Příspěvky uživatele

< návrat zpět

// Tohle bude... zajímavé. :D

// Gratuluji všem k povýšení, zasloužili jste si to. :) A beru to jako upozornění, že musím svou aktivitu výrazně zlepšit. :D Doufám, že se nám vlčátka taky podaří rozhýbat a jak psal New, je toho čím dál tím víc. :( Ale budiž nám to jako motivace na odreagování právě těch problémů v reálném světě. :)

Mě se akce moc líbila, děkuji za ni. :)
A výhercům moc gratuluji, všechny nápady byly parádní. ^^

// To mě mrzí. :(
Napíšu zítra. :)

// Zapadlý kout

Při cestě zpátky domů jsem nadšeně poslouchala, co všechno Mari zažila. Bylo mi tak trochu jasné, že se od Kenaie toho moc nedozvím, což nebylo úplně zapříčiněno tou věcičkou, co si nesl. Než jsem mohla nějak zareagovat na mluvení své dcerky, či popohnat synky, všimla jsem si malinkých věciček, drobných teček, jak si poskakují kolem nás. Než jsem se na ně mohla zaměřit, zmizely. Vypustila jsem je z mysli a na chvilku zastavila, protože jsme byli už na okraji hvozdu.
"Jak krásně rostete dětičky moje," řekla jsem a podrbala každého po hlavičce, za ouškem, pod bradou. "Ta cesta nám ale utekla, že ano? Maričko, zlatíčko moje, jak krásně mluvíš a dokážeš vyčarovat kytičky? Páni, ty jsi moje šikulka, že by si měla magii země? Ale po kom by si ji měla? No, tím se teď nebudeme zatěžovat. A hnědé vlče jsem viděla už před tím na louce a dost se mělo k tetičce Maple, takže možná budete mít nového kamaráda. Jak jen vlastně říkal, že se jmenuje? No to nevadí, určitě to brzo zjistíme. A Života? No, viděla jsem Života, ale o něm bych teď nechtěla moc slyšet, ale jsem ráda, že se k vám choval hezky." Slova se ze mě řinula jak na běžícím pásu, ale to by ještě nebylo to špatný. Kdykoliv jsem si něco pomyslela, musela jsem to ihned říct nahlas a nemohla jsem s tím přestat. A vlastně mi to vůbec nevadilo.
"Je to sice ošklivé, ale neměl si vás takhle brát, když se nás s tatínkem nezeptal. Vlastně neviděly jste tatínka? A cože si to říkala? Newlin si tě vůbec nevšiml? To je ale nezbedník, neboj, já mu to připomenu, že si tě nevšímal. A co ty Kenai, taky sis to užil? A to co to vlastně neseš, ale nemusíš mi to říkat, protože to je tvoje věcička a Mari ti ji nebude krást, že ne holčičko. A všimly jste si, jaká je zima, u Života bylo opravdu lépe, ale teď už se tam asi nedostaneme. A nemáte hlad miláčkové?" Sedla jsem si na zadek a čekala, jak se děti rozhodnou. Chtěla bych jim toho tolik co říct, ale na chvíli jsem se musela zarazit, aby můj příval slov vůbec nějak pochytily.

Zdravím, posílám i své hlasy, ale bylo to opravdu, opravdu těžké vybrat toho nejlepšího z nejlepších. :)

Missák - Ač se mi líbí všechna vystoupení, vítěz může být jen jeden. Můj hlas poputuje Newlinovi, za báječné vyobrazení jeho vystoupení. Ráda bych viděla, jak mává tlapkami a vše to předvádí.

Misska - Nejvíce mě zaujalo vystoupení Maple, protože bych ráda viděla ohnivé růže, i když jsou určené pro zraky Darkie. :)

Missče - Bylo to těžké a snad mi dcerka odpustí, ale nejvíce se mi líbí Sionnovo vystoupení, protože je tak kouzelně jednoduché.

// Díky za minulou akci a také děkuji za odměnu. :) A přihlašuji Wolfi, Awaraka mám totiž na něco jiného. :D * Snad Nokt odpustí*

A přidávám i můj výtvor a jak tak koukám, tak jsem ho pojala hooodně sadisticky, omlouvám se. :D :D

No jak to říct, do konce roku bych potřebovala zlepšit přísun jídla do naší smečky. Na to by se mi hodily nohy navíc, jenže komu je tak vezmeme? Už vím, vlkovi, který se mi v dobrém světle neukázal a tím vlkem je Duncan. Budu ale hodná, vzala bych si od něj jen nohy dvě, ať má ještě šanci trochu důstojně žít. Takže tím bych získala šest nohou, ale pomohlo by mi to v rychlosti? Budu doufat, že jo.
Jenže, co s tím, když stihnu každou rychlou zvěř, když mi bude trvat dlouho, než nějakou zakousnu. A než bych jednu skolila, zbytek stáda uteče. Nene, to chce ještě něčí hlavu, ať můžu kousat na obě strany. Tím pádem bych svoji kousek posunula a musela bych nabrat ještě někde trochu materiálu na krky, aby se mi prodloužil, jako mají draci. A tím vlkem nebo spíš vlčicí bude Amnesie, protože jak se moc neprojevuje, tak mi nebude přebírat velení nad tělem. A materiál na krk vezmu z jejího těla, stejně bude bez hlavy k ničemu. Takže budu mít prodloužený krk se dvěma hlavami a šest nohou. Tím budu produktivnější ve shánění jídla a už nikdy nebudeme cítit hlad. Snad ale nebudu muset jíst za dva.

Poslouchala jsem poslední Životovy omluvy a nějak jsem neměla co říct. Veškerá zloba ze mě vyprchala, protože jsem pochopila, jak musel být opravdu osamocený. Je pravda, že vlci k němu přijdou, prohodí pár slov a zase se vydají dál. I když má obrovskou plochu, která může být rájem, i tak to je opuštěný kraj, kde bydlí sám a sám. Podívala jsem se na něj a jen s povzdechem kývla hlavou. Až sem s odstupem času přijdu, budu vědět co povědět. Teď ale ne, nemám co bych řekla.
Rozhlédla jsem se kolem sebe. Maple a nové vlčátko se vydali zpátky k domovu. Litai je brzy následovala, ale já se začala rozhlížet po svých miláčcích. Kenai se vyloupl v mojí blízkosti a nesl si něco v tlamičce. Podíval se na mě těmi jeho moudrými očky, usmál se a sedl si mi k nohám, poblíž jeho bratra. "Zlatíčko moje," zašeptala jsem a oblízla ho po hlavě. Mávala jsem ocáskem a celého ho očichala, abych zjistila, jestli mu něco nechybí, nepřebývá a jestli je celkově v pořádku. Při očichávání jsem se ho letmo dotýkala a občas mu uhladila neposednou srst. Nevadilo mi, že mi nic neřekl, ani že neprojevuje více náklonnosti. Když jsem si vzpomněla, že v jeskyni skoro celou dobu prospal, tak mi jeho úsměv projel tělem jako blesk a dodal mi potřebnou energii a pohodu. Zařekla jsem se, že slzy uroním až někde v tichosti, teď na to nebyla vhodná příležitost.
Nechala jsem kontroly, abych mu zase dopřála dostatečný odstup a očima propátrávala okolí, abych našla Marion. Brzy jsem ji uviděla, tak jsem se usmála, ale úsměv mi trochu zmrzl, když se jako první rozběhla za Newlinem. Nebudu lhát, zamrzelo mě to až do morku kostí, ale přikládala jsem to tomu, že Newlina viděla dřív než mě. Newlin byl hodný a mluvil se Životem nejdéle z nás a jak jsem se na něj tak dívala, znovu vyrostl do své původní podoby a ještě mu k tomu na hlavě rozkvetl věnec krásných květin. Než jsem však stačila říct, že má hezkou ozdobu, stihla to udělat Litai a už spolu odcházeli. "Mari, holčičko moje. Pojď sem ke mně, abychom mohli jít za tatínkem," zavolala jsem na svoji dceru. Už jsem se těšila, až se společně vydáme zpátky do lesa a konečně si odpočineme. Věřila jsem, že jsou všichni unavení. Jakmile jsme se s mojí dcerunkou očichaly a přivítaly, vydali jsme se domů.

// Sarumen

Taky se hlásím. :)

Ahoj, tak ještě já se přidám s rozdáváním hlasů. :)

Kategorie missák
Tollpihe - líbí se mi jeho odstíny kožíšku a roztomilý puntík nad okem. Navíc mi přijde jako skromný a ohromně roztomilý vlček.
Storm - myslím, že na stará kolena (jak sám sebe představuje), by si zasloužil dostat cenu Missáka. Má přeci jen nejvíce zkušeností a zážitků, takže by si zasloužil dostat alespoň cenu za nejhezčího vlka.

Kategorie miss
Ilenia - jelikož obdivuji její energii, kterou vynaloží na odklízení bordelu po ostatních vlcích
Maple - vysloužila si můj hlas díky barvitému popisu jejího kožíšku. Miluju hebkost činčil!

Kategorie missče
Marion - moje milovaná holčička je přeci samozřejmě nejkrásnější, takže je jasné, že jí musím dát svůj hlas. Bez jakýkoliv dalších okecávání
Gavriil - musím být fér a dát hlas ještě dalšímu vlčeti. Zaujal mě jeho kožich, který mi připomíná políčka šachovnice, prostě s ním si příroda vyhrála a tak mu také dávám hlas.

// Za mě úplně v pohodě. ^^:)

// Stále si stojím za tím, co jsem hádala v prvním příspěvku, Elisa? :D Jinak, moc děkujeme za akci a obdivuji tvoji trpělivost s námi. ^^

// EDIT OSUD: Vedle jak ta jedle! :D

// Narrské kopce

Upalovala jsem, co mi nohy stačily, ale samozřejmě jsem se snažila být i jemná, abych Cassovi nepřivodila mořskou nemoc. I tak mě ale předběhla Maple, ale nijak mi to nevadilo. Zastavila jsem se na okraji louky a ohromeně sledovala krajinu kolem sebe. Kdyby se ve mě nemísilo naštvání, smutek, radost, únava, nervozita a spousta dalších emocí, které jsem třeba ani pojmenovat neuměla, tak bych si myslela, že jsem se ocitla v ráji. Aspoň že naši drobečkové byli na takovém krásném místě a ne někde vystrčení na sněhu a mrazu. Do těla mi totiž vnikalo příjemné teplo, ale mohla jsem si to i jenom namlouvat.
Viděla jsem všechna tři unesená vlčata, jak jsou v pohodě, bezstarostná, až mě to trochu bodlo u srdce. To jim ani trochu nechybíme? Nebáli se a nehledali nás? Přemýšlela jsem převážně o našich dětech, protože nově nalezené vlče jsme znali příliš krátkou dobu, než abychom mu stihli přirůst k srdci. Mohlo jít o kouzlo Života, že nás nějak vytlačil z jejich malých hlaviček. Tím jsem se uklidňovala, když jsem tam tak stále stála. Viděla jsem totiž, že si ještě něco s Životem vyprávějí, tak jsem jim do toho nechtěla zasahovat. I když jsem se ohromně těšila, až si oba dva přivinu ke svému tělu a už nikdy se od nich nehnu.

Dívala jsem se, jak se i ostatní snaží vymyslet řešení hádanky. Mýval z nás začínal být dost nervózní, což mě začalo štvát, protože on neměl vůbec právo na to, aby pociťoval nějakou nervozitu. To nám tady šla hlava kolem, ze všeho. A to se k tomu všemu přidal hlas Života, vlka, kterého kdybych potkala osobně, tak bych mu tak akorát vyprášila kožich. Poslouchala jsem, co nám všechno vypráví a jako jo, chápala jsem ho, ale zase na druhou stranu, kde vzal tu drzost brát děti zrovna nám? Podívala jsem se na Nokta, jenomže on tam vůbec nebyl, což jsem v tom zmatku a přebíhání zapomněla.
Když Život dokončil svůj proslov, cítila jsem, jak ze mně spadla jakási clona nebo vnitřní zmatení. Nechápala jsem, proč jsme z lesa nešli za životem hned, když ho máme za rohem. Ale když jsem se pohroužila do vnitra, do jádra své duše, tak jsem zjistila, že se na Života vlastně tolik nezlobím. Ale i tak mu asi něco málo řeknu, ale už to nebude tak plné nenávisti. Jenom taková rada do života. Sledovala jsem, jak se vlčice s rudým kožichem už vydala za našimi vlčaty. Já se pomalu vydala za ní s Cassem v tlamě a na mývala jsem si už ani nevzpomněla. Jen jsem se těšila, až to budeme mít všechno za sebou. Pak nás čeká lov a spááánek.

// Zapadlý kout

Taky bych chtěla Newlinovi moc poděkovat, obrázek je krásný. :) A ráda bych se omluvila Starlingovi, já na to dočista zapomněla. ALe neboj, svou chybu jsem napravila. :) Snad dobře. :D