Příspěvky uživatele


< návrat zpět

Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 48

// Blueberry přišel za Taem, takže i za vámi. :)

Tati měla odmítavý postup. Začínal jsem být netrpělivý, Wizku se mě pokusila uklidnit s tím, že z toho vyroste. Přikývl jsem. Tímto jsem to bral jako uzavřené. Já se snažil, řekl jsem vše, co jsem měl na srdci. Zbytek byl už na ní a taky na Wizku. „Náš les hořet nebude, uvidíš,“ dodal jsem pak. Wizku se k Tati pak ještě přiblížila a něco jí šeptala. Zamračil jsem se, neměl jsem rád šuškání. Ale byla dobrá pečovatelka, to jsem jí nemohl upřít.
Uslyšel jsem kroky, otočil jsem se za nimi. Oči se mi rozzářili. Tohle bylo jediné vlče, které jsem chtěl vidět a měl jsem ho opravdu upřímně rád. Vyrostl, byl větší, než jsem si ho pamatoval. Ale to bylo jedině dobře. Přitulil se ke mně a já mu ten dotek nadšeně opětoval. Náklonost jiného mi chyběla hrozně moc. Cítil jsem se jako hrdý táta, což mě vyvádělo z míry, jelikož jsem vlčata neměl vůbec rád. Ale on byl… můj? „Gavrille! Já tě tak rád vidím. Už jsem se o tebe bál, ale byl jsem si jistý, že budeš v pořádku, když jsi byl s Naomi. Dokonce jsi vyrostl!“ Měl jsem trochu problém rozumět tomu, co říkal. Ale to hlavní jsem postřehl.
Naježil jsem se, když Wizku utrhla větev jednoho z borůvkových keřů. Tohle byla přeci pýcha našeho lesa, žádné trhání a ničení! Přes to jsem nic neřekl a doufal, že už to nikdy neudělá. „Měli bychom ti sehnat něco lepšího,“ mrkl jsem na něj. „Konečně se tu sem tam objeví nějaký zajít nebo lasička!“ Vrtěl jsem ocasem. „Určitě bys to už zvládl i sám ulovit, co ty na to?“
Wizku se rozběhla za Tati, která se rozhodla odejít. Ještě za mnou zavolala humornou poznámku, nad kterou jsem se zasmál. „Měj se Wizku!“ Doufal jsem, že ji brzy uvidím. Náš předešlí rozhovor se mi velmi líbil a Wizku se dostala na listinu přátel, dokonce možná i potencionálních partnerů. Ovšem zde byla poměrně nízko, kvůli tomu, že momentálně šílela po Lilith. (Asi.) A já měl na mysli spíše Makadiho a tak trochu jsem pořád myslel na Naomi, i když její dlouhá absence mi umožnila na naše pouto pozapomenout.
Aniž bych se nadál, ve vzduchu se začalo mísit nepřeberné množství cizích pachů. Tiše jsem zavrčel a podíval se na Gavriila. „Cítíš to? Je zde nějak moc cizinců. Musím to zkontrolovat. Můžeš jít se mnou, nebo tu počkej,“ pohodil jsem ocasem. „Budu se ti věnovat, jakmile to omrknu,“ otřel jsem se mu čumákem o tvář a pak se rozběhl směrem, kde jsem cítil nejvíce pachů. Povšiml jsem si také, že se vrátila Naomi. Výborně, těšil jsem se, že za ní pak půjdu.

Narazil jsem na Tae a nějaké cizí vlky. Usmál jsem se na něj, snažil jsem se tvářit mile, i když jsem byl dost rozhozený. Nehodlal jsem se s ním již bavit o tom, ať se drží ve smečce. Já mu dal již dost rad o tom, že se tu pohybují nebezpeční vlci. Pokud si myslí, že je dobrý nápad se všude toulat sám – do toho. „Zdravím vás. Vidím, že se o vás již Taenaran postaral a hlídá území,“ mile jsem se na něj usmál. Byl skvělý, opravdu dělal to, co jsem mu řekl. Ne že by měl šanci proti nepřátelům. „Já jsem Blueberry, alfa této smečky. Mohu se zeptat, co vás sem přivádí?“ Pohled mi sklouzl k vlčkovi. „Vše v pořádku? Cítil jsem zde mnohem více pachů,“ rozhlédl jsem se po okolí a čekal na jeho hlášení.

// Omlouvám se, že nereaguji. Napíšu zítra dopoledne, přes víkendy jsem většinou pryč. 3

SPRÁVNÉ ODPOVĚDI

Děkuji Wizku a Makadimu za účast v hádací části. Vedli jste si dobře! 3 Odměny jsou v řešení, brzy budou rozdány. Ale nyní k správnému řešení.

PRVNÍ ČÁST (- by Taenaran)



Druhá část (- by Makadi)

1. Jak vytrhnout velrybě stoličku

2. Doba ledová: Úsvit dinosaurů

3. Kladivo na čarodějnice

4. Jak vycvičit draka

5. Mlčení jehňátek

Třetí část (- by Wizku)



Čtvrtá část (- by Blueberry)

1. Rain Man

2. Muž na měsíci

3. Million Dolar Baby

4. Le Mans '66

5. Jak jsem poznal vaši matku

Tati mě stále neměla ráda a zaslechl jsem jistou drzou odpověď. Nelíbili se jí mé rudé oči? Snažil jsem se s ní soucítit, pochopit to a nezlobit se. Věděl jsem ale, že takhle to nemůže jít do nekonečna. Navíc, nejsem jediný vlk s magií ohně, kterého kdy potká. Musí si na to zvyknout, než to někdo použije proti ní. „Rozumím tomu, že ti někdo velmi ublížil. Byli to vlci s magií ohně? Měli rudé oči? Muselo to být hrozné. Ale já nejsem oni, nemám s nimi nic společného a jak říká Wizku, má magie ti může být jedině k užitku,“ chvíli jsem se odmlčel. „Představ si, že by jsi potkala někoho, kdo by tě neměl rád jen proto, že je tvůj kožich hnědý. Ty jsi se tak narodila, jsi taková a nemůžeš to změnit. A i když jsi nic neprovedla, stejně by tě kvůli tomu někdo neměl rád. Určitě by tě to mrzelo. A já to mám stejně. Mé oči jsou rudé, ale nic jsem ti neprovedl a ani neprovedu. Neublížil bych nikomu, kdo je v mé smečce,“ věděl jsem, že to bude chtít více času. Ale nebyl jsem zrovna milovník vlčat, takže jsem neměl ani příliš trpělivosti a pochopení. Přes to jsem nebyl idiot a snažil jsem se mluvit jemně a mile. „Nemusíš se ničeho bát.“
„To mě mrzí,“ podíval jsem se po Wizku. Bylo by vhodné, aby se všem vlčatům věnovala stejně. Na druhou stranu, Aranel byla také pečovatelka a měla mít vlčata na starost. Přes to to vypadalo, že Wizku se může přetrhnout. „Neviděla jsi Gavriila?“ Zeptal jsem se mimoděk. Byl by to fajn kamarád pro Tati.
Zasmál jsem se. Chtěl jsem Tati vysvětlit, co jsou ty věci, ale Wizku mě předběhla. Pokýval jsem. „To vám budu snad závidět, že nejsem taky dáma,“ povzdechl jsem si zasněně. Chtěl bych zažít dámskou jízdu. Můj parťák pořád spal a Makadi zmizel s Laurou.
Zeptala se, jak to jde. Nedodala s kým, ale hádal jsem, že myslí Makadiho. Naprázdno jsem nejistě polkl a jen pohodil rameny. „Netuším. Je těžké určit, co si vlastně myslí. Ale určitě to nevzdávám!“ Moc se mi na to líbil. „A co ty?“ Byl jsem zvědavý, zda již zjistila něco o Lilith. Nebo jestli se jejich vztah někam posunul.

Tati se mě stále bála. Tedy, neutekla daleko s pláčem jako minule, ale nechtěla se na mě ani podívat. Vlčice si to vlče odvedla domů, díky čemu jsem s ní chvíli zůstal sám. „Všechno v pořádku, Tati?“ Usmál jsem se na ni mile, i když ke mně byla zády. „Líbí se ti u nás ve smečce? Jsou na tebe všichni hodní?“ Moc jsem netušil, jak s ní mluvit. Byla pro mě jako mimozemšťan. Naštěstí mě od této trapné chvíle zachránila Wizku, která přicházela s Taem. Ten se ale na poslední chvíli oddělil. Zamračil jsem se. Toulal se víc, než by se mi líbilo. Klidně bych ho mohl vykopnout ze smečky a ani bych si toho nevšiml. „Zdravím!“ Řekl jsem Wizku s úsměvem. „Kam utíkal Taenaran?“ Zeptal jsem se na začátek a pak poslouchal její hlášení o výletu. „To zní parádně, jsem rád, že se učíte nové věci. Jsem na vás oba pyšný,“ mrkl jsem po ní. Tak jsem si představoval správného pečovatele. Rozhlédl jsem se okolo, kam zmizela Aranel. A kde se sakra toulá Naomi s Gavriilem? Gavriil byl nejspíše jediné vlče, které mě mělo aspoň trochu ráno.

DRUHÁ FÁZE

Děkuji všem, kteří zaslali své hádanky. Nyní je fáze hádání - může se jí zúčastnit kdokoliv, včetně těch, který hádanky nezaslali. 3

PRVNÍ ČÁST


DRUHÁ ČÁST


TŘETÍ ČÁST


ČTVRTÁ ČÁST


Odpovědi prosím posílejte do vzkazů s předmětem ODPOVĚDI. Prosím také o označení částí, ať se v tom trochu vyznám. 1 Čas máte opět týden, tedy do 9.7.

Držím palce!

„Odvaha je často jen prostá pošetilost,“ souhlasil jsem s Makadim. Odvaha je dobrá vlastnost, pokud jste silní a máte šanci vyhrát. Pokud jste malé vlče, tak to není odvaha, ale stupidita.
Užíval jsem si ten dotek, dokud se Makadi neodtáhl. Všiml jsem si, že se tváří provinile a je z toho sám překvapen. Zavrtěl jsem hlavou. „Nic se nestalo, to je v pořádku, dobře? Jsem tu proto, abych vás chránil. A to klidně vlastním tělem,“ zasmál jsem se. Doufal jsem, že si z toho nebude nic dělat. Navíc Wizku i se svou šílenou sestrou odešla a já byl rád, že bude zase klid. Věřil jsem, že je jinak úplně neškodná a nemusím je jít hlídat.
Makadi chtěl jít s Laurou do Asgaaru, já už jít ovšem nemohl, protože jsem uslyšel zavytí cizince. Povzdechl jsem si. „Klidně můžeš jít, Makadi,“ usmál jsem se na něj. „Doufám, že se brzy uvidíme. Povinnosti volají,“ řekl jsem potom a rozběhl se směrem, odkud se neslo vytí. „Krásný den, Lauro,“ dodal jsem ještě.
Narazil jsem na neznámou vlčici, neznámé vlče a Taenarana s Tati. Proč se kolem něj pořád poflakují cizinci? U Tati jsem trochu znejistěl, netušil jsem, jestli se zase nedá na úprk. „Zdravím,“ pozdravil jsem všechny přítomné a zadíval se na vlčici. Tak nějak jsem odhadl podle rozhovoru, o co se jedná. „Poslední dobou se ty vlčata nějak toulají,“ pousmál jsem se mile a sledoval ji. Nedávno zde byla další vlčice, co nějaké hledala. „Jsem rád, že jste se v pořádku našli,“ zůstal jsem na ni koukat, zda má i další důvod návštěvy.

Přikývl jsem. „Děkuji. Budu rád, když jí k tomu něco řekneš. Osobně bych to s Elisou řešil nerad,“ naprázdno jsem polkl. Neměl jsem z ní až takový strach, ale neměl jsem rád konflikty. Kdyby bylo potřeba, samozřejmě bych se jí postavil. Ale byla mi nesympatická. Z každé věci musela dělat konflikt a to já neměl rád. Arcanus taky nebyl dvakrát příjemný. Oba se chovali, jako by sežrali všechnu moudrost světa. To jsem ale samozřejmě nehodlal říkat nahlas.
„To zní jako dobrý plán. Uvidíme, kdy se probudí. Má toho za sebou taky dost,“ zasmál jsem se a zadíval se tím směrem. Začínal jsem si o něj dělat trochu starosti.

Ta cizí vlčice se k nám přihnala, jako bychom byli staří známí. Vypadala neskutečně nadšeně, poskakovala a já jsem se musel ubránit zavrčení. Wizku ji představila jako svou sestru. Celý jsem se napnul a musel jsem se hodně držet, abych na ni nekřičel. „Zdravím, já jsem Blueberry. Alfa této smečky,“ zadíval jsem se na ni. Co to bylo za chování? Poslední kapkou bylo, když olíznula Makadiho. Ten na to reagoval úprkem do strany a namačkal se na mé tělo. To mi bylo velmi příjemné a na chvíli jsem se zasnil a ignoroval toho blázna. „Shhh, to je v pořádku, nic se neděje. Už to znovu neudělá,“ pohladil jsem jej opatrně ocasem a zamračil se na tu vlčici. „Nevadí to, pokud se tu zdržíš. Ale prosím – klid,“ poslední slovo jsem řekl poměrně důrazně. Zadíval jsem se na Wizku, ať s tím něco udělá.

Poslouchal jsem její vysvětlení o případu Lucy. Chtěl jsem vědět, jestli je tak pitomá, nebo má problém s námi. Trochu jsem zapochyboval o tom, co znamenají ty její dny. Já měl své dny pořád! Pořád jsem to byl já. Rozhodl jsem se to ale raději neřešit, aby to nevypadalo, že něčemu nerozumím. „Dobře, děkuji za upřímnou odpověď. Znám vlčici, která se chová dost podobně, ale pod tím vším je jen strach z toho, že jí ublíží. V každém případě, pokud ji uvidím znovu, budu očekávat jiný přístup,“ odmlčel jsem se. „My ve smečce nikoho protivného nemáme a vlastně momentálně ani žádné vypjaté vztahy,“ od toho co Tailla zaklepala bačkorama. „Ty vypadáš velmi přátelsky, to se mi líbí,“ pochválil jsem ji spokojeně.
„Určitě můžete jít, to by bylo skvělé. Taky bych se k vám rád podíval,“ usmál jsem se a mrkl po nich. „Jen momentálně je můj beťák v hlubokém spánku,“ musel jsem se pousmát. No jo, už to byl stařec. Ale taky jsem nechtěl, aby šel Makadi zase pryč. Byl tak krásný a nejraději bych si ho vystavil na poličce.
Zavrtěl jsem prudce hlavou. „Určitě jsi tam nebyla navíc. Cítil jsem se mnohem líp, když jsem věděl, že je Taenaran pod kontrolou. Je to výletník, jak jsi říkala,“ zavrtěl jsem nad tím hlavou. „Myslel jsem si, že ho to po setkání s tím mordovačem přejde. A ono nic,“ povzdechl jsem si. Ale zas by tu bylo aspoň o hladový krk méně. A Tae nevypadal, že z něj vyroste mrštný lovec. „Ale věřím, že jsi skvělá opatrovatelka,“ mrkl jsem na ni. Byl to neschovávaný kompliment. Oh bože, viděli jste už jeho kožich? Možná jsem trošku tlačil na pilu, ale Makadi byl… Makadi. Už jsem za tu krátkou chvíli pochopil, že narážky a pomalá cesta bude dlouhá cesta. A já neměl tolik času, chtěl jsem se tulit ihned.
Ucítil jsem cizí pach. Napřímil jsem se a všiml jsem si v dálce již dvou postav. Musel jsem působit jako super alfák, takže jsem se napřímil a čekal, kohopak mi to Wizku vede.

// Prosím, přeskočíte Lorenza? 4 Dnes to vůbec nestíhám, zítra nejspíš také ne :(

Vlčice byla velmi-velmi přátelská, díky čemuž jsem se uvolnil. Takhle se mi to líbilo, když byli vlci pozitivní a příjemní. Proč by měl být každý nabručený a dokazovat si, že on je větší frajer než ten druhý? Tyhle souboje o největší ego mě vůbec nebavili – hlavně když bylo jasné, kdo je vítěz. Elisa byla nepříjemná tak nějak permanentně a Arcanuse mi bylo líto, že s ní musí žít, takže jsem neměl čas na to, abych hledal jeho negativní vlastnosti.
„Děkuji Ti, že ses ve vší slušnosti představila. Opravdu si toho cením, jelikož je to dle mého skvělá dohoda. Nechci to myslet zle, ale rád bych se zeptal – nedávno nás navštívila Lucy z vaší smečky,“ odmlčel jsem se. „Ta bohužel nebyla natolik přátelská a chovala se poměrně nevhodně. Je to u ní běžné chování? Hádala se tu s malým vlčetem, což mi přijde trochu… dětinské?“ Nechtěl jsem nijak urazit její rodinu takhle zhurta. „Jak jsem říkal – nemyslím to zle a nechci nikoho urazit. Jen mi to teď popravdě leží v žaludku,“ zadíval jsem se na ni. Byla to přeci jen Beta, měla by k tomu mít co říct.
„Klidně se tu můžeš zdržet,“ řekl jsem po její narážce na osamělost. Také by se mi hodila nějaká společnost a třeba se jí ještě podaří rozmluvit Makadiho, který teď bohužel stichnul. Otočil jsem se přímo na něj. „Děkuji ti, že jsi dala pozor na Tae. Byl hodný?“ Usmál jsem se mile.

Aranel se ptala na naši dohodu se sousedy. Jistě, že to mohla vědět. Kdokoliv to mohl a měl vědět. "Byla zde Elisa s Arcanusem. Chtěli mluvit o tom, že se v okolí pohybují nebezpeční vlci a bude výhodné jak pro ně tak pro nás, pokud uzavřeme dohodu. Ta spočívá v tom, že na sebe budeme dávat vzájemně pozor," řekl jsem to velmi zjednodušeně. "Budeme se upozorňovat, pokud zjistíme něco nového. Můžeme si pomoci s lovem. Či si vodit vzájemně vlčata, aby se socializovala. Nejvíce nás pravděpodobně ovlivní to, že jsme se dohodli, že můžeme vzájemně procházet územím - samozřejmě rychle a na kraji," podíval jsem se na ni. "Přišlo mi to jako vhodné, vzhledem k tomu co se tu děje. Storm s tím také souhlasil. Navíc, nejsme zrovna největší smečka," doufal jsem, že se to brzy změní.
Zavětřil jsem cizince. Zvedl jsem hlavu a zaujatě jsem se tím směrem podíval. "Myslím, že máme návštěvu. Omluvíš mě?" Usmál jsem se na Aranel a rozběhl jsem se směrem k Makadimu a nově příchozí.
Zastavil jsem se ve slušné blízkosti od obou, ohromen tím, co se doneslo k mým uším. Makadi opravdu hovořil. "Zdravím!" usmál jsem se na ni. "Mohu se zeptat na důvod tvé návštěvy?" cítil jsem z ní pach Asgaaru. Proto jsem byl milý. "Já jsem Blueberry, místní alfa. Odhaduji, že přicházíš s Asgaaru?"

Zdravím vás spolusmečkovači!

Zalíbily se mi piktogramové smajlíkové hádanky, které na Gall párkrát proběhly. Rozhodla jsem se, že je zkusíme aplikovat také do jednoduché smečkové akce! Uděláme si to ovšem trošku jinak. Byla bych ráda, aby jste měli všichni možnost jak hádat - tak dávat hádanky.

PRVNÍ FÁZE

První fáze této akce bude tedy vymýšlení samotných hádanek. Poprosím vás, aby každý z vás vymyslel alespoň 5 hádanek a poslal mi je do vzkazů s předmětem HÁDANKY. (Samozřejmě i s odpověďmi.) Můžete použít buď klasické emoji, nebo pro odvážnější - nakreslete si je samy! A obsah hádanky? Může jít o cokoliv. Název knihy, písnička, film, pořekadlo. Cokoliv vás napadne a je to veřejně známé. Na vymýšlení máte čas do středy 24. 6.

Pravděpodobně bude nejideálnější napsat celý text na mobilu - se smajlíky, udělat screenshot a ten následně poslat. O:) Pokud by se naskytly technické potíže, dejte vědět!

Následně bude fáze druhá, hádací.

✋ a pusu!

Spokojeně jsem si oddychoval, v domění že les je stále krásně prázdný. Když jsem ale procitl, do čenichu mě udeřila celá symfonie pachů. Donutilo mě to pochopitelně otevřít oči a rozhlédnout se po okolí. Nacházelo se zde asi milion vlků. Wizku s Lilith se vrátili. Taenaran s Makadim taky. Všiml jsem si, že je poblíž také Tati. Mluvila zrovna s Aranel, ale nepostřehl jsem úplně téma rozhovoru. Byl jsem pořád v polospánku. Pomalu jsem se posadil a pečlivě se protáhl. Dokonce se vrátil i Gavriil. Počkat. Střelil jsem pohledem k tomu prckovi. To nebyl Gavriil. Ani Taenaran - pokud se nerozdvojil. Povzdechl jsem si, doufal jsem, že to není další vlče, co potřebuje nový domov. Už jsme tu měli mimin dost. Podíval jsem se na Aranel, která mi v tu chvíli přišla jako nejrozumější nespící jedinec. "Ehm, ahoj," vydal jsem ze sebe ještě rozespale. "Kdo je to cizí vlče?" Doufal jsem, že mi bude schopna nabídnout uspokojující odpověď.
Zároveň jsem pohledem zabloudil k Wizku. Byl jsem tolik zvědavý, co se všechno stalo. Byla pryč tak dlouho!


Strana:  1 2 3 4 5 6 7 8 9   další » ... 48

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.