Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Sarumen

Nohy mě dovedly k jezeru, které jsem nikdy neviděla. Nebo jsem si nevzpomínala, že bych tu kdy někdy běžela. Voda měla červenou barvu a přišlo mi, že v jejím okolí se vzduch oteplil. Zkusila jsem se k vodě přiblížit a čichnout si k ní. Nepřišlo mi, že by byla nějak nezávadná, tak jsem do ní nejprve smočila tlaku. Byla horká, ale nepálila, takže jsem zkusila doušek vypít. Ani to se nezdálo, jako by to byl ten nejhorší nápad a tak jsem se dost napila. Po to m jídle to přišlo vhod.
Rozhlédla jsem se, kudy bych mohla směřovat dál. Jezero bylo docela velké, takže by trvalo dost dlouho ho obejít. Ale zase jsem nevěděla, jak moc je voda hluboká uprostřed jezera. Povzdechla jsem si. Tak to asi budu muset obejít. S tím, jak jsem teď najedená,
bych mohla ke dnu jít docela rychle. Vyrazila jsem pomalejším tempem, aby mi plný žaludek vydržel alespoň trochu dýl, než jen na běh.

// Náhorní plošina, přes louku vlčích máků

Čekala jsem, že se alfy ihned pustí do jídla. Morfeus k nám přišel, pochválil nás za naši šikovnost a oslovil mě. Lekla jsem se, že mám nějaký problém, takže jsem trochu ztuhla. Oznámil mi, že se rozhodli mě povýšit, pokud to přijmu. Povýšit? Mě? Byla jsem z jeho slov docela paf, protože jsem vůbec nic takového nečekala. A co se teď ode mě bude čekat? Budu taky lovec nebo budu mít nějakou jinou funkci? V hlavě mi kolovala spousta myšlenek a otázek, ale došlo mi, že černý vlk čeká na moje vyjádření.
"Neskutečně si toho cením a děkuji. Přijímám své nové postavení a slibuji, že smečce nepřinesu ostudu," řekla jsem s úsměvem a pokorou. Nevěděla jsem, co dalšího bych měla říci. Snad jsem obsáhla vše, co bych měla říci. Brzy jsme byli vyzváni, abychom se pustili do jídla. Ještě, než jsem se do jídla pustila, postřehla jsem, že kolem prošel Newlin i Sallaré. Kam mají asi namířeno? Dále jsem však už neotálela a urvala si kousek masa, který by třeba některými byl označen jako horší, ale pro mě to bylo zasloužené jídlo.
Když jsem dostatečně zaplnila žaludek, že by mi to mohlo na pár dní vydržet, dostala jsem takový nápad, že bych mohla trochu prozkoumat vzdálenější území. Nechtělo se mi sice smečku opouštět tak brzy po tom, co jsem byla povýšena, ale doufala jsem, že to vadit nebude. Otočila jsem se s úsměvem k alfám, protože mi bylo hloupé odejít bez pozdravu. "Půjdu trochu obhlídnout okolí. Snad mi to nebude trvat dlouho. Takže se zatím mějte." Kývla jsem na pozdrav a vydala jsem se poklusem náhodným směrem na průzkum.

// Ohnivé jezero

// Tak jsem se libovolně zařadila a mizím. :D Ale zase se vrátím. O:)

Hlásím se. :)

// Ježčí mýtina

Tahala jsem co mi síly stačily. Nebyla to žádná sranda, ale nakonec se nám jelena podařilo nějak dotáhnout do lesa. Strašně mě bolely tlapky, ale za tu námahu to stálo. Hrdě jsme ho přinesly až alfám k nohám. Trochu jsem se odtáhla, abych jim udělala prostor pro hodování a kývla jsem jim na pozdrav.
Nerssie zatím objasnila naše zmizení a v krátkosti popsala lov. Bylo až s podivem, jak se nám podařilo zdolat tak obrovské zvíře bez nějaké větší újmy. Sice jsem si všimla, že má naše hlavní lovkyně na hlavě trochu krve, ale nevěděla jsem jestli to je z toho, jak táhla úlovek nebo jestli ji nějak zvíře zranilo.
Těšila jsem se, až si urvu nějaký kousek masa. Sice jsem měla nízké postavení, ale i kdyby na mě zbylo to nejhorší okusování, tak jsem se na to těšila. Za tu práci i malý kousek je dobrý. Na tváři se mi usadil úsměv, když jsem sledovala, jak se alfy pomalu blíží. Tiše jsem stála a čekala na svolení.

// Tak jsem se taky trochu a krátce vetřela, snad nevadí. :D Olympiáda se blíží. :D

Soustředila jsem se na se na svůj úkol a připomínala jsem si, co říkala Setia, vyhýbat se kopytům. Neměla jsem ponětí, jak jsou na tom ostatní nebo kde se nachází. Každý jsme měli vlastní cíl a aby byl lov úspěšný, museli jsme si důvěřovat v tom, že si nepřekřížíme cestu. Zaslechla jsem pouze, aby někdo jelena strhl k zemi. Neměla jsem tolik síly, aby se mi to mohlo povést, ale to už se Newlin neohroženě na kořist vrhl. Jenže jelenovi pod návaly útoků začaly povolovat nohy, takže to vypadalo, že upovídaného vlka zalehne. Ovšem ten se nějakým zázrakem jelenova hřbetu pustil a pak držel kořist při zemi.
Z ničeho nic se u nás l objevila naše lovecká velitelka a jelena jediným kousnutím zbavila života. Vše se událo velmi rychle a já si až zpětně uvědomila, že stojím a vše sledují se zatajeným dechem. Vydechla jsem a konečne se i pořádne vydýchala. Nohy se mi třásly po rychlém běhu, avšak méla jsem z toho dobrý pocit. Nerssie nás pochválila a já si pochvaly velmi vážila.
Neměla jsem silu na lov srnky a když jsem se rozhlédla, tak jsem stádo už neviděla. Konečne jsem byla dost vydýchaná abych mohla popadnout část jelena a pomoci pruhované vlčici ho odtáhnout do lesa. Než jsem však tak učinila, podivala jsem se s úsměvem na ostatní. "Myslím, že jsme dobří. "S tímto jsem se zakousla do těla jelena a táhla jsem ho směrem domů.

// Sarumen

Snad je to v pořádku, psala jsem to na telefonu. :D

// Zkusím odpovědět večer, nejdéle zítra. :)

// Wau, to jsou hezké novinky. :D Gratuluji Nerssie a Newline. A já moc děkuji. :)

Dívala jsem se po ostatních, jak si vybírají svoje lovecké partnery. Zdál se mi, že Derian není moc nadšená, když si Newlina chtěl vzít do dvojice Sallaréé. Tak, že by se z nich stal nakonec pár? I když, mohlo mě to napadnout hned, jak jsem ty dva viděla u sebe. Pousmála jsem se a čekala, jestli se někdo mé výzvy chytí. Jenže nikdo nepřicházel, až to nakonec dopadlo tak, že ke mně přišla rudá vlčice. Netvářila se moc nadšeně, že jsme si tak nějak zbyly. Aby taky jo, vždyť se ani neznáme jménem a máme si při lovu důvěřovat. Vlčice se mi představila jako Setia. "Těší mě. Moje jméno je Wolfganie." Všimla jsem si, že vypadá lépe, než když jsem ji posledně viděla v lese. Ale i tak se mi nezdála v úplně dobré kondici, ovšem nechtěla jsem ji nějak podceňovat. Vzhled může často velmi klamat.
Zaslechla jsem, jak se Newlin ptá, jestli ještě někdo chce protidešťo co? Zmateně jsem se podívala o co se jedná, až jsem si všimla, že na modrofialovou vůbec neprší. Páni, to je dobrý nápad. To by se nám při lovu hodilo. Uvědomila jsem si totiž, že mám tak promoklý kožich, že ho budu sušit ještě tak týden. Už jsem se chtěla ozvat, že bych taky chtěla, když tu Nerssie kolem nás vytvořila prostředí, kde skoro vůbec nepršelo. Uznale jsem se na ni podívala. Aspoň uvidíme na cestu.
V tom nás začala naše hlavní lovkyně seznamovat s další částí plánu lovu. Mrkla jsem okem po mé společnici. Byla menší, takže se mi zdálo jako nesmyslné hnát se po jelenovu tělu nebo hlavě. Ale když bychom mu šli po nohou a podařilo se nám mu překousnut nějakou šlachu, tak bychom podle mě dost pomohly. Teď ještě jestli bude souhlasit. Nersiie domluvila a vydala se ke stádu. Neměly jsme na dohadu moc času. Otočila jsem se k Setii. "Nevím, jestli máš nějaký jiný plán nebo nápad, ale asi bych mu šla po nohou. Asi po těch zadních, já po pravé a ty po levé? Vím, že v sebe nemáme ještě žádnou důvěru, ale při tomto lovu si důvěřovat musíme." Skvělá motivační řeč, řekla jsem si sarkasticky a sledovala, jak se ostatní už začínají rozestavovat. Ze všech stran se k nám dostávaly pokyny, kdo půjde po jaké části těla. Doufala jsem, že Setia s mým nápadem bude souhlasit, protože jsme to musely také říci. S takto organizovaným lovem jsem ještě zkušenosti neměla, takže se mi z toho všeho trochu houpal žaludek.
Stoupla jsem si také na své místo a třídila si v hlavě, kdo po čem půjde, abychom si vzájemně nezkřížili cestu. Čekala jsem na nějaké znamení či signál, který nám řekne, že je čas vyrazit. Pruhovaná vlčice vyrazila za jelenem a směřovala ho tak, aby ho oddělila od stáda. I na tu dálku se zdál, že je docela veliký. Napnula jsem svaly, abych mohla rychle vyrazit. Každý si jde po své části těla. Kdo se první dostane ke krku, kousne. Uslyšela jsem zavytí, což byl signál pro nás, abychom se rozběhli. Vystartovala jsem a očima si hlídala jelenovu pravou zadní nohu. Musela jsem však cestou dávat i pozor, kam šlapu, protože to tu opravdu byla samá díra. Přeskočila jsem jednu, ale noha se mi sklouzla po mokré trávě, takže jsem na chvilku ztratila rychlost, jak jsem vyrovnávala, abych neupadla. Nemrhej zbytečně silami. Raději je obcházej, než aby si je přeskakovala.
Jelen se přibližoval a já přemýšlela, jak dlouho dokáže takhle rychle běžet. I když jsem se snažila dýchat zhluboka a pomalu, začínala jsem cítit, že už dlouho takový rychlý sprint nevydržím. Smečka na tebe spoléhá. Nohy jelena se mi už přibližovaly k tlamě, takže jsem si vytipovala místo, kde to napáchá nejvíce škody. Musela jsem si však dávat pozor na jeho kopyta, protože mi bylo jasné, že by nebylo úplně nejlepší v takové rychlosti dostat do hlavy. Protáhla jsem krok a kousla. Musela jsem však hned pustit, protože by nás setrvačnost mohla poslat k nepěknému pádu. Měla jsem plnou tlamu jelenových chlupů a cítila jsem trochu krve. Doufala jsem, že po krátkém úseku se mu zranění zhorší a nebude už moci dál utíkat. Zatím jsem však běžela přímo za ním a sbírala jsem sílu pro případný další kousanec do nohy.

// Snažila jsem se to naspat tak, abych s nikým moc nemanipulovala a aby se to trochu hnulo. Doufám, že se mi to povedlo, protože jsem to přepisovala asi 2x. :D Ale jestli to není tak, jak by mělo být, tak to ještě přepíšu. :D

// Sarumen

Běžela jsem v patách pruhované vlčice. Nic neříkala, jen nás vedla na mýtinu. Poslouchala jsem, jestli uslyším rozhovor ostatních, či nějakou otázku na mě, ale nikdo nic mým směrem neříkal, tak jsem pokračovala v tichu. Alespoň se zkoncentruji na nadcházející lov.
Míjeli jsme potok, ze kterého jsem si osvěžila hrdlo. Ale ne tolik, aby mě voda omezovala v běhu. Přeci jen, jelen bude silnější a rychlejší zvíře, než třeba zajíc. Nesmí mě nic brzdit, abych to ostatním nezkazila.
Nerssie se zastavila a otočila se k nám. Zastavila jsem se kousek od ní a čekala, co bude dál. Ostatní nebyli daleko, takže netrvalo dlouho a hlavní lovkyně nám začala líčit svůj plán. Pozorně jsem našpicovala uši a dávala jsem si pozor, aby by ani jedno slůvko neuniklo. Velký, mohutný jelen, který se zdržuje dál od stáda. To nezní tak špatně. Horší bylo, když nám navrhla, abychom se rozdělili do dvojic. Podmínkou však bylo, aby jeden ze dvojice měl větší zkušenosti s lovem. Tak to bude asi trochu problém. Neznala jsem žádného z vlků tak dobře, abych mohla rozpoznat, který má dobré a velké zkušenosti s lovem. A chodit od jednoho ke druhému se mi zdálo zdlouhavé. A hlavně, nevěřila jsem si tak moc, abych se mohla prohlásit, za dobrou lovkyni. "S lovem vysoké zvěře nemám tak velké zkušenosti. A nevím, jak jste na tom vy ostatní,
ale asi bych jednoho z vás zkušenějších chtěla poprosit, jestli by si mě přibral do dvojice." S úsměvem jsem se podívala po ostatních a doufala, že si mě někdo vybere. Nebo i kdyby na mě někdo zbyl, to přece vůbec nevadí. Třeba bych měla více možností s dotyčným seznámit.
Na čumák mi dopadla první kapka vody a po ní padala spousta dalších. Podívala jsem se na nebe a přišlo mi, že tento déšť jen tak neskončí. Brzy jsem měla kožich zmáchaný, jako bych si byla zaplavat. Teda, jestli v tomhle něco chytíme, tak budeme označení za nejlepší lovce roku.

// Dobře, tak počkáme do zítra a když to tu nebude, tak napíšu. :)

Nechci se vymlouvat, ale napíšu zítra (sobota), dneska po ty Mega bouřce mame problémy s internetem. :/

// Taky něco zkusím, ale výsledek nezaručuji. :D

// Raději pro moje upřesnění. Mám čekat na Rannatha nebo jsem na řadě? :) A jestli jsem na řadě, tak napíšu dneska k večeru. :)

Postupně se nás dostavilo celkem dost. Byla jsem napjatá, kdo začne mluvit první a o čem, ale nikdo se netvářil, že by se stalo něco vážného. Jako první nás s tématem seznámila rudá vlčice. Lov? Uvolnila jsem se a poslouchala, kdo se zhostí bližších informací. S otázkou ohledně místa se rudá vlčice obrátila na černopruhou. Vzpomněla jsem si, jak nám Sallaré vyprávěl, že se tato barevnooká vlčice stará o lovy.
Když vlčice domluvila, ozval se Newlin a ať jsem se snažila, jak jsem chtěla, postřehla jsem jen, že nás pozdravil a po nějaké době se také zeptal, jestli už má Nerssie vyhlídnuté místo. Stočila jsem na ni zrak a naslouchala, aby mi nějaké slovo či věta neunikly.
Mluvila k nám dlouho a přitom nikoho nenutila aby šel s ní lovit. Když domluvila na nikoho nečekala a rozešla se na ježčí mýtinu, o které mluvila, že bychom na ni mohli lovit. Podívala jsem se ostatní členy naší malé schůzky. Hlídat les se mi zase tak nechtělo, i když to byla povinná práce. Ale už dlouho jsem chtěla zkusit ulovit něco, co bylo vyšší než já. A taky aby na tom bylo více masa, než třeba na nějaké vydře nebo zajíci. "Já na lov jdu. Myslím, že má Nerssie pravdu v tom, že to může dobře stmelit smečku. I v tom, že to bude pro naše alfy dobré překvapení." Alespoň doufám, že to naše vztahy s Nerssie trochu urovná. Rozeběhla jsem se za vlčicí a poslouchala jsem, jestli za sebou uslyším i další kroky.

// Ježčí mýtina (přes řeku)

// Jůů děkuju, jednou jsem něco vyhrála. :D A poprosím o hvězdičku do vytrvalosti. :)

// Dobře, beru na vědomí, ale dneska to už nestihnu. Zítra to tu bude. O:)