Příspěvky uživatele

< návrat zpět

FM 1/5 (27)
“Já si čím dál víc začínám myslet, že si prostě… Jen zatím neobjevil svůj plný potenciál a že se neskutečně moc shazuješ, když ti krev takových vlků koluje v žilách, těžko se věří tomu, že bys to tam někde hluboko neměl,“ prohlásil jsem, když jsem s otevřenou tlamou poslouchal jeho vyprávění o věcech, které byly moc i na mou představivost
“Nepotkal,“ koho bych měl potkat? Jako jediná možnost mi přišla stařešina z mé smečky, ale proč by mluvili se Sikuem? A vůbec. Nebylo to ani možné. “A… Proč to dělá? To nedává vůbec žádný smysl, aby se nějaký dědula nudil tak moc, že začne tahat ostatní do nějakých jeho podivných her,“ zavrtěl jsem hlavou, “a ještě tě zraní! To je hrůza,“ nevěřícně jsem vrtěl hlavou. “Tak toho potkat nechci,“ a doufal jsem, že jej doopravdy nepotkám. Vůbec jsem se na to necítil, ještě bych se tam před ním zhroutil, nebo tak něco. Dlouho se mi to nestalo, ale měl jsem na to štěstí zrovna v ten nejhorší moment.
Natočil jsem hlavu na stranu, že někoho takového už potkal? Zajímavé! “Doopravdy? No… Já to nepoužívám tak často, aby mě z toho hlava bolela, netrénuji, vlastně jsem na svou magii přišel teprve nedávno, tak ani nevím co pořádně umí.“ Povzdychl jsem si, ale Siku pokračoval a já přikyvoval. “Ano ano!“ zazubil jsem se, “ani to nebylo tak složité.“ byl jsem rád, že moje schopnosti se konečně někde daly využít. Hodlal jsem se stát pořádným taktikem a tahle magie mi v tom mohla jen a jen pomoci.

FM 2/5 (26)

Byl jsem rád, že Siku byl se svými schopnostmi spokojený. Přikývl jsem. Doopravdy tomu bylo tak, zasloužili jsme si to. Sami jsme si to odlovili! “Já jsem rád, že jsem ti mohl pomoct,“ zazubil jsem se na něj.
Avšak magie bylo velmi zajímavé téma, kterému jsem se velmi rád věnoval. “Kus… Kus skály?“ oči jsem otevřel dokořán a sedl si na zadek. “Stařešina? Jakože… Nějaký váš? Ze smečky?“ naklonil jsem hlavu na stranu. “Já nic takového neumím, ale zato umím něco jiného.“ Předvádění se rozhodně nebylo správné, dělat by se to nemělo… Ale když já jsem se konečně chtěl někomu pochlubit s tím, co umím. “Třeba tohle,“ řekl jsem mu v myšlenkách. Mezitím co jsem si jen tak prostě čistil tlapky. Ale do toho jsem zuřivě švihal ocasem. Byl jsem nadšený, že tohle umím.
“Byla to velká větev,“ uznale jsem přikyvoval. “No… Jo, zkusil jsem se na něj soustředit a najednou jsem věděl, že zatočí,“ pokrčil jsem rameny, bylo to jednoduché, nevzalo mi to skoro žádnou energii navíc, prostě jsem to jenom udělal. “Asi ano… A hlavně přicházíš na nejrůznější způsoby, jak ji využít! Třeba tohle je ten pravý příklad,“ přikyvoval jsem. “V boji?“ zamyslel jsem se nad tím. Sám byl si chtěl ozkoušet vlastní schopnosti. A když jsem se podíval na šedivého, tak jsem odhadoval, že po silové stránce jsme na tom byli podobně. “Chceš to zkusit? Boj s využití magie?“ zeptal jsem se. Nebyl jsem zrovna na boje. Neměl jsem rád jakékoliv násilí, které nebylo nezbytné, ale třeba… Třeba tohle půjde líp?

FM 1/5 (25)

“Neodhadl jsi to, ale ulovil jsi ho, ne snad? Na tom záleží,“ ťukl jsem do něj čumákem a zavrtěl hlavou. “Příště už budeš vědět jak na to, tohle se ti moc povedlo,“ zazubil jsem se na něj. Já jsem už tak nějak věděl, co a jak, byl jsem sám napospas přírodě dostatečně dlouho na to, abych věděl co a jak. Jenže lov o jednom vlku byl lov o ničem, bylo to o dost složitější a většinou to bylo jenom o tom zvíře uštvat. “Myslím si, že se netrápil ani jednu sekundu,“ pronesl jsem a pohledem hodil k hlavě, která stále ležela opodál. Trochu mi z toho běhal mráz po zádech.
Siku dál trval na tom, abych jedl jako první. Zuřivě jsem z toho vrtěl hlavou a odmítal to. “Ani náhodou,“ uchechtl jsem se a dal mu o trochu více prostoru. Viděl jsem, jak mu to pořád nesedí v hlavě, jak nad vším neustále váhá a zdráhá se. Až došel ke kompromisu, se kterým jsem se i já dokázal smířit. Neviděl jsem v tom nic zlého, než se všechno semlelo, rád jsem jedl s celou smečkou. “Vedli jsme si oba úžasně, Siku,“ dodal jsem k tomu, už dlouho jsem se za nic takhle nepochválil, šlo to dobře, když jsem mohl chválit ostatní… Čapl jsem druhý nabídnutý konec a rychle trhl, zvíře jsem tím pádem rychle rozdělil. Nebyl to pěkný pohled. Ale to jsem se snažil ignorovat a pustil jsem se do jídla.
“Ovládáš jenom… Co to vůbec je? Házení s věcmi?“ pousmál jsem se, ale nehledě na to, že ten lov byl náročný, masa nebylo zrovna tolik, a tak jsem s jídlem skončil poměrně brzo. Teď jsem si jen čistil tlapky, abych nebyl špinavý a celý od krve. “Myslím, že něco takového také umím… Ale ne tak moc,“ povzdychl jsem si a zavrtěl hlavou. Věděl jsem o dvou magiích, jedna mi dávala moc ovládat myšlenky, druhá byla pravděpodobně to samé, co Siku. Měl jsem i nějaké další?

FM 3/5 (24)

Vlk bez magie. Nebo tak vypadal? No podle očí bych přesně to odhadoval. Zlatavá očka mi zrovna žádný živel nepřipomínala. “To je fascinující!“ zasmál jsem se s ním. “Já mám těch magií víc… Myslím, že ještě jednu navíc k této,“ dodal jsem. Ale to už bylo to poslední co jsem dodal před lovem.
Děsilo mě, že jsem nedokázal úplně pobrat co se stalo. To aby někoho takhle odrovnal lov zajíce jsem ještě neviděl. Bál jsem se, že se můj společník bacil do hlavy nebo bůh ví co. Chtěl jsem si vedle něj lehnout, abych ho mohl doopravdy zkontrolovat, jenže to začal vrtět hlavou a krev byla všude. “Chytil,“ přikývl jsem a sklopil pohled k zvířeti, které držel. “No… Skočil si po něm, odkousl jsi mu celou a hlavu a tak nějak skončil na zemi, jsi silný… Velmi silý,“ překvapeně jsem na něj zamrkal a pak jsem si lehl naproti němu. “Najez se jako první, já tolik jídlo nepotřebuju, vezmu si zbytky a pak se najím ze zásoby v úkrytu smečky,“ vzpomínal jsem totiž na to, jak pohublý Siku byl a jak moc mu kručelo v břiše. “Když jsem přišel a neměl kde složit hlavu, taky jsem měl hlad. A ty si to zasloužíš.“

FM 2/5 (23)

Pokrčil jsem rameny. “Taky tomu nerozumím,“ byl jsem z toho celý nesvůj. Chápal jsem koncept toho, že rodina se měla starat a držet při sobě. Viděl jsem to u sebe a později u sourozenců, jak kolem nich rodiče lítaly a já jsem byl zapomenutý někde v pozadí. “A ty… Ty ovládáš, jakou magii?“ podle očí jsem to úplně nepoznal. A raději jsem se bavil o něčem jiném, něčem, co mě zajímalo bez toho, aby mě to rozesmutňovalo. “Ano ano, umím číst myšlenky živých tvorů, dokonce s nimi i manipulovat, ale nepoužívám to vůbec často,“ zavrtěl jsem hlavou, najednou jsem se cítil o něco víc… Speciálně. “Alfa mojí smečky ovládá stejnou magii, jinak jsem myslím nikoho jiného nepoznal. Můj milý ovládá magii, která dokáže způsobovat bolest,“ přemýšlel jsem nad tím, tolik různorodých magií… Dokázal bych o tom mluvit delší dobu, jelikož jsem věděl ještě o jedné magii, kterou jsem měl. Ale to až později. Zavrtěl jsem na jeho otázkou hlavu, “vůbec nevím.“ A doopravdy jsem nevěděl. Co jsem věděl byla rada starších. “Alfy se řídily názory a radami rady,“ rychle jsem vysvětloval, rád jsem někomu přibližoval své zvyklosti. “Ke štěstí? Spokojená rodina,“ usmál jsem se na něj posmutněle a drcl do něj bokem. “Ale dost už toho, musíme lovit.“

Nakonec jsem mohl zpomalit, protože zajíc se hnal přímo na šedivého a už nebyla snad ani žádná možnost toho, že by se mohl tvoreček zachránit. Bylo mi ho líto, ale co se dalo dělat. Jenže to jsem nečekal, že Siku vyvine tolik síly, aby odletěla celá zajícova hlava. Zprudka jsem se zastavil a jen zíral. Všude kolem byla krev a mně se přes celé tělo rozlezl nepříjemný pocit. Avšak všechno šlo stranou když jsem Sikua viděl rozpláclého na zemi. “Siku!“ zalapal jsem po dechu a honem utíkal směrem k němu, abych do něj šťouchl čumákem. “Notak, jsi v pořádku?“ Zakňučel jsem, vůbec jsem nechápal, co se tady vlastně vůbec stalo. Spíš jsem se bál o šedivého a naprosto jsem ignoroval ležící hlavu zvířete opodál.

FM 1/5 (22)

“Měl, a to je dobře,“ usmál jsem se a dál nad tím přemýšlel jen sám se sebou.
Tohle bylo ale ještě více k zamyšlení, “zní to jako nějaká noční můra…“ poznamenal jsem potichu, protože v tomhle případě jsem jeho štěstí nesdílel, spíš mi z toho běhal mráz po zádech. Přišlo mi to jako se ke mně chovala moje rodina. Všechno jen abych přežil na úplném minimu. A tak jsem se sebral a odešel. I když, asi i tohle bylo lepší než aby tam šedivého nechali napospas jeho osudu
Posledních několik minut mě Siku hodně překvapoval tím co říkal. I když tohle jsem zrovna chápal. Jen jsem se ho trošku polekal. “Třeba zesílila,“ pokrčil jsem rameny, “a já jsem si jistý, že se zase jednou uvidíte, až nabudeš víc svalů, tak si myslím, že taková cesta pro tebe bude hračka a znovu se se sestrou uvidíte,“ zkoušel jsem ho opětovně povzbudit. Třeba se tu jeho sestra ale objeví. Já jsem cestu sem taky přežil. Podvyživený, na pokraji života.
Přikyvoval jsem, “myslím,“ nutně jsem se snažil poskytnout ostatním to, co jsem sám sobě poskytnout nedokázal. Sebedůvěra. Jistě, na tu si každý musí přijít sám, ale co se dalo dělat. Někdy si vlci prostě museli pomáhat. “Jasně, moc, moc rád poznám nové kraje,“ horlivě jsem přikyvoval, a ačkoliv jsem byl překvapen nad tím gestem, nadšeně jsem zavrtěl ocasem a ťukl do něj čumákem. V očích mi skákaly hvězdičky a já byl doopravdy nadšený.

FM 5/5
VLA Lov 4/4

Běžel jsem co nejrychleji to jen šlo. Siku se ke mně dokonce i připojil, což jsem neskutečně moc ocenil. Jenže také jsem vůbec netušil, co má Siku za lubem. A proto jsem se polekal, když před zajíce spadla větev. Krátce jsem zavrávoral, ale běžel jsem dál. Magie, magie! Možná… Možná mi pomůže? Předtím mě vůbec nenapadlo, že bych mohl využít svou. I když jsem moc netušil, jestli mi tady k něčemu bude. Soustředil jsem se na pohyby zajíce a najednou, jako kdyby kouzlem jsem tušil, jakým směrem se bude ubírat. A tak, když se zajíc najednou cuknul a začal utíkat pryč od nás, už jsem mu stál v cestě a hlasitě zaštěkal. Nyní se polekaný tvor ubral směrem šedého, mezitím co já jsem ho v tom směru udržoval, tak, aby se nám už nedokázal vyhnout.

FM 4/5 (20)

Vyprávění Sikua bylo dlouhé a velmi zajímavé, překvapovalo mě, kolik toho zažil. Respektive jeho příběh byl… O dost zajímavější než ten můj. I když skončil poměrně stejně tragicky. “To mě mrzí… Třeba tě tvá sestra šla hledat a někdy se tady setkáte,“ usmál jsem se na něj a švihl ocasem. Vždycky jsem se snažil zůstat pozitivní. “A jsem si jistý, že stále sestru máš. Přežili jste zlou zimu, ty jsi zvládl dojít až sem, to je prostě zázrak a myslím si, že o sobě smýšlíš až moc špatně. Rozhodně nejsi tak nezdatný ani slabý,“ vrtěl jsem hlavou, jak to jen šlo. Siku se podceňoval. Což jsem ostatně později poznal i na tom, jak lovil. “A jsem si naprosto jistý, že takovou rodinu potkáš i tady a budeš se tu cítit jak jako doma, i když… to tu je asi o poznání teplejší,“ zazubil jsem se. “Jestli bys chtěl můžu tě doprovodit do té Cedrové smečky,“ nabídl jsem, očividně byl Siku trošku osamělý, a to mi bylo líto. Chtěl jsem mu pomoct, jak nejlépe jsem to dokázal. A vzhledem k tomu, že to byl vlk, který byl na podobné vlně jako já, tak se mi s ním mluvilo o poznání lépe.
A o chvíli později se dostala řada mluvit i na mě. Zavrtěl jsem hlavou. “Pocházím prakticky z opačné strany, co ty, bydlel jsem na jihu. Ve smečce, jejíž základem nebyly alfy, ale rada starších. Takový moudří vlci, stařešina většinou,“ vysvětlil jsem a zahleděl se mezi tlapy. “Měl jsem sourozence, bylo to naprosto skvělý, idylka. Jenže pak se mi začala projevovat magie. Nikdo netušil, co to je a abych to zkrátil, prostě si mysleli, že jsem prokletý a nemocný, že brzy zemřu, tak se mě začali stranit. Nakonec jsem odešel a skončil tady s tím, že to mám za pár,“ uchechtl jsem se, ale mělo to podobnou hořkou pachuť jako měl předtím Siku. “Věřil jsem tomu donedávna, až můj partner – Sirius, mi dokázal, že je to pouze magie. Od té doby jsem z toho takový nesvůj, toužím se vrátit, abych jim to všechno vysvětlil, možná by mě vzali zpátky, ale tady už mám prakticky všechno, co potřebuji k tomu, abych byl šťastný. I když stále tak úplně nejsem,“ pokrčil jsem rameny, za celou dobu jsem se snažil nedívat se na co na to říká Siku. Nebyl důvod, proč by mě měl soudit, ale riskovat jsem to nechtěl.

FM 3/5 (19)

Nepoznal vlastní matku? To mi bylo upřímně líto. Taky jsem se tak zatvářil a přikyvoval. Byl to tvrdý osud, ale on s tím… Vypadal tak neskutečně smířeně, že jsem na to nic říct snad ani nemohl. “Jsem rád, že jste poznali péči ostatních,“ pousmál jsem se. I když taková ztráta rodičů ho jistě musela hluboce zasáhnout. I když je očividně neznal. Siku to bral velmi statečně, ba i spokojeně. Nedokázal jsem to pochopit, na jeho místě bych se asi hroutil, ale… Dobře pro něj.
Pokrčil jsem rameny. “Ale žádné velké ambice nemám, udělám co bude třeba, klidně rád zůstanu kappou,“ usmál jsem se na něj a zamával ocasem. Byl jsem spokojený tak jak jsem byl. Za nic na světě bych to nevyměnil. Rozhodně se to nedalo srovnávat s tím, v čem jsem žil dříve. Na okraji společnosti jako vyvrhel, který vyhubí celou smečku.
“Doopravdy? Jak to myslíš, že se ani nijak netvářili?“ zamračil jsem se a zavrtěl hlavou. “To teda,“ přikyvoval jsem. “Jde to proti naší povaze se takhle vzdalovat jeden druhému,“ dodal jsem k tomu, protože jsem vždycky bral jako základní vlčecí povahu se mazlit se sourozenci a postupně i ve smečce tvořit hromady, které chrání před krutými mrazy. To, že to někdo tak neměl jsem pochopit nedokázal, jasně, jistě se najdou vlci, kteří úplně nemusí když se jich bůh ví kdo dotýká… Ale to už byla kapitola sama o sobě. “Přesně tak, páry se tvoří z lásky a ta láska snad na něčem stát musí,“ přikývl jsem i na to co řekl potom. Ano, každý kraj, jiné zvyky. Co se dalo dělat.

FM 2/5 (18)
Lov 3/4

Siku můj signál pochopil naprosto přesně. Pousmál jsem se a dál se schovával ve vyšší trávě. Šedý vlk se mezitím začal plížit až se zastavil u zajíce. Pomalu jsem švihl ocasem. Byl jsem celý napjatý, připravený vystřelit co nejvyšší rychlostí jen, aby mi zuby scvakly kolem krku ubohého zvířete. Bylo mi ho líto, ale co se dalo dělat? Tohle bylo to, jak tenhle svět fungoval.
Zajíc se najednou rozeběhl, přímo na mě. Čekal jsem. Pořád jsem čekal. Málem jsem vyskočil moc brzy, ale o sekundu později bylo už pozdě a když jsem z trávy vystartoval, scvakl jsem zuby ve vzduchu těsně za ním. A zajíc už si to hnal pryč. “Sakra,“ zakňučel jsem, ale neváhal jsem ani sekundu a letěl jsem za zajícem co nejrychleji jsem to dokázal. Snažil jsem se ho ve stejnou chvíli nahnat na šedivého, snad aby ho zakousl on. Ale nepochyboval jsem, že tohle nám ještě chvilku zabere. Zajíc se přinejhorším jednou unavit musí, bude ho stačit hnát dokola tak, aby neutekl moc daleko tam, kam ho honit moct už nebudeme.

FM 1/5 (17)

Teď jsem měl velkou výhodu já. To byl prostý fakt. Usmál jsem se. Vskutku nádherně větrala a já jsem si ani při sebevětších vedrech nemohl tolik stěžovat. Všechno zlé bylo pro něco dobré.
Poslouchal jsem Sikuovo vysvětlování. Moc jsem nechápal jeho mentalitu. Ještě když sám byl synem alf. Což mě překvapovalo. Protože… No, vypadal zničeně. “Proč si byl omegou? Neměli by si alfy synů vážit, ne je dávat z cesty?“ naklonil jsem hlavu na stranu, jeho smečka byla podivná. Ale každý kraj měl svoje zvyky, očividně. Také jsem byl překvapený nad absencí radou starších, když jsem přišel do Asgaaru. “Já… no, zatím jsem toho pro smečku neměl moc možností čím přiložit tlapu k dílu. Ale určitě rád pomůžu, asi by mi nevadilo být omegou, nemám moc velké ambice, ale být úplně dole? Bál bych se toho,“ povzdychl jsem si, ale Siku vypadal velmi spokojeně, a tak jsem mu úsměv opětoval.
“Mám, moc,“ přikyvoval jsem horlivě. Měl jsem ho… Tak moc rád. Jasně, naše linie skončí s námi, ale pořád mi v hlavě svítala naděje, že se někde objeví nějaké zatoulané vlče a společně ho vychováme, i když jsem si nebyl moc jistý, jak by se na to Sirius tvářil. Nevypadal zrovna jako vlk, který by nějak stál o vlčecí pozornost. I když… Třeba by to pro mě udělal rád. A to byla myšlenka, která mě na srdci nejvíce těšila. Já bych pro něj udělal všechno na světě a ani mě nenapadlo pochybovat o tom, že on by to měl jinak.
“Asi ne… A no, tam kde jsem vyrůstal to bylo normální, hrál jsem si se sourozenci, přes zimu jsme se k sobě choulili, jak to jen šlo a tady mi to nepřijde o moc jiné,“ pokrčil jsem rameny, nedávalo mi smysl, jak ze Sikua mohl vyrůst tak příjemný vlk, když vyrůstal v tak nepříjemných podmínkách. Jestli to teda byly jeho podmínky, nebo jestli mi jen vyprávěl o jeho cestování. “Nedokážu si představit, držet si neustálý odstup od mého partnera, to by bylo… Hrozné… Vybral jsem si ho z nějakého důvodu, protože ho mám rád, asi bych to nezvládl, kdybych od něj musel být daleko,“ zavrtěl jsem hlavou, nad tou myšlenkou se mi svíralo srdce. Znal jsem pocit, kdy jsem si musel držet odstup od ostatních, ale to byly jiné podmínky. Podmínky mé rodiny, kdy si každý myslel, že jsem byl nemocný. A jak to bylo teď? Stále mě Merle neměl rád? Bál se mě? Rychle jsem ze sebe tyhle myšlenky setřásl a dál se věnoval šedivému. “Pověz mi něco o tom odkud jsi,“ vyzval jsem ho a našpicoval uši.

FM 2/5 (16)
Lov 2/4

Jenže jsem nechtěl mluvit jenom já a tak jsem pozorně naslouchal tomu, co mi říká Siku. Naklonil jsem hlavu na stranu a přikývl. “Nevím co se tam dělo, ale jsem si jistý, že jsi udělal co si mohl,“ pousmál jsem se a jen tak lehce ho švihl ocasem, abych mu dodal trochu té energie. “Za málo, já… Já vím jak těžké to je, když ti život hází pod nohy a ztratíš někoho, co pro tebe něco znamenal,“ pokrčil jsem rameny a dál to nechal být.
Já jsem opatrně nakračoval kupředu, pozoroval jsem jak zajíce, který si zatím spokojeně žil svůj život, který brzo přijde ke konci. A po očku jsem sledoval i Sikua, který si zatím vedl náramně. I když jsem od něj nic jiného nečekal, podle vzhledu bych ho tipoval jako o mnoho zkušenějšího lovce, než jsem byl já… Oblízl jsem si pysky a připravil se na moment, kdy budu moct vyletěl. Bylo možné, že se zajíc splaší a vezme to jinudy, to by přišlo na řadu štvaní. A já jsem si byl dostatečně jistý a sebevědomý v tom, že rychlý jsem dost. Měl jsem dlouhé nohy a závody se Siriusem mi nedělaly žádný veliký problém. Nakonec jsem se podíval na šedivého vlka přímo a přikývl, mezitím co já jsem se připravoval vystartovat kupředu.

FM 1/5 (15)

“S tím se úplně ztotožnit nedokážu,“ ušklíbl jsem se tomu, očividně jsem poukazoval na svou řídkou srst. K tomu jsem byl ještě hubený, už ne vyloženě podvyživený, ale zrovna zdravou váhu jsem taky neměl. “Lov jako samotný mi nedělá problém, ale ve dvou se to beztak lépe táhne,“ dodal jsem, “a zimy jsou…. Je to hrůza,“ povzdychl jsem si a zavrtěl hlavou. Nenáviděl jsem zimu z celého svého srdce.
To co řekl se mě poměrně dotklo, překvapeně jsem se na něj podíval a pak stejně zahanbeně se podíval pryč. Dokud nezačal různě koktat a viděl jsem na něm, že to takhle úplně nemyslel. “Zrovna vysoko postavení nejsme, ale tak nízko taky ne,“ zamumlal jsem. Tady jsem už ani já nevěděl, co tím vlastně myslí a zahanbení se prolnulo s nechápavostí. Chvilku jsem ho pozoroval, než jsem švihl ocasem. “Prostě… Potkali jsme se u jezera, bylo to hrozné jezero. A on se ke mně taky choval hrozně,“ uchechtl jsem se. “Pak jsme se potkali ještě jednou a prošli jsme spolu snad celou severní část, byla zima a já to úplně nezvládal a tak mě zavedl do Asgaarské smečky,“ usmál jsem se nad tou vzpomínkou, byla šťastná až do té chvíle... “Myslím si, že mě měl rád už tehdy, ale nedokázal si to přiznat a tak mě představil jako přítele. Naštvalo mě to. Ještě předemnou nabaloval jinýho,“ zavrtěl jsem hlavou, “ale nakonec jsme si to vyříkali a no… Máme se rádi. Nikdo nás za to zatím nesoudil, nepotkal jsem žádný jiný podobný pár, ale… Jsem rád za to co mám,“ usmál jsem se a očka mi jen zářila. To bylo poprvé co jsem se takhle rozpovídal cizímu. Když má vlk o čem mluvit, tak to jde hned moc snadno. A tohle byla věc, která mi naprosto překopala celý život, ještě, abych o tom mluvit nechtěl.

FM 2/10 (14)
9. Lov 1/4

“Jsi odvážný, že se vydáváš na takovou cestu, hodně to o tobě říká,“ snažil jsem se ho povzbudit, jak nejlíp jsem to dokázal. A zavrtěl jsem hlavou. “Občas to prostě ze sebe musíš dostat pryč, aby ti mohlo být lépe,“ mrkl jsem a přikývl. I já jsem měl své břímě. V podobě vlastní rodiny. Byl jsem rád, že byl tak sebevědomý, i když jsem hádal, že se tak doopravdy necítil.
Byl jsem rád, že naši pozornost odvedl lov. Švihl jsem ocasem a pozoroval, jak si počíná Siku. Byl tichý. To se nám hodilo. Přikrčil jsem se stejně jako on a začal se plížit kolem, abych zjistil, kde se zajíc nachází. To byl první krok. A ten další? Aby ho Siku nahnal na mě. Ještě chvilku a v dalším momentu jsem už viděl, jak se dvě ouška cukají v trávě a jak tam zvířátko hopká. “Obejdu ho, zkus mi ho nahnat, kdyžtak ti poběžím na pomoc,“ zašeptal jsem se a vydal se na cestu kolem, kam by mi ho Siku mohl nahnat.

FM 1/5 (13)
Poslouchal jsem jeho příběh, zavrtěl jsem hlavou. “Doufám, že nadcházející zimu už se nebudeš muset obávat,“ ušklíbl jsem se a povzbudivě jsem se usmál. Dřív jsem neměl moc myšlenek na zdárnou budoucnost, která by se obracela v můj prospěch. Ale poslední měsíce mi do žil vlily nový život. Najednou jsem všechno viděl světleji. A taky bych velmi rád viděl takového pavouka jako společníka, ale nedokázal jsem si to moc představit.
Myslel jsem si, že to chápe. Ale očividně ne. Zamrkal jsem na něj s očividným překvapením. “No… Partner,“ odvrátil jsem pohled a švihl ocasem. “Romantická láska,“ dodal jsem doufal jsem, že to Siku tentokrát pochopí. I když tohle už by snad nešlo nepochopit.
Ale to už… No… Co bylo tohle? Překvapeně jsem se na něj podíval. Zabil? Trochu mi ztuhla krev v žilách, než k tomu něco dodal. “Tak… Tak to není tvoje chyba, ne?“ snažil jsem se, i když jsem takovou ztrátu dokázal pochopit a uchopit, jak moc ho to musí bolet. “Neměl by ses za to vinit, nevím přesně co se stalo… Ale takhle už jí nepomůžeš, když budeš šířit její pámátku, pomůžeš jí tím nejvíc,“ pousmál jsem se a trochu se k němu přiblížil, abych mu nabídl svou pomoc alespoň takhle.