Gallirea - Příspěvky uživatele

Konverzace dospělých vlků byla u konce. Otec usekl debatu, získal informace a rozloučil se. Wylan nejdřív věnoval pozornost vlčatům a pak i otci. Celé to bylo krajně nepříjemné. Příjemná atmosféra zhoustla a poté se úplně vytratila. Otec zavelel. Yggdrasil se poslušně zvedl a otce následoval. K Wylanovi pouze pokýval hlavou na rozloučenou. Jakoby z něj byl někdo úplně jiný. Mlčenlivý, tvrdý, poslušný. Bez emocí a bez vlastních názorů. Otec má totiž vždycky pravdu. Není potřeba cokoliv říkat. Ne když se to po něm vysloveně nechce. Zpomalil, aby počkal na svou sestru, která se měla vzápětí přidat po jeho boku. Bez ní by neodešel. I když... to tvrdil i o Dantem. A jak se to celé vyvrbilo. Oni jsou tu a Dante... někde. S matkou. Yggi stáhl koutky tlamy a měl sto chutí si pro sebe zavrčet. Místo toho však jen naštvaně hleděl do dálky a snažil se odfiltrovat všechny ty nepříjemné emoce, které cítil. Ponechal pouze tu, která mu vadila nejméně. Vztek.

//Vyhlídka

Yggi zalapal po dechu. Kouknul po Odine, aby věděl, jak se tváří. Tohle byla pecka! "Takovou magii chci taky!" vísknul a zavrtěl ocasem. Dobře, tak tedy na svůj TO DO LIST má nově zařazeno "získat magii myšlenek". Ještě nevěděl jak, ale rozhodně na to přijde. Inu, bohužel sranda skončila. Otec si je přišel vyzvednout, přesně jak tušili. Jeho vytrénovanému čichu nemohli ujít a popravdě Yggdrasil moc ještě nevěděl jak moc je za to rád či nerad. Možná by i uznal špetku radosti z toho, že nejsou ztracení a bezprizorní, ale jeho tvrdohlavá vzpurná nátura mu to nedovolovala. Ne teď, ne dnes a možná ani ne v nejbližší době. Na to byl moc dětinsky protivný a příliš se bál o své pouto se sourozenci.
Dospěláci se bavili mezi sebou a Odin vcelku hrdě zareagoval na Wylanovu pochvalu vůči vlčatům. Yggi tušil, že je to jen zástěrka. Celé své vystupování přizpůsobil cizinci, takhle se totiž obvykle nechoval. Přesto malý vlček překvapeně vzhlédl k otci a vyhledal jeho pohled. Neptal se, ani jeho výraz nic moc neprozrazoval. Ale potřeboval se alespoň ujistit o tom, že to skutečně říká jejich otec. Ten chladný odměřený sadistický vlk, kterého znali. A přesně jak očekával - nezjistil nic důležitého. Jaká škoda. Uhlazeně se posadil vedle dlouhých nohou Odina a vyčkal chvíle, než se dají na odchod. Jistě k tomu dojde, ne? Proto sem přišel.
Otec se dost vyptával, což bylo něco, co Yggdrasilovi imponovalo. Tuhle zvědavou zkoumavou náturu měl zjevně po něm, neboť se také tak vyptával kohokoliv potkal. Škoda že se Wylan kousnul a začal se choval dost chladně a odměřeně. Ví že to padre jen hraje? Napadlo ho hned. Kdo ví. Dospělí vlci byla jedna velká složitá neznámá. Střelil pohledem po Odine, aby ji zkontroloval a zjistil, jak na tom je. Snažil se najít její pohled, kam kouká? Na cizince? Na otce? Na něj? Je v pořádku? Dvakrát mrknul, aby jí dal najevo, že potřebuje ujištění. Že alespoň ona má v celou tuhle situaci důvěru.
Nabídka Wylana byla zajímavou a překvapivou vsuvkou. Smečky takhle ochotně přijímají cizince? Pomyslel si nechápavě. Nějak žil v přesvědčení, že jsou smečky zavřená společenství vlků, kteří si k sobě cizince moc nepouštějí. Ale řekněme si to upřímně, Yggi toho o smečkách věděl tak málo, že to byly jen prostoduché domněnky.

Lywelin / Listopad 2/10

Vlčice se hned naježila a spražila ho ostrým pohledem. Yggdrasil zaváhal. Doposud se musel vyrovnat pouze s hněvem otce a to ideálně tak, že ho bez okolků poslechl. Tahle cizinka ale nebyla otec. Nebyla ani nikdo známý, nevěděl tudíž najednou jak se zachovat. Když se k tobě nechovají hezky, ani ty nemusíš. Vzpomněl si na slova Niny, která se mu tuze líbila. Nicméně když je měl aplikovat v praxi, najednou to nebylo tak snadné. Asi to mělo co dočinění s tím, že on byl malý a cizinka sice stará, ale taky zatraceně velká. Varovné zavrčení však vyvolalo v malém vlčkovi přirozený instinkt, který mu velel "zavrč zpátky". Věnoval vlčici pěkně protivný pohled a zavrčel jak nejlépe uměl. Ocas se však podvědomě stáhl skoro až na břicho. Cítil se ohrožen.
Nicméně zlatá cizinka se rozhodla raději prcka poučit o slušném chování, i když si ani zdaleka nebrala takové servítky jako jiní. Sjela ho a rázně odstrčila tlapou. Yggi si zmateně kecnul na zadek a zůstal na ni koukat. Má žlutý oči. Napadlo ho zaujatě. "Málem jsi mě zašlápla." vyčetl jí místo omluvy. Vlčice si mohla všimnout legračního měkkého jižanského přízvuku, který byl způsobený matčiným jazykem, který až do nedávna ovládal mnohem lépe, než ten otcův. Zřejmě se ještě nepřeladil zcela na místní řeč. Ale vyslovoval celkem správně a i větná skladba dávala smysl. "Proč máš žluté oči?" zeptal se zvědavě, jakoby úplně zapomněl na to, že se před chvílí málem stal její večeří. "Ty neovládáš žádnou magii?" naklonil hlavu na stranu. Byla to celkem logická myšlenka. Žlutoocí jsou vlčata, ta ještě magii ovládat neumí. Když se vlčeti v dospělosti nezmění oči... znamená to, že žádnou magii nemají, ne? Jejda, snad se mi to nestane. To musí být strašné. Pomyslel si se značnou obavou. To by ho otec rozhodně nepochválil.

Lywelin / Listopad 1/10

Utekl otci. Zase. Sestra s ním nechtěla jít, protože se bála, ale Yggi potřeboval chvíli klidu. Stávalo se čím dál častěji, že se potřeboval zdejchnout někam pryč, aby trochu vychladnul. Měl hluboko zakořeněnou nedočkavou a ohnivou náturu, ale moc dobře věděl, že výbuchy vzteku mu nebudou tolerovány. A tak to do sebe tlačil a tlačil, až nemohl jinak než se jít vyvztekat jinam. Kráčel kolem jezera a snažil se neexplodovat příliš blízko otcovým uším. No, bohužel se někomu zamotal do nohou. Jak šel vztekle s hlavou sklopenou, nevšiml si starší vlčice, která nevypadal zrovna přátelsky. Ihned ucouvla a zavrčela na něj. Yggdrasil už to nedal. Cizinec necizinec, tohle nedá. "Koukej kam šlapeš!" urval se na ni přidrzlým dětským hláskem. Vrčení jí sice neopětoval, ale zato na ni pěkně ostře koukal. Byla by z něj šla i hrůza, kdyby nebyl velký maximálně po břicho vlčice. Koukala na něj pěkně shůry a kdyby jó chtěla, klidně by mohla na Yggiho dupnout a zlomit mu vaz. Malý vzteklý vlček však na nebezpečí nedbal. Bylo toho na něj dneska nějak hodně a nedovedl sám sebe držet pevně v tlapkách.

Bonus počasííí

Obě vlčata se řádně rozpovídala. Vlk byl skutečně asi neškodný, dokonce jim ochotně odpovídal. Zvlášť potěšený Yggi byl z informace o bájné Vrbě. Vztyčil ušiska i ocas a skoro Wylanovi vlezl do obličeje. "Opravdu?!" zalapal po dechu. Na jihu, skoro u moře, fajn pláž. To najdeme! Pomyslel si pln nadějí. Najednou měl pocit, že dnešek je nejlepší den jeho krátkého života. Nečekal pomoc zrovna tady. Ve smečce. Od úplného cizince, kterému vlezli na území.
Yggi se trochu zamračil, když vlk nazval jeho vyprávění fantazií. Nic na to ale neřekl, neměl důkaz, že to byla pravda. Konverzace se začala zamotávat, vlk si všiml protichůdných informací, které mu vlčata dávala. Inu, nelhali mu. Jen mu neříkali všechno. Z myšlenek ho vytrhl až cizí hlas v hlavě. Bylo to jako kdyby někdo zavolal do jeskyně a ta jeskyně se nacházela přímo v jeho mysli. Leknutím odskočil a omylem se převážil. Udělal kotrmelec vzad a překvapeně zamrkal. Co to bylo? Až po pár vteřinách mu došlo, co ten hlas říkal a čí byl. "To ty?" zeptal se trochu otřeseně a vyskočil na nohy. "Ukaž znovu!" poručil si dychtivě a přiskákal k vlkovi, v očích se mu zračila nedočkavost a touha vidět víc. Odine se mezitím ptala co těma bílýma očima myslí. "Koukej sorella, on umí ovlivnit myšlenky!" prohlásil a ukázal čenichem směrem k jeho očím. Byly hodně světlé, skoro průzračné. Takové ještě neviděl. "Slyšel jsem jeho hlas, on-"
Aniž by dokončil větu, zaslechl vlka, kterého sice očekávali, ale stejně to byl šok, když se najednou objevil. Padre je tu.
"Otče." otočil se na něj Yggdrasil a rázem celý zvážněl a zamknul veškeré nadšení a jiné vlčecí emoce hluboko do sebe. Při otci se musí chovat slušně, nezostuzovat ho. Nedělat nic, co by bylo k jeho nelibosti a hádal, že rozjařené povykování nebylo zrovna něco, co by rád viděl. Mluvil k Wylanovi a byl i docela uctivý. Yggdrasila to překvapilo, takového ho neznal. Dospělácká debata nabrala směru, který však byl pro vlčata dost špatný. Wylan se zmínil o tom, že se ptali na Vrbu. Vlčeti přejel mráz po zádech. Bylo to v pohodě? Nebo mají problém? Tohle by je mohlo stát... co vlastně? Pospolitost? Život? Madre? Co jim ještě může vzít? Yggi to ale nechtěl vědět, prostě nechtěl! Měl však pořádný strach, který se snažil zatlačit co nejlépe to šlo. Strach je slabost. Nesměl být slabý. Ale sakra byl ještě malé vlče, měl by se bát pokaždé, když čelil něčemu děsivému. A hněv otce skutečně děsivý byl. Přistoupil k Odine, jak měl vždy ve zvyku, a věnoval otci poměrně tvrdý výraz, ve kterém však nebyla ani špetka vzdoru. Nemluvil, nevymlouval se, nic nevysvětloval. Pokud bude chtít otec vysvětlení, zeptá se. Do té doby, po vzoru jejich matky, bude mlčet a konat co je potřeba. Spolkne všechen strach, který se v něm kumuluje, bude ignorovat každý nežádoucí proces, který se v něm odehrává.

Vlk se pohotově zeptal, zda hledají něco jiného. Yggi přimhouřil oči a prohlédl si ho od hlavy až k patě. Nakonec to musel uznat - vypadal neškodně. "Vlastně jo... hledáme Vrbu." vyžvanil nakonec informaci, která mu ležela už hodně dlouho v hlavě. "Měla by tam být smečka naší madr-matky. Smečka naší matky." opravil se. Nabídl jim, že tam na otce můžou počkat spolu. Tím si zcela získal jeho důvěru. Přesně jak řeka Odine, kdyby je chtěl sežrat, udělal by to už dávno. "Hai ragione, sorella. (máš pravdu, sestři) přiznal, zatímco se vydal přímo k Wylanovi. Stoupnul si před něj a vzhlédl nahoru, aby mu viděl do tváře. "Co je to za smečku? Je velká?" zeptal se se zaujetím. Hned jak pocítil bezpečí, hodlal z tohoto setkání vytřískat maximum. Sestra se jala hned slova a vysvětlila vlkovi, proč tu jsou a jak se sem dostali. "Nevíme, dostal nás sem divný hopsavý sliz z jezera." odvětil a ani se nepozastavil nad tím, jak absurdně to znělo. "Rozdělilo nás to a poslalo kousek od tud." doplnil a prohlížel si neznámého jako když rentgen skenuje tvrdé struktury uvnitř těla. "Kdo jsi ty? Bydlíš tu?" zeptal se a prohlížel si jeho oči. "Šedé. Co je to za magii?" Nutno říci, že byl Yggdrasil dost upřímný a neomalený. Ptal se na co chtěl a příliš nedbal slušného vychování.

Vlk se vymlouval, ptal se proč by jim ubližoval a snažil se jim vetřít do přízně. Yggi nevěděl, co si má o tom myslet. Byl vážně neškodný? Rozhodně ho však zaujalo co řekl Wylan následně. "Smečky?" natáhl k němu uši a dovolil si přijít trochu blíž. Ale jen o pár centimetrů. "Ah, Asgaarské." zopakoval a nedokázal skrýt menší zklamání. Trochu zadoufal, že se dostal do té Vrby, o které mluvila madre. Střihl ušima a otočil se víc na Odine. Snažila se bratra trochu zklidnit. A i sám Yggdrasil musel uznat, že vlk nejevil žádné známky agrese. "Sorella, ne sei sicuro? (víš to určitě?) To přece nepoznáme." špitnul směrem k ní pochybovačně. Vlk si ale sedl, mluvil klidně a používal docela legrační slova a fráze. "Allora." souhlasil vlček nakonec a poodstoupil od sestry, aby měla taky výhled na vlka a přístup k němu. Dával si ale pořád dost pozor.
"Jsem Yggdrasil." představil se tak trochu neochotně. "Ztratili jsme se otci z dohledu... nedopatřením. Ale je blízko." zalhal. Měl pocit, že když mu řekne celou pravdu, zneužije toho. Nějak.

Yggdrasil překvapením nadskočil. Přišel k nim znenadání úplně cizí vlk a celkem naléhavě je konfrontoval. Yggdrasil zacouval a zatlačil sestru za ním. Celou dobu na něj vrhal výhružné pohledy a vrčel. Vlk byl hnědý a obrovský. Pro osamělá vlčata to byl děsivý pohled, zvlášť proto, že se nad nimi hrozivě tyčil. Jakmile promluvil, veškerá hrozba opadla. Malý vlček ubral na výhružnosti a přidal na intenzivitě pohledu. Doslova vlka propaloval očima. "Neublížíš?" zopakoval po něm nedůvěřivě. Sice se představil, ale Yggi se představovat nehodlal. "Co je ti do toho!" štěkl na něj a z obranného postoje neslevil ani o píď. Co kdyby jim kecal? Co když je chce přinutit snížit obranu a pak se na ně vrhnout? To tak! Pootočil se tak, aby mohl koutkem oka zahlédnout Odine. Je v pořádku? Bojí se? Zvládá situaci? Ne že by sestře nevěřil, ale měl vůči ní extrémně protektivní sklony. Byla malá, křehká, závislá. musí udělat cokoliv proto, aby ji ochránil před vším, co je ve světě čeká. Zvlášť před takovými nedůvěryhodnými vlky, jakým byl tenhle hnědý Wylan. Změřil si ho pohledem a maličko zmírnil svůj postoj vůči cizinci. "Otec je na cestě." řekl mu, ale sám tomu nevěřil. Chtěl ho přítomností otce postrašit, ale pravda byla taková, že neměl nejmenší ponětí, kde jejich padre je.

//Tulipánová louka

Míjeli hranice lesa a samým vyčerpáním a zmatením a touhou po úkrytu si ani nevšimli, že tu sídlí smečka. "Ještě kousek, už tu začínají stromy." řekl Yggdrasil Odine s nadějí v hlase. Vonělo to tu listnáčema. Krásný barevný podzim a i když byl terén dosti náročný, šlo to ujít celkem v pohodě. Pro vlčata zvyklá na skalistou Vyhlídku a Orlí hory to bylo vlastně celkem přirozené prostředí. Jen kdyby nebyli tak uťapkaní. Čím dál šli, tím divněji se Yggi cítil. Co se to děje? Co je to za pocit? "Hej sorella, taky máš... takový zvláštní pocit, že tu nejsme sami?" zeptal se pro jistotu, aby si nepřipadal jako blázen. Možná Odine cítí stejně divné vibrace? Ještě kousek, ještě kus. Už tu začínají být pořádné kameny, jistě tu najdou nějakou puklinu, ve které se schovají. Jenže... místo úkrytu potkali vlk. Yggi se prudce zarazil a schoval sestru za sebou. Co tu dělají? Proč je necítil? Jsou přátelští? Co budou dělat? Tiše zavrčel, aby jim bylo jasné, že se nevzdá bez boje. A chraň je ruka páně, jestli se pokusí sáhnout na sestru!

Pochvalu sestry přešel, nepřišel si vůbec jako "nejlepší". Naopak, vystavil je nebezpečí a dokonce uvažoval o tom, že do něj přímo nakráčí. Cítil se spíš hrozně. Nechal ji o sebe se opřít a pocuchal jí kožich mezi ušima. Tyhle letmé doteky byly jeho bezpečným místem. Mohl se spolehnout jen na své sourozence. A on byl jediný, na koho se mohli spolehnout oni.
Sorella vypadala, že jí doopravdy nic není. Jaká úleva! On sám se otočil kolem dokola a zkontroloval vše, kam dohlédl nebo dosáhl. Byl překvapený, že ani jeho nic nebolelo. "Asi ano." přitakal. Možná něco začne bolet až to přijde k sobě, kdo ví. Cítil otok v tlapkách z dlouhé cesty.
Podíval se směrem k vysokým stromům. A vlastně mu to přišlo jako dobrý nápad. Co jim v lese může hrozit? Cestovali lesem dlouhou dobu, lovili v něm, ví co a jak, kde se schovat. Bylo to rozhodně bezpečnější než tahle otevřená louka. "To by šlo." přitakal a olíznul ji. Byl to chytrý nápad. A tak se vydali znovu na cestu. Čím dřív tam budou, tím dřív si odpočinou.

//Asgááárd

//Šakalí mýtina

Cesta byla delší, než si vlčata původně uvědomovala. Plížili se okolím, schovávali v trávě a Yggi intenzivně nasával pachy, aby se spolehlivě vyhnuli těm tvorům na mýtině. Zdálo se, že měli štěstí. Šakalové totiž nejevili žádné známky toho, že by chtěli jít po vlčatech. Ale i tak to byl obrovský stres, Yggdrasilovy stopovací schopnosti byly pofidérní. Měli jen jedenu lekci! Mohl se kdykoliv zmýlit a nejednou se stalo, že na chvíli ztratil jejich stopu. A to byla teprve panika. Snažil se ale na sobě nedat nic znát, nechtěl zbytečně plašit Odine. Bylo to na něm. Musel se poprat nejen se situací, ale i se svými emocemi.
Naštěstí v pořádku zmizeli z území a přišli na velikou louku. Momentálně tam nic nekvetlo samozřejmě, byla tu jen seschlá tráva, připravená na zimu. "Ufff, zvládli jsme to." vydechl Yggi úlevně. Ukázal víc emocí, než chtěl. Ale na to už bylo pozdě, bylo na něm vidět, jak obrovský kámen ze srdce mu spadl. "Jak ti je? Jsi unavená?" rýpnul ji do tváře a začal ji obcházet. Koukal jestli se jí klepou nohy, jestli není zraněná, bolavá, nebo jestli před ním netají vyčerpání. "Měli bychom si odpočinout." zavelel a rozhlédl se. Nebylo to o moc bezpečnější místo, ale tady necítil žádné cizí pachy. Jen spoustu myší a hrabošů.

Padre sem, padre tam. Ať dělali co chtěli, byli na něm závislí. Ať už si o něm myslel cokoliv, byl velký, silný a uměl se o ně postarat. To mu prostě nemohl upřít. Nevraživě zabručel, ale neoponoval. Na otázku o jelenovi nereagoval, ale bylo mu jasné, že před sestrou neskryl své obavy. Nešlo to, situace byla příliš vážná. Navíc se v ní zvedala panika a to nebylo dobré. Museli zachovat chladnou hlavu. "To zvládneme, musíme jen..." Než stačil dopovědět větu, ozvalo se vytí několika tvorů. Znělo to skoro jako vlčí volání, ale ne zcela. Oba museli poznat, že šlo o úplně jiný živočišný druh. Nemohou na nic čekat, musí pryč. "Tak jo, pojďme. Otec je silný a zkušený. Najde nás." prohlásil, ale spíš než důvěra v otce zazněla v jeho hlase naléhavost. Další zaváhání je může stát život. Šťouchl do Odine a zvolil směr. Kam? Neměl ponětí. Ale to momentálně stejně nehrálo roli.

//Tulipánová louka

Odine byla nesmělá, ale nesmírně chytrá. Vcelku rozumně navrhla vyhledat úkryt, ale čekala na požehnání Yggdrasila. Ten ale měl spíš v plánu zdrhnout od rodiny co nejdál. Nemohl ale nechat fratella matce a utéct, to ani náhodou! odtáhl Odine, ale Dante... ten byl stále ještě v nebezpečí. Neměl momentálně nadhled, pocítil závan svobody. "Možná... ale Dante-" nedopověděl to, neboť se na něj sorella natiskla, aby si s ním vyměnila trochu tepla. Ihned prozřel. Proboha... co to vyvádí? Vždyť pro svou touhu odejít od rodičů by byl schopný je ohrozit! Donutil se trochu sklidnit. Zpomalil dech, uklidnil mysl. Dlouze vydechl. "Máš pravdu. Musíme se schovat a... a počkat na otce." Slovo otec procedil skrze zuby. Nemohl ale popřít, že bez něj nejspíš nemají šanci na přežití. Navíc ti tvorové... byli vážně blízko.
"Ne, jelen ne." uklidnil ji a olízl mezi ušima. Neřekl jí však, že tohle páchlo ještě nebezpečněji. Dravěji. Nechtěl ji však zbytečně plašit. "To zvládneme. Umíme lovit. Jsme dva a jsme... spolu jsme silní." prohlásil s tvrdým výrazem. Byl ochotný obětovat všechno ochraně sestry. Právě teď to byli jen oni dva. Neměli na výběr, museli si poradit sami. "Měli bychom jít někam, kde je bezpečněji." špitl a skenoval okolí očima. Neviděl nebezpečí, ale rozhodně se tak necítil. Potřebovali se někam schovat. Nevěděl však jak přesně to udělat. Cítil se bezmocně, najednou si uvědomil, jak málo toho o světě ví. Bylo to frustrující.

Neuhnula? Jak mohla neuhnout když tu stála a najednou nestojí! Yggi nechápal, co se s ním děje. První zkušenost s lehkým otřesem mozku byla opravdu výživná. Nepřítomnost otce byla pro malého vlka malým vysvobozením. "Tak o tomhle Nina mluvila? Ale... já myslel, že čas přijde, až listí opadá a naroste nové. Všechny listy jsou ale pořád stejně barevné a na stromech. Pomyslel si zmateně. Měl se ji na to optat pořádně!
Sorella poměrně rychle vzala realitu za pačesy. Vskutku, co tady dva malí špunti bez rodičů svedou? Neví kde jsou, kam jít, kde jsou ty Vrby ani jak se o sebe postarají. A vzduch už byl opravdu chladný. Oklepal se před ledovým větrem a tiše pšíknul. Tvořila se mu podsada, ale nebyla nic moc ve srovnání se srstí dospělých. Takže lehce profukovala. "Tak či tak jsme tu teď sami. Musíme se o sebe postarat." pronesl rozhodně. Nasál do čenichu vzduch a snažil se v něm najít nějaký známý pach. Ale jediné co spolehlivě zaznamenal je neznámá skupina tvorů. Páchli jako hlína, listí a prašivina. Byl to divný pach, vzdáleně podobný vlkům, ale byl si jistý, že v tomhle případě vážně nešlo o bandu staříků, kteří se vydali na podzimní procházku. Přejel mu mráz po zádech. "Něco tu je. Ale nevím co."

//Jezírko Lavender (vymrštěn Osudem)

Yggdrasil si pamatoval jen všudypřítomný chaos. Hlava ho bolela, celá duněla, kvílela, pískala a kdo ví co všechno. Dopad byl dost tvrdý. I když ho bublina celkem ochránila, to bláznivé hopsání a nárazy jím stejně otřásly. Zmateně koukal okolo sebe a pohledem se snažil najít Odine, ale viděl ji nejmíň trojmo. Na něco se ho ptala. Aha, jestli je v pořádku. Všechno k němu přicházelo jako kdyby hodně zdaleka. "Asi jo." odpověděl nejistě. "A ty?" Pokusil se ji dloubnout starostlivě čenichem do tváře, ale naklonil se ke špatné Odine a minul. Opřel se do vzduchu a upadl na ňufák. Vyškrábal se zpět na nohy a zamračeně se na ni otočil. "proč jsi uhnula?" zeptal se ublíženě. Konečně se mu obraz začínal dávat dohromady. "Kde to jsme?" zeptal se překvapeně a pokusil se zorientovat. Marně. Tady to vůbec neznal. "A kde je...?" došlo mu to. Výraz se mu změnil na radostný jako mávnutím kouzelným proutkem. "Sorella!" zalomcoval s ní. "Padre je pryč!"