Příspěvky uživatele

< návrat zpět

9

Smrt. To jediné Zestovi zůstalo v hlavince - nejspíše to bylo důležité, protože táta byl najednou celý klidný a jako by se nic nestalo. Divný, myslelo si vlče, ale vlastně bylo mnohem klidnější, když se zdálo, že je všechno v pořádku - no jo, jenže nebylo. Ale táta zase říkal, že bude Tartaros zase s nimi. Kdo se v tom měl vyznat?! Navíc tak jako tak, Tartaros byl pořád pryč a Javor byl jeden velký chaos - ne, že by se to vlčeti nelíbilo, Zest byl spokojený, jenže zatímco se všechno odehrávalo venku, on měl být uvnitř a čekat.
A Zurri na ně měla dávat pozor! To nebylo vůbec fér! Nikdo na něj dávat pozor nemusel, byl v naprostém pořádku. Nespokojeně vzhlédl k tetičce Zurri, která měla zůstat - jen aby se ukázalo, že zůstat vůbec nechtěla. Chtěla vzít roha, tak to bylo!
Zest, kterému se už povážlivě dlouho nikdo nevěnoval i přes jeho naléhání, znovu zadupal pacičkama do země. "Tak to ne!" zvolal a skočil před Zurri jako by jí chtěl fyzicky zabránit v tom, aby odešla ven. "Já půjdu taky! Vážně! Zurri, říkala jsi přeci, že moje jméno je důležitý! Já jsem důležitý! A jak můžu být důležitý, když všichni budou venku a já tady zůstanu... s holkama," řekl tišeji, aby ho Namaari a ségra neslyšely - mohly si to vzít osobně. "Ty jsi taky holka, ale jsi mnohem víc super. A když půjdeme spolu, bude to mnohem lepší," prohlašoval Zest - měsíční vlče - jako by z toho mohl mít nějaký rozum.

8

Zest byl celý měsíc svého života zvyklý na klid, ticho, na spánek. To, co se odehrálo teď však bylo mnohem více podle jeho gusta. Byl to čistý chaos. Táta stál nad hromádkou popela z jeho bratra, teta Zurri ho posílala vzbudit Namaari a máma brečela a volala, zatímco Zest kousal Namaari do packy (protože jak rychleji se dal někdo jen tak vzbudit než pořádným kousancem?!).
"Hej, Namaari, nemáš spát, protože je spánek v zimě nebezpečný!" papouškoval Zest, ale to už jeho pozornost poutala máma - a protože udělal to, co mu Zurri řekla a nemusel se tak už Namaari zabývat (byla to takzvaně win win situace, Namaari také jistě ocenila, že už své zuby nechal v tlamě a neokusoval jí jako svou svačinu) a doslova přihopkal k mámě, která se třepala jako list ve větru a její oči byly plné slz. Zest z toho neměl rozum - a to bylo patrně to jediné, co ho v téhle situaci ještě omlouvalo - "mami, ale já jsem tady," prohlásil a zamával ocáskem, protože chtěl upoutat máminu pozornost, ta jako by ho však ani neviděla. A s tátou teď byla také pořádná nuda! Jenom tam stáli a přitom bylo evidentní, že Tartaros tady nebyl. Ten brácha má ale štěstí, pomyslel si Zest, vypařil se a teď si může hrát někde venku. To není fér!
"Když je Tartaros pryč, můžeme taky ven? Tady už je nuda," ptal se Zest nespokojeně a zadupal pacičkama do země, aby na sebe upoutal pozornost. Nikdo si ho ale nevšímal. A Zest byl připravený rozpoutat ještě větší chaos než v Javoru dosud panoval, pokud se mu někdo hodně rychle nebude věnovat.

//hlásím se *jen ještě nevím s kým* probably s Varjou :D Odine it is :D

Únor 5/10 • Draven

Zest nevěděl, jak svou frustraci ventilovat. Byl zoufalý, že je jeho táta pryč tak jako jeho bratr, ale v tu chvíli mu to došlo - i kdyby tomu tak bylo, on s tím nic neudělá. Tenhle obr byl vlastně jako on sám - také na bráchu skočil a ten se proměnil na prach. Asi chápal to zoufalství, které se tmavému mihlo tváří. Zest nakonec doklouzal k tomu obřímu zvířeti a spadl na něho. Zachumlal se do té jeho husté černé srsti. "To nic, za to nemůžeš," ujišťoval Dravena. "Máš vůbec nějaký jméno?" ptal se vlka, který mlčel. Princ Zestarian však mlčet neuměl, a tak znovu spustil: "Já jsem Zest. Teda Zestarian. A jsem princ, víš? Jsem princ z Javorového lesa!" chlubil se Dravenovi, aby zapomněl na to, že vlk mohl a nemusel ležet na jeho mrtvém otci - nebo na tom, co z něho zbylo.

Únor 4/10 • Draven

Zest nepřestával do vlka šťouchat - pokud to vůbec vlk byl! Jeho táta byl velký, ale tomuhle obrovi se nemohl rovnat! Čenichal kolem něho a snažil se tátu zpod velkého tvora vysvobodit, ale pro takového prcka to bylo nemožné. "Musíš na něm ležet!" tvrdil Zest zarputile, ale když se vlk nadzvedl, aby mu dokázal, že pod ním táta není, vlčátko už bylo přesvědčené, že byl jeho táta prach. "No, tak to je jasné," posteskl si Zest. "Musel jsi tátu proměnit na prach! Jak jinak bych ho z tebe mohl cítit," povzdechl si vlček a díval se na toho velkého vlka, kterému se podařilo zvednout. Plácl do něho až Zest odklouzl o kus dál. A znovu ležel na ledu jako placka. Vlkovi se to asi líbilo, protože máchal ocasem ze strany na stranu, Zest už ale tak nadšený nebyl. Nespokojeně se zvedl na všechny čtyři a zaryl drápky do ledu, aby už ho vlk nemohl odstrčit.

Únor 3/10 • Draven


Zest na velkou tmavou hroudu chlupů koukal nedůvěřivě. Nikdy tak velkého vlka neviděl - a to byl táta s mámou i s tetou Zurri rozhodně velcí - ale tohle byl tedy mega obr. A malý vlček si oprávněně myslel, že mu tenhle obr zalehl tátu. Proto, když se vyhrabal na všechny čtyři, začal kolem vlka čenichat. Šťouchal do něj nosem a snažil se ho nadzvednout (jako by to snad bylo v jeho silách!), aby pomohl tátovi vylézt zpod toho obřího tvora.
"Táta! Nevíš co znamená táta?!" zamručel Zest s námahou a strčil do Dravena packami. "Ty na něm ležíš! Zvedni se!" bručel, protože vlče skutečně předpokládalo, že mu tenhle obří vlk tátu zalehl a ten je pod ním uvězněný. Zest měl o příbuzenstvu jen malé povědomí. Přeci jen znal jen své rodiče a sourozence. Ne. Neměl sourozence - měl jen sestru. Tartaros byl mrtvý. A co když byl teď mrtvý i táta, protože ho tenhle černý vlk rozmašíroval? Co když se táta taky proměnil v prach?!

4

Zest nevěděl, co se děje. V jednu chvíli okusoval sestřičce ocas a strkal do mladšího bratra jen, aby je jejich otec od sebe odstrkoval - a napomínal je. To se mu nelíbilo, protože si chtěl hrát. Zest konečně objevil, že má pohyblivé pacičky a že se mohl nejen sunout, ale že uměl i běhat a skákat, dovádět. Jenže to dovádění netrvalo zrovna dlouho. Táta odstrčil Satori a Zest jí nespokojeně následoval. Nechtěl však okusovat Zurri, chtěl se vrhnout po Tartarovi ke kterému se táta nakláněl. Zest většinu slov ignoroval. Skláněl se a číhal.
Tartaros vypadal divně. Dalo by se říci, že se tvářil jako by viděl ducha. Možná ho viděl? Ale Zestova hlava směřovala docela jiným směrem. Už už by po bratrovi zpoza otcových pacek vystartoval, když tu se tělo jeho bratra rozpadlo na prach - a vsáklo se do země.
Zest na to zůstal jen zírat. "Hustý," prohlásil vlček šokovaně, protože na rozdíl od otce nechápal, co tohle znamenalo - že byl jejich bratr mrtvý a že by se neměl jen tak znovu objevit. "Kam Tartaros šel?" nechápal, když přeci jen skočil na místo, kde ještě před chvílí Tartaros byl. Pčíknul, jak se mu do nosu dostal zbyteček prachu. Tartaros se ale neukázal. Zest neviděl ani toho ducha, ale měl pocit, že je to nějaká hra. Rozhlížel se, jestli bráchu přeci jen někde nezahlédne. Teprve tehdy si však všiml, jak se tváří táta. To ho zarazilo. Zastavil se na místě. A snažil se to celé pochopit, ale nemohl. Sotva chápal život, jak mohl porozumět smrti?

Únor 2/10 • Draven

Zest se klouzal svým vlastním - a rozhodně originálním - způsobem. A to až do chvíle, než se k němu nepřidal mnohem větší vlk, který se však na led svalil zrovna tak rychle jako on. Zest by se mu vysmál, kdyby sám neměl zrovna plné packy práce sám se sebou.
Nakonec skončili oba tváří v tvář tomu druhému. Čumáky se skoro dotýkali - a Zest si uvědomil, že vlk je cítit jako jeho táta. Aspoň... maličko.
"Hmm?" zamručel Zest a zvedl hlavu, aby si vlka pořádně prohlédl. "Co to znamená?" ptal se vlka, protože ten se tvářil, že rozhodně má vědět, co znamená tohle mručení. "A kde je můj táta?" ptal se Zest zmateně. Možná ho tenhle nekňuba zalehl? Ale... toho by si asi Zest všiml a navíc! Táta se nedal jen tak zalehnout!

Únor 1/10 • Draven

Zest se rozhodl vydat se na průzkum. Bylo už trochu tepleji, a tak se konečně mohl vypravit trochu dál od rodného lesíka - tedy... vypravit bylo trochu vznešené, protože se rozhodně tajně vyplížil. Doufal, že mu to dá chvilku, kdy se bude moci jen tak trochu porozhlédnout kolem. Byl plný energie a zvědavosti, která byla u vlčat naprosto běžná, a tak to podle toho také vypadalo. Doslova hopkal nadšením, až dohopkal k velkému jezeru, které však bylo stále zamrzlé - i kdyby však nebylo, nic podobného nikdy neviděl, a tak se k němu hned nadšeně vydal. Ani na vteřinu ho nenapadlo zastavit, prostě na něj přímo vběhl a natloukl si čumák, jak rychle se mu nožky rozjely od sebe a on spadl dříve, než se vůbec stihl nadechnout. A zvednout se bylo skoro nemožné, a tak se po břiše klouzal na jezeře. Nakonec to přeci jen byla přesně ta zábava, kterou hledal.

1

Zest spal u matčina boku celou tu dlouhou dobu, asi tak jak by každé vlče mělo. Jenže Zestovi se to nelíbilo. Když objevil, že má čtyři packy, které by ho svedly odnést kamkoliv si zamane, rozhodl se toho řádně využít. Rozlepil zlatá očka a v moment, kdy nikdo nedával pozor se na ty čtyři packy zvedl a pustil se na průzkum. Lákal ho závan větru z ústí jejich úkrytu, a tak si to přesně tam štrádoval, tenhle únik byl však přerušen, když se zvedl do vzduchu a byl přenesen zpátky k mámě. Ne, že by se mu u mámy a sourozenců nelíbilo, to ne, ale už ležel moc dlouho na to, aby v tom pokračoval. Chtěl vidět i něco jiného než vnitřek Javoru.
Nemáma - Zurri - se smála tomu, jaký naštvaný výraz jí věnoval. A on opravdu naštvaný byl! Samozřejmě netušil, že tam venku by ve vteřině zmrzl, a to ho alespoň trochu omlouvalo. Nesvedl jen tak ležet, také se hned znovu postavil na pacičky a rozmýšlel se, kam se vrhne teď. To se ho už však nemáma ptala na to, jestli se mu líbí jeho jméno jako by si nějak zvlášť uvědomoval, co to znamená. Doteď žádné jméno neměl. Zest, zopakoval si vlček v duchu. "Zest-arian," zopakoval po vlčici, ale jméno nebylo zrovna snadné. Možná o to více se mu líbilo! Zamáchal ocáskem a přikývl. "Jo!" zvolal, když si jméno několikrát v duchu zopakoval. "Zest. Důležité jméno," prohlásil - to si však všiml, že se jeho sestřička, teď už tedy Satori, vrhla na jejich brášku, který pořád jenom ležel. A aby se připojil do téhle smršti, skočil po Satori a trochu zlomyslně jí kousl do ocásku.