Příspěvky uživatele

< návrat zpět

(úkol vylézt na co nejvyšší strom v Třešňovém háji)

<< Řeka Midiam

Cítil jsem se svěže. Napít se v řeče docela pomohlo, i když bych věděl o něčem jiném, co by pomohlo dvakrát tolik, ale musel jsem být prostě trpěliví, jelikož na zajíe asi ještě dlouhou dobu nenarazím. Zima byla dlouhá a krutá. Vlastně je zázrak, že jsem přežil. Putoval jsem zemí i přes to, co tu řádilo. Kdybych si našel úkryt, změnilo by to něco? Kdybych to přečkal na jednom místě? Když jsem nad tím tak přemýšlel, spoustu věcí bych nezažil. Nepotkal bych Jennu a už bych se rozhodně neporval s vochechulí. Prohodil jsem ocasem a zastřihal ušima. Tohle téma bylo prostě ošemetné, jakkoli jsem s tím byl v pohodě. Jenže to tak asi prost mělo být. Mělo se to stát. Kdyby se to nestalo, nenavštívil bych Smrt a já bych se nedozvěděl, že tu mám bratra. Jednoho z nich. Sice bych byl radši, kdybych tu měl oba, ale to bych musel žít v ráji, aby se mi splnilo každé přání.
Ponořen v myšlenkách jsem si kráčel lesem. Znal jsem to tu tady a už minule se mi to tu moc zamlouvalo. Tuším, že jsem zde nějakou chvíli pobyl, protože se mi to zdálo jako místo, které málokdo navštíví. Jenže v tom jsem ucítil, jak mi něco spadlo na hlavu. Podíval jsem se po tom předmětu, který dopadl vedle mě. Šiška? Hned poté jsem se podíval vzhůru. Jak tady mohou padat šišky, když tohle jsou třešně? Hlava mi to nebrala. Nic jsem ani na tom stromě neviděl, co by mohlo odpovídat tomu, že na mě spadla prostě šiška, jenže v tom jsem zaznamenal pohyb. Byla tam veverka, která se schovávala s další šiškou. A než jsem se nadál, už po mě házela další. Zavrčel jsem. ,,Tak ty takhle potvoro?" Stoupl jsem si na zadní a opřel se o strom. I když se jednalo o malé stromky, zrovna tenhle byl nějak vyšší než ostatní. Hrála na to, že se k ní nedostanu. A má pravdu. Šplhací schopnosti fakt nemám. Vyštěkl jsem po ní a s neustálým vrčením jsem doufal, že jí to dostatečně dojde a zmizí. Ale tahle veverka byla fakt pitomá a milovala, když mi mohla hrát na nervy. Hodila po mě ořechem. Takhle plýtvat jídlem. Vyskočil jsem a zachytil se drápy stromu. Kousek kůry odpadlo, ale nějakým zázrakem jsem se držel. ,,Já tě dostanu, ty malá mrcho," zaštěkal jsem na ni a snažil se šplhat po tom stromě, ale jen co jsem udělal asi další dva kroky, kůra to pod mým náporem nevydržela a praskla tak, že jsem sletěl dolů. Dopadl jsem na záda a vyrazil si tak dech. Začal jsem kašla. Stoupl jsem si zase na všechny čtyři a postavil se do útočného postoje. Ocas měl rovně, uši stažené. Ta veverka mě fakt vytočila. Jenže jak byla zaměřená na mě a ne na okolí, blbka si nevšimla, že kolem ní krouží dravec, který neváhal a zaútoči. Veverka ani nestačila uskočit a dravec jí zachytil mezi své drápy. Musel jsem se zasmát. Karma je někdy tak skvělá věc, pomyslel jsem si a svůj postoj uvolnil. Zvesela jsem si máchl ocasem, a i když jsem jí sám nemohl zneškodnit, tomu ptákovi jsem to přál.
Nehodlal jsem se však dál zdržovat. Tady na tom místě prostě žádné zajíce nenajdu. I když vlastně, na jihu, jak je ta smečka, je i Život. Měl bych ho navštívit, když už jsem tady a trochu si s ním promluvit. Pomyslel jsem si a zastřihal ušima. Znělo mi to, jako plán.

>> Ježčí mýtina (řeka Tenebrae)

(hledání nor 2/5)
<< Zelené nory

Čenichal jsem u zemi v naději, že narazím na nějakou další noru. Avšak na tu, co už mi řekne něco o tom, že je tam zajíc. Jediný co, tak jsem zaregistroval fakt, že se blížím k řece. Můj orientační smysl tady trochu narazil. Nebyl jse si zcela jistý, jestli jsem tu někdy byl. Přišlo mi to povědomé, ale zároveň neznámé. Nechal jsem to být a zaměřil se opět na hledání nějakého skrýše. Soustředil jsem se na jakýkoli pach, který by mi napověděl alespoň, to, že je zde nějaký zajíc. Jenže jak jsem zachycoval pachy, zachytil jsem i jeden, ze kterého jsem nebyl 2x nadšený. Styx. Podle toho, kam ten pach směřoval, tak měla namířeno do Asggaru. Díval jsem se tím směrem a jako kdybych se snad snažil zachytit nějaký zvuk, nebo cokoli. Upřímně jsem měl docela strach o Nym a o ty další prcky. Ale zároveň jsem věděl, že ve smečce je teď plno a Styx by byla blázen, pokud by si hodlala něco začínat s tak velku a silnou skupinkou vlků.
V tom jsem náhle slyšel hlasité a silné vytí, které se rozhléhalo okolím. I já ho slyšel. Bylo drsné, dlouhé a naléhavé. Jso pod útokem? Styx na ně útočí? Netušil jsem, zda mám s touhle informací něco dělat. A čím bych jim asi pomohl. Tak rychlý zase nejsem, abych se tam vrátil a něco udělal. A Lennie umí sežehnou vlky bleskem. Styx prostě narazila na minové pole. Jen je mi divný, proč vyje. Co to jako znamená? Měl jsem nutkání tam jít a pro jistotu zkontrolovat Nym, zda je v pořádku, ale uklidňoval jsem se tím, že je tam spousta silných a zdatných vlků. A tak jsem zastřihl jen ušima a vrátil se zpět do hledání.
Rozhodl jsem se vydat podél řeky. Když jsem ale pohlédl na řeku, vzpomněl jsem si, že jsem tudy už jednou rozhodně procházel, protože nikde jinde jsem zatím nazelenalou řeku nenarazil. A pokud si dobře pamatuji, tak i ta voda byla dobrá. Přišel jsem blíž ke břehu, nahnul se a začal pít. Spokojeně jsem si sám sobě pokýval hlavou, a jakmile se dostatečně napil, otočil jsem se a dál vyhlížel nory a zachytával pachy. Někde ty zajíci prostě být musí.

>> Třešňový háj

<< Nora zrzavé lišky

Tak jsem zase neuspěl. Jen mě to hodilo do ponuré nálady a do dalších pochybností o mé osobě. Teda spíš o tom, co jsem si myslel, že mám už vyřešené. Ale než abych nad tím začal více uvažovat jsem se rozhodl, že se zaměřím na hledání potravy. Někoho, koho bych mohl zakousnout a cítit tu teplou krev mé tlamě. Prohodil jsem tedy ocasem a zamířil jsem svými kroky na jih. Mohl bych zároveň hledat potravu a dojít za další smečkou. Bral jsem to jako plán. Nejenom toho, kam půjdu, ale i toho, že zaměstnám svou mysl natolik, abych nemusel přemýšlet nad věcmi, které mi jen ubližují a jsou docela k ničemu. prostě jsem byl rozhodnutý, přesvěddčený o tom, že to mám tak, jak to mám. A žádný blbý hlásek tam vzadu mě nebude nahlodávat. A tako ho nenechám. Nedám mu šanci. Teď ne. Konečně se cítím fajn a spokojený s tím, jak jsem k věcím došel. Teď jen naplnit žaludek a bude to naprostá idylka.

>> Řeka Midiam

<< Zelené nory

Územím jsem šel dál, s myšlenkou na hlad byl hnán. Díval jsem se do včech nor, jenže tohle území postihl studený mor. Doufajíc, že tahle nora bude živá, myšlenka to byla však mylná. Jen co jsem vešel, jak kdyby samý duch Smrt tu přešel. Všude tma a bahno. Klesl jsem až tak na dno? Ovšem nějaké liščí chloupky jsem tu viděl, ale žádné zvuky neslyšel. Rozhlédl jsem se všude kolem, ale jako kdybych procházel prázdným polem. Nikde nic. Zhola nic. Ale já mám velký hlad. Někoho brzy najdu, snad. Zakručelo mi bříško smutně. I mě začalo být docela hnusně. Že bych si na chvíli lehnul? A nebo si jen sednul? Místnost to byla veliká. Nikdo tu po ní nevzlyká. Jako by ta liška byla zvyklá na společnost. I ta nora vypadala, že spolkla samotnou nekonečnost. Byla jiná než já. Možná lepší, než já? Ale však se měním. Bylo to však nějakým uměním? Ani chlubit jsem se nemohl. Na nic jsem se nezmohl.
To pusto a prázdno mě začalo dusit. Sám sobě jsem se začal hnusit. Jen co jsem si čenich olízl, jako bych tím sám do sebe řízl. Opravdu jsem byl spokojen s tím, jak jsem se vlastně stal zlým? Přeci jen jsem věděl, že pochybný hlas v mé hlavě stále zněl. Ale jen tiše. Jako to kručení v břiše. Zakroutil jsem hlavou. Náladu už jsem neměl hravou. Teď jsem jen spadl do deprese. Třeba zmízí, když se přetřese? Otřásl jsem svým tělem, jen za jedním účelem. Abych odehnal tu chmutné myšlenku. Však jsem sem šel jen na jídlo a na sklenku. Už jsem potřeboval opravdu jíst, a nejlée se radši přejíst. Je vtipné, jak z pouhé myšlenky na hlad, dokáže vlkovi přejít po kůži depresivní chlad. Zvedl jsem se, rozhlídl jsem se. Nora prázdná, hlad mě stále drásá. Sice jsem ji našel, jen jsem z toho dostal kašel. Potřebuji najít noru plnou života. Snad mě dřív nepřemůže dřímota.

>> Zelené nory

(hledání nor 1/5)

<< Borůvkový les

Uvědomil jsem si, že vlastně mám docela hlad a zajíc by opravdu podnul. Sice jsem naposledy jedl rybu, ale prý mi smrdělo z pusy, takže bych to mohl zahnat nějakou pěknou chutí a vůní, jako je zaječí maso. Ale to nebylo jediné, co mě vlastně trávilo. Byla to otázka okolo mé osoby. I když jsem už tak nějak vyřešil to s tím zabitím vochechule, naskytl se tu nový problém, a to, kým vlastně jsem. Po setkání s Vennirem jsem se zřekl seznamování se s novými vlky, jenže poslední dobou jsem nedělal nic jiného, než že se seznamoval. Ano, to že jsem teď navštívil smečky, kde je komunikace docela potřebná, to je něco jiného. Tam vlk potřebuje mluvit. Hlavně je blbost, aby smečka bezdůvodně něakoho napadla. Všechny se zatím chovali podobně. Hlídali hranice, a pokud uznali, že se nejedná o nějakého psychopata, pustili ho dál. Trochu. Stalo se mi to jen v Borůvkáči, protože tam měla vlastně dalšího "cizího" vlka. Každopádně jsem už tolik nevěřil tomu, když jsem o sobě tvrdil, že se vyhýbám společnosti a společnost nevyhledávám. Je sice pravda, že mi trvalo, než jsem se rozmluvil a je pravda, že jsem asi nenašel nikoho, za koho bych dal ruku do ohně. Dobře. Nym mám docela rád, ale to je proboha vlče. Ona se sice vyspěle chová, ale je ještě mladá a hloupoučká. Za své přátele bere kde koho. Nechtěl jsem jí tím nijak ponižovat. Já jsem byl jako vlče naprosto něco jiného. Já už v té době měl ujasněné věci a i ona mohla, ale co jsem mohl zatím odpozorovat, seděla tomu, co jsem si o ní myslel. Takže je pravda, že jsem zcela nikomu zatím nevěřil. Ani Jenně a ani Lennie. Sice jsou ty vlčice fajn, ale nemyslím si, že by se mě zastali nebo já jich, kdyby bylo nejhůře. Prostě to není přátelství. A tolik jim nedůvěřuji, jako by asi normální kamarád měl. Takže, společnost mi asi nevadí, ale důvěru ve vlkovi hledám těžce. S tím bych se mohl ztotožnit. Ano, jsem opatrnější, menší pokecy nevadí. Prohodil jsem ocasem. Musel jsem se ale na to ušklíbnout, jelikož jsem se konečně začal cítit mnohem více v pohodě, jelikož jsem měl věci ujasněné. Takže jsem se mohl vrhnout na lov.
Začmuchal jsem po okolí a doufal, že někde najdu nějaké nory. Hlavně jsem se nacházel na území, kterým jsem ještě neprocházel, takže jsem musel být obezřetnější. Na nějaké jsem narazil, ale byli prázdné. Vůbec nesmrděli žádným zajícem a ani liškou. Pravděpodobně je zabila zima, pomyslel jsem si, když jsem zrovna u jedné stál a díval se někam do dáli. V té dáli jsem zahlédl další, ale čenich nedokázal nic zaregistrovat. A já svému čenichu věřil. Potřeboval jsem najít noru, která bude plna života. Nějakého zajíce, co tu zimu přežil a posloužil by mi jako dobrá večeře. Rozeběhl jsem se dál.

>> Nora zrzavé lišky

Přišlo mi, že se atmosféra kolem trochu uvolnila, když se usmála a potichu se mému vtipu zachichotala. Upřímně jsem moc nevěděl, proč tohle dělám a proč poslední dobou mám pocit, že vtipy jsou něco, co bych měl normálně zavést do konverzace. Hlavně já, vlk, který spíše chce být sám a stranit se ostatním. Měl bych se vysmát sám sobě. Nechápal jsem, že tomu stále věřím. Že věřím tomu, že jsem antisociál, co je strašně nespolečenský vlk. Pořád jsem se tak prezentoval, jen v rámci hledání smeček jsem asi takový být úplně nemohl. Tím by pak všem bylo jasný, že nejsem úplně hoden. A já vlastně pořád nevěděl, zda chci být hoden. Byl jsem sám v sobě zmatený čím dál víc. Potřeboval jsem se opět projít na nějakou delší procházku a vyčistit si tak hlavu od všech chmur a utřídit si, co teda vlastně jsem.
Nehodlal jsem ale mlčet věčně, jelikož mi Aranel položila další otázku, která ale dost zamíchala kartami, protože upřímně jsem vůbec netušil. Co bych dokázal přinést? Jsem spolehlivý a alfu bych poslouchal, ale ostatní vlci by mi byli poměrně jedno. Sice tady Aranel není alfou, ale první dojem je vždy klíčový ve smečkách. Nechci říct, že bych lenošil, ale ostatních bych se stranil. Co jsou ale moje přednosti? Zastrřihl jsem ušima. Tak nějak jsem netušil, co bych jí měl říct. I když, asi by tu něco bylo. ,,Myslím si, že bych zvládl bránit smečku. Mám vysoké tělo a jsem silný. Mohl bych i pomoci s lovem, alespoň co se strategické stránky týče. Přeci jen hodně o věcech přemýšlím," povídal jsem vše, co mě tak nějak napadlo. Je to však dostačující? Netušil jsem.
Prohodil jsem ocasem a nasál vzduch. Přišlo mi, že jsem tu už nějak moc dlouho na to, že jen chci sbírat informace a pak zase jít. Ušklíbl jsem se a pokýval hlavou na znamení odchodu. ,,Já tedy vyrazím dál. Každopádně děkuji za přivítání a za informace. Cením si toho," řekl jsem a otočil se k odchodu. Takže teď na jich. Cestou bych se mohl někde zastavit. Zas tolik nespěchám. A hlavně jsem si potřeboval utřídit myšlenky o mé osobě a o mých cílech. A možná cestou našel i nějakého toho zajíce.

>> Zelené nory

(úkol s vtipem 2/5)
Jen potom, co jsem té tmavé vlčici popsal, kde všude najde smečky, poděkovala a zmizela. Možná dělá to samé, co já? Taky hledá nějakou, která by se jí zamlouvala. Ovšem, co já mohl vědět. Tu vlčici jsem neznal, abych mohl s jistotou říct, co s touhla informací uděla, či na co jí potřebovala. Ale vypadala, že se s Aranel zná, jelikož ta jí ještě chvíli sledovala, dokud nezmizela. Pak se otočila, zaměřila někam pohled, což neuniklo mému zraku a ze zvědavosti jsem se tam koukl také. A najednou jsem spatřil malé, hnědé vlče, které je stočené v klubíčku a spinká. Tak proto jsem cítil další pach tak blízko. Celou dobu tady leželo vlče a já si toho nevšiml. Otočil jsem se na Aranel, abych zbytečně v ní nevyvolával myšlenky, že to vlče snad chci sežrat. Sice bych nechápal, kdo by to dělal, ale v mysli mi vyskočila hned jedna vlčice, která by s tím asi neměla problém.
Prohodil jsem ocasem a dal se do poslouchání celého toho popisu zdejšího lesa a smečky. Aranel měla hodně co říkat a mě nevadilo poslouchat. Zaujalo mě, že jsou zde smečky, které vede jen jeden vlk/vlčice. Sice jsem si nemohl být zcela jistý tou smečkou z močálů, ale v Ragaru byl ten Falion taky sám. Teda, když jsem je tam naposledy navštívil, tak sám byl. Netušil jsem, zda je to nějaký trend dokázání si síly, že mají na to, aby vedly smečku společně, ale jakmile se Aranel rozkecala ohledně její smečky, zjistil jsem, že tady tomu tak vlastně není. Udivilo mě, jakou mají historii. Sice neznám historii ostatních smeček. Teda Ragarská je evidentně nová, každopádně tohle je opravdu slušný. Mít takovou historii musí být docela pěkné. Jenže, když se znají všichni tak dlouho a drží při sobě, myslím, že pro mě bude mnohem víc těžké se zde usadit. Jakmile bych dal najevo, že do nich nevkládám 100% důvěru, poštvali by mě. Vlastně, to ostatně všude, ale tady by to bylo asi... drsnější. Prohodil jsem ocasem a poslouchal dál. Aranel mi toho o smečce pověděla snad nejvíc ze všech smeček, co jsem zatím navštívil a opravdu se mi to líbilo. Mohl jsem si tak dělat jasnější obrázek o tom, kam bych chtěl jí. Teda, nevím kam chci, zatím. A stále vlastně nejsem zcela rozhodnut, zda to udělám. Ale koho já tím nalhávám? Už je jasný, že se někam přidám. Dřív nebo později.
Vyprávění skončilo a teď byla řada na mě. Na mou reakci. ,,Moc ti děkuji. Lepší obrázek jsem o tvé smečce ani dostat nemohl. Musím říct, že máte rozhodně zajímavou historii," vlastně jsem jí jistým způsobem pochválil, že je jejich smečka dost dobře postavena. Nevím, proč mě to udivovalo, když jsem se já sám narodil v početné smečce, která už tam žila po generace. Možná spíše fakt, že tady to byla malá skupinka vlků, která prostě držela při sobě. Kdežto u nás se mohlo stát, že ne všichni jsou se smečkou za jedno. Čím méně tch vlků je, tí lépe spolu drží. ,,Tvá smečka mě zaujala, ale jak jsem už na začátku řekl. Nemám zatím v plánu se někam přidat. Jen chci najít místo, které bude pro mě přijatelné. Já radši věci promyšlené. Proto to navštěvování z místa na místo," řekl jsem na srozuměnou, proč vlastně všechno tohle dělám. Netušil jsem, zda je to vůbec možné. Zda to dělají i jiný vlci, ale zároveň jsem nemohl pochopit, když přijde vlk do nějaké smečky a prostě se přidá, aniž by pořádně poznal své možnosti. To jsem prostě nebyl já.
Celá ta atmosféra mi tu přišla taková, ticha a tvláštní. Ano, jsem přeci jen tulákve smečce a Aranel se musí mít docela na pozoru, i když bych nic neudělal, ale to vím jen já. Ona ne. Rozhodl jsem se před odchodem ještě s ní popovídat. Přišla mi jako vlčice plna zkušeností. Ale předtím jsem jí musel hodit do lepší nálady. Třeba se zasměje a nebo z toho udělám atmosféru ještě složitější. Ale zkouška za to stála. Ušklíbl jsem se. ,,Trochu to tu rozveselím," řekl jsem předtím, než jsem na ni vybalil svůj úžasný vtip. ,,Potká stará želva mladou a povídá: "Ahoj, kde máš krunýř?"
A mladá na to: "Ale utekla jsem z domova," a na to jsem se uchechtl. Normálně bych se asi začal smát víc, ale vzhledem k tomu, že tu nedaleko spalo malé vlče, nechtěl jsem být příčinou jeho vzbuzení. Hlavně jsem čekal na reakci Aranel. Ta mě zajímala nejvíce.

// omlouvám se, dneska jsem se věnovala celý den rodině. napíšu zítra hned jak to půjde

Vlčice mě upozornila na to, že je alfa smečky momentálně zaneprázdněna a že ona mi bude průvodcem. Než jsem však stačil cokoli říct, požádala mě, abych jí následoval za další vlčicí, která přišla do smečky na návštěvu. Přikývl jsem jen a následoval její kroky. Šel jsem po jejím levém boku trochu vzadu a cestou se rozhlížel. Les pořád vypadal trochu chudý, protože se jednalo o listnaté stromy, jejichž listy začínají růst na jaře. A jelikož se jaro probouzelo z kruté zimy, listy budou růst o něco pomaleji. Ale až teď jsem si uvědomil, jak se vlastněoteplilo. Je neuvěřitelné, jak rychle se matka příroda rozhodla změnit. Však ještě před chvíli mi zima požírala kůži. Ošil jsem se jen z té představy, co jsem vše prožil. Podíval jsem se na oblohu, která byla zatažená a jen občas nějakou tou škvírkou vykouklo slunce. Musel jsem se usmát, protože tohle mi bylo příjemné. Upřímně jsem se nemohl dočkat, až všechna ta břečka zmizí. Ale jak tak koukám, bude to trvat dlouho. Půda si evidentně neví rady s tím, jak vsáknout takové množství vody. Že by hrozily povodně? Střihl jsem ušima, když jmse dorazily na místo a světlá se představila jako Aranel. Podíval jsem se po té nové vlčici a kývnul jsem jí na pozdrav. Byla podobného vzrůstu, ale jen tmavší. Obě dvě měli na sobě náhrdelník. Zajímavé. Poslední dobou potkávám samé vlky s nějakými kameny, šátky nebo co to je. Kde na to chodí? Nějak jsem si nedokázal představit, že bych něco takového měl. Prohodil jsem ocasem a zaměřil se na Aranel. ,,Jmenuji se Zakar," začal jsem se svým představením. Otočil jsem se i na tu tmavší, abych nebyl nezdvořák. Přeci jen je tu i ona a nezaslouží si být zcela ignorována, no ne? ,,Vlastně chodím po smečkách a snažím se najít tu, která by byla pro mě vhodná. Sice se zatím neplánuji nikam přidat, ale není na škodu se dozvědět, jak smečky fungují," řekl jsem narovinu. Však jsem v tom sám neviděl žádný problém. Dál jsem vysvětlovat prostě nemusel. Tohle stačilo.
Nabral jsem do čenichu vzduch a zaregistroval další pach, ale nikoho dalšího jsem neviděl. Ale vím, že můj čenich nikdy nelže. Ale po té jizvě může být porouchaný, co já vím. Nehodlal jsem se však otáčet všude dokola, abych zbytečně nevzbudil nežádanou pozornost. Je to přeci smečka a bude nromální, že ucítím tolik různých pachů. Jen tenhle byl nevídaně blízko. Nemohl jsem však neslyšet, o čem si ty dvě začaly povídat. Nebo respektivě Aranel navázala na jejich pozdější konverzaci, pravděpodobně. Mluvila o smečkách, ale vlastně nemluvila, protože nebyla tolik informovaná. Rozhodl jsem se se svými znalostmi podělit. ,,Pokud nevadí, že vám vstoupím do konverzace, tak já vím, kde jsou smečky. Jedna je na severu v Ragarském pohoří. Sídlí tam Ragarská smečka. Poté nedaleko odsud směrem na východ je smečka v močálech, ale nevím, jak se přesně jmenují. Šéfuje tam tomu černobílá vlčice. Pak je tu Asgaar, který s vámi sousedí a v poslední řadě je tu prý jedna smečka na jihu, do které mám namířeno hned potom," pronesl jsem. Snažil jsem se při tom i házet hlavou směry, aby se ta nová nějak ve směrech otientovala. Po dlouhé době jsem byl velice pyšný na svůj orientační smysl.

Mezitím, než jsem byl přivítán, jsem si les prohlížel. Připadal mi na velice dobrém místě. Nedaleko odsud, pokud mi můj orientační smysl nekecá, se tu nacházela ta dlouhá řeka, co je napojená k vodopádům. Přišlo mi to hodně fajn. I les byl celkem přístupný, ovšem netušil jsem, zda to brát jako plus nebo mísnus. Po posezení s Arcanusem mi začalo vrtat hlavou i fakt, jakým způsobem je uzpůsoben terén ve smečce. Měl pravdu s tím, že neznámého vetřelce by špatný terén mohl zpomalit, zmást a nebo odradit od případného útoku. Pokud je smečka snadno přístupná, je možná i snadným terčem. Jenže co jsem já mohl vědět. Žil jsem jen v jedné smečce, která byla vysoce početná a terén jsme měli všelijaký a žádné útoky pořádně nezažily. Nevím, jak by to mohla mít tahle smečka. A pokud název nekecal, budou tu mít plno borůvek, což je vždy fajn na lehké polechtání prázdného břicha. A vsadím se, že i díky tomu tady mají hodně zajíců a veverek. Co se tedy týče lokality a uzpůsobení místa, přišla mi tahle smečka zatím nejlepší. Ragar bydlel na hoře, kde je neustále zima. Mému kožichu by to rozhodně nepomohlo. Močály jsou močály a Mahar má jen chybičku v tom, že ten terén je fakt krkolomný. Jsem zvědavý, na koho tu narazím. Věděl jsem jen o Wizku, což by mi možná mohlo ublížit v reputaci. Nevěděl jsem, jak moc ta vlčice věří v to, že bych dokázal zaútočit jen tak na někoho bez rozmyslu. Protože to prostě není pravda. Ale přeci jen do pohody by to moc nedalo, pokud by tu byl nějaký člen, který by o mě pochyboval. Stačí, že já pochybuji o všech.
Uslyšel jsem blížící se kroky a zahlédl štíhlou bílou vlčici. Musel jsem se pousmát, jelikož Arcanus nekecal. Jenže na druhou stranu mi to přišlo divné. Proč za mnou nejde alfa nebo ochránce smečky? To byla otázka, na kterou bych docela znal odpověď. Protože pokud byla ta smečka takhle nechráněna, asi bych se sem rozhodně hlásit nechtěl. Zbytečně se tak vystavuje problémům. Když za mnou vlčice došla, stále jsem se nehnul z místa. Pokýval jsem na srozumění, že vím, kde jsem. ,,Zdravím. Jsem zde jen proto, abych se o vaší smečce něco dozvěděl. Ty máš na starosti nově příchozí?" naklonil jsem hlavu na stranu a zastřihl ušima. I když jsem věděl, kdo přibližně je, potřeboval jsem nějak tušit, s kým přesně mluvím. I když by bylo lepší, kdyby tu byl někdo vyššího postavení, třeba alfa samotná, že, i tohle mohlo zatím stačit. Třeba mi sdělí její pohled na smečku. Bude to o to autentičtější, když se jedná o normální vlčici ve smečce.

(navštívit zbylé smečky 1/3)

<< Asgaar

Šel jsem nějakou chvíli a snažil se zatím přemýšlet o tom, co jsem všechno věděl. Na severu je Ragarská smečka, kam je jasný, že se nehodlám nikdy přidat. Alfa by mě hlavně nikdy nepřijal. Vlastně vůbec nevím, zda o mě kolují u nich nějaké kecy. Asgaar a ta smečka v močálech vypadají slušně, i když terénem asi nejvíc Asgaar. Alfa vypadal jako slušňák. Je pravda, že jsem zatím o Asgaaru věděl nejvíce, protože to byla zatím jediná smečka, za kteoru jsem přišel se záměrem se něo dozvědět. V močálech je Sigy, kterej vypadá na rozumnýho vlka. Jako, nevím. Já fakt uvidím asi po čase. Však, proč bych se měl přidávat teď? Ještě sám nejsem přesvědčený, že někam fakt chci. Je to i dobrý k tomu, že vím, kde co je. To, že jsem do Asgaaru šel z kopce, který byl docela strmý, mě čekala spíše cesta pořádně do kopce, ale nestěžoval jsem si. Jen ta pomalu roztávající se břečka už mě fakt otravovala. Musel jsem si dával bacha, abych nezklouzl dolů. Pak bych se musel hrabat zpátky. Jenže teď jsem docela těžko dával pozor. Měl jsem toho na mysli hodně. Celé to setkání v Asgaaru bylo takové, všelijaké. Byl jsem hodně zvědav z toho, jak bude reagovat Lennie, až se od Nym dozví, co se stalo. Ani Nym jsem úplně neřekl všechno, ale jen to důležité, co měly obě vědět. A vlastně i Savior, pokud se k nim hodlá přidat. Vlastně ani nevím pořádně, jak moc silný vztah mezi sebou mají. Ale zatím se nepozabíjeli, tak asi v pohodě. Pak mi v mysli vyskočil obrázek naštvané a zmatené Nym a já zase cítil všechny ty emoce, co měla. Teda ne přesně, ale už jen z těch myšlenek jsem si to dokázal odvodit. Bylo sice nezdvořilé jí lézt do hlavy, ale musel jsem. Potřeboval jsem vědět, zda je v pořádku. Zda jsem jí nezklamal, nebo se od ní neodcizil. Záleželo mi na tom vlčeti z nějakých důvodů. Byla mi asi nejblíž zatím ze všech vlků, které jsem potkal. Ale mohl bych jí věřit?
Zastřihal jsem ušima, když jsem ucítil silný zápach smečkové hranice. I když byla poměrně slabá, protože nechodili asi tak často ochcávat stromy, ale i tak to stačilo na to, abych věděl, kde zastavit. Zavyl jsem, abych dal znamení, že jsem u hranic jejich smečky a čekám na pokec. Arc říkal něco o bílé samici. Tak uvidíme. Problémy dělat nehodlám. V tom jsem si vzpomněl na Wizku. Bude tady?

Na můj pokud o vtípek se zasmála jen Nym, načež jsem se usmál. Prcek to moc neocenil a pořád vypadal, že ze mě omdlí. Nějak jsem to nechápal a popravdě mě to začalo urážet. Nikdo kromě jeho se tak nechoval. Pokud mu vadím, mohl to říct rovnou a nedělat takové scény. Ale co. Je ještě prcek a nevyspělej. Neví, co se sluší. Prohodil jsem ocasem a otočil jsem se na Arca, který mě rovnou upozornil na to, kdo se mě asi v Borůvkové ujme. Pokýval jsem mu na znamení díku a dál už na něho nijak nereagoval. Už jsem chtěl jít pryč a nezdržovat se zde déle, než bylo potřeba. A jako kdyby mé silné tužby někdo zeshora vyslyšel, jelikož se začal blížit Savior a hned na to Lennie. Pokýval jsem oběma na pozdrav. Arcanus vypadal, že Saviora poznává a už se rozešel směrem k němu. Lennie zastavila nějak v půlce cesty a všimla si mé jizvy na čumáku. Musel jsem se oblíznout. Abych se snad sám přesvědčil, že tam fakt je. Ušklíbl jsem se. Nehodlal jsem však tady všude rozkřikovat, co se stalo. ,,Nym ti pak řekne, co se stalo. Je to na dlouho," řekl jsem jen. Už jsem docela chtěl zmizet. Sice jsem byl rád v její společnosti, ale oni tady měli svoje záležitosti a já jsem si tu připadal hodně navíc. Prohodil jsem ocasem a otočil se na Arca a pronesl. ,,Já vás tedy všechny opouštím a jdu dál," koukl jsem se na Nym, na Saviora a pak na Lennie. Kývl jsem jim an rozloučenou a vydal se dál. Takže Borůvková je někde poblíž. Pravděpodobně bude na sever odsud. Přeci jen jsem u řeky cítil více pachů. Rozešel jsem se tím směrem.

>> Borůvkový les

(úkol s vtipem 1/5)

Díval jsem se na ty caparty, jak se začínají seznamovat. Nym se zdála být na tu vlčečí slečnu docela rázná. To je prostě Nym. Musel jsem se trochu pousmát. Každopádně jsem ale už docela chtěl jít a ne tu vysedávat a studit si prdel o tu studenou břečku, ale co jsem mohl dělat? Nym tu nechávat samotnou bez dozoru nemohu, i když vedle mě byl alfa smečky a kolem malý, stále jsem se necítil dost pohodlně s tím, že bych měl odejít. Ucítil jsem Lennie a Saviora nedaleko, ale stále se nikdo neblížil. Mohli by trochu pohnout. Pokud čekají, že se jim postarám o dítě mezitím, co oni se budou vybavovat, tak se... no, moc se nemýlí. Ale bude si to muset u mě vyžehlit. Prohodil jsem ocasem, když v tu chvíli za mnou přiběhl ten malý prcek a řekl, že mi smrdí z huby. Musel jsem mlasknout. Pozvedl jsem obočí, protože to vypadalo, že i Nym a ta druhá jsou zmatené z toho, co bílý říká. Pokrčil jsem rameny. ,,Jo, to se občas stává," co jsem měl na to říct? Cítit se uraženě? Je pravda, že jsem nedávno jedl rybu a ne všem mohla ryba chutnat a vonět, ale veděl jsem taky, že jsem se i dost napil, takže by ve mně ten pach zůstávat nemusel. Ale co, stalo se. Nějak jsem to nehodlal řešit. A jelikož jsem měl dobrou náladu, prohodil jsem. ,,Chceš říct vtip?" promluvil jsem na toho bílého, když už se vrátil k té skupince. ,,Víš, proč je žába zelená?" řekl jsem na něho a usmál se. Nechal jsem ho chvíli přemýšlet, zda přijde na odpověď a pak pronesl. ,,Dělá se jí špatně od žaludku." Netuším, kde se to ve mně vzalo, ani proč jsem to řekl, ale asi jsem prostě jen enchtěl tupě sedět a zírat na ty malé, jak si hrají.
Věnoval jsem pak pozornost Arcanusovi. Mluvil o smečkách, takže jsem nastražil uši a poslouchal ho. Bylo mi hned jasné, kam se vydám, jakmile odejdu. Borůvková smečka? Oh, počkat. O té mi říkala Wizku. Jsem zvědav, zda na ní narazím. Bude se bát, že budu na ně chtít zaútočit a zabít je? Ale však jsem dal jasně najevo, že jen tak nikoho nezabíjím, nebo ne? Nejsem zlý a už vůbec ne zabiják. Budu si muset vylepšit reputaci. Zastřihal jsem ušima a přikývl. ,,Děkuji za informaci. Asi se podívám na tu Borůvkovou nejdřív, než půjdu na jih. Asi vím, kde jsou. Vedle Života to tam dost smrdělo smečkou," prohodil jsem a vzpomínal si na své putování po jihu.

Nym vypadala slušně rozhozeně. Ovšem, nemohl jsem nic jiného udělat a tak jsem jen sledoval, jak se postupně seznamuje s ostatními vlčaty. Je pravda, že ta nově příchozí vypadala opravdu podobně Nym. Pokud by byly stejně vysoké, řekl bych, že jsou to sestry, ale byl tu vidět značný rozdíl. Doufal jsem, že si s nima bude rozumět a začne si hrát nebo cokoli dělat. Sice Nym byla trochu dospělejší vlče a už zažila mnohé, ale věděl jsem, že v ní dřímá to vlčečí srdíčko, které touží po hrách. Usmál jsem se, a pak jsem se jen otočil na Arcanuse. Tohle mi bude muset Lennie vynahradit. Vyšel jsem blíže k alfě a sednul jsem si na zadek tak, abych na ty mrňouse viděl.
Bylo to docela vtipné, jelikož jsme tu byly dva samci a koukaly se na malé, jak se seznamují. Připadal jsem si, jako kdybychom byly dva otcové, co koukají na svoje děti. Zastřihal jsem ušima a tu myšlenku zahnal stejně rychle jako se objeila. A zrovna v té chvíli mi položil otázku. Stále jsem měl upřený zrak před sebe. ,,Ano. Byl jsem v Ragarské, kam patří Nym. V době, kdy jsem je navštívil začínala pomalu zima, ale co si tak vybavuji, jednalo se docela o čerstvě založenou smečku," začal jsem. Popravdě si jen vzpomínam, že tam byla vochechule, Falion a tuším, že jsem cítil ještě jednu nebo dvě vlčice. Ale mohl jsem se mýlit. ,,A pak jsem navštívil smečku nedaleko od vás. Je v močálech, ale netuším, jak se jmenuje. Jejich Alfa je samice. Černobílá s bílýma očima, jako ty," koukl jsem na něj. To by mě zajímalo, zda mají něco společného. Jsou si celkem podobní, ale její jméno neznám. Prohodil jsem ocasem a užíval jsem si večerního vánku. Byl jsem tak moc rád, že je zima konečně za námi. Těšil jsem se, až si ulovím nějakého zajíce a pořádně se nažeru. ,,Nevíš ještě o dalších smečkách? Vsadím se, že jsem nenavštívil všechny," pronesl jsem, snažíc se dostat co nejvíce informací. Přeci jen jsem se netajil tím, že je chci obhlídnout všechny a zjistit, která je pro mě ta nejlepší.

Dostal jsem informace, které jsem potřeboval. Stačilo i tohle a mohl jsem si dokonale představit, jaké by to tu bylo. Stále jsem však měl v mysli svojí rodinu. Rozhodně jsem se nechtěl od nich odloučit znova, i když jejich rozhodnutí bych respektoval. Minimálně s jedním z nich bych se přidal do smečky a tady je jich už čtrnáct. Je vidno, že asi zimu docela obstáli a co se týče terénu, není to tu špatné. Nenechal jsem však Arcanuse dlouho čekat. Přikývl jsem mu na znamení, že chápu, že jsou určité věci, které není nejlepší říkat cizincovi a já to hodlal respektovat. Už tak mi řekl o smečce dost věcí. ,,Děkuji za informace. Zatím se však o místo neucházím, každopádně se mi vaše smečka zatím zamlouvá," řekl jsem jen. Nehodlal jsem mu tu vysvětlovat celou moji story toho, proč se nepřidám hned, nebo za jakým účelem tohle já dělám.
Když jsem však mluvil s Nym, ještě předtím, než jsem jí sdělil danou věc s vochechulí mi oznámila, že Faron je vlastně Savior a celou dobu si ze mě vyskakovali. Protočil jsem očima. Nějak jsem tušil, že si budu ze mě vystřelovat, takže jsem to přešel. Popravdě jsem s tím Saviorem neměl nějak extra vztahy. Bylo mi to tedy jedno a nechal jsem tuhle informaci bez reakce. Ovšem Nym na moji reakci reagovala hodně překvapeně a i snad vytočeně? Nedokázal jsem v jejích emocích tolik číst. Potřeboval jsem si pomoci. Použil jsem svou magii, abych zachytil nějakou její myšlenku. než ale samotná myšlenka mi spíše došlo, nad čem přemýšlí. Netušil jsem však, že její rodina je mrtvá a to mi lámalo srdce. Chtěl jsem jí ěnco říct, ale řpišlo mi nevhodné teď rozebírat fakt, že je na tomhle světě sama, bez sourozenců a rodičů. Ale má Ragar. Má tam toho jejího Faliona, nebo jak se jmenuje, má tam rozhodně Lennie. Nesnažil jsem se o žádný pohyb, pravděpodobně bylo lepší, aby se s tím nějak vypořádala sama. S tím vztekem, který měla na Život a na to, jak to celé bylo nefér. Soucítil jsem s ní. Ale nemohl jsem tu situaci nechat bez reakce. Přistoupil jsem k ní a dal na její tlapku tu svou. Doufal jsem, že se trochu zklidní, když ucítí, že jsem tady připraven cokoli udělat. Nemohl jsem jí však říct, že vše bude v pořádku, že se vše vyjasní. ,,Nevím, proč se tak stalo," a to bylo jediné co jsem dokázal říct. Opravdu jsem nevěděl a v tuhle chvíli jsem se styděl. Bylo by lepší mít na tohle odpovědi, ale nešlo to. Sám jsem tomu nerozuměl.
Přicupitalo k nám vlče, které se chtělo seznámit s malou. Změřil jsem si ho pohledem. Byl větší než Nym, takže i pravděpodobně starší. Sklonil jsem se k Nym a do ucha jí pošeptal. ,,Bude lepší, když půjdeš s těmi vlčaty. Přijdeš na jiné myšlenky. Teď s tím bohužel nikdo nic neudělá," odtáhl jsem se od ní a smutně se usmál. Bylo mi ji líto, jelikož jsem jí nemohl nijak pomoci, ani ji utěšit. Doufám, že Lennie s tím něco udělá. Zatřepal jsem ušima a poodešel stranou, abych dal prostor těm vlčatům se seznámit s Nym. Pohlédl jsem na Arcanuse. ,,Ještě se tu chvíli zdržím, dokud Lennie nebo Savior pro Nym nepřijdou. Nechci jí nechávat bez dohledu. Ale jakmile se objeví, půjdu dál," sdělil jsem mu. Z místa jsem se však už nehnul a jen sledoval, co se bude dít.