Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Leden 5/10 - Thyra

Zestarian Thyře naslouchal, zatímco se špičkou vyplazeného jazyka uhlazoval svého vlkuláka. Byla to opravdu těžká práce postavit skutečně dokonalého vlka. Zest ho sice uplácával tak, aby ležel, ale stejně se to zdálo nemožné. "Upřímně? Je mi jedno, jak si mě vlci pamatují. I když budu za pošuka, budu to furt já," prohlásil Zest překvapivě lehkovážným tónem. Co mu bylo do toho, jak ho druzí vnímají? Stejně to nemohl změnit.
Její další slova sotva zaslechl, ale v tomhle směru se ho nemohla dotknout, protože se znovu shodovala s tím, co si myslel. "Záleží jen na tom, na kom záleží tobě," řekl jí nakonec. Co jí bylo do cizáků?
Zest se na Thyru ohlédl a na chvíli nepracoval na své stavbě (obšlehnout její nápad chtěl možná jen malinko). "To jo, ale pořád je to tvoje hlava. Snažím se říkat si, že minulost je minulost a stejně s ní nic neudělám, prostě musím žít dál a něco dělat," prohlásil. Nemyslel na to, že se skoro utopil v jezeře, ani na smrt svého bratra, kterou ve své hlavě zapříčinil on. Nemyslel na to, že opustil svojí sestru a že za celý svůj život jen sotva poznal svůj domov. Byl mu sotva rok (možná měl dokonce narozeniny, přeci jen se narodil v zimě), ale i tak si toho prošel více než dost.
Thyry drzý pohled se mu líbil. Byla v ní jakási hravost, a přesto viděl, že se s ním baví. Asi nikdy se necítil takhle dobře. Takhle bezstarostně. Ezi i Arsen byli super, ale měl pocit, že se před nimi musí více předvádět - nebo prostě pomalu dospíval a jeho dospělost zkrátka byla tohle.
"Možná máš pravdu. Ale tak jako tak jsem rád změnil názor," prohlásil pobaveně a mrkl na ní. Změnila mu ho ona. Tahle zvláštní vlčice, která i přes svůj tmavý kožich zářila jasně jako slunce. Možná za to mohl ten sníh...
"Hm, to máš asi pravdu. A nás vlčat tady asi taky nebude zrovna hodně," poznamenal Zest, ač ani v nejmenším netušil, kolik vlků na Galliree je a kolik vlků z toho množství je vlčat.
"Hm, to bychom možná měli. Ale když zmizí sníh tak zmizí i ten podpis. Možná... možná bude lepší, když tady prostě jenom budou," poznamenal Zest zamyšleně, zatímco dokončoval své veledílo. Vyhrabal dokonce u lesa i pár kamínků na oči a větví do těla kreslil chlupy. Musel to být pořádný vlkulák!
"Fakt?!" zeptal se rozzářeně, když mu říkala, že zrovna bydlí v Ageronu. "Tak to je boží! Mohli bychom se třeba sejít u vodopádů, nebo tak!" navrhl jí. Ageron byl přeci jen tak blízko... to bylo předtím než ho strčila. Jak byl Zest zamyšlený, nedával pozor a Thyra ho snadno vyvedla z rovnováhy. Dokonce tak, že skončil tlamou ve svém vlkulákovi - a protože si to neuvědomil, rychle jí zase vytáhl, až se jeho konstrukce značně poškodila. "Hej, no počkej! Já ti dám, že jsi nechtěla!" zvolal vlček zamračeně, ale stejně by Thyře neublížil. Pořád to byla jen holka.

Leden 4/10 - Thyra

Zest se pobaveně zasmál a pohodil hlavou. Obvykle se moc s holkama nebavil, ale s Thyrou byla sranda. Nebylo to prostě jako s jeho ségrou. Nebo s Ezim. "Není špatný být občas pošuk. Náhodou... si myslím, že to stojí za to," zazubil se na Thyru a jemně do ní šťouchnul, zatímco válel kouli. "To chápu, ale hele, občas je nejlepší prostě všechno hodit za hlavu," prohlásil. Ani jemu se v jeho krátkém životě neděly ty nejlepší věci, ale nebyl žádné ořezávátko. Prostě se sebral a šel dál - a většinou to ani neřešil.
"Hm, to jsi na tom líp než já," uchechtl se. "Já tu potkal jenom pořádný protivy a to je všechno. A pak teda tebe," dodal a mrkl na ní. "Ale prostě jsi si asi tady vybrala ty nejlepší vlky. Je pak jasný, že já měl smůlu a prostě jsem schytal to horší z obyvatel Gallirejských," prohlásil pobaveně. Nikdy nic nebral zrovna vážně.
"Jo, přesně ten Ezi. Znáš ho?" zeptal se překvapeně. Asi to nebylo zase tak divné. Zest nevěděl, kolik vlků tady bylo v jeho věku, ale bylo pravděpodobné, že on nebyl jediný, koho Ezi znal. Navíc Thyra musela bydlet také někde blízko, no ne?
Zest zatím urputně pracoval na svém výtvoru. Pobaveně potřásl hlavou a blýskl po Thyře pohledem. "To si piš," zazubil se. "To klidně můžeš, ale GARANTUJI ti, že se to v ŽÁDNÉM případě nezřítí," prohlásil hrdě a zamyšleně poslouchal o tom, kolik tady asi bylo smeček.
"Hm, o Vrbové zase nevím já, ale vím kromě Javoru o Ageronské smečce, a pak také o Cedrové," vyjmenoval. "To je tak nějak všechno," řekl omluvně.

Leden 3/10 - Thyra

Zest se blýskl úsměvem. Tahle vlčice se mu líbila. Nebyla tak trapná jako jeho ségra. Ne, že by jeho ségra byla vyloženě špatná, ale tahle vlčice byla prostě... no... ehm... jiná? Jo, to byl ten správný výraz. "No, tak to je fajn, že nejsi pošuk a neděláš to," poznamenal pobaveně. Ještě, aby tak běhala po ledě, který se pod ní mohl snadno rozlomit. Dobře si pamatoval na sevření ledové vody a byl rád, že to neskončilo něčím tragickým.
"Hm, a proč jsi tady ty, když ne kvůli klouzání na ledě?" zeptal se jí a zamyšleně potřásl hlavou, než se myšlenkami zase upřel na něco dalšího. "Já jsem tady, protože se tu občas scházíme s mým kámošem Ezim," vysvětlil po chvíli. "Ale dneska tu evidentně není, a tak jsem si musel vystačit sám. A řekl jsem si ,že si trochu zkrátím čas a zabavím se," dodal.
Vlčice se k němu velmi ráda přidala a on si nemohl za společnost stěžovat. Bylo to opravdu lepší, než aby byl sám. Neměl samotu příliš v oblibě a společnost téhle vlčice se mu celkem zalíbila.
Hned se vrhla do vlkuláka a ještě se rozhodla, že v případě neúspěchu všechno shodí na něj. "Tůdle nůdle, Thyro, to teda ne," zasmál se Zest a uplácával svému vlkulákovi čenich. "Já jsem totiž místní známý... tvůrce vlkuláků. A moji vlkuláci jsou úplně nejlepší v okolí, takže... takže by ti stejně vůbec nikdo nevěřil, víš?" prohlásil pobaveně.
"Jo, Zest. Pocházím ze smečky, která je tady kousek. Z Javorové smečky, jestli jsi o ní někdy slyšela," pronesl hrdě a zamračil se, když tak podivně ztichla. "Ale buď v klidu. Od jezera jsme dost daleko," mrkl na ní.

Leden 2/10 - Thyra

Zest nečekal společnost. Asi to bylo zvláštní od vlka, který neustále jen mluvil a mluvil a ticho bylo jeho osobním nepřítelem, ale přesně to se dělo, když byl u jezera a dělal ze sněhu jednu kouli za druhou ve snaze vytvořit toho nejlepšího vlkuláka pod sluncem! A vzhledem k tomu, že tady žádný jiný nebyl, byla konkurence příjemně neexistující.
Byl však značně překvapený, když se za jeho zády ozval hlas. Hm, možná by si měl dávat lepší pozor na kolemjdoucí. Co kdyby ho chtěl někdo zakousnout?
Podle všeho však byl oním kolemjdoucím jen vlčice, která nevypadala o moc starší než byl on sám. Vlčice však nejspíše nevěděla, co proti sobě měla za vlka, protože se s ním hned pustila do řeči. "A proto jsi tady? Chceš riskovat život na ledě?" ptal se jí pobaveně, protože to mu přišlo velice nerozumné. On už v tom jezeře jednou uprostřed zimy byl - nemohl to doporučit.
"Hm, řekl bych, že bé je správně, ale jakoby já tady nejsem, abych tu riskoval život," prohlásil a podíval se na svůj "úchvatný" výtvor. Inu, s packama se stavělo blbě a je nutno říci, že ze Zesta asi žádný sochař nebude. "Jo, přesně tak. Vlkulák," kývl pobaveně. Vlčulák? To jako někdo říkal? "Tak do toho, packy navíc se vždycky hodí," prohlásil a kývl ke svému dílu. Možná to byla holka, ale mínil jí to odpustit. Nemusel se přeci holek držet dál, ne?
"Čau Thyro, já jsem Zest," představil se vlček. Hm, Thyra? To mu znělo povědomě. Jen nevěděl, kde to už slyšel.
"Ha, fakt? Já už jsem ho v zimě taky jednou poznal na vlastní kůži. Takže... moje strategie držet si odstup je spíš testování vlčí vůle," prohlásil a zasmál se.

Maminka ho vybídla, že se půjdou projít po hranících. Zest vlastně ani hranice jejich domova pořádně neznal, a tak se nechal maminkou provázet, protože si domyslel, že to je nějaká nesmírně důležitá činnost, která se nesmí opomíjet.
"Aha," vydechl Zest zamračeně. Takže táta byl pryč - a brácha se nevrátil. "Já myslel, že Zurri šla ke Smrti, aby Tartara přivedla, takže... se to nepovedlo?" zeptal se tiše, protože to bylo něco, co ho skutečně trápilo. Možná se zdálo, že ho nic netrápilo, ale pravda to tak úplně nebyla. Smrt jeho bratra byla přeci jen jeho chyba a to, že to nemohl napravit, ho trýznilo více než cokoliv jiného.
"Ale jsem rád, že je ségra v pohodě," dodal. Nakonec asi rodiče našla snadněji než si myslel. A to jí nechal samotnou. Za to se trochu styděl, ale evidentně bylo všechno v pohodě... ne? Až na to, že táta s bráchou byli pryč.
Zest sledoval, co maminka dělala - a ona mu to vzápětí vysvětlila. Obnovovala hranice. Páni! Znělo to náramně důležitě!
"Ano, mami! Kdyby něco, tak já hranice obnovím!" slíbil jí a jemně se o ní otřel.

Leden 1/10 - Thyra

Zest měl na jezero v zimě vyhraněný názor od doby, co do něho spolu se ségrou zahučel, přesto si evidentně liboval v sebetrýznění - kdyby samozřejmě něco takového jako trýznění znal. Většina věcí, které zažil, na něm nezanechala žádný šrám. Bylo mu to prostě jedno - oklepal se a šel dál, protože kdyby se zabýval vším, co se v jeho mírně chaotickém životě stalo, nejspíše by se musel už dávno zbláznit.
No, a tak stál tady. Na břehu jezera, kde už pár vlků potkal. Mohl se vydat na led a otestovat jeho tloušťku - a třeba si zabruslit! - ale udržoval si přirozený odstup. Pro jistotu. Jeden nikdy neví, že jo?
Přesto na nic nečekal. Místo toho, aby se vrhnul na led, začal válet koule ze sněhu. Mohl postavit pořádného vlkuláka!

Prosinec 8/10 - Regislativ

Zest zamyšleně přikyvoval, ale Regisovi se možná zdálo, že má v hlavě dočista vymeteno. Inu, možná to tak bylo. To, co se honilo hlavou tomuhle vlkovi byla záhada dost často i pro něho samého. "No, u nás ve smečce moc jiných vlků není. Jenom... moje rodina," vysvětloval. Kdo z nich by tedy byl lovec? Možná táta? Jenže... kde mu byl konec? Maminku viděl, maminka mu byla nablízku, ale táta? Ten... je možná šel hledat. A už se nevrátil.
Tu myšlenku rychle zaplašil. Táta byl určo v pohodě. Nic mu nehrozilo... že ne?
"Jestli lovce nemáme, tak budu lovec já. Já přece zatim hlady neumřel," prohlásil Zest jako by to byla nějaká obří zásluha. Evidentně na to byl i tak náležitě hrdý.
"Hmm, no dobře, dobře, já to tak nemyslel, jen mě to napadlo. Takže někdo jinej umřel a my díky tomu více, co je votrávený. Teda... my ne. Ty. A ty jsi sem přišel, abys nás to naučil?" zajímal se. Regis tím totiž nevypadal moc nadšený. Regis totiž nevypadal nadšený vůbec z ničeho. Měl protáhlý xicht jako by kousl do něčeho fakt kyselýho.
"To já nevím, proč se tady na to kašle, ale já teda vo ničem neslyšel. Já se vlastně nedozvěděl pořádně nic. Asi to je moje chyba. Jak jsem se ztratil jako malej, tak jsem asi přišel vo nějaký důležitý vědomosti, co mi měl někdo jako malýmu předat," vysvětloval. "A co tam teda máš dál krom tý meduňky?" ptal se Zest a kývl k brašničce, kterou na sobě Regis stále měl.
"Hm, tak to se asi budu muset zaměřit na magie, tahle blbá práce mě nebaví," zabručel vlček a naklonil hlavu na stranu, když Regis prohlásil, že má nervy ze života.
"Proč? Vždyť život je boží!" vydechl překvapeně. A to říkalo vlče, které moc toho božího života nezažilo.

Prosinec 7/10 - Los Regos

Zest zamyšleně přikyvoval - to nejhorší, co se mu stávalo bylo, když musel poslouchat a nemluvit, protože jeho mysl byla až příliš rychlá a někdy mu vážně vadilo se soustředit na slova druhého vlka a dávat pozor. Byla to hrozná práce! Kort, když třeba kolem letěl motýl, nebo mu u ucha bzučela moucha, nebo... hm? Co se to mihlo támhle ve vodě? Co to říkal Regis? Říkal něco o vodě, ne? Hm...
"Aha, aha, jasně. Takže musím dávat pozor," přikyvoval Zest. Jo, dávat pozor... tak to znělo jako problém.
Regis vypadal z jeho příběhu mírně zmateně. Hm, asi to Zest podal nějak podivně. To tedy nechápal, co se mu nezdálo. "Jako stihl jsem toho za svůj život víc než dost," prohlásil a zazubil se. "Asi bych ale fakt potřeboval na pořádnej lov. Jenže táta je kdovíkde a nikdo jinej se k lovu nemá," vysvětloval, to už ale Regis zase vykládal.
Zest nakrčil nos, když mu Regis říkal, že by neměl vokusovat nic, co nezná. "Ale jak poznam, jestli je to jedovatý, nebo ne, když to nevochutnam? Jakože mám teda fakt doufat, že mi to někdo vysvětli? A jak to ví ten vysvětlovatel, hm? Někdo to musel ochutnat jako první!" Zest nevěděl, proč se toho tak chytil, ale Zest byl celý takový. Vždy se choval takhle.
"No jo, ale to zní jako hrozně práce. Mít voheň a udržovat ho... kdo by se s tím patlal? Je teda nejlepší mít oheň. To prostě budu muset zařídit," pokyvoval hlavou.
Zest si Regise ještě jednou prohlédl a přemítal nad tím, proč by měl mít Regis nervy. "Já teda nervy nemam. Proč máš nervy ty?" zajímal se.

Prosinec 6/10 - Reginaldo

Odvděč se za poskytnutou pomoc

Zest zamyšleně pokyvoval hlavou, jak mu to Regis dobře vysvětloval. O tom, jak se magie projevuje mnoho netušil - ani kdy by se k ní měl dostat, ale kdo ví? Třeba se mu někdy poštěstí. "Aha, aha, to zní zajímavě. Tak to já si budu dávat pozor. Už jsem skoro dospělej," prohlásil - k vyspělosti mu sice ještě něco chybělo, ale aspoň se snažil tvářit, že všemu rozumí a je úplně ze všech nejchytřejší. "A jaké magie ještě můžu mít? Jak se to pozná?" ptal se. Regis tomu možná nerozuměl, věděl však evidentně více než Zest.
"No, jakoby nesetkal, no. Ale chtěl jsem. Byl jsem na výpravě, když můj brácha umřel, ale tak trochu se to zvrtlo," vysvětloval - ale vlastně nevěděl, jak přesně to říct. "No, prostě jsme k ní nedošli. Zakotvili jsme u nějakych divnych vlků ve smečce, pak jsem šel lovit s takovym divnym cápkem s lebkou místo hlavy a pak zmizel i on," Zest spokojeně pokýval hlavou. Dávalo to perfektní smysl.
"Aha, tak to je fakt blbý," zabručel a díval se na svůj odvar ze smrku. No, bylo to lepší než nic, ne? "A jak poznam, co je prospěšný a co je jedovatý? Jako že to vočucham, nebo co? Já nechci blinkat, když náhodou vokoušu něco, co nemam," posteskl si.
"Ale jak jako udržim oheň, když nemam magii ohně?" zajímal se. Protože já jako nemam ani jednu magii, takže si nic nevohřeju. Takže... by to bylo fajn vědět," vysvětloval. Olízl si tlamičku, když dopil meduňku a překvapeně se na Regise zadíval. "Ale nevypadáš jako že seš na nervy," prohlásil.

Prosinec 6/10 - Regouš Starouš

"Mhm, mhm, takže magie jsou cesta, tak jo," přikyvoval Zest zamyšleně. Takže cíl získat magie nebyl vlastně vůbec špatný. To si musel zapamatovat. Jenže Regis v tomhle nebyl moc nápomocný. Místo toho, aby mu řekl, jak má získat magie se jen vymlouval, že vlastně neví. A že se objevují samy od sebe? Tomu přeci sám nevěřil. "Aha, aha. A kdy se ta magie projeví? Jako jen tak?" zajímal se, protože aspoň něco Regis věděl - a docela to stačilo. "Od Bohů! No jasně. Od Smrti, že jo?" zajásal vítězně - a kdyby mohl, plácl by se packou do čela. Teď to dávalo perfektní smysl. Takže Smrt mu dá magie? Musí k ní dojít, teď to bylo naprosto jasné.
"Pardoooon, to jsem nechtěl. Já prostě asi moc rychle mluvím. A myslím. Prostě se bojím, že když něco neřeknu, tak to zapomenu, takže to musím říct všechno naráz, chápeš?" prohlásil a zamával ocáskem. Nebyl zlý, jen... trochu neklidný.
"No, to nevim," přiznal a podíval se na svůj výtvor. "Ale je to zelený," dodal a zamračil se. "Nemůžu to ohřát, nemám žádnou magii," připomněl mu, ale asi na minutu ztichl, když odvar připravoval Regis. Byl v tom evidentně zběhlejší. "Jak se to dá zahřát jinak?" zajímal se. No, když neměl magii ohně, musel se zajímat i o trochu praktičtější věci. Aspoň se něco naučí.
"Hm, meduňka. Dobrá na nervy. Ty máš nervy?" zeptal se Regise a když mu dal svolení, tak ochutnal. Nebylo to špatný, a tak Zest znalecky pokýval hlavou jako kdyby tohle nebyl první čaj v jeho životě. "Úplná lahůdka!" prohlásil nadšeně.

Prosinec 5/10 - Regouš
Pokus se připravit nápoj na zahřátí.

To, že samotný vlk neulovil sám ani srnku bylo pro Zesta velkým zklamáním. Nevěděl, proč v sobě teď chtěl vidět obrovského lovce, když nikdy lovecké ambice neměl, ale zjevně to byl teď jeho nový cíl. "Aha. To je škoda. Ale říkáš, že s magiemi se to dá, jo?" přemítal. Možná bude cíl získat magie. Hm, ale jak se magie získávají? "No, ale jak k nim přijdu? Asi se neobjeví prostě jen tak, ne?" ptal se Regise, který evidentně věděl úplně všechno. Nebo tak něco. Regis měl tu smůlu, že byl poblíž a že se se Zestem pustil do řeči. Obvykle to vedlo k tomu, že Zest pak prostě tlamu nezavřel.
"Mě to jenom zajímá. Jsem zvědavý. Chci toho vědět, co nejvíc," vysvětloval Zest překotně, když se ho Regis snažil upokojit, aby se ptal jen na jednu věc naráz, jenže Zestův mozek prostě fungoval jinak. Otázky přicházely a odcházely, byly rychlé jako mrknutí - a za vteřinu byly pryč. Co neřekl nahlas, už bylo navždy pohřbené v troskách jeho mysli.
"A jak jako děláš odvary? Jako... takhle?" ptal se, utrhl větvičky z nejbližšího stromu a hodil je do důlku u jezera, kde se držela voda. "Je tohle odvar? To tě jako zahřeje? A vyléčí?" zajímal se.

Prosinec 4/10 - Regísek

Vyrob si/najdi a ochutnej rybí nanuk.

Zest byl přesvědčený, že věděl všechno nejlíp. No a jak by taky ne, když zažil tolik životních karambólů a doma mnoho času nestrávil. Nikdo se nemohl divit, že věděl víc, než jiní vlci jeho věku. "Ále, co je mi do počítání. Já je všechny přepočítám," prohlásil vlček hrdinně a už si sám sebe představoval jako zachránce celé Gallirei.
"Aha, aha, hm, hm. A to je zvládne vlk pobít sám, nebo musí mít někoho sebou? Protože já bych i takového losa určitě zmákl," dušoval se Zest, ač ani nevěděl, jak los vypadá. Viděl možná zdálky jelena. Z hodně velké dálky. A to, co se ho snažil naučit Crowley vyšlo hodně naprázdno. Ale to tenhle vlk nevěděl, no ne?
"Žiju v Javorové smečce!" prohlásil hrdě, jakmile se ho Regis zeptal. "Ale nevím, jestli máme lovce? Budu se muset zeptat mámy," poznamenal, protože nad tím nikdy nepřemýšlel. Jak funguje smečka moc netušil.
"Aha, takže máchat se v zimě ve vodě neni dobrý? A jak se to jako léčí? A co to jako udělá? A co se dá ještě léčit?" Zest měl najednou spoustu otázek a zatímco Regis tahal lišáka z jezera, on vymýšlel další a další. A po cestě kolem břehu za panem paroháčem si z břehu jezera vytáhl kus zmrzlé ryby, kterou zblajznul. No a co, že se tam doteď rozkládala mrtvola?

Prosinec 3/10 - Reginald

Z odrazu na vodě se pokus vyčíst, co tě čeká v příštím roce.

Zest se na Regise zazubil a rázně přikývl. "Rozhodně si to vychutnám," ujistil ho. Uměl si tu vřavu představit. A vlastně ho to docela těšilo. Nevěděl proč - asi ho lákal ten chaos. "Hm, možná, ale já budu rychlejší než nějakej prašivej jelen!" prohlásil. On toho Zest také mnoho nenalovil - a bylo to vidět. Regis ho snadno mohl mít za blázna. Nikdo by se mu nedivil.
"Hm? Fakt? To jsem nevěděl," prohlásil zamračeně. "Já myslel, že když to má parohy, vyjde to na stejno. Já teda jako lovit ještě nikdy nebylo, jo? Teda jako ne pořádně. Lovil jsem papoušky, ale to neni žádnej jelen. Chtěl bych si to zkusit, ale to neni jen tak. Teda asi? Nevím," zabručel zmateně a zamračeně. Nevěděl, co si o tom myslet. Nevěděl, jak se loví. A tady Regis se zjevně vyznal jen v nějakym léčitelství. To byla pořádná nuda.
"Jak jako nemocnej?" nechápal. Pořád nevěděl, co to znamená. Pak si ale vzpomněl na to, jak spadl jako vlče do vody. A jak mu bylo zle. "To jakože... by mu nebylo dobře? Že by se třeba třásl zimou? Jako třeba vlče, co spadlo do vody?" zajímal se. To už začínalo být zajímavější.
"Mě by se to určitě povedlo!" zasmál se a podíval se do vody. Byl tam furt ten mrtvej lišák, ale na tom mu příliš nezajímalo. To, nad čím Zestarian přemýšlel, se týkalo budoucnosti. Toho, zda bude nějaká vzpoura jelenů, toho, jestli už nikdy nebude nemocný. Kdo ví? Odpovědi na to neměl. A voda mu nic neřekla.

Prosinec 2/10 - Regislav

Zest byl trochu překvapený tím, jak zvláštně se k němu Regis choval. Ale už to viděl u Crowleyho. Ten byl taky pořádně protivnej. Ještě, že si z toho Zest NIKDY nic nedělal. Regis by v tomhle případě klidně mohl mluvit se špalkem, v Zestovi nic z toho, co mu říkal, nezůstávalo.
"Super. To budu rád. Všechny jeleny zaženu," prohlásil sebevědomě. Nepochyboval o tom, že by se mu to podařilo - a pak by ho oslavovali jako velkého zachránce. Pochopitelně.
"Fakt? No, obojí to má paroží, ne? A je to k jídlu. Na tom jedinym záleží," řekl Zest lehkovážně. Nebral asi život tak vážně jako tenhle zrzek. Byl možná o dost mladší a o životě mnoho nevěděl, ale už toho zažil tolik, že na to, že mu nebyl ani rok, to bylo obdivuhodné.
"Proč by vedle mě můj kámoš ležel v horečce?" nechápal Zest. "A kdybych se potýkal s černokněžníkem Kozí Držkou, Kozí Držka by dostal no... na držku!" dušoval se Zest. Tohle si asi trochu k srdci vzal.

Prosinec 1/10 - Regis

Zest naklonil hlavu na stranu. "No, to už jsem tady teda viděl. Jsem možná mladej, ale už jsem viděl dost," dušoval se vlčí mladík a vystrčil bradu jako kdyby snědl nějakou houbu moudrosti, nebo tak něco. Zestovi připadalo, že byl nejchytřejší a všechno věděl nejlépe. A tenhle zrzavý dospělák ho o to vědomí nemohl připravit.
Sjel si ho pohledem, když se packou dotkl svého paroží a dost dlouho přemýšlel nad tím, jestli to je jelení paroží, ač vlk jasně naznačoval, že není. "Škoda," zabručel. "Jako asi není, ale není to jedno? Jí se to stejně jako jelen," prohlásil a mávl nad tím packou.
Zato nadzvedl "obočí", když vlk začal brečet nad neznalostí místních vlků. "No nikdy jsem o tom neslyšel. A jak jako když jde do tuhýho? Když jde do tuhýho, tak pomůžou magie, ne?" zajímal se zvědavě. Ale tenhle vlk nevypadal, že by o nich chtěl slyšet. Divný.