Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Duben 7/10 | Juni

Ne, že by Zest neměl rád pozornost, ale nebyl si jistý, jak se cítí ohledně toho, že s ním Juniper jednala jako s malým dítětem. Její tón se mu moc nezdál, ani to, že si chtěla sednout a být v klidu. Kde na tom byla zábava! Přeci by cítil, kdyby s ním bylo něco špatně, no ne? „Já jsem v pohodě, vážně,“ ujišťoval vlčici, která se mu představila jako Juniper. „Mě říkají Zeste, ale jsem princ Zestarian z Javorového lesa,“ prohlásil – a zněl u toho řádně nadutě, přesně jak by jako princ měl znít. Ani se nad tím nezamýšlel, ale vypnul hruď a tvářil se náramně pyšně.

Duben 6/10 | Juni

Zest se nestačil divit, že byl zase na zemi. Nechápal, kdy se to zase stalo. To bylo normálně za trest! Samozřejmě ho nic nebolelo, protože byl zkrátka nerozbitný. Neměl ani jediný mini škrábanec, přesto vzhlédl k vlčici, která se k němu celá nejistá skláněla. Bála se, jestli se mu něco nestalo. Zest vyskočil na všechny čtyři a protáhl se. Ne, rozhodně se cítil naprosto v pohodě. Nožičky ho nebolely, hlava byla v pořádku. Ani mu to nepřipadalo jako kdovíjaká šlupka, jak vlčice říkala – ale pravda byla, že si nebyl příliš jistý tím, co to vlastně ta šlupka byla. „Ne, jsem v pohodě,“ ujistil vlčici hned a zazubil se na ní.

Duben 5/10 | Juni

Samozřejmě, že by Zest nejraději trávil veškerý svůj čas s novým kamarádem, ale vlče bylo jako na klíček. Mělo přemíru energie a bylo přinejmenším nesnesitelné. To, že si našlo jinou zábavu by se ještě dalo pochopit, ale to, že znovu nezřízeně běhal sem a tam a choval se u toho trochu jako smyslů zbavený už bylo na pochopení podstatně horší. A stejně jako minule, i tentokrát narazil do vlka – nebo lépe řečeno do vlčice. Jediné štěstí, které Zest měl bylo to, že vlčice byla mnohem přívětivější než ta do které narazil minule. Ale nic mu nebylo, ani hlava ho nebolela. Býval by se hned otřepal a šel by dál, kdyby ho vlčice nezastavila.

Duben 4/10 | Ezekiel

Zest se zasmál a hned souhlasně přikývl. "To je pravda, my princové musíme držet spolu," přitakal. Tak to měl asi spojence, co? To se mu líbilo. Bylo skvělé mít Dravena, ale s tím si jeden příliš nepokecá, ale Zeke? Zeke vypadal přesně jako někdo, kdo by mohl být jeho nejlepší kámoš.
"Je to trochu daleko," připustil Zest, protože si byl jistý, že za ním Javorový les rozhodně nebyl - ale za Zekem zase nebyly cedry, takže to asi bylo fér. Ani jeden neměl výhodu - ne, že by si snad chtěli nějak ublížit, to vůbec - naopak. "A cesta je tam trochu složitější, ale to bys našel, kdybys šel rovně," ujišťoval Zest svého nového kámoše. To by bylo bezva, kdyby přišel na návštěvu. "No, ono jim prej listí naroste, ale já ho neviděl, takže jsou prostě holé," prohlásil Zest a zaujatě poslouchal o cedrech. Nevěděl, jestli to hned zase nezapomene, ale jako informace to posloužilo. "Tak až nebudeme na veledůležitý misi, tak jako. A já ti zase můžu pak ukázat Javor. Je to fakt super místo, máme kousek moře a hned vedle lesa je rokle," chlubil se Zest.
A hned se také vytáhl o pár centimetrů, jakmile viděl, jak byl Zeke vyplesklý z toho, že byli za Smrtí. Ten obdiv se vlčkovi náramně líbil. "Jo, jako za TOU Smrtí," prohlásil Zest důležitě. "Nooo... ono my jsme tam tak docela nedošli, ale šli jsme za ní, to jo. Ono totiž můj brácha se proměnil v prach a táta říkal, že si ho k sobě vzala Smrt, tak jsme šli s tetou Zurri za Smrtí, aby nám ho vrátila," vysvětloval. "Jenže po cestě jsme skončili v jezeře. To nebylo úplně fajn," otřásl a se a pokračoval, "ale když jsme se vrátili, tak byl brácha doma a byl v pohodě. Takže jsme nějak stejně museli Smrt přesvědčit, aby ho vrátila," prohlásil.

Duben 3/10 | Ezekiel

Zest se rozhlédl jako by velmi rád řekl svému novému příteli, kde jsou ty cedry, ale za prvé ani nevěděl, jak cedr vypadal a za druhé... no prostě v Cedrové smečce rozhodně nebyli. Asi se museli sejít na půli cesty od domova. "Já asi nevím, jak cedr vypadá," poznamenal, ale bylo mu to zjevně celkem jedno. "No, tak aspoň jsme se tu našli," dodal, protože s tím byl Zest naprosto spokojený. Konečně někdo, kdo vypadal alespoň trochu zajímavě a zábavně. Byl z toho naprosto dokonale nadšený!
"To si piš, že jsem! Jsem rád, že jsem tě potkal, aspoň nejsem princ sám," prohlásil. Musel uznat, že Zeke byl rozhodně královskou společností.
"No, Javorový les je někde přímo za mnou. A no... máme tam hodně javorů, bydlíme pod velkým Javorem a vedle máme rokli. Ale javory nepíchají, jsou holé," vysvětlil svému novému příteli. "a co je teda ten cedr?" ptal se zvědavě.
"A jo, to zní fajn, půjdeme spolu," souhlasil nadšeně. "Vážně? Já taky byl na procházce v zimě. A taky to úplně nedopadlo. My jsme totiž šli se ségrou a s tetou Zurri za Smrtí, aby mi vrátila mého bráchu, co se proměnil v prach, no a skončili jsme v jezeře. Nebylo to moc fajn," otřásl se. Vzpomínka na ledovou vodu se mu příliš nelíbila.

Duben 2/10 | Ezekiel

Zest si nikdy s ničím příliš nelámal hlavu. To, že tady tohohle vlčka sejmul mu připadalo naprosto normální a v pořádku. Byl přeci princ, tak co by nemohl sejmout kdekoho! Vlk vypadal vyplesknutý z toho, že ho tady vidí, Zest však hned vyskočil na nohy a jal se vrtět ocasem jako zlatý retrívr. Byl nadšený, že se setkal s někým novým. Konečně! Brácha byl sice fajn, ale byla s ním trochu nuda a Satori... no, Satori byla prostě holka a ač s ní vyváděl kdeco, byli stále více spíše rivalové. A s tímhle vlkem se zdálo, že by mohla být pořádná sranda.
"Coooo? Jak jako doma?" nechápal Zest. Že bych šel tak daleko? přemítal vlček, ale ne na dlouho. "Já jsem sem prostě došel. Šel jsem na procházku, přímo rovně za nosem," vysvětloval novému potenciálnímu příteli, který si odkašlal a velkolepě se představil. Ha! Tak tohle byl také princ! Tak to by si mohli rozumět! Tak to mě těší, princi Zeke! Já jsem princ Zestarian z Javorového lesa," představil se. Byl také dědic? To nevěděl, ale tak... co by nebyl! "A jsem dědic Javorového trůnu!" prohlásil. Měli vůbec trůn? No... to už bylo jedno, i kdyby ho neměli, tak on ho prostě zdědí, basta!
"Ale můžeš mi říkat Zeste," zazubil se na něj vesele.

Zestovi rozhodně nebylo dobře, i v téhle chvíli však přišel vyhrožovat Smrti, která nad ním stála. Byl přesvědčený, že tou byla právě tahle vlčice, která jim přinesla teplo. Nebo to celé úplně špatně pochopil, ale klížila se mu očka a on je jen sotva udržel otevřená. Nevěděl, co dělat, celá ta situace byla zoufalá a jemu bylo špatně, teklo mu z nosu a nevěděl, jak by si měl pomoct, aby se cítil lépe. Nejraději by spal, místo toho se však zamračeně díval na černou vlčici, která ho vzápětí čapla a vytáhla ho z tepla, které v hnízdě panovalo. Roztřásl se ještě víc. Zurri ho sice ujišťovala, že tohle nebyla Smrt, ale mohl jí to věřit? Silně o tom pochyboval. "Tak kdo to je?" ptal se tiše, když ho vlčice někam nesla. Inu, ať už ho nesla kamkoliv a ať už to byl kdokoliv, v tu chvíli mu na tom zase tolik nezáleželo. Mohla ho klidně vzít za Tartarem. Tím by splnili úkol, který si dali.

Duben 1/10 | Ezekiel

Když se Zest vyléčil z ošklivé chřipky a vrátil se domů, příliš dlouho v klidu nevydržel. Jaro, které nastalo poté, co zmizel všechen sníh ho nesmírně uchvátilo. A pravda byla taková, že nikdy nebyl tak klidný jako jeho bratr, který byl díky němu zase naživu. I to bylo příjemné překvapení. Ani tak však Zesta nic a nikdo nemohl udržet doma. Byl plný jarní energie a jakéhosi neklidu. Úzkostliví rodiče je sice málokdy spouštěli z dohledu - ten výlet, který podnikli, aby Tartara přivedli se jim totiž příliš nezamlouval - ale Zestovi se jim i přesto povedlo proklouznout a vydat se za hranice Javorového lesa. Když si dá pozor na jezera, bude v pohodě, říkal si, a tak se vydal na procházku. Nekoukal příliš kam jde (šel totiž přímo rovně, prostě za nosem), a tak bylo čistou náhodou, že narazil na vlče, které bylo jen o málo větší než on sám. A hned to vypadalo na dobrodružství. Zest nadšeně zamával oháňkou a zatímco vlk zkoumal něco na zemi (pche) po něm se smíchem hravě skočil. Ani ho neporazil, přeci jen to nebyl jeho sourozenec a nechtěl si z vlčka udělat nepřítele. "Ahoj," pozdravil ho nadšeně s rozkmitaným ocáskem. "Co tady děláš?" ptal se se zájmem.

Březen 10/10

V lese ho navíc nic nerozptylovalo. Byl to prostě standartní, nudný les. Prostě nic zajímavého a jeho příliš rychlá hlavinka nemohla přijít s ničím, čím by se tady takhle sám zabavil. Vždy byl obklopen vlky, kteří mu tu zábavu prostě vždy přeochotně poskytli a on teď prostě nevěděl, co si sám počít. Možná by se měl vrátit domů, no jo, jenže kde ten domov vlastně byl? Spoléhal se na Zurri, kde však té byl konec? Proč se mu všichni tak najednou ztratili? Dělali jako by s ním vůbec nechtěli trávit čas! Pche, to si snad neužívali jeho skvělé společnosti? Ne, on je vůbec nepotřeboval, ani trochu! Najde si nějakou svou vlastní zábavu a ostatním o tom nepoví, dokonce ani Satori ne! Jenže to bylo těžší, než se mohlo zdát.

Březen 9/10

Zest byl mnohem klidnější, když se té blbky zbavil. Fuj, proč tam vůbec tak hloupě stála? Nána jedna! Zest prostě nechápal, proč by někdo stál, když mohl běhat. Byl to jeden obří nesmysl. Třeba s ní ale bylo něco špatně? No, už od pohledu se mu zdála nějaká divná, ale upřímně na Odine přestal myslet velmi rychle – prostě se mu vykouřila z hlavy. Jeho mysl byla zrovna tak rychlá jako jeho pacičky. Vůbec mu nechyběla společnost – snad možná trochu, protože nikdo nemohl naslouchat jeho rychlým myšlenkám. Škoda, že tam nebyl Draven, ten by té blbce ukázal! Nedalo se však nic dělat, Zest byl sám, ač vůbec netušil, jak se to vůbec stalo. Na rozdíl od Odine na samotu nebyl zvyklý vůbec.

Březen 8/10 • Odine

„A co chceš jako dělat? Vždyť jsi jenom holka,“ smál se jí ten malý šovinista, protože si neuměl představit s čím by asi tak Odine mohla přijít, aby to pro něho vedlo k nějakým nepříjemnostem. Ne, vlčeti na tom příliš nezáleželo, ostatně už přežil pád do jezera, to však ale Odine samozřejmě nemohla tušit.
Odine navíc podle všeho příliš nevěděla, co mu chce provést, ač jistě nějaké nápady měla, Zest jí rozhodně nemínil dát tolik času, aby něco z toho mohla stihnout realizovat – možná po něm už chňapala, nebyla však dost rychlá. Zest se jí vysmál, když se rozbíhal na úplně opačnou stranu. „Tak čau, Blbko!“ Volal za ní – a mohl být rád, že se Odine nehnala za ním.

Březen 7/10 • Odine

„Co já dělám?! zabručel Zest a dral se na nohy – rozhodně se mu nedalo upřít, že by nebyl životaschopný, ani se neotřásl a už přemýšlel, co vyvede dál. Býval by vlčici obešel a prostě šel dál, ale vlčice mu prostě zahradila cestu, a tak mu nezbylo nic jiného, než nakrčit nos a neochotně k ní vzhlédnout. „To ty tady stojíš jako blbka! Nemůžeš uhnout, když vidíš, že běžím?! Já si tě vůbec nevšiml!“ zamručel Zest nespokojeně a zadupal do země, aby dal najevo, že už by rád šel, kdyby mu to laskavě bylo dovoleno, ale Odine se ani nehnula a jen si ho zamračeně prohlížela. Asi přemítala, jestli si ho nedá jako svačinu.

Březen 6/10 • Odine

Zest hledal nějakou novou zábavu. Jistě, že ano, protože nevydržel ani dvě vteřiny v klidu. Pořád někde skotačil a hledal si nějakou novou oběť. Inu, ono to s ním nebylo vůbec jednoduché, protože jeho myšlenky a packy byly leckdy příliš rychlé. Nebylo tomu jinak ani tentokrát. Běžel kolem jezera a ani se příliš nerozhlížel, což právě byla ta chyba. Čumáčkem vrazil přímo do vlčice, která postávala na okraji a dívala se kamsi do dálky. Tedy vlčice bylo asi silné slovo, bylo to stále spíše vlče, oproti Zestovi byla však rozhodně větší, a tak to označení jistě bylo na místě. Zest tvrdě dopadl na zadek a chvíli se jen zmateně rozhlížel, než se pohledem zaměřil právě na důvod své kolize. Ta vlčice mu prostě stála v cestě! To je ale drzost! Už by jí něco pěkně od plic řekl, vlčice ale byla rychlejší.

Březen 5/10 • Draven

Princ Zest spal dlouho a dobře. Jak by také ne, když byl chráněn velkým obrem, který by roztrhal každého, kdo by se jen pokusil mu zkřivit byť jediný vlásek? Ne, Zestovi by nikdo neublížil, Draven totiž byl jeho novým ochráncem. Vlče se tak probudilo po mnoha hodinách bezstarostného spánku a zamžouralo do světla. "To už je ráno?" tázal se Dravena se zívnutím a ještě jednou se do jeho tmavého kožíšku pořádně zachumlal. Vůůůůbec se mu nechtělo vstávat, ale věděl, že by se asi měli vydat domů. No, co se dalo dělat!
"Tak vyrazíme domů?" ptal se Dravena, protože kam jinam by měli směřovat? Už se mu u jezera být nechtělo, už to tak akorát stačilo! Cesta k domovu jim nemohla trvat nijak dlouho - nebo v to alespoň doufal.

Březen 4/10 • Draven

Zest zabručel a spokojeně se na Dravena z jeho kožíšku zazubil. "To si piš, pořádný Ohníček," zamručel s tím, že nejlepší bude prostě usnout, to mu Dravem ostatně sám dal najevo, když pevně zavřel oči a oddechoval, jak se propadl do spánku. Bylo lehké prostě usnout, říkal si Zest, zvlášť, když se cítil tak bezpečně a příjemně.
Pokud je táta vážně prach, tak mám aspoň Dravena, napadlo Zesta. Na druhou stranu zákon, který se vázal k tomu, že se někdo stane prachem byl asi takový podivný, protože on se přeci sám prachem nestal, když spadl do toho jezera. Asi to nemusel brát tak vážně. "Jsem rád, že jsem tě potkal, Dravene," zamručel znavený vlček, než tvrdě usnul. Byl přeci v bezpečí, ne? Nemusel se ničeho bát.