Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 62

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 62

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 66

Notice: Use of undefined constant username - assumed 'username' in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 66

Notice: Undefined variable: jsemmulti in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 656

Notice: Undefined variable: zdravi in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721

Notice: Undefined variable: energie in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721

Notice: Undefined variable: stesti in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721

Notice: Undefined variable: kaminky in /data/web/virtuals/165597/virtual/www/require/mod/profile.php on line 721
Gallirea - Profil

Apaté



avatar

Poznámka

✗ VOBLUDKA ✗

Limping now, around the bend
I will never be seen again
Too many teeth, there’s blood on snow
The last sight I will ever know
It rips my lungs out and I die
Now it is dead and so am I



Informace

Uživatelské jméno apate
Zobrazované jménoApaté
Skupina Vlci
Zaregistrován od 21.4.2020 20:11
Naposledy aktivní 11.5.2020 13:13
Příspěvků 10, zobrazit >
Počet přihlášení 139
Pohlaví vlka:Samice
Postavení ve smečce:Tulák
Partner:... nemá partnera ...
Smečka:... nemá smečku ...
Datum narození:10.7.2016
Matka/Otec:Rari † / Khar’jo †
Sourozenci:Styx (♀), Tasa (♀), Norox (♂), Rigel (♂), Khar'ji (♂/†)
Potomci:... nemá žádné potomky ...
Úkryt:... nemá úkryt ...

Povaha

„Navaříci, blátohnáti, oči pojídající žemovřetky… jsou všude, povídám, všude! Ty je nevidíš? Vylézají i ze mě, i z tebe! Pojídají nám orgány a kradou myšlenky! Hahaha, a nepřestanou, dokud nahoře nebude dole, ticho nezačne řvát bolestí a Měsíc nás nepolkne zaživa!“

V bezvýznamném, smrtelném těle je svázána mysl daleko přesahující jsou omezenou schránku. V hlavě Apaté se toho totiž nachází daleko více, než by mělo. Není divu, že v jejích mrtvolných - a přesto tak živých - očích tančí do rytmu nekonečné písně samo šílenství.
Různá traumata, jak fyzická, tak psychická, toho na malé vlčici mnoho zanechala. Daleko častěji jí naleznete ve stavu blouznění, než v tom příčetném a první věc, kterou zaslechnete z její tlamy, bude s největší pravděpodobností blábol. Tedy, toť otázka – jsou její slova tak náhodná, jak se zdají být? Často z nich zamrazí a jeden se může pouze domnívat, zda-li se jedná o nelogický výmysl psychicky narušené, či výrok někoho, kdo má dar vidět svět z jiné perspektivy.
Apaté je sužována mánií a paranoiou. Bludy, které jí doprovází téměř na každém kroku, jí dohánějí k nejrůznějším konspiračním teoriím, neoprávněným obavám a probdělým nocím. Vše jde proti ní, vše je potenciální nepřítel, kromě sebe samé a věrných spojenců, které má ve svých sourozencích. Protože právě ty znala i dávno předtím, než byla její mysl nenávratně roztříštěna na tisíce kousků, v jejich přítomnosti je nápadně rozvážnější a klidnější, jelikož mysl padá zpět k tomu, co zná. Její bezmezná láska vůči nim, někdy daleko přesahující pouze zdravou, platonickou rovinu, by se dala přirovnat až k zbožnému uctívaní.
Další věci, ke kterým přilnula, jsou staré, dávno nepoužívané zvyklosti z jejich rodné smečky. Vědělo se o nich, avšak po generace se neužívaly. Vesměs je těžké rozeznat, co se přejatá zvyklost a co je jen náhodný pohyb, které dělá mimochodem velice často, avšak bystřejší si všimne určitých zákonitostí v jejím chování. Štěknutí na určitá slova. Otočení se dokola před překročením tekoucí vody. Vyškrábání očí mrtvé kořisti před jejím pozřením a podobně. Jedná se o snahu křehké mysli udržet si pohromadě zbytek své celistvosti, držet se zažitého, stejně jako možnost vybít přebytek energie.
Co se musí přízračné vlčici nechat je její schopnost navazovat kontakty. Jakmile vás zahlédne, spustí si své. Tlachá páté přes deváté, jakoby jste byli staří známí. Klouže od tématu k tématu, mění jej zcela chaoticky podle toho, co zrovna zaujme její pozornost, cuká přitom celým tělem, pobaveně se chechtá a až děsivě zřídka mrká. Taková velká koule rýpavosti a netaktnosti. Však stačí jen málo, ach tak velice málo, a jako divoká bestie lačnící po krvi vám skočí po krku. Co útok vyvolá je velice individuální a bylo by bláhové snažit se najít v jejích činech hlubší logiku. Snad přízrak jí to pošeptal do ouška. Snad jáma plná křičících zubů jí to nakázala. Nebo jste udělali špatný pohyb, řekli to nesprávné slovo. Nejdrobnější mimika vaší tváře jí připomněla něco z minulosti. Nebo jen žaludek zakručel, aby vlčici upozornil, že má vlastně hlad a že jiní vlci, než její drazí sourozenci přeci nejsou nic víc, než tupá zvěř. Necítí výčitky, když někoho zabije – dospělého, slabého, vlče. Naopak, s radostí pozře jeho mrtvolu.
Nehezká věc by byla Apaté podceňovat. Ačkoli se to nezdá, vše kolem sebe až moc pozorně vnímá. Jedná se pozůstatek tréninku její rodné smečky, společně s bystrým, přirozeným intelektem, byť poskvrněným šílenstvím. Lunatička si totiž mnoho věcí až moc dobře uvědomuje. Jednání zvládne předvídat, avšak ne pochopit. Nakonec, vlčí mysl je jen tupý, předvídatelný algoritmus v mnohých případech, ne? Vlčice není hloupá, seč je lehké si o ní udělat takovou představu.
Nemá úctu ke svému tělu. A to tak, že skutečně žádnou. Je to jen nástroj, který jí byl svěřen, není divu, že fyzický kontakt pro ní krom potěšení znamená pramálo. Má pozoruhodný vztah k bolesti, kterou miluje a zároveň nenávidí. Ve svých nejhorších stavech si je schopná sama ublížit, aby se z nich dostala. Někdy během bojů jí určitá bolest dostává do stavu téměř až spokojenosti, neboť opět, mysl rozeznává cosi známého. A od svých nejbližších jakákoli zranění převezme s vděkem. Jindy je bolest to nejhorší, co zná. A to tehdy, kdy jí naopak evokuje vzpomínky špatné. Stačí jen menší škrábanec, aby měla Apaté potřebu křičet o milost.
Ku překvapení asi všech má i přízračná vlčice své racionálnější chvilky. Ne vždy v tu nejlepší situaci, neboť někdy, když si to situace žádá, nedokáže šílenství potlačit – jak by také mohla, je to přece šílenství. Však občas se zjeví i záblesk té staré, zlatooké vlčice, kterou kdysi bývala. Ovšem často v podobě deprese, kdy je její tělo z důvodu nedostatku spánku a celkové únavy dohnáno na pokraj svých sil.
Jako samotná kapitola by mohla být brána magie. Oproti svým sourozencům k ní nedokáže přiřadit jednoduše nenávist, seč i ta se tam vyskytuje. Strach? Respekt? Závist? Zloba? Široká změť emocí má společné ale jediné – uceleně představuje jednu velkou lavinu negativních pocitů.

Příběh a zajímavosti

Někdo se narodí do smečky v době její největší prosperity, je obklopován láskou a více nocí jde spát s plným žaludkem, nežli prázdným. Jiný se narodí tulákům, zatímco každý den do dospělosti představuje boj o holý život. Avšak málokdo přijde na svět do tak nevlídného, hněvem a nenávistí prosáklého prostředí, jako tomu bylo právě u Apaté a jejích sourozenců.
Kdysi dávno, léta předtím, než přišla tato bestie na svět, existovala v dalekých krajích smečka Lahrakapijská. V těchto končinách nebyla brána magie jako samozřejmost, právě naopak, jednalo se o výhodu, jedinečnost, požehnání, chcete-li. Jen malá skupina vlků byla kouzli políbena a jejich oči nabraly unikátních barev. Těm bylo přezdíváno mocní. Zbytků zlatookých vlků, magií neobdařených, bylo přisouzeno označení prostí.
Vše po dlouhé generace fungovalo tak, jak mělo. Zatímco prostí se starali o chod smečky, výchovu, stavění doupat a lov, malá skupinka mocných se jala ochrany území a svých znevýhodněných smeččanů. Za jejich práci je obdařili protekcí a vděkem, kterou si prostí právoplatně zasloužili.
Však jak už to tak bývá, přešel čas a mocným se v hlavách zjevila myšlenka, že jsou cosi více. Že nemají magie jen tak pro nic za nic, že není nic špatného je dokonce využít k tomu, aby se ujali vlády nad prostými. K čemu byl soucit vůči obyčejným? Proč by se měli držet slov svých předků, že jsou si všichni rovni? Proto začali mocní velice rychle smečku svazovat do hloupých pravidel a tradic, užívajíc své magie k prosazení svých názorů, po generace vštěpujíc prostým do hlavy, že jejich nadřazenost je přáním samotných bohů.
Však takové bezpráví nemohlo trvat věčně. Vlčí duch může padnout maximálně na dno, nikoli hlouběji, a když se tak stane, jsou jen dvě možnosti – zůstat tam, či se od něj odrazit a vzdorovat. A tak se rozdělila smečka na dvě, Lahraiskou, tvořenou z vlků s magií v duši a Kapijskou, tou prostou.

Apaté se se svými sourozenci narodila do smečky Kapijské, mnoho let po rozdělení smeček, avšak nenávist visela stále velice těžce ve vzduchu. Dost na to, aby vlčatům byl hněv a odpor vštěpován do hlav jako naprosto nezpochybnitelná samozřejmost.
Od malička byla vlčata vedena ke krutosti, bezohlednosti a chladnokrevnosti. Lahraiští měli na své straně magii. Kapijší tedy museli najít jiný způsob, jak se jim vyrovnat, aby potyčky a boje nebyly pouze krvelačná jatka. A cestu si našli. Každý den se tedy stával bojem o život – chtělo-li vlče dospět, muselo to dokázat. Ukázat vůli přežít, nepodlehnout fyzickému, či psychickému nátlaku, umět se o sebe postarat od útlého věku, naučit se bojovat. I jinak nevinné hry byly plné krve, vyceněných zubů a jizev. Sama Apaté si jich odnesla pod srstí nemálo. A nebylo neobvyklé, že by bylo některé vlče během hrátek zardoušeno. Netruchlilo se pro něj, však pokud nepřežilo ani hru, jak by mělo šanci proti vlkům co vládli elementům? I naše šílená vlčice, tehdy stále ještě v rámci mezí příčetná, připravila o život v zápalu hry a díky chuti krve na tesácích dva ze svých vrstevníků o život. Již tehdy se jí začínala mysl lehce tříštit. Každý den buďto bolest snášela, či jí způsobovala, do hlavy jí bylo striktně vštěpováno, že soucit není víc, než slabost. Toxická podstata této skutečnosti, výchovy, programování myšlení od narození si s sebou nese vlčice do dnešních dnů.
Jak jen jí vzpomínky sahají následovala svého bratra Khar'jiho. Otci byl podobný jako vejce vejci a vše, na co se mu dostaly tlapky, se mu dařilo. Sourozenci k sobě měli obecně blízko – seč se nešetřili krvavých her, stále byli více semknutí k sobě, než k ostatním vlčatům ve smečce. Avšak vůči Khar'jimu cítila šedá daleko silnější vazbu, než k ostatním. Bránil ji, byl silný, bystrý, nemilosrdný. Obdivovala jej. A během dospívání se jejich vztah stal i něčím víc, že se začalo šuškat, že po dovršení dospělosti se stanou i partnery. Jelikož byla smečka uzavřená, vyhánějíc všechny tuláky a zabíjejíc všechny Lahraiské, přičemž se nestyděla v dobách hladu pojídat jejich mrtvá těla, incest byl poměrně obvyklým úkazem. Tak přímý vztah, jako mezi bratrem a sestrou, byl sice vzácným, avšak ne neobvyklým.
Vlčata pomalu stárla a sílila, až se dostala do věku, kdy se blížila k neoficiálnímu testu dospělosti – k prvnímu samostatnému lovu. První jej podnikla sestra Styx, úspěšně, a ostatní na sebe nenechali dlouho čekat. Apaté sice na svém lovu selhala, avšak ten druhý byl o to vyvedenější – s téměř až maniakálním odhodláním nezklamat stopovala a uháněla kořist celé dva dny a nakonec přinesla úlovek tak veliký, že zasytil nejedno hrdlo.
Postupem času boje s Lahraiskými gradovaly, až se staly zcela neúnosnými. Bylo tedy rozhodnuto, že se smečky mocných zbaví jednou provždy. S plánem infiltrace vnitřních řad jim byl podstrčen vrh vlčat – jejichž zfanatizovaná matka brala celou situaci jako nehoráznou poctu – a dle plánu se jali je vychovávat po svém. S čím však Kapijští nepočítali, byla zrada vlčat a následný zákeřný útok magií obdařených vlků.
Útok byl tak náhlý, že se smečka jen stěží dokázala bránit. Apaté nejenže zahlédla smrt svých rodičů a sama unikla spárům smrti jen o vlásek – musela přihlížet i smrti svého druha. Bratra. Vlka, který byl středobodem jejího vesmíru.
Když se opět shledala se smečkou – nebo tedy, s tím, co z ní zbylo – jednalo se už jen o pouhou schránku zlatooké. Přízrak toho, kým kdysi byla. Psychický šok spojený s téměř až fatálními zraněními nadobro roztříštil její mysl na mnoho maličkých kousků, které se od té doby neustále snaží poskládat dohromady, ucelit prázdná místa, však čím více se o to pokouší, tím dál je od svého cíle.
Však šedá vlčice nebyla jediná, koho událost změnila. Těžkou ránu si odnesl každý. Cítila to, když cupitala od jednoho sourozence k druhému jako ztracené štěně, snažíc se v jejich blízkosti a teplé náruči najít to, o co přišla společně s Khar'jim. Nejčastěji doléhala na Styx, neboť její sebevědomí jí alespoň lehce utišovalo. Dávalo jí pocit, že je s někým, kdo si ví rady, kdo rozhodně v případě potřeby za ní. Avšak jakkoli blízko k ní byla, fyzicky či psychicky, o to větší byla frustrace. Z toho, že jednoduše nebyla její druh. Z pohledů, které na ní vrhali ostatní členi smečky. A z bludů, které jí každým krokem začaly provázet. Štěstí se snažila hledat i u Noroxe – z počátku to nebylo snadné, díky pocitu viny, který ho tížil, se od nich odřízl daleko více, než se komukoli mohlo líbit. Avšak jakmile došlo ke zlepšení, dotírala i na něj, jen aby pochopila, že pro ni nemohl být tím, kým byl Khar'ji. A tak zjistila, že běsy, které jí neustále doprovází, již nikdy neodejdou, stejně jako se on už nikdy nevrátí.
Smečka se i nadále tříštila, vlci odcházeli, až takřka zůstala jen Apaté a její sourozenci. A i ti věděli, že budou muset své štěstí hledat jinde. Jednoho dne se jejich cesty rozešly a přízračná se ocitla naprosto sama. Sama se stvůrami své mysli.
Jak přežila je věc náhody a tréninku z mládí, který v ní zůstal jako instinkt. Měla to tak zažité, že nad tím nemusela přemýšlet a hledat to ve střípcích myšlenek. Však přesto cítila, že něco je v nepořádku. A v nepořádku to taktéž zůstane, dokud se znovu neshledá se svými bratry a sestrami. Jediná tato myšlenka jí hnala vpřed, upínala se na ní všechna touha žít a zbytečky příčetnosti.

Zajímavosti:
✗ Z důvodu nedostatku potravy v mládí má velice štíhlou postavu, což je velice patrné í díky dlouhým končetinám a tělu. Přesto ne vyloženě křehkou, nýbrž šlachovitou a atletickou.
✗ Apaté je skutečně krásná. Elegantně klenutá hlava, ladné tělo a pěkná srst. Bohužel její krása zaniká díky většinu času přítomnému šílenému výrazu, vypouleným, těkajícím očím, naprosto zanedbané srsti a nahrbené, trhané chůzi, díky které připomíná více prohnanou hyenu, než majestátného vlka.
✗ Je hypermobilní. Díky této skutečnosti je velice obratná a vykroutí se kde z čeho. Občas díky tomu však pociťuje bolesti kloubů.
✗ Kanibalismus je jí vlastní, ostatně jako celé její rodině.

Vlastnosti

Síla 10%
Vrozená síla: 20% / Bonusy: 0%
Rychlost 10%
Vrozená rychlost: 50% / Bonusy: 0%
Vytrvalost 10%
Vrozená vytrvalost: 40% / Bonusy: 0%
Obratnost 10%
Vrozená obratnost: 70% / Bonusy: 0%
Taktika lovu 10%
Vrozená taktika lovu: 20% / Bonusy: 0%

Doplňující vlastnost

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level

Magie

Vrozená magie


1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
Bonusy: //

Doplňující magie

1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
1. level 2. level 3. level 4. level 5. level 6. level 7. level 8. level 9. level 10. level
...
...
...
...
...

Všechna práva vyhrazena ©
Zákaz kopírování. Veškerý obsah je chráněn autorským právem.
Obrázky a texty náleží jejich právoplatným autorům.