Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Prosinec 5/10 | Chiara

Přikývl, tady se o skutečném štěstí skutečně mluvit dalo. Další důkaz toho, že smečky jsou prostě… Nejlepší věc. Což pořád nevysvětlovalo, proč v žádné nebyl. Ale teď šlo hlavně o přežití. To, že je hloupý a není schopný se někam přitetelit? To se bude řešit později. Protože tady slečně, které ani nevěděl, jak by jí měl říkat, pěkně drkotaly zuby. To slyšel poměrně dobře. A byl to takový ten první varovný signál, že jestli nepohnou, budou mít co dělat, aby se odsud vůbec dostali. “To jistě, ale budeme muset doufat, že se to přežene rychle, protože jestli by se to zhoršovalo a trvalo to déle než den… z takové představy se mu stavěla srst na zátylku. “Samozřejmě, že bych vás chytil,“ přikývl co nejrychleji to jen šlo, aby neměla žádné pochyby. Nakonec by ze země musel sbírat i sebe, ale zkusit to mohl. “Rozumím, ale nic jiného mě nenapadá, beztak ten váš falco zní mnohem lépe,“ usmál se a pokrčil rameny. Byla to pravda. A jestli mu tak teďka bude říkat a zasypávat ho lichotkami? Prakticky už jí ležel u nohou. Doslova.
“Tak to je ovšem krásné! Povězte mi ještě něco ve vašem rodném jazyce, moc mě to zajímá,“ naslouchal trpělivě a s velkým, upřímným zájmem. “Ano, přivandrovalec. Ale neovládám jiný jazyk, asi pocházím moc blízko Gallirei na to, abych měl nějakou divoce odlišnou kulturu jako vy…,“ vysvětlil, zrovna teď by se mu hodilo, kdyby znal její jméno. Ale zrovna s ní netušil, zda se to sluší. No zkusit to může. “Smím se vás zeptat na vaše jméno? Já se jmenuji Wylan, ale klidně mi dál říkejte… Signore, nebo jak,“ párkrát zavrtěl ocasem, achjo. Wylan. Proč musel být tak přívětivý ke každému? A tak slepý.

Co mu za to dá? A proč se na něj takhle díval? “No… Svojí přízeň, nic jinýho nemám,“ pokrčil rameny. Kdyby tušil, co má Sirius na mysli, rozhodně by se k němu takhle hezky nelísal. Vůbec. Po ničem takovém netoužil, vlastně jen ta představa by mu byla trošku… Ew. Nepěkná. Jeho mysl byla zkrátka neposkvrněná, čistá jako lilie a pochyboval, že by to cokoliv mohlo změnit. A už vůbec ne Sirius. A samozřejmě, že nic neslyšel. Jen si všiml, že na něj kouká, jako kdyby mu zabil rodinu. “Co to děláš, proč na mě tak zíráš? Je ti dobře?“ naklonil hlavu na stranu, “nad čím přemýšlíš?“ jasně, že mu bylo jasné, že se mu v té jeho hlavě něco odehrává. Co? To netušil. Ale bylo mu to naprosto jasné. To ještě ale netušil, že to je začátek něčeho většího.
“Jo,“ přikývl, a to i na jeho další poznámku. Sám lovil jenom párkrát a vždycky to bylo při smečkovém lovu, u kterého se čirou náhodou nachomýtl. Jinak mu to zatím moc nešlo. Ale bažanta snad zvládne, ne? A tak následoval Siriuse. Netušil, jak tak dobře slyší, ale vůbec mu to nevadilo, a tak když dostal signál, jen nervózně přikývl a vydal se oklikou k tomu místu, kde pomalu i on začal slyšet šustění listí. Obešel zvíře nebo zvířata tak, aby při případném úprku šel přímo na Siriuse. Strategie byla Wylanova silná stránka.
Ale vlastně se to celé odehrálo poměrně rychle, jakmile bažanta spatřil, rychle po něm skočil a s malým zavrčením se tomu vrhnul po krku. Smrt byla rychlá a kovová pachuť mu zůstala na jazyku. Měl hlad. Zatracenej. To ze sebe oklepal a pustil zvíře na zem, pořád nad ním stál. Musel vypadat trošku děsivě, s krví na čumáku. Ještě když se na Siriuse tak blbě zazubil. “Dobrý?“

//Řeka Mahtaë (sever) přes VVJ

Zazubil se a zavrtěl ocasem, jako kdyby právě vyhrál. “No, asi ses na mě otiskl až moc,“ pokrčil rameny a zprvu se od Siriuse odtáhnul, ale postupně se na něho zase přilepil a nechal ho. Protože čím blíž severu byli, tím větší mu byla zima a Wylan nepochyboval, že bude čím dál hůř. A tak to radši se Siriem nějak přežije, než aby umrzl.
“Třeba mi někdy dáš další lekci, nikdy nevíš,“ mrkl na něj zpátky. Sám na hledání šišky trošku pozapomněl. Takže byl rád, když si na to Sirius vzpomněl sám.
Jeho nápad byl chytrý. A Wylan proti němu neměl žádné námitky, proto přikývl. “Takjo, beztak jsem už dlouho nejedl,“ pokrčil rameny a rozhlédl se kolem, až teď registroval tu velkou spoustu pachů, které náležely prakticky jen pár druhům zvířete. Pár křepelek a bažantů. To zvládnou ulovit, ačkoliv křepelky byly spíš jednohubky, ze kterých se sotva nají jeden, natož oni dva a ještě Smrt. Být smrtí, tak by byl asi pěkně uražený, kdyby mu někdo přinesl tak… Maličkého. “Nejdřív to musíme najít, nějak se v těch paších ztrácím,“

2. Chytej vločky na jazyk

Tak po očku sledoval Siriuse a jak… Se snaží chytat vločky otevřenou tlamou. Byl hloupější, než si myslel. Ale jak ho, tak pozoroval, nepřišel mu takový, jako když ho poprvé potkal. Takže se tentokrát rozhodl přidal do té malé „hry“ a pořádně vypláznout jazyk. Ty vločky příjemně studily na jazyku a mizely mu přímo před očima. Wylan zimy rád neměl, žil jarem a létem. Podzim přinášel až moc myšlenek na zimu, takže to si nepřilepšilo ani svým krásným zbarvení. “Když se přitulíme tak ne,“ odpověděl, pořád s vyplazeným jazykem a ani mu nevěnoval pohled. Ten mu dal až po tom, co se rozhodl, že chytání vloček měl už dost. “Jestli ti to teda dovolím,“ pokrčil rameny. To bude asi záviset na tom, jak se bude Sirius chovat. Momentálně si moc teda nepomáhal.
“Nemám, jak bych mohl? Vždyť nikdo z mojí rodiny magii nemá ani neměl,“ protočil očima a pohled mu opětoval. Není Gallirejský, na to si Sirius bude muset pěkně rychle zvyknout. “Budu hledat pěkně hezkou šišku teda, a ty hledej pěkný kámen,“ přitakal a už se kolem rozhlížel, jestli nenajde pro paní Smrt vhodný dárek. Jaký by takový dárek měl vůbec být? Vždyť to bylo složité! Musí se zalíbit.
Utahoval si. Dobře. Možná se už učí. “Chudáku, zvládneš to? Možná by sis měl lehnout,“ zazubil se a hravě do něho drcnul bokem. To divadlo s bolestí hlavy mu odpustí, jestli to tedy už nikdy nebude opakovat. Jestli ano? Tak to budou mít pěkný problém. “A děkuju za tvoje lekce na to, jak se vypořádat s otravnými vlky,“ mrkl, tak nějak se to v něm vzdouvalo a bojovalo proti tomu, aby vůbec něco takového řekl. Bylo to proti úplně všemu, pro co stál. Fujky.

//Severní Galtavar přes VVJ

“To nezní jako by chtěla bejt vaše kmotra zrovna dobrovolně,“ naklonil hlavu na stranu. To prostě někdo může přijít s vlčaty k nějaké entitě, požádat ji o pomoc a ona vyhoví? To se mu moc nezdálo. Smrt mu připadala jako entita, která by si ty vlčata nechala jako na dezert než na hlídání. “Šiška? Pro Smrt? Ty si asi chceš přivodit infarkt hnedka druhý den, ne?“ zamračil se a už začal přemýšlet, možná by mohli něco vyrobit a to darovat. Nebo… No, nevěděl. Něco uplácat z hlíny, její podobiznu, to Sirius asi bude vědět, jak ta jeho Smrt vypadá, ne?
Byl na sebe náležitě hrdý, když viděl Siriusův překvapený výraz. Zasloužil si to. “Moc ne, přivodilo mi to pěkný úzkosti,“ namítl, sranda musí být oboustranná. “A co ty meleš, žádný ovládání myšlenek nemám,“ to ho zarazilo, ale pořád si stál za svým. “Šedivý oči jsou normální oči, jen ty seš divnej,“ zamumlal, snažil si vybavit, jestli někdo z jeho rodiny měl podobné oči jako on. Ale nikoho si vybavit nedokázal. Každopádně si tvrdě stál za svým, žádnou magii nemá a má jen… Vzácnou barvu očí! “Děkuju pěkně, a vidíš, že to jde? Být milý a ohleduplný? Vím, pro někoho jako jsi ty to musí být nadlidský úkol, ale nějak to zvládnout musíš, ne?“ zavrtěl hlavou a pro jistotu do něj ještě drcnul. “A… A neublížil jsem ti moc?“

Kmotřička? Smrt? Sirius? Podivně to do sebe zapadalo, ale Wylanovi se to pořád vůbec nelíbilo. “Kmotra? A to se stalo jak, prosím tě? To vám prostě požehnala ať nezemřete tak brzo nebo něco takovýho?“ švihl ocasem, kdyby tohle řekl v jeho smečce, tak ho vyženou. Sirius i s jeho sourozenci by byly pěkně špatnými znameními. “A ještě vymysli, co jí teda vezmeme, docela mě zajímá, jaká ta vaše Smrt je a co se jí asi tak líbí,“ třeba Smrti křivdil a byla to poměrně hodná paní a Život byl ten, který tady rozdával božské tresty… Ale dost o tom pochyboval.
To, že Sirius použil magii a že se k tomu takhle přiznal byla pěkná podpásovka. Ale tentokrát, mezitím co si Wylan spojoval tečky v hlavě a znovu ho přepadal vztek, se rozhodl netrucovat. A hned co z něho vypadlo to hloupé – Co? – k němu Wylan přešel a tlapou ho flákl po čumáku a pěkně ošklivě se na něho zadíval. “Takže to jsi byl celou dobu ty, kdo mi způsoboval bolesti v hlavě? Víš, jak mě to děsilo?“ a taky mu to dá pěkně sežrat. A tak se minimálně pokusil mu dát ještě druhou facku. To má Wylan za to, že si někoho pouští blíž k tělu. “A to jsem ti zrovna začal věřit,“ zavrtěl hlavou a naštvaně švihl ocasem ze strany na stranu.
“A vůbec! Není to fér k někomu, kdo magii nemá vůbec!“ zvolal ještě. Přesně tak! Nebylo to fér, a tak by Sirius měl přestat, něco mu ale říkalo, že právě kvůli tomu to udělá ještě. “A jestli chceš, abych s tebou za tou tvojí Smrtí šel, tak to nedělej,“ nějak se nám tu Wylan mění. Ale za každou větou je slyšet ten úzkostlivý záchvěv strachu, možná i úlevy. Jestli Sirius dokáže napáchat takovou paseku, co by dokázal někdo, kdo je silnější? Nebo na něj Sirius používá jen zlomek jeho síly?

Prosinec 4/10 | Chiara

“To nemůže,“ na její slova přikývl, sežral jí to i s navijákem, protože které zlé zvíře by se chovalo tak elegantně a zranitelně? Jasně, přesně to, které je nejpodlejší, ale o tom Wylan neměl ani potuchu. Třeba se časem naučí, že by neměl věřit úplně každému, ale to ještě…. Hodně dlouhou dobu potrvá. “Ale každý se někdy utne, prostě někdy něco nejde podle plánu, hlavně, že jsme se našli,“ možná jim ta nešťastná událost se šlápnutím na ocas zachránila čumák. Protože by bylo pěkně nešťastné, kdyby tu umrzli k smrti. Asi nebyla dostatečná zima na to, ale potom už by stačil zlý vlk, nebo nějaké divoké zvíře a… No, osamocený vlk, ještě promrzlý až na kost, by neměl sebemenší šanci. “Třeba jestli se to tu nějak zlepší, tak bychom si mohli něco ulovit,“ navrhl a pohlédl na ni, rozhodně by se jí nějaké to jídlo hodilo. Takže doufal, že se počasí vyjasní, co nejdříve. “To ano, hlavně pozor, abyste náhodou neklopýtla, ano?“ řekl, celý strachy bez sebe. No, musí být přece opatrný, když už je tady ten gentleman. A do toho musel uznat, že teplo někoho jiného, bylo asi to nejpříjemnější, co za poslední dobu cítil.
A pocit, který byl hned za tím, byl pocit, že tu zatraceně neumrznou. Úkryt! “Falco?“ zmateně se na ni podíval, zrak jako… “Myslíte ostříž, nebo tak něco?“ naklonil hlavičku. No to si vyjasní jen o chvilku později. Nechal ji, ať se jako první usídlí a hnedka se procpal dovnitř za ní. Šlo mu to těžko a vskutku, místa tu bylo neskutečně málo. Opatrně s sebou plácl na zem a přisunul se k neznámé vlčici. “Alespoň nám nebude vůbec zima,“ vydechl a smotal si svůj ocas kolem tlapek, které byly promrzlé až to bolelo.
Následně se ale otočil na cizinku. “Pročpak mluvíte cizími slovy? Takový jazyk jsem ještě neslyšel. Hádám, že zdejší asi zrovna nebudete, slečno,“ zajímalo ho to. A taky tu spolu nějakou tu dobu zřejmě stráví, takže by se měli trošku poznat. Nebo to tu brzy naplní trapné ticho.

Přikývl, “nějaká skupina starších, co už odsloužili vše co se dalo. A tak jsou ve smečce trošku jako nad alfy,“ pro něj to byla normální, zajetá věc. To že tady ty rady neměli? To bude kulturní šok. “Cože?“ překvapeně zalapal po dechu a naklonil hlavu. “O Životu a Smrti jsme se bavili s Rolandem, upřímně jsem na to moc nevěřil…“ zamračil se, tohle mu přišlo trošku hloupé. “A co kdybychom s tím zašli spíš za Životem? Minimálně ten zní o dost přátelštěji než… Doslovná Smrt,“ z toho mu přeběhl mráz po zádech, ale Smrti se mu zrovna dárek dávat nechtělo. Vždyť to musí být šílenství, ne? “No, nevím, ale jedině, že ty jí taky přineseš nějakej dárek,“ alespoň si musí stanovit vlastní podmínky. “A půjdeš první.“ Když ho to i napadlo, že ano…
To, že mu Sirius vyklopil něco prakticky nepodstatného ho nijak moc netrápilo. Bylo to pořád něco. “A to sis s tou tvojí mámou moc blízkej nebyl co? Když jí říkáš Lennie,“ i z toho minima byl Wylan schopný a ochotný vytěžit něco víc. Možná to bylo magií, možná to bylo vrozenou empatií. Nebo vlastně schopnost se vcítit do situace ostatních. I když ho jeho maminka zradila, vlastně jí to nezazlíval. Minimálně ne dostatečně natolik, aby jí říkal jménem.
Všechno bylo až… Úžasně fajn. Až do chvíle, kdy nebylo a Wylan jako kdyby elektrickým šokem se polekaně odtrhnul a Siriuse nechal být, vyškrábal se na nohy a dal mezi ně pěkný kus místa. Jestli Sirius chtěl, aby se všechno vrátilo tam kde bylo a chtěl zahodit veškeré úspěchy, které s Wylanem měl? Tohle byla cesta. “To…Tobě svítí oči,“ polekaně vydechl a zavrtěl hlavou. Souviselo to? Halucinoval? No každopádně se ho už nikdy nedotkne. Ani náhodou.

“Mě nikdo nenaučil se bránit,“ přiznal nakonec, to byla jeho pravda, jeho realita. A sám nevěděl jak na to. Možná, že si se Siriusem byli podobnější, než si mysleli. No na tom ale nesešlo. Protože beztak se po tomhle už nikdy neuvidí a… No. Wylan bude sám. Do tý chvíle, než si ho Sirius nebude chtít najít a zase si z něho udělat hlupáčka.
“Hele bacha, nebo ti dám přes zadek,“ zavrtěl hlavou a jen tak cvakl zoubkama, jako kdyby to něco znamenalo a doopravdy mu chtěl vyhrožovat. Nechtěl.
Kamarády? To byla asi nejhloupější věc, co kdy řekl. Wylan se zamračil a zavrtěl hlavou. “Očividně ještě žiju, ale někdy mě to položit může. Co ty víš? A kámoše si z nich teda dělat nebudu, vlastně ani nevím co si pod démony mám představit,“ protočil očima, “u nás ve smečce jsme měli radu starších, tak jsem za nima šel, protože všem pomohli. Nikdy jsem nezažil, až do té chvíle, že by se někomu vysmáli do obličeje a prakticky z něho udělali vyvrhele. Znáš takovej ten pocit? Že sis přihoršil tím, že si o něčem mluvil?“ pokrčil rameny a rychle se zkusil usmát. “Řekni mi taky něco, jsem ti to vyklopil, tak ty vyklop něco pořádnýho taky,“ nakázal mu a zvědavě ho pozoroval.
“Protože ty jinak nedáš,“[/] zavrtěl hlavou, ale tentokrát se neodtáhnul, ví co hrozí a tak asi už nebyl důvod. Možná by si na to měl zvyknout. A tak zkusil jinou taktiku, a to mu udělat víc prostoru, ještě se k němu naklonit. Musel říct, že to bylo jako kdyby hodil kočku do vody. Fakt nepříjemný, ale nakonec plaval. A netopil se. Možná by mohl říct, že to bylo fajn. Potom si ale ten trumbera rozhodl s ním šaškovat, a tak Wylanovi nezbylo nic jiného, než ho uzemnit. “Ne,“ zavrtěl hlavou, a ještě si ho druhou ťapkou přidržoval. “Kouzelný slovíčko prosím.“

Wylan sebou pěkně cuknul, “to jsem neřekl. Jen já se o tom nezmiňuju a už vůbec bych ti do toho nerejpal,“ možná s něm Sirius probudil něco nového. Něco, co se možná naučil od něj. No každopádně naštvaný Sirius byl pěkně děsivý zážitek. “Nenadělám, ale prostě se necejtím fajn, že bych měl hryznout zpátky,“ zavrtěl hlavou. A nad pochvalou jen přikývl hlavou. Beztak to nezopakuje.
“To určitě, já jsem pár let napřed,“ mrkl na něj a vzhlédl. Na čumák mu spadla jedna vločka a hezky zastudila. Takhle to bylo fajn. Vlastně to tu se Siriusem nebylo tak špatný, kdy se zvládli jen bavit. Pořád by byl možná spokojenější, kdyby tu byl s někým, kdo respektuje jeho hranice. I když musel uznat, že by to byla pěkná nuda.
“Já nevím, prý jsem nějak prokletý, nějací démoni v hlavě prý, proto jsem musel odejít,“ pokrčil rameny, říkal to jako kdyby se ho to pomalu ani netýkalo, jako kdyby byl robot a dál se věnoval chytání vloček na čumák. Nikdy o tom nikomu neřekl. “Proto nemám rád, když se mě někdo dotýká, nevím jestli se to dá chytit a radši to nechci riskovat. Taky se ke mně nikdo už pár let nepřibližoval,“ s ohledem na to, jaký citlivka Wylan byl, tohle bylo poměrně mrazivé až na kost. Copak to s ním ani nehne? Asi ne. Zazubil se, když ho Sirius začal šťouchat a připlácl mu čumák tlapou k zemi. “To lechtá.“

19. Zazpívej gallirejskou verzi jakékoliv koledy

“Protože nevím co myslíš vážně, nebo ne. Já tohle nikdy nezažil, nevím co a jak funguje. Jestli mi jen lžeš, děláš si ze mě srandu nebo co… Já to prostě nechápu. A ještě když se strefíš do míst, která jsou citlivá… Co já s tím? Nemůžu za to, že se mi staly hnusný věci a já jsem citlivej,“ zoufale frknul, ale poslouchal. Možná by se něco mohl naučit, i když mu tohle všechno šlo proti srsti. Ale pořád měl jakž takž Siriuse rád, takže to možná nemělo takový dopad? “A nebo bych to prostě mohl nechat bejt, protože proč bych ti to vracel,“ nabídl, ale rychle si uvědomil, že to Sirius asi úplně slyšet nechce. Jenže… Teď to po něm chtěl ozkoušet. No… Uhm? “Jako kdyby tobě slušelo bejt tak hnusnej na všechny kolem,“ pálil nazpátek a všechno se to v něm přelo. Vůbec, ale vůbec se mu to nelíbilo, ještě si připadal, že to akorát přepálil. Hodil po Siriusovi nejistý výraz a stáhl ouška k hlavě.
“Vůbec?“ naklonil hlavu na stranu a trošku si odkašlal, aby měl ten nejhezčí hlásek na světě:

“Neseme vám noviny, poslouchejte,
Z mrazivé krajiny, pozor dejte
Slyšte Vlčíška rychle a pilně,
Slyšte Vlčíška rychle a pilně,
Rozjímejte.

Dárečky nadělí jen těm hodným.
Zlým přinese o trochu míň.
Je zabalil a nadělil,
Je zabalil a nadělil
Náš Vlčíšek.“

Docela překvapivě Wylan nezněl… Ani zdaleka tak špatně, jen se občas zadrhnul. Ale z něho by ten zpěvák klidně být mohl. Zazubil se na Siriuse a začal nekontrolovatelně vrtět ocasem. “No tak co říkáš? Já si myslím, že jsem to zvládl líp!“ mrkl na něj a trošku se přisunul blíž. Mír. A možná i nabídka kamarádství. “Já už nebudu trucovat, ale ty prosím nedělej vtipy ohledně smrti,“ trošku zvážněl, “jsem doopravdy těžce nemocný a vlastně nevím kolik času tu ještě mám. Nerad bych nad tím přemýšlel.“ No… Ten až se dozví, že mu vlastně vůbec nic není…

Prosinec 3/10 | Chiara

“Ale to ne, to se neviňte, slečno, já to klidně vezmu na sebe, to nevadí, hlavně, abyste vy byla v pořádku,“ rychle zavrtěl hlavou, nechtěl, aby se chudinka vlčice takhle vinila za něco, za co nemůže. To ani náhodou. Ani myšlenka o tom, že by to mohla hrát, se mu v hlavě neobjevila, pro něj byla naprosto osamocená a zbloudilá duše, které šlápl na ocas. Tím pádem se jí bude muset pořádně omluvit tak, že ji odvede někam do úkrytu. A to by lhal, kdyby řekl, že si není vědom toho, že tím pomůže i sobě. Byla mu sakra veliká zima a ve dvou se to lépe táhne.
Signore, zvláštní to slovo, neměl tucha, co to znamená. Ale znělo to hezky a čas na řešení takových malicherností bude dost, až si najdou úkryt. “Tak to vám děkuji, asi máte dobrý úsudek,“ nervózně se uchechtnul, nevěděl, co jí na to říct. Vždyť byla tak hodná… A on jí tady kazil den. “No to ne, hledal jsem něco k snědku, když se to sem přihnalo,“ zavrtěl hlavou a snažil se ji nějak podpírat mezitím co ona vstávala. No očividně se k nějakému úkrytu musí dostat co nejrychleji to jen půjde.
“Prosím, opřete se o mě,“ usmál se na ni a přitiskl se k jejímu boku, ten její pohled ho pořádně znervózňoval, dokonce i ten dotyk. Na tohle vůbec nebyl zvyklý, Sirius mu to dělal furt, ale tohle byla cizí vlčice. Připadal si, jako kdyby to celé zažíval od znova. Prostě mu z tohohle nebylo zrovna hej. “Cestou k vám jsem žádnou neviděl, ale pojďte, něco najdeme,“ prohlásil a přidal do kroku. Jen tak opatrně aby se ujistil, že to vlčice zvládne. Zdálo se, že počasí se v nejbližší chvíli nijak neuklidní, když už, tak Wylanovi připadalo, že se to zhoršuje. Nebo prostě mrzne čím dál víc. “Myslím, že něco vidím!“ nadšeně vydechl po chvilce a zamával ocasem. No ne! Nedaleko se začal rýsovat obrys malé díry, kam se asi sotva procpou, ale v tuto chvíli asi moc na výběr neměli. “Rychle, slečno.“

Na to neodpovídal. Občas vtipné byly, ale ten jeho poslední byl daleko od vtipného. Možná by nad Siriusem Wylan měl i nějaké to slitování, kdyby věděl, jak přemýšlí. Ale to neví, a do té chvíle, než se mu vlk nesvěří, Wylan si prostě bude myslet to svoje. Do toho byl ještě celý emočně rozházený a tentokrát se cítil v plném právu. A jak tak pozoroval okolní porost, slyšel šum vody někde v pozadí, přemýšlel nad tím, jestli by se prostě neměl sebrat a odejít odsud, nechtěl být na Vánoce sám, ale zatím se zdálo, že zlaté prasátko mu moc štěstí nepřinese. Obzvláště jestli bude Sirius pořád takový.
Wylan sebou pěkně cuknul, když ucítil, jak si Sirius lehl, ale hned se zase uklidnil, když mezi nimi cítil prostor. Hned se zdál trošku uvolněnější. “No? Tak mi nějaký pověz,“ pobídl ho a a lehce otočil hlavu tak, aby ho mohl koutkem očka pozoroval. Sirius jako takový se mu před očima měnil v docela jiného vlka. Najednou.
“Můžu, když budu chtít a ty mě nezastavíš,“ frknul si a přivřel očka, protože tak nějak si myslel, že Sirius nic dělat nebude. Mýlil se. Hodně. Protože ten blázen mu tu doopravdy začal zpívat. Zamračil se a poslouchal. Znělo to hrozně, ale to se dalo zvládnout. Myšlenka se počítá, ne snad? A ještě dostal personalizovanou verzi koledy. Wylan se na něho díval jako na blázna, ale postupně mu výraz roztál na malý úsměv a nechápavé naklonění hlavy.
Když konečně přestal, vlastně mu to i chybělo. Neměl tušení, že Sirius ze sebe dokázal dostat i takovou věc. “Zpěvák z tebe asi nebude,“ zazubil se a opět si položil hlavu, ale naštvaný už tak docela nebyl, jen ho ještě chtěl protáhnout blátem. “A nehledě na to, já znám lepší koledu, to by ses divil!“ oznámil mu a provokativně švihl ocasem tak, aby jím švihl i Siriuse. To má za to. Ale i tak musel uznat, že mu to náladu zlepšilo efektivně.

Ten překvapený výraz na jeho obličeji to celé ještě podtrhnul. No jo. Wylan byl hrozný vlk a vlastně si tu nemoc zasloužil a… A všechno prostě. “Nezajímáš, protože to bys mě nechal být a nedělal bys ošklivý a nevtipný vtipy,“ švihl ocasem a zabušil s ním o zem. Byl dostatečně odhodlaný na to, aby tu ještě nějakou tu chvilku zůstal. Minimálně dostatečnou dobu, aby se z něj stal rampouch, protože se mu už nikdy nechtělo zvedat. Tady prostě skončí.
Hned po tom, co se ho Sirius dotknul, tak si čumák schoval mezi tlapky a zavrtěl hlavou. “Ne,“ zaprotestoval, ale ta žádost… Ho odzbrojila. Ale jenom trošičku, pořád nechtěl vstávat. “Ale já nechci, proč ty vždycky musíš dostat všechno co chceš, ale já ne?“ zakňučel a zvedl hlavu jen pro to, aby mu věnoval jeden krátký, ale významný pohled a zase ji schoval. Byla to pravda, vlastně nic co Wylan říkal, nemyslel nijak útočně, všechno bylo tak nevinné, ani si neuvědomoval, že ostatní si to přeberou jinak. Ovšem to, že Siriusovi vyhověl pomalu ve všem, co si vlk zamanul byla v jeho očích pravda. Však kvůli tomu i začal přehodnocovat jeho plány na zimu, vydal se s ním na tuhle cestu, ale teď nechtěl nic jiného, než utéct za Rolandem a schovat se mezi ten hezky vypadající les, mezi ty přátelské vlky a… Cítit se fajn. “A rýma mi je fuk.“

Prosinec 2/10 | Chiara

Wylan raději stáhl ouška k hlavě. Ale neodpustil si úlevou vydechnout. Jo, žila. A to dost, očividně. I když vlčice chvilku vypadala, že mu utrhne hlavu. “Moc se ti omlouvám, já nechtěl, jen jsem přes tu… Tu chumelenici neviděl před tlapky a… a nečekal jsem, že tu budeš takhle ležet,“ vykoktal ze sebe, ale to už cizinka spustila vlastní řečičky a postupně si Wylana motala kolem tlapky. Fungovalo to až moc dobře. Do toho tam zamíchala ten jazyk, kterému Wylan nerozuměl a byl čím dál zmatenější.
“Moc se omlouvám, slečno,“ alespoň by se mohl přizpůsobit jejímu způsobu řeči, cítil se doopravdy hrozně. “Ne, to ne, já hrubián nejsem! To vám přísahám, co kdybychom si našli nějaký úkryt? Já tady dočista mrznu a nedovedu si představit, že vy jste na tom lépe,“ navrhl a rozhlédl se kolem. Vždyť tu musí někde být nějaký kámen nebo co, ne? “Dokážete se postavit? Musíte být celá prochladlá,“ zeptal se, pozorujíc tu jedinou slzičku, která jí padla z očka a docela to s ním hrklo. Hold, Wylan byl naivní odrůda vlka, která úplně netušila, že vlci dovedou předstírat. Skočil na to jednou, skočil na to i podruhé. Prostě neměl důvod mrznoucí cizince nevěřit, vždyť byla tak samotná… A ležela ve sněhu, musela být tak slabá!