Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Březen 1/10 • Draven

Princ Zest tomu příliš nerozuměl, sám byl přeci jen malé vlčátko, ale rozhodně to bylo chytré vlče. V něčem - asi ve většině věcí - chytřejší než obrovský Draven, který vůbec neodporoval a nechal se tímhle malým vlčetem adoptovat jako by to nic neznamenalo. Zest byl rád. Draven a jeho měkký kožich byl příjemným pelíškem na odpočinek. Nepřemýšlel nad tím, jak ho přivede domů, ale nějak to půjde, říkal si. Byl to obří vlk, který hřál. Bylo mu s ním příjemně. Dokud se Draven nezačal zvedat - bylo to asi dobře, protože pod nimi jezero začínalo povážlivě povolovat. Asi by tam neměli zůstávat, byla to však jedna z těch chvil, kdy byl Zest jenom vlče.
"Kdo je mlčenlivá? nechápal Zest, když se Draven dal na odchod. Asi mu to došlo a vrátil se k němu, aby do něho šťouchnul. "Jo, já s tebou půjdu. Ale... no... kam?" ptal se ho trochu bezradně.

10/10

Zest se chtěl vrátit domů. Byla mu zima a bylo mu špatně. Už nechtěl jít zachraňovat bratra. Proč by ho měl chtít zachránit, když potřeboval zachránit on sám? Nechtěl nic jiného než trochu tepla, trochu maminčina objetí. Její kožíšek, který byl dlouhou dobu to jediné, co znal, mu teď hrozně moc chyběl. Měl Zurri, ale nebylo to dost. Chtěl mámu. Snad proto byl také tak protivný. Kde byli jejich rodiče? Proč tu nebyli a nechránili je? Ano, odpověď byla, že odešli, ale měli k tomu dobrý důvod! Chtěli jen… pomoct. Nebyli tak malí! Ale jejich první setkání s magií jejich domova byla hrozivá a příliš krutá. Byla zima, to ano, ale nemuseli přeci skončit v jezeře! Inu, zlomyslný Osud a snad sama Smrt jim předvedli, že nebylo radno si s nimi zahrávat.

Zestovi bylo špatně. Vážně hodně špatně. Celý se třásl a byla mu zima. Bylo to hrozné - vlastně to nejhorší, co zažil a to včetně toho, jak se z jeho bratra stal prach (to se ho také ostatně netýkalo osobně a fyzicky, takže to bylo pochopitelné).
Zurri je přenášela, ale tentokrát se ani Zest nebránil. Náhle cítil, že neměl vůbec žádnou sílu! Kam se všechna poděla? Ještě před chvílí hopkal sněhem a teď ho pacičky sotva udržely. Nebylo to fér. Nespokojeně fňukal, aby dal Zurri najevo, že se mu to nelíbí. Chtěl, aby mu bylo dobře a předpokládal, že vlčice to zařídí. Měla je ostatně hlídat, neříkala nic o tom, že se propadnou do jezera a...
"Zurri, proměníme se taky na prach?" pípnul Zest - kdyby ano, dostali by se k Smrti rychleji, možná by to nakonec bylo vůbec nejlepší! Chtěli, aby jim Smrt vrátila Tartara, takhle... by se o to mohli postarat ještě rychleji. Zurri je však chránila. Nějak jim spletla hnízdo a umístila je dovnitř. Alespoň tam nebyla taková zima, obě dvě malá vlčata se však stále třásla, když se k sobě tiskla ve snaze se trochu ohřát. Moc to nešlo - ale bylo to lepší, než aby umrzli na sněhu.

Únor 9/10 • Draven

Draven neodporoval. To se Zestovi líbilo. Navíc se ho zahříval a tiskl se k němu. Bylo to rozhodně vřelé vlčí obětí, které Zest znal od své rodiny. A teď byl tou rodinou i Draven - a nakonec, kdyby se ukázalo, že vůbec nebyl bráška jeho táty, Zestovi se Dravenova společnost zalíbila natolik, že by ho z rodiny nevyškrtl. Kdo tvrdil, že rodina musela být jen pokrevní?
"Tak to by bylo. Odteď jsi náš," rozhodl Zest, než zamyšleně střihl ušima. "A ty nikoho nemáš? Nemáš žádný domov, nikoho, kdo by tě hledal? Abys odněkud neodešel jen tak, to se nedělá," vysvětloval mu Zest, protože měl obavy, aby Draven neodešel třeba od své skutečné rodiny. To by bylo přeci hrozné! Zest si sice myslel, že Draven je skutečně bráška jeho táty, ale přeci jen toho nevěděl tolik, aby o tom mohl jen tak rozhodnout, i kdyby nakrásně chtěl. Tak snadné to asi nebylo.

Únor 8/10 • Draven

Zest se nad vlkovou otázkou zarazil. Co to asi jen znamenalo? "No, pokud by byl můj táta tvůj bratr, tak bys byl přece moje rodina," řekl vlkovi. "A voníš podobně. To dává smysl, ne? Jsi prostě moje rodina," rozhodl Zest a zaňuchal se Dravenovi do kožíšku. Bylo to příjemné. A tenhle obr navíc tak pěkně hřál! Pokud byl Draven jeho rodina, proč s nimi vůbec nebydlel? Proč mu o něm táta neřekl? To nevadilo, říkal si Zest a podíval se do Dravenových malých očí, které byly jako dva korálky. "Měl bys s námi zůstat. K nám se určitě ještě vejdeš, máme velký úkryt a celý les je jen náš," říkal Dravenovi, protože když byl rodina, neměl by zůstávat sám. I kdyby Draven někde bydlel, nebude to nejspíše stejně dobré jako byl Javorový les. Samozřejmě, že ne, protože Javorový les byl samozřejmě úplně nejlepší.

Únor 7/10 • Draven

Draven možná nebyl princ, ale Zestovi to nevadilo. Byl velký a příjemně hřál, to mu v tuhle chvíli perfektně stačilo. Chumlal se k němu, zatímco obr spokojeně bručel a opakoval jeho jméno jako by se snažil si ho uložit do paměti. Možná to přesně tak bylo, možná Draven nebyl úplně nejchytřejší. Proto také možná tolik nemluvil, říkal si Zest, kterému tlamička jela a nemohl přestat mluvit. Zest byl také pořádný rozumbrada.
"Nagi, Nagi... a nemohl by být Nagi Nagesh?" zadíval se na Dravena, který ale vypadal, že má v hlavě vymeteno. "Třeba jsi bratr mého tatínka," nadnesl Zest a připadalo mu, že by to skoro dávalo smysl. A to, že Draven nebyl tátovi podobný? To nevadilo. On přeci také nevypadal stejně jako Satori!

Únor 6/10 • Draven

Zest nečekal, že se obr kolem něho obmotá, ale teplo, které z něho vycházelo, bylo nesmírně příjemné. Zest se schoval v jeho kožichu, protože přeci jen byla zima. Vlastně byla ukrutná zima. Mohl být rád, že tu Draven byl, zahříval ho a spokojeně u toho bručel.
"Jo, tak se jmenuji," prohlásil hrdě. Princ. Zest také přesně nevěděl, co takový princ dělal, nebo co to znamenalo, ale rozhodně to znělo vznešeně a to se malému vlčkovi zákonitě líbilo. Chtěl být totiž nejdůležitější ze všech, pokud jste to ještě nepochopili.
"Draven," zopakoval Zest na oplátku jméno toho obra, který ho zvedl ze země jako by nevážil vůbec nic - oproti Dravenovi to tak patrně i bylo. "A ty nejsi princ, Dravene?" ptal se ho, když tu ho napadlo něco jiného. "Pořád nevím, proč voníš jako můj táta. Můj táta se jmenuje Nagesh, neznáš ho?" zajímal se Zest zabořený do kožichu svého nového ochránce.

Samozřejmě, že se chtěl jít klouzat. Byla to přesně ta věc, které Zestarian, princ Javoru, nemohl odolat. A přemluvit Zurri? Tu už měl obmotanou kolem drápku. Vlčice se nenechala přemlouvat dlouho, zvlášť, když na ní byli dva. A tak se klouzali. Minimálně do té doby, než skončili ve vodě. Zest ani nevěděl, jak se to stalo! Bylo to totiž pekelně rychlé. V jednu chvíli se smál, v té druhé se už máčel v ledové vodě. Nic studenějšího v životě necítil (což... bylo snadné, byl ještě opravdu malý). Zurri na ně křikla, aby se drželi, ale on nemohl. Ostatně už takhle na Zurri sotva držel, přeci jen dva se tam jen sotva vešli, a tak to, že sklouznul do vody bylo celkem očekávatelné. Neuměl plavat - pochopitelně neuměl - a tak se nalokal stuené vody, jak se pomalu propadal hlouběji.
Ještě štěstí, že Zurri uměla kouzlit! Zesta zachytily kořeny a on nehodlal jen tak umřít! Ne, on bojoval. Drápky zaryl do kořenů a sám se vydrapal nahoru, i když ho zima otupovala a kdyby ve vodě byl ještě chvíli, nejspíš by ho to velice rychle stálo život, ale ani to, že mu Zurri pomohla nahoru a položila ho na kořen neznamenalo vítězství. Náhle byl to křehké vlče, kterým měl být. Měli možná se Satori zůstat v noře.
Zest lapal po dechu a celý se třásl. Zurri jim sice dávala najevo, jak mají dýchat, ale Zest se jen zoufale snažil dýchat - lapal po dechu tak jako Tartarost. To ho v tu chvíli hrozně vyděsilo! Promění se snad taky v prach?!
Nemohl se vůbec udržet na nožičkách, přesto se o to znovu a znovu pokoušel, zatímco lapal po dechu. "Už je mi zima, Zurri," zaskuhral, když se mu povedlo se nadechnout. Ségra na tom taky nebyla nejlépe.

//Mahtae jih (přes Mahtae sever)

Zest hopkal za Zurri a ač mu chvílemi docházely síly, nikdy by to nepřiznal. Na to byl moc tvrdohlavý a hrdý - byl sice jen vlčetem, rozhodně měl však velmi silnou osobnost. "My ale taky nebydlíme v jeskyni, ne?" podíval se na Satori, která se pořád vezla jako královna. Zurri ani nemukla, ale Zestovi nevadilo skákat závějemi. Ségra by to stejně nezvládla! "Mě se náš strom líbí!" dodal, protože poté, co vylezli ven už viděl, kde to vlastně bydleli. A jeskyně to tedy rozhodně nebyla - ať už tedy jeskyně byla cokoliv.
"Ale prosímtě, tobě je možná teplounko, ale taky bys vůůůůbec nezvládla to, co já, víš?" prohlašoval Zest zatímco mával ocáskem ze strany na stranu. Byl vlastně nadšený tím, že mohl vybít veškerou tu energii, která se v něm generovala jako by byl nějakým jejím nekonečným zdrojem. Zima byla sice trochu nepříjemná, ale když přešli jezero a Zurri se na něho otočila, jestli se nechtějí vystřídat, okamžitě zavrtěl hlavou. "Tak to tedy ne!" prohlásil Zest, kterému vlastně hopkání závějemi tolik nevadilo, ač možná mělo. "Já to zvládnu. Jsem silnější než Satori," prohlásil, aby si do ségry ještě trochu rýpnul. Ostatně ona nedělala vůbec nic.
"Vážně tam už budeme? Tak to je pohoda," prohlásil Zest a vydal se hned zase dál. Krátký odpočinek mu stačil.

// Jedlový pás přes Galtavar - Zrušeno

// Javorový les přes Úzkou rokli

Zest absolutně netušil, jak daleko budou muset jít, ale i přes vysoké závěje to překvapivě zvládal. Malá vlčata zkrátka byla v něčem odolnější a Zest měl zkrátka příliš mnoho nevybouřené energie, která se v něm nashromáždila a teď byl zkrátka nezastavitelný. Proto také nebyl vůbec schopný zastavit, ač měl občas co dělat, aby popadal dech. Packy ho však nebolely a dokonce se i živě hádal se svojí sestrou, která si hřála pacičky o Zurrijino tělo. "Myslíš, jako se směješ ty mě?" zeptal se jí a býval by jí z té výšky shodil, ale přeci jen to byla ségra. Musel na ní brát trochu ohledy. "Ty bys navíc tohle nevydržela. Radši se pěkně vez," prohlásil a skoro vesele si hopkal dál. Jen škoda, že byla taková zima! Nakonec se sněhem byla docela zábava, jen měl stále na paměti, že se musí držet za Zurri. Byla však pravda, že to asi nebral tak vážně, jak by měl.
"Tak tam prostě přijdeme a vezmeme si to, co z Tartara zbilo zpátky! A když jsme tři, tak nám ho bude muset dát," prohlásil Zest neohroženě.
Zurri ho se smíchem do jedné závěje strčila, ale on se jen vesele zasmál a vyskočil z ní. Otřásl se tak, že ledové krůpějky dopadly až na Satori. "Už mi je větší!" smál se a podíval se po ségře. "Abychom tady nenechali tebe, ségra. Jsi přeci jenom závaží," prohlásil a vyplázl na ní jazyk.
Ještě chvíli takhle šli, než se Zurri zastavila. Dala mu chvíli, aby si odpočal a on té chvíle využil. Chvíli čekal, dýchal a za chvíli se protáhl a kývl. "Jasně, že to dávám. Jdeme dál!" rozkázal Zest. Ani se neptal, jak daleko to ještě je.

// VVJ přes Mahtae sever

//úkryt

Zest, jak se zdálo, měl nekonečné množství energie. Byl doslova jako na klíček. Skákal a hopkal závějemi, zatímco jeho sestra se držela na zádech Zurri (to bylo dost trapné, ale nehodlal se Satori vysmívat, byla to jenom holka). "To teda nemáš!" křikl na ségru, která tvrdila, že měla vždycky pravdu. "Jasně, že jsi velká, necháš se nést," poznamenal a protočil oči v sloup. To on se teda nést nenechal. On půjde pěkně po svých, i když mu sníh pronikal na kůži a studil, Zest vytrvale hopkal. "Takže si Tartara něco vzalo? Byla to ta Smrt? A kde bydlí Smrt?" ptal se Zest, tlamička mu jela skoro rychleji než pacičky. "A my za tou Smrtí přijdeme a řekneme jí, jestli by nám nevrátila Tartara? A co když to prostě... neudělá?" ptal se Zurri o které, jak předpokládal, měla všechny odpovědi na jejich všetečné otázky. Zatím se to tedy tak minimálně jevilo.
"Nevím, sníh mi zatím moc zábavný nepřijde," poznamenal Zest, ale Zurri také nemusela hopkat přes závěje, což... dobře, to byla zábava. A ostatně Zest byl tak dlouho v úkrytu, že by za zábavu možná považoval i sledování rostoucí trávy. "Tak jo. Je mi zima, co s tím uděláme?" ptal se Zurri, ale jen se smál. Zima mu ještě nebyla, ale také ještě nebyl promočený - sníh byl ale napůl zmrzlý a když se držel v prošlapané cestě po Zurri, nebylo to tak hrozné. A díky tomu se mohl snadné držet u ní, jak mu nakázala. "Rozkaz, nemami!"

// Mahtae jih přes Úzkou rokli

10

Samozřejmě, že ségra se do toho hned musela začít motat! Namaari vypadala spíše vyděšeně než že by chtěla jít ke Smrti (ať už to znamenalo cokoliv), ale Zest byl nezastavitelný. A podle všeho i Satori, která se pozornosti dožadovala stejně jako on. Evidentně to byli sourozenci - zapřít se nemohli.
"A jo, Satori má pravdu! Máš na nás dávat pozor, nesmíš nás tu nechat!" prohlásil Zest, to už však Zurri nejspíše pochopila taky, protože si hodila Satori na záda (no jasně, byla to holka, určitě by neuběhla celou cestu tak jako on!). Zest byl připravený na cestu, ať už měla být jakkoliv dlouhá. Zadupal nedočkavě do země jako by byl spíše poník než vlče a nadšeně vypískl, protože dostal povolení vyběhnout z jejich úkrytu. Energie měl rozhodně na rozdávání.
"Já s tebou rozhodně budu držet krok! To ty nebudeš stačit mě, Zurri!" prohlásil. "Jdeme si vyzvednout Tartara!" prohlásil nadšeně a vyběhl ven do té ukrutné zimy.

//Javor

9

Smrt. To jediné Zestovi zůstalo v hlavince - nejspíše to bylo důležité, protože táta byl najednou celý klidný a jako by se nic nestalo. Divný, myslelo si vlče, ale vlastně bylo mnohem klidnější, když se zdálo, že je všechno v pořádku - no jo, jenže nebylo. Ale táta zase říkal, že bude Tartaros zase s nimi. Kdo se v tom měl vyznat?! Navíc tak jako tak, Tartaros byl pořád pryč a Javor byl jeden velký chaos - ne, že by se to vlčeti nelíbilo, Zest byl spokojený, jenže zatímco se všechno odehrávalo venku, on měl být uvnitř a čekat.
A Zurri na ně měla dávat pozor! To nebylo vůbec fér! Nikdo na něj dávat pozor nemusel, byl v naprostém pořádku. Nespokojeně vzhlédl k tetičce Zurri, která měla zůstat - jen aby se ukázalo, že zůstat vůbec nechtěla. Chtěla vzít roha, tak to bylo!
Zest, kterému se už povážlivě dlouho nikdo nevěnoval i přes jeho naléhání, znovu zadupal pacičkama do země. "Tak to ne!" zvolal a skočil před Zurri jako by jí chtěl fyzicky zabránit v tom, aby odešla ven. "Já půjdu taky! Vážně! Zurri, říkala jsi přeci, že moje jméno je důležitý! Já jsem důležitý! A jak můžu být důležitý, když všichni budou venku a já tady zůstanu... s holkama," řekl tišeji, aby ho Namaari a ségra neslyšely - mohly si to vzít osobně. "Ty jsi taky holka, ale jsi mnohem víc super. A když půjdeme spolu, bude to mnohem lepší," prohlašoval Zest - měsíční vlče - jako by z toho mohl mít nějaký rozum.

8

Zest byl celý měsíc svého života zvyklý na klid, ticho, na spánek. To, co se odehrálo teď však bylo mnohem více podle jeho gusta. Byl to čistý chaos. Táta stál nad hromádkou popela z jeho bratra, teta Zurri ho posílala vzbudit Namaari a máma brečela a volala, zatímco Zest kousal Namaari do packy (protože jak rychleji se dal někdo jen tak vzbudit než pořádným kousancem?!).
"Hej, Namaari, nemáš spát, protože je spánek v zimě nebezpečný!" papouškoval Zest, ale to už jeho pozornost poutala máma - a protože udělal to, co mu Zurri řekla a nemusel se tak už Namaari zabývat (byla to takzvaně win win situace, Namaari také jistě ocenila, že už své zuby nechal v tlamě a neokusoval jí jako svou svačinu) a doslova přihopkal k mámě, která se třepala jako list ve větru a její oči byly plné slz. Zest z toho neměl rozum - a to bylo patrně to jediné, co ho v téhle situaci ještě omlouvalo - "mami, ale já jsem tady," prohlásil a zamával ocáskem, protože chtěl upoutat máminu pozornost, ta jako by ho však ani neviděla. A s tátou teď byla také pořádná nuda! Jenom tam stáli a přitom bylo evidentní, že Tartaros tady nebyl. Ten brácha má ale štěstí, pomyslel si Zest, vypařil se a teď si může hrát někde venku. To není fér!
"Když je Tartaros pryč, můžeme taky ven? Tady už je nuda," ptal se Zest nespokojeně a zadupal pacičkama do země, aby na sebe upoutal pozornost. Nikdo si ho ale nevšímal. A Zest byl připravený rozpoutat ještě větší chaos než v Javoru dosud panoval, pokud se mu někdo hodně rychle nebude věnovat.

//hlásím se *jen ještě nevím s kým* probably s Varjou :D Odine it is :D