Příspěvky uživatele

< návrat zpět

FM 4/5 (42)
VLA 11. Společný výšlap Konec!

<< Sněžné velehory

“To se taky stává,“ přikývl jsem, taky se mi to několikrát stalo. Někdy je ta panika prostě větší než cokoliv jiného a jeden se cítí, jakože umírá na místě. Nepochyboval jsem ani sekundu, že takhle to dost pravděpodobně bude vypadat i pro Sikua.
Usmál jsem se na něj. Cesta nám takhle ubíhala neskutečně rychle a já většinu času úspěšně ignoroval chlad, který se mi vkrádal pod srst. “Já jsem moc rád, že jsem ti mohl pomoci, hlavně… Neboj se toho, věř si trošku víc, prosím, nezahazuj se tak snadno,“ snažil jsem se ještě. Ale tady byla má práce hotová a já to cítil. Teď už to bylo na šedém. Vzhlédl jsem a pak se opět podíval na něj. Přikývl jsem. “No to teda ani náhodou!“ zasmál jsem se a vyběhl hnedka za ním. Možná, že jsem byl rychlejší, ale tohle rozhodně nebyl můj normální terén, na který bych byl zvyklý. A vůbec… Byl byl rád, kdyby to Siku vyhrál a ještě radši jsem byl, když jsem nemusel předstírat to, jak mi kloužou tlapky po studené zemi. Léto v plném proudu a tady zima? Fuj!

FM 3/5 (41)
VLA 11. Společný výšlap

<< Gejzírové pole/i]

“Asi určitě,“ poznamenal jsem a nechal si ho ať si to přebere jak bude chtít. Jistě to pro něj muselo být těžké, překopávat všechno co znal do téhle doby. A já na tom měl nějakou zásluhu. Ale necítil jsem se špatně, sám jsem to znal, ale teď mi je líp.
Netušil jak se zachovat? “Jakože… Nevěděl jsi co se svými city?“ otázal jsem se opatrně. A no… “Já taky o nikom dalším netušil… A prosím, Siku, musíš si trošku věřit, promluvit si s ním o tom. Třeba se cítí úplně stejně jako se cítíš ty, kdo ví? Je jenom jeden způsob jak to zjistit,“ drcl jsem do něj a na další kus cesty se držel těsně vedle něho. Vrtěl jsem hlavou. “Ale notak,“ zašeptal jsem konejšivě. “Není to černobílé a špatné skutky se dají zvrátit, Siku, omluvíš se mu, vysvětlíš mu to a uvidíš co z toho bude,“ snažil jsem se ho povzbudit co nejvíc to šlo.

Zubatá hora >>

FM 2/5 (40)
VLA 11. Společný výšlap

<< Kopce Tary

Mezitím co se Siku unášel nepříjemnými vzpomínkami, já se unášel těmi dobrými. Moc dobře jsem si vzpomínal na naše zimní dobrodružství se Siriusem. A ačkoliv jsem nemrzl, nebylo mi tu zrovna nejlépe. Ochazovalo se tu a oproti tomu, odkud jsme přišli… Jo, byla mi zima.
“Ale teď už nejsi omega, teď jsi tulák, nespoutaný ničím, než svojí představivostí a ambicemi,“ vrtěl jsem hlavou a snažil se do něj dostat kapku rozumu. “Což znamená, že si můžeš dělat co chceš, mít rád koho chceš…“ mávl jsem tlapkou, abych dodal sílu svým slovům. Chtěl jsem, aby Siku věděl, že tady na něj čeká celý svět, jenom na něj. Až ho celý prozkoumá a objeví.
Zavrtěl jsem hlavou. “Co není může být, já jsem si se Siriusem taky byl cizí. Hádám, že Ivar není zrovna tak přítulný jako Sirius, možná to zabere trochu víc práce, ale proč by ne?“ přemýšlel jsem nad tím. Jistě. “Já jsem se na něj nespočetněkrát naštval. Na toho mého. Někdy… Někdy to děláme, že se chováme špatně, ale kdo ví...“ svou větu jsem nedokončil. Protože jsem si myslel, že nechat to otevřené bude lepší. Proto jsem nechal ať se ta tichá pauza rozprostře a pohltí nás.
“Ty si se ho zeptal?“ hnedka jsem střelil zpátky. Tohle byl přesně ten Siriusův vliv. Dřív bych se takhle moc na nic neptal.

Sněžné Velehory >>

FM 1/5 (39)
VLA 11. Společný výšlap

<< Jezevčí hájek

Šli jsme přes místo, které jsem matně poznával z dob, kdy jsem se tady objevil. Byl to Roland, kterého jsem v tom jezevčím místě potkal? Nejspíš. Nakonec se ale scenérie pomalu měnila a my se objevili na dalším místě. Měl jsem pocit, že se blížíme k dalšímu známému místu. Ale jistý jsem si nebyl.
Naklonil jsem hlavu na stranu, “jako, že tě jeho společnost uklidňuje?“ zkusil jsem odhadnout. Ale nedokázal jsem se přestat culit, když to začal popírat. Nevypadal při tom moc jistě. “A co tě odlišuje od ostatních? Proč by jsi nemohl mít takové emoce? Vždyť jsou přeci naprosto normální.“ Ale nechal jsem ho, ať si to v hlavě přerovná tak, jak bude chtít. Taky mi to dlouhou dobu trvalo, než jsem přišel na to, co semnou je.
V jeho pohledu jsem ale viděl tu touhu po tom se dozvědět víc, povzbudivě jsem se na něj usmál a nad jeho otázkou se zapřemýšlel. “Nikdy mi nebylo tak fajn. Dlouho, moc dlouho jsem neměl kam se vrátit, ke komu se vrátit, nikoho, koho bych mohl nazývat rodinou,“ pohlédl jsem do země a usmíval se při tom. “A najednou se tu objevil nějaký malý, vlezlý skrček, který se mě ne a ne pustit. Měl jsem ho rád o dost dřív, než jsem si to přiznal, i jemu to trvalo. Ale za nic na světě bych to nevyměnil. Jeho bych nevyměnil,“ vrtěl jsem ocasem jako šílený. Taky jsem se tak cítil, mnozí by nad takovým projevem lásky jen znechuceně vrtěli hlavou. “Chci ho chránit, být s ním furt, odpustil bych mu všechno na světě, udělal bych pro něj cokoliv. A kdykoliv jsem s ním, tak prostě… Jako kdybych se už nemusel ničeho bát.“ Vysvětloval jsem a věnoval Sikuovi významný pohled. “Myslíš, že ty a Ivar…“ větu jsem ale nedokončil, chtěl jsem slyšet co si o tom myslí on.

Gejzírové pole >>

FM 3/5 (38)
VLA 11. Společný výšlap

<< Travnatý oceán přes řeku Kierb

Zavtěl jsem hlavou. “Nevadí,“ ale doufal jsem, že mi to vysvětlí sám od sebe. Protože jsem se v tom nechtěl úplně vrtat jako nějaký nevychovanec. “Důležitý?“ překvapeně jsem zamrkal. Bylo to… To co jsem si myslel? Chtěl jsem se rovnou zeptat, ale to už Siku vyprávěl příběh.
Když ale domluvil, nemohl jsem si odpustit malý úsměv. “Jak jsi se cítil, když jsi s ním byl?“ naklonil jsem hlavu na stranu a očka mi třpytila. Teď mi bylo všechno, co s tímhle nesouviselo jedno. “Protože to zní jako, že ti je velmi, velmi drahý… A no… Víš jak to mám já se Siriusem, nepřijde ti to podobné?“ naklonil jsem hlavu na stranu mezitím co jsem ťapkal dál.

Kopce Tary >>

FM 2/5 (37)
<< Kančí remízky

Přikývl jsem a zazubil se. Byl jsem rád, že si myslel, že to je dobrý nápad. Celkově mě Siku chválil až až a já na to pořád nebyl zvyklý. Přikývl jsem a koukal se přímo před sebe. Čekal jsem, až na mě něco bafne. Tak jako předtím, něco co se mihne v koutku oka, ale pak se tam podívám, ale nic tam nebude. A! Něco se mihlo. “Hele!“ zalapal jsem po dechu, ale když jsem se podíval tím směrem, viděl jsem jenom srnce, který si to hopká do lesa. “No… Tak nic,“ zavrtěl jsem hlavou, ale to už Siku pracoval na něčem jiném.
V ten moment se před námi objevil vlk, zpomalil jsem a polekaně se podíval na Sikua. Ten vlk nevypadal přátelsky. Nevypadal jako nikdo, s kým bych si zrovna já chtěl zahrávat. Podíval jsem se na šedého, který ale nevypadal, že by se nějak lekl. “Ivar?“ zopakoval jsem to stejné jméno a pozoroval, jak se silueta rozplývá, stejně tak jako se rozplývá dobrá nálada Sikua. “Kdo to byl?“ otázal jsem se opatrně

Jezevčí hájek přes Kiërb >>

FM 1/5 (36)

“Zní to jako… Spíš to vypadalo nějak, jako kdybys tam vyvolal nějakou iluzi sebe samého,“ zapřemýšlel jsem se nad tím a krčil rameny. “Protože já ti jen zasadil myšlenku do hlavy, ale tady bych přísahal, že jsem něco viděl,“ vrtěl jsem hlavou a snažil se si to pospojovat. I když už asi nebylo co, protože… Jak jinak by to mělo být? “Zkus to, zkus vyvolat něco, co někde není,“ pobídl jsem ho a zavrtěl ocasem.
“To je v pořádku, chápu to, nejdřív to vychodíme a pak se tam vrhneme,“ usmál jsem se povzbudivě a nechal se vést cestou necestou k té travnaté pláni. Nějaká ta procházka nám rozhodně oběma udělá dobře. “Teď už na to nemysli, soustřeďme se na cestu,“ zavelel jsem s úsměvem a rozklusal se.

Travnatý oceán >>

FM 3/5 (35)

Přikývl jsem. “Asi máš pravdu.“ Já měl sklony vidět vzhledem ke své minulosti věci až moc černě. V hodně věcech jsem hledal podobné věci jako u sebe, i když to tak být nemuselo.
Toho klubka jsem si všiml, ale nevěděl jsem, jestli se tomu můžu zasmát. Takže když se Siku rozesmál, najednou jsem vyprskl a smál se taky. “Poloviční vítězství, polovina má, ta druhá tvá,“ zazubil jsem se na něj a snažil se dostat pryč. Vypískl jsem, když mě štípl a na oplátku jsem ho plácl tlapou do obličeje. “Co to je za magii když… Přísahal bych, že jsem tě koutkem oka zahlédl, ale nepřijde mi to jako to, co jsem udělal já?“ zeptal jsem se a nechal ho ať se rozplete jako první, takže já jsem mohl vstát. Byl jsem trošku poškrábaný, ale to prostě patřilo k životu lesního zvířete.
Na tu zaječí hlavu jsem se zamračil a zběsile zavrtěl hlavou. “Ani náhodou, bál bych se, že se to na mě… Podívá,“ vydral jsem ze sebe první nesmysl co mě napadl. A podíval se pryč, když jsem slyšel jak Siku drtí lebku v tlamě. No. Nebylo to nic pro mě. “Co teď? Procházka by nám bodla, překvapivě mě tohle celé nabilo energií!“ prohlásil jsem a čekal co na to řekne on.

FM 2/5 (34)
Boj 4/4

Také mě velmi zajímalo, jak to dokázal. To, že to byla magie mi došlo podle toho, že jsem si byl snad 100%, že tam něco bylo. To, co jsem dělal já byla pouhá myšlenka. Že by má magie měla různá odvětví? Třeba se magie do sebe různě prolínaly. Co jsem mohl vědět. Zazubil jsem se na Sikua, kterého se mi podařilo odrazit, ten se už však rychle stavěl na nohy. Hlavně, že byl v pořádku. Toho jediného jsem se lehce obával. Nechal jsem ho, ať to rozdýchá, kdyby náhodou přece se něco stalo. Nechal jsem další tah na něm, ten přišel dříve, než jsem ho očekával, nebyla v tom žádná magie, prostě jen síla. Ve které jsme si byli dost rovni. Netušil jsem co dělat, když do mě vrazil a na poslední chvíli jsem se snažil uskočit. Na to jsem byl rychlý dostatečně. I když to fungovalo jenom napůl, asi jsem mu překazil jeho plány, ale i tak se mu podařilo nás oba smést na zem. Ztěžka jsem si oddychnul a snažil se jeho útok obrátit proti němu, i když tohle bylo klubko končetin, ze kterého se špatně vymotávalo.

FM 1/5 (33)

“Čím víc to budeš trénovat, tím lepší to bude,“ dodal jsem, sám jsem tohle moc dobře znal a i přes všechny úzkosti jsem se zlepšoval jak to jen šlo. Siku bude asi dosti podobný příklad. Já jsem se o tu hlavu nijak nezajímal, pořád se mi dělalo poměrně špatně, kdykoliv jsem na ni hodil pohledem a no… Nehodlal jsem se k ní přibližovat moc blízko.
“Nejspíš, třeba ten přebytek vlky nutí si najít jiné problémy, kterými si zruinovat život,“ řekl jsem to tak, jako kdyby svět měl každou sekundou skončit. Zavrtěl jsem hlavou. “A rozhodně, myslím si, že hodně vlků tu má předky, kteří z Gallirei nepochází a bůh ví co za bordel v hlavě si přinesli oni a co předali dál,“ byla to moje milá malá skromná úvaha, problémy se mohly předávat z generace na generaci. Stačilo, aby byla vlčata přesně taková jako jejich rodiče a trauma se předávalo dál. I když já bych byl rád, kdybych byl jako moji rodiče… Byl byl o dost… Lépe připraveným vlkem, než jsem nyní. Poměrně pohublý a vyděšený z každého, kdo se přede mnou nekrčí jako právě šedý.

FM 4/5 (32)
Boj 3/4

“Si myslím,“ Ozval jsem se se smíchem a jen vrtěl hlavou. Siku byl naprosto v pořádku a hru si užíval stejně tak jako on. Čekal jsem, k jaké reakci ho moje vlčecí hraní dovede a taky, že jsem se dočkal. Zdálo se mi, že koutkem oka vidím Sikua. Až na to, že to možné nebylo a tak jsem se prostě musel podívat, abych se ujistil. A ano, viděl jsem to až moc dobře. Přímo před očima! Až… Ale… Nebylo to tam. Překvapeně jsem zamrkal, jenže to už jsem byl překulen, dostal jsem totiž ještě k tomu do žeber. Něco jsem zahuhlal, jako kdyby mi vypadl dech a pak jsem se co nejrychleji snažil se sebrat. Zkusil jsem udělat to, co jsem udělal s tím zajícem, jen v mnohem kratším časovém úseku. Najednou jsem… Tušil co Siku bude chtít udělat, ale musel jsem jednat rychle. Totiž jsem ještě nechtěl, aby hra končila takhle rychle a tak jsem Sikua poněkud zprudka, v zápalu boje kopl zadníma nohama, doufal jsem, že je to dostatečně rychle na to, než se mi zakousl do krku. Pak jsem se co nejrychleji dostal na nohy. “Nekopl jsem tě moc?“ zeptal jsem se naprosto mimořečí, velmi zadýchaně. Ale byl jsem prakticky okamžitě připraven na další útok.

FM 3/5 (31)

Přikývl jsem s úsměvem. Přesně tak. Přesně to jsem myslel. “Ale očividně to nebude tak tragický, chytil si ho a zabil rychle,“ snažil jsem se mu vždycky ukázat ty světlé stránky, nehledě na to, jak moc pozitivně to mohl myslet. Sám jsem věděl, jak rychle se ty těžké a nepříjemné myšlenky mohou usadit na duši, když si je moc často opakujeme. “Jedna z mála výjimek, možná, že moudrý, ale trošku ťunťa,“ dodal jsem, ale pomalu jsem téma stařešiny nechal být
“Přesně tak,“ přikývl jsem, ale pak se mé myšlenky stočili k Siriusovi. Zamračil jsem se, protože… On se tu narodil, že? Žil tu. “Můj partner zde vyrůstal, jeho rodiče teda nebyli žádná estráda, podle toho, co mi říkal, ale myslím, že to tu neměl tak zlé… Měl smečku, jídlo…“ pokrčil jsem rameny a povzdychl si. Ještě si s ním budu chtít popovídat o tom co zažil.

FM 2/5 (30)
Boj 2/4

Jenže to už byl čas na boj, nebo tedy na jejich hru. Jak jsem to vlastně nazval. A k mému překvapení se mi moje snaha vyplatila a Siku v další moment ležel na zádech. Zuřivě jsem vrtěl ocasem, ale i tak jsem se k němu už naklonil, abych se ujistil, že jsem mu doopravdy neublížil. Nikdy jsem nezkoušel do někoho narazit celou svou dospělou vahou a silou. Netušil jsem, co to udělá. I když Siku z toho byl spíš nadšený. “Notak, vstávej, přece se nevzdáš tak rychle,“ najednou se mi do krve vlila ta vlčecí jiskra, která si chtěla jenom hrát a objevovat svět. Tolik jsem toho propásl, tak jsem si to musel vykompenzovat.
Jak jsem tak čuměl na Sikua, přede mnou se objevila hromada listí. Taková zeď, zamračil jsem se a zvedl tlapu, abych tím zkusil prorazit. Jenže to už se Siku válel ke mně a já zrovna stál jen na třech nohách. A tak jsem spadl přímo na čumák s hlasitým zafuněním. “Hej!“ zasmál jsem se a zadníma nohama ho pořádně kopnul. Ale netušil jsem, jaký protiútok použít. Chtěl jsem vyzkoušet svou magii, co vlastně dokáže. No možná je čas na starý dobrý fyzický útok. Rychle jsem se překulil a jemně šedého ňafl do nohy. Čekal jsem, co udělá, ještě když jsem se tu válel jako malé vlče, které jen kouše vše co mu přijde co cesty. Možná… Co kdybych ho donutil se něčeho bát? Zamyslel jsem se, ale otázka byla, jestli to už nebylo moc.

FM 1/5 (29)
“Dokazuje to, že jste silnější,“ zavrtěl jsem hlavou a dál si tvrdohlavě stál za svým. To jsem očividně pochytil od Siriuse. “Asi je… já vždycky všem záviděl, jak jsou silní, já moc na síle nepobral, spíš na rychlosti,“ pokrčil jsem rameny a oblízl si čumák. Nebral jsem závist jako tak špatnou věc. Dokud se to vlk naučí kočírovat, tak proč ne? Asi?
“Jestli ho ještě někdy potkáš, prostě mu řekni ať táhne,“ přikyvoval jsem, “jsem pro to, aby se staří vlci poslouchali skoro jako božstvo, mají tolik moudrosti co předat do života, ale respekt má být oboustranný, ne aby si z tebe dělal dobrý den,“ dodal jsem k tomu. Tohle byl názor, který bych rád předal dál. I když… Těžko říct jak moc to půjde. Třeba se mi do cesty postaví nějaké vlče, které budu moct vzít za Siriusem a uprosit ho, abychom si ho mohli nechat. Skvělý plán.
“Zajímá mě, jak se vyrůstá těm, co se narodí zde… Kde je všeho hodně a nevypadá to tu nijak nepřátelsky,“ pronesl jsem do éteru a rozhlédl se kolem sebe. Bylo tu fajn, podnebí dělané pro všechny, každý si měl z čeho vybrat, lovit se tu dalo skoro všude a tolik zajímavých míst kolem!

FM 2/5 (28)
VLA – souboj mezi sebou ¼

Mlaskl jsem, ale já pořád ležel. Přemýšlel jsem. Mohl jsem tohle brát jako svůj taktický trénink! “Já taky ne, ale představuju si, že to je jako vlčecí hra,“ pokrčil jsem rameny a koukal na něj. Přemýšlel jsem čím bych mohl začít. Jak ho zmást. Bral jsem to tak, že hra nezačala dokud jeden z nás nevystartuje. A s tím, že já jsem ležel – měl jsem jistou výhodu, já boj začínal. Siku si mluvil sám pro sebe a já na to nereagoval, jen jsem střihl ušima, protože jsem netušil, jestli to bylo na mě. “Nebo půjde o element překvapení,“ zazubil jsem se a do těla se mi vlilo nadšení takové, jaké jsem dlouho neznal. Hádal jsem, že tímhle splňuji pravidla i jeho hry. Tohle čekat nebude a byl jsem si jist, že víc z míry on mě nevyvede.
A tak jsem mu do hlavy vštípil myšlenku, která jasně říkala něco jako „Nehlo se něco támhle napravo?“ A bez toho, abych čekal, jestli to fungovalo nebo ne, jsem vystartoval a narazil do něho plnou vahou. Až na to, že já nebyl zrovna těžký vlk, byl jsem vysoký, ale hubený.