Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 62

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 62

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 66

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 66

Notice: Undefined variable: zdravi in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721

Notice: Undefined variable: energie in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721

Notice: Undefined variable: stesti in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721

Notice: Undefined variable: kaminky in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721
Gallirea - Profil

Norox



Tento vlk je třetím charakterem uživatele Darkie.
avatar

Poznámka

DO KONCE ČERVENCE SNÍŽENÁ AKTIVITA - budu na anglickém táboře pro děti jako instruktor celý měsíc


~ Norox alá vlčí Scar

╔══════════════════════════════╗

n⃣ o⃣ r⃣ o⃣ x⃣

• hubený, ovšem má atletickou postavu a na to, v jakých podmínkách vyrůstal, je i celkem vysoký
• jeho tělo je pokryto neuvěřitelným množstvím jizviček
• je jízlivý, zákeřný a dychtí po boji
• nesnáší vlky s magií a lež
• klidně sní mrtvého vlka nebo vlče, ostatně je jako malý jedl často
• i přesto, jakou má povahu, umí prohrávat
• i tenhle totální záporák cítí, ale neumí city projevovat (ty pozitivní)

╚══════════════════════════════╝


▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Důležitá data

24. - 28.2.2020 - poslaná registrace, schválení a vzhled
29.2.2020 - objevení Gall + rvačka se Shaem
2.3.2020 - útok na Sionna + rvačka s Meinerem (natrhl mu ucho)
21.3.2020 - upraven vzhled a přidané jizvičky (děkuji Severko 10 )
12.4.2020 - setkání se Styx
19.4.2020 - den, kdy v souboji s Morfeusem přišel o oko a o kus zadního stehna
4.5.2020 - 100 příspěvků

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

~ by Styx

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Vztahy s vlky

☀ z nich žádná rohožka nebude ☀
Styx - milovaná sestřička
Tasa - milovaná sestřička
Apaté - milovaná sestřička

★ neutrální ★

☁ soon to be rohožka ☁
Shao/veverka - blbeček, co má zelené oči, ale jen předstírá, že má magii
Sionn/malej smrad - nutno sežrat, dokud nevyroste
Meinere/zelenáč - je fakt vytuněnej, ale totálně mimo
Lethia/špína - ukecaná špína, nutno jí alespoň poškodit hlasivky
Saturnus/smrad číslo dvě - malý poseroutka
Launee/stará rašple - rozzuřená rašple, co ztrácí děti + docela silná
Newlin/ukecaná huba - Norox mu musí zaručeně vyrvat hlasivky, horší než ta špína z úkrytu
Duncan/Styxin mazlíček - špinavec
krvavé smrádě - Marion, nezná jménem, ale někdy zabít bude chtít
rozzuřená matka krvavého vlčete - Wolfganie, nezná jménem
Zrazavá srakča - Jenna, nezná jménem, rozhodně ale zabít
tlusťoch - Morfeus, nezná jménem, ale tahle svině mu způsobila slepotu na jednom oku
tlusté a tupé vlče - Taenaran, nezná jménem, ale je to drzý parchant, který by potřeboval trochu zkopat
šedá cuchta - Elisa, nezná jménem, ale strašně si na Noroxovi honí ego -- smazala mu pamět na intimní incident, který mezi nimi vznikl

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

~ by Styx

▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

Místa

Les pod horizontem, Severní hvozd, Nad kopci, Neprobádaný les, Západní Galtavar, Ageronský les, Úzka rokle, Náhorní plošina, Středozemní pláň, Vyhlídka, Zrcadlové jeskyně, Kaskády, Řeka Midiam, Třešňový háj, Ohnivé jezero, Údolí morény, Les ztracených duší, Ústí, Bukový sráz, Řeka Mahtaë (jih), Řeka Mahtaë (sever), Bobří ostrov, Sněženková louka, Dlouhá řeka, Tajga, Jezero Nähi, VVJ, Ovocná tůň, Západní louky, Doupě

byl jen jednou | už poněkolikáté | oblíbená místa


Obrázky

https://ibb.co/Bs74nDT ~ od Dunčího

Informace

Uživatelské jméno norox
Zobrazované jménoNorox
Skupina Vlci
Zaregistrován od 24.2.2020 15:34
Naposledy aktivní 4.7.2020 23:34
Příspěvků 142, zobrazit >
Počet přihlášení 437
Pohlaví vlka:Samec
Postavení ve smečce:Tulák
Partner:... nemá partnera ...
Smečka:...nemá smečku...
Datum narození:10.7.2016
Matka/Otec:Rari † / Khar’jo †
Sourozenci:Styx, Tasa, Kha’rji †, Rigel, Apaté
Potomci:... nemá žádné potomky ...
Úkryt:... nemá úkryt ...

Povaha

Pokud se rozhodnete seznámit se s Noroxem, radila bych vám spíše vzít nohy na ramena, nebo se mu jednoduše sklidit z cesty. Ptáte se proč? Norox není zrovna přátelský typ. Vycítíte to na míle daleko, jelikož kamkoli vkročí, vyzařuje z něho temná aura. Atmosféra kolem něho těžce poklesne. Když se otočíte tím směrem, odkud ona podivná temná aura vychází, všimnete si jeho lišáckých očí. Žluté oko, které vám začne vypalovat díru do kožichu, protože jediné, na co myslí, je, jak vám ten krásný kožich roztrhá a přidá ho do své kolekce rohožek. Proč jen jedno oko? Na to druhé je slepý, což rozhodně zaujme kde koho. Avšak o to víc to přidává na tajemnosti a záludnosti, jelikož je jasně viditelné, že se mu to stalo po nějakém nelítostném souboji s dalším vlkem, protože takové šrámy nelze připisovat ničemu jinému. Možná to ve vás vyvolá větší strach, možná jen zvědavost ohledně toho, jaký příběh s sebou Norox nese. Nemá na sobě ovšem jen jeden šrám. Na levé přední noze se mu táhne o něco delší jizva a na zadní levé noze mu vyloženě kus srsti i masa chybí. To už ve vás vyvolá otázky, do čeho všeho se Norox pouštěl, a pravděpodobně si o něm utvoříte obrázek nějakého bojovníka. Ano, Norox se velice rád rve. Porážky nesnáší, kdo by je měl taky rád, ale pokud se tak stane, rozhodně neodchází se svěšenou hlavou. Poučí se z chyb a příště na vás bude mnohem připravenější. Ach, vy jste si mysleli, že po jedné rvačce odejde a nechá vás být, i když evidentně máte nějaké zkušenosti za sebou, či jste jen prostě obratnější a silnější? Tak to se šeredně pletete. On nepřestane, dokud nedosáhne svého, což je, jak už jsem psala výše, sbírka rohožek.
Ale asi se ptáte, z jakého důvodu by se s vámi rval? Je to prosté, protože z největší pravděpodobnosti jste magičem, nebo-li vlkem, který disponuje magickou silou, což on nenávidí. Magii bere jako něco, co potlačuje ten pravý potenciál vlka, a jakýkoli vlk, který se tomu poddá, je vlastně slabý jak na těle, tak i na duši. A z toho důvodu vás prostě potřebuje eliminovat.
Co se týče ještě prvního dojmu, určitě vám neunikne jeho nemizející úšklebek, který tak nějak dovršuje celou jeho image lstivého vlka, jenž nemá problém vrazit vám kudlu do zad, pokud se mu to bude hodit. Dobře, dobře. Není zas tak takový maniak. Z devadesáti procent ano, ale přeci jen tam existuje těch deset procent. Tato procenta však má jen pro své sourozence. Velice se omlouvám, že jsem vám zkazila ideje o největším záporákovi na světě, ale i on má nějaké to srdce. Neříkám, že okolo svých sourozenců je nějaké sluníčko, strašně úžasný a milý vlk. Ne, jen se kolem nich chová neuvěřitelně ochanitelsky a za své sourozence by položil život. Jsou to oni versus celý svět plný nespravedlnosti a blbých magičů. Chová k nim velice silné pouto, až takové, které přesahuje veškeré hranice sourozenecké lásky. Jsou pro něho vším, co na světě má. Takže tady máte důkaz, že je schopen nějakého toho pozitivního citu. A to je těch deset procent.
Takže si to pojďme trochu shrnout. Na první pohled o Noroxovi zjistíte docela dost věcí, a obrázek, který si o něm uděláte, nebude zcela mimo od toho, co ještě pod tou vrstvou chlupů skrývá. I když s sebou nese nepřátelskou auru, kamkoli vstoupí, rozhodně se nepouští do rvaček hned. Jen je tím motorem, který je vyvolá. Jízlivé, drzé a vypočítavé poznámky dokážou vytočit kdekoho, a to je Noroxova zbraň. Bude se vám snažit dostat pod kůži, vytočit vás, zranit vás, aby ve vás vyvolal touhu se porvat. K tomu mu pomůže i ten jeho šílený výraz ve tváři, který se vám přímo směje do obličeje a těší se z toho, jak pomalu ztrácíte kontrolu. Jakmile nastane rvačka, jeho šílený lesk v očích se zdvojnásobí a úšklebek na tváři zvětší. Ano, Norox přímo miluje rvačky, protože při nich je vždy větší šance, že vás nějakým způsobem zneškodní. A věřte, že jeho metody jsou velice brutální, jelikož nemá žádné slitování. Nezáleží mu tolik, jak dopadne on, dokud vás prostě nezamorduje. Ovšem když nastane situace, kdy například ublížíte jeho rodině, nedokáže nad ničím myslet, ani uvažovat nad tím, že by měl třeba protivník možnou převahu. Zatemní se mu před očima a jedná. Bezmyšlenkovitě se vrhá do útoku jako první, protože jediný co má v hlavě, je myšlenka na to, jak vás zabije. A v tom je prostě rozdíl. Pokud se s vámi jen tak pustí do boje, neuvěřitelně si to užívá a při rvačce se směje, ale jakmile za tou rvačkou je něco, co ho vytočilo, jeho nasranost stoupne do neuvěřitelných měřítek a adrenalin v krvi začne proudit rychleji. Takže by se dalo říct, že v určitých momentech rozhodně není trpělivý a rozhodně nepřemýšlí nad nějakou strategií.
Ačkoli si zatím z popisu Noroxe říkáte, že je to tulák, docela se mýlíte. Ano, jeho povaha, která se vyrýsovala za ty roky, co žije, odpovídá spíše tomu, že by měl navždy zůstat osamocen. Věc se však má tak, že by rád zase patřil do smečky. Ale ne jen tak do nějaké. Musela by to být smečka taková, v jaké vyrůstal. Smečka normálních vlků, kteří žijí na základě principů, které zastupuje a kterými se řídí. Tudíž život bez magie. K žádnému magiči se v životě nepřidá. A pokud jste stále z jeho popisu nepochopili proč, Norox je prostě samotná chodící nenávist. Nenávst vůči všemu magickému, proto se nikdy nepřidá do smečky, kde tihle idioti velí. Takže chápete dobře. Pokud si za cíl ve svém chabém životě dáte, že si Noroxe nakloníte na svou stranu, dokud máte megii, nikdy vám neuvěří a bude vás chtít zabít za každou cenu.
Ohledně partnerství s nějakou krásnou vlčandou, no, tak o tom radši ani nepřemýšlejte. On je oddán své rodině a jen jí. V jeho smečce existovala i láska mezi sourozenci, a vzhledem k tomu, že nedokáže milovat nikoho jiného tak, jak miluje svoji rodinu, pokud se někdy rozhodne oplodnit nějakou fešandu, bude to jedna z jeho sester. I když stále je tohle téma to poslední, o čem přemýšlí, protože na jediné vrůčo, na které pomýšlí je, jak bude svým nepřátelům trhat maso zaživa. Svůj život si chce hlavně užít tím, že pozabíjí co nejvíce magičů a ve světě tak nastolí řád a pořádek pro vlky, co nedokáží ovládat magie. Sice to zní tak, že tomu světu bude vládnout, ale on není vůbec vůdcovský typ. Ne, on je jen naprosto skvělý ochranář a bojovník.
Ovšem, je tu určitá vlastnost, která vás na Noroxovi překvapí. A to fakt, že nikdy nelže. Za žádných okolností, i když se jedná o nepřítele, nikdy z jeho tlamy nevypustí informaci, která klame. On sice má povahu negativní postavy, ale sám sobě by si nedovolil vypustit z tlamy lež. Pojí se k tomu zejména vzpomínky na prolhané kecy magičů. Jen si to v hlavě vybaví a už má zlost.
K této vlastnosti se i pojí schopnost „otevřít si hubu“. Nemá žádný problém vám do očí říct, co si o vás hezkého myslí. Ano, a tím hezkého myslím ironicky. Což mě vede k další zajímavosti, a to je nadbytek používání ironie. On sice vždy říká pravdu, ale špetka ironie nikdy nesmí chybět. Ne, když mluví on. Lež je přece něco naprosto jiného. Je to nechutná věc, která jen ukazuje, jak je váš vnitřek do morku kostí prohnilý.

Příběh a zajímavosti

Asi vás nepřekvapí to, že moje minulost není tak růžová. Přeci, jaký parchant by se stal něčím takovým, čím jsem já, pokud by žil v milovaném prostředí? Odpověď je nikdo. Takže je jasné, že moje dětství nebylo úplně ideální, ale asi bych ho za nic na světě nevyměnil. Zkušenosti dělají vlka vlkem. Ale fajn, už jdu tedy začít vyprávět, jen to bude na dlouho, protože takové nevzdělance, jako jste vy, jsem ještě v životě neviděl. Budu vás muset zasvětit do tajů Kapijské smečky a její minulosti, abyste to vše pochopili, a dali si jedna a jedna dohromady.
Nevím přesně, jak je to už dlouho, ale existovala tu jedna smečka, která byla… no, řekněme hodně zajímavá v těchto končinách. Byla to totiž směsice vlků, kteří ovládali magii (dále jen magiči) a těch, co jim magie v žilách kolovala, ale nebyli „předurčeni“ k tomu ji používat (dále jen nemagiči). Smečka měla svůj řád a svoje pravidla. Zatímco si magiči vyhřívali svoje zadky v jeskyních, nic nedělali a jen vlastně dohlíželi na chod a občas i tu smečku bránili od ostatních, nemagiči dělali vše ostatní. Sháněli potravu, starali se o vlčata, hrabali nory, hlídkovali, prostě vše. A přesně! Tenhle systém byl dost nespravedlivý, a tomu blbovi, co tohle zavedl, bych nejradši zakroutil krkem, ale minulost je minulostí. Plus, ti nemagiči museli být fakt tupí, že na ty magiče nezaútočili už dřív, ale… to už je můj názor. Každopádně, zpátky k příběhu.
Ono se prý v té době dalo i docela žít, jelikož jsme byli dost ovlivněni našim božstvem. Naše božstvo sestávalo z přírodních živlů. Oheň, voda, vzduch a země, protože to byly hlavní magie. Pak tu byli i ti „výjimeční“, co byli obdařeni čtením myšlenek, manipulováním předmětů a zhypnotizováním ostatních. Tyhle magie byly dost vzácné. Magiči nám vštípili do mozku, že jedině dřinou a silnou vírou můžeme získat magie. Dělali se i různé rituály, aby jako dodali na věrohodnosti, ale oni jsou to jen největší ***** prolhaní. Vám řeknu hned proč. Byl tu jeden rituál, který byl „ten hlavní“, ve kterém se rozhodlo, zda jste vlastně magiči, nebo ne. Bylo určeno těm, co se ve smečce narodili, nebo-li dospívajícím vlčatům, protože se jim v té době barvila očka podle magie. Jenže málokdy se stalo, že vlče z rodiny nemagičů se stalo magičem. Jako prosím? Prostě, proč by to dělali, že? Ale museli občas udržet tu víru, že jo. Vytipovali si náhodně nějaké vlče, totálně mu vymyli mozek a stalo se magičem. No, ale zpět k tomu klíčovému momentu. Jednoho krásného dne, kdy jeden nemagič zrovna vykonával službu a šel na lov, narazil na místo, které vedlo do divné skrýše. Instinkt mu řekl, aby tam šel. Nachytal magiče, jak se baví, jak si z nás vyloženě dělají prdel, že magie se musí probudit tímhle a tímhl, a my jim vlastně skáčeme na špek. Prostě, totální podraz, jak jinak. Co jiného se dá od magičů taky očekávat, že?
Ale to nebylo vše, ach! Zdaleka ne. Ta skrýš nebyla ledajaká. Bylo to vlastně takové skryté doupě pro magiče. Praktikovali tam své magie, zlepšovali se a předávali si rady, co a jak dělat. Předávali si zkušenosti, které byli utajené před zraky nemagičů. A asi už dokážete uhodnout, co se stalo dál. Tahle novina se rozšířila jak nějaký vir po celé smečce. Nemagiči se cítili podraženi, utlačováni, ale hlavně, hodně silně… naštváni. Během jedné noci naplánovali vzpouru v podobě nelovení. Prostě rezignovali. Magiči se mohli zbláznit. Jen při tomhle lituji, že jsem se nenarodil dřív. Samozřejmě jim nemohli fyzicky ublížit, protože nikdy na sebe nezaútočili, a hlavně by tak šli proti vlastním pravidlům. Obraceli se na ty svoje vymyšlené rádoby „bohy“. Nemagiči se jim vysmáli. Však, kdo se směje naposled, ten se směje přeci nejvíc, nebo ne? Vše jim předhodili před nos a… začala bitka. Spíše to byla fakt pořádná rvačka. Magiči samozřejmě využili svých předností, a díky tomu na straně nemagičů bylo mnoho mrtvých, ale my se nevzdali. Teda oni, pardon. Vždy se do toho tolik vžiju. Každopádně došlo k rozdělení do dvou smeček. Někteří zrádci z nemagičů se přidali k magičům. Pravděpodobně pořád zaslepeni jejich kecama. Fuj. Magiči stále měli všechny věci jako na podnosu. Magie jim umožňovala se o tolik věcí nestarat a spoustu věcí hodit za hlavu. Strašně se tím chlubili a vysmívali se nám. My zažívali časy největších hladomorů, smrtí a nákaz. Ale zvládli jsme to a posilnili se. Od doby, co se smečka rozdělila na Lahraiskou a Kapijskou, docházelo každodenně k potyčkám. A přesně do toho nepřátelství, které roky jen rostlo a rostlo, jsem se narodil i já.

Mé narození nebylo nijak klidné. Rodiče se o nás tolik nestarali, pořád se u nás někdo vyměňoval, jelikož jak byla naše smečka vystavovaná krvavým a nemilosrdným útokům, většinou šli všichni do boje. Vyrůstali jsme od malička ve strachu a ve velké nenávisti vůči magičům. Bylo to prostě přirozené a nijak jsem se tomu nebránil. Už jako malý jsem občas pečovatelům utíkal, že se přidám k boji, ale vždy mě někdo stihnul čapnout dříve, než jsem se vůbec dostal do středu dění. Každopádně jsme od prvních krůčků byli učeni bojům. Zní to šíleně, že? Ale představte si to a už se tomu divit nebudete. Museli jsme se i jako malí naučit se bránit. Kousání, štípání, ale hlavně utíkání. Jako vlče prostě nemáte šanci přežít, pokud na vás naběhne magič. Jen doufáte, že budete mít rychlejší nožky než on má reakci. Taky jsme se ale učili krást. Prostě, občas byla nouze o jídlo, teda víceméně pořád, a ze strany magičů šli zpravidla lovit ti málo zdatní v magii, protože prostě, proč by se ti „moudří a všemohoucí“ magiči vůbec měli namáhat, že? Bylo docela jednoduché na ně zaútočit a zvěř jim ukrást. To byla naše malá vítězství. Ale o kradení se nejednalo jen mimo smečku. Často se to stávalo i vně. I když jsme všichni byli na stejný vlně a hladověli, hlad s vámi zalomcuje neskutečně, a už nějak neberete ohledy na to, že jste jedna rodina. Stalo se taky, že nám třeba někdo umřel a kanibalismus byl na místě.
Co se týče sourozenců, dokázali jsme si hrát, ale naše hrátky byly často… drsné. Ne ty něžné, kdy jedno vlče tahá druhé za ocas a kouše mu maličko ouška. Ne, vůbec. My se prostě hodně kousali, bojovali spolu a zlepšovali se tak v taktice. Vždy jsme to brali tak, že my jsme ti jediní, co změní svět nemagičů a přinesou spravedlnost do všech krajů. Proto jsme ty bitky brali i docela vážně, společně se učili, a hlavně tak mezi námi vznikalo opravdu silné pouto. Naše hry byly taky díky tomu dost krvavé a bolestivé, ale to bylo jen dobře. Určovala se tím síla a dovednost. Kdo krvácel nejméně a měl méně šrám, ten byl vlastně silnější a lepší. Já nebyl vždy ten nejlepší, ale tyhle malé bitky mě vyškolily. Za to Styx, moje sestra, přišla mi dobrá ve všem. Tak moc jsem se jí chtěl vyrovnat. Schválně jsem dělal věci navíc a tím způsoboval i problémy, ale bylo mi to jedno. Cítil jsem se, že jsem se zlepšoval. Společný lov? Ten jsem měl hodně rád, hlavně se svými sourozenci, ale vždy jsem dělal věci jinak. Tak, aby vyhovovaly hlavně mně. Což je docela sobecké, a kolikrát nám to díky mně nevyšlo, ale nikdy mi to sourozenci nevyčítali. Věděli, že to je můj způsob zlepšování se.
Naše smečka nebyla jako jedna z těch normálních. My byli učení od malička k chladnokrevnosti, krutosti a odolnosti. To byly naše priority a ty jsme museli aplikovat do všech aspektů našeho života.
Jednoho dne jsem se rozhodl vyznamenat a jít na lov sám, bez pomoci. Bohužel jsem nebyl jediný, komu tenhle nápad svitl v hlavě. Moje sestra Styx šla taky na lov. Samozřejmě jsem musel být lepší než ona a hodlal jsem domů přinést ten největší úlovek. Jenže, osud mi nepřál a já dlouho nic nenacházel. Samé falešné stopy, nikde nic. Už jsem se málem otáčel zpátky domů, naštván, protože jsem prostě nechtěl přijít s prázdnou zpátky. Byl jsem blízko hranicím těch blbých magičů a oni se zrovna rozhodli jít na lov taky. No, a tak nějak jsem se dostal do potyčky se dvěma Lahraištíma magičema. Ti byli zatraceně dobří. Asi to nebyli úplní křupani. A je taky pravda, že se jednalo o můj první souboj s magičema, takže jsem vlastně pyšný na to, že vůbec žiju. Jo, vím že jsem se zmiňoval o těch krádežích, ale nikdy k žádným soubojům nedošlo. Dobře, málokdy ano, ale většinou to fakt byli slaboši a my byli dost rafinovaní. Ale zpátky k mému incidentu.

Magie jsou prostě hnusná věc a já je z celého srdce nesnáším. Souboj to byl nevyrovnaný a já odešel s pořádným zraněním. Ten parchant, sice byli dva, ale tenhle byl černej… ten parchant mi chtěl asi vyškrábat oči, když mě jeho kořeny uzemnily. Tím mám doživotní památku na tento incident a přes levé oko se mi táhne jizva po něm. Dodnes tam cítím ty jeho hnusné drápy, jak se mi zaryly do kůže. Naštěstí jsem se nějakým zázrakem z jeho kořenů dostal, taky jim zanechal nějaké vzpomínky na památku, a utekl. Nemohl jsem se s nimi prát, dokud by neumřeli, protože bylo jasné, že bych pošel dřív. Dostal jsem se zpátky. Matka se mi snažila pomoci se zraněním, ale já jí odbyl. Přeci jsem neumíral a tohle jsem chtěl hrdě nosit, že jsem přežil útok magičů. Že to jde. Styx dorazila později. Ona byla úspěšná a přinesla nám mrtvé vlče. Sice jsem jí nijak vřele nepřivítal, jelikož jsem měl fakt náladu úplně na samém dně, ale její oči, ve kterých byl znát strach a starost... píchlo mě u srdce, a o to větší nenávist jsem začal cítit k magičům. Kdyby tam nebyli, určitě bych něco ulovil a nedopadl bych s tak zohyzděným obličejem. Každopádně to vlče bylo výtečné. Hlavně jsme už delší dobu nejedli, takže o to větší pochoutka to byla.
Život šel dál, a to hodně bídně. Snažili jsem se dokonce i o vnitřní infiltraci té Lahraiské smečky, ale to se nám neuvěřitelně vymstilo. Roky bojů a útoků se začaly chýlit ke konci, jelikož s takovou silou, s jakou magiči přišli… bylo prostě jasné, že tohle měl být v dějinách náš konec. Nemohli jsme jinak než utéct. Dodnes si to neuvěřitelně vyčítám. Stále věřím, že bychom přeci na ně měli, i když bychom je úplně nezlikvidovali, ale soupeře prostě nemůžeme podceňovat a nám všem bylo jasné v jaké jsme nevýhodě. Blbá magie. Jak jsme se rozprchli, nevěděli jsme, kam to vlastně běžíme, a tak nějak jsme se ani neohlíželi, zda jsme všichni. Zastavili jsme někde, kde to bylo dostatečně daleko, a kdy jsme si byli jistí, že jsme magiče ztratili. Bylo nás málo. Málo na to plánovat protiútok, nebo založit novou smečku. Taky jsem si všiml, že jak ani bratr, tak ani rodiče za námi nedoběhli. Do teď nevím, zda umřeli, nebo prostě běželi někam jinam. Neměl jsem ale čas přemýšlet, co se stalo a kde jsou. Teda, spíše mě opravdu štvalo, že jsem nevěděl, co je s bratrem, ale jak říkám. V tom momentě není čas stát a uvažovat, hledat a doptávat se. Jediné, co jsem však cítil, byl vztek. Neuvěřitelný vztek a nenávist.
Nějakou chvíli jsme dál v té malé skupince cestovali. Já se stal o to bezcitnější, lstivější a všemožnější víc než kdy jindy. Důvod? Ti zasraní magiči nám prostě rozeštvali smečku, zabili spoustu nevinných a pravděpodobně mezi nimi i mého bratra. Nedokázal jsem myslet pozitivně a být na ostatní kolem sebe milý. Začal jsem spíše mít radost, když jsem je škádlil. Asi obranný mechanismus? Nevím. Taky se stalo, že došlo i ke rvačce. Vlastně se to stalo jen jednou a na to mám další vzpomínku, která se mi táhne na levé přední noze. Vytočil jsem jednoho člena naší smečky, Tosona, kterému už přetekla mistička trpělivosti.
Procházeli jsme se zrovna lesem. Náš souboj byl hodně krvavý, ale horší to začalo být, když mě ten debil strčil a já zakopl o kořen. Byla to fakt blbá náhoda, že při pádu jsem se sekl o ulomenou větev, která byla spadlá na zemi. A ta jizva je do teď šíleně dlouhá, protože se mi táhla po celé noze. Každopádně jsem ho ale strhnul s sebou, a jelikož se jednalo o prudký pohyb, tak nějak jsem mu ukousl kousek ucha. Ten řval, panečku, ale já byl ten, co to měl horší. Naštěstí jsem to přežil, ale měl jsem na mále. Moji sourozenci byli samozřejmě ti první, co ke mně běželi a začali mi všemožně pomáhat. Byl jsem jim vděčný, i když jsem to nedal nijak najevo, za což se do teď docela stydím a sám si za to nadávám, protože oni neměli žádné řeči k tomu, jak jsem se k nim v poslední době choval a pořád mě brali takového, jaký jsem. Dlouho jsem na to nohu nemohl došlápnout, ale zázraky se dějí a já po pár měsících začal chodit úplně normálně. Nakonec jsme se usídlili na hranicích s jinou zemí. Bylo poznat, že tam to magií jen překypuje. Někteří slaboši se hned rozeběhli za novým osudem, aby našli i v sobě magii, protože to je přece jediný způsob, jak přežít, že? Jaká ironie. Jen pár z nás však zůstalo, ale už to nemělo cenu se dál spolu držet. Toho dne jsem se se svými sourozenci viděl naposledy. Dlouho jsme tam stáli a hleděli na sebe. Nikdo nedokázal nic říct, protože každý se z nás bál, že by náš hlas vypověděl službu. Ne kvůli breku, panebože. Já fakt brečet nechtěl, ale bolelo to. Oni jsou moje rodina. Takže jsme pak jen na sebe pokývli a někam šli.
No, a tak začíná můj příběh v téhle podivné zemi. Už od prvního překročení hranic jsem cítil magii ve vzduchu, ale pokud chci být lepší v bojích proti magičům, měl bych přeci magiče vyhledávat, ne? Můj cíl je tím pádem jasný. Vymýtit magiče z povrchu zemského.


Zajímavosti:

• Je dost hubený, jelikož od malička zažíval často chvíle velkého hladu. Sám toho moc nesní, a proto málokdy uloví něco většího, než je zajíc. Přesto je jeho postava atletická, i docela vysoká.
• Jeho tělo je pokryto neuvěřitelným množstvím malých jizviček, ale jsou schované pod srstí. Značně viditelné jsou jen dvě. Jizva po souboji s vlkem, která se mu táhne přes levé oko, a pak dlouhá jizva, kterou má na levé přední noze.
• Občas se mu vrací bolest do levé přední nohy, kde má tu jizvu. Ale není to nic, co by nerozchodil.
• Nesnáší vlky s magií, i když sám nějakou má (neumí ji použít).
• Nemá problém sníst mrtvého vlka nebo si ulovit vlče. Vyrůstal v podmínkách, kde jim prostě tohle vůbec nepřipadalo špatné, spíše nutné k přežití.

Ocenění, questy a výpravy


Duben 2020; Zúčastnil se herní akce "Naše sny a cíle"





Počet teleportačních lístků k využití: 2

Vlastnosti

Síla 10%
Vrozená síla: 30% / Bonusy: 0%
Rychlost 10%
Vrozená rychlost: 30% / Bonusy: 0%
Vytrvalost 10%
Vrozená vytrvalost: 30% / Bonusy: 0%
Obratnost 10%
Vrozená obratnost: 40% / Bonusy: 0%
Taktika lovu 10%
Vrozená taktika lovu: 70% / Bonusy: 0%

Doplňující vlastnost

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level

Magie

Vrozená magie


1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
Bonusy: //

Doplňující magie

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
...
...
...
...
...

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.