blíž, už abychom tam byli. Krátil jsem si chvíli tím, že jsem se Wizku ptal na její sourozence, údajně měli moc dobrý vztah. Přikývl jsem, to bylo fajn, že měla rodinu, i když nežila většina zde. Navíc přiznala, že ráda mé sourozence pozná. "Nebo bychom mohli udělat průzkum po smečkách! Aspoň je budeme znát všechny a já se do nich můžu podívat, jestli tam mí sourozenci náhodou jsou. Šel bych sám, určitě bych to zvládl, ale Blueberry by mi zase dal držkovou." Řekl jsem celkem nafoukaně. Sic jsem si Berryho slova k srdci moc nebral, ale nechtěl jsem dělat zbytečné peklo. I tak bude určitě dělat haló z toho, že jsem zase v čoudu.
Podle jejích slov byly její sny také zvláštní, většinou jí někdo pronásledoval. Zajímavé. Nechtěl bych mít takový sen, určitě to musela být špatná zkušenost. "Nezní to úplně ideálně." Vypustil jsem, ale to už jsem se radostně rozbíhal k jezeru. Doslova jsem tam vpálil, vlny se ode mě jen hrnuly. Za chvíli jsem už necítil zem pod sebou, začal jsem okamžitě zběsile kopat. Snažil se udržet rovnováhu, ale... ponořil jsem se. Chvíli po mě byly vidět jen bublinky, ale pak, pak jsem se vzchopil! Hlava mi vyčuhla ven, byla to makačka, kopal jsem o sto šest. Jenomže jsem kopal málo, malý prostor, proto jsem se neustále dostával pod vodu. Jakmile jsem na to přišel, dělal jsem dlouhé pohyby nožkama. To mi dodávalo dostatek prostoru, abych se nemusel topit. Frkl jsem a při tom mi vyletěla voda nosem. Udělal jsem kolečko a vyčerpaně plaval zpátky k Wizku. "Je to makačka!" Zvolal jsem na ni než jsem se opět dotkl břehu.
Otřepal jsem se a kecl si na zadek, unaveně. Byl jsem celý zďáblý, ale musel jsem se ještě držet na nohou, neboť Wizku byla při síle a pochodovali jsme dál. "Řekni mi něco o Smrti, znám jenom Života, ale Smrt ještě ne, jaká je?" Zeptal jsem se.

// Medvědí jezero

//Úzká rokle přes Mahtae

Zeptal jsem se Wizku na její sourozence, její odpověď mě celkem překvapila. Prý měla hodně sourozenců, což znamenalo velkou rodinu, ovšem zde je jen její sestra. I v Borůvkovém lese poctila svou návštěvou, ale já jí nezastihl, podle všeho blázen. Těch na světě chodí. Podotkl jsem, jako naprosto moudrý kluk. Nezáleželo na tom, kde sourozenci jsou, hlavně že jsou. "A měli jste dobré vztahy?" Zeptal jsem se. S Ayshi očividně ano, ale se zbytkem? Kdo ví, jaké mohly mít vztahy, já si nestihl ze svými sourozenci žádné udělat, možná to byl úděl mé smůly.
Pak jsem dostal další lekci ohledně plavání. To už jsme společně šli kolem řeky, která navazovala na louku. Očividně se blížíme k dalšímu jezeru, tudíž jsem opět dobré rady vstřebal. "Zkusím to." Broukl jsem, i přes to že byla noc jsem se plavání nebál. Vlastně jsem měl noc mnohem radši než den, proto se mi tohle dobrodružství líbilo mnohem víc, než kdy jindy.
V tom jsem si vzpomněl, že jsem úplně zazdil její otázku ohledně mé noční můry. Zamyslel jsem se, trochu se mi to mlžilo, ale pointu jsem měl přímo před očima. "V zimě jak jsem přišel jsem se propadl do zamrzlé tůňky, zdálo se mi že je už léto, tak jako teď. A u tůně byla divná vlčice, tekla jí z očí černá, naháněla mě kolem tůně, do které jsem spadl. Voda v ní však byla úplně černá a natahovaly se po mě vlčí tlapky. A pak jsem se probudil." Možná jsem moc fantazíroval, nebo jsem měl jen zkrátka smůlu na noční můry. Nebylo to zrovna něco, čím bych se chtěl přímo chlubit. Neznělo to ani kdo ví jak skvěle. "Co nejhoršího se zdálo tobě?" Zeptal jsem se a při tom na ni pohlédl. V dálce jsem už ale slyšel šum vody, nedočkavě jsem vyhlížel první vlny.

// Ohnivé jezero, sláva! :D

//Jezero Nahi

Wizku mi prozradila, že ví o co se jedná a že když budu potřebovat, mám se na ni obrátit. Vděčně jsem se na ni podíval a přikývl. "Ty máš nějaké sourozence? A jsou tady?" Vyzvídal jsem, kdo ví jací sourozenci jí mají na svědomí. A tropili jako malý také hlouposti? To je otázek. Měl jsem jí fůru, já nebyl žádný zdrženlivý chlapík. Dokázal jsem se bavit, ovšem musel jsem mít náladu a díky bohu tu jsem dneska měl. Měl jsem náladu možná i na rozdávání, dobrá nálada ze mě čišila.
Můj lov se tak úplně nevydařil. S uchem od zajíce jsem zdrhal honem rychle za Wizku, která se rozhodla můj ne úplně podařený lov zachránit. Za chvíli jsem viděl Wizku se zajícem v tlamě, jak ho pokládala přímo přede mě. "Jů!" Radoval jsem se a při tom se do zajíce s chutí pustil. Byl tak šťavnatý, mnohem lepší než ryba! i tak jsem ale dostal pochvalu od Wizku, údajně to nebylo špatné. Vysvětlila mi, že nejdůležitější je jít zvířeti po krku, což jsem nevěděl. Okamžitě jsem začal kývat. "Příště to bude určitě lepší." Musel jsem si to říct a když mi sdělila, že za chvíli budu moct jít i na vysokou, byl jsem štěstím bez sebe. I když jsem na lov nebyl tak úplně stavěný, na lov na vysokou jsem se určitě těšil, byla to další zkušenost, která mi chyběla.
Zeptala se mě, co chci dělat teď, pokrčil jsem rameny. Klusal jsem si to již vedle Wizku dál, neměl jsem tušení, co bych tak chtěl dělat. "Možná bych zkusil ještě to plavání jednou." Sic jsem měl ve vodě nedůvěru, ale bylo na čase se jí pořádně postavit. Co jiného taky? "Ty ovládáš vodu?" Zeptal jsem se jí. Vzpomněl jsem si totiž, jak Tati komentovala Astu, že má stejné oči jako ona a že ovládá vodu, tak jsem se chtěl ujistit, jestli to je pravda.

// Medvědí řeka


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 17

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.