Gallirea - Příspěvky uživatele

// Mýtina přes les
Loterie 1/5

// Jasnava a Nickolas
Cesta do úkrytu probíhala za povídání. Jasnava nám prozradila, že byla na místě, které obývali vážně zvláštní tvorové. Nick byl z jejího výpravění unesený a i mě zajímaly další informace ohledně vzhledu. Vyvolalo mi to vzpomínku na místo, kde bylo teplo a byla tam velká spousta ptáků. Různě barevných a velkých. "To jo, zdejší magie dokáže divy. Také mě s mou dcerou přenesla na místo, kde žijí obří i maličkatí ptáci. A běhalo tam zvíře, které mělo divné packy a ocas. Dokázalo se s nimi držet větví stromů," řekla jsem svůj jeden zážitek a podívala se na Nicka, který taky začal vyprávět. Jenže jeho mysl byla nejspíš stejně rychlá a roztěkaná, jako jeho mluvení. Došlo mi totiž, že měl pro Maple dárek, který někde zůstal.
Uz jsme byli skoro u úkrytu a bylo o poznání chladněji, než když jsme vyrazili. Ale když jsem viděla, jak se Nick tváří, jako kdyby na tom závisel jeho život, musela jsem se zeptat. "Chceš ho jít hledat? Nebo se na to posilníme a půjdeme později? Bude třeba i trochu tepleji," řekla jsem povzbudivě a doufala jsem, že si vybere druhou variantu. Odpočinek a pak až hledání.

// Všichni
Ve vzduchu bylo cítit spálené dřevo a při zaposlouchání se bylo slyšet hlasy z úkrytu." Bezva, bude nám teplo a potkáme další vlky ze smečky," řekla jsem vesele a začichala, jestli poznám o koho jde. Ale kouř z ohně to všechno přehlušil, takže bude překvapení, na koho narazíme. Ještě, než jsme došli ke vchodu, došlo mi, že jsme asi Jasnavě neprozradili nic o naší soše." Došlo mi... V úkrytu máme sochu vlčice. Je to Neyteri, původní zakladatelka smečky v Sarumenu. Po její smrti se v úkrytu objevila socha, jako symbol ochrany. Hmotný symbol, by se dalo říci, " na chvilku jsem se zamyslela, protože nás chránila mlha a Mlhahule, ale také vlastně Neyteri. A Darkie. A Morfeus. "Ta socha má na hrudi rozkvetlou růži, což je zase vzpomínka na dceru Neyteri - Darkii. A aby toho nebylo málo, tak je kolem sochy nejvíce cítit taková aura, která je sice v celém lese, ale tady je nejsilnější. To je zase Morfeuse, prvního alfy. To jenom tak ve zkratce, aby si věděla co tě čeká v úkrytu," zazubila jsem se. Tady jsem totiž ještě nevěděla, CO přesně nás v úkrytu čeká.
Jako první mi byla podezřelá kožešina vyhozená venku. Jako jo, úklid byl potřeba, ale ta kožešina byla cítit po vlčatech? Jako někdo, kdo si tím prošel, bych to měla poznat. Byla to taková směsice pachů, že těžko říct, kdo mohl být krapet nezodpovědný, aby měl v zimě vlčata. No co, hlavu jí neutrhneme. Jako smečka to zvládneme, však jsme tu jako rodina. Pozitivní bylo, že jsem cítila hlavně Maple. A navíc, cítila jsem, že je uvnitř i Marion
Ocásek se mi začal radostně houpat ze strany na stranu.
Přiběhla jsem dovnitř celá veselá. Když jsem však viděla ten výjev před sebou, úsměv mi trochu ztuhl na tváři. Na jedné kožešině byla maličká vlčata. Fakt drobounká, takže se musela narodit nedávno. Bylo štěstí, že tu byl ten oheň (byla jsem za něj ráda, i když z něho mám pořád strach a respekt), jinak by umrzla. U vlčat ležel mladý vlček, opravdu mladý, tentokrát jsem se nezmýlila. Jen jsem rychle nevěděla, jestli znám jeho jméno nebo ne. Ale barevně k nim neladil, takže jeho nebyla. Za ním stál Roland a jelikož se k nim nějak zvlášť neměl, tak jsem se dovtípila, že jeho taky nebudou. Jenže pak tu už byla jen Maple, která by je jen tak ležet (i když byla v péči mladého) nenechala, protože by jí to pud mateřství nedovolil. Takže jedině logické vysvětlení bylo, že ta vlčata byla... Že byla... "Marion?" hlesla jsem jenom. (// tady bych si dovolila vsuvku, není to kárající, smutný, povýšený nebo nějaký negativní hlas :D. Prostě takový lítostivý, kdy vyjadřujete, že jste nemile překvapeni, ale zároveň toho co vás překvapil litujete a snažíte se mu ukázat, že jste s ním jestli se chápeme. :DDD)
Úplně jsem zapomněla na všechny ostatní vlky. Byla tu jen moje dcera, moje chudinka naivní dcera, kterou jsem nepřipfavila na to že těmhle dospělým aktivitám se má vyhnout, aby z toho nebylo takovéhle... Ono to nebylo neštěstí, byla to krásná vlčátka. Uvnitř mě se však rozhořel plamen, který zhasne, až dostanu toho hajzla. Mohl totiž motat hlavu všem nativním vlčicím a ne všechny měly zázemí. Na to jsem teď však nechtěla myslet. Chtěla jsem však Marion trochu popohnat ke starání se o ty malé kuličky. Začínaly se totiž dožadovat jídla a její pozornosti. "Ahoj Maple, promiň, že tě takhle odbydu, ale tohle je Jasnava, přijala jsem ji do smečky. Jasnavo, tohle je naše alfa Maple. " Ano, představení a uvedení hodné bety. Já ale měla oči a hlavu pro Marion. "Koťátko moje. Chyběla jsi mi, " přivinula jsem si ji k sobě a nebylo pochyb o tom, že jsou vlčata její. Byla cítit po nich."Holčičko moje, všechno mi to řekneš? Nebo jako to, co budeš sama chtít mi říct. Ale nejprve se podíváme na ty malé kuličky? Slyšíš jak pláčou? To tě volají, potřebují svoje mlíčko jako ty jsi potřebovala. Tak si k nim lehneme a až budeš chtít, tak mi řekneš kde jsi byla a co se stalo. Ale klidně můžu začít já s tím, co jsem dělala " nabídla jsem jí a pomaličku ji směřovala k vlčátkům. Mluvila jsem klidně, jako na zraněné zvíře, ale uvnitř jsem jen řvala a řvala. Ale spíš na sebe, byla jsem naštvaná na sebe.
Na ostatní jsem jen kývla na pozdrav a hodila na ně pohled a úsměv, který říkal jediné. Děkuji.

// Oh, jak se Wolfi stydí, že to musela vysvětlit Maple. A navíc pozdě.

Loterie 1/5

Sice jsem byla vzhůru o chvilku dřív, než se ke mně začaly probourávat tlapky jednoho z dvojice vlků, ale i tak jsem byla ráda, že do mě vlastně drcnuly. Měla jsem aspoň jistotu, že moje tělo ještě není na takovém bodu, že by vypovídalo službu. A pak jsem uslyšela i Nickův hlas, jak nás nabádá, abychom vylezly ven a opovážily se zmrznout. Vyskočila jsem jako kdyby mě bodla včela, protože mi konečně došlo, že mi je fakt velká zima. A jak se takové zimy zbavit? Rychlým pohybem. Pravda, nešlo to tak jednoduše a rychle, jak bych chtěla, takže místo rychlých pohybů jsem vypadala jako zpomalená želva. Brzy se mi však končetiny a celé tělo znovu dostávalo do oběhu, takže moje pohyby byly ladnější a připomínala jsem víc vlka.
"No, asi jsem tam byla déle než je zdrávo. Ještě, že si nás probudil," usmála jsem se na Nicka. I Jasnava vypadala, že je trochu zmrzlá. Doufala jsem, že z tohoto dobrodružství nebude nikdo nemocný. Škoda, že nemáme oheň. Ale v úkrytu by mohlo být tepleji. " Nepůjdeme se na chvilku ohřát do úkrytu? Můžeme kouknout, jestli tam není něco k jídlu a trochu ohřát kožíšek, pokud tam bude oheň. Když ne, tak se aspoň zachumláme do kožešin a dáme si to jídlo, " navrhla jsem vesele a už se vydala přímo za čumákem. A aspoň Jasnavě ukážeme, kde je úkryt." Tak to jsi dlouho dělala průzkum po Gallireře. Něco zajímavého si viděla?" Obrátila jsem se na Jasnavu, v pokračování toho jak dlouho tu byla. "Nebo ty, Nicku? Viděl si nějakou zajímavost? Ještě jsem to tu neprošla celé a to už tu jsem nějaký ten rok. Tak mě zajímá, co bych ještě mohla navštívit," mluvila jsem k oběma a v hlavě si chystala místa, která stála za návštěvu.

// Úkryt přes les

Ahojky, posílám plnění úkolů. :))

1 https://gallirea.cz/index.php?p=sarumensky-hvozd#post-213391

2. https://gallirea.cz/index.php?p=sarumensky-hvozd#post-212865

Stromeček jsem sice zdobila, ale taky nemám řádky a ještě jsem to zapomněla označit. :D
Tak aspoň takhle. :)

Uznáno a připsáno. Post jsi označený měla, řádků sice pár chybělo, ale i tobě putuje 5 květinek :) Příště ale bacha :DD

Ahojky.
V prvé řadě moc děkuji za akci, úkoly byly povedené, odměny parádní. :) Těším se na další akce.

Phantasia
magie od Smrti bez hvězd - Příkaz
vymaxování 1 vlastnosti - taktika lovu
Vlčecí pitíčko
2 hvězdičky do vlastností - vytrvalost

Ciri
magie od Smrti bez hvězd - halucinace
Vlčecí pitíčko

Awarak
Vlčecí pitíčko
vymaxování 1 vlastnosti - síla
magie od Smrti bez hvězd - elektřina
10 křišťálů
30 drahokamů

Wolfganie
50 % sleva na speciální magii
30 drahokamů
50 % sleva na modifikace
magie od Smrti bez hvězd - počasí
vymaxování 1 vlastnosti - vytrvalost
vymaxování 1 magie - počasí
Vlčecí pitíčko

Děkuji

Přidáno.

9. Vyhrab si sněhovou díru a v ní přespi

// Vsuvka, abych stihla ještě nějaký úkol. :))

Se svým výtvorem jsem byla spokojená. Ale i na mě začala přicházet únava. A trochu hlad. A žízeň. Se žízní se naštěstí dalo něco udělat hned, takže jsem si hodila pár sněhových placek do tlamy (no placek, prostě takový chumel, co jsem nabrala tlamou), a i když mi trochu zmrzl mozek, tak jsem žízeň zahnala. S hladem jsem se rozhodla, že udělám něco později, třeba, že si vyrazím na maličký výlet, abych nelovila nic v lese. Pak by nám tam totiž nebydlela ani noha a bylo by po srandě. Takhle jsme měli taková zadní vrátka pro případ, že by byla zima natolik krutá, že by nikde nebylo ani živáčka.
S tou únavou mě však inspiroval Nick. Ve vzpomínkách jsem viděla, že jsme kdysi, jako vlčata, hrabala takové tunely a bunkry, ale nikdy jsem v nich nespala. Ale jak jsem tak pozorovala černobílého vlka, jak spokojeně podřimuje, říkala jsem si, že tam nebude asi nějak velká zima. A tak jsem to chtěla zkusit taky. Opatrně jsem si začala budovat noru, kterou jsem se snažila vyztužit, aby mi nespadla na hlavu nebo aby se mi nezhroutil vchod. Kdyby něco, tak tu jsou Jasnava a Nick, tak by mě když tak vyhrabali. Byla pravda, že sama bych do toho asi nešla. Tedy pokud by nebyla jiná možnost. Když jsem byla se svou stavbou spokojena, mrkla jsem ještě na Jasnavu. "Na chvilku si taky schrupnu. Snad nevadí, " dodala jsem ještě a zalezla si do díry. Sice by jeskyně byla asi lepší, ale tohle pro přespání a na nabrání nových sil stačilo. Jako za mladých tuláckých let, hehe. Vážně jsem byla ráda, že nejsem tulák. Zavřela jsem oči a brzy pravidelně oddychovala.

18. Uplácej sněžného hada

Byly to hezké chvíle. Jen jsem maličko přeslechla návrh Nicka, že bychom se mohli všichni sejít u ozdobného stromu a zazpívat si všichni. Jasnava se totiž ke zpívání přidala taky, jen s jinou koledou. Na oba jsem se usmívala, ale sama jsem žádnou nepřidala. Neměla jsem totiž tolik sebejistoty, že mám hezký hlas.
Moje návrhy se však uchytily. Vlčice již začala hromadit sníh a vlk se k ní přidal. "Můžeme zkusit uplácat spoustu soch. Třeba vydru, pak několik Nicků, když tu máme krásný živý model a třeba nás ještě něco napadne," zachechtala jsem se a přidala se k hrabání sněhu na hromadu. Jenže hlava černobílého vlka se schovala do haldy sněhu a dlouho se neukázala. Zvědavě jsem přišla blíž k jeho vyhrabané skrýši, jestli to je nějaká další hra, ale nebyla. Nick spokojeně chrupal. Vycouvala jsem ven a potichu došla k Jasnavě. "Nicka ty sněhové radovánky asi trochu unavily. Tak zatím můžeme zkusit postavit tu vydru." Nabídla jsem a začala packami tvarovat tělo vydry. Šlo to těžko, protože vydry byly taková drobná, útlá zvířátka, s dlouhými čumáčky. Pracovaly jsme rychle a svižně." Jak dlouho už chodíš po Galliree? " zapředla jsem komunikaci a dodělala poslední detaily na vydře. Sice to jako vydra z mého pohledu moc nevypadalo, ale to nevadí, i snaha se cení.
Než mi Jasnava odpověděla, chtěla jsem zkusit uplácat ještě něco jednoduchého, co by se třeba podobalo předloze. Vlk mi přišel dost těžký, ale taková ještěrka nebo HAD. To by asi šlo. Nahrnula jsem sníh na kupičku a z toho vymodelovala hlavu. Pokračovala jsem tělem, které se různě vlnilo a klikatilo, zkrátka jak to takový had umí. Pak jsem mu tělo pokreslila drápkem pár klikyháky, a doladila špičku ocasu, aby to byl had se vším všudy.

11. Blbni ve sněhu

Byla to krása. Jasnava přidala k sněhovým kuličkám a rampouchům zelený břečťan nebo nějakou takovou rostlinu, která naše dílo dokonale podtrhla. I já jsem ucítila vnitřní radost, stejnou jako když jsem byla malé vlčátko. A to už bylo hodně let. Nechtěla jsem rušit nastalou atmosféru, do které tak hezky Nick zpíval, takže jsem potichu seděla a kývala se do rytmu. Když skončil, přidala jsem se k jeho zavytí.
A měla jsem v sobě tak rozvernou náladu, že jsem se nějak musela vyventilovat. Skočila jsem do kupy sněhu a tam se celá zavrtala, že mi byla vidět jen ouška. Pak jsem se smíchem vyskočila a hopsala jako zajíc. Zkoušela jsem i válet sudy, ale to moc nešlo. Na to by byl potřeba tvrdší sníh. Přemýšlela jsem, co bych ještě mohla provést. Foukala jsem do sněhu, aby odletoval, ale můj dech stačil jen na rozpuštění sněhu a trošku toho odletu. Mnohem větší efekt by to mělo s magii vzduchu a navíc to nebyla taková zábava. Nakonec jsem popadla do pacek sníh a rozhodila ho všude kolem. Se smíchem jsem se vrátila ke svým dvěma smečkovníkům. "Pardon, nějak mě to všechno dostalo, že jsem si musela poskočit a dostat ze sebe tu energii. A abych se vrátila ke tvé otázce," mrkla jsem na Jasnavu, "dalo by se říci, že je to ochranný duch. Snad ji někdy potkáš," dodala jsem s úsměvem, když neměla štěstí potkat jejich v jejím rodném lese. Byla jsem ráda, že se mi svěřila, že i oni měli takového pomocníka v lese. Věděla jsem, že nejsme jediní, kteří ho mají. Někdo by mohl být z takového zjištění zklamaný, ale já byla ráda. "Když nám to tak hezky jde, nepostavíme něco? Nějaký bunkr na přespání nebo nějakou sněhovou sochu?" Tak moc jsem chtěla v tom sněhu blbnout, tak moc.

//Sarumen

23. Ozdob strom

Nicku, Nicku, Nicku... Jméno vlčka se mi v hlavě odráželo jako ozvěna. Konečně jsem totiž zjistila, jak se černobílý vlk jmenuje. Nebo aspoň jakým jménem ho mohu nazývat. A celé pravé jméno? Na to si počkám. Nebo se zeptám Maple, hehe. Nikc byl celý natěšený ohledně zdobení. Popravdě jsem si nedovedl moc dobře představit, jak chce strom zdobit. Proto jsem šla trochu pomaleji, abych viděla, jak to má vymyšlené. "Tak tohle je naše mýtina. V létě se tu občas dá potkat Lady Mlhahule. To je mlžná vydra, strážkyně lesa. Vlastně se dá popsat jako zvířecí forma pro naši lesní mlhu," dodala jsem na vysvětlenou. Nečekala jsem, že by to Jasnava přijala jako prostý fakt. Kolikrát vlk může potkat mlžný opar, který umí mluvit, nezávisle se hýbat a ještě vypadá jako vydra? A který vás dokáže hodit do různých situací, které ani nechcete. Uvnitř jsem se uchechtla, ale navenek jsem vypadala klidně.
A nyní i mírně překvapeně, jak to Nick vymyslel s tím zdobením. "To je dobrý nápad. Škoda, že neovládám magii vzduchu, abych mohla pověsit pár kuliček na větve. I když," zacukala jsem čumáčkem a tajuplně se usmála. Nešla jsem zkoušet magii, kterou jsem asi měla, ale byla mi cizí. Měla bych si udělat výlet do svého nitra. Uměla jsem však využít vodu a co jiného je sníh, než zmrzá voda? Nebo třeba rampouchy. Úplně přesně jsem věděla, co udělám. Začala jsem se soustředit a povolala svoji magii vody. Představovala jsem si, jak beru okolní vlhkost a sníh a tvořím z toho malé i větší rampouchy, které jsem nechávala vznikat na větvích stromu. Brzy byl celý ověšený a když do toho maličko foukl vítr, rampouchy se krásně rozezněly. Sedla jsem si, protože mě trochu došly síly, ale nebylo to tak zlé, co by pár minut v klidu nespravilo.

// Omlouvám se, víkend, povinnosti, migréna...

VAK 17. Vytvořit obraz ve sněhu
SÚ 1. Vyválej s dalším členem ve sněhu vlčí andílky

Sněhová bitva byla v plném proudu. Tedy do chvíle, než jsem na černobílého vlka shodila sníh z větví. Bylo toho tolik, že zmizel až po uši. Se smíchem jsem se podívala na Jasnavu, která dala průchod svým emocím a poskakovala. Pak jsem jí trochu svou poznámkou rozesmutnila, což jsem nechtěla. Konečně jsem pochopila její poznámku, že nemá moc přehled o tom, jak to ve smečkách chodí. Trochu jsem se uklidnila, ale nemluvila jsem vážně. Jenom tak věcně, že jí s tím pomůžeme. "To nevadí. Aspoň to budeš mít jako novou zkušenost a věřím, že i dobrou. Na jaře můžeme trénovat lov a teď v zimě se dá trénovat stopování. Třeba," snažila jsem se jí povzbudit a usmála se na ni.
S užíváním zimy jsem souhlasila. A jelikož se k nám náš spolubojovník stále nevracel (až jsem začínala mít trochu strach, jestli se z hromady dokáže sám vyhrabat nebo jestli se neurazil) lehla jsem si na záda do prašanu. Můj cíl byl, že bych mohla vytvořit nějakého a dílka, samozřejmě s vlčím vzhledem. Když jsem se zvedla, vypadalo to všelijak, jen ne jako andílek. "No, tohle moc jako andílek nevypadá co? Moje představa teda je, že by tam měl být můj otisk a pak třeba packou domalovat svatozář a křídla? " Mrkla jsem na Jasnavu, abych se ujistila, že má o vlčích andělech podobné představy. Zkusila jsem sebou plácnout do sněhu znovu a znovu a doufala, že se ke mně nová členka přidá, protože jinak bych se cítila trochu trapně.
Nakonec se jakýsi vhodný tvar podařil a já packou domalovala požadované detaily. To už se k nám přidal i černobílý vlk a něco v tlamce nesl. Byla to jakási kytička, kterou dal Jasnavě za ucho, aby byla hezkým dárkem pro Maple. To bylo jistě ještě v návaznosti na konverzaci předtím. "Takhle se budeš určitě alfě Maple líbit. Dobrý nápad, " zazubila jsem se a tím i potvrdila, že je Maple naše alfa, jelikož jsem to předtím trochu zapomněla dodat. Chtěla jsem vymyslet, co by se mohlo dělat, ale vlk to už vymyslel za nás. "Noo na mýtině je jen jeden strom, " začala jsem, ale to už byl na půl cesty pryč. "Tak na jdeme na mýtinu, aspoň se podíváš hlouběji do lesa," řekla jsem a klusala za vlčkem. Vážně bych měla odposlechnout to jeho jméno.

// Mýtina

13. Kouluj se s jiným vlkem

Oba dva měli radost z přijetí Jasnavy do smečky. Černobílý vlk možná i větší. Věřila jsem Jasnavě a když měla radost z toho, že ji můžu něčemu přiučit, tak jsem si byla více než jistá s tím, že do smečky patřit chtěla.
Vánoční nálada se ke mně dostávala pomalu, ale jak mě chytila, nedalo se jí utéct. Bylo vsak vidět, že naše nová členka byla poněkud nesvá z toho, že by po mně měla hodit sníh. Raději ho hodila po vlkovi, který to nečekal, protože už plánoval, že musíme vzít Jasnavu na mýtinu. Za jiných okolností bych ho poprosila, jestli by se toho ujal, ale teď ne. Teď se koulovalo. Zatímco jsem si chystala svoje sněhové kuličky, ti dva si jich pár vyměnili. Pak (konečně) jedna trefila i mě. Udělalo mi to takovou radost, že jsem si poskočila. "Hahá a teď vám ukážu," zakřičela jsem vesele a začala házet koule sněhu kolem sebe. Zkrátka jak se na důstojnou betu sluší a patří. Jenže vlk se schoval za stromy a tam se muselo trochu víc mířit. Takže jsem přestala jako malé vlče kolem sebe házet sněhem a konečně tomu dodala i tu eleganci. Jenže být schovaný za stromem, to byla dobrá taktika. Když jsem mrkla na větve nad ním, viděla jsem, že jsou také obalené sněhem. Prašanem, takže když mu spadne na hlavu, tak mu to neublíží. Kdyby to byl těžký sníh, jako na jaře, tak bych to neudělala. Ale teď? Teď to bylo něco jiného. Vší silou jsem hodila sněhovou kouli do změti větví a... Povedlo se, velká část sněhu napadala přímo na něj. "Zásah," vykřikla jsem a stále se culila na všechny strany. "Já vím, že tohle asi není to, co by se očekávalo od výš postavených členů smečky. Ale my tu jsme převážně jako jedna velká rodina. A kdy se ti poštěstí takhle si zablbnout ve sněhu," řekla jsem směrem k Jasnavě, než se vlček vyhrabal ze sněhu.

2. Chytej vločky na jazyk

Se slovem ahoj a úsměvem na tváři jsem sledovala, jak Wizku odchází. Její bratr se s ní rozloučil a až tady jsem si všimla, že nebyl tak mladý, za jakého jsem ho považovala. Nejspíš to je tím, že má tolik energie. Něco jako Marion. V duchu jsem si tyhle dva představila spolu a musela jsem se usmát.
Ještě jsem však měla na starosti jednu věc. A to přijmout Jasnavu. Vlček mě prosil, jestli tu může zůstat, jestli to nebude Maple vadit. Trochu jsem vzdala plán, že bych je dva vzala ještě na lov. Teď jídlo máme, pak bych vyrazila třeba později. Snad je to moudré rozhodnutí. Byla jsem ráda, že byla Jasnava tak upřímná. Už to bylo znakem dobrého člena. Na nic si nehrát, nevymýšlet o sobě pohádky, ale říct pravdu. Naklonila jsem hlavu na jednu a vzápětí na druhou stranu. "Věřím, že nebudeš typ vlka, který se jen potřebuje schovat přes zimu ve smečce, aby pak na jaře zase utekl. A pokud budeš chtít, můžu tě něčemu přiučit, co se týče lovu nebo nějakých dalších věcí, když je budu umět," nabídla jsem jí s úsměvem. Dále jsem ji však nechtěla napínat, ani vlčka (kde jsem stále doufala, že nějak pochytím jeho jméno)." Věřím, že to Maple vadit nebude, když se ke smečce přidáš. A jelikož bych řekla, že je teď zaneprázdněná, tak to vezmeme rychleji. Jako beta této smečky, tě v ní vítám Jasnavo, " dodala jsem vesele a zamávala ocasem.
Nechala jsem jim chvilku na zpracování informace a pomalu se otočila kolem své osy. Musela jsem obhlídnout les, zjistit jestli se tu vyskytuje ještě někdo, kdo není členem a jestli je vše ok. Když jsem byla k oběma otočená zády, vyplázla jsem jazyk a nachytala si pár vloček taky, stejně jako před chvílí oni dva. Pak jsem si řekla, že je přeci jedno, když mě uvidí, jak si tu chytám vločky. Že budou mít snad pocit, že tu jsme v uvolněné atmosféře. Tak jsem si poskočila a ještě jich pár nachytala. "Pardon, nějak mě chytila hravá nálada, když začal padat ten sníh. A když už tu máme formality dokončeny, chceš jít ukázat ukrýt nebo si nejprve dáme sněhovou bitvu?" Bylo to trochu nezvyklé, že bych v podstatě s cizinci šla hned metat koule, ale vlastně se to mohlo brát jako utužení vztahů.

Vlčíšek: 4. Obdivuj krásu zimy
Smečka: obdivuj první sníh

Obě vlčice vypadaly mile. Věděly jak se chovat a nevypadaly nepřátelsky. Mladý vlček mě ujistil, že jim o lese řekl jen to nejlepší. Jasnava vypadala, ze ji přesvědčil o kráse kouzlu Sarumenu. Wizku, jak jsem se dozvěděla jeho sestra, nebyla tak přesvědčena. Nedivila jsem se, les nebyl pro každého. Už tu byla spousta vlků, kteří v něm nenašli zalíbení. Vlk, jehož jméno ještě nepadlo, ale nechtěla jsem dělat, že ho neznám, asi taky úplně netušil, že je v mě pravomoci když tak někoho přijmout. Zatím jsem to nechala tak, potřebovala jsem vědět, jestli by se přidala i Wizku. Vypadala totiž lehce nerozhodně, i když pravila opak.
Chtěla jsem něco prohodit, ale zaujalo mě, jak se její bratr dal do chytání padajících vloček. Podívala jsem se na nebe, odkud se jich začalo sypat víc a víc. Tak zima už je tedy. Tak krásná, doufám že ne příliš krutá. Těším se, až bude sněhová pokrývka na stromech a loukách, jezero zamrzlé... Musela jsem se vrátit k potenciálním členkám, ale v duchu jsem byla u těch bílých plání. Pokývala jsem hlavou, když mladý vlk pronesl moudrou myšlenku. "Souhlasím s tím, že být sama v zimě není jen tak. Ovšem mě nepřísluší přemlouvání. Myslím ale, že kdybych mohla mluvit za naši alfu, tak by řekla, že k nám můžeš na návštěvu kdykoliv. A pokud by se jednalo o stav nouze, nějaký ten maličký kousek jídla by se našel," usmála jsem se na Wizku, abych ji dala najevo, že i když se rozhodne jít dál, u nás má les vždy přístupný. Samozřejmě bych tuhle nabídku, zvlášť před zimou nedělala každému. Bylo to i tím, že tu žil její bratr a rodina se má vídat.
Poté jsem svůj pohled otočila na Jasnavu, ale tak mi oči chvilku poskakovaly po padajících vločkách. Tajně jsem doufala, že až to tu budeme mít hotové, tak si nějakou tu vločku taky chytím. Zatím jsem se mohla jen rozplývat nad jejich dokonalostí a odvahou jít k zemi jako první a udělat důležitý podklad pro jejich další sourozence. "Kdyby si žádala o místo ve smečce, co by si ji nabídla? Máš dobré lovecké schopnosti nebo nějaké jiné? Můžeš to na mě vyzkoušet a až potkáš Maple, bude to hračka. Je opravdu moc hodná, " povzbudila jsem Jasnavu, aby se nebála. Říkala jsem si, že když spolu teď budeme komunikovat takhle na přátelské úrovni, tak nebude mít trému. A když se mi bude líbit tak ji ve smečce přivítám. Věděla jsem, že někteří vlci můžou mít problémy se vyjadřovat před vysoce postavenými členy. Tipovala jsem, že s tím nebude mít problém, ale chtěla jsem taky někoho zase přijmout. Naposledy to byl Roland, který se osvědčil jako dobrý lovec. A malá Gwen, kterou jsem pak už neviděla. Snad je v pořádku. Oklepala jsem si z čumáku pár vloček a rozhlédla se, jestli uvidím nějaké rampouchy. Ale na ty jsem si musela ještě chvilku počkat.

Netrvalo dlouho a všichni tři si všimli mojí přítomnosti. Na jednu stranu jsem byla ráda, protože jsem od lovu s nikým nepromluvila. Na tu druhou to byl dost zvláštní způsob, jak se dostat do konverzace. Místo abych normálně přišla a pozdravila, tak jsem je špehovala. Zdálo se že obě vlčice jsou v pohodě. Jedna mírně bázlivější, ale nad tím jsem se nepozastavovala. Hold každý jsme byli nějaký.
Vyšla jsem zpoza stromů a pomalým krokem se vydala ke trojici. Mávala jsem cestou oháňkou, aby viděli, že jdu s dobrými úmysly. Navíc, jinak zbarvená vlčice (pardon, je moc hodin na luštění barvy, možná písková? :DDDDD) , než my ostatní už na mě taky zamávala ocáskem, když mě zahlédla.
Sedla jsem si tak akorát k nim, ne moc blízko, abych nebyla vlezlá a nepřidělávala nějaké větší trápení té schované. A také ne moc daleko. "Zdravím vás," pozdravila jsem možná až moc obřadně. Jenže když potkám někoho nového na našem území, tak se ve mně spustí styl - jsi v našem lese, já jsem beta, hodná a milá, zároveň i drsná, kdyby si měl špatné úmysly. I kdybych je chtěla pozdravit uvolněněji, už jsem to neuměla. Snažila jsem se proto svoji mluvu trochu uvolnit, abych nezněla tak oficiálně. "Jmenuji se Wolfganie a jen jsem kontrolovala, zda je všechno v pořádku. Neměla jsem v úmyslu vás odposlouchávat nebo něco takového." Vysvětlila jsem jim svoje myšlenkové pochody, aby si nemysleli, že jsem nějaký špion, od toho tu máme jiné vlky, a čekala jsem, jestli se konverzace rozproudí víc. Zatím jsem neměla v plánu říkat své postavení. Všeho dočasu.

// Úkryt

Značkování

Vylezla jsem z úkrytu do západu slunce. Kožich mi ihned načechral chladný vítr, který byl předzvěstí brzké zimy. Jestlipak ještě stihneme jít na lov? Nebo bych mohla nějakou drobnou kořist donést domů. Třeba zajíce nebo nějakou takovou drobotinu. Protáhla jsem si tělo a vyrazila do lesa. V čumáku mě zalechtaly cizí pachy, které k nám do lesa nepatřily. Ani nepatřily doprovodu Maple v úkrytu. Chtěla jsem se k nim vydat, ale zdrželo mě i něco jiného.
Nebylo to nic jiného, než absence pachů na hranicích lesa. Sice při důkladném očichání se ještě nějaký ten pach najít dal. Jenže, řekněme si upřímně, který vlk takhle podrobně studuje hranice jakéhokoliv lesa, aby se ujistil, že patří nebo nepatří nějaké smečce. Cizí pachy se dal do lesa nepouštěly. Navíc jsem z jejich směru cítila i jednoho našeho člena, s jehož jménem jsem si nebyla jistá. A tak jsem se rozhodla nejprve zapracovat na obnově hranic, než se vydám zkontrolovat situaci. Svoje obvyklé kolečko jsem začala škrábáním kůry. Následovaly další označovací rituály, které jsem se snažila střídat, abych si nesedřela moc srsti nebo neobrousila drápy až na krev. Na jaře se bude hodit drbání o stromy. Cestou jsem kontrolovala hranice i vizuálně, jestli není někde nějaký vyvrácený strom, který by byl nebezpečný, nebo jáma která potřebuje zakopat. Procházela jsem po známých místech a cestou se i napila.
Po dokončené obchůzce jsem zaváhala. Měla bych jít zkontrolovat ty dva pachy? Nebo to nechat na tom, který se jich ujal? Jenže, co když bude potřebovat pomoc? Rozhodla jsem se, že se půjdu podívat, ale nebudu zasahovat, pokud to nebude vyloženě nutné. Nechala jsem se svým čichem dovést na místo, kde stály dvě vlčice a vlk. Naším členem byl onen vlk, věděla jsem, že ho znám. Jen jméno nechtělo naskočit. Třeba bych se s ním mohla více seznámit. Až skončí. Vypadá to, že se s vlčicemi zná. Nechtěla jsem je rušit nebo přijít s plnou parádou (obklopena mlhou jako velká beta) a dělat rozruch. Ani jsem neslyšela, co si říkají, na to jsem byla daleko. Ale raději jsem je sledovala, co kdyby vlček potřeboval pomoci. Jediné, co by mě teď však mohlo prozradit byl vítr, který jsem ovládat neuměla. Ale vysvětlení jsem měla a nedělala jsem zase tak nic špatného. Prostě jen čekám, až bude příležitost si mladého odchytit a promluvit si s ním. To je celé, co tu dělám. Nemusela jsem se před sebou obhajovat, ale tak nějak jsem si nemohla pomoci. Raději jsem svou mysl zaměřila na přemýšlení o lovu, jestli ještě nějaký podniknout nebo se vydat pro něco na vlastní pěst.

// Nechám na vás, jestli mě zaměříte.

// Pouze projdu do lesa

Probudila jsem se svěží. Spánek mi opravdu pomohl s utříděním myšlenek a novému pohledu na věc. Můj plán byl, že budu více prospěšná našemu lesu. Že se více seznámím s našimi členy, ať vím kdo k nám vůbec patří. Budu pomáhat Maple a celkově dostojim svému postavení bety. A když bude čas a příležitost, tak si odběhnu prozkoumat území, protože jak jsme teď lovili v té spálené zemi, tak jsem si říkala, že by stálo za to ji prozkoumat více. Ať mám dobrý přehled.
No a co se nových vztahů týkalo? Jo, byla jsem připravena poznat někoho nového. Tedy někoho, kdo by mi byl bližší než kamarád. Ale to jsem zatím dost předbíhala.
Slysela jsem Maple v zadní části jeskyně, ale cítila jsem, že tam není sama. Tento pach jsem neznala nebo mi aspoň nic neříkal. Nechtěla jsem však rušit, Maple jsem si mohla odchytit i jindy. Proto jsem se vydala do lesa, kde jsem doufala, že najdu někoho, s kým se budu moci více poznat. A nebo někoho, koho znám, ale dlouho neviděla. Což byli vlastně skoro všichni.

// Les