Příspěvky uživatele

“Takže ty jsi také opustila svojí rodnou smečku?“ zeptal se, ale až potom si uvědomil, že možná to nebyla nejlepší odpověď, “teda… Promiň, nechtěl jsem se strefit no něčeho nepříjemného.“ Cítil se jako kdyby vždycky všechno pokazil, i když je to doslova to poslední co Wylan chce. Zrovna s prvním vlkem, co potká a který je na něj tak hodný.
“Doopravdy? To rozhodně zkusím najít, chtěl bych to tady celé prozkoumat, ale to asi až na jaře. Nechci umrznout,“ zavrtěl ocasem, Litai vskutku byla nápomocná a čím víc mluvila, tím víc se Wylan zdál otevřenější. Už se trošku uvolnil, zlý vlk by mu asi těžko jen pomáhal s jeho potížemi a radil kam by se tak mohl Wylan schovat na zimní období.
Všechny? “Kolik jich tu je?“ zeptal se a snažil se opětovat její úsměv. Byla na něj tak hodná… “Chtěl bych do nějaké hodné… Asi to zní hloupě, jistě tu nejsou žádné zlé, jen… Ty se vyznáš, tak jestli máš nějaké doporučení?“ pokrčil rameny a pak se zamyslel nad její nabídkou. Určitě by se mu něco takového hodilo. Ale nechtěl, aby kvůli nějakému cizákovi musela jít mimo svůj cíl. “Stačilo by mi, kdybys mě nasměrovala, já bych to potom nějak zvládnul, děkuji moc, Litai,“ přikývl s úsměvem. Dá si to jako svůj cíl a pak alespoň nebude bloudit tak moc prázdně jako do teď.
“Děkuji,“ Litai byla skutečně asi nejhodnější vlčice co za dlouhou dobu potkal. Zajímalo ho, jestli by změnila názor, kdyby se dozvěděla, co je on vlastně zač. Že je nemocný. “Pověz, je tady nějaké místo, které si myslíš, že bych měl rozhodně navštívit?“ Zeptal se z ničeho nic. Pokud nenajde smečku, mohl by najít alespoň to místo. Místo, které bude jistě stejně hezké jako ona sama.

On zase nic takového neznal mimo pohádky, tomu, že by to doopravdy existovat mohlo snad ani věřit nedokázal. “No tak to já nevím, jestli nějakou magii mám, možná jsem první vlk na Galliree co magii nemá,“ pokrčil rameny s maličkým úsměvem, doopravdy si nemyslel, že nějakou měl. Jedině, že by jeho magií bylo ono prokletí. Ale to přeci hloupost, ne?
“Ach,“ povzdychnul si a nad tou myšlenkou se naježil, stačilo mu, že věděl, jaké je to být promrzlý až na kost. A to jenom na pár hodin. To, že tady nejspíš bude muset takhle prožít celou zimu? Ještě s jeho kvalitou kožíšku? Bude to boj. “A ty žiješ sama? Jak takové zimy zvládáš?“ zeptal se, možná bude nucen se přidat do nějaké smečky, pro přežití. Ale záleží, jestli budou ochotni vzít další hladový krk.
Na její odpověď pouze přikývnul, to, že se bude muset vyhýbat zlým existencím… S tím měl asi počítat. Ale téma smeček bylo zajímavé. O tom musí zjistit více! Třeba to nebude tak bezvýchodné. “Smeček? Znáš nějaké?“ hloupá otázka, vyrůstala tu, jistě, že nějaké zná. Může se přidat do nějaké, zdržovat se pro jistotu na okraji, pomáhat jim a na jaře jít zase svým směrem. Pro dobro všech. “Já jsem přišel ze své rodné smečky, nikdy jsem v žádné jiné nebyl,“ dovysvětlil a naklonil hlavinku na stranu. “Jsi hodná, Litai, doufám, že další co potkám budou stejně hodní.

Litai. To je moc hezké jméno, pomyslel si a naklonil hlavu na stranu. Ať se snažil, jak se snažil, Litai doopravdy jako hrozbu brát nemohl. Jen on si bude muset dát pozor, aby na ni čirou náhodou něco nepřenesl, že?
Jak poslouchal její vyprávění, ohlédl se kolem sebe a zapřemýšlel se. Gallirea, slyšel o tom někdy? Celý svůj dosavadní život prožil jen ve své smečce a mimo ni se dostal teprve nedávno, od té doby šel pořád na západ. Jedno slovo mu ale utkvělo v hlavě. “Magie? O tom jsem slyšel jen z pohádek pro vlčata, to tady doopravdy je?“ vyhrkl, totiž v pohádkách ta magie byla výhrada těch nejbožštějších vlků, kteří dokázali svou mocí odehnat bouřkové mraky a v zimě přinášeli teplo. “A myslím, že jsem o Galliree doopravdy nikdy předtím neslyšel, ale jsem rád, že jsem narazil zrovna na tebe, bych tu asi dlouho bloudil a ani nevěděl kde to jsem,“ a to je pravda. Jak by se na něj asi dívali ostatní, třeba nějaké smečky, kdyby za nimi přišel a ani nevěděl kde to je?
“Cítím tu zimu, to určitě,“ pokývl, “doufám, že v jižní části bude větší teplo, obávám se, že tenhle rok bude zima drsná… jen pokrčil rameny a zaujatě si prohlížel Litaino zbarvení. Takové ještě neviděl. A jestli bude zdejší svět stejně zajímavý jako její kožíšek, tak se určitě má na co těšit. “A zdejší obyvatelé… Jsou hodní? Asi je to hloupá otázka, ale určitě si jich potkala hodně,“ zeptal se a konečně si dovolil se trošičku uvolnit a posadit se. Mezi nimi stále udržoval místo, co kdyby? Každý musí být připraven hodit nohy na ramena.

Postupně se rozednívalo a čím déle Wylan chodil, tím víc obrysů dokázal rozeznat. Takové věci mu přišly magické. Malý problém, ale nastal, když koutkem oka zahlédl obrys, který se hýbal směrem k němu. Wylan ustoupil, nastražil uši a mentálně už se připravoval na útěk. Byl to vlk. Ale tohle je nové území a netušil, jestli se s ním zrovna každý bude chtít kamarádit.
K jeho vlastnímu překvapení se vlčice, která byla očividně o kus starší než on, chtěla… Bavit? Tak jo. “Ahoj!“ pousmál se zpátky a nervózně zavrtěl ocasem. Chvilku jen tak koukal na zajímavě zbarvenou vlčici, než si uvědomil, že by taky mohl říct něco víc. Zdála se, že s ním má zájem o to se bavit, tak proč ne? “Uhm, já jsem Wylan… Zrovna jsem přišel, jakože, přišel jsem z dálky, a tak nějak nevím kde jsem,“ snažil se působit co nejmileji a taky udržovat oční kontakt, což se mu moc nedařilo a sem tam uhnul a zadíval se na svoje tlapičky. Třeba se nad ním starší vlčice slituje a něco mu o okolí poví?

/// Minulost

Wylan cestoval skoro celou noc po prospaném dni. Tlapky ho bolely a už věděl, že za chvíli bude muset zastavit a odpočinout si. Ušel dálku, to se mu rozhodně musí nechat. Postupně přecházel z plání do lesa, který jen a jen houstl, až našlapoval na měkký mech a ve větru cítil chladný vzduch z hor.
Moc toho v té tmě neviděl a občas to působilo děsivě, viděl jen obrysy a občas se vylekal, že je tam něco, co na něho upřeně kouká. Možná tam je nějaké jiné zvíře, ale zatím se k němu žádné nepřiblížilo dostatečně blízko na to, aby jej spolehlivě rozeznal. A v tomhle má najít nějaké místo na odpočinek? Možná si zase raději počká na první paprsky slunce.
Cítil se hloupě, odešel ze smečky už nějakou dobu předtím, ale teď mu došlo, jakou nevýhodu má. V zimě bude sám a cítil, že jsou před ním krušné měsíce. Povzdychl si a až teď se pozastavil, porozhlédl se kolem sebe a až pak se koukl nahoru, všechno pod mrakem, nic, co by mu vedlo cestu. Možná měla rada starších pravdu a je doopravdy prokletý, protože zatím nepoznal nic, co by dokazovalo opak. Bude rád, když tuhle zimu přežije. Jak to má vůbec udělat? Sám na vlastní pěst přes zimu nikdy ještě nebyl, i když ve smečce byl jako duch, pořád dostával příděly a pořád měl noru ve které mohl spát. Další měsíce budou jistě zajímavé.