Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Úplně v pohodě. :) Připojuji i svou omluvu, měla jsem toho taky hodně.

Byly to hodiny nebo jen malá chvilka? Nebyla jsem si jistá, protože krása našeho spojení smazala veškerý čas. Viděla jsem na jeho tváři úsměv a v jeho očích radost. Cítila jsem to stejně a opětovala mu pohled s úsměvem.
Líbilo se mi, jak na mě čeká. Stulila jsem se mu na nohy a spokojeně si oddechla. Zimnice mě pomalu opouštěla, jak jsme se k sobě tulili. Hlavně díky tomu, jak mi Nokt předával své teplo. Možná si to ani neuvědomoval. Byla jsem velmi unavená, vlastně jsem pořádně nechápala proč, když veškerou "práci" odvedl on. Jeho zívnutí mě trochu nakazilo, takže jsem svému dala také průchod. Příjemně se mi rozechvělo tělo, když mi věnoval oblíznutí. "V naprostém pořádku," odvětila jsem a drcnutí mu vrátila. Chtěla jsem ještě něco podotknout, ale on se už sklonil k mému břichu. Potlačila jsem smích, jak mluvil k malým tvorečků, které jsem tam možná měla. Necítila jsem se nějak jinak nebo líp nebo jak se vlastně mají březí vlčice cítit. I tak z jeho tlamy znělo slovo maminka tak hezky! Cvakla jsem zuby, jak se mi to zdálo roztomilé. "Přesně tak, poslouchejte tatínka," dodala jsem uličnicky a vrátila miláčkovi mrknutí. V duchu jsem si opakovala slova tatínek, maminka a rodina stále dokola, nemohla jsem se jich nabažit.
Nokt si znovu zívl. Nedivila jsem se, odpočinek se mi zdál jako nejlepší plán na nastávající čas. "Myslím že ty víc," začala jsem zvolna. "Ať se ti zdají krásné sny." Vlepila jsem mu pusu na tvář a položila jsem si hlavu na packy. Krásné sny bez nočních můr. Věřila jsem však, že po tak krásném zážitku se nám bude zdát jen to nejkrásnější.

// A v jakém pořadí máme psát na pláži? :D Mě by se hodilo klidně až zítra večer. :)

// Obsah je stále nevhodný pro děti a mladistvé. A také doporučuji číst po 22 hodině

Těšila jsem se, proto jsem naši domluvu moc neprotahovala. Ono nebylo moc co jiného domlouvat, to hlavní bylo řečeno a to bylo moc dobře. Co kdyby se mi to nelíbilo. Nebo jemu? Možná se zdálo pošetilé nechat všechno na přírodě, protože ta věděla nejlíp, jak to všechno má být. Ale lepší řešení mě nenapadlo. Stejně toho asi moc neudělám. Proto jsem veškerou důvěru nechala na Noktovi, protože to vlastně bylo na něm.
Mé mírné zakolísání nejspíš nebylo viděno. Nebo možná jo, ale můj milý na to nikterak neupozornil. Oddychla jsem si a užívala si jeho přírazů. Byl to zcela nový a nepoznaný zážitek, něco co mi rozlívalo úžasný pocit do celého těla. Moje prosba byla nejprve založena na obavách, že nás moje nohy neunesou. Noktisiel ji vyslyšel a své pánevní pohyby zpomalil. Otočila jsem na něho hlavu. "Děkuji miláčku," odvětila jsem medovým hlasem. Jenže, jak se začal pohybovat pomaleji a přišlo mi i procítěněji, okamžik se změnil ve věčnost. Sobecky jsem chtěla, aby nepřestával. Chtěla jsem si tento krásný okamžik zapamatovat navždy. Krásné a úžasné. Z každého jeho pohybu mi probíhalo jemné mravenčení až do konečků uší. Hlavu jsem už dávno otočila zpátky dopředu a slastně přivírala oči. V uších mi hučelo a mysl jsem měla zcela bez myšlenek. Užívala jsem si vše od jemného funění, až po slova lásky. Otevřela jsem oči dokořán, protože mi došlo, že to nebyla jen bezduchá slova, ale měla i nějaký význam, ze kterého se mi tetelilo srdce štěstím. Horko těžko se mi formulovala odpověď nazpět. "Achh, já tebe taky Nokte. Chmm, úplně nejvíc," zadrmolila jsem, protože mi slova skoro nešla z pusy, jak jsem si naše spojení užívala. Všimla jsem si, že partner trochu zrychlil své pohyby, ale nebyla to tak závratná rychlost jako na začátku. Jestli na to čekal celý život, tak se té rychlosti nedivím. Napadlo mě, jaký pocit to musí přinášet jemu. Jestli to bere nějak jinak, než já.
Jeho zavrtání čumáku mě zalechtalo a trochu probralo z opojného mámení. Co bude? Nejspíš jsem nebyla tak probraná, jak jsem myslela, protože mi nedošlo, co přesně. Jeho pohyby se znovu zrychlily a zaslechla jsem spokojené vrčení. Najednou jsem ucítila, jak při závěrečném pohybu do mě něco vypustil. "Ohmm," vydechla jsem, protože ten poslední pohyb byl asi nejkrásnější. Kdyby se to hodilo, začnu se sama sobě smát, jak mi pomalu docházely souvislosti. Jak sis myslela, že se dělají vlčata? Někdo je do tebe vloží? Byla jsem zcela pomatená, zpomalená, ale šťastná. Nohy se mi už začaly klepat a měla jsem pocit, že Nokta už tělo také bolí. Zhroutil se mi na záda, ale jen na chvíli, brzy se začal sunout domů. Jenže i já cítila, že mu to jaksi nejde. Zděšeně jsem se na něj podívala, ale jemu na tváři hrál úsměv. To mě uklidnilo a uculení jsem mu oplatila. Přejela jsem si jazykem přes tlamu. "Mě to rozhodně vadit nebude." Když bych na něj dosáhla, pohladila bych ho tlapou, přitiskla na něj hlavu, jakkoliv mu dala najevo vděk. Zatím jsem si však musela vystačit se slovy. "Děkuji ti lásko, bylo to naprosto úžasné. Nejkrásnější," vydechla jsem pochvalu.
Když už jsem se začínala bát, že naši váhu neunesu, matka příroda nejspíš usoudila, že je načase nás fyzicky oddělit. Stále jsem se snažila popadnout dech a hlavně najít ztracenou soustředěnost. To se ti řekne pojď. Nechala jsem ho, aby ke mně došel, protože já nebyla ve stavu, kdy bych došla někam daleko. Přitiskl si čelo k mému a já byla nejšťastnější vlčice pod sluncem. Oblízla jsem mu čumák a užívala si našeho štěstí. Příliš brzy (na můj vkus) se odtáhl a vyzval mě, abych šla za ním. Zkusila jsem pohnout, jenže nohy mě neposlouchaly tak jak bych si představovala. Snažila jsem se ho nich vehnat nějaký cit, vyburcovat k pohybu, ale šlo to těžko. Pomalu jsem se ploužila a zamlženým pohledem jsem sledovala, jak nám miláček připravil pelíšek. Dokráčela jsem až k němu a mrknutí mu oplatila. Ležel u stěny a přímo se nabízel, abych se k němu namáčkla. Těšila jsem se na jeho teplo, protože se do mě vkrádala zima. Opatrně jsem si lehla co nejblíže k němu a rozklepala se zimou. Nejspíš to byla opožděná reakce na ty krásné pocity, které jsme zažili. "Ty můj krasavče... Děkuji ti. Z celého srdce tě miluji," slova se ze mě hrnula sama. Bylo možné, že jsem se opakovala, ale nedocházelo mi to. Znovu jsem mu oblízla tlamu, tentokrát zespodu. "Určitě si to někdy musíme zopakovat," pronesla jsem tiše a již jen s malinkým třesem jsem si mu vyčerpaně lehla na tlapky.

// Tento obsah není vhodný pro děti a mladistvé.

Neměla jsem potuchy, co všechno se mi líbí nebo ne. Zatím se mi líbilo vše, co Nokt s mým tělem prováděl. Přemýšlela jsem, jestli ho tak vede nějaký vnitřní hlas nebo jestli to měl naplánované. Jestli se nechává vést instinktem jako já, tak máme společný šestý smysl v tom, co se tomu druhému líbí. Mě se to líbilo a moc! Samozřejmě jsem byla ráda, že se to líbí i Noktovi. Umínila jsem si, že si tyto něžnosti musíme dopřávat častěji.
Všimla jsem si, že moje závěrečná pusa splnila účel, protože se mému milému trochu zadrhl dech. Věnoval mi polibek a úsměv, lačný a plný touhy. Sevřel se mi žaludek, protože jsem znovu začínala být lehce nervózní. Když už jsem k němu stála zády, zaslechla jsem zavrčení, které jsem neuměla pořádně rozpoznat. Proto jsem otočila hlavu dozadu, abych na něj viděla (což bylo krapet obtížné, takže jsem ho pozorovala jen jedním okem). Potřebovala jsem vědět, co se stalo, ale nejspíš tím vyjadřoval obdiv. Trochu se mi ulevilo a těšila jsem se, až bude pokračovat. Přesunul se za můj zadek a já si oblízla čenich, jen pro pocit, že taky něco dělám. Měla jsem totiž slabé výčitky, že to všechno odedře a já budu jen tak stát. "Spolehni se," odpověděla jsem také šeptem. Projelo mnou mravenčení, když se dotkl mé nohy. Nechtěla jsem se však už hýbat, takže jsem mu nemohla pohlazení oplatit. Na to ještě bude čas. Hlavu jsem otočila znovu dopředu, protože bylo trochu nepříjemné mít ji tahle vykroucenou.
Zhoupla jsem oháňku na stranu, aby se mu nepletla a pak to přišlo. Tedy ne přesně to, co jsem čekala. Nokt se na mě vyhoupl a objal mě předními packami. Jenže já málem upadla pod váhou jeho těla. Zapřela jsem se tlapkami do země a hledala ztracenou rovnováhu. To asi nebyl nejlepší začátek. Až pozdě mi došlo, že jsem stála špatně, takže jsem rychle posouvala tlapy, abych měla větší stabilitu a nezkazila atmosféru hned na začátku. Naštěstí se mi to povedlo včas a mohla jsem si nerušeně užívat. Rozpačitost z toho, že nic vlastně nedělám odešla docela rychle. Nevěděla jsem kolik času mi zabralo hledání správného postoje. Můj milý si zabručel a položil si hlavu na můj hřbet. Začala jsem pociťovat mírný tlak, jak do mě vlk začal pronikat. Bylo to pomalé a opatrné. Mírně jsem hekla, protože to ze začátku zabolelo. Ale jak začal přidávat na rychlosti pohybu, bylo to čím dál tím víc příjemnější. Více procítěné a silnější. Moc jsem si přála, aby tento okamžik trval na vždy. Zabručela jsem také, můj dech byl čím rychlejší a rychlejší a před očima se mi začaly tvořit mžitky. Noktisiel začal své pohyby zrychlovat, až se mi začaly podlamovat nohy. "Pro-prosím p-po-pomaleji," snažila jsem se mu mezi nádechy povědět. Ne že by se mi to nelíbilo, naopak! Jen jsem se bála, že bych nás neudržela. Nevěděla jsem co ho vede k tomu, aby byl takhle rychlý. Jestli příroda nebo už jen slastný pocit, který mu to přivádělo. Ale mě vlastně taky. Necítila jsem bolest. Jen jsem věděla, že veškeré myšlenky odpluly pryč a jsme tu jen my. A že on je můj středobod vesmíru.

// Byli jste včas varováni.

Byla jsem celá nadšená, že se mu moje laskání a polibky líbí. Když mu unikl sladký povzdech, tak jsem trochu zalitovala, že jsem se mu více nevěnovala v okolí slabin. Ale byl to trochu můj plán, abych ho tím více napnula, rozvášnila a vlastně vyprovokovala. Zdál se být trochu překvapen, že jsem stále byla na něm a ještě jsem ho svou vahou špendlila k zemi. Škodolibě jsem se usmála, když prohlásil, že bych musela být velice zlobivá, abych si "zasloužila" kousanec.
Při oslovení drahoušku se mi tělo zatetelilo blahem a byla jsem absolutně šťastná. Akorát mi došlo, že já mu taková láskyplná oslovení nevěnuji tak často. Musím se v tomto ohledu polepšit! Když jsem se v duchu kárala, u toho Noktovi žužlala ucho a váhu jsem měla přenesenou na předních nohách, tak jsem na drobnou chvilku nedávala pozor a on udělal něco, co jsem vážně nečekala. Z gentlemanského vlka, který se ještě před chvílí nechal dobrovolně složit, se stal uličník, který se vysmekl z pod mých tlapek. Přistála jsem na zemi a otočila se na záda, abych viděla, co má za lubem. Stál nade mnou, na tváři drzý výraz a v očích malé vítězství. Nebo jsem si to možná jen představovala. Zrychleně jsem dýchala a připadala si pod jeho tlapami a vlastně pod celým tělem tak malá. Nedovolila jsem si ani pohnout a pozorovala jsem jeho hlavu, jestli třeba nepoznám, co má v plánu. "Extrémně zlobivá," přimhouřila jsem oči a opětovala mu pohled do jeho medových.
Stále jsem v duchu uvažovala, jak by mě chtěl potrestat a tu mě štípl do tváře. Tělo mi instinktivně ztuhlo, ale brzy se zase uvolnilo a žadonilo, že chce ještě. Když mě zatahal za kůži na hrudníku, spokojeně jsem se zavrtěla. Sice to trochu zabolelo, ale vůbec mi to nevadilo. Kůže ještě trochu pulzovala a do těla se mi rozbíhaly hřejivé částečky. Čekala jsem, že přijde ještě nějaký trest, tak jsem zvedla hlavu a zvědavě svého milého pozorovala. Ale nyní přicházely polibky, se kterými se dostával níž a níž po mém těle. Bylo to tak úžasné a krásné. Při každém jeho dotyku se mi po těle rozběhla vlna euforie, která se mi rozlévala od políbeného místa, až po konečky drápků, ale nejvíce mi vbíhala do hlavy. Znovu jsem se položila na kamennou zem a nemohla uvěřit štěstí, že jsem s tím nejlepším vlkem. Cítila jsem horko a při štípnutí do pupíku, které jsem už nečekala, mi z hrdla vyšlo slastné zavrčení. Položil mi otázku a další polibek věnoval ještě níž. "Chmm, nejhodnější," špitla jsem a vzduchu se mi skoro nedostávalo, jak jsem dýchala mělce. Tělo se mi chvělo vzrušením, příroda mi nejspíš dávala lehce najevo, že teď bude ten pravý čas. Zvedla jsem hlavu, když mi políbil bříško a usmála se na něho. Nejspíš to cítil stejně, již nebylo potřeba se společně dráždit. Byl připravený a já taky. Strach, který jsem pociťovala na začátku byl už dávno pryč.
Sice mě poprosil, abych se jen otočila, ale já chtěla udělat ještě něco. Proto jsem se zvedla, došla k němu a znovu si lehla. Věnovala jsem mu ještě pár polibků do okolí jeho slabin, abych se také rozloučila s předehrou a možná mu tím dodala odvahu. A ještě více vyprovokovala. Ovanul mě pach, který jsem ještě necítila, ale byl velmi osobní. Dokázal mě ještě více vzrušit, takže i z toho důvodu jsem se neochotně odtáhla. Podívala jsem se mu ještě jednou do očí a svůdně jsem mrkla. "Lásko," vdechla jsem mu na čumák a otočila se hlavou od něho. Zakroutila jsem ještě boky, abych ho tím více navnadila. Všechny vnitřnosti se mi kroutily z něčeho neznámého, ale více to přebíjela touha to neznámé poznat.

// Joo, to zní dobře, aspoň budeme chránění tím, že jsme to deklarovali, že to je pro 18+.
Edit: Až teď jsem si všimla darované hvězdičky, děkuji. O:)

Ani jsem netušila, jak rošťácky se umí zubit. Tím jsem ho potřebovala mít na blízku ještě víc. Věděla jsem, že je pozorný, gentlemanský, ale tohle byl nový výraz, který se mi moc zamlouval. Měla jsem pocit výjimečnosti, že vidím něco, co pro jiné oči není. Všimla jsem si, jak má rozšířené zorničky, že ho má pochvala povzbudila. Lehounce mě zatahal za kůži na tváři a to mě ještě víc vyburcovalo k tomu, abych ho přitiskla k zemi.
Celou svou vahou jsem se mu opřela o ramena a až překvapivě lehce skončil na lopatkách. Trochu jsem ho podezřívala, že se podvolil dobrovolně. Mám tě překvapit? Aby si nelitoval. Sama jsem nevěděla, co se mnou láska může provést. Už tohle chování bylo proti mé obvyklé povaze a byla jsem ze sebe lehce zaskočená. Ale nechala jsem přírodu, aby mi pomohla, jak se chovat. Protože se mohlo stát, že bych nad tím tak moc uvažovala, až bych něco pokazila.
Lehounce jsem zamručela a oblízla mu ucho. "Můj milý, " začala jsem pomalu a při každém dalším slově jsem se s polibky stahovala níž po jeho těle. Nepředstavitelně až mučivě pomalu. "Nejmilejší... Nejkrásnější... Nejdokonalejší miláčku," to už jsem byla u jeho spodních tlapek, kde jsem se hlavou otřela o jeho mužství (// jestli to je hodně blbý, tak to nějak přepíšu :D), ale brzy jsem se vrátila k jeho hlavě. Připadala jsem si tak mocná, když tu ležel na zádech a oddaně čekal, co s ním provedu. Naštěstí jsem však věděla, teda doufala v to, že takový před ostatními není. Jen se mnou ukazuje tuhle část. Ale ja miluji všechny jeho části.
Znovu jsem mu dala packy na hruď, abych ho udržela na zemi. Zadnimi jsem tedy nad ním stála rozkročeně. Přiblížila svůj čumáček k jeho, ale misto polibku jsem mu také foukla do tváře horký dech. Šibalsky jsem zamrkala. "Co musí taková vlčice udělat, aby si ji kousnul?" Můj hlas zněl naprosto nevinně, ale v hlavě jsem si představovala ruzné situace, což mohlo být poznat na očích. Zmocni se mě, miluj mě a nikdy neopouštěj. Buďme jedním celkem. Byla jsem rozhodnutá ho nikdy nikomu nedat. Dělat všechno pro to, abychom se měli stále dobře a aby mě měl stále rád. Mohlo to být sobecké, ale nepřišlo mi, že to je proti přírodě. "Jsem s tebou tak šťastná," zašeptala jsem mu do ucha, které jsem pak mírně ožužlala.

// Tuto otázku si pokládám už, no hodně dlouho. :D Za mě to můžeme klidně rozepsat, ale abychom nepoškodily mravní výchovu. :D

Nebudu lhát, líbilo se mi to. Každý letmý dotyk, každý pohled, všechno. Usmíval se a já mu úsměv uplácela. Uvnitř mě všechno hořelo a zároveň létalo. Jemné šimrání v podbřišku přicházelo stále častěji a já se toho pocitu nemohla nabažit. Nikdy bych nevěřila, co se mnou, s mým tělem a myšlení dokáže nějaký vlk udělat. A Nokt to dokazoval už jen tím, že tu byl se mnou. Už jsem nepřemýšlela o hloupostech. Zaměřila jsem veškerou pozornost na přítomnost a hlavu měla podivně vyprázdněnou, od myšlenek oproštěnou.
Bála jsem se, že za mnou nepůjde. Chvilku jsem totiž slyšela jen vlastní dech, který se mi zdál až moc rychlý. Ale ušima jsem zaregistrovala pohyb a miláček přišel. Tedy dalo by se říct, že spíš přihopsal. A jak krásně se díval a zamilovaně usmíval. Ztrácela jsem se v jeho očích, a zároveň cítila hřejivý pocit na hrudi. Vlastníma očima jsem hltala každý sval na jeho těle a úsměv mu oplácela. Pro mě to trvalo dlouhou dobu, ale nejspíš to bylo velmi krátce, protože mě brzy kousl do ucha. Projelo mnou mravenčení, až jsem se maličko oklepala, ale nebylo mi to nepříjemné. "Ty jsi šikovný lovec," oplatila jsem mu zašeptání a zasmála se spolu s ním. Chtěla jsem něco podotknout, ale došla mi slova, protože mi na obličeji přistávala jedna pusinka za druhou. Při každém dotknutí se mi vracelo poletování takzvaných motýlků, ale tentokrát létali po celém těle, nejenom v břiše. Můj dech se zrychloval, až tak moc to bylo krásné. Byla jsem si jistá, že musí slyšet bít moje srdce, nebo že mi možná za chvíli vyskočí z hrudi. Nepřestávej, chtělo se mi protestovat, když se přesunul k tlapce. Musela jsem se skoro přemlouvat, abych si jeho slova poskládala do věty, protože mi došlo, že asi bude chtít odpověď. Zamlženým pohledem jsem se na něj dívala a nevědomky houpala ocáskem sem a tam. Zamrkala jsem a usmála se na něho. Jen můj... Byla to tak krásná slova. Začala jsem mu vracet polibky, hezky jeden po druhém. Na ouško, líci, čumáček... "Budeš raději, když se budu bránit?" Řekla jsem laškovně a pozorovala jeho reakci. Představa toho, jak se mě s malým násilím zmocňuje mě uchvacovala. Jako si on hrál na nedobytného, já chtěla taky. Ale nevěděla jsem, jestli je to i jeho představa. Ale napadlo mě ještě, že když se on bránit nebude, tak bych ho mohla trochu přeprat. Což se mi taky docela zamlouvalo, že bych ho povalila na záda a líbala, kde se dalo. Usmála jsem se stylem, že mám něco za lubem a čekala na jeho reakci, svaly se mi však už připravily skočení a svalení se s ním na zem.

A aby nebyl zmatek, tak raději píšu komentáře 2. :) A poprosím o:

- 20 křišťálů
- 5 oblázků
- odebrání 1 hvězdičky vlastnosti a to vytrvalosti
- 50 květin pomněnky
- 120 oblázků
- 40 mušliček
- 25 křišťálů
- 3 hvězdičky do vlastností do rychlosti
- 200 květin (je to jedno)
- 1 z výběrových magií s 5 hvězdičkami iluzi

Děkuji. :)

// Sarumenský hvozd

Možná že to přeháním. Možná, že ho málo svádím! Více jsem se přimlouvala k druhé variantě, protože se mi nechtělo věřit, že by mi mohl tak dlouho odolávat. Nebo to jen hrál. Vnitřně jsem se zašklebila, protože tuhle hru můžeme hrát dva. Teda, aspoň jsem vsázela na to, že svou nedostupnost jenom hraje. A tak jsem se začala snažit víc, ale stále mi to nepřišlo jako, že se předvádím. Jen jsem chtěla ukázat, jak moc mě dokáže příroda uchvátit, že nejsem jenom ta tichá a hodná vlčice, ale že jsem i vlčice, která se umí odvázat a to pořádně divoce. Ale bylo to pouze pro jeho oči, nikdo jiný to vidět nepotřeboval. Proto jsem se kolem něho omotávala, vinula se k jeho tělu, přidávala stále více letmých i vášnivějších polibků, až to Nokt nevydržel a začal se usmívat. Tak přeci jen to hrál. To je dobře, aspoň mohl vidět, že jsem celkem vášnivá. Musela jsem ho však trochu poškádlit, aby bylo vidět, že si to jen tak líbit nenechám, i když mi to nevadilo. "Nesměj se, tím si ubíráš síly. Jak pak dotáhneme tu srnku nahoru." Říkala jsem to maličko káravě, ale na tváři mi taky hrál úsměv. Všimla jsem si v jeho očích stejného chtíče, jaky jsem sama cítila. Ale nechtěla jsem, abychom na to, co přijde nějak tlačili nebo spěchali. Bylo to přeci jen velké rozhodnutí.
Společnými silami jsme maso dotáhli až do úkrytu, ale byla to makačka tak velká, že jsem na chvilku nechala svou rozpustilost stranou. Uklidili jsme ji do kouta, kde jak jsem doufala ji někdo dožere a nezkazí se. Byla by to škoda. Vyrazila jsem ze zvyku do jeskyně určené vlkům s nižším postavením, ale zarazila jsem, když jsem uslyšela Noktův hlas. Otočila jsem se s usmála se. "Pravda," pověděla jsem svůdně a mírně přivřela oči, když se ke mně přivnul. Jenže on mi jen foukl teplý vzduch na čumáček a zase se odtáhl. Zavrčela jsem, ale nebylo to nějak zle, spíš hravě. Proto jsem se kolem něho protáhla, jako když se kočka protahuje u někoho, od koho chce drbat. Přitiskla jsem mu hřbet zespoda pod tlamu a pak se otočila a prošla takhle kolem něho ještě jednou. Ocáskem jsem mu zamávala u čumáku, což ho mohlo dost lechtat. Zasmála jsem se a začala couvat do beta místnosti. "Chyť si mě," zašeptala jsem, jak jsem se nořila do stínů jeskyně. Chtěla jsem aby mě zuby jemně chytil za kůži na krku. Aby mi dal polibek na čumáček nebo znovu vyfoukl jen teplý vzduch. Napadlo mě, jestli to není moc rychle, jestli nemáme zpomalit. Ale na druhou stranu, to k čemu se schylovalo bude určitě moc krásné. A pokud se povede a z našeho spojení budou vlčátka, bude to ještě krásnější. Jen doufám že to nebude naposledy, protože už teď se mi to dost líbí. Ale to bych myslela moc daleko dopředu.

// BL 3/5

Snažila jsem se dýchat uvolněně, ale nebylo to nic lehkého. V jeho přítomnosti jsem se cítila tak krásně, až se mi někdy dech tajil. A jindy mě tělo nutilo dýchat zrychleně, abych nepromarnila ani jednu vteřinu v jeho blízkosti. Viděla jsem jeho očích upřímnou lásku, žádnou přetvářku nebo faleš. A to mě dojímalo ještě víc. Stále to byl neprobádaný cit, nevěděla jsem, kam až můžou sahat hranice mé lásky k němu. Ale věděla jsem, že se na něho můžu spolehnout, že mu můžu dát najevo všechno co cítím, ukázat emoce a nic neskrývat. O vše se dělit.
Nechtěla jsem vstát. Všimla jsem si maličké bolesti, když jsem se vzdalovala a mě to zamrzelo. V hlavě jsem však přemítala jaké to bude. Jaké bude to spojení? Co když to zkazím? Co když nebude spokojený a zjistí, že se mnou už nechce být. To mi v duši promlouvala nejistota, kterou jsem občas pociťovala. Proto jsem mu navrhla odtáhnutí masa skoro bez emocí, protože jsem vedla vnitřní válku. Pousmála jsem se, když si trochu zabrblal a hrabal se zpátky na nohy, jako kdyby to byla nejtěžší věc na světě. Jak se však jeho zuby zakously do promrzlého masa, měla jsem jasno. Nebudu se bát. S ním se nemusím bát, určitě to bude krásné, jen si nesmím vytvářet problémy tam kde nejsou. Do žil se mi vlila energie, jak jsem se těšila do společného objetí. Mohla to být omílající se písnička, ale neměla jsem dost jeho přítomnosti. Proto jsem se energicky zakousla do druhé nohy a vší silou tahala. Snažila jsem se svůj rytmus sladit s jeho, abychom si co nejvíce ušetřili síly a bylo to co nejsnazší. V přestávkách, které jsme dělali, protože nebylo možné to odtáhnout celé najednou, jsem ho hravě štípala do boku nebo mu oblízla čumák. Veškerá elegance šla stranou, protože jsem měla hravou, provokativní, dokonce až sváděcí náladu. Jen jsem doufala, že on to v tom také vidí a nemyslí si, že mi prostě jenom hráblo.

// Úkryt

// To nevadí, zkusíme ho stihnout. :)

// Bonusový lístek 2/5

Moc se mi do sněhu lehat nechtělo, ale Noktovi se má, zřejmě moc klidná reakce vůbec nelíbila. Naštěstí jsem to brzy uvedla na správnou míru a vlk se trochu uklidnil. Raději mě ještě ujistil, že se opravdu vyděsil. Tlumeně jsem se zahihňala, protože jsem si toho náhodou všimla. Evidentně ho však překvapilo, kde jsem k nové magii přišla. Začala jsem vzpomínat, jestli jsem někdy potkala vlky, kteří měli i jiné magie, než ty nejčastější, jako byly oheň, voda, země a vzduch. Ale brzy jsem takových úvah nechala, protože můj milý prohodil větu na kterou jsem se mohla jen nevinně uculit. Pro svůj klid mi ještě položil otázku, jestli s takovými šoky má počítat i do budoucna. Nebo aspoň to jsem z toho zaslechla, i když ji položil jinak. Zavrtěla jsem hlavou. "Dokud se to nenaučím pořádně ovládat, je možné, že mi občas bude něco chybět. Tak nemusíš jančit. Až to bude na jančení, tak ti řeknu," dodala jsem pobaveně, i když se mi v těle usadil hřejivý a uklidňující pocit.

Ovšem klid ustoupil, když jsem se konečně dostala k jádru věci. Už při první zmínce o vlčátkách jsem napnutě sledovala jeho reakci. Jak jsem se blížila ke konci vyprávění a nevědomky zrychlovala, asi abych to všechno řekla a na nic nezapomněla, snažil se mě umlčet. Nebo spíš se asi chtěl dostat ke slovu. Při třetím zaznění mého jména jsem tlamu sklapla a čekala. Jeho mohutná tlapa mi přistála na hrudníku a žaludek mi udělal kotrmelec, po kterém se v něm usídlilo snad celé hejno motýlků. Byl to tak zvláštní pocit, ale chtěla jsem ho pociťovat co nejdéle. Noktovy medové oči se zadívaly do těch mých. Divila jsem se, že mi na srsti neskáčou malé jiskřičky statické elektřiny, tak moc pro mě tento okamžik znamenal. V tom Nokt vydechl to krásné slůvko. Zatřepotala jsem ocáskem a on ho raději ještě zopakoval, aby nebyly žádné pochyby. "Ach miláčku," bylo jediné, co jsem stihla poznamenat, protože jeho krásné objetí se zvrtlo v pád na zem. Ale nepřestával mě objímat. Přidala jsem se k jeho smíchu, který byl plný radosti a hlavně byl nakažlivý. Motýlci mi poletovali už po celém těle, cítila jsem v sobě sílu, která by mi dovolila přeběhnout přes jezero, možná i moře. Ale začala jsem pociťovat i něco jiného. Touhu, která mě začala uvnitř spalovat a hnala moji krev po těle ještě rychleji. Chuť mít jeho tělo ještě blíž, než je tomu teď. Maličko jsem se zastyděla, jaký pud mě to začal uchvacovat, ale čím déle jsem se dívala na jeho statné vlčí tělo, krásnou srst a ten pevný zadek...! Brzdi trochu. Opatrně jsem se vymotala z jeho objetí a postavila se zpět na nohy. Na tváři jsem však měla stále omámený výraz. "To bude tak krásné," zašeptala jsem a přitiskla svou hlavu k jeho čelu. Vychutnávala jsem si jeho pach, který byl pro mě nejkrásnější vůní. Donutila jsem se však od něj odstoupit, abychom mohli čapnout tu srnku, pro kterou jsme přišli a pak jít spolu do úkrytu. "Tak pojď, vezmeme ten zbytek srnky a půjdeme do úkrytu. Byla by škoda tu nechat takovou spoustu masa na pospas." Děj se vůle vlčí.

// Bonusový lístek 1/5

Měla jsem na jazyku, že jsem v pořádku. Že jsem sice prožila malou emoční ždímačku, ale že jsem v pohodě. Jenže jsem to nestihla, protože si Nokt všiml mého neúspěšného pokusu, nechat si zmizet tlapku. Hups. Vážně jsem o něj měla strach, když vykulil oči, začal trochu jančit a snažil se o mě postarat. Raději jsem si sedla, ale nemohla jsem se pořádně dostat ke slovu. Asi jsem se měla zmínit i o tý magii. Jenže i já si na ni vzpomněla až teď. Přišlo mi to tak krásné, jak se o mě bojí a stará, že jsem se na něho dívala zjihlým pohledem. Tělo mi zaplavoval pocit, že jsem udělala dobře, když jsem poslechla srdce a dali jsme se dohromady. Když se mi konečně skoro celý ocásek znovu objevil, můj milý chudák vypadal úplně zmateně a vyděšeně. Polkla jsem smích, protože jsem chápala, jak se cítí. Zatím co totiž vyšiloval, zkusila jsem si stejnou situaci představit obráceně a došlo mi, že bych se zachovala úplně stejně. A možná i víc. Položila jsem mu tlapku na jeho tlapu, ve smyslu uklidňujícího gesta. Stejně jsem však potlačovaný smích nedovedla schovat v očích, které mimo něj byly plné lásky a vřelosti. "Promiň, nechtěla jsem tě tak vylekat. Až když jsem tu seděla a vyhlížela tě, jsem si vzpomněla, že jsem Smrt poprosila o novou magii. Zkusila jsem si nechat zmizet tlapu, ale nešlo mi to, tak jsem měla za to, že se na mě vykašlala. Jenže jak je to nová magie, tak ji ještě vůbec neovládám a zmizel mi ocásek. Ještě jednou promiň," dodala jsem nakonec a na omluvu mu vtiskla dva polibky, každý z jedné strany čumáčku. Moc jsem uvažovala, jestli pronesu větu o vlčátkách, protože jsem si ho představila, že by mohl takhle reagovat, až bych rodila. Ale jednou jsem si to už nějak naplánovala, tak jsem u svého scénáře chtěla zůstat.

Milovaný partner souhlasil s mým plánem a jal se stopování za kořistí. Já jsem mezitím začichala ve vzduchu, abych měla menší přehled o tom, kdo tu je a kdo ne. Pachy se všemožně míchaly, ale nakonec mi z nich nejčerstvější přišel Darkie, Newlina s Derian a toho nejnovějšího člena, který se tu moc dlouho neohřál a po boji s hadem se někam vypařil. Natočila jsem ouška směrem, ze kterého jsem měla pocit, že něco křičel, ale naše přátelská mlha jeho slova trochu utlumila. Kdyby to bylo něco vážného, tak určitě přijde blíž. Na to jsem se hned začala plně věnovat Noktovým slovům. Uchechtla jsem se na něho, ale hned na to se zatvářila naprosto tajemně. "To už se brzy dozvíš. Jak jsem říkala, než nás záhadná energie vlákala do ošklivé mlhy. Cestou od Života jsem přemýšlela, že už jsem toho v životě viděla dost a zažila dost, mám dobré místo ve smečce a hlavně dobrou smečku a toho nejlepšího partnera, jakého bych si mohla přát," zhruba tak v půlce vyprávění, se mi ze strašně tajemného hlasu stal hlas plný dojetí nad tím, jak dobře se vlastně mám a je to hlavně i díky Noktovi. Ale jak se blížilo velké finále toho, proč jsem to celé vyprávěla, slova mi létala z tlamy strašně rychle, aniž bych chtěla. "A tak jsem přemýšlela, jak krásné by to bylo mít spolu vlčátka, jenže pak se tu ukázal ten had, tak jsem se tě nemohla zeptat, pak jsi šel obhlédnout území a taky jsem se tě nezeptala. Potom jsem šla rozveselit Morfeuse, protože se zdál být smutný a řekl mi, že mi hodně věří a že mu pomáhám, víš psychicky, když tu Ney už není a že by byl rád, kdybychom byli bety a pomáhali mu se smečkou a mě nenapadlo se zeptat, proč my, ale hned jsem se ptala, jestli bychom mohli mít potomky a on to schválil. Pak za ním přišli Newlin a Derian s tím, jestli by taky mohli mít vlčátka a po menší poradě, kde už jsem jako beta rozhodovala jsme se shodli, že to smečka zvládne a mě uklouzlo, že bych je taky ráda s tebou měla, ale pořád jsem se tě nezeptala, a tak mi to bylo hloupý, ale nějak z toho vyplynulo, že by bylo krásný je mít ve stejnou dobu na jaře, a to je to tajný heslo. Prosím miláčku, budeme mít spolu vlčátka a budeme je vychovávat, maličko rozmazlovat, učit lovit, ale hlavně budeme spolu šťastní?" Tak nějak jsem ten konec dala na jeden nádech. Při poslední větě jsem na své tváři vykouzlila nejvíc prosebný kukuč, jakého jsem byla schopná. Něco jako když malé vlče o něco prosí. Zatajila jsem dech, protože jsem čekala, jak na to zareaguje. Doufala jsem, že jsem ho nějak neodradila nebo, že se nebude zlobit, že jsem se ptala bez něho. Srdce mi bušilo tak silně, že jsem byla přesvědčená, že mi vyskočí z hrudi. Dost možná mi rozrušením zmizelo pár chlupů na zádech, ale to jsem neřešila. Nyní byl mým středobodem vesmíru Nokt a na jeho odpovědi bude záležet mnohé. Ani jsem si nevšimla, že jsme došli k jeho úlovku.

// Osamělý strom

Napnutě jsem čekala, jestli se Nokt objeví a hlavně kdy. Než však přišel, přehrávala jsem si v hlavě jeho slova. Ani jsem mu neodsouhlasila, že je to od Života hezké. Že nenechal naši alfu samotnou při jejím odchodu a učinil z ní ochránce lesa. A vlastně jsem mu nic neřekla, jen vběhla do mlhy. Nejsem dobrá přítelkyně... Pozorně jsem se dívala po okolí a demotivovala jsem se podobnými myšlenkami. Možná za to mohlo prožité trauma. Nebo předzvěst přicházejícího jara, které dělá divy. Jeden by řekl, že bude všude veselo a ne tohle. Snažila jsem svou mysl přeorientovat na různé detaily. Třeba na pach Aseti, který ke mně přicházel od stromu. Nebo Darkie, která se naopak zdržovala znovu ve hvozdu. Vzpomněla jsem si, že jsem Smrt poprosila o novou magii. Bála jsem se, že byla na mě tak naštvaná, že mi žádnou nevěnovala, ale bylo to dokonalé rozptýlení proti chmurným myšlenkám. Všechnu pozornost jsem zaměřila na to, jak mi mizí přední tlapka. Vážně jsem si představila jak se postupně ztrácí, ale nic se nedělo. Hodnou chvíli jsem se tím zabývala, když jsem to nakonec vzdala. Tak se asi vážně urazila. Když jsem to však už chtěla vzdát, ucítila jsem podivný pocit. Otočila jsem se celý ocásek mi chyběl! V první řadě jsem se vyděsila. Vyskočila jsem na nohy a zkusila s ním zamávat. Fyzicky jsem ho cítila, že ho pořád mám, což mě trochu uklidnilo. Ale pořád to vypadlo vážně divně. Raději jsem se s ním zkusila trefit do nohy, abych ho i cítila. Pořád tam byl. Nálada se mi zlepšila, protože to znamenalo, že na mě nebyla nahněvaná. Jen zůstávala otázka, jak s tím zacházet a hlavně, jak si ocásek vrátit.
Snažila jsem se na nic nemyslet a poočku sledovat chybějící část. K mojí smůle chyběla pořád. Naštěstí jsem v dálce viděla přibíhat vlka, kterého jsem potřebovala vidět. Vyběhla jsem mu naproti a doufala, že si nevšimne, že mi schází ocásek. Zabrzdila jsem kousek před ním a na uvítanou mu vlepila pořádnou pusu na čumáček. "Ahoj můj milý. Já se tak bála, že tam zůstaneme, zamotaní v mlze. Myslím, že k tomu stromu mě už nikdo nedostane," pronesla jsem rozhodně a zamávala oháňkou. Až pozdě mi došlo, že ji vlastně nemám, takže jsem se zaškaredila a ohlédla se. A hle! Ocásek byl na svém místě, jen mu chyběla špička. Tak to je dobrý, to si třeba nikdo nevšimne a časem se to naučím ovládat! Moje radost se zvětšila, takže jsem se zase zubila na celé kolo. "Najdeme tvůj úlovek a dotáhneme ho k úkrytu? Třeba bych ti mohla dopovědět ten napínavý příběh," dodala jsem s leskem v očích a hravým tónem. Nervozita ze mě trochu opadla, ale pociťovala jsem nedočkavost.

Ahoj, mám 20 lístků z tržiště. Takže poprosím o:
Kolo štěstí: 5 lístků
Kolo náhody: 5 lístků
Kolo osudu: 5 lístků
Kolo odvážných: 5 lístků
:)

OBJEDNÁVKA

120 bodů Vlčíšek, 3 body Morfakce a 13 bodů za posty. Dohromady tedy 136 bodů.

Za 133 bodů si kupuji 1995 oblázků. (133*15)

1995 oblázků + 5 oblázků z inventáře = 2000 oblázků, za které si kupuji 20 lístků.

Za zbylé 3 body si kupuji 15 safírů. (3*5)