Gallirea - Příspěvky uživatele

FM 5/5 (57) | Běh na dlouhou trať 15/15
<< Roh hojnosti

Byl jsem o mnoho klidnější, než jsem byl předtím. I když jsem se pořád v mysli pozastavoval nad lavinou, která rozdělila mě a Sikua… A nad tou neskutečně hlubokou roklí, kterou jsem viděl pod nohama. Celý jsem se nad tou myšlenkou rozklepal. Uklidnila mě až Katastrofa, sýček, který se snesl z oblohy a usedl mi přímo na hlavu. “Lepší místo sis vybrat nemohla?“ usadil jsem se na pláni, celý skrčený, ouška sklopená a sýček mezi nimi. “Budeš semnou mluvit, nebo jsi uražená?“ otázal jsem se, ale žádné odpovědi se mi nedostávalo. Odpověď byla jasná. Katastrofa mě nepochybně několikrát ztratila, v průběhu cesty jsem mnohokrát slyšel její pískot, ale také se několikrát vytratil. “Ale notak, já to nedělal schválně!“ zkoušel jsem, ale očividně se to k malému ptáčkovi moc nedostalo, protože pořád odmítala mluvit. Jedinou odpovědí mi bylo ostré zaskřehotání, které mě bolelo v uších. Potom mi v nich ještě dlouho řinčelo.

FM 4/5 (56) | Běh na dlouhou trať 14/15
<< Velká houština

Terén se dál měnil a já přešel z poměrně nepřátelského místa do místa, který byl úplným opakem. Překvapeně jsem zamrkal, když jsem pozoroval, jak se dravý pták z ničeho nic snesl dolů a čapnul ze země myš. Naklonil jsem hlavu na stranu a pozoroval jak pták se svou kořistí odlétá do dáli. A hned jsem zaostřil na vzdálené stádo. Nehodlal jsem se přibližovat, jelikož jsem si nebyl zrovna jistý, jak moc teritoriální tato zvířata jsou a jestli bych náhodou neschytal kopanec do obličeje. Raději jsem se proto otočil a rozhodl se vydat blíže mému Asgaarskému domovu. A to nejlépe co nejrychleji to šlo. Ten malý "skrček" třeba už Rowenu našel, ale já mu to celé odpustil. Jen jsem ho chtěl mít u sebe.

Středozemní pláň >>

FM 3/5 (55) | Běh na dlouhou trať 13/15
<< Mahtae jih

Ta myšlenka mě poháněla kupředu, culil jsem se jako blázen a než jsem se nadál, tak jsem byl zpátky na druhém břehu řeky. Daleko od rokle. Teď jsem se jen prodíral nepříjemným škrábavým houštím. Zakňučel jsem, když jsem se poškrábal na obličeji a o moment později jsem dokonce cítil těžký kokový zápach krve. Kníkl jsem, ale náladu mi to už moc nezhoršilo. Jestli to vůbec šlo zhoršit. Jediné co mě při tomto drželo nad vodou byla myšlenka toho, že třeba někdy budeme mít se Siriusem malé klubko radosti, třeba nějaké opuštěné vlče! Které potřebuje milující rodinu. A co, že to Sirius neznal? Naučím ho to!

Roh hojnosti >>

FM 2/5 (54) | Běh na dlouhou trať 12/15
<< Ranský les

Tlapy jsem měl unavené a tak jsem řeku uvítal s otevřenou náručí. Mohl jsem ji pomalu přejít a schladit se. Zkraje jsem se celý namočil, abych ze sebe dostal zbytek veškeré nervozity. Pořádně jsem se ve vodě vyválel, dokud jsem nebyl celý mokrý. Zívl jsem si a protáhl se. Ještě kousek a budu doma. Asgaar. Najdu Siriuse a půjdeme spolu za Sikuem, kterého dovedeme co Cedrové smečky, ať je kde je. A pak? No pak se rozloučíme, Sikua necháme u nové rodiny a já se se Siriusem možná mohl pobavit o založení naší vlastní. Jakkoliv hloupě to znělo. Usmíval jsem se při té myšlence jako blázen.

Velká houština >>

FM 1/5 (53) | Běh na dlouhou trať 11/15
<< Rokle

Běžel jsem tak rychle, jak mi to tlapy dovolily. Byl jsem z toho špatný, unavený. A hlavně naprosto psychicky, ale i fyzicky zničený. Chtělo se mi zvracet, jak zle mi bylo. Vrtěl jsem hlavou jako šílený a chvilku jen tak pobíhal v kolečkách, abych ze sebe dostal zbytky adrenalinu. Možná, že mi žádné doopravdové nebezpečí nehrozilo, ale nehodlal jsem to ponechat náhodě.
Nakonec jsem se alespoň trochu sebral a místo pobíhání jsem si začal všímat svého okolí. Byl to… Nádherný a asi nejkouzelnější les, který jsem kdy viděl. Vytřeštil jsem oči a na moment se zastavil. “Wow.“ Ale ten moment trval doopravdy jen sekundu, protože jsem chtěl být co nejdál od toho hrozivého místa.

Mahtae Jih >>

FM 5/5 (52) | Běh na dlouhou trať 10/15
<< Rozkvetlé louky

Z bláta do louže. Jinak by se má momentální situace popsat nedala. V jeden moment jsem byl na krásné, ale zato poměrně nebezpečné louce a v druhý jsem přecházel rokli. Kňučel jsem a chvilku jsem jen tak stepoval na kraji, kde byl nějaký podivný most přes ni. Nelíbilo se mi tady, nechtěl jsem tam jít, ale zajímalo mě, co se na druhé straně nachází. “Notak… To nemůže být tak zlé,“ zakňučel jsem ještě jednou, než jsem opatrně kladl tlapku přes tlapku, snažíc se nekoukat dolů… Ale ani to se mi nepovedlo a já bezmyšlenkovitě překonal zbytek mostu dlouhým skokem. Celý jsem se klepal a všechno co se mi stalo na Zubaté hoře se mi vrátilo zpátky. Cítil jsem ten chlad a klouzající led pod tlapama. Div jsem se nezhroutil, jsem raději pokračoval dál co nejrychleji to šlo.

Ranský les >>

FM 4/5 (51) | Běh na dlouhou trať 9/15
<< Paseka

Tato louka byla naprosto dechberoucí. Cítil jsem ji už na hony daleko a nepřestávala mě fascinovat. Nadšeně jsem zavrtěl ocasem a běžel dál, i když jsem si brzy uvědomil, že musím zpomalit. Tolik včel na jednom místě jsem dlouho nezažil a vůbec jsem netoužil po tom získat jejich žihadlo mezi tlapky nebo do čumáku. Zakňučel jsem a zpomalil do kroku. Tohle můj postup k Velkému jezeru zásadně zpomaluje, i když teď jsem si byl skoro jistý, že tudy cesta nevede. Ale… Nechtěl jsem se vracet stejnou cestou, prostě to tu obejdu, vezmu to přes Asgaar, naberu svého milého a poběžím s ním vzhůru za Sikuem! Ten pak alespoň uvidí, že na tom mít partnera samce není nic zlého.

Úzká rokle >>

FM 3/5 (50) | Běh na dlouhou trať 8/15
<< Jižní Galtavar

Něco mi říkalo, že jdu špatně. Ale nechtěl jsem se otáčet, abych náhodou šel ještě horším směrem. Překvapeně jsem ale zamrkal nad tím, co se mi objevilo před očima. To, co jsem viděl byla naprostá nádhera, krásné hřiště, které navíc působilo krásně magicky. Nebyl jsem sice vlče, ale po tom traumatizujícím zážitku jsem sotva mohl odolat, a tak jsem se rozeběhl, přeskakoval jsem kmeny popadaných stromů, podlézal je a… Prakticky to vzal jako takový malý trénink. Smál jsem se na celé kolo a Katastrofa, které si ke mně znovu našla cestu, jen pohoršeně zahoukala, když jsem se prohnal jako blesk kolem kmene, na kterém seděla. A tahle energie mě doprovázela i dál, prosvištěl jsem až do dalšího, neméně nádherného území.

Rozkvetlé louky >>

FM 2/5 (49) | Běh na dlouhou trať 7/15
<< Mahtaë sever

Kojoti? Pořád mi ta myšlenka hrála v hlavě a já se nad ní nepříjemně ošil. Vrtěl jsem hlavou. Netušil jsem, jestli žraly vlky, ale riskovat jsem to nechtěl. A i na druhém břehu jsem pořád chvátal. Musel jsem najít to Jezero. Tady mi to bylo velmi povědomé, bylo to… Tamtím směrem, nebo… Zamračil jsem se a trochu zpomalil. Katastrofa zmizela, když jsem se podíval nahoru a já tak neměl žádného rádce, který by mi byl schopný poradit směr. Zakňučel jsem a… Prostě se někudy vydal. Nevěděl jsem, jestli jdu správným směrem, ale někam dojít musím, nebo snad ne? A tak jsem se opětovně rozeběhl, i když v tomhle vedru to byl risk. No, někdy k nějaké další vodě dojít musím.

Paseka >>

FM 1/5 (48) | Běh na dlouhou trať 6/15
<< Kojotí břeh

Adrenalin ze mě pomalu, ale jistě vyprchal. Protáhl jsem se a ťapkal dál. I když to, co jsem viděl před sebou mi dalo druhý dech. Tato řeka byla nádherně průzračná. A na léto naprosto úžasná. Rychle jsem se rozeběhl, ignorujíc řvoucí sovu nad mou hlavou a div jsem do té vody neskočil. Pořád jsem si uvědomoval, že je to velmi rozdivočená řeka, na kterou jsem si musel dávat pozor. Ale… I když jsem byl ve vodě, svoje tlapy jsem viděl docela jasně. Usmál jsem se sám na sebe a když se mi po nějaké době podařilo dostat na druhý břeh, byl jsem celý mokrý a řádně ochlazený. Rychle jsem se dostal z vody a ohlédl se na místo, které jsem nechával za sebou. Viděl jsem břeh, na kterém jsem stál a najednou i kojotí rodinku, jak po mně pokukuje. Rychle jsem zamrkal a ještě přidal do kroku.

Jižní Galtavar >>

FM 5/5 (47 ) | Běh na dlouhou trať 5/15

<< Východní hvozd

Dokázal jsem to. Nevěřil jsem tomu, když stromy už nehoustly víc, ale naopak, propouštěli více světla. Vběhl jsem přímo do vysoké trávy a na moment jsem zpomalil do kroku, abych popadl dech. Hrudník se mi zběsile zvedal a klesal. Zavřel jsem oči a v tu ránu jsem nad sebou slyšel to velmi známé a poněkud uklidňující pískání zvířete. „Wylane! Ty blázne jeden plesnivej, tys mi utekl!“ vynadala mi a zatahalo mě za ucho. Tentokrát jsem se jenom pousmál. Byl jsem rád, že ji vidím. „Prostě mi jenom nedošlo, že tam někde jsi, co já s tím?“ usmál jsem se, abych dal najevo, že to takhle nemyslím. Katastrofa nereagovala, ale tentokrát se držela dost nízko na to, aby na mě měla dohled za každých okolností. A nevím, jestli se mi to jenom zdálo, ale připadalo mi, že její let už není tak tragický jako když ji potkal poprvé.

Mahtaë sever >>>

FM 4/5 (46 ) | Běh na dlouhou trať 4/15

<< Gejzírové pole

Zamířil jsem si to do lesa, ve kterém jsem ještě nebyl. V naprostém zoufalství jsem bezmyšlenkovitě zatočil a najednou jsem byl v lese. Stále tu byla zima, a tak jsem se snažil probojovat na jih. Ale po chvilce bloudění se mi dál nedařilo a já ztrácel jakýkoliv pojem o tom, kde je sever a kde jih, netušil jsem kam jdu. Možná, že jsem si ze začátku pěkně oddychnul, ale teď? Možná tenhle les nebyl takovým požehnáním, jakým jsem si myslel, že bude.
A když jsem v dálce slyšel vytí, které… Neznělo moc jako vlk, nastražil jsem uši, ale radši opětovně přidal do kroku, než jsem zas a znovu utíkal. Nechával jsem každý strom za sebou, snažil jsem se do žádného nenarazit a prostě… Jsem běžel. Proč, proč se z takového krásného setkání musela stát noční můra?“

Kojotí břeh >>>

FM 3/5 (45 ) | Běh na dlouhou trať 3/15

<< Sněžné velehory

Gejzíry. Nikdy bych nečekal, že se sem vrátím potřetí. Očividně to, že jsem se sám sobě zaslíbil, že sem už nikdy ani tlapkou nevkročím, byl dobrý nápad. Ten hloupý přišel v ten moment, kdy jsem se rozhodl ho porušit. Zakňučel jsem a utíkal co mi síly stačili. Bál jsem se. Doopravdy jsem se bál. Ten strach se mi dostal do morku kostí. Byla mi zima, byl jsem vyděšený a doufal jsem, že se na sever už nikdy nebudu muset vrátit. Odmítal jsem to. Jestli si Sirius někdy bude chtít udělat výlet, tak má pěknou smůlu, protože do hor už mě nikdy nikdo nedostane. Copak jsem nějaká koza? Abych tady lezl po horách? Ne, já jsem byl jižan, patřil jsem do teplých krajin, kde roste luční kvítí a v zimě je sněhu jen tolik, aby byla poznat změna ročního období.

Východní hvozd >>>

FM 2/5 (44 ) | Běh na dlouhou trať 2/15

<< Zubatá hora

Tohle se jednoduše řadilo mezi ty nejhorší zážitky v životě. Jistě. O Sikua jsem se bát nemusel, v tomhle vyrůstal, tohle byl jeho revír, ale pořád jsem měl ten naprosto skličující pocit, že k jezeru nedojde. Celý vyjukaný jsem ťapkal dál. Nemohl jsem se rozeběhnout, jelikož jsem se pořád nedostal mimo nebezpečí. Když jsem zkoušel popoběhnout, neskutečně mi podjela noha a já málem sletěl ze srázu. Kňučel jsem, klepal jsem se a jakýkoliv kamínek, který jsem třeba jen pošťouchl drápkem, mi způsobil zástavu srdce. Jednoduše jsem na tohle už neměl.
A v tu sekundu, kdy jsem viděl, že se blížím ke gejzírovému poli? Už mě nemohlo nic zastavit a já se konečně mohl zbavit veškeré nervozní energie, kterou jsem si za tohle nepříjemné dobrodružství nastřádal.

Gejzírové pole >>

FM 1/5 (43) | Běh na dlouhou trať 1/15

Bylo vidět, že jemu to jde o dost lépe než mně. Já byl zvyklý na jižní podmínky, slunce, které nekonečně praží, ne zimu, klouzající zem pod tlapkami a… Co se to děje? “Siku, jsi v pořádku?“ zvolal jsem a tím dost pravděpodobně všechno ještě zhoršil. Zalapal jsem po dechu, ale jeho rozkazu jsem uposlechl. Všechno se mi to vrátilo, ten strach, úzkost a úplně všechno. Byl jsem celý rozklepaný a potichu jsem kňučel. Nedokázal jsem se pohnout ani kdybych chtěl. Oči jsem měl upřené na to místo, kam jsem málem vběhnul – právě tudy se přehnala lavina.
Opatrně jsem zvedl hlavu k šeptajícímu Sikuovi a přikývl. Byl jsem sice nervózní, ale i tak jsem se dokázal soustředit na Sikua a poslechnout si co mi chce říct. Přikývl jsem ještě jednou. Velké vlčí jezero. Je to nedaleko mojí smečky. To zvládnu. Na oplátku jsem mu spěšně, než odešel, vyslal zpáteční myšlenku: „Budu tam, buď opatrný a zase se sejdeme.“ Byla to krátká myšlenka, ale nehodlal jsem ztrácet energii.
Když mi Siku zmizel z dohledu, byla řada na mně. Byl jsem naprosto vyděšený až ke kosti. Pomalu jsem se otočil a ťapkal cestou zpátky co nejopatrněji to šlo.

Sněžné velehory>>