Gallirea - Příspěvky uživatele

//Dlouhá řeka (přes Ostružinovou louku)

A tak se Zest zastavil až kousek od domova. Byl opravdu těsně vedle, kdyby se ohlédl, spatřil by vysoké vzrostlé javory, on však šel podél břehu. V dáli by spatřil ostrov, kde ještě před chvílí lovil papoušky, teď však pokojně stál na pláni jen kousek od moře. Chtěl si odpočinout, než se pokusí znovu najít svou rodinu. A nebo Javorový les. Nevěděl, že kdyby si zvolil obě možnosti, byl by zatraceně blízko. Neměl tušení. Nakonec možná měl zůstat na místě, aby ho máma s tátou našli, ale on nikdy na místě moc nevydržel. Bylo to jeho prokletí, prostě nevydržel v klidu. "Áchjo," povzdechl si. Už mu chyběla i Zurri. Nevěděl, co si myslet o tom, co mu řekl Crowley, ale musel uznat, že vlk s lebkou na hlavě měl v něčem pravdu, jenže Zurri mu dala jméno a vzala ho na dobrodrůžo. To mu stačilo k tomu, aby se v důvěře přiklonil k ní. Už byl ucapkaný. Sice toho ušel trochu víc než když se vydali sněhem a bouří ke Smrti, ale pořád byl celkem mladé vlče. Rozhodně se neměl toulat mimo domov. Na to už ale bylo jaksi pozdě.

//Papouščí ostrov (přes Západní úkryt)

Zest se dostal přes úkryt, kterým ho vzal Crowley. Pamatoval si cestu do jeho lesa, ale tam se mu vůbec zpátky nechtělo. Jo, asi by mohl vycupovat Crowleyho za to, že ho opustil, ale na druhou stranu dostal úkol. Dostat se domů, kde nebyl už hrozně moc dlouho. No, mohl doufat, že rodiče si už vyzvedli Satori, ale co kdyby ho hledali dál? Asi by vůbec nečekali, že se vydal domů sám, jenže třeba už byli doma? Achjo, jak měl takové věci vědět? Bylo to fakt únavné!
A tak šel dál a dál. Pěkně za nosem. Tušil, že to mohlo být směrem, kterým byl domov, ale bylo to tak opravdu? Haha, to si mohl jen domýšlet. Musel doufat v to nejlepší. Holt mu nezbývalo nic jiného, než to zkusit. V jednu chvíli měl dokonce pocit, že cítí něco, co mu trochu připomínalo domov, ale nedošlo mu, že doslova minul svoje rodiče i se Satori. Šel prostě dál.

//Přímořské pláně (přes Ostružinovou louku)

Zest se honil za tím zatraceným papouškem. Chtěl se předvést jako fakt skvělý lovec, ale bylo to celkem marné. Vlk, který se mu představil jako Crowley, stál kus od něj a sledoval ho. To, co říkal, mu zůstalo v hlavičce. Že by byl jeho brácha už dávno doma? To se mu tedy příliš nezdálo. Nechtělo se mu to věřit, ale chtěl se asi přesvědčit na vlastní oči, jen nevěděl, kterým směrem je domov.
Vlk se mu zasmál, ale překvapivě k němu přešel a zkouknul, jestli je v pohodě. Býval by se znovu vrhnul do lovu, ale bylo to celkem marné - a navíc ho Crowley překvapil svými dalšími slovy. Má najít cestu domů? "Ale jak?" nechápal a zamračeně se díval na vlka, který prostě... zmizel. Neodpověděl mu a prostě zmizel.
"HEJ CROWLEY!!!!! KAM SI JAKO MYSLÍŠ, ŽE JDEŠ?!!!!!" zaječel Zest vztekle, když Crowley prostě zmizel. A nechal ho na ostrově, který Zest neznal. Nebyl tak stupidní, aby nenašel cestu, kterou přišli, ale kam měl jít potom? Zest necítil strach, ale věděl, že je pěkně v háji. Byl sám. Tentokrát opravdu a nefalšovaně. A jéjé.

//Dlouhá řeka (přes Západní úkryt)

Arsenovi sebevědomí nechybělo. Asi byl odvážnější, než by Zest čekal, inu přinejmenším, když vzal vlček v potaz, že byl mladší, a tak dále. Arsen si to šinul ke Staré zřícenině a ač se na tomhle výletu dohodli, protože oba měli důvod se ke Smrti vydat, Zest toho pomalu začínal litovat. Ani jednou ho nenapadlo, že by se ke Smrti nakonec vydal sám.
Ano, bylo pro něj nepředstavitelné, že po boku neměl Zurri, ani Dravena, ani svojí sestru, ani mámu s tátou. Arsen byl jeho jedinou společností, zdálo se, že to byl pravý přítel, ač se znali jen krátce, Zest mu ve všem věřil. Asi až moc, ale záleželo na tom? Ani jednou o svém novém příteli nepochyboval. A že se občas choval trochu divně? A co? Ani jednou to Zestovi nevadilo.
"Asi jo. Ale stejně si dávej pozor. Asi bychom tady neměli být," poznamenal vlček nejistě a rozhlížel se. Ani nemohl říct, jaká vlna strachu se přes něj přelila, ale nedal to na sobě znát.
Arsen byl rychlejší, ale nenechal na sebe dlouho čekat, následoval ho ke Zřícenině, když mu Arsen tvrdil, že tam Smrt nebyla. "A jsi si jistý?"
Arsen jakoby jeho otázku neslyšel a šel dál jako by se vůbec nebál. Ani Zest nad tím moc nepřemýšlel a následoval ho. Asi se zbývalo ptát, co je ve Zřícenině za zelenými plameny čekalo. Ani jeden si to neuměl představit, odvaha jim však nechyběla.

Srpen - 7/10 • Arsen

Zest si ani nevšiml, že ho Arsen poslouchá jenom tak napůl. Povídal a povídal tak, jak mu bylo vlastní. Mával u toho ocáskem ze strany na stranu, rád, že měl přeci jen nového kamaráda. Arsen nevypadal moc chytře a Zest si nebyl jistý, jestli ho vůbec chápe. Sice přitakal, ale to mohlo znamenat leccos. Zest nad tím sice příliš nepřemýšlel, protože prostě takový nebyl. Vše dělal bez rozmyslu a podobně bez rozmyslu plácal páté přes deváté, jak se mu zrovna zachtělo. "Chápeš, prostě klučičí věci. Něco k čemu bys ségru nepozval, protože je moc velká bačkora," prohlásil, protože měl pocit, že to Arsen přeci jen tak docela nepochopil.
"Jo? No tak to máme podobnou cestu. Javor jenom neni za řekou. Musel bys jít ještě vo kus dál, pak přes můstek a byl bys tam. Je to trochu komplikovanější, protože máme u lesa obří rokli, ale o to víc bezva to je, víš?" prohlásil, když Aresenovi vysvětloval odkud vlastně přišel. Měl pocit, že to nevysvětlil dobře... možná měl Arsena domů přivést? Ostatně bydleli kousek od sebe.

Srpen - 6/10 • Arsen

Zest si uvědomoval, že byl Arsen o hodně mladší než on a snad právě proto se napřímil, když se ho tak dětsky ptal na to, jaké klučičí věci myslel. Zdržel se toho, že se mu chtělo protočit oči v sloup, protože měl pocit, že by tím nového kamaráda odradil a on byl vážně rád, že tady měl konečně někoho, kdo byl alespoň přibližně jeho věku. A tak se na Arsena místo toho jen vesele zazubil. "No, třeba lovit. I když teda jsem potkal jednoho vlka a ten říkal, že bych měl nechat vlčice oddřít těžkou práci, a pak slíznout smetanu. Jako zní to docela logicky, ale pak mě vzal na lov a to bylo super, takže nevím, jestli se mi chce," vysvětlil Arsenovi velmi ochotně, jak to v životě chodí. Musel ho poučit. Chudák, nic nevěděl! Zest byl ale přeci jen starší a zažil toho rozhodně dost - věci o kterém se jistě tomuhle vlčkovi ani nezdálo.
"Já jsem z Javorového lesa. To je celkem kus cesty, ale mě se tady u jezera celkem líbí. Byl jsem tu v zimě, v létě mi to tady ale přijde lepší," zhodnotil Zest a dřepl si u Arsena. "A ta tvoje Borůvka... to je někde tady blízko?" zajímal se. Přeci jen si chtěl trochu rozšířit obzory. Mnoho toho nevěděl. A to se mu příliš nelíbilo. Chtěl znát celou Gallireu čistě jen proto, aby měl přehled. Byl už v tak útlém věku poměrně zdatným cestovatelem - ostatně byl v Ageronu, pak také na tom ostrově! A to nebylo málo!

Arsen ho hnal kupředu. Ani si nebyl jistý jaký byl plán. Asi se mu neměl zmiňovat o Smrti a o tom, co se stalo s jeho bráchou. Arsen se pro to až moc nadchnul a Zest nevěděl, jestli to bylo tak v pohodě, jak se tvářil. Aspoň se zdálo, že když někdo umře, znovu se objeví, tak jako Tartaros, a tak i když se oba vlčci tvářili jako největší hrdinové, Zest byl spokojený s tím, že měl jistotu toho, že kdyby tak zkapali, že se prostě znovu objeví... někde. "A jakej chceš jako plán? Arsene, nemůžeš si přece myslet, že tam jako jenom tak přídeš a řekneš jí, že jí chceš zabít. Asi to neni tak jednoduchý. A jsem si jistý, že už se o to určo někdo pokoušel!" Arsen si však evidentně celkem věřil a mířil ke zřícenině, která se tyčila v Jedlovém pásu. Ani ta cesta netrvala tak dlouho - a to ho ještě Arsen uháněl jako by na tom záležel jejich život. Akorát, že podle jejich plánu na tom záležel jen život samotné Smrti. A proč, že to vlastně dělali?
"A hele, nebylo by jednodušší, kdybysme se jí prostě pokusili jenom přesvědčit, aby nám dala svoje poklady? Asi to tak dělaj všichni, ale já nevím, stejně se bojim, že nás zabije. A já mám svůj kožich celkem rád," namítal Zest a doufal, že to Arsena aspoň zarazí. Ale nakonec na tom asi nezáleželo. Až když se zastavil, rozhodl, že se půjdou porozhlédnout po okolí a na tom nebylo nic špatného.
"Ale tak co. Asi se můžeme podívat. A pak se vrhneme Smrti po krku," zazubil se Zest, když zahodil strach.

Srpen - 5/10 • Arsen

Zest možná nevěděl, jak se vlček jmenoval, ale na tom mu celkem nezáleželo. Byl kluk a nevypadal tak trapně. Za zkoušku to podle něho stáhlo. Aspoň za malinkou zkoušku. No co? Když to bude blbý, tak se s ním prostě kamarádit nebude, tak to bylo a bylo to docela lehký. Evidentně se z přátel mohli stát i totální nepřátelé, jak viděl u Crowleyho a tetičky Zurri.
"Jako některý nejsou zas tak blbý, jo? Ale rad mají až moc, to jo," přikyvoval Zest. "Jo, až já budu dospělej, bude to úplně jiný. A hlavně se teda nebudu zahazovat s holkama. To je... divný," prohlásil a otřásl se. Nechápal, jak a proč by to vůbec někdo dělal. Možná na to přijde až bude starší, ale upřímně? Nemyslel si.
"Tak já nevěděl, že tě to samotnýho nenapadne," prohlásil Zest a protočil oči v sloup. "No vidíš, tak to máme stejný. Prostě votrava. Jako ségra neni zas tak špatná a je s ní celkem sranda, ale přece s ní nebudu probírat klučičí věci," vysvětlil - měl však pocit, že vlčeti to vysvětlovat nemusel.
"Tak super. Teď jsme kámoši," přikývl a zamáchal ocasem - možná Arsena trochu udeřil? Rozhodně si toho však nevšiml - podobně jako toho, když mu dupnul na packu a strčil do něho. Možná trochu couvl, ale nedal na sobě nic znát. "Tak já jsem Zest. A ty?"

Srpen - 4/10 • Arsen

Zest se na vlče zadíval, jestli si z něj dělá prču. Nejspíš to nemyslel vážně - nebo v to aspoň doufal - ale jeden nikdy nevěděl. Většina vlčat, které potkal, nebyla zrovna nejchytřejšími tužkami v penále, a tak byla otázka, jestli byl Arsen stejný, nebo jestli aspoň trochu věděl o co jde.
"No nepovideeej," protáhl Zest pobaveně a protočil oči v sloup. "A zkoušels to? Já bych to jako bejt tebou úplně nezatracoval. Vobčas je s nima lepší domluva než s vlkama. Zvlášť s dospělákama. Některý si myslej, že sežrali celý vědění světa," poznamenal. Možná to Arsen věděl - a pokud ne, tak se s tím určitě brzy setká.
"No, tak vidíš," prohlásil Zest a zvedl bradičku. A stejně se ho vlče ptalo k čemu chtěl kamarády. "To je přece jasný, ne? Už mě nebaví se tady honit sám. Furt všechny dobrodrůža musím podnikat sám. Moji sourozenci... no. Dejme tomu, že nejsou úplně společností pro mě. Můj brácha je trochu padlej na hlavu a moje ségra... no, moje ségra je holka, jestli rozumíš. S těma nebejvá taková sranda a i když je Satori celkem ucházející holka, pořád je to prostě holka. S tou neni žádná sranda. A proto hledam někoho, kdo by byl pořádnej a pravej kámoš," vysvětlil Arsenovi.

Srpen - 3/10 • Arsen

Zest se zastavil na břehu a koukal na vlčka ve vodě. Býval by se k němu přidal, ale copak věděl, že bude svolný k tomu se s ním bavit? Příliš na to nevypadal. Nebyl si jistý, co čekat. Snažil se vybavit si, kdy naposledy viděl vlče, které s ním nebylo příbuzné. Bylo to dlouho. A on zoufale potřeboval někoho, kdo s ním bude držet krok. To se o Tartarovi a ségře říct příliš nedalo. Proto se rozhodl to zkusit s tímhle. Byl sice malej, ale to Zestovi tolik nevadilo. Bylo to vlče a na tom jediném mu záleželo.
"Moji, nebo tvoji?" zeptal se pobaveně a zazubil se na vlčka ve vodě. "Moji už jsou celkem zvyklí, vydávám se furt někam, víš?" prohlásil hrdě a napřímil se jako by to nosil jako medaili za zásluhy. Dokázal zdrhat z Javoru... no nebylo to úžasné? Ale i tohle vlče se dokázalo zdejchnout a to Zest hrozně oceňoval. On sice utekl také když byl takhle prťavej, ale to bylo přeci jen něco trochu jiného.
"Přišel jsem, protože hledam kámoše. Ale jestli radši budeš kecat s žábama, tak pudu jinam," prohlásil a mávl ocasem. "No. A záleží na tom, jak se jmenuju, estli mam jít pryč?" zeptal se vlka. Mohl jít - ale Arsen vlastně nevypadal, že by chtěl, aby Zest odešel.

Srpen - 2/10 • Arsen

Zest doufal, že konečně najde někoho, kdo by byl na jeho úrovni. Někoho, kdo by mu rozuměl. Nebylo to tak snadné, jak se mohlo zdát. Zatím narážel jen na samé starce, co si mysleli, že byli chytřejší než malé vlče, což... možná byli, ale Zest měl své vlastní vidění světa. A nechtěl se nechat jen tak někým ovládat. Potřeboval kolem sebe někoho, kdo tomuhle porozumí, kdo pochopí, že nebyl takový dobráček jako všichni kolem něho. Ne, že by byl vyloženě zlý či krutý, ale občas ho přepadaly myšlenky, které nebyly příliš dobré. Mamince by se s nimi rozhodně nesvěřoval.
Snad proto doufal, že najde někoho, kdo to pochopí a kdo třeba bude sdílet jistou zlomyslnost, která sídlila v jeho malé hlavičce. Nemohl za to, jaký byl.
Cupital si to k jezeru. Vyplížit se z Javorové smečky bylo až směšně snadné. Jeden by řekl, že to bude podstatně těžší poté, co se v zimě vypravili na tu nekonečnou výpravu, ale rodiče mu možná už věřili, že se mu nic nestane. Nebo byl prostě jen příliš rafinovaný.
Poskakoval trávou a vypadal zcela bezstarostně. Zastavil se až na kraji jezera. A v něm spatřil vlče. Bylo asi mladší než byl on sám, ale to mu nevadilo. Vlček se na něj koukal tak vyjukaně jako by si přál, aby ho Zest neviděl. Zest na takové věci nedbal. Chtěl, nechtěl, už byl tady a mínil si pokecat. Konečně někdo ke komu nemusel ohýbat krk až by si z něho hlavu vykroutil.
"Čau," pozdravil vlče a zamával ocasem. "Koukam, že nejsem jedinej, kdo zdrhnul rodičům," zazubil se a poskočil vodě. Ne do ní, ale k ní. Ne, že by se bál, ale věděl, jak snadné bylo se topit.

Srpen - 1/10 • Arsen

Zest měl plno energie. Zase. Byl v podstatě nezastavitelný, takové vlče na klíček. Pořád někde lítal, něco vymýšlel, něco kutil, do něčeho vrážel, protože byl rychlejší než jeho vlastní myšlenky. Přesto se v něm něco změnilo od setkání s Crowleym. Ten vlk mu dal hodně cenných rad do života a skoro všechny mu zůstaly v hlavince a dokonce se ani nevypařily. Tolik. Ale co by kdo chtěl? Zest byl rád, že si pamatoval svoje rodiče. Hm, kde těm byl asi konec?
Zest byl možná vlče, ale svedl si poradit i sám. Tím se bezpochyby od mnohých lišil. To, co mu však v životě opravdu nejvíce chybělo, byl nějaký pořádný kamarád. Jeho brácha byl trochu divnej - no, asi se tomu nedalo moc divit, vzhledem k tomu, že ho se ségrou zabili - a Torka... no Torka byla prostě holka. A být holkou jí už předem prostě vyřadilo z výběru vhodného kamaráda. Jasně, jako ségra byla celkem ucházející (i když jako... pořád k ničemu, chápeme se, ne?), ale Crowley mu říkal, že vlčice musel jen využít. Sice zatím přesně nevěděl jak, ale plánoval to zjistit. A tak se rozhodl, že se musí zkusit seznámit s někým pořádným. S někým, kdo by splňoval jeho nároky na přítele. Někoho, kdo by mu stačil a kdo by měl prostě... stejnej vibe! Rozhodl se začít s konkurzem u jezera. Protože tady bylo vždycky dost vlků - i když dost často přestárlejch, doufal, že tentokrát bude mít větší štěstí a nenarazí zase na nějakýho mudrlanta, co by mu chtěl kecat do jeho životních rozhodnutí!

Červenec 3/10 | Torka a maminka

Zestarian byl celkem pyšný vlček, a tak byl náramně hrdý, když se maminka zvědavě sklonila k jeho pokladu jako by to bylo něco neuvěřitelného... hm! Asi vlastně bylo! Muselo být. Pochopitelně! Našel to přeci on!
"Našel," prohlásil hrdě. "Leželo to na zemi a krásně to vonělo. A to jsem si myslel, maminko, víš, že to je jenom obyčejná šiška, ale ne! On je to pravý poklad," říkal nadšeně a vypnul drobnou hruď jako ten nejsamolibější vlček pod sluncem.
"Páni, páni! Med? To zní hrozně tajemně!" prohlásil a hned věděl, že ať už Torka přijde s čímkoliv NIKDY ho netrumfne. Měl to ale štěstí!
Příliš ho nezajímalo, jak med vzniká, ale naslouchal mamince a přikyvoval - byla šance, že to všechno velice rychle zapomene. To jediné, co ho zajímalo, byla degustace. Hned se k šišce sklonil a zcela beze strachu ochutnal. "Mňam! To je ale dobrý!" prohlásil nadšeně. Naprosto nadšeně mrskal ocáskem a čekal s čím přijde ségra. "Takže... tohle je pravý lesní poklad, že jo, maminko?" ptal se až příliš spokojený sám se sebou.
Ta se objevila za chvilinku. Nesla v tlamě nějaký lupení. No, bylo to samozřejmě lame. Satori se hned ptala, co to je, a tak jí Zest neváhal oblažit svou inteligencí. "Tomu se říká med, víš? A je to nejsladší věc v přírodě," vytahoval se.
"Tvoje tráva taky pěkně voní. Ale určitě to není tak super jako med, že jo, maminko?" ptal se nadšeně. Chtěl vyhrát! I když to asi nebyla soutěž...? Koho to zajímalo! Všechno mohla být soutěž!

Zest byl jako malá houbička. Nasával vše, co mu kdo řekl. Problém byl, že nerozlišoval v tom, jestli to byl úplný cizinec, nebo jeho máma. Tenhle cizinec s ním ale byl víc než máma a navíc byl cool, měl lebku na hlavě a mega super jizvy, a tak... mu samozřejmě věřil bez jediného zaváhání, pochopitelně. Máchal ocáskem a pokyvoval hlavičkou jakoby dával Crowleymu zapravdu.
"Takže... Smrt je prostě... trapná? Není to žádná velká paní, která nám vládne, a tak? Protože... to mi rodiče říkali, víš? Tak to prostě... je. Nebo by teda mělo být," prohlásil zamračeně. Teda... jako pokud Smrt uměla magie, tak to asi nebylo tak špatné, ne? Nebo jo? Copa von se v tom nějak vyznal? Přemýšlel nad tím, ale moc mu to neštimovalo. Nebyl si jistý, co je na tom tak divného, ale rozhodně měl spoustu otázek.
"Vylágoš jakože... přes tlamu?" ptal se ho. Nebo to znamenalo něco jiného? Tenhle vlk mluvil fakt divně, ale Zestovi se to mega moc líbilo. Byl z toho vlka nadšenější a nadšenější. "No, nejdřív tam ležel, a pak byl prach. A zmizel. Možná jsem ho vdechl? Já fakt nevim, bylo to dost divný," přiznal. "Pak máma brečela a byla hrozně smutná, a pak s tátou odešli a teta Zurri nás vzala za Smrtí, ale proč, když v tom nemá slovo. Copak to Zurri neví?" ptal se vlka, protože to byl hotový odborník na všechno. Vyznal se! A Zest hltal každé jeho slovo.
"Tak jo! Ale jako abys věděl, já bych stejně šel domů s rodičema, víš? Ale můžem být kámoši? Ne?" zeptal se vlka. "Jak se vůbec menuješ?" ptal se dál, protože už dlouho nemluvil. Asi pět vteřin, nebo tak nějak.
"Jo, to si budu pamatovat. Triumf a tak. Budu lepší a chytřejší," kýval hlavinkou a následoval vlka na pláž, kde mu už radil, jak správně lovit. A Zest se přizpůsobil - poslušně zpomalil a následoval vlka dokud nenašli něco k lovení.
Zest si stvoření prohlédl, chvíli váhal a pomalu vykročil - než ho to přestalo bavit a skočil po ptákovi z docela velké dálky - a ten uletěl dřív, než by Zest stihl říct: natlouklsisčumák. A jo, natloukl si čumák.

//Západní úkryt

"Jo," připustil Zest. "Ale bylo to fakt omylem. My jsme na něj... prostě jenom skočili. A von se pak proměnil v prach," vysvětlil vlček svému novému... příteli? Asi se dalo říct, že vlk byl jeho přítel, ač si tím nebyl zase tak jistý. Ale co mohl vědět? Přátelství bylo prostě divné. To bylo zcela evidentní.
"Já... no... táta to říkal. Že bude určitě u Paní Smrti," vysvětloval Zest zamračeně. V tu chvíli vlk otřásl jeho světem - tedy jen maličko, protože vzápětí si z toho Zest zase nic nedělal, ale na moment by to na něj mohlo mít aspoň špetku nějakého vlivu.
Vlk mu řekl tajemství, které leckdo už dávno věděl. Pro vlčka to však byla novinka. A zjevně nebyl sám. Ani jeho táta to nevěděl. "Takže... myslíš, že je prostě zas normálně živej? Ale... co když ne? A co teda Zurri najde u Smrti?" ptal se ho, protože měl najednou spoustu otázek. Tohle bylo něco docela nového, ale nechtěl věřit, že by v tomhle přeci jen neměla ani jeden drápek Smrt. Ta byla přeci tak mocná! A no... byla to přeci Smrt. "Ale nemůžeš vědět, že to třeba neudělala Smrt. Třeba o tom rozhoduje. Třeba v tom má nějaké slovo," prohlásil. Jen teda doufal, že je brácha v pohodě. No... aspoň měli o starost méně.
Poslouchal o vlčici jménem Lilac a když vlk domluvil, vlček vykulil oči a vydechl: "Hustý!" a když se znovu nadechl, pokračoval: "Takže když mě tady něco zabije, prostě... budu zas živej?" zeptal se nadšeně. Znělo to skoro jako zábava.
A znovu poslouchal. Tenhle vlk, jak se zdálo, byl studnicí veškeré vlčí moudrosti. Muselo to tak být. Jinak by toho určitě nevěděl tolik! "A mě? Mě bys do smečky vzal?" ptal se hned. Samozřejmě nechtěl, protože Javorová smečka byla jeho smečka, ale kdo ví? Třeba někdy...
"No jo! To je přesně moje ségra! Takže stačí, když jí prostě nechám v tom, že je nejlepší? Ale... to přeci není pravda. Jako ale asi jo. Je to výhodný," připustil zamyšleně.
Následoval vlka a ani se nerozhlížel. Ne dokud nebyli na ostrově, který byl jinačí než vše, co doposud viděl.
"Jasný. Dávám bacha," ujistil vlka a cupital za ním. I on se rozhlížel, ale nebyl si jistý, že lovil. Byl prostě nadšený z nového prostředí.