První, čeho si všimnete, když vaše oči vyhledají tohoto vlka, je jeho sebejisté a neohrožené držení celého těla. Už jen samotný postoj říká - nemám strach, jsem si jistý, co dokážu. I kdyby to nebyla ve skutečnosti pravda, Zachary nehodlá jenom tak ukázat strach. Překvapení? možná. Zklamání? zcela určitě - na krátko. Ale strach nebo to, že si není zrovna dvakrát jistý tím, co by měl udělat v případě, kdy se dostane do svízelné situace, to ne. Samozřejmě není neomylný, není ani nejsilnější nebo nejdokonalejší či nejchytřejší. Vlastně kdo je, že? Přesto, každý jeho krok a držení celého jeho těla je na první pohled znakem pevného sebevědomí, ať už je tento dojem založený na skutečnosti nebo jenom pocitu či touhy, takovým být. Už jako maličký, sotva se naučil chodit a ovládat ocas i uši, se snažil působit sebejistě. Ocas vždy nese nad úrovní hřbetu. Obzvlášť, když v okolí zaznamená přítomnost jiných vlků, nese se přesně tak jako by říkal, že má před sebou celý svět, který mu patří. On je tady pánem ať už před ním stojí vlk malý, stejně velký nebo dokonce větší než je Zach sám.
Nejistoty nerad ukazuje světu. Proto i když si zrovna neví rady, nedává na obdiv vyjít strach, ačkoliv není pravdou, že by kdy žádný nepocítil. Vlastně několik strachů má. Jsou jako jeho vnitřní stíny. Ovšem nechce je ukazovat. Jestli o nich bude mluvit? Možná, ale spíš to od něj nečekejte. To by ve vás musel mít opravdu velkou důvěru, aby se vám svěřil se svými problémy.
Je docela možné, že po svém otci zdědil výřečnost. Rozhodně používá slova víc, než zuby, ačkoliv se je nebojí použít taky a rozhodně je rád ukazuje. Uvědomuje si, že nepatří mezi velké vlky, proto pro něj není takticky moudré vyprovokovávat boj a fyzickou rvačku. Je spíš menší a drobnější, díky předčasnému narození, proto se snaží najít jinou cestu, jak zvítězit a z konfliktu vyjít, nejlépe jako elegán a pán hodný obdivu. Někdy tlamu nezavře, jindy aby jste z něj slovo dolovali. Nemá tak ostrý jazyk, jako sestra, on spíše přemýšlí, jak ze situace vytěžit a vybalancovat ji, aby si nenabil tlamu. Chce přece být obdivovaný a ne nenáviděný.
Má rád hezké věci. Souměrnost je něco, co se mu líbí. Proto bude často vypadat, jako by péče o kožich byla jeho každodenní činností, což vlastně i je. Nerad bývá zacuchaný nebo špinavý, proto, stane-li se tak, snaží se co nejdříve dát do pořádku.
Je fascinovaný bolestí. Ať už to je bolest jeho nebo druhých. Kdo ví proč. Souvisí to snad s jeho magií? Možná ano. Avšak vnímá velký rozdíl mezi bolestí fyzickou a psychickou. Vůči psychické je méně odolný. Zatímco k té fyzické, jako by měl snížený práh citlivosti. Proto, když se snaží z boje vycouvat, není to kvůli tomu, že by se bál fyzické bolesti, nýbrž proto, že by nechtěl být zohyzděný.
Rád zkoumá všelijaké věci, proto není nic divného, když jej načapáte, že okusuje lišejník nebo choroš z nějakého stromu. Zvídavost mu nechybí, především v mládí chce poznat hromadu věcí, zvířat a světa. Musí ho dobře poznat, když mu patří, ne?
Ke své rodině cítí silné pouto. Miluje svou sestru a je ochoten se kvůli ní i umazat. Jeden by dokonce i řekl, že skáče podle toho jak ona píská. Možná.

Tenhle vlček se narodil přímo na Gallirei do doupěte Asgaarské smečky. Přišel na svět s několika sourozenci, ale jenom dva z pěti přežili. On a jeho sestra. Sestra se narodila jako druhá on byl třetí. První sourozenec zemřel již v děloze jejich matky a právě díky němu se vlčata narodila dříve. Ovšem jejich matka si myslela, že dcera byla prvorozená a syn druhorozený. Sestra se zdála být průbojnější, než malý vlček. Patrně to bylo dáno tím, že měla do vínku vložen suverénní přístup a ostrý jazyk, na rozdíl od Zacha, který si vše pečlivě prozkoumal a promyslel.
Díky tomu, že přišli na svět do smečky, měli zajištěno, že o ně bylo postaráno a byli relativně v bezpečí.

Zajímavosti: • Drobnější menší a jemnější vzhled, zdědil po matce. Stále je poznat, že se jedná o samce, akorát jemnějšího rámce.
• Voní po javorech, lípách a dubech