Příspěvky uživatele

//omlouvám se, ale chci si Zakara dotáhnout jinam :) třeba příště

Moje taktika byla úspěšná. Vlci poměrně rychle odešli, alespoň ti, kteří byli nejblíže k mé bytosti. Sice jsem se trochu podivil, že jsem nemusel čekat tak dlouho, ale nehodlal jsem to nijak více řešit. Možná si uvědomili, že mají lepší věci na práci jinde a proto odešli tak rychle. Netuším a nezajímám se, hlavně, že mám teď volný průchod. Zvedl jsem se ze svého úkrytu a protáhl se. To ležení na zemi mi sebralo docela energii. Všiml jsem si však, že začalo zase vydatně sněžit. Pocítíl jsem s příchozí nocí, že teplota opět klesá, ale nijak mi to nevadilo. Kožich můj je huňatý. Když jsem se však nadechl, mohl jsem cítit pach toho jednoho vlka, který stál na hranicích. Na chvíli se ve mně zvedla zvědavost, co tam ten chudák dělá, ale otřepal jsem se a tu blbou myšlenku zahnal zpátky do rohu. Ze svého úkrytu jsem tedy vyběhl neznámo kam. Vlastně mám docela žízeň, takže najít nějakou vodu, nejlépe jezero by bylo fajn. Slyšel jsem nedaleko řeku a rozhodl se běžet podél ní s nadějí, že mě dovede k jezeru.

>> Medvědí jezero

Pomalu jsem otevřel oči, jelikož jsem mohl slyšet ptáčky cvrlikat. Pomalu jsem otevíral víčka, dlouze si zívl a při tom si protáhl tělo. Napnul jsem své přední tlapky, abych si je prokřupal po dlouhém a krásném spánku. To je přesně to, co jsem po všech těch dnech cestování potřeboval. Ničím nerušený spánek a na tak hezkém místě? Pohádka. Musel jsem si mlasknout, jak mi přišlo všechno parádní, jenže to jsem neměl všechny smysly v pozoru. Když jsem se chtěl pořádně nadechnout čerstvého ranního vzduchu, praštilo mě hned několik pachů. Zamračil jsem se. A hned se mi to ráno musí pokazit? Opravdu? Zrovna takovýmhle způsobem? O návštěvu jsem opravdu nestál, jenže tu byl jeden vlk, který na mě jistým způsobem zapůsobil. Slyšel jsem jeho zavytí, jako kdyby si žádal o povolení vkročit do lesíka a navštívit nás, vlky. Přesto mě to nijak nepřesvědčilo, abych musel někam dojít a zdravit někoho. Pokud má chuť tak bídně si s někým popovídat, že dává o sobě znát, nebudu za ním prostě chodit. Když už, ať přijde on sem. Nehodll jsem tam jít za ním. Ani za těmi dalšími vlky, jejichž pach byl silnější, protože museli být hodně blízko. Mohl jsem tušit, kde se asi nachází, ale nehodlal jsem prostě za nikým chodit a někam vycházet. Radši tu počkám, dokud všichni nezmizí.

//odpovím během dneška, měla jsem docela busy víkend

<< Kamenná pláž
//LOTERIE 5

Putoval jsem už značnou dobu, že jsem si málem ani nevšiml, že se stahují mračna a slunce zapadá. Byla konečně noc a oči se mi klížily. Potřeboval jsem vydržet vzhůru ještě nějakou chvíli, než alespoň najdu něco, co mi poslouží jako úkryt. Nemusí to být vyloženě jeskyně, ale něco, pod co se schovám? To by bylo idální. Vstoupil jsem do lesíka, který už na pohled vypadal docela řídce. Nebyl tu strom na stromě a vlk se tu mohl pohybovat snadněji. Ovšem co mě zaujalo byla vysoká tráva. I přes napadaný sníh byla vidět. Zaujatě jsem pokračoval lesíkem dál. V dáli jsem slyšel šumění vody. Nedivím se, že tady na tom místě se musí takovému lesíku dařit. Evidentně má všechno potřebné u sebe. Rozhlédl jsem se a našel dokonalé místo, vyhovující mým potřebám. Jednalo se o úkryt akorát pro jednoho vlka. Lesík nebyl jen rovným místem, ale občas šel do kopečka a ten jeden kopeček měl po straně výčnělek. A tam byla prohlubeň, která mohla sloužit právě pro mé pohodlí. Na nic jsem nečekal a pár skoky se dostal na místo. Udělal jsem dvě kolečka, kdy jsem si prošlapal zem a ulevebil se. Hlavu si položil na tlapky. Díval jsem se ven, tudíž má záda byla krytá úkrytem. Konečně se mohu krásně prospat.

<< Úzká rokle
//LOTERIE 4

Přebrodit se přes řeku nebylo zcela jednoduché, ale povedlo se. Zkušenosti se ozvaly a zejména vybudované dovednosti udělaly své. Dostal jsem se tedy na druhý břech, kde mě čekala kamenitá pláž. Musel jsem zapojit veškeré svoje smysly, protože to doháje strašně klouže. Kdo vymyslel dávat sem takové kameny? Krůček po krůčku jsem se posouval vpřed. To, že byl kolem napadaný sníh, byla zima, kameny byly mokré díky řece a klouzaly, bylo to vše pěkně nebezpečné. Nadechl jsem se a snažil se zaměřit na cestu. Očima jsem prolétl pláž a snažil se stoupat na takové, které byly ploché a snad i trochu suché od ostatních, aby to tolik neklouzalo. Trocha dobrodružství nikdy neuškodí, ovšem teď bych si docela rád někde odpočinul. Nehodlal jsem se zastavovat a lehat si někde jen tak v lese. Hodlal jsem se vyhnout možnému střetnutí s kýmkoli. Nechci působit mrzutě. Já jsem veselý vlk. Do háje, ten debilní kámen! Uklouzla mi tlapka a jen tak tak jsem se udržel. To chce klid. Ne, že by mi záleželo na tom, jak ostatním připadám, protože rozhodně nechci v brzké době někoho střetnout, ovšem nerad bych tak působil, jenže. Když se nechci s nikým ani vidět, nikoho potkat natož s někým rovést konverzaci, jak asi mohu na ostatní působit? Samozřejmě že mrzutě. Ech, jako by mi na tom záleželo. Teď se hlavně dostat z těch balvanů. Nuže, kupředu. Nakonec to vypadalo, že tato zdlouhavá cesta má svého konce a já se mohl dočkat konečně trávy, který sice byla zakrytá sněhem, ovšem dalo se to dost poznat, že chodím po zemi. Avšak, nezastavoval jsem se. Okolí mi nabízelo mnoho směrů, ovšem já hledal jen ten jeden. Spatřil jsem v dáli dva lesy jinými směry, ovšem ten druhý byl moc blízko kamenů a nehodlal jsem riskovat jejich možné výskyty. Proto se mé tlapky rozešly směrem, kde byl další les. Doufám, že snad najdu nějaký ten úkryt.

>> Křišťálový lesík

<< Sněženková louka
//LOTERIE 3

Jelikož louka byla obklopena lesem, rozhodl jsem se vydat do jižní části. Do čenichu mě praštila voda. Řeka bude nedaleko. Mohl bych se napít a na chvíli si odpočinout. V lese se teplota ustálila. Stromy mě chránily před větrem a mrazem, i když zrovna zimu jsem nijak nepociťoval. Kličkoval jsem mezi stromy, jelikož jich tu bylo opravdu hodně, ovšem nikam jsem nepospíchal. Kdo by tady na mě taky asi čekal, že? Ještě aby se tu objevil nějaký vlk a já mu musel věnovat svou pozornost. Nechci teď s nikým mluvit. Ještě... ještě je to hodně čerstvé. Jako nashvál mi začalo břicho dělat kotrmelce. Neměl jsem hlad. Jedl jsem před nemalou chvílí, spíše si ze mě dělalo jen srandu. Je pravda, že asi nemohu být zcela vyléčen. Naštěstí je tu spousta bylinek. Renódes mi říkal, že ty s modrými květy většinou pomáhají na neklidný žaludek. Měl bych jich pár spořádat. Očima jsem hledal pod pokrývkou sněhu bylinku. Nemusel jsem tolik odhrabávat, protože tu moc sněhu nebylo a často vyčnívaly. Během prá kroků jsem narazil na bylinku, kterou jsem hledal. Začal jsem jich pár přežvykovat i s kořínky. Hořké, ale zdravé. Zakřenil jsem se, jak mi hořkost prostupovala tělem. Nakonec jsem se oklepal a směřoval dál.
Uviděl jsem řeku, jak jsem si správně myslel. Došel jsem k ní a natáhl svůj krk, abych se napil. Čumák ponořil do vody a nechal, aby mě studená voda hezky probudila. Cítil jsem se svěže. Svou to udělalo a já tedy řeku mohl přejít a vydat se dál. Nikde jsem tu poblíž totiž neviděl náznak jeskyně. Potřeboval jsem zkoumat dál.

>> Kamenná pláž

<< Tundra
//LOTERIE 2

Vítr, jako kdyby změnou území ustál, a já se ocitl na louce plné sněženek. Sněženky i tomto období? A to jakým způsobem přežívají? Však z logických důvodů to není možné. Jak to, že tady je to jinak? Co je tady jiné? Kde jsem se to ocitl? Našel jsem zemi, kde pravidla přírody jdou proti sobě? Nedokázal jsem udržet své myšlenky, ovšem tlapky mě vedly dál. Rozhlížel jsem se kolem v naději, že bych nalezl nějakou odpověď, jenže jak hloupé ode mě chtít najít odpověď, když tu není nikdo, kdo by mi to sdělil. Ovšem, nehodlal jsem se tím zabývat příliš dlouhou dobu, protože to byla očividná ztráta času. Nezastavoval jsem se, šel jsem dál. Ostatně já měl jiné cíle a nehodlal jsem se zbytečně zastavovat. Snad najdu brzo nějaký úkryt, docela bych si lehl.

>> Úzká rokle

<< Kraj světa
//Loterie 1

Tlapky mé táhly mě dál a dál. Únavu jsem nijak nepociťoval, i když cesta to byla daleká. Jediné, co jsem cítil byl zvláštní pocit. Jako by mě nějaký hlásek lákal jít stále v před. Nezastavoval jsem a prostě jsem šel. Příroda se kolem mě změnila. Z hustě zarostlého lesa vstoupil jsem na pláň, kde jsem jen málo keříků mohl spatřit. Tohle je ale úplně něco jiného. Cítím, jako bych překročil hranice do světa, jehož existence mi nebyla doposud známa. Ani moc tolik pachů okolo sebe necítím, tudíž žádný náhodný vlk v okolí nebývá. Vyhnu se možnému střetu. Na okamžik jsem zastavil a rozhlížel se kolem při myšlence, že bych měl někoho spatřit. Nechtěl jsem,ale štěstí stálo v tuto chvíli na mé straně. Nebyl jsem rušen ničí přítomností. Rozešel jsem se dál. Studený vítr mě štípal do čenichu. Bylo by dobré pokračovat a do večera si najít nějaký úkryt. Už jsem na cestách předlouhou dobu. Zde nic nenajdu. Šel jsem v poklidu dál. Zima mi nijak nevadila, kožich jsem na to měl vybaven dostatečně, avšak ten štiplavý, studený vítr mi pocuchával nervy.

>>Sněženková louka