Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Wylan mu úsměv opětoval, očividně Arcanus neměl žádné tušení, co tohle pro něj znamená. Konečně bude mít místo, kde žít. “Moc si toho vážím,“ přikývl a svoji radost musel potlačit, aby jim tady nezačal skákat až k nebesům.
Neváhal a ihned se vydal stejným směrem, co Arcanus. Už se těšil, až si trochu ohřeje promrzlé tlapky, které byly sedřené, div ne do krve. “Snad si to tu zapamatuju,“ vydechl a snažil se zkoumat i okolí. V zimě tady asi zrovna záchytný bod nenajde, a tak musel doufal, že do úkrytu bude ze začátku chodit někdo s ním… Ještě se tu ztratí v roští.
Magie? Wylan se usmál, ale zavrtěl hlavou. “Já magii neovládám, to už bych o tom asi měl nějaké tušení ne?“ pokrčil rameny, ale tentokrát mu neuniklo, že Arcanus má naprosto stejné oči, co on. To bylo poprvé, co se mu do hlavy vloudila nejistota. Ovládal magii? Jistě, že ne. Jak by mohl? “Sirius ale umí pěkně rozbolet hlavu svou magií,“ frkl a švihl ocasem, teď už si z toho srandu dělat mohl, ale předtím myslel, že to je jeho konec. “Jak jste vůbec přišli na to, že máte magii?“ zeptal se, možná by ho to mohlo někam posunout. Potřeboval se přesvědčit, že nic takového, jako magie v jeho krvi nekoluje. Povzdychl si a vešel hned za Siriusem. Tentokrát mu to poměrně nepěkně podjelo, hlavně, že ho Arcanus varoval, že? Ale stihl se zachytit drápy a jen drkl do hnědého vlka před ním.

Úkryt >>

“Nerozmyslel!“ rychle vyhrkl a zavrtěl hlavou, kdyby mohl, celý by v tu chvíli zčervenal. Možná by se měl znovu naučit, jak se slušně chovat. “Dobře! Já si myslím, že sem budu chodit častěji, rád bych se později seznámil i se zbytkem smečky,“ usmál se na Arcanuse, od téhle chvíle byl Wylan připravený Asgaar bránit co mu budou síly stačit. Do hlavy se mu ale postupně vkrádala i jiná myšlenka. Měl by Arcanusovi říct o tom, že je nemocný? Asi by měl. Ale momentálně měl už dost toho, že se k němu všichni chovali jinak. Vrhl pohled i na Siria. Nepochybně ho to odradilo taky. Lhář, prachsprostý lhář, nic jiného.
Tuhle změnu tématu Wylan velmi ocenil. “Moc rád,“ zase se usmál, “máme za sebou hrozně dlouhou cestu a já si snad ani nepamatuju, kdy naposledy jsem spal nebo byl v nějaké pořádné noře,“ švihl ocasem a snažil se ze sebe setřást ten ošklivý pocit zrady. Na tohle není čas ani prostor. Mimo to se mu do hlavy vkradl střípek něčeho, co si mohl vyložit jenom jako vinu. Netrvalo dlouho a bylo to pryč, ale chtě nechtě se nad tím na chvilku pozastavil, omylem se přitom mračil na Siriuse, než si to uvědomil, oklepal si kožich a zhluboka se nadechnul.
Siriusovo rozkazování na Wylana ale očividně přestávalo fungovat. Wylan naklonil hlavu na stranu a otočil se na Arcanuse. Wylan byl vždycky spíš ovečka, co následovala příkazy. Ale nebude následovat někoho, kdo se o něj ani nezajímá, kdo nehledí na to, že mu pořádně ublížil. Tohle byl jediný způsob, kterým Wylan dokázal naznačit, ba přímo ukázat, že si už nenechá skákat po hlavě. Ne když už má místo, kde být.

Arcanus. Ten se Wylanovi líbil, vypadal spravedlivě. Chtě nechtě myšlenkami zamířil i k Saruménské smečce, kterou takhle nechal ležet v prachu své mysli. Hodil pohledem na Siriuse, takhle málo stačilo, aby se rozmyslel. Ale teď to bude fajn, ne? Smečka, jeho nejlepší kámoš...
Wylan přikyvoval, snažil se ty jména naučit a vrýt do paměti co nejvíc to šlo, ale tušil, že nejlíp si je zapamatuje až je sám potká. Třeba na ně nějak zapůsobí to, že umí jejich jména! Ta hlavní pointa Arcanusova vysvětlování přišla až pak. "Znamená to, že mě berete?" překvapeně zalapal po dechu, bylo to jednodušší, než si představoval. Taky si představoval, že ho donutí jít za Smrtí a zpátky, že ano... "Budu se snažit, abych vás nezklamal, Arcanusi!" prohlásil a už se nedokázal ubránit radostnému zavrtění ocasem.
To, jak Sirius odpoví na Arcanusovu otázku ho taky zajímalo hodně. Ale dokázal předpovědět odpověď. Wylan, jó! S ním jsem právě procestoval celou Gallireu, je to můj kámoš. Sice jsem mu oblízl čumák a teď jsme oba zmatení, ale to neva! No, Wylan se nemohl mýlit víc. Siriusova odpověď mu totálně ukradla vítr z plachet. Přestal vrtět ocasem a zíral na Siriuse jako by spadl z nebe. Au? Pohledem vzhlédl k Arcanusovi a donutil se alespoň pousmát. Tohle byla ale pořádná rána do zad, do Asgaaru se chtěl přidat kvůli němu a teď mu před alfou smečky řekne, že vlastně nejsou ani kamarádi? Zdálo se, že Sirius je stejný zrádce jako jeho rodina. "Jen se trochu známe," zopakoval o trošku potišeji a snažil se moc nevěnovat těm hnusným pocitům, které cítil. Měl by se sebrat. Ještě si o něm Arcanus bude myslet něco zlého.

“Mám bejt zdrcenej nebo jak?“ zavrtěl hlavou, nevěděl, jak si to Sirius představoval. Vždyť bylo dobře, že byl rád, ne snad? Ale stejně jeho rady poslechl bez váhání, narovnal se a tím pádem se vztyčil do své doopravdové výšky. Teď se mohl krásně tyčit nad Siriuse. “Já myslel, že to děláš dobrovolně,“ zamumlal.
To už ale černý vlk přicházel. Alfa. Určitě, všechno v jeho hlavě křičelo, že to je ten vlk, o kterém mu Sirius vyprávěl. Arcanus? Pohledem ještě rychle cuknul k Siriusovi, ale ten do něho už strkal ať mluví. Wylan byl rád, že je rád, a tak mu chvilku trvalo, než se vzpamatoval z prvotního šoku. “No… Já jsem Wylan,“ řekl, přemýšlel, jestli by se mu neměl uklonit, nebo tak něco. “Chtěl bych se přidat do vaší smečky, rád… No, rád lovím a myslím si, že jsem v tom celkem dobrý,“ usmál se na něj a doufal, že to působí alespoň trochu sebevědomě. “Slyšel jsem toho o vás hodně od Siriuse,“ pokrčil rameny a věnoval hnědému vlkovi významný pohled, “tak bych rád přiložil tlapku k dílu.“

<< Tulipánová louka

Velkou část jejich cesty by Sirius ticho a Wylan z toho byl celý nervózní. Ještě víc když mu odpověděl na otázku spíš tak, že neodpověděl. “Já nevím, seš nějak přejetej,“ zamračil se a pokrčil rameny. To už se dostávali do Asgaarského hvozdu.
Místo to bylo nádherné. A dorazili tak akorát, protože Wylan pochyboval, že by jim počasí umožnilo cestovat tak, jako cestovali doposud. Bylo to šílené, takhle krutou zimu ještě nikdy nezažil, ještě nezažil, že by se mu mráz vkrádal pod kožich takovým způsobem.
Sirius pak zavyl, Wylan to nijak nesoudil, spíš mu z toho šel mráz po zádech. Byl na smečkovém území, a právě se chtěl někam přidat. Rozhlédl se kolem sebe. Co když se jim nebude líbit? Měl by kam jít? Tam venku se to zdálo jako jistá smrt a Wylan to tu neznal dostatečně dobře natolik, aby si troufl se sám zavést na jih. A jejich stopy dávno zavál sníh. “A co teď?“ vydechl a udělal krok směrem k Siriusovi. Byl celý shrbený a měl zatnuté snad všechny svaly v těle, ouška stažená k zátylku tomu dojmu jen a jen pomáhala. Byl nervózní. Neměl tedy dost prostoru na to, aby zkoumal, jak Sirius vyl. “Budeš tady? Až přijde?“ vydechl a od tlamy mu vyšel veliký obláček kouře. Možná (ale jen možná), byl moc dramatický, ale přišlo mu to jako kdyby se tu hrálo o život a smrt.

Moc díky za akci, byla moc zábavná, jsem ráda, že vlk tímhle způsobem měl šanci procestovat kus Galli A díky za skvělé odměny! Budu se těšit na příští rok

Magie od Života bez hvězd - Země
Magie od Smrti bez hvězd - Emoce
Vymaxnutá magie - Myšlenky (vrozená)
2 hvězdičky do magie - Emoce
Vymaxnutá vlastnost - Taktika lovu
2 hvězdičky do vlastnosti - Rychlost
50% Sleva na speciální magii
50% Sleva na modifikace
2x bonus štěstí
2x teleportační lístek
Vlčecí pitíčko
Drag lektvar
75 mušliček
75 oblázků
15 perel
15 křišťálů
45 drahokamů
45 květinek

Lesní strážce: Prosím Sýčka králičího popř. tady ještě jeden obrázek

Přidáno.

Prosinec 7/10 | Chiara

To bude ještě muset domyslet, jak takové vlky rozezná. Hádal, že budou mít podobný kožich jako tady Chiarka a podle toho se asi bude orientovat. Zatím mu taky vlčice nedala žádný viditelný důvod, proč jí nevěřit. Zatím Wylan žil v tom, že se kolem pohybují jen dobří vlci, kteří mu na jeho cestě za dobrodružstvím (nebo tak nějak) jen pomůžou.
“Doopravdy? Tak to doufám, že je brzy najdete… Najdeš. Kdybych potkal někoho, kdo bude vypadat a znít jako ty, dám jim vědět, že se tu pohybujete,“ dost pravděpodobně tím „zaútočí“ na vlka, který nemá žádné tušení, kdo je Chiara. No, alespoň rozšíří povědomí o tom, že nějaká chudinka ztratila svoji rodinu. Cítil se trošku jako hrdina! “Kraj kouzel… To vskutku! Slyšel jsem tady o této zemi hodně zajímavých věcí, vůbec nepochybuji o tom, že s jejich pomocí bratra najdeš,“ řekl povzbudivě a usmál se na ni. On svou rodinu už asi nikdy neuvidí a věděl, jak moc to bolí. “Třeba existuje nějaká magie, která dokáže pomocí myšlenky oznámit polohu jiného vlka,“ pokrčil rameny a položil si tlapky na ocas.
Signor Falco, byla to lákavá nabídka, aby mu tak říkala, ale copak je nějaký jestřáb? Nebo něco takového? Ne, ne. Wylan bude stačit. “Chiara se k tobě velmi hodí, působí to vznešeně,“ zastřihal ušima, nebyl by překvapený, kdyby na něj teď vyvalila, že přichází z nějakého královského rodu po tom, co její rodina byla vyhnána. Ale takové věci se děly jen v pohádkách, co? “Nachladila ses?“ párkrát zamrkal a celou si jí prohlédl. Museli si být blízko a takhle malá skrýš už teď měla snesitelnou teplotu. Musel jenom doufat, že z toho nebude nic horšího. “Jestli chceš, tak se klidně přisunu blíž, doufám, že z toho nebude nic hrozného… Nevím, kdy tahle bouře skončí,“ povzdychl si. “Třeba by poblíž mohla být nějaká smečka, která by ti mohla pomoct.“

"Asi ne?" zakňučel a švihl ocáskem. Byl toho celý nervózní, chudáček. Sirius se zdál, že se přes všechno snaží dostat svým humorem, nebo šarmem, nebo co… Ale zatím to dělalo víc škody než užitku a Wylanovi se pomalu, ale jistě vracela jeho úzkost.
Upřímně čekal, že tím jeho kouskem se věci vrátí zpátky do normálu, tak jak to udělal on. Možná ho pořádně ze začátku vyděsil, ale pak na to Wylan rád vzpomínal. U Siriuse se naopak zdálo, že… Mu to fakt příjemný nebylo. Wylan stáhl ouška k hlavě a jen přikývnul, no… “Ale já jsem lepší duch Vánoc,“ zavrtěl hlavou a snažil se ze sebe setřást ten nepříjemný pocit. Co když ho zkusí potlačit, bude to fungovat? “Platí,“ donutil se alespoň pousmát.
Sirius se ani neobtěžoval mu odpovědět, nebo nějak naznačit, že ho slyšel. Prostě nic. Wylan se zamračil a pouze ho následoval v cestě. “Notak, pořád si mi neodpověděl, co je ti?“ zavrtěl hlavou, nehodlal se prostě jenom vzdát. Chtěl svoje odpovědi! Ale času už očividně moc nebylo, protože se blížili do lesa, u kterého Wylan uhádl, že to je jistě to slavné území Asgaarské smečky. Takže tady to končí, co? Jejich cesta za dobrodružstvím atak… Smutně se podíval na Siriuse a trošku se mu z toho celého zatočila hlava. Něco mu hrozně uniká a on netušil co. Jen věděl, že to je spojené se Siriusem.

Asgaarský hvozd >>

12. Předstírej, že tě posedl duch Vánoc

Tak to by zvládnout mohl, ne? Měl to odsouhlasené od Siriuse, takže pochyboval, že by v tom byla nějaká velká chyba. A Arcanus zněl jako férový a fajnový vlček.
Celé tohle malé divadlo byl doopravdový šok, který Wylan nečekal ani v nejtajnějším snu. Přišlo to bez očekávání, a i Sirius nevypadal, že to snáší tak dobře. “Já… Já se nezlobím,“ zašeptal potichu a opět se začal krčit, bylo to pro něj typické, ještě v takových situacích jako… Olíznutí čumáku, které úplně (vůbec) nečekal.
On ale zase začal mluvit, a tak to vypadalo, že to všechno bude v pohodě. Stále Wylanovi ale přišel nějak přešlý, a tak se snažil přijít na něco, co by mu to náladu mohlo zlepšit. Tak nějak vzpomínal na to, co se jim dělo během jejich cesty a vzpomněl si jen na jednu věc.
Ušklíbl se, a úplně stejně jako předtím udělal Sirius, dramaticky se nadechl a zavrtěl hlavou. Párkrát zakňučel, aby to celé podtrhnul a pak bojoval s démony, aby se nezačal smát. Pohlédl na Siriuse vykulenýma očima a namáčkl se na něj. “Jsem duch Vánoc,“ zašeptal vážně a otřel se mu o krk. Snažil se, aby jeho hlas byl pořádně hluboký. Ale několikrát mu to ujelo, a to působilo poměrně komicky. “A já ti povídám, že jestli budeš mrzutej, tak bude zle!“ frknul a začal kolem něho chodit, jen jeho ocas ho prozrazoval, protože jím vrtěl jako šílenec. “Obzvláště takhle před Vánoci!“ nadechnul se a zavrtěl hlavou. To už na něj ale smích šel, a tak se ho pokusil zahnat tím, že si oklepal kožíšek. “A když nebudeš zlobit, tak budou dárečky!“ dodal ještě a pak už to nevydržel a začal se smát, rychle znovu přiťapkal k Siriusovi a drkl do něj.
“Notak, co je ti?“ tentokrát to ale i Wylan chápal dostatečně. Věděl, že to něco znamenalo, ale ani on sám neměl tušení co by to mohlo znamenat. A jestli to znamenalo něco pro Siriuse. No, třeba to pírko někde zahodí a Wylan bude mít svoji odpověď.

Rodinný podnik, no tak ten je dobrej. Takže až přijde do Asgaaru, tak tam bude jako jediný outsider? Jinak je to smečka plná příbuzných? Ale tak… No, otázky by si možná měl nechat na někdy příště. “Takže umím lovit, jsem rychlý a musím znít jako ty,“ pokývl hlavou, jako by to byla samozřejmost, přirovnávat sebevědomost k Siriusovi jako synonymum.
Upřímně, čekal nějakou velkolepou reakci. Nebo že se na něho alespoň usměje. Ale on ne. Wylan se zamračil a nervózně švihl ocasem. Copak mu to neměl dávat? Řekl snad něco špatného? Ale vždyť mu dal jenom dárek, to nemůže být tak hrozné, ne? A… To, co řekl si promyslel, proč tedy Sirius vypadal, jako kdyby mu vzal oblíbenou kost a hodil jí do řeky? “Jsi v pořádku?“ zakňučel, když z něho vypadlo jen to pochybné díky snad po letech ticha. Něco bylo špatně.
Nebo bylo něco moc dobře. To se Wylan nemohl rozhodnout. Hned, co ho Sirius oblíznul, tam Wylan stál jak kůl v plotě a s otevřenou tlamou na něj jen zíral. Oči vykulené a hýbala se mu jenom špička ocasu. Vedle hlavy mu běhaly tři tečky a snažil se to nějak pochopit a pobrat. Cože? Jak si tohle měl přebrat? Znamenalo to něco? Chtěl Wylan aby to něco znamenalo? Wylan nevěděl, jak na to reagovat, nebyl si jistý, co je adekvátní, co to znamená, ani co vlastně cítí. Cítil toho totiž až moc a nedokázal z toho vytasit jednu malou emoci. “Já… No… Pírko byl… Asi moc malej dárek oproti… Oproti tomuhle,“ vykoktal ze sebe šeptem a kydnul si na zadek. Cože se stalo?

7. Udělej někomu radost dárkem
<< Šakalí mýtina

“Alfa je tvůj strýček?“ podivil se, nepamatoval si, že by to někdy Sirius zmiňoval. Nebo možná taky jo, ale Wylan byl pořádně překvapený. “No ty brďo! Je ti podobný?“ očividně z té původní pointy toho moc nepobral a teď jen vrtěl ocasem a vrtal se v tomhle. A jistě, že to před jeho strýčkem takhle neřekne, alespoň v to dost doufal. Snad si ještě stihne připravit nějaký delší, vytříbenější proslov. “A co bych měl říct?“ dodal ještě.
“Nevím!“ zasmál se a hopsal dál. Teď, když si na Siriuse takhle zvykl, vlastně mu bylo hodně věcí jedno. Jestli se hejbe dobře, nebo cokoliv takového. Teď už jen dával pozor na cestu a taky, aby to pírko neuletělo pryč.
Po nějaké době došli na místo, které musí být na jaře naprosto nádherné. I teď to tu nebylo k zahození, bylo to místo jakoby z ráje. Wylan se z ničeho nic znovu zastavil, tentokrát se mu pod kůži dostala pořádná nervozita. Byl jako nějaký hloupý teenager. “Siriusi?“ oslovil ho, do hlasu se mu opět dostala ta nejistota, jako když se potkali poprvé. “Já jen, že jsem si to s tebou nakonec fakt užil, jakože… Fakt,“ usmál se, “ze začátku jsem ti chtěl utýct, ale jsem rád, že jsem to neudělal.“ zasmál se a ze srsti si vyndal peříčko nějakého dravce a dal ho Siriusovi do srsti za ucho. Tak se to prý nosí. “Jsem moc rád, že nejsem na Vánoce sám, to jsem si vždycky přál, seš můj nejlepší kámoš,“ zavrtěl ocasem, slovo kámoš mu na jazyku nesedělo zrovna nejlíp, ale co se dalo? Nic. Moc velkou váhu tomu nepřikládal. Ani si tentokrát nedal odstup, z takové blízkosti si dokázal dobře všimnout toho, jak krásně voní. Jako bouřka, pomyslel si a pořád se přihlouple usmíval.

“Tak to je divný…“ zamračil se, na to si bude muset zvyknout. Nejsou alfy přehlcené, když za nimi každý chodí s jejich problémy a do toho musí řešit chod smečky? Wylanovi se to rozhodně nezdá jako lehký úkol. “Ti někdy vylíčím, co všechno je u nás jinak,“ prohlásil, to ale až bude ve smečce.
“To rozhodně ne,“ přikývnul a drcnul co děj zpátky, než se vydal za ním. Najednou se ale zastavil a co nejrychleji a nejnenápadněji ze stromečku „ukradl“ to nejhezčí pírko co tam bylo. Píchl si jej do srsti a cupital za Siriusem. Do toho se culil jako hlupáček, měl skvělý plán a upřímně na sebe byl doopravdicky hrdý. “Už se těším!“ prohlásil a hopkal si jako nějaký malý zajda. Doufal, že Sirius tohle čekat nebude, rozhodně nevypadal jako jeden z vlků, kteří by dostávali dárky každý den.

Tulipánová louka>>

23. Ozdob strom
<< Středozemní pláň

“Jo, přesně,“ potvrdil hrdě, přesně to to mělo být. Co taky jiného? Jestli se v tom viděl, tak mu ho bylo teda pěkně líto!
“Arcanus,“ převaloval si to jméno na jazyku, tady měli zajímavá jména. “Hmm, nejspíš mu řeknu něco jako… No…“ na tohle se potřeboval nadechnout. “Jmenuji se Wylan a mám zájem o vaši smečku… Umím… No, lovit. Rychle běhám a… Jsem si jistý, že bych byl velkým přínosem,“ vykoktal ze sebe a zavrtěl hlavou. Rychlý byl, lovit uměl. Ale copak si mohl být jistý, že o to Asgaar stál? Třeba stáli o bojovníky, i když… Podíval se dolů na Siriuse, takový malý vlk, kterého by možná dokázal sejmout tlapkou. Možná. Zkoušet to nebude. Ale taky ho tam přijali. “Máte tam taky nějakou radu starších?“ zeptal se, protože to pomalu s přípravou proslovu vzal.
“Siriusi?“ zeptal se, když se z ničeho nic zastavil. A proč najednou chce zdobit nějaký stromeček? Do Asgaarské smečky se chtěli dostat brzy, proto se mu nějak nezdálo, že by Sirius pro tohle neměl pádný důvod. Byli tak blízko… “Ozdobit stromeček?“ zavrtěl hlavou, ale musel uznat, že Wylanovi by nevadilo zanechat někde nějakou pěknou stopu. “No dobře, takjo,“ zasmál se běžel sbírat věci.
Oproti Siriusovi věcí Wylan sesbíral poměrně málo, našel nějaké další větvičky a hezké šišky s pírky. Zlatý hřeb večera byla ale malá kůstka, kterou vyhrabal při hledání šišek. “Hele!“ zahuhlal s kostí mezi zuby a nadšeně jí běžel dát co nejblíž špičce stromu, což zabralo poměrně dost trpělivosti “Krása!“ zasmál se a začal vybírat ty pěkné šišky a opatrně je skládal na stromeček, stejně tak i větvičky. Možná omylem shodil na zem pár Siriusových šišek, které mu nepřišly úplně nejhezčí. Ale musel uznat, že i on udělal doopravdy skvělou práci. Sníh tomu dodal ještě takovou tu krásnou auru, třešnička na dortu. “To se mi líbí,“ vydechl, když se postavil vedle Siriuse a prohlížel si jejich práci. Byl tím unešen. Vůbec mu nedocházelo, že tímto se jejich cestování pomalu blíží ke konci. A že dost pravděpodobně tohle už nezažijí. Wylanova nejhezčí vzpomínka bude právě z těchto zimních měsíců.

17. Vytvořit obraz ve sněhu

Bude se mu líbit jakkoliv? Wylan to… Nechápal. Ale po chvilce se mu zuřivě rozvrtěl ocas a celý zářil. Dokonce by se i červenal, kdyby mohl. Zaplavilo ho to takovým tím pěkným pocitem, který ještě necítil. Ale bylo to pěkný. Doopravdicky pěkný. Zasmál se a plácl ho tlapkou, aby odvedl svoji pozornost od toho, že ho tělo celkem zrazovalo. “Seš ťulpas,“ protočil očima a místo toho se věnoval tomu, co zrovna Sirius vytvářel.
Tentokrát ale nečekal, než se Sirius rozhodne své veledílo dokonči a začal svoje. Vlastně měl podobný nápad, ale potom se to nějak zvrhlo a tlapkou plácal do sněhu nesmyslné čáry. Chodil do kruhu, potom do dalšího, podivně přeskakoval, a dokonce ocasem udělal pochybné stínování jednoho z kruhů. Kolem kruhů vyšlapal různé vlnovky a kudrlinky (jednou zakopl o vlastní nohu a zkazil si polovinu svého obrazu). Nakonec si svoje dílo podepsal pořádnou stopou od tlapky. Podivná abstrakce, umělecké dílo, nepochybně!
“Cože?“ naklonil hlavu na stranu a šel se podívat co tam vyvádí on. “Myslíš ten čtverec?“ zasmál se, ale musel uznat, že to vypadalo lépe než ty jeho kroužky. Přišel k obrazu blíž, opatrně, aby jej nepoškodil a drcnul svého sněhového kolegu tam, kde hádal čumák. “Vypadám hezčejc,“ švihl ocasem a zazubil se na něj.
To už ale ten blázen zase chtěl někam jít a Wylan nemohl nijak protestovat. Brzy bude noc a měli by se smečce přiblížit co nejvíc to půjde. “Takjo! A až tam budem, tak si dáme toho největšího šlofíka, co kdy viděl,“ prohlásil a vydal se na cestu. Byl v tak dobré náladě, že rychle předběhl Siriuse, přičemž vůbec nevěděl, kam to sakra míří.

Šakalí mýtina >>