Yggdrasil prošel ve svém dosavadním životem mnoha změnami. Některé povahové rysy zůstaly, zatímco jiné opadly a přetvořily se na nové. V první řadě je stále silně vázaný na své dva sourozence. Odine a Dante jsou vlky, pro které by se klidně nechal upálit zaživa. Miluje je, chrání je za každou cenu a udělá pro ně cokoliv. Bohužel jeho láska podezřele hraničí s nezdravou posedlostí, proto je dobré dávat si na něj pozor. Jeho morální kompas v souvislosti s nimi se chová jako kdyby k němu někdo přiložil silný magnet.
Stejný problém se týká kohokoliv, o kom mu fratello e sorella řeknou, že ho musí chránit. Kamarád, přítel, smečka, neznámý, který jeho sourozencům jednou pomohl. Nebude ho zajímat, zda si to dotyčný přeje, nebo zda to dělá v rámci nějakých morálních zásad. Nebude ho zajímat nic než zadaný úkol.
Yggi je vlk činu. Je to typický pracovitý dříč. Plní úkoly bez rozmyslu a stoprocentně, nikdy nic nenechává na náhodě. Není hloupý, jen nepovažuje za důležité rosporovat vůli svých blízkých, tenhle povahový rys zdědil po matce. Navíc je loajální až za hrob, takže mít ho na své straně je opravdová výhra. Potřebujete přinést jídlo? Vyzdobit jeskyni? Zbavit se nepřítele a přinést jeho hlavu až k vašim nohám? Považujte to za vyřízené. Ještě tentýž den vám přijde oznámit, že si s tím už nemusíte dělat starosti. Zní to jako skvělá věc, bohužel při malé nerozvážnosti se může stát i katastrofa. On totiž bere věci až moc vážně a doslovně. Stačí se nadneseně zmínit, že byste nejraději nechali nějaký les vyhodit do povětří a reálně hrozí, že Yggdrasil se zvedne a půjde to udělat.
Tvrdost tohohle vlka je znát nejen při prvním setkání, ale i při mnoha dalších. Neprosí ani neděkuje. Nikdy. Nikdy po nikom nic nechce a nechápe ani proč by kdokoliv měl prosit či děkovat jemu. Je velmi dobrý pozorovatel, takže mnohdy něco udělá aniž byste mu řekli. Nepotřebuje žádost, stačí mu náznak nebo rozkaz. Nepotřebuje ani vaše díky, vše co dělá, dělá se samozřejmostí. Tyhle zdvořilostní obraty jsou mu zcela cizí. Na někoho to může působit arogantně, ale upřímně je to známka praktičnosti. Zbytečná slova zdržují od vyřešení problému a vykonání úkolu. Čím méně slov a jasnější instrukce, tím lépe pro všechny strany.
Přestože vypadá jako studený psí čumák bez emocí a respektu, opak je pravdou. Yggi miluje hluboce a opravdově. Oplývá širokou škálou všemožných emocí, které velmi rád sdílí se svými milovanými. Problém ale je, že neví jak na to, navíc svým vzezřením dost vlků odpuzuje. Špatně se získává jeho důvěra a docela dlouho se chová odtažitě a nevýrazně. Málo kdo ví, že najít si k němu cestu je ta nejlepší věc, jaká se jim může stát. Vesměs je jednoduchý a čitelný, jako otevřená kniha. Šíleně tlustá, masivní kniha, jejíž obal je čistý, nudný, bez zbytečných obrázků a ozdůbek, a jejíž písmo je drobné a vybledlé. Takovou knihu málokdo otevře, ale když už to někdo udělá, s překvapením zjistí jak skvělý a zajímavý příběh se v ní skrývá.
Tenhle strašidelný hromotluk získal od otce severský kožich, tvrdý výraz a tvrdohlavost. Naštěstí se už naučil svůj hněv a netrpělivou náturu řádně zkrotit, teď je naopak vyrovnaný a trpělivý. Občas ale jeho frustrace přeteče, a to pak padají stromy a létají třísky. Naštěstí není lehké ho vyvést z míry, dospělost s ním udělala divy. Díky tomu je schopen dosáhnout svého cíle stůj co stůj, už dávno se naučil, že vše dobré se často skrývá daleko na nedostupných místech, a že když vytrvá, najde to.
Velké silné tělo, hluboký dunivý hlas, tvrdost a hustý hnědočerný kožich zdědil po otci. Po matce je zase vytrvalý, loajální a málomluvný. Mluví tak málo, že ho mnozí nikdy neslyšeli. Proto nikdy nepřilnul ani k jednomu z jazyků, používá jak místní Gallirejský společný jazyk, tak italštinu. V obou jazycích má lehký přízvuk, oba jazyky umí plně ovládat, oba jazyky jsou mu vlastní, ale zároveň cizí. Má kus z obou rodičů, ale ani jednoho nedokáže milovat. Matkou vysloveně pohrdá, proto když o ní mluví, nikdy ji neoznačí za madre, ale pouze Lacrima. Otce respektuje, poslouchá ho, ale upřímně... byl by radši kdyby nebyl.
Složitý životní start a osamělý život ho učinil dost společensky neohrabaným. Nikdy pořádně neví, jak se má chovat, jaké jsou zvyklosti ostatních vlků, neví, co si ostatní myslí ani co cítí. Rozumí jen jasnému slovu a přímým rozkazům. A pokud se ukážete jako rozumný a spolehlivý vůdce, můžete s ním počítat.

Život Yggdrasila a jeho dvou sourozenců začal dost neslavně. Narodili se tehdejší alfě Vrbové smečky a severskému vlku samotáři. Rodiče se nemilovali, pouze se mezi sebou dohodli, aby jejich geny mohly putovat dál ve formě jejich společných vlčat. Uzavřeli spolu pakt. Matka jižanka s původem rodiny Cosa Nostra, otec silný severský vlk, který odešel z rodné smečky, aby si vše dělal po svém. Věřili, že z jejich rozdílné krve vzejdou silná vlčata, která budou mít to nejlepší z nich obou. Místo toho přivedli na svět tři nemilované uzlíčky chlupů, kteří byli ztracení od samého začátku.
Nejstarší z mláďat měl připadnout otci. Prvorozený, největší a vzhledově nejvýraznější, také nejodlišnější od jeho dvou hnědých sourozenců, kteří byli spíše po matce. Odin ho pojmenoval Yggdrasil. Nejmladší vlk jako by matce z oka vypadl. Dokonce měl její kapičku na tváři, pro kterou byla pojmenována Lacrima. Dala mu jméno Dante, po svém zesnulém otci, někdejším vůdci Cosa Nostry. Střední, a ze všech nejmenší, byla samice. Neměla patřit nikomu. Podobala se matce, ale ta si na ni nárok nedělala, proto se jí ujal otec, i když s nevolí. Neměl moc vůli nad jejím jménem přemýšlet, proto ji pojmenoval Odine.
Trojici vlčat Lacrima přivedla na svět v Odinově jeskyni, sama a bez pomoci. Narodili se jí zdraví a čilí, a ona o ně důkladně pečovala. Moc na ně nemluvila, neb ona toho obecně namluvila jen velmi málo. Většinou však její slova byla v italštině, v jejím rodném jazyce. Vlčata si hrála, dováděla, škádlila se mezi sebou a tulila k matce. Převzala také její jazyk, a tak ji oslovovali madre, mezi sebou sestru sorella a bratry fratello. O otci jim nic neříkala, nebylo proč. Věřila, že od nich Odin odešel a už se nevrátí. Přestože věděla, že mají nějakou dohodu, ale upřímně kdesi hluboko v sobě chtěla vlčata jen pro sebe. Pořád jim byla matkou.
Vlčata nepojmenovávala, nijak je neoslovovala, ale v hlavě jim dala jména dle sebe. Nejstarší byl pro ni Ezio, druhorozená byla Pinna a nejmladší Dante. A tak si žili všichni čtyři spolu a těšili se z života a radostí, které jim přinášel. Vlčata ve sladké nevědomosti a Lacrima ve strachu z toho, co bude. Vrátí se Odin pro svého prvorozeného syna? Když ne, dokáže se o ně postarat? Nechá jí nejmladší vlče? Nebo poruší dohodu a sebere je všechny?
Odpovědi na sebe nenechaly dlouho čekat. Odin se vrátil, přesně jak slíbil. Příchod otce byl velkou, a velmi nežádoucí, událostí. Vlčata se otce bála. Lacrima jim sdělila, že Odin je jejich padre, a že s ní zůstane jen jeden. Odin byl pro ně děsivý. Velký, mocný a přísný. Vybral si Yggdrasila a zdráhavě také Odine, zatímco Dante zůstal s Lacrimou. Tato chvíle změnila osud vlčat navždy.
Než se rozdělili, užili si společné stopování a teorii lovu. Yggi projevil lovecké nadání a oba rodiče mu předpověděli sílu a odolnost. Kus spolu cestovali, tři vlčata potkala poprvé vzrostlého jelena, který jim ukázal, že ostré tesáky nejsou v říši zvířat všechno. Yggdrasil se také setkal s Ninou, severskou vlčicí, která mu pověděla, že jednou bude moci odejít od rodičů a být se svými sourozenci, jak on sám chce. Stačí počkat na to, až dorostou listy stromům, zabarví se do červené, hnědé a žluté, a pak znova opadají. Tato informace v Yggim zasadila semínko naděje. A téhle naděje se drží dodnes.
Radostné dny se ale uchýlily ke konci, a přišel čas se rozdělit. Lacrima zůstala s Dantem, zatímco Yggdrasil a Odine se vydali s Odinem na cesty. Poslední věc, kterou svým vlčatům tiše řekla je, že pochází z Vrby. Smečky, která sídlí daleko na jihu, a kde má svou rodinu. „Tam se o vás postarají.“ Řekla jim. A od té chvíle už ji Yggi ani Odine neviděli.
Ku překvapení všech, Odin se ukázal být dobrým otcem. Sice byl neurvalý a drsný, zakázal vlčatům mluvit jiným jazykem, než je společný Gallirejský jazyk, každou jejich chybu jim omlátil o hlavu a pro hrubé slovo nešel daleko, ale taky je mnohému naučil, povzbuzoval je k sebevědomému chování a uměl ocenit projev silného charakteru a zvědavost. Odpovídal jim na všechny otázky, ať už byly sebeotravnější a všetečnější. Díky němu se naučili se o sebe postarat.
Společně zažili nejedno dobrodružství. V zimě se setkali s Vlčíškem, který jim měl splnit přání. Otec si přál moc, Odine znalosti a Yggi... ten chtěl, aby byli zase všichni spolu. Jako rodina. To mu Vlčíšek bohužel splnit nemohl, což vlče naštvalo. Netrpělivý a vznětlivý vlček na pána zimy a sněhu prsknul pár nevybíravých slov a utekl. Otec mu jeho chování později vyčinil. Vtloukl mu do hlavy, že zbrklostí a záchvaty vzteku nikdy ničeho nedocílí. Horká hlava tohle sdělení dlouho nechápala, ale časem přišel na to, že má padre pravdu. S trpělivostí a urputností nejdál dojde.
S Odine potkali také podivnou želatinovou příšeru, po jejímž skonu je neznámá entita vystřelila daleko na jiné území, kde jim hrozilo nebezpečí ve formě kojotů. Schovali se na území Asgaarské smečky, kde je přivítal velmi milý ryšavý vlk, Wylan. A právě tam je Odin opět našel a odvedl z území smečky pryč. Sourozenci putovali s otcem dál, na malý moment se jim poštěstilo se znovu shledat s Dantem, který však nebyl s Lacrimou, ale se ziou Liou. Řekl jim, že matce utekl a teď cestuje s ní. „Je z Vrby!“ Lákal je nadšeně. Chtěl, aby šli s ním a opustili otce, ale Yggdrasil ani Odine neznámé vlčici nevěřili. Navíc v Yggim bublal vztek a žal, za který vinil Lacrimu, a nechtěl mít nic společného ani s ní, ani s její rodinou. A tak se opět rozdělili.
Dny ubíhaly, cesta taktéž. S otcem navštívili zlomyslnou Smrt, která jim sice dala moc, po které toužili, ale taky je za jejich opovážlivost řádně potrestala. Odnesla Odine kdo ví kam. Yggdrasil se vydal sestru hledat, ale jeho a Odina odřízla velmi silná sněhová bouře. Dlouho pak po své rodině pátral na vlastní pěst.
Znova se s oběma setkal v Čárylese, kde plnili úkol od starého kouzelného stromu. Věřil, že tentokrát zůstanou už navždy spolu, ale znova se šeredně mýlil. Odine opět zmizela a Dante se ji vydal spěšně hledat. Rozdělili se. Jako za jejich krátký život už poněkolikáté. Nešťastný Yggi se vydal hledat dál. Jeho život tvořil jediný cíl – najít a udržet fratello e sorella pohromadě.
Den za dnem se z něj stával přísnější a tvrdší vlk. S nikým se nebavil, nikoho nepotřeboval. Nejevil zájem o společnost, nechtěl nikde zůstat moc dlouho, nechtěl ničí pomoc. Stal se trpělivým, tvrdým a samotářským, tak jako jeho otec. Návrat k rodné jeskyni v něm zanechal o to větší pocit prázdnoty, už netoužil po tom, aby vše bylo jako dřív. Nechtěl, tak jako kdysi ve vlčecích letech, aby bylo vše po jeho. Nechtěl celou rodinu pohromadě. Chtěl jen mít u sebe Odine a Danteho, chránit je a žít pro ně. Nic víc, nic míň. Kdysi byl na matku tak naštvaný, že přísahal, že bude její smrt. Nicméně když mu mrtvé duše u Jezevce sdělili, že Lacrimu neviděli, byl sice zklamaný, ale ne naštvaný. Už ho nezajímá. Ať už žije nebo ne, nepatří jí. A nikdy patřit nebude.
Kroky skoro dospělého vlka vedly až do Vrby, matčina někdejšího domova. Zdálo se to jako osud, ale Yggi věděl, že ten s tím má málo co společného. Do Vrby ho nepřivedl osud. Přivedla ho sem slova Odine, která si přála, aby přišel. Aby šel za nimi. Dante ve Vrbě našel sám sebe, konečně věděl, kdo je a kam patří. Odine tu našla útočiště a jistotu plného břicha, a Yggi... ačkoliv tu vyčnívá asi jako čáp mezi sojkami, je tu. Stojí na prahu života, do kterého už nechtěl patřit. Stojí tu a žádá o svolení vstoupit. A činí tak jen a pouze pro sorella e fratello.

Zajímavosti
- Vysoký s velmi silnou stavbou těla
- Delší srst, hustá severská podsada
- Prvorozený
- Dostal od mámy jméno Ezio, nikdy se to však nedozvěděl
- Umí italský i gallirejský společný jazyk, u obou je slyšet trochu přízvuk
- Hluboký dunivý hlas, mluví tiše a málo