Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Zkusím odpovědět večer, nejdéle zítra. :)

// Wau, to jsou hezké novinky. :D Gratuluji Nerssie a Newline. A já moc děkuji. :)

Dívala jsem se po ostatních, jak si vybírají svoje lovecké partnery. Zdál se mi, že Derian není moc nadšená, když si Newlina chtěl vzít do dvojice Sallaréé. Tak, že by se z nich stal nakonec pár? I když, mohlo mě to napadnout hned, jak jsem ty dva viděla u sebe. Pousmála jsem se a čekala, jestli se někdo mé výzvy chytí. Jenže nikdo nepřicházel, až to nakonec dopadlo tak, že ke mně přišla rudá vlčice. Netvářila se moc nadšeně, že jsme si tak nějak zbyly. Aby taky jo, vždyť se ani neznáme jménem a máme si při lovu důvěřovat. Vlčice se mi představila jako Setia. "Těší mě. Moje jméno je Wolfganie." Všimla jsem si, že vypadá lépe, než když jsem ji posledně viděla v lese. Ale i tak se mi nezdála v úplně dobré kondici, ovšem nechtěla jsem ji nějak podceňovat. Vzhled může často velmi klamat.
Zaslechla jsem, jak se Newlin ptá, jestli ještě někdo chce protidešťo co? Zmateně jsem se podívala o co se jedná, až jsem si všimla, že na modrofialovou vůbec neprší. Páni, to je dobrý nápad. To by se nám při lovu hodilo. Uvědomila jsem si totiž, že mám tak promoklý kožich, že ho budu sušit ještě tak týden. Už jsem se chtěla ozvat, že bych taky chtěla, když tu Nerssie kolem nás vytvořila prostředí, kde skoro vůbec nepršelo. Uznale jsem se na ni podívala. Aspoň uvidíme na cestu.
V tom nás začala naše hlavní lovkyně seznamovat s další částí plánu lovu. Mrkla jsem okem po mé společnici. Byla menší, takže se mi zdálo jako nesmyslné hnát se po jelenovu tělu nebo hlavě. Ale když bychom mu šli po nohou a podařilo se nám mu překousnut nějakou šlachu, tak bychom podle mě dost pomohly. Teď ještě jestli bude souhlasit. Nersiie domluvila a vydala se ke stádu. Neměly jsme na dohadu moc času. Otočila jsem se k Setii. "Nevím, jestli máš nějaký jiný plán nebo nápad, ale asi bych mu šla po nohou. Asi po těch zadních, já po pravé a ty po levé? Vím, že v sebe nemáme ještě žádnou důvěru, ale při tomto lovu si důvěřovat musíme." Skvělá motivační řeč, řekla jsem si sarkasticky a sledovala, jak se ostatní už začínají rozestavovat. Ze všech stran se k nám dostávaly pokyny, kdo půjde po jaké části těla. Doufala jsem, že Setia s mým nápadem bude souhlasit, protože jsme to musely také říci. S takto organizovaným lovem jsem ještě zkušenosti neměla, takže se mi z toho všeho trochu houpal žaludek.
Stoupla jsem si také na své místo a třídila si v hlavě, kdo po čem půjde, abychom si vzájemně nezkřížili cestu. Čekala jsem na nějaké znamení či signál, který nám řekne, že je čas vyrazit. Pruhovaná vlčice vyrazila za jelenem a směřovala ho tak, aby ho oddělila od stáda. I na tu dálku se zdál, že je docela veliký. Napnula jsem svaly, abych mohla rychle vyrazit. Každý si jde po své části těla. Kdo se první dostane ke krku, kousne. Uslyšela jsem zavytí, což byl signál pro nás, abychom se rozběhli. Vystartovala jsem a očima si hlídala jelenovu pravou zadní nohu. Musela jsem však cestou dávat i pozor, kam šlapu, protože to tu opravdu byla samá díra. Přeskočila jsem jednu, ale noha se mi sklouzla po mokré trávě, takže jsem na chvilku ztratila rychlost, jak jsem vyrovnávala, abych neupadla. Nemrhej zbytečně silami. Raději je obcházej, než aby si je přeskakovala.
Jelen se přibližoval a já přemýšlela, jak dlouho dokáže takhle rychle běžet. I když jsem se snažila dýchat zhluboka a pomalu, začínala jsem cítit, že už dlouho takový rychlý sprint nevydržím. Smečka na tebe spoléhá. Nohy jelena se mi už přibližovaly k tlamě, takže jsem si vytipovala místo, kde to napáchá nejvíce škody. Musela jsem si však dávat pozor na jeho kopyta, protože mi bylo jasné, že by nebylo úplně nejlepší v takové rychlosti dostat do hlavy. Protáhla jsem krok a kousla. Musela jsem však hned pustit, protože by nás setrvačnost mohla poslat k nepěknému pádu. Měla jsem plnou tlamu jelenových chlupů a cítila jsem trochu krve. Doufala jsem, že po krátkém úseku se mu zranění zhorší a nebude už moci dál utíkat. Zatím jsem však běžela přímo za ním a sbírala jsem sílu pro případný další kousanec do nohy.

// Snažila jsem se to naspat tak, abych s nikým moc nemanipulovala a aby se to trochu hnulo. Doufám, že se mi to povedlo, protože jsem to přepisovala asi 2x. :D Ale jestli to není tak, jak by mělo být, tak to ještě přepíšu. :D

// Sarumen

Běžela jsem v patách pruhované vlčice. Nic neříkala, jen nás vedla na mýtinu. Poslouchala jsem, jestli uslyším rozhovor ostatních, či nějakou otázku na mě, ale nikdo nic mým směrem neříkal, tak jsem pokračovala v tichu. Alespoň se zkoncentruji na nadcházející lov.
Míjeli jsme potok, ze kterého jsem si osvěžila hrdlo. Ale ne tolik, aby mě voda omezovala v běhu. Přeci jen, jelen bude silnější a rychlejší zvíře, než třeba zajíc. Nesmí mě nic brzdit, abych to ostatním nezkazila.
Nerssie se zastavila a otočila se k nám. Zastavila jsem se kousek od ní a čekala, co bude dál. Ostatní nebyli daleko, takže netrvalo dlouho a hlavní lovkyně nám začala líčit svůj plán. Pozorně jsem našpicovala uši a dávala jsem si pozor, aby by ani jedno slůvko neuniklo. Velký, mohutný jelen, který se zdržuje dál od stáda. To nezní tak špatně. Horší bylo, když nám navrhla, abychom se rozdělili do dvojic. Podmínkou však bylo, aby jeden ze dvojice měl větší zkušenosti s lovem. Tak to bude asi trochu problém. Neznala jsem žádného z vlků tak dobře, abych mohla rozpoznat, který má dobré a velké zkušenosti s lovem. A chodit od jednoho ke druhému se mi zdálo zdlouhavé. A hlavně, nevěřila jsem si tak moc, abych se mohla prohlásit, za dobrou lovkyni. "S lovem vysoké zvěře nemám tak velké zkušenosti. A nevím, jak jste na tom vy ostatní,
ale asi bych jednoho z vás zkušenějších chtěla poprosit, jestli by si mě přibral do dvojice." S úsměvem jsem se podívala po ostatních a doufala, že si mě někdo vybere. Nebo i kdyby na mě někdo zbyl, to přece vůbec nevadí. Třeba bych měla více možností s dotyčným seznámit.
Na čumák mi dopadla první kapka vody a po ní padala spousta dalších. Podívala jsem se na nebe a přišlo mi, že tento déšť jen tak neskončí. Brzy jsem měla kožich zmáchaný, jako bych si byla zaplavat. Teda, jestli v tomhle něco chytíme, tak budeme označení za nejlepší lovce roku.

// Dobře, tak počkáme do zítra a když to tu nebude, tak napíšu. :)

Nechci se vymlouvat, ale napíšu zítra (sobota), dneska po ty Mega bouřce mame problémy s internetem. :/

// Taky něco zkusím, ale výsledek nezaručuji. :D

// Raději pro moje upřesnění. Mám čekat na Rannatha nebo jsem na řadě? :) A jestli jsem na řadě, tak napíšu dneska k večeru. :)

Postupně se nás dostavilo celkem dost. Byla jsem napjatá, kdo začne mluvit první a o čem, ale nikdo se netvářil, že by se stalo něco vážného. Jako první nás s tématem seznámila rudá vlčice. Lov? Uvolnila jsem se a poslouchala, kdo se zhostí bližších informací. S otázkou ohledně místa se rudá vlčice obrátila na černopruhou. Vzpomněla jsem si, jak nám Sallaré vyprávěl, že se tato barevnooká vlčice stará o lovy.
Když vlčice domluvila, ozval se Newlin a ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, postřehla jsem jen, že nás pozdravil a po nějaké době se také zeptal, jestli už má Nerssie vyhlídnuté místo. Stočila jsem na ni zrak a naslouchala, aby mi nějaké slovo či věta neunikly.
Mluvila k nám dlouho a přitom nikoho nenutila aby šel s ní lovit. Když domluvila na nikoho nečekala a rozešla se na ježčí mýtinu, o které mluvila, že bychom na ni mohli lovit. Podívala jsem se ostatní členy naší malé schůzky. Hlídat les se mi zase tak nechtělo, i když to byla povinná práce. Ale už dlouho jsem chtěla zkusit ulovit něco, co bylo vyšší než já. A taky aby na tom bylo více masa, než třeba na nějaké vydře nebo zajíci. "Já na lov jdu. Myslím, že má Nerssie pravdu v tom, že to může dobře stmelit smečku. I v tom, že to bude pro naše alfy dobré překvapení." Alespoň doufám, že to naše vztahy s Nerssie trochu urovná. Rozeběhla jsem se za vlčicí a poslouchala jsem, jestli za sebou uslyším i další kroky.

// Ježčí mýtina (přes řeku)

// Jůů děkuju, jednou jsem něco vyhrála. :D A poprosím o hvězdičku do vytrvalosti. :)

// Dobře, beru na vědomí, ale dneska to už nestihnu. Zítra to tu bude. O:)

// Tak jo, svůj hlas dávám Nerssie. :D :)

// Taky bych to tak viděla s tím pořadím. Nerada bych někoho předběhla. :D

// Skalisko

"Možná poběžím napřed. Tak nějak potřebuji vědět, co se děje. Ale utéct vám nechci," řekla jsem vlkům a zrychlila jsem. Cítila jsem takovou zvědavost, jako dlouho ne. Zdálo se, že se bude něco dít, takže jsem to musela za každou cenu zjistit. Přišla jsem si jako vlčice, která nesmí u ničeho chybět. Určitě to tak má občas každý. Vnímala jsem své dva společníky, jak jsou za mnou, nevěděla jsem však, zda utíkají nebo jen mírně klusají. Otočila jsem se na ně, ale raději jsem se zase rychle začala zajímat o stromy před sebou. Však se neztratí. Raději si budu dávat bacha kam šlapu.
S úsměvem jsem běžela za pachy vlků. Napadlo mě, že když je na jednom místě tolik členů smečky, tak se něco řeší. Jenže jsem nebyla připravena na to, kolik jich tam bude. Přibrzdila jsem a k velké skupině jsem už došla krokem. Nevěděla jsem koho pozdravit nejdříve. Úsměv mi trochu povadl, protože jsem z toho byla zmatená, kolik je tu vlků, ale brzy jsem se zase na všechny usmála. A raději jsem pozdravila všechny naráz. "Zdravím vás." Snažila jsem se všem pohlédnout do očí, abych si ujasnila, kdo zde je a také aby věděli, že pozdrav patřil všem. Takže Newlin a Derian, vlčice s červenou srstí se kterou jsme se ještě nepozdravily a jméno mi trochu vypadlo. Vedle ní vlk, kterého jsem už také potkala a jménu mu začíná od N? Nejsem si jistá. A tamhle je syn alf, myslím, že Ranath. A Nerssie.
Úsměv mi trochu zakolísal, když jsem si všimla vlčice s černými pruhy. Stále jsem z ní měla strach a respekt, ale i tak jsem se na podívala, ale ne dýl, než bylo nutné. "Slyšela jsem zavytí, tak jsem se sem rozběhla. Něco se stalo?" Svou otázku jsem směřovala do prostoru a doufala jsem, že mi někdo odpoví. Ohlédla jsem se po Noktisielovi a Sallarém. Neměla jsem říci slyšeli? I když, jestli sem nemají namířeno, tak bych vypadala jako, že mám neviditelné přátele. Snad jim nebude vadit, že jsem tak přidala do kroku. Stála jsem tam a houpala ocasem ze strany na stranu.

// Nevím, jestli se sem dostanu večer nebo až zítra ráno, proto jsem sem tak spěchala. :D

Noktisiela zatím zajímalo jen tajemství vody. I když přišel Sallaré, tak jsem si v hlavě přehrávala, co bych ještě mohla říci, ale nebylo toho víc, než co už zaznělo. Druhý jmenovaný se moc nechtěl bavit o jeho náladě. Jen nám prozradil, že se jednalo o špatné sny. Soucítila jsem s ním, protože jsem to moc dobře znala. I když, mě se dlouho nezdálo něco zlého. A snad to tak ještě dlouho vydrží.
Nechtěla jsem se Sallarého moc ptát nebo se v tom nějak vrtat. Kdyby nám to chtěl říci,
tak se svěří sám. Byla jsem trochu rozpačitá, protože jsem nevěděla, co bych měla dělat. Dokonce jsem trochu pozapomněla, že jsem nadhodila otázku, jestli se nevrátíme do lesa. Připomnělo mi to až dlouhé zavytí, které se z lesa ozvalo. Bylo to takové svolávací, ale neměla jsem ponětí, komu ten hlas patří. Zní povědomě. Byla jsem zvědavá a když Sallaré zavelil, že jdeme, tak jsem našpicovala ouška dopředu, seskákala jsem na lesní půdu a nasadila trochu rychlejší tempo. Byla jsem totiž zvědavá, kdo nás volá a proč.

// Sarumen

// wlčice vypadá náhodou drsně :D Jinak, nějak se mi nepovedlo toho více vymyslet.

Očima jsem poklidně pozorovala výhled z jeskyně. Zdálo se, že jsem nikoho neprobudila, protože se ke mně dlouhou chvíli nikdo nepřipojil. Tedy, zdálo se mi to jako dlouhá chvíle, ale mohla to být i jen hodina, co jsem zaslechla lehké kroky, které se z jeskyně ozvaly. Neohlédla jsem se, takže jsem nevěděla, kdo přichází. Až pozdravení mi ujasnilo, který ze dvou vlků přišel.
S úsměvem jsem se podívala na Noktisiela, který se usadil kousek ode mě. "Dobré..." Zarazila jsem se, protože obloha byla tmavá, jakoby brzy měla přijít půlnoc. A přát dobré ráno před půlnocí mi nepřijde jako smysluplné. "Ahoj," oplatila jsem mu pozdrav, "chtěla jsem popřát dobré ráno, ale podle osvětlení se spíš schyluje k noci, takže se mi to nezdálo vhodné." Uchechtla jsem se a zadívala se do hloubi lesa.
"Tak co říkáš na náš les a procházku po něm? Máš ještě nějakou otázku ohledně fungování smečky nebo míst v lese, či okolí nebo tě zatím nic nenapadá?" Nevadilo mi dělat průvodce, ale abych dobře obstála ve své krátkodobě přidělené funkci, tak bylo mou povinností se ptát.
Zaslechla jsem nějaké zvuky z jeskyně, tak jsem se tam otočila, ale neviděla jsem o nic víc, než v houstnoucí tmě před jeskyní. Během chvilky se z jeskyně vynořil Sallaré. Pozdravil nás a podotknul, že je krásně. Studený vítr, který se kolem nás prohnal, bych nezařadila mezi krásné počasí. Trochu se mi zdálo, že se něco snažil zakrýt, ale nechtěla jsem se v tom moc vrtat. Třeba se jen špatně vyspal. "Ahoj," řekla jsem mu s úsměvem. Nic lepšího mě nenapadlo a na poznámku o počasí jsem neodpověděla.
Od dlouhého sezení mě začínaly pobolívat nohy, takže jsem se zvedla a pořádně jsem se protáhla. Tentokrát ve mě žádné kosti nekřupaly, jako se občas stávalo a byla jsem připravena vyrazit. "Půjdeme se podívat zpátky do lesa?" Nechtělo se mi vyrážet bezhlavě bez nich, tak jsem tam stála, mávala oháňkou ze strany na stranu a čekala na jejich vyjádření.