Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 62

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 62

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 66

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 66

Notice: Undefined variable: jsemmulti in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 668

Notice: Undefined variable: zdravi in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 733

Notice: Undefined variable: energie in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 733

Notice: Undefined variable: stesti in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 733

Notice: Undefined variable: kaminky in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 733
Gallirea - Profil

Eowyn



avatar

Poznámka

DATUMY
2021
8.2. Zaslaná 2. část registrace
10.2. Schváleno, díky Skylieth! 10
12.2. Vytvořen profil
12.2. První příspěvek
23.2. Vytvořen vzhled, moc děkuji, je dokonalý!

Počet herních příspěvků - 5

Informace

Uživatelské jméno eowyn
Zobrazované jménoEowyn
Skupina Vlci
Zaregistrován od 12.11.2020 20:29
Naposledy aktivní 28.2.2021 14:51
Příspěvků 7, zobrazit >
Počet přihlášení 161
Pohlaví vlka:Samice
Postavení ve smečce:Kappa
Partner:... nemá partnera
Smečka:Sarumenská smečka
Datum narození:08.01.2021
Matka/Otec:Galadriel † /Melkor
Sourozenci:Eomér, Theodred
Potomci:... nemá žádné potomky
Úkryt:

Povaha

Tato mladá slečna to neměla v prvních týdnech svého života moc lehké a velmi se to podepsalo na jejím psychickém zdraví. Na první pohled vypadá jako každé jiné normální vlče. Na pohled druhý si ale lze všimnout, že nemá typické vlčecí chování. Rozvernost a hravost, bezstarostnost a zvědavost… To není zrovna to, s čím byste se u ní ve velké míře setkali. Při prvním setkání ( pokud k němu vůbec dojde, jelikož se vyhýbá jakémukoli kontaktu ) je strnulá, křečovitá a spíš přikrčená, trochu nahrbená s ocasem mírně natočeným mezi nohy. Má velký strach, co by jí druhý vlk mohl udělat. Je neustále připravená k zběsilému úprku. Když na ni vlk bude milý a nebude se zdát, že by jí od něj něco hrozilo, postupně se začne uvolňovat. Nikdy se však neuvolní úplně, to by tomu vlkovi musela začít důvěřovat. A získat si Eowynu důvěru je velmi obtížné. Avšak ne nemožné!
Její chování by se dalo popsat do dvou rovin. První je již „nakousnuta“ výše – plachá a bojácná vůči novým vlkům a novým situacím. Druhá se odehrává v situaci, kdy ví, že je vše v pořádku a je v bezpečí, když je se svými přáteli. Když se nachází v oné takzvané „první“ rovině, tak toho moc nenamluví. Je spíš přemýšlivá. Dalo by se říct, že se snaží být „neviditelná“. Vyhledává samotu. Nemá ráda otevřená a široká prostranství. Louku vždy raději obejde, i když ví, že napříč by byla cesta rychlejší. Sama si na nic nikdy netroufne, nebo jen výjimečně. A to i když pocítí zvědavost, nikdy ji to nepřiměje něco prozkoumat.
Zato v „druhé“ rovině je to přesně naopak. Ale pozor! Druhá rovina má svá pravidla. Musí se jednat o místo, které dobře zná, ve kterém se cítí bezpečně. Nebo se musí jednat o vlky, kterým důvěřuje. V tom případě si povídá moc ráda, ráda si hraje, ráda prozkoumává a zkouší nové věci – i když je stále nesmělá.
Bohužel ji jako strašák pronásledují úzkostné a panické ataky. Ty dokáží přijít zničehonic. A to i v pozitivních chvílích. Projevují se tak, že jí začne prudce tlouct srdce, zrychlí se jí dech a zkřečují se jí svaly v těle. Mysl jí přejde do módu, ve kterém není schopna racionálně přemýšlet a jediné co cítí je úzkost a panika. Tyto záchvaty mohou trvat pár minut, ale i pár hodin. Tuto psychickou nemoc bere jako své prokletí. Nedokáže s tím sama nic moc dělat.
Je to jinak velmi milá a hodná vlčice. Pro přátele by se rozdala. Pro vlky které miluje by bez váhání položila život. Je to smečkový typ, kvůli svým problémům by jí pobyt mimo smečku moc nesvědčil. Nezvládla by život na vlastní tlapku. Miluje východy slunce, nesmělé jarní deštíky, vyhřívání na sluníčku,… Je pravdomluvná, a pokud je něco, co nechce říct, jednoduše to prostě zamlčí. Nebo se zkrátka tomu tématu vyhýbá. Ale nelže. Od druhých také vyžaduje upřímnost, lži nebo intriky nemá ráda. Její důvěra se těžko získává, ale lehce ztrácí. Zpět se pak dostává velmi špatně, spíše vůbec. Zradu druhých nikdy nezapomene.
Tak taková je Eowyn a jaká bude až dospěje, to je zatím ve hvězdách.

Příběh a zajímavosti

Vlk se zastavil a otočil hlavu, sledoval místo svého narození a dospívání, místo plné vzpomínek. Naposledy se díval na území své rodné smečky. Ale cítil, že je čas odejít a najít si ve světě vlastní štěstí. Netušil kam se přesně vydat, ani jaké jsou jeho plány do budoucna. Věděl jen, že ho velký Vlk na nebi povede. Toulal se různými krajinami, potkal pár dalších toulavých vlků, s některými z nich pobyl i trochu času. Zažíval různá dobrodružství a byl spokojený.
Jednoho dne zaslechl hluk. Směsici vrčení a kňučení, rány a dupání. Ihned zpozorněl, měl pocit, že je někdo v nesnázích. Vydal se za tím zvukem a zjistil, že jeho pocit byl správný. Naskytl se mu pohled na vlka ošklivě šikanující vlčici. To v něm probudilo velkou zlost a adrenalin, k vlčicím se přeci takto nechová! Okamžitě ji přiskočil na pomoc a postavil se mezi ni a agresora, naježený a s vyceněnými zuby. ,,Co tu chceš?! Kdo ty jsi?! To je snad tvoje dílo?! Já to věděl! Hned jsem to věděl!“ křičel na něho ten cizí vlk. Poslední slova však směřovala na vlčici. ,,Takže to s ním jsi mě podvedla?!“ Náš hlavní hrdina však jeho slovům nevěnoval žádnou pozornost. ,,Nech ji být,“ promluvil tlumeným, važným a až mrazivým hlasem. Vlk naproti němu se mu však jen výsměšně ušklíbl do obličeje. ,,Co si o sobě vůbec myslíš, ty jeden nanicovatej panáčku. Ona je moje! Můžu si s ní dělat co jen budu chtít! A nikdo takovej jako ty, mi v tom bránit nebude,“ mluvil arogantně. ,,A teď zmiz, nebo z tebe udělám sekanou!“ zavrčel. Udělal pár kroků směrem k vlčici, při kterých zároveň obcházel jejího obránce. Ten to však už nevydržel a skočil po něm. Rvali se jako o život. Náš vlk měl navrch, byl mladý a silný. A tak jeho soupeř nakonec vzal do zaječích. ,,Slaboch,…“ odfrknul si zadýchaně a podíval se na vlčici. Až teď si ji mohl pořádně prohlédnout. Byla sněhově bílá, místy do béžové barvy. Byla velmi hubená a samý šrám, jen její břicho bylo nějak prapodivně nafouknuté. ,,Jsi v pořádku?“ optal se jí a přiskočil k ní, starostlivě si ji prohlížel. ,,Ty vypadáš… Strašně. Co ti ten hlupák prováděl?“ Otázka to byla spíše řečnická. Vlčice se třásla a neměla se ke slovu. Leskly se jí oči, byla nahrbená a vypadalo to, že ji něco bolí… ,,No?“ Naléhal vlk. Lehce do ní chtěl šťouchnout čenichem, ale uhnula. ,,P…- P...- Promiň…“ Vysoukala ze sebe po pauze mlčení. Vlk netušil co má dělat. Jak jí pomoct. ,,Za co? Prosím tě, uklidni se. Určitě jsi v šoku. Všechno bude dobré. Pojď, lehni si,“ ponoukal ji. Doufal, že by se jí tím mohlo ulevit. Chvilku to trvalo, ale nakonec si vlčice přeci jen lehla. ,,Nemáš hlad? Chceš donést něco k jídlu?“ Nabízel se, jelikož viděl, jak hubená je. Ona jen neznatelně přikývla. Očima zabodnutá někam do prázdna. ,,Dobře, počkej tady. Hned budu zpátky,“ řekl a odběhl na rychlý lov zajíce nebo něčeho podobného.
Jak řekl, tak také bylo. Vrátil se brzy a svůj úlovek před ni položil. Ta se do něj okamžitě s chutí pustila. Byl to nejrychlejší pohyb, který u ní viděl. Zhltla to raz, dva. Měl pocit, že se díky tomu o něco víc uvolnila. ,,Jak se jmenuješ?“ Zeptal se jí. ,,Galadriel,“ špitla. ,,Těší mě, já jsem Glorfinder. Eh.. Vážně ti nic není?“ Pořád se nemohl zbavit toho divného pocitu. Oči mu často ujížděly k jejímu nafouknutému břichu, ale neodvážil se zeptat. Avšak Gala si toho všimla a přeci jen už byla uvolněná natolik, že se trochu rozpovídala. ,,Ano, jsem březí… A ten vlk kterého jsi zahnal je, tedy spíše byl, mým partnerem. Zuřil jelikož nevěřil, že jsem březí s ním. Což je ostatně pravda, ale já za to nemohla, přísahám! Neměla jsem na výběr…“ Sklopila zrak k zemi. Glor ji ale už od toho, co řekla, že je březí, vnímal tak na půl. Bylo mu jasné, že vlčice – kor tahle vlčice – sama s vlčaty nemá šanci. Ale že ani on sám si úplně netroufá na jejich zabezpečení. Chce to smečku. Napadlo ho, že se s ní vydá domů. Sice se toulal hodně dlouho, ale stále si udržoval pojem o tom, kde se nachází. ,,Musíš jít se mnou a musíme vyrazit hned. Vezmu tě ke svojí smečce, tam budeš v bezpečí a budeš moct své potomky v klidu vychovat. Pomohou ti. Ale je to kus cesty. Půjdeme pomalu a snad… To stihneme,“ dořekl. Situace se mu nelíbila. Ale bylo to to nejlepší řešení.
Galadriel nejdřív chtěla protestovat, ale nakonec souhlasila. Také si byla vědoma, že sama to nezvládne. Vydali se tedy na cestu. Cesta byla dlouhá, ale probíhala celkem hladce. Za tu dobu se stačili docela dobře seznámit. Glof zjistil, že její potomci budou výplodem znásilnění, kterému se stala obětí. Vytvořil si k vlčici vztah, jelikož cítil potřebu ji pomoct a udělat jí krásný život, který do teď nepoznala. Už se docela začínal těšit na staré známé. Bohužel, čím víc se blížili k místu jeho narození, tím víc se mu to přestávalo líbit. Něco bylo špatně. Smečkové území a přilehlé lesy padly popelem. Shořely. Nikde ani vlk. Glorfinder netušil, jestli jeho rodina ještě žije. Úplně se mu zhroutily všechny jeho plány a zavládl v něm strach, smutek a zoufalství. Na první pohled se snažil tvářit statečně, na pohled druhý bylo znát, že ho to zničilo. Polkl. Nevěděl, co říct. Ani co udělat.
Nakonec ale nebylo moc času na přemýšlení a sebelítost. Vlčata začala chtít na svět. Podepřel hroutící se Galadriel a horlivě přemýšlel, kam jít. Znal to tu dobře. Bohužel oheň spoustu věcí změnil. Co ale nezměnil, byly skály. Ty byly nedaleko od nich a dokonce tam byla jeskyně. ,,Vydržíš to ještě malou chvilku?“ Vlčice jen přikývla, i když obličej měla stažený bolestí. Naštěstí to vážně zvládli, i když jen tak tak. Sotva si lehla, už si čumákem namířila k nohám a během minuty olizovala malou světlou kuličku. K neštěstí všech přítomných, vlče bylo mrtvé. Vzhledem k podmínkám kterým byla vlčice po dobu březosti vystavována, se nebylo čemu divit. Stejně to byl bolestivý pohled. Po pár desítkách minut dalších stenů deroucích se z hrdla vlčice, na svět vykoukl čumáček dalšího drobečka. Opět bez žádných známek života. Novopečená skoro-maminka se rozplakala. Další bolesti. Další nával tlaku. Třetí vlče se vydralo ven. Ze začátku vypadalo také nehybně, ale stejně ho vlčice olízala. Co kdyby náhodou. A ono se to náhodou opravdu podařilo. Vlče ožilo. Začalo se sápat ke strukům. Slzy smutku se proměnily v slzy štěstí. ,,Tak tě tu vítám mezi námi, malá Eowyn,“ prohlásil Glof. Galadriel proti jeho výběru jména nic nenamítala. Stále mu byla vděčná za svůj život a nyní i za život její dcery.
Bohužel aby nebylo smůly už dost, se okolo vchodu do jeskyně začaly objevovat stíny. ,,Hej, já vím, že tam jste! Vylez ven ty parchante! Nemáš kam utéct! Sebral jsi mi partnerku a udělal jí vlčata, myslíš si teď snad, že je tvoje?!“ ozval se známý hlas. Sledoval je až sem, a bohužel nebyl sám. Vzal si s sebou na pomoc jeho kumpány. Mezi nimi byl i opravdový otec narozených mláďat, to však nikdo netušil.
,,Vydrž, to bude v pořádku, hned budu zpět,“ řekl Glof jistým a pevným hlasem směrem ke své lásce – ano, vážně ji měl moc rád - a vyšel ven z jeskyně. Bohužel to byla poslední slova, která od něho kdy slyšela. Teď jí teprve začalo to pravé peklo. Mohla vidět pouze siluety na hranici jeskyně. Jeden vlk proti dalším pěti. Neměl šanci.
,,Ne… Prosím, nechte mě být! Hlavně nechte mou malou dcerku!“ Z posledních sil které ji po porodu zbývaly vstala, připravená malou bránit. Dočkala se pouze výsměchu a sražení k zemi. Mládě jí vzali a drželi je od sebe. Dali ho k ní vždy pouze na krátkou chvíli, aby se napilo mléka, které vlčice stejně pomalu ztrácela vlivem stresu a nedostatku potravy. S vlčetem si rádi hráli. Dobře se s ním kutálelo nebo házelo. Galadriel toto počínání mohla jen sledovat, byť se snažila prát, bylo to marné. Týrání její maličkosti a nyní i jejího potomka jejím „partnerem“ s jeho kumpány jí po čtyřech týdnech stálo život.
Vlci se dali do pohybu. Vlče bylo neseno v tlamě, aby náhodou neuteklo. Střídali se o něho. Šli dva dny, když narazili na medvědici s mláďaty. Rozhodli se pobavit, dlouho neměli pořádnou zábavu. Začali na ně dorážet a prát se. Při tomto hašteření malé Eowyn najednou nikdo nevěnoval pozornost. Využila toho a vytratila se. Jelikož jí byl pouhý jeden měsíc, cupitala pomalu. Brodila se sněhem, který byl mnohdy vyšší, než ona sama. Byla hladová a zesláblá. Tekl jí hnis z očí a nudle rýmy z čumáčku. Chvílemi ošklivě kašlala. Nešla moc dlouho, když se dostala na nebezpečný zledovatělý povrch plný kamenů. Jeden špatný krok se jí stal osudným. Upadla hlavou přímo na jeden z nich. Ztratila vědomí. Hrozilo, že umrzne, pokud se co nejdřív neprobere a nedá se opět do pohybu. Jako kdyby jí ale něco dodalo trochu sil – snad její maminka, která ji stále chránila? - a malá vlčice se probudila. Jenže v ten okamžik měla v hlavě úplně prázdno. Nevěděla nic, nevzpomínala si na nic. Kde se tam vzala, ani jak se vlastně jmenuje. Jediné co instinktivně udělala bylo, že se rozešla dál… Instinkt přežití byl silný. Nehodlala se jen tak poddat nepříznivým okolnostem. A tak překročila samé hranice Gallirey, místa, kde už bude jenom líp. To ale prozatím ještě neví...



Zajímavosti – Eowyn utrpěla jako malé vlčátko těsně před příchodem na Gallireu úraz hlavy. Ztratila paměť a nevzpomíná si na nic ze své minulosti, ani své vlastní jméno.
Trpí panickou úzkostnou poruchou. Zdědila ji po své matce. Bohužel negativními zkušenostmi kterými si prošla v prvních týdnech života se jí tento problém ještě prohloubil. Má veliké šrámy na duši, se kterými se učí pracovat a žít. Občas upadá do depresí. Ani ztráta paměti v tomto případě nepomohla, jelikož to, co si prožila, se jí zarylo do podvědomí. Nedokáže tedy velmi často odůvodnit ani ovládnout své reakce a chování, když jí situace nějakým způsobem uvnitř připomene něco z minulosti.
Poněvadž její matka když byla březí si taktéž prošla těžkým obdobím, neměla co jíst a byla na tom psychicky zle, nedostalo se Eowyn a jejím sourozencům dostatek živin a prostoru k dobrému vývoji. Její sourozenci se narodili mrtví. Přestože ona přežila, podepsalo se to na jejím zdraví. Nikdy moc nevyroste, zůstane menší a drobné postavy. Má zhoršenou imunitu a horší regenerační schopnosti.

Ocenění, questy a výpravy

Vlastnosti

Síla 10%
Vrozená síla: 10% / Bonusy: 0%
Rychlost 10%
Vrozená rychlost: 60% / Bonusy: 0%
Vytrvalost 10%
Vrozená vytrvalost: 60% / Bonusy: 0%
Obratnost 10%
Vrozená obratnost: 50% / Bonusy: 0%
Taktika lovu 10%
Vrozená taktika lovu: 20% / Bonusy: 0%

Doplňující vlastnost

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level

Magie

Vrozená magie


1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
Bonusy: //

Doplňující magie

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
...
...
...
...
...

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.