Příspěvky uživatele

< návrat zpět

Oba vlci mě následovali do jeskyně. Noktisiel nic proti mé otázce o tmě nenamítal a dokonce mi i mile odpověděl. Usmála jsem se, protože se zdálo, že by to mohl být dobrý kamarád. Sallaré se zmínil, že to tu není zase tak špatné než venku.
Když se uvelebili, tak ani jeden z nich nevypadal, že by si chtěli ještě nějak povídat. Sallaré si položil hlavu na tlapky a vypadalo to, že začíná pomalu usínat. I mě přemáhal spánek, takže jsem se mu nebránila." Dobrou noc," zašeptala jsem do ticha. Pohodlně jsem se stočila do klubíčka a usnula jsem.

Nevěděla jsem, jak dlouho jsem spala, ale když jsem se probrala v jeskyni bylo šero a vzduch voněl po dešti. Vstala jsem, protáhla jsem se a opatrně jsem obešla mé spolunocležníky, abych je nevzbudila. Vyšla jsem před jeskyni a sedla jsem si venku. Zhluboka jsem dýchala ten čerstvý vzduch a užívala si, jak jsem plná energie.
Ohlédla jsem se do jeskyně a rozhodla jsem se, že počkám až se probudí. Raději počkám až se probudí. Ještě by mě pak mohli hledat a nebo by se na mě naštvali, že jsem jim utekla a ani nedala vědět, že odcházím. Třeba bude mít Noktisiel ještě nějakou otázku. A když ne, tak se rozloučím a půjdu se na chvilku zase toulat.

// Já se také zúčastním. :D Jen 29.7. máme rodinnou oslavu, takže bych snad stihla napsat večer nebo nejdýl pak v neděli, ale jiné zdržení nemám zatím v plánu. :D

// Sarumen

Naše cesta probíhala mlčky a za příjemného tempa. Přišlo mi, že vše potřebné bylo řečeno, takže jsem se jen soustředila, abych do něčeho nenarazila a probírala se vlastními myšlenkami. Teď mě tak napadá, jak dlouho tu vlastně jsem? A co Andante? Kde je konec jeho šedému kožichu a krásným šedým očím. Začala mě přepadat smutná nálada, takže jsem chtěla začít myslet na něco jiného. Cokoliv jiného. Ale strach a stesk po mém kamarádovi byly silnější než nějaké rozptýlení.
Málem jsem úkryt přešla, jak jsem byla zabraná do vlastní hlavy. Až když jsem minula cestičku, která vedla ke vchodu mi došlo, kde už jsem a zastavila jsem se. Zatřásla jsem hlavou a než jsem se otočila ke společníkům, snažila jsem zakrýt smutek, který se mi na tváři usadil. Postupně jsem vyskákala až ke vchodu do jeskyně. "Tak jsme tady. Naše část je ta úplně vzadu." Vzpomněla jsem si, jak mi to tu Morfeus ukazoval a jak rozdělal oheň, aby nám nebyla zima. Sice bylo léto, ale uvnitř jeskyně se držela vlhkost, která mohla být nepříjemná. Podívala jsem se zběžně na barvu očí u vlků, protože ta většinou prozradila majitelovu magii. I když ne vždycky. Zjistila jsem, že ani jeden z nich nemá rudé oči, z čehož jsem usoudila, že oheň se tu dnes rozdělávat nebude. Podívala jsem se na oblohu, která nám hrozila svými těžkými mraky, že bude pršet. Což docela napovídalo i dusno, které se kolem nás drželo. "Nepřišlo vám, že v lese bylo příjemněji než tady? I když, jestli bude pršet, tak bude asi dobře, že se ukryjeme do jeskyně." Podívala jsem se na Noktisiela. "Snad se nebojíš tmy," trochu jsem se na něj zašklebila, i když to žádný velký vtip nebyl.
Vešla jsem do jeskyně a prošla až do místnosti, která byla určená pro ostatní členy smečky. Nadechla jsem se, protože jsem zde cítila, že byla nedávno používaná. Jen jsem si nedokázala pach přirovnat k obličeji. Prozkoumala jsem podlahu a našla kousek, který se mi zdál nejpohodlnější a nejrovnější. Zatočila jsem se, lehla si a čekala, jestli se ke mně vlci přidají.

Noktisiel neměl hlad a i Sallaré se zdál být najedený nebo spíše pro tuto chvíli nehladový. Vyslechla jsem si, kdo nám tu vlastně obstarává jídlo. Při zmínce, že hlavní lovec je Nerssie jsem lehce znervózněla. Stále jsem si pamatovala její pohled i trochu povýšený způsob chování ke mně. I když, povýšený nebude to správné slovo. Spíše jsem ji hned nesedla. No, jestli se bude konat velký smečkový lov a zúčastním se ho, tak to třeba mezi námi ledy trochu prolomí. Nerada bych měla s někým ve smečce nějaké problémy.
Pevně jsem doufala, že se spolu budeme jednou normálně bavit. Nemyslela jsem, že se z nás stanou rovnou největší kámošky, ale prostě tak, abych se nebála, že mi při pozdravu ukousne hlavu.
Oba vlci souhlasili s návštěvou úkrytu. Byla jsem ráda, že se můj nápad tak uchytil. Jen Sallaré se z neznámého důvodu začal usmívat. Vypadalo to, že svádí vnitřní boj, aby se nezačal nahlas smát. Bylo vtipné pozorovat, jak se jeho koutky tvarují do úsměvu a jak s tím bojuje. V jednu chvíli se začal smát opravdu nahlas. Podívala jsem se na druhého vlka, jak se k tomu staví, ale to už Sallaré uvedl, že si na něco vzpomněl. Usmála jsem se na něho, srovnala krok s jeho krokem a kývla na Noktisiela, aby šel s námi.

// Sarumenské skalisko

// Další odpověď budu moci odeslat až tak ve středu, nejdýl ve čtvrtek, tak už jsem tam rovnou šla, snad to nevadí. :)

Oba vlci postupně prozradili, jak se dostali k lesu a vlastně ke smečce samotné. Zdálo se, že nás sem tak nějak nasměroval vítr. Nebo to byl osud, který vedl naše tlapky? Zajímalo by mě jestli i ostatní šli jen za čumákem nebo jestli sem přišli z velké dálky úmyslně.
Pousmála jsem se nad vyjadřovacími schopnostmi Sallarého, protože mi připomínal mě a moji schopnost vyjadřování. Doufala jsem, že si to nevezme nějak osobně.
Během chvíle jsme dorazili k tůňce, ze které se dalo bezpečně pít. Prohlédla jsem si okolí, protože mi tato část lesa přišla neznámá. Zřejmě to tu nemám nachozené tak, jak jsem si myslela. Umínila jsem si, že jednou to tu projdu tak, že budu vědět o každém možném úkrytu a o každém nezávadném zdroji vody. Přišla jsem blíže k vodě, ponořila do ní čumák a pořádně jsem se napila. Vychutnávala jsem si vodu pořádnými doušky. Cítila jsem, jak mi do těla vlévá novou energii.
Když jsem se dostatečně napila, tak jsem se narovnala a podívala na Noktisiela. "Jen mě tak napadlo, máš hlad nebo ne? V lese se dají lovit vydry, jinak na louce před lesem by měli být zajíci. Jestli by si měl chuť na nějaké větší zvíře, tak to bychom museli počkat na smečkového lovce, který by asi ten lov uskutečnil. Ale nevím přesně, kdo tuto funkci má.
Ty to víš?" Svou poslední větu jsem směřovala na společníka, který by ve smečce déle než já. I jsem se na Sallarého podívala a doufala jsem, že mi to osvětlí. Přeci jen, byla to neznalost a trochu jsem se za to styděla, že jsem to nevěděla. Možná ten vlk, jak jednou přinesl srnu. Myslím, že Nate.
Podívala jsem se zpátky na nového vlka. "Nebo jestli nemáš hlad, tak bychom ti asi ještě mohli ukázat, kde je úkryt. Jinak mě už moc věcí nenapadá, které by si tu chtěl ukázat. Osobně ještě nemám tak prozkoumáno, jaké věci mlha ukrývá." Usmála jsem se a trochu jsem začala přemýšlet o návrhu jít do úkrytu. Spánek by bodnul.

// Zítra, zítra to tu bude. :D Omlouvám se, byli jsme na menší dovolené a internet tam nebyl, což nikdo z nás nevěděl. :D

Naši vůdci se rozhodli někam společně odejít. Sledovala jsem, jak se jejich těla ztratila v mlze a pak už jsem svoji pozornost věnovala oběma vlkům. Ani jednomu nevadilo, že se k nim přidám, takže jsem se usmála a srovnala s nimi krok. První Noktisielova otázka se týkala vody. Vzpomínala jsem, co mi o vodě říkali ostatní. Sakra, která světová strana lesa skrývá tu dobrou vodu. Naštěstí se toho ujal Sallaré, ale jeho odpověď toho taky moc neřekla. My jsme ale průvodci.
Sama pro sebe jsem se zašklebila a zkusila také odpovědět. "Ráda bych řekla, že na severu je voda v tůňkách nezávadná a na ostatních světových stranách není doporučeno z tůněk pít, ale bohužel si přesně nepamatuju, jestli to byl sever." Smutně jsem se podívala na nováčka, protože jsme mu vlastně pořádně neodpověděli. I když Sallaré možná líp.
Pokračovali jsme chvíli mlčky, až pak vznesl svou otázku vlk s prokousnutým uchem. Zapřemýšlela jsem o tom. "Já si ji vlastně vybrala tak nějak náhodou. Toulala jsem se okolím a řekla jsem si, že když tu cítím smečku, tak to sem zkusím. Zjistila jsem, že smečku vede kamarád, kterého jsem znala z minulosti." Vyhnula jsem se stromu a pokračovala ve vyprávění dál. "Ale nepřijali mě s nějakou výhodou, jako že se známe. Taky mě zkoušeli." Usmála jsem se na ně a čekala, co řeknou.

// Chtěla jsem to zkusit slovensky, ale tak nějak jsem se neodhodlala. :D

// Pokusím se odepsat dnes, nejdéle zítra. :)

// Přesně jak píše Morfeus. Truchlíme tiše. ;)

Zdálo se mi, že nový vlk má šance na přijetí docela velké. Sice Morfeus měl nějakou poznámku k Noktisielu oku, ale vlk mu odpověděl s klidem. Nakonec se s Neyteri shodli na tom, že ho přijmou. Měla jsem radost, že máme o člena víc, protože to znamenalo, že bychom se jednou mohli zvednout a jít na smečkový lov. Ten jsem ještě nezažila.
S radostí jsem se podívala na alfy a zamávala ocasem. Měla jsem celé tělo ztuhlé z toho, jak jsme tu dlouho seděli, proto jsem chtěla odpovědět kladně na otázku o provedení lesem. I když jsem to tu neměla prochozené ještě pečlivě. Jenže Sallaré mě předběhl, proto jsem nevěděla jestli sek nim můžu přidat nebo ne. Nechci vypadat jako vtěrka.
Jenže sama jsem na práci nic jiného neměla, tak jsem to zkusila. "Jestli mě nebudete potřebovat," a podívala jsem se na alfy, "tak bych šla s vámi, pokud vám to nebude vadit," a otočila jsem hlavu na oba samce a čekala na vyjádření od kohokoliv. Kdyby o mě nikdo nestál, tak se vydám na průzkum sama. To by asi nevadilo.

// Sallaré a já. :D

Všem gratuluji, jak vítězům, tak ostatním. :) Mě se líbila všechna díla. :D
Poprosila bych safíry. :)

Měla jsem pocit, že se toho pro jednu chvíli událo až moc. Morfeus mě pohledem naznačil, abych na zvláštně zbarvenou vlčici tak nezírala. Trochu jsem se zastyděla a raději jsem se na chvilku přestala soustředit a snažila se utřídit myšlenky. Rudá vlčice, Setia. Zdá se, že je tu členkou dlouho, jen se jaksi zatoulala, ale zase se vrátila. Černá cizinka byla přijata a už také někam odběhla. A nikdo se moc nezvedal, aby jí šel dělat společnost. Snad na někoho narazí, kdo ji zde provede. Mluvka Newlin pronesl něco o Derian a už je taky pryč. Ani jsem se s ním nestačila rozloučit. Nyní se rozhoduje o přijetí, či nepřijetí Noktisiela a po nás se chce, abychom k němu něco řekli.
Když mi hlavou projela poslední myšlenka, došlo mi, že se čeká na naše hlášení. Zavrtěla jsem hlavou a omluvně jsem se podívala na Neyteri. Zdálo se, že Sallaré toho moc neřekl, což mi ani nepřišlo divné, protože s Noktisielem nestrávil tolik času, Na druhou stranu jsem zase nevěděla, co všechno prozradil Newlin, ale zdálo se, že se nějak zmínil o vlkově oku. Jinak by si ho Morfeus tak neprohlížel. "Nevím, co všechno prozradil Newlin, ale myslím, že to nebyla špatná slova. Protože za tu chvíli, co jsme s nováčkem strávili jsem nepochytila žádné špatné chování, či známky nevychovanosti. Podle mého názoru by mohl být užitečný člen, ale rozhodnutí je samozřejmě na vás." Po chvilkové odmlce jsem pokračovala. "Hlavně se mi líbí, že si svůj menší handicap nenechává pro sebe, ale na rovinu o něm řekne."
Doufala jsem, že jsem nějak nováčkovi u alf nesnížila šance na přijetí. Ale za tím, co jsem řekla, jsem si stála. Trochu nervózně jsem švihla ocasem, protože to čekání se mi zdálo nekonečné. Loupla jsem okem po Sallarém, jestli je na tom stejně nebo jestli to moc prožívám jen já.

// Omlouvám se za čekání, bydlím v místě areálu, kde prostě ta wifi není. :D Snad jsem obsáhla vše.

//Napíšu zítra, až najdu nějaký signál na net.

// Omlouvám se, že píšu sem, ale mám otázku, kdy prosím jsem na řadě? :D