https://i.postimg.cc/kX5mTKgG/wylan-bouba2024.png
Červen 7/10 | Jerry
....................................
Zastříhala jsem uchem, inu v tom měl vlk pravdu a tak jsem se pousmála: "To asi ano. I tak ale nebudou nejspíš na každém kroku." To by bylo, vskutku, děsivé, kdyby se musel jeden proplétat mezi shlukem hadů a štírů. Docela vtipná představa. Ale tak chápeme se.
Dozvěděla jsem se, že to u Života, vypadá velmi přívětivě a že se tam vlci cítí velmi dobře a příjemně. "Takže se k němu vlci rádi vracejí? Musí to být, opravdu zajímavá bytost. Jak vlastně vypadá?" Zajímala jsem se. Jak mohl Život vypadat jako ztělesněná bytost? Nikdy dříve jsem se s nikým takový nesetkala, ačkoliv naše víra v božstvo přírody byla silná.
Bylo milé, že měl takovou víru, že Regise opět najdu. Zeptal se však, jak jsme se rozdělili. "To je asi dlouhý příběh. Ale on odešel, když jsem měla asi rok. Odešel kvůli okolnostem, které byly příliš složité a zamotané. Na tom už ale nezáleží. Chci ho najít a říci, že ho mám pořád ráda." Řekla jsem mu toho tolik, ale zároveň možná ani nic. Kdo ví.
A on se sem chtěl vrátit, což jenom potvrzovalo, že tohle místo je příjemné pro život. Možná proto se tady otec usadil. Nedivila jsem se i mě se tohle místo líbilo, alespoň to, co jsem už viděla. "Rozumím. Gallirea je krásná. Jen těžko by se chtělo věřit, že by někdo odtud chtěl odejít dobrovolně a s odporem. Zdá se, že jsou zde výborné podmínky pro život." Tedy tentokráte pro život jako žít, být.
Červen 6/10
....................................
Bylo to až směšné, jak se právě ukazovalo, že strach má velké oči nebo prostě, jak si mysl dokázala kreslit všemožné scény a situace, které by mohly nastat a ideálně jen ty špatné. Proč ale jsem poctovala tyhle nesmyslné nebo předběžné obavy? Nebyl k nim pražádný důvod. Nybylo proč, si něco takového myslet. Ale přes to jsem onen bezdůvodný strach měla.
Zavrtěla jsem nad tím hlavou a raději se pokusila myslet na něco jiného. Třeba na to, jaká pěkná vůně se mi dostala do nosu. Musela to být některá z květin, ale která tak moc pěkně voněla? To jsem nevěděla a mohla jsem ji zkusit vyčmuchat. To byl docela dobrý nápad. Ne? Jenomže květin tu bylo mnoho a vůně se mísily v jednu vůni louky. Některé jsem dokázala rozpoznat a jiné ne. Třeba heřmánek, ten voněl moc pěkně. Dokázala jsem ho solehlivě najít. sklonila jsem hlavu a uchopila do tlamy jeden stonek a utrhla květ heřmánku, který jsem si pak následně nesla s sebou.
Červen 5/10
....................................
Srdce mi poskočilo, avšak zároveň s tím se mi lehce sevřelo hrdlo. Znala jsem ho a přesto tohle setkání mělo být úplně jiné. Jak se na něj bude tvářit? Co když odešel z jiného důvodu, než proto, že mu otčím vyhrožovat, že ho zabije, pokud se neztratí z území a nejlépe i kraje? Ahoj otče? Měla bych začít takto? Nebo by bylo lepší po staru, jednoduše, Zdravím tě strýčku. Víš, já už vím, že nejsi můj strýček. Jsi totiž můj otec. Nebo bych mu měla dát prostor, ať se sám vyjádří? Ach, jak je tohle složité. Možná bych ho měla oslovovat tatínku, nebo... Bylo to složité, protože se vše změnilo, ale do té doby, než se tak stalo, jsem žila ve lži. A vlastně jsem byla zvyklá oslovovat "otče" někoho cizího.
Hluboce jsem si povzdychla nad tímhle dumáním. Jak jsem tak kráčela loukou, všechny tyhle myšlenky neustále dorážely. A nejvíc jsem se bála toho, že třeba nebude chtít, abych mu říkala otče, tati, táto, tatínku... Co když má novou rodinu? Konečně jsem ho našla. Tedy jeho čerstvé stopy. Ovšem byly tu i tyhle obavy ze setkání. Po celou dobu jsem se těšila jak ho najdu a že si budeme rozumět, tak jako když jsem byla malá i když jsem neměla ani nejmenší tušení, že to není jenom strýček a když to bylo konečně tak blízko, přišel strach.
Červen 4/10
....................................
Protáhla jsem si tlapky a zívla si tak elegantně, jako bych byla snad princeznou. To jsem, samozřejmě, nebyla. Můj život byl na míle vzdálen od života princezen a nebo jsem nevěděla, jaký ho princezny vlastně mají. Možná se zase až tak od toho mého nelišil a nebo si naše životy byly jen v něčem podobné. Ať už tak či tak, pro náhodného pozorovatele se ten pohled na mne mohl přesně tak jevit.
Zamrkala jsem a otevřela oči. Dobře jsem se vyspala a nyní mě probudily hřejivé paprsky slunce. Bylo sice ještě téměř brzké ráno, avšak už teď síla paprsků byla tak velká, že dokázala prohřát části těla raz dva. Dokonce už i ještěrky vylezly ze svých úkrytů, jen aby mohly svá tělíčka sluníčku vystavit. Obvykle se začaly na kamenech vyhřívat mnohem později, ale dnes ne. Dnes si pospíšily. A já jsem se jim nedivila. Bylo krásně.
Vyhoupla jsem se na tlapky a zavětřila do vzduchu. Cítila jsem vůně mnoha květin. Jaro bylo to tam a léto dávalo vzduchu vůni dozrávající trávy. Některé květy už odkvetly a nahradily je jiné. Mezi těmi vůněmi jsem zaznamenala i jednu známou a za ní jsem se rozhodla jít.
Bylo krásné vidět shledání dvou mladých vlků. Naplňovalo mě to příjemnými pocity. Dokázala jsem si plně uvědomit, jaké to pro ně muselo být. A teď jsem i viděla, jak moc k sobě mají blízko. Bylo štěstí, že se nám s Nageshem podařilo Nelly najít. Nemuselo de nám to totiž vůbec podařit, a pravdou bylo, že poslední část, naší výpravy za Nelly jsme šli vlastně už naslepo. Kdyby jsme na její pach nenarazili právě tady a jen odhadem směru, museli bychom udělat kruk kolem místa, kde se nám její stopa vytratila, abychom našli nové stopy, pokud bychom ale měli štěstí. Ovšem my to štěstí měli a dokonce dvojité, neboť zde byla i přítomnost Regise.
Usmívala jsem se na ty dva a koutkem oka pokukovala i po tmavém vlkovi, kterého Nelly představila jako Echa. Ten sám o sobě víc neříkal. Možná neměl co říci. Nebo byl málomluvný, či jen vyčkával a nechával prostor mladým, aby se přivítali.
Po pravdě předpokládala jsem, že si ti dva budou chtít promluvit sami mezi sebou a tudíž, že budou chtít prostor. Když tu se Nagesh otočil ke mně a já přikývla, že vím, který les myslí. A také jsem věděla, že má nové zkušenosti, které mu jistě pomohou najít i jejich kamaráda.
"Moc ráda se na vás přijdu podívat. A ráda jsem ti pomohla najít Nelly." Potom i já koukla na černého a na Nelly. Nagesh se chtěl vrátit, aby našli jejich kamaráda, což bylo jistě rozumné. Čím déle byli pryč od místa, odkud odešel, tím obtížněji ho mohli najít, to jsem věděla. Leda, že by se vrátil sám od sebe nebo na něj náhodou narazili i to bylo možné. "Snad Kaie také najdete, aby jste zase byli všichni spolu," popřála jsem jim upřímně. A kdo ví, možná už tam na ně čeká nebo je hledá stejně, jako oni jeho.
A co Echo? Připojí se k mladým, nebo zůstane se mnou či půjde? To byla otázka na kterou znal odpověď pouze on.
Červen 3/10 | Jerry
....................................
Naslouchala jsem a snažila se zapamatovat si každou informaci, která by mohla být v budoucnu důležitá. "To je, vskutku, zajímavé, že Život sídlí v poušti, kde život spíše není, než-li je, ale je to nejspíš hodně chytré, usadit se na místě, které vypadá vyprahle." To jsem si spíše tak pro sebe uvažovala nahlas. Inu, on vlastně i ten život v poušti byl. To zase ne, že ne, ale co si budeme povídat. Rozhodně bylo živěji na rozkvetlé louce nebo v hustém pralese, než-li na rozpálených písčinách. A i když mé barvy spíše mohly nabádat k tomu, že pocházím právě z pouštních oblastí, nebylo tomu tak, neboť já, ačkoliv dědictví mých předků tam vedlo, se narodila v lese pod horami. Co jsem tedy mohla o pouštích vědět? "Avšak jsou-li tam kopce, živo tam také určitě bude." Usmála jsem se na vlka.
"To je zajímavé. Takže u Života bylo krásně?" Věnovala jsem mu úsměv. Mluvil o tom tak pěkně, že jsem měla touhu ono místo opravdu najít, jen, abych se podívala, jestli je, vskutku, takové, jak se o něm říká. A možná bych doopravdy poznala nějaké Bohy, na rozdíl od toho, abych žila jejich oslavami, aniž bych kdy nějakého spatřila.
Zavrtěla jsem ocasem a udělal krok blíže k vlkovi, když řekl, že ho zná. On ho zná! Zná Regise, zná mého otce! Štěstím se mi rozzářily oči. Lovili spolu kamzíka. Počkat, zmizel?! Asi jsem na něj zmateně vykulila oči, když mě začal uklidňovat, že takové situace se tady stávají, že vlk zmizí. "Oh, chápu. Takže myslíš, že se někam teleportoval pryč a ty nevíš kam. Ale viděl jsi ho a mluvil s ním, to mi dává naději, že ho najdu." Byla jsem za to vážně moc ráda.
"Je to můj... otec. A já ho hledám." Potřebovala jsem ho najít a říci mu, že vím, kdo je a prostě tak. Uzavřít minulost a začít žít nový život. Nejspíš právě tady na Galliree.
"Velmi ráda tě poznávám Jerry." Zdál se být skutečně přátelský a za to jsem byla moc ráda. "A ty ses tady narodil, nebo jsi přišel a zase se vrátil?" Zvědavě jsem se zeptala.
Kiki
https://i.postimg.cc/8cRgVX0t/wisteria-kiki-2024.png
Červen 2/10 | Jerry
....................................
Líbilo se mi, jak ty znaky pěkně ladí s barvou jeho kožíšku. To se muselo nechat. Byly zajímavé a tak nebylo divu, že můj zrak na nich setrval o něco déle, než by se dělo, kdybych koukala na obyčejného šedého vlka. Potom jsem se očima přesunula k jeho hlavě a pohlédla mu do očí. zdálo se, že nebude patřit mezi ty, co by po mě hned vystartovali nebo byli přehnaně protivní a to mě potěšilo. Lehce jsem zavrtěla ocasem.
Něco málo jsem se už dozvěděla, o Životu. Tedy o jeho existenci. A tak jsem přikývla. "Znamená to tedy, že víš, kde ho nalézt? Už jsem o něm slyšela od jednoho mladíka, který se tady narodil, ale ještě jsem neměla čest jej poznat." Prozradila jsem vlkovi.
Neuniklo mi ani to, že zmínil, že tohle není jeho první pobyt na tomhle místě. Takže se sem vrátil. To bylo jasné. "Je to, opravdu hezké místo pro život. Nejspíš bych se sem ráda vrátila, pokud bych byla nucena odtud odejít," pronesla jsem chápavě. Jasně, mohl mít mnoho jiných důvodů, proč se vrátil. "Zdá se však, že ten, koho hledám, se pohybuje někde tady," to jsem zase prozradila já své důvody, proč jsem zde já.
"Možná jsi ho už potkal? Vypadá hodně podobně jako já a jmenuje se Regis." Zeptala jsem se šedého vlčka. "A moje jméno je Wisteria." Nakonec jsem představila. Když už jsme se tak spolu dali do řeči, bylo to zdvořilé se představit. A pokud Regise neviděl a někdy ho potká, bude mu alespoň moci říci, že ho hledám.
Červen 1/10 | Jerry
....................................
Voda byla příjemně osvěžující a tak nebylo divu, že lákala mnohé z blízkého, ale i širokého okolí. Byla šance, že třeba mého otce viděl. Netrvalo dlouho a skutečně si i on všiml mé přítomnosti. Netvářila jsem se nijak nebezpečně nebo nepřátelsky. Kdybych chtěla být zlá, nejspíše bych mu už visela na krku nebo některé části jeho těla, ale to jsem vážně za potřebí neměla. Naopak jsem jej pozorovala zvědavě a prohlížela si jeho zvláštní znaky v srsti. Skutečně byly modré? Jako nebe? Nebo jako jezero odrážející nebe za rozbřesku?
"Ahoj," zareagovala jsem též tak. "Máš velice zajímavé znaky," pronesla jsem k němu. Patrně mu to asi říkal každý, nebo také ne. Ale jak jinak začít hovor?
Na sobě měl i nějaké ty jizvy, které mohly vypovídat ledacos. Mohl to být ochránce, bojovník, nebo jenom rváč či oběť něčích her nebo jenom oběť útoku jiné šelmy. Bylo mnoho možností a stejně tak i to, jakým vlkem tenhle je.
Děkuji moc za akci ♥
Mám 15 bodů a poprosím o:
1 bod => 2x mušli
2 body => 3x kytku
6 bodů => 2x křišťály
6 bodů => 2x perly
Snad je to správně :)
Ano, bylo to správně :)
Květen 2/10 | Jerry
....................................
Voda byla velice chutná. Cítila jsem v ní čistotu a svěžest. Po napití jsem pocítila příjemný pocit osvěžení. Zvedla jsem hlavu, abych si tohle místo mohla zapamatovat. Usoudila jsem, že bylo dobré znát místa, kde vlk nalezne čerstvou a čistou vodu k uhašení žízně, zvláště, když jsem chtěla v této zemi zůstat o něco déle, nebo dokonce napořád. Tohle místo se mi líbilo a ne jenom zdejší jezero, nýbrž všechna místa, kterými jsem doposud prošla.
A v tom jsem ucítila něčí pach. Zastříhala jsem ušima a znovu prohlédla okolí, když jsem konečně zaznamenala tmavého vlka. Stanula jsem na místě a dívala se, kdy si i on povšimne, že zde není sám. Mezi tím jsem si prohlížela jeho zvláštní znaky v kožíšku. Nepamatovala jsem si, že bych kdy viděla nějakého vlka s netypicky zbarvenými znaky. Ale byla jsem mladá, ještě mnoho nezvyklostí mohu potkat.
Květen 1/10 | Jerry
....................................
Měla jsem žízeň a proto jsem se také rozhodla zajít k jezeru, abych se mohla napít. Nechala jsem mladé vlky, aby si spolu mohli promluvit mezi čtyřma očima. Měli si toho co říci a já jsem si zase mohla v klidu promyslet, co udělat následně. Bylo tu několik možností. Mohla jsem se prostě otočit a jít si po svých. Mohla jsem počkat, jak se ti dva domluví.
Moc jsem se těšila na to, až se setkám s otcem. Zároveň jsem se však bála, jak na to bude reagovat. Až mu konečně budu moci říci tati. A s těmito myšlenka mi jsem se potýkala. Co na to bude říkat? Bude rád, že mě vidí, nebo bude dál tvrdit, že je jenom strýček? Chce mě vůbec vidět? Co když má svůj život? Ale doposud to byl můj cíl, moje střelka kompasu.
Sklonila jsem hlavu k vodní hladině a napila jsem se.
Ve vzduchu se mísilo mnoho různých pachů. Některé mi byly povědomé, jeden víc než druhý, ale byly tu i jiné další vlčí pachy, které mi neříkaly vůbec nic. Po dešti také vzduch voněl mokrou trávou listím a voda musela být také jen kousek. Jeden by řekl, že cítí i žáby a rákosí. Ale kdo ví.
Pohlédla jsem na Nageshe, který zhodnotil situaci stejně tak a já jsem měla radost, že se začínal orientovat ve stopování víc a víc. "To je skvělé. Znamená to, že Nelly musí být opravdu blízko."
Nagesh se dal do kroku a stále zrychloval, až nakonec běžel. Já jsem za ním klusala, protože jsem ho nechtěla spustit z očí, dokud se neujistím, že našel tu, kterou hledal. Zůstávala jsem však v pozadí, dokud nedorazil k nějakému jezírku, kde se nacházeli dva vlci. Světlounká vlčice a temný vlk. Zdálo se, že jsou tady spolu. Oba vypadali na pohled zpovzdálí, tak nějak v pořádku. Bylo to shledání, Nagesh přiběhl až k Nelly, jak se ukázalo, že to je, vskutku, ona.
Pomalými kroky jsem přišla o něco blíž a pozorovala všechny kolem, než jsem se zastavila pronesla: "Zdravím," přičemž jsem si lehce prohlédla černého vlka, který dělal doteď společnost Nelly, ale jinak jsem nyní nechala prostor Nageshovi, aby se mohl s Nelly přivítat. Jistě si měli mnoho co říci, možná proto se moje pozornost v podobě pohledu přenesla na černého: "Jsem Wisteria, a Vy? Patrně jste dělal Nelly společnost, tak jako já Nageshovi." Začala jsem nějak hovor. Možná se jí snažil též pomoci hledat cestu domů.
Travnatý oceán (přes Kierb) →
Přikývla jsem- Byl to hlavně jediný plán, kterého jsem se chtěla držet. Pokud bych jednoho dne nezměnila názor a nepřestala hledat. Jenomže to nehrozilo, neboť jsem se na myšlunku najít otce tak upnula, že bylo těžké změnit mé odhodlání k něčemu jinému. "Ano, je to tady moc hezké. Jsou zde lesy a louky, hory, řeky jezera. Všechno, co by si jeden mohl přát." Také jsem ještě nebyla všude, ale už z toho mála jsem si dokázala představit, že bych zde žila. A kdo ví.
A já jsem byla zase moc ráda, že jsem mohla někomu pomoci. "To jsem ráda," řekla jsem a také vrtěla ocasem. Cestou nás zastihl déšť, ale byla to příroda. Brzy jsme byli mokří, alespoň jsme byli pěkně umytí. "Asi ano, každý potřebuje někoho, kdo mu bude průvodcem." A obzvlášť vlčata. Ta potřebovala nějakého mentora, který jim všechno vysvětlí. Vděčně jsem se na něj podívala a nejraději bych mu pocuchala hravě chlupy na hlavě, ale už tak jsme byli oba mokří a rozcuchaní od deště.
"Ještě budeš mít hodně příležitostí k lovu. A tohle stopování ti pomůže. Kdyby byla někdy nouze a zvěře málo, dokázal bys vystopovat i staré stopy a to je dobré." Ve většině případů šli lovci po nejčerstvější stopě, protože zaručovala největší úspěch. Čím byla stopa starší tím více bylo možností, že ona zvěř už je dávno za kopečky nebo dokonce už ani nežije a tak by si lovec nenasytil břicho.
"Ano, myslím, že bych jeho vůni poznala i po takhle dlouhé době." jen jestli jsem se nemýlila.
Překonání řeky už mi tak nevadilo, když jsem byla mokrá po dešti, takže další namočení bylo vlastně úplně v pohodě. Když jsme se dostali na druhou stranu řeky, před námi se objevilo místo, které působilo hodně pěkně. Hezký les plný listnatých stromů, ptáčkové zpívali i když se zdálo, že nás ještě zastihne nějaký ten déšť. A pach Nelly, ale i Regise zde byl silnější. Rozhodně to vypadalo, že tamta stopa byla starší, ale tenhle pach ve vzduchu byl čerstvý, takže se tady musel pohybovat teď.
"Vidíš nebo cítíš někde Nelly?" Zeptala jsem se Nageshe. "Já mám pocit, že cítím oba pachy ve vzduchu docela jasně." Ale zatím jsem neviděla žádného dalšího vlka, což neznamenalo, že nejsou poblíž.