Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Ahojky, podléhám gamblení na poslední chvíli:

100 oblázků za 10 lístků
150 drahokamů za 10 lístků
Dohromady tedy 20 lístků i hope

Vše z Wylana <3 Děkuji

Loterie 10 (1/5)
< Poušť

“Trochu jako doma? Co tím myslíš?“ ptal jsem se a rozhlížel se kolem, protože všude byl jen a jen písek. Ale upřímně mi Jesiho vzhled hodně připomínal můj, možná myslel, že mu to připomínalo místo, kde vyrůstal? “Žil jsi v takových podmínkách?“ naklonil jsem hlavu na stranu. Možná bych ho dokázal dovést domů.
Na tuhle připomínku jsem se ale nedokázal nezasmát. “Tvůj táta má pravdu, ale já bych ti klidně rád něco pořídil,“ usmál jsem se a vesele do něj drcnul. Už jsem tak nějak přemýšlel, jak bych toho velkého boha mohl obměkčit k tomu, aby mi dal i něco užitečného pro takového prcka.
“Jakože dalšího ušáka, jako jsi ty?“ zubil jsem se a hravě do něj drcnul ještě jednou, no… Moc jsem netušil, jak bych měl sehnat ještě jedno vlče… “Ale kdyby se objevilo další vlče, jako jsi ty, tak si ho moc rád vezmu pod křídla. Ale vůbec… Možná bychom měli zjistit odkud jsi, abych tě tam mohl odvést,“ což… Se mi vlastně vůbec nezamlouvalo, Jesiho jsem si chtěl nechat, protože byl prostě roztomilý. Ale co už. Co když se po něm rodiče zoufale shání?

Vrchol kopců >>

Lot 5 (5/5)

<< Savana

Zasmál jsem se, protože Jesi byl tak... Rozkošný. A společně se Siriusem to bylo asi to jediné, co moje srdéčko teď potřebovalo. "Pojď, ty slone, ať tě neušlapou," uchechtl jsem se a ještě jednou do něj nosem strčil, aby ho nenapadlo se loudat.
Nakonec trávu pod mými tlapkami nahradil písek, který byl velmi otravný, ale měl jsem jej o dost raději než sníh, který se mi lepil mezi polštářky do velkých chomáčků, které mě pak bolely. "Neboj, já ti nějaké můžu dát, kdyby jsi chtěl. Nebo ti můžu koupit nějakou hezkou věc, která by se ti mohla líbit, jo?" mrkl jsem po něm, ale nevěděl jsem, jestli má Život nějaký viditelný sortiment, na který by se mohl Jesaiah podívat. "Ty jsi ušák, který se nepapá. Ty jsi takový ten roztomilý ušák, víš?" ujistil jsem jej a opatrně jsem vzal jeho ouško mezi zuby a zatahal tak, aby to nebolelo. Dělal jsem si legraci, protože... No. Chtěl jsem, aby měl on z dětství alespoň nějaké hezké vzpomínky.

Naarské vršky>>

Lot 1 (1/5)

<< Uhelný hvozd

Upřeně jsem pozorovat Jessiho jak zírá na slony, sám jsem měl poměrně zjezenou srst a cítil jsem se až příliš nejistý. Tohle nejsou tvorové, se kterými bych si chtěl zahrávat. Jeden z nich po nás hodil očko a táhle zatroubil. Ucukl jsem a nervózně preslapl, vlče mělo očividně víc pro strach uděláno než já. "To je slon, to co má vepředu je chobot, může tím dokonce i brát věci. A je hrozně silný a těžký, hlavně Vbacha, aby to na tebe nešláplo, jo? Nikdy je nesmíš rozzlobit." špitl jsem a oblízl si čumák.
Nakonec jsem byl rád, že si Jessi vybral jiný zájem a já ho okamžitě popostrčit k těm pěkným kopečkům. "Tam? Tam bydlí pan Život. Za kytičky a mušličky ti může dát nějakou magii nebo něco pěkného. Sám jsem tam ještě nebyl, tak si nejsem moc jistý," vysvětloval jsem a zamyslel se nad tím, že tam někde by měla být i Ryšavá. Nevěděl jsem, kde je té konec.
A Jesi měl do toho velmi dobrý nápad. Přikyvoval jsem a pak mu čumákem rozčepyril srst. "to je skvělý nápad, tsk mu něco společně přineseme, jo? Pak to bude zase dobrý, tak pojď, ušáku."

Poušť >>

Wylan:
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Vzduch
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl (100 květin + 100 drahokamů)
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Vzduch
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Síla
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Země
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Loutkař
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Vytrvalost
24. - 25% sleva na speciální magii

+ 75% sleva k bohům

Tak ještě-

Cyril:
1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Loutkař
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. - lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl - Mimik
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Myšlenky
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Rychlost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Myšlenky
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Bolest
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Síla
24. - 25% sleva na speciální magii

+ Vlčíškova magie

A předposlední-

Dante

1. - 5 perel
2. - lektvar Mírumilovnosti
3. 12. - vymaxování 1 magie - Elektřina
4. - 25 drahokamů
5. - 10 perel
6. -lektvar Nedotknutelnosti
7. - 5 křišťálů
8. - 2 hvězdy do vyjímečné magie pod 5. lvl (100 květin + 100 drahokamů)
9. - 30 oblázků
10. - 2 bonusy štěstí
11. - 10 křišťálů
12. - magie od Života bez hvězd - Oheň
13. - 30 mušlí
14. - 50 oblázků
15. - vymaxování 1 vlastnosti - Rychlost
16. - 25 kytiček
17. - 50 mušlí
18. - 2 hvězdičky do magie - Oheň
19. - 2 teleportační lístky
20. - 50 kytiček
21. - magie od Smrti bez hvězd - Loutkař
22. - 50 drahokamů
23. - 2 hvězdičky do vlastností - Síla
24. - 25% sleva na speciální magii

+ 75% sleva k bohům

A konečně konec

Agape:
3. - Vymaxování magie - Vzduch
12. Magie od života - Myšlenky
15. Vymaxování vlastnosti - Vytrvalost

Přeji hodně štěstí při zapisování, moc děkuju, pac a pusu <3 Děkuju Krůli/Maple/kdokoliv co to zapíše
Btw. Akce fakt bomba, moc se mi líbí vyváženost neherních a herních úkolů, fakt ideálka :>

Přidáno.

6. Uteč před zimou do teplejších krajů

<< Plamínek

Byl jsem spokojený, pozoroval jsem, jak se Jesi napápnul. Najednou jsem měl o starost méně, ta druhá starost ho bude dotáhnout zpátky do Asgaaru a tam se postarat ještě o Siriuse, který na mě byl očividně dost naštvaný. Musel jsem si s ním promluvit, ale zase jsem se musel postarat o to, abychom si mohli nechat Jesiho. Měl jsem to oznamovat alfám nebo tak něco? Tohle vlče by pak šlo přímo na mou hlavu, ale pochyboval jsem, že by byl tenhle roztomiloučký vlček schopný udělat něco hrozivého. A tak jsem uznal, že mi nevadí mít za něj plnou odpovědnost. Prostě jsem šel s proudem.
Byl jsem tu omnoho spokojenější než víc na severu, moje chudá srst mi nedovolovala si řádně užívat zimu. Ne když byla ošklivá bouře. Kterou jsme s Jesim asi museli přečkat. “Supervlk?“ zamrkal jsem, protože mě vlče vytrhlo z myšlenek. Pokrčil jsem rameny a vydechl. “To já nevím, on je naštvaný na mě. Myslí si, že už ho nemám rád. Ale nevím, jak ho přesvědčit o opaku.“ Zavrtěl jsem hlavou, štvalo mě, že si vlček myslel, že Sirius je naštvaný na ně… Najednou zahulákal slon a Jesi se schoval za mě. Zamrkal jsem a na moment strnul. “Ale ne, to se nemusíš bát,“ řekl jsem, když jsem se z toho šoku vzpamatoval. Jesaiah se toho ale vůbec nebál a vydal se kupředu. Nehodlal jsem ho zastavovat, maximálně, že by se rozhodl slonovi skočit pod nohy. “Hlavně pomalu!“ urgoval jsem ho, byl jsem velmi starostlivá matka, která vůbec neví, co si počít s nějakým tím malým vlčecím démonem.

Savana>>

9. Ulov si kapříka

<< Ohnivé jezero

“Tak to je od tebe pěkné,“ povzdychl jsem si, ale těžko říct, jestli to tak viděli i ostatní. Ale moc jsem nerozuměl tomu, proč by se někdo bál takového vysokého skorochrta, jako jsem byl já. Nebyl jsem zrovna ukázkový strašák.
Pozoroval jsem, jak se Jesi snaží ulovit si rybičku. To mu ale moc nešlo, a tak jsem nakonec rozhodl, že bych se asi měl starat. “Musíš ji honem rychle zakousnout, víš?“ řekl jsem, když jsem pozoroval, jak mu malá rybička frnkla zpět do jezera. Zavrtěl jsem hlavou a místo toho se pustil sám do práce.
Měl jsem podobnou taktiku, ale místo toho, abych čekal s tlapkou ve vodě, tak jsem byl přikrčený a doslova jsem hypnotizoval vodní hladinu. Jemně jsem švihal ocasem a čekal, až se mi pod čumákem mihne nějaké to zvířátko. Oblízl jsem si čumák zrovna ve chvíli, kdy jsem ve vodě uviděl proplout rybu. Rychle jsem po ní vyjel a chytil ji do zubů. Na nic moc jsem nečekal a rybu urychleně zakousnul. “Takhle nějak,“ usmál jsem se. Byla to pořádná ryba, u které jsem čekal, že jí sám Jesi nesní a tak jsem si dovolil si něco odkousnout.
“Neboj, půjdeme trochu na jih a já tě pak ponesu, tentokrát půjdeme rychle domů, dobře?“ pousmál jsem se a vydal se dál s rybou v tlamě. “Najdeme si místečko, kde se budeš moct v klidu najíst.“ Dodal jsem k tomu, trochu mě stresovalo, že jsme ani jeden nebyli zrovna zvyklí na zimní období. Já jsem byl pořád rozklepaný a Jesi popotahoval. A s tím, jaké počasí zvěstoval Sirius? No, nevěděl jsem, jak se dostaneme zpátky.

Uhelný hvozd >>

3. Pustit lodičku a řekni u toho osobní dojemný příběh, aby se svíčka zapálila.
<< Esíčka

Běžel jsem a běžel. Myslel jsem, že černý kožíšek ztratím z dohledu, ale zatím jsem ho měl pořád na očích. A když ne, tak jsem musel jít slepě jen podle pachu. Nakonec se mi podařilo ho doběhnout. A to u toho teplého jezera, které jsem v tento moment doopravdy uvítal.
Sledoval jsem, jak Jesaiah pouští na vodní hladinu lodičku. A málem jsem vykročil, když v tu ránu Jessi začal povídat. Překvapeně jsem poslouchal a sledoval přitom hořící skořápku. Skoro jsem se neubránil žalostnému zakňučení, ale nechtěl jsem ho vyrušit. I pro tak malé vlče to asi byl poměrně důležitý moment. Nevěděl jsem, jestli jsem to vůbec slyšet mohl, ale nu což. Už jsem alespoň věděl, odkud se tu Jesaiah vzal a jak se sem dostal. Také jsem tušil, že se asi ke své rodince úplně nevrátí. Povzdechl jsem si a vykročil vpřed, když po mně Jessi zařval.
“Nemůžeš jen tak utíkat!“ řekl jsem mírně mezitím a vrtěl jsem hlavou. Sám jsem si ale cestou také vzal polovinu skořápky a lehl jsem si na břeh. Pochyboval jsem, že se teďka Jessi rozhodne utíkat. Vypustil jsem onu skořápku a popostrčil jí čumákem, aby plavala za tou jeho, která už hořela. “Moje rodina se mě vzdala jen proto, že jsem byl jiný než ostatní. Báli se mě a já odešel. Vždycky jsem byl sám. Pak jsem našel Siriuse, ale přijde mi, že ten už o mně taky moc nestojí, asi se mě taky bojí,“ uchechtl jsem se a zavrtěl hlavinkou. Nakonec lodička také vzplála, a tak se nám oběma naskytl krásný pohled na hořící lodičky.
“Rybu ti ulovím, ale nech mě se tu chvilku ohřát,“ postěžoval jsem si trošku a smutně jsem hleděl na ty dvě lodičky. Sirius tu nebyl. Jeho takové věci už asi nezajímaly. Asi jsem ho už nezajímal ani já. A proč? Jen proto, že jsem nechtěj být sobecký a chtěl jsem pomoct jiné duši? “Klidně mi říkej jak chceš, Jessi, nemusím být Wylan, nestli se ti to tak nelíbí,“ pousmál jsem se, protože jsem… Nechtěl být furt jen smutný.

Plamínek>>

Viděl jsem ho! Najednou jsem zahlédl tu známou černou barvu Jessiho srsti a okamžitě jsem se pustil za ním. "Notak! Nikdo se na tebe nezlobí," vypískl jsem a běžel jsem. Měl jsem promrzlé svaly a celý jsem se klepal. Tohle nebylo fajn. Do toho už začala být poměrně tma a s tím ještě větší zima a vlček se přede mnou skoro ztrácel. Zoufale jsem přidal, chtěl jsem, aby tu byl Sirius. Ten se na nás ale očividně vykašlal, jelikož nikde nebyl. Nadechl jsem se a vyslal k Siriusovi myšlenku. "Kde jsi? Já už nemůžu vůbec nikoho najít," zazoufal jsem si v myšlenkách. Bohužel jsem si neuvědomoval, že mi Sirius nemůže zrovna odpovědět.

Ohnivé jezero >>

<< Kančí remízky

Nakonec jsem se přecijen vrátil tam, odkud jsem přišel. Ale netušil jsem, kam stopy pokračují. Ale věděl jsem, že se bojím o toho malého zmetka. Vlastně jsem ani moc nerozumněl tomu, proč tak rychle a vyplašeně utekl. Jestli se bál Siriuse? A nad tou myšlenkou jsem stáhl uši k zátylku, protože představa toho, jak se někdo bojí Siriuse? Ta byla tedy doopravdy hrozná. Nechtěl jsem, aby se mého milého někdo bál, ale když se rozhodl, že jedna z našich prvních interakcí po dlouhé době bude hádka ohledně osamoceného vlčete? Co jsem asi měl tak dělat?
"Jessi!" zvolal jsem ještě jednou a jako bludný holanďan jsem si tu vyšlapával kroužky, očichával jsem každý strom a každé viditelné stéblo trávy, které vykouklo ze sněhu. Ale pořád nic, nic, čeho bych se mohl pořádně chytit. "Vrať se! Nikdo se na tebe určitě nezlobí," nejspíš zlobí, ale Sirius to bude muset přežít.

<< Esíčka

24. Najdi zlaté prase a přej si něco (Kančí remízky)

Běžel jsem a běžel. Nakonec se mi podařilo najít místo, kde byl vlčecí pach silný a stopy čerstvé. Musel tu být! Ale nikde v okolí jsem vlče neviděl. Vyštěkl jsem, ale brzy jsem pochopil, že tu mě asi štěstí zrovna nepotká. Už musel být dávno někde jinde. Mezitím co já jsem tu byl neskutečně promrzlý a nevěděl jsem, co si počít. Nakonec jsem se schoulil do nějakých keřů, abych se alespoň trochu zahřál. Byl jsem celý mokrý od sněhu a zima mě začala pořádně kousat do těla.
To byl ten moment, kdy jsem to uslyšel. To dupání. Viděl jsem to zvíře už loni! A tak jsem věděl, že jsem musel zůstat velmi potichu a klidný. Protože zlaté prasátko se neukazuje jen tak! Nic jsem neříkal, jen jsem pomalu otáčel hlavou, abych zahlédl byť jen kousek ze zlatých štětinek. A hle! Nakonec jsem doopravdy zahlédl ono zlaté prasátko. “Přál bych si, abych brzy našel Jesiho. A aby to bylo se Siriem v pořádku,“ řekl jsem. Načež se na mě prase dlouze podívalo, než se rozhodlo, že bych se mohl rozhodnout ho chytit. A tak jsem jen mohl sledovat, jak zlaté štětinky mizí v houští.
To bylo celé. A já nevěděl, jestli tu zůstávat dál, nebo co si vlastně počít. Pak jsem si ale vzpomněl, že vlče samo dlouho na mrazu asi nevydrží. Ještě když bylo unavené a hladové. Ach. Ty děti. Nepříjemně jsem ze sebe oklepal zbytky sněhu, vstal jsem a vydal se na další cestu po Jesiho stopách. Měl jsem pocit, že jeho stopy vedly na stejné místo, odkud jsem přišel. Ale alespoň jsem si mohl něco přát, třeba to byl pouhý osud!

Esíčka>>

<< Vyhlídka

Kňučel jsem. Ale pořád jsem běžel jen co mi síly stačily. Vlče mělo ale náskok a já jsem úplně nestíhal. “Jessi!“ ječel jsem a brodil se sněhem, jak nejrychleji jsem to jen dokázal. Nebylo to nic skvělého. Když jsem se ale ohlédl, Siria jsem za sebou ještě neviděl. Netušil jsem, kde by mohl být, ale doufal jsem, že nakonec využil sílu svých křídel, vznesl se a teď hledá to černé vlče ve vzduchu. Já se mezitím musel orientovat jen podle stop, které tu vlče zanechalo. Jak těžké asi bude najít černé vlče v bílém sněhu?! Ale zdálo se, že asi to nebude zrovna nejlehčí věc. Nebo jsem si tak momentálně alespoň připadal…

Kančí remízky>>

Zrcadlové hory

“A co kdyby si mi říkal Bandita, to se ti nelíbí? Bandita Silovlk, nebo tak něco,“ navrhl jsem. To jsem ale ještě netušil, co se bude dít. Hned, co se koule rozprskla o Siriuse, tak Jesaiah vzal nohy na ramena. Zalapal jsem po dechu a bezmyšlenkovitě jsem se pustil hnedka za ním. Jenže jsem se ještě stihl zastavit a otočit se na Siriuse. “Rychle! Honem, samotný vlče tu těžko přežije,“ ale vzhledem k tomu, že jsem se už i já klepal jako osika… No… Taky jsem nebyl stavěný na takovou zimu. Ale i tak jsem se rozeběhl co nejrychleji to šlo a běžel jsem za vlčetem.

Esíčka>>

19. Vymysli si Vánoční přání a rovnou si ho splň

Očividně nevím co chce? A taky, že ho vůbec neznám? Nahlas jsem zakňučel a stáhl hlavu dolů. Najednou mi bylo úzko a já měl ocas stažený mezi nohama. Zase jsem byl ten malý, odmítnutý vlček, který neměl nikoho, ani lásku, ani kamarády. A očividně jsem nemohl mít víc lásky, protože Sirius mi to ne a ne dovolit. Nevěděl jsem, jestli si mám prostě nechat věci schvalovat od něj, nebo co po mně vlastně chce. Ale bylo mi z toho fakt na nic. “Promiň,“ špitl jsem a raději ho nechal být. Protože to beztak nemělo cenu.
Do toho začal mluvit ještě mladej. Což mi přišlo super, teda až na to, že jsem nevěděl, jestli se smát nebo brečet. “Sileček?“ zamrkal jsem. “Pročpak ale? Můžeš mi klidně říkat Wylan, jestli chceš, ale Sileček je taky fajn. Kde na to jen chodíš, kluku?“ uchechtl jsem se, ale byl jsem z toho celého trochu posmutnělý. I když se mi moc líbilo, když Jesaiahova koule trefila Siriuse dozad. Nebyl jsem si ale jistý, jestli to vezme zrovna… No. Fajn.
Sirius si mezitím kráčel dál. A já si přál, aby se konečně zastavil a dával na mě pozor. Nebo se taky zajímal. Kdyby mi alespoň něco pověděl! Vzdychnul jsem a své přání vyslal v myšlenkách Vlčíškovi. Jestli by mi ho nemohl splnit.
No. A v zápětí se Sirius otočil. A začal na mě… Nás mluvit. “Co ti je?“ zamračil jsem se, protože jsem nevěděl, o co go. Ale přání se mi i tak splnilo. Nervozně jsem švihl ocasem, protože jsem z tohohle celého byl ještě zoufalejší. Sirius mezitím čapl kůru i s vlčetem a já stál, zmatený. Nakonec jsem se poklusem vydal za nimi, než jsem se dostal vedle Siria. “Co se děje? Najednou semnou mluvíš?“ špitl jsem, ale ani jednou jsem na něj nepohlédl. Nedokázal jsem to.

Vyhlídka>>

4. Zazpívej někomu koledu.

Táhl jsem malého vlčka, kterému se mezitím podařilo usnout. Byl… Děsně rozkošný, že jsem to sotva dokázal pobrat. Hrozně se mi líbil. Chtěl jsem si ho nechat. Ale trochu mě trápil Sirius, který ne a ne se s tím smířit. Když jsem se na nově okřídleného společníka podíval, vlastně jsem měl obavy, jestli se z něčeho takového dokážeme společně vyvléknout.
Do toho se Jesaiah probudil, něco si mumlal, ale to jsem já neslyšel, jelikož jsem měl plno vlastních problémů se svým partnerem, který ne a ne pochopit, že ho mám stále rád. Koutkem oka jsem i vypozoroval, že si Jesi ohmatává čumák, ale dostal jsem se k němu až ve chvíli, kdy se ptal, jestli mu sluší čumák. Překvapeně jsem se na něho podíval a pousmál se. “No to víš, že jo, proč by ti neslušel? Máš ho krásný,“ usmál jsem se a jemně do něj drcnul čumákem. Jen tak, aby věděl.
Pak jsem se ale trošku začal nudit, protože cesta byla poměrně zdlouhavá a nijak se moc neposouvala. A pořád mě do toho trápil Sirius.
“Tichá noc, svatá noc,
Jala vlky v blahý klid.
Dvé jen srdcí tu v Betlémě bdí,
Hvězdy při svitu u jeslí dlí,
V nichž malé vlčátko spí,
V nichž malé vlčátko spí.“
Mumlal jsem si, nebo si spíš tiše prozpěvoval. Vlastně to bylo i tématické, protože tady mladej doopravdy spinkal. Tedy ne teď, ale předtím. A byl u toho fakt roztomilý. Doopravdy jsem nechápal, proč si ho Sirius nechce nechat. Copak nemohli být kámoši? Chvilkama to vypadalo, že je Jesi na stejné vlně jako právě okřídlenec… No těžko říct.

Zrcadlovky >>