Příspěvky uživatele

// Východní hvozd

Oteplilo se, o tom nebylo sporu. Sníh se pomalu rozpouštěl, z velkých nasypaných hromad ho už zbývalo pomálu. Asi už přichází jaro. Pokus si s námi příroda ještě nepohraje. Pohlédla jsem na nebe, které by mělo být plné hvězd, ale místo nich jsem viděla pouze temná mračna.
Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jsem pachy vlků, kteří tu byli zrovna nedávno. Ale cítila jsem i vodu. Chvilku jsem se zaposlouchala a uvědomila jsem si, že ten zvuk, který jsem už brala jako samozřejmost byla tekoucí voda.
Stála jsem na vyšší skále, tak jsem začala hledat přístupovou cestu k vodě, abych se pořádně napila.Postupovala jsem pomalu, protože jsem nevěděla, jestli jsou kameny mokré od řeky nebo ne. Konečně jsem se dostala k řece natolik blízko, abych se pořádně napila. Doufám, že je zdravotně nezávadná.
Zkusila jsem pár hltů a chvilku jsem čekala. Nestalo se nic, jen mi zabrněl jazyk od toho, jak byla řeka studená. Napila jsem se tedy pořádně, protože jsem vlastně ani nevěděla, kam jdu a mohlo by se stát, že voda poblíž nebude.
Opatrně jsem vylezla z koryta řeky a postupovala jsem po proudu. Zvuk vody mě ukolébával, ale spát se mi ještě nechtělo. Navíc mi přišlo riskantní usnout u vody. Přijde velká vlna a smete mě. Navíc, nemusela bych slyšet, kdyby se ke mně někdo blížil. A tak jsem postupovala dál, dál a dál.

// Medvědí jezero

Teda chtěla jsem napsat, že jdu k Řece Midiam. Špatně jsem se podívala na mapu. :D

// Řeka Midiam

// Neprobádaný les

Zaznamenala jsem ve vzduchu trochu oteplení. Moc se mi to nezamlouvalo, protože můj krásný kožich začínal vypadat, jako bych si schválně lehla do bahna. Snažila jsem se tedy našlapovat pomalu a opatrně, ale i tak mi mokrý sníh odletoval od tlapek.
Podívala jsem se na nebe, ale jediné co jsem viděla byla potemnělá obloha. Slunce mi tedy nepomůže, abych zjistila jestli jdu na západ nebo východ. V určování světových stran jsem nikdy nevynikala.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Ententýky dva špalíky, tak půjdu třeba tudy. Zahihňala jsem se a vybrala si náhodný směr. Ne, že bych si to chtěla přiznat, ale ta samota mi začíná pomalu, ale jistě zastírat smysly a rozumné uvažování. Pokusila jsem se tedy nasadit normální výraz, pro případ, že bych někoho potkala a vyrazila jsem opatrným krokem, abych neměla břicho ještě více špinavé.

// Ježčí nížina

// Velké vlčí jezero

Nevěnovala jsem pozornost okolí, takže jsem si všimla, že jsem vstoupila do lesa, až když se jsem pod tlapkami necítila tolik sněhu. Sice tu byl, ale ne v takovém množství a tu a tam byla spadlá větev.
Napřímila jsem se a zhluboka se nadechla. Vlčí pachu tu byl, ale ať tudy procházel kdokoliv, bylo to už hodně dávno. Zaměřila jsem tedy svůj čichový radar na nějaké jídlo, které bych mohla ulovit a konečně se najíst. Pak mi i ta zima bude připadat lepší. A možná bych mohla najít nějakého jiného vlka, abych se ujistila, že mi ještě slouží hlas.
Najednou jsem ucítila ve vzduchu pach nějakého menšího savce. Začichala jsem víc a vydala se potichu po pachové stopě. Pach mě dovedl k noře, která byla šikovně skryta proti cizím zrakům. Mému čumáku však neunikneš.
Ušklíbla jsem se a potichu se přikrádala k noře. Těsně u ní jsem se zastavila a našpicovala uši, Uvnitř nory bylo slyšet oddechování. Nejspíš zajíc. Kdybych ho vystrašila a pak šikovně chytla, nemusela bych ho honit po lese.
Doufala jsem, že mi můj plán vyjde. Přiblížila jsem se k noře tak, abych mohla vybíhajícího zajíce chytit za krk a ulovit ho. Zadupala jsem a připravila se. Zajíc vyběhl a já mu místo krku chňapla po noze. Bránil se, cukal sebou a chtěl se vymanit z mého sevření, ale jelikož jsem měla hlad, tak jsem mu nohu trochu víc skousla, abych mi neutekl. Pustila jsem ho a chtěla ho hned zabít. On však měl ještě nějakou energii v sobě a i s jednou pošramocenou nohou celkem rychle nabíral na rychlosti.
Tak to teda ne. Vyrazila jsem za ním a po chvilkovém kličkování jsem ho dohnala a už jediným skousnutím ho připravila o život. Nijak jsem se v zabíjení nevyžívala, ale měla jsem radost za trochu jídla (zajíc totiž mnoho masa neměl). Ale z nouzového hladu mě dostal.
Snědla jsem ho, kosti dohladka okousala a to, co zbylo jsem zahrabala do sněhu. Aby to tu nevypadalo jako po velkém boji. Byl to jen zajíc. Ještě jsem si čumák otřela do sněhu, abych nevypadala neupraveně.
Už mi ta zima nepřipadala tak špatná a svět by zase o maličko hezčí, Ještě s chutí krve na jazyku jsem se vydala do dalších neznámých krajů.

// Východní hvozd

// Západní Galtavar

Opřel se do mě silný vítr a zavál mi do očí sněhové vločky. Překvapeně jsem je sklepala z hlavy, protože jsem zapomněla, jak můžou studit na čumáku. Zachvěla jsem se zimou, což mi přišlo trochu divné, protože dříve mi zima nevadila, když mě příroda vybavila takový krásným huňatým kožíškem. Asi šla teplota hodně dolů. Jinak bych se tu tak neklepala.
Zamířila jsem k jezeru, ale nějak jsem ho přes záplavu vloček neviděla. Takže jsem směr jen odhadovala a doufala, že ho brzy najdu. Najednou se mi smekla noha a já málem letěla na čumák. Zázrakem jsem vyrovnala stabilitu a chvíli jsem se zmateně dívala, proč ta zem tak klouže. Najednou mi došlo něco, co bych přirozeně měla znát, ale nějak jsem to opomněla.
Já se tu klepu zimou a očekávám, že jezero mrazy nepoznamenají? Zasmála jsem se své naivitě, když tu mě zakručelo v břiše hlady. Smích mě okamžitě přešel. Chvíli jsem se dívala na jezero, i jsem zkoušela do něho zahrabat packou, ale bohužel, bylo zmrzlé a tvrdé jako kámen.
Takže ryba k jídlu padla. Asi si vážně budu muset zkusit něco ulovit. Nebyla jsem z toho nadšená, ale lepší zkusit něco ulovit, než abych zemřela hlady. Snědla jsem trochu sněhu, protože jsem měla žízeň a sníh byla jediná volba, která se mi nabízela. Dala jsem se do rychlejšího klusu, abych se trochu zahřála a vydala jsem se neznámým směrem a doufala, že tam bude jídlo.

// Neprobádaný les

Probudil mě hlad. Kručelo mi v žaludku tak silně, že to muselo být slyšet po celé pláni. Vylezla jsem tedy ze svého úkrytu a protáhla si zdřevěnělé packy. Rozhlédla jsem se a v dálce jsem zahlédla veliká zvířata, která vypadal, že prochází. Že by to byl los?
Žaludek se zase hlásil o slovo, ale na tahle velká zvířata jsem si sama netroufla. Kdyby nás bylo víc, tak by se to asi dalo, ale takhle by to byl holý nerozum. Otočila jsem se tedy od lákavě vyhlížejících a ještě lákavěji vonících losů a zapátrala čichem, zda neobjevím něco jiného.
Brzy jsem ucítila vodu. Voda mi pomůže uhasit žízeň. Voda ale i slibuje rybu. Moc se mi nezdála představa, že bych se cachtala v ledové vodě, ale hlad je hlad. Ještě jednou jsem se smutně podívala na velká zvířata a pak jsem se vydala za pachem vody.

//Velké vlčí jezero

//Svět venku

Levá, pravá, levá, pravá... Sledovala jsem pohyb svých předních tlapek a o ničem jiném nepřemýšlela.
Na chvilku jsem se zastavila a podívala se do dálky. Všude bylo bílo, měsíc osvětloval velkou pláň a sníh se mi zdál neporušený. Opravdu jsem zpět? Tolik jsem se toho obávala a najednou jsem tu. Ale vlastně není čeho se bát. Mrskla jsem ocasem a trochu se oklepala, protože se do mě začala trochu zakousávat zima, jak jsem zastavila. Myšlenky se mi v hlavě rodily a zase mizely, ale já se jimi už nechtěla dál zabývat.
Rozhodla si se. Tak už to přestaň řešit a jdi dál. Ušklíbla jsem se, protože jak jsem se znala, tak to jen tak řešit nepřestanu. Zavětřila jsem a ucítila pach vlků. Žádný známý pach jsem nezaznamenala, ale ani jsem to nečekala.
Horší bylo, že jsem zde necítila ani pach jídla. Tak to budu muset jít dál. Zvedla jsem hlavu vzhůru a podle tmy jsem usoudila, že by bylo moudřejší si najít nejprve nějaké místečko na spaní a teprve po spánku se začít zajímat, kdy bych mohla sehnat jídlo. Rozhlédla jsem se po planině a nespokojeně jsem si odfrkla. Tak kde já přespím?
Jelikož se mi už nechtělo nikam jít, napadla mě jedna lest, kterou jsme dřív používali doma. Našla jsem si místo, které se mi zdálo jako okraj pláně a zkontrolovala jsem oblohu. Snad nebude sněžit, jinak mě to tady zasype.
Začala jsem si vyhrabávat díru do sněhu. Nejprve to šlo ztuha, ale čím hlouběji jsem se dostala, tím líp to šlo. Vytvořila jsem si trochu mělkou, ale útulnou noru, ve které se bude držet teplo, až do rána. Zkontrolovala jsem, jestli na mě nespadne strop a nezasype se mi vchod a zalezla jsem dovnitř. Uvelebila jsem se, dala si oháňku přes čumák, abych dýchala teplejší vzduch a pomalu se mi začala klížit očka. Usnula jsem s poslední myšlenkou ano, jsem zpět. Zítra se tu porozhlédnu a pořádně to tu prozkoumám.