Malá zrzavá koule chlupů s roztomilým kukučem, jejíž kožíšek vypadá jako nepovedené malířské plátno pocákané bílou barvou – seznamte se, právě jste narazili na Reeve. Hm, že už jste ji někde potkali? A že se chová jako někdo úplně jiný? Ano, přesně tak. Pokud bych měla shrnout povahu Reeve jedním slovem, byl by to… chaos. Její povaha se vskutku podobá neuvěřitelnému a stěží zvládnutelnému chaosu. V téhle malé, lišce podobné slečně se mísí snad všechny pozitivní i negativní povahové rysy, které si jen dokážete přestavit. Je jeden velký protiklad. Jednou se chová tak a podruhé jinak, není vůbec jednoduché se v ní vyznat a ještě těžší je ji pochopit.
Nejvýznačnější schopností Reeve je takzvané zrcadlení. Vzhledem k tomu, že je mládě, učí se vše po vzoru dospělých. Znamená to tedy, že tak, jak se budete chovat vy k ní, tak se i ona s největší pravděpodobností bude chovat k vám. Opakuje slova, která slyší od ostatních, snaží se své dospělé vlčí vzory, případně své vrstevníky napodobit v každodenních situacích a životní zkušenosti získává především přístupem pokus-omyl. Jako u každého mláděte se její chování a povaha bude formovat a přizpůsobovat prostředí, v němž bude vyrůstat a naučeným vzorcům chování.
Ve světlých chvílích by se dala popsat jako milá, přátelská a upovídaná dušička. Někteří dokonce říkají, že kdyby radost byla žijící a dýchající bytostí, vypadala by přesně jako Reeve. Nemluvě o tom, jak ráda se seznamuje a co víc, ještě raději si povídá. Pokud si potřebujete s někým promluvit, tahle mladá slečna je vždy k dispozici. Dokáže se bavit hodiny a hodiny, dokonce i o úplných hloupostech, když na to přijde. Dala by se tudíž zařadit mezi extroverty, neboť se většinu času obklopuje společností a jen velmi málo ji potkáte samotnou.
I když to tak nevypadá, ze začátku se k cizincům staví s jistou dávkou skepse. Nedůvěřuje slepě každému, koho potká, ale není těžké si ji přiklonit na svou stranu. Její srdce je otevřené pro každého, kdo o to jen trochu stojí. Její loajalita a oddanost sahá až za hranice možného, dýchala by pro Vás.
S tím souvisí i potřeba někam patřit, být součástí nějaké větší skupiny vlků. Smečkový život je přesně to pravé ořechové pro ni. Jako tulák by pravděpodobně velmi trpěla. V otázce dominance a submisivity je velice flexibilní. Pokud situace vyžaduje submisi, stává se z Reeve submisivní jedinec. Když je potřeba dominantního vlka, Reeve se okamžitě ujímá vedení. Tento úkaz je velmi vzácný a jedinci s podobnou schopností bývají ve smečce velmi ceněni, neboť jejich vlastní dominance není důvodem problémů v hierarchii.
Její temnější chvíle ale už tak radostné nejsou. Reeve trpí, když je sama a má panickou hrůzu z toho, že opět bude opuštěná. Její dušička se potýká s extrémním majetnictvím hraničícím až s paranoiou. Sobecky si uzurpuje ostatní vlky pro sebe, označuje si je jako „své“ a odmítá se jich po dobrém vzdát. Nikdy byste nevěřili, že tahle roztomilá tvářička dokáže být zlá a pomstychtivá, když si dovolíte jí někoho „ukrást“. Nemluvě o tom, když ublížíte někomu, koho si označila jako „svého“. Až přehnaně se fixuje na vlky, kteří jsou jí blízcí, a nutně s nimi potřebuje trávit veškerý svůj čas. Pro ostatní to může být velice otravné, ale ona si to jednoduše neuvědomuje. Jakmile pobere podezření, že ji chcete opustit, stává se velmi hysterickou a jedná nepřiměřeně. Obecně se to moc neví, jelikož se s tím Reeve nechlubí a snaží se s tím nějak sama vypořádat, ale bojuje s relativně dost silnými záchvaty paniky. Je mladá a neví, co se s ní děje, proto se panické ataky snaží vždycky nějak přežít a jen se modlí, aby to brzy skončilo. Celou dobu však žije ve strachu z toho, že přijde nějaký další. Každá epizoda je pro ni opravdu vysilující, jak fyzicky, tak i psychicky a nějakou dobu poté trvá, než se z ní zcela vzpamatuje.

Popis vzhledu:
Na první pohled je jasně vidět, že je Reeve ještě mládě. Její tělo se neustále formuje, přičemž prokazuje určité znaky vlčecí nerovnoměrnosti. Postupně stárne a dospívá, proto není nic neobvyklého, když v některých časových úsecích její hlava vypadá větší v porovnání se zbytkem těla, případně celý její trup delší než by měl. Už nyní má však relativně dost dlouhé nohy, což svědčí o tom, že bude v dospělosti v kohoutku vyšší než vlčice průměrně jsou.
To samé platí i u srsti. Ta se postupem času obmění z vlčecí - velice jemné a nadýchané, do dospělé - tvrdší a odolnější. Není tedy žádné překvapení, když ji potkáte, že zrovna za sebou bude trousit chomáčky jemné vlčecí srsti, nebo snad že už bude mít srst na některých částech těla zcela vyměněnou a na kterých místech se bude ještě držet ona jemná a nadýchaná vlčecí srst.
Hlas má velmi jemný, dětský. Občas jí přeskakuje, ale v období dospívání se ustálí na příjemný a zvučný. Stále bude trochu výše postavený než je obvyklé, ale nebude to nijak razantní.
Zpočátku budou její pohyby váhavé, vrávoravé a nejisté, což se postupem času také spraví. Poté bude v pohybu oplývat jistotou, elegancí a lehkostí, která je pro vlky typická.

Příběh pěti vlčích sourozenců nezačal vůbec dobře. Osud si pro ně nepřipravil krásné a bezstarostné dětství, které by prožili obklopeni láskou a dostatkem. Nebyli výplodem čisté lásky dvou zamilovaných vlků a pro svou matku byli pouze přítěží a připomínkou toho, co se jí stalo. Ale to předbíhám, vezměme to pěkně od začátku…
ntheia byla mladá, nízko postavená vlčice, jejíž povinnosti se točily především okolo shánění potravy a obrany území tamní smečky. Kdežto její sestra Agape byla předurčena k životu v blahobytu po boku Cinease – syna alf, který měl velmi brzy převzít smečku po svých rodičích. Ve smečce ještě stále platily staré zákony a Agape byla pro Cinease ideální budoucí partnerkou. Byla starší, schopná, pěkně stavěná, jednoduše ta nejlepší pro syna alf. Každý z nich byl vychováván pro život, jež jim byl předem určen. Antheia však svému osudu nevzdorovala, naopak svou sestru ve všem podporovala a přála jí jen to nejlepší, čeho se jí mohlo dostat. Post v hierarchii jí vyhovoval, byla spokojená a ambice po lepším životě nikdy neměla.
Obrovský zlom nastal ve chvíli, kdy Cineas podle plánu převzal vedení smečky a měl si zvolit vlčici, s níž bude smečku vést bok po boku. Všem vyrazil dech, když Agape odmítl a místo ní si do jeskyně první den pozval její sestru Antheiu. Té se jeho rozhodnutí příčilo, považovala ho za absurdní, a kdyby mohla, odmítla by. Bohužel se příkazu svého alfy vzepřít nemohla a nezbývalo jí, než uposlechnout a jeho jeskyni navštívit. Po celém incidentu se její život vrátil do relativního normálu. Soustředila se na své povinnosti kappy a snažila se být oporou pro svou zničenou sestru Agape. Jejich vztah už ale od té doby nikdy nebyl tak dobrý.
Problém se však objevil poměrně brzy, neboť mladičká Antheia zjistila, že je v očekávání. Ve smečce zůstat nemohla, jelikož by si všichni jejího zakulacujícího se bříška všimli a její sestru by to zničilo definitivně. Nezbývalo jí tedy než utéct někam daleko, kde by vlčata mohla vrhnout a následně se jich co nejrychleji zbavit. Na roli matky nebyla přepravená, nebyla ani vychovávaná k tomu, že by snad někdy takovou roli mohla zastávat.
Vlčata vrhla po několika dlouhých měsících v malém úkrytu daleko od své smečky. Venku zrovna zuřila sněhová vánice a ona si jen přála, aby to měla rychle za sebou. Narodilo se jich pět. Pět malých, slepých kuliček. Na jednu vlčici až příliš, natož pro tak nízko postavenou a momentálně samotnou. Tři samičky dostaly jména Sheya, Taena a Reeve, zatímco dva bratři byli pojmenováni Taenaran a Maeir. Nikdo přesně neví, proč Antheia svá vlčata pojmenovala, když se jich i tak plánovala brzy zbavit.
Přestože Antheia strádala, moc nežrala a starost o tolik vlčat se na ni psychicky dost podepsala, vlčata se měla čile k světu. Reeve si užívala společnost svých sourozenců, den co den si od svítání až po setmění hráli, učili se, zdokonalovali se. Přestože jim matka nevěnovala skoro žádnou pozornost a vždy je jen odbyla, Reeve jí to neměla za zlé. Konec konců, nic jiného ani neznala. Pro Atheiu však každý pohled na vlčata znamenal utrpení. Byla připomínkou jejího vlastního neštěstí a zkaženého života. Ztělesňovala vše, co nenáviděla.
Přestože to vypadalo, že si je nakonec nechá, jelikož se o ně starala, po dovršení prvního měsíce života všechny své potomky odvedla k nedaleké řece. Sourozenci netušili, co je čeká. Rozverně se škádlili, pletli se matce pod nohy a užívali si toho, že mohou být venku z úkrytu. Antheia se dlouho nerozmýšlela a využila toho, že jedna z jejích dcer začala zvědavě zkoumat rychle tekoucí řeku. Popadla nebohou Sheyu za kůži na krku a bez mrknutí oka ji vhodila do vody. To samé provedla i s Taenou, která se nebezpečně blízko vody také nacházela. Reeve šla na řadu předposlední společně s bratry Taenaranem a Maierem. Sheyu a Taenu už odnášela voda. Malá vlčice se třásla strachem jako osika, netušila, proč to její matka dělá. Pouze se jí pletla pod nohy a dožadovala se její pozornosti. Té se jí dostalo hned po Taenaranovi, ne však tak, jak si přála. Byla nemilosrdně a bez mrknutí oka vhozena do řeky stejně, jako její sourozenci. Poslední, co zahlédla, byl matčin ocas, když se otočila a odešla. Poté už nebohou malou vlčici strhl proud, oddělil ji od sourozenců a odnášel neznámo kam.
Bývala by se byla utopila, kdyby ji z vody nevytáhly velké drápy. Obrovský dravý pták ji pravděpodobně považoval za snadnou kořist, snesl se těsně nad hladinu řeky a zasekl do vlčete drápy. To se ale začalo vzpírat a kroutit a on ho raději na břehu opět pustil. Přistál kousek od něj a chtěl ho pravděpodobně usmrtit, aby nakrmil své mladé, ale Reeve mu odmítla dát svou kůži zadarmo. Svedla s dravcem litý boj a poté padla vysílením. Šlo nejspíše o zázrak, že její srdíčko nepřestalo tlouct a ona měla možnost probudit se do nového dne. Sice pomlácená od říčních kamenů, s jizvami od drápů dravce a s velkou ranou na duši, ale i přesto živá. Tehdy poprvé prožila svou první panickou ataku. Všechno uvnitř ní se stáhlo, začala se klepat a hystericky brečet. Nedokázala se pořádně nadechnout, lapala po vzduchu a svíjela se na zemi v agónii.
Probudila se o pár hodin později, vyděšená a osamělá. Nezbývalo jí nic jiného, než se vydat vstříc krajině, kterou neznala. Musela najít své bratry a sestru. Musela je najít za každou cenu. Pokud ovšem měli to štěstí, že přežili.

Zajímavosti:
- Trpí panickou poruchou vyznačující se opakovanými záchvaty vnitřního neklidu a intenzivní úzkostí, které se označují jako panická ataka. Tyto epizody doprovází četné příznaky a Reeve není schopná při atace svůj strach ovládnout.
- Její kožich působí jako nepovedené malířské plátno pocákané bílou barvou a zrzavá srst se na sluníčku podobá hořícímu ohni.
- Má dlouhé nohy, tudíž se předpokládá, že v dospělosti bude o něco vyšší než průměrně vysoké vlčice.
- Její pach by se dal přirovnat k vůni lesa po dešti v kombinaci s vůní máty.