Gallirea - Příspěvky uživatele

//buk

A tak jsem vyrazil hledat lepší domovinu. Ne, že by se mi nelíbil život v lese, ale tenhle kluzkej a nechutnej sráz byl nic pro mě. Chtěl jsem místo, které bude působit tak, že se do něj nikdo nepohrne nebo píše, že mi tam nebude lézt kde jaký zbtečný tulák. Chávo byl dobrej, ale naštval mě. Před tím se mi do smečky nacapkala Jasnava a Lia. NIckolas a Wizku taky přišly náhodou. Netušil jsem, jestli se přesnou se mnou nebo ne a bylo mi to popravdě jedno. Nechtěl jsem se už do toho lesa vracet pokud se mi podaří najít něco lepšího. A taky sjem tomu věřil, že něco lepšího najdu. Tak těžké to být nemůže ne?
Kráčel jsem tak naštvaně a zaslepeně, že jsem si ani nevšímal toho, že se za mnou táhne jako stín vlk, kterého jsem nechal za sebou. Nezval jsem ho, ale ani mu nebránil mne následovat. Já prostě šel a rozhlížel se. občas jsem se zastavil. Lesy kolem řeky ovšem vypadaly obsazeně.

//aina

Běžel jsem jak nejrychleji to šlo za vlkem, který naháněl srnu úplně jiným směrem než měl. Klouzalo mi pod nohama všechno. Tenhle les byl prokletí! Nejen že sem pořád někdo lezl, ale zároveň se tu taky blbě lovilo. Co se týče obrany bylo to naprosto k ničemu místo. Zavrčel jsem a možná poprvé pochopil, proč to tu bylo opuštěné. Nikdo tu nevydržel dlouho. Srnka i vlk mi mizeli v dálce. Moje svalnaté tělo prostě nedokázalo držet krok a tak jsem přešel do poklusu a pak udýchaného pochodu. Naštvaně jsem packou odhazoval listy a kameny a zadkem se otíral o každé křoví, které jsem našel. Tohle rozhodně nebylo to nejlepší místo, které se dalo najít na život a já se rozhodl, že prostě přesunu celou tuhle šaškárnu jinam.
Napochodoval jsem si to k vlkovi, kterému srnka frnkla přímo před frňákem. Viděl jsem, jak se sbírá ze země, pravděpodobně nevybral zatáčku nebo to do něčeho narval. Byl to jeho problém, ne můj, mě to akorát tak naštvalo. Prostě měl se řídit lehkým plánem, naprosto lehounkým, proč to zvoral? Než jsem něco řekl, začal se vymlouvat, že byla ta srnka moc rychlá. "Děláš si ze mě prdel?! Ty seš predátor, nemůže s tebou vym....t nějaká p.....á srnka!" řval jsem na něj tak moc, že mi lítaly sliny úplně všude. Bylo mi fuk, že ho poprskám, protože to bylo to nejmenší, co bych mu mohl udělat. Celej lov ukázkově podělal a já nebyl ten typ, co by mu řekl, jak bude všechno v pořádku, protože nebude. Tohle byla jeho práce a byla odvedená špatně! Za trest nebude žrát nejen on, ale my všichni. "Nauč se kurňa poslouchat, jinak seš stejně užitečnej jako kde jak cuchta," zavrčel jsem na něj ještě. Mohlo to být moc přísné nebo drsné, ale rozhodně to bylo tak. Pravdou ovšem bylo že část viny za náš neúspěch nesl tenhle les. "Jdu se podívat po nějakém lepším místě pro život, tenhle temnej les mi pije krev," konstatoval jsem a trochu vychladnul. Byl jsem přesně jako moje magie. Rychle vzplanout, ale zase se umět rychle udusit, pokud nikdo nepřikládá a já doufal, že má vlk předemnou dost rozumu, aby nepřikládal.
Nechal jsem na něm, jestli mne bude následovat. Rozbouřeně jsem se vydal směrem pryč z lesa. Šel jsem směrem k řece a doufal, že se tak dostanu někam, kde budu moct konečně začít něco pořádně budovat. Byl jsem horká hlava a kdybych si to promyslel, došlo by mi, že před zimou se stěhovat není nejlepší nápad. Ale chybama se jeden učí. Cestou jsem se otřel o všechno, co jsem potkal. A pak jsem jenom do země vypálil znamení ukazující na sever a k horám, protože tam jsem mířil. Do bezpečí hor. Všechny ve smečce by to mělo informovat o tom, kam jdeme.

//mahtae sever

Koukal jsem se jak se stín plížil k srnkám, ale pak jako by uhodilo a vlk se rozeběhl nahánět srnu na druhou stranu ode mne. Vystavovat jsem. Tupec! Věděl jsem, že nemá cenu se hnát hned jak jsem vyběhl. Bylo léto. Srna byla v nejlepší možné kondici a já věděl, že ji neulovíme. I kdybych byl blíž byl by to problém, ale takhle jsem k nim musel doběhnout. Rozpohybovat horu svalů jakou jsem byl, nebylo jednoduché a udržet ji v dlouhém běhu bylo ještě horší. Třeba se unaví. Ani jsem netušil, zda myslím srnu nebo Ćhava.
Přešel jsem do poklusu a jenom sledoval srnu a vlka, který jí cvakal po nohou. Neulovil bych a nechtěl jsem plýtvat silou. Zároveň jsem za mladého cítil zodpovědnost, takže jsem chtěl být u toho až mu srna nakope držku. A taky blízko, abych mu pak mohl vrazit, že se chová jako idiot. Jenom jsem doufal, že svým kouskem stádo nevyhnal z lesa úplně. Díky bouři to ovšem nehrozilo. Slyšel jsem hrom a pak začalo v provazcích pršet.

Nebylo to úplně normální, ale doufal jsem, že odvedu pozornost tohohle malého štěkajícího podivného vlka tím, že půjde kousat něco jiného než mě. Srnky zněly jako dobrý nápad. "DObře jdeme," houkl jsem a následoval ocas, který mi mizel v lese. Věděl jsem, že tu jsou srnky, protože už jsem tu jednu lovil, ale nechtěl jsem teď mluvit. Koneckonců jsem se zbavil ohrožení vlastních choulostivých míst, takže jsem nechtěl moc upozorňovat. Vlče bylo možná přihodné jméno pro tohohle vlka, protože se opravdu choval jako malé vlče. Neschopné uhlídat své vlastní choutky. Možná by to někoho odrazovalo, ale mě se to líbilo. Byla to aspoň trochu zábava ataky dobrá zbraň proti nepříteli.
"Honíš," pronesl jsem. Evidentně ani v tomhle stavu nezapomínal můj společník na to, že jsem tu Alfa já a tedy že příkaz dávám taky já. Uviděl jsem stopu srnek a vydal se po ní, ale pak jsem zalehl na zem. "Běž," vydal jsem pokyn naháněči a jenom vyčkával, až vybere kus ze stáda a já budu moct konečně něco chytit.

Vypadalo to, že tenhle pomatenec dosal nějaký záchvat nebo co, protože mě chtěl kousnout. A navíc to obhajoval tím, že prostě musí kousat. TO byla novinka. Netušil jsem, že existuje někdo, kdo prostě jenom kouše, protože musí. Na druhou stranu, třeba je to jenom zamrzlé vlčkovství, jeden přece neměl pořádnou výchovu, tak třeba to má jenom v hlavě zamotaný. Vypadal jako bez sebe a se cvakáním se připravoval na další skok po mě. Já teď už ale byl připravený, takže jsem nehodlal dopustit, aby se ke mně jenom přiblížil. Byl jsem silnější a doufal, že ho zvládnu odrazit, když si na něj budu dávat pozor. "A nechceš jít na lov, když musíš koust?" navrhl jsem zmateně. Trochu mne uklidnilo, že jeho tón hlasu byl spíše hravý než útočný, takže jsem se neobával, že by mne mohl nějak chtít zabít. Navíc mě uklidnilo i to, že jsem měl převahu. Věděl jsem, že ho dokážu odrazit a možná i zneškodnit bez větších potíží. Pár modřin a škrábanců, stačí se držet od tlamy.

"Protože jsme v ní my, já ty a zbytek. A protože tady jsou pořád chlapi a ne nějaké podpantoflákové bačkory," pronesl jsem se smíchem a pomalu se chtěl zažít zvedat. Ve vzduchu byl cítit ozón a já měl pocit, že v dálce jsem slyšel hrom. Nejspíše se blížila bouřka a to jsem nechtěl riskovat. Jenže v momentě, kdy jsem si dorozmyslel, že se tedy zvednu a co mi Chavo řekl, že toho Kašpara taky vyhodili se mi jeho zuby nebezpečně přiblížili ke slabinám. Kopnul jsem zadní nohou tak, že mu to muselo rozsvítit žárovku v hlavě, kdyby tam nějakou měl. Cítil jsem, že mě jeho zuby jenom štíply, protože jsem byl rychlejší v reflexech. Být trochu pomalejší, možná by mi ukousnul to, co se ukousnout dalo. "CO TO DĚLÁŠ?!" zařval jsem na něj a vyskočil na nohy. Vrčel jsem a kožich se mi naježil. Byl jsem připravený tohohle malého z.....a vyzmizíkovat z povrchu zemského pokud nedá nějaký dobrý vysvětlení, proč se mi pokusil ukousnout kulky. V dálce zahřmělo a já ucítil, že se z nebe spustil déšť.

Bylo to jako mluviz s prázdnou schránkou. Evidentně sloužily mozky některých otců jen k tomu vytvořit syna a už hi nevzdělat. Bylo tu toho tolik, co jsem nového člena smečky musel naučit. "Popravdě je možná dobře, že jsi si vybral zrovna mou smečku. Protože je toho tolik, co tě můžu naučit příteli," pronesl jsem nonšalantně, jako by toto velikánské gesto vlastně nic neznamenalo. Kdyby skončil v té smečce, co žije ta ohnivka nebo by byl v Sarumenu s Jasnavou, tak by to chudák asi neměl moc jednoduché. A kdo ví, jestli by mu do hlavy nenacpali nějakou pitomost.
V leže se mi celkem dobře mluvilo i přemýšlelo, takže jsem se rozvalil, abych si udělal co největší možné pohodlí. Ležel jsem teď zadníma nohama do stran a chladil si břicho, zatím co přední jsem měl elegantně složené přes sebe. "Bratr se stará o to, aby všechno fungovalo. Je hlavním ochráncem smečky," odvětil jsem stručně. "Já musím prokázat, že mám na to být budoucí alfou, což se mi daří," dodal jsem s významným pohledem na les kolem.
Pinču, Kašpar, Stín... původní obyvatelstvo tohohle lesa mělo podivná jména a hádal jsem, že pokud vypadali zpola jako ta smraďoška, co jsem vyhnal, tak i podivný zjev. "Thaum se šel projít, nikoho ve smečce nedržím. Ví jaké jsou jeho povinnosti a doufám, že je bude plnit. Jinak ho jednodušše vykopnu," pronesl jsem suše. Byla to pravda, flákače nikdo nepotřeboval.

Ćhávo vypadal, že chápe. Nebo to minimálně ptozrazovala jeho neurčitá slova. Nehodlal jsem v tom nimrat a tak jsem ti bral za vyřízené, že tedy ví kde je jeho místo , kde místo ostatních. To bychom měli a teď se můžu vrátit k obyčejnému nicnedělaní.
Jenže on pokračoval pobaveně a pak trochu strohou otázkou. "Jako rodina trkchu, ale rodinu si nevyberes smečku ano, v tom je ten rozdíl, " pronesl jsem. Nehodlal jsem mu v tom dělat bordel. "Smečka je nad rodinou," dodal jsem ještě. Bylo to tak. Rodina mohla jednoho brzdit, ale smečce to mohlo uškodit mnohem víc. Rodina byla vždy až druhá. "Můj bratr je doma ve smečce, která jednou bude moje, jinou rodinu nemám, protože ji nepotřebuji," řekl jsem jenom. "Hádám že tvoje máma neni nic moc, pokudje to ta vlčice co jsem poznal, ale co otec?" zajímalo mne, který vlk se zbavil syna, který měl potenciál a zároveň kdo se snížil k tomu mít plátky s tou oškubankou. Třeba jenom byka po tlapce...

Jméno bylo přijato. Takže jsem aspoň věděl jak oslovovat tohohle nyní nového Deltu svojí smečky. Byl jsem celkem dost nadšený sám že sebe, protože se mi dařilo. Usmál jsem se na něj a kývl hlavou.
Pak došlo k nedorozumění. "Vypoklonkovat znamená vyhodit, ale slušně. Momentálně nejsme v pozici, abychom mohli nějakou smečku naštvat..." pronesl jsem s klidem. Byl to fakt. Až na tom budeme lépe, tak se klidně do otevřeného konfliktu pustíme. Teď ale nebylo výhodné se do boje pustit.
"Delta... ne neni vic nez Thaum, ten je beta. Já jsem Alfa, jsem nejvyšší postavení, pak je beta, gamma, pak jsi ty jako delta a pak jsou kappy což je Wizku a omegy," snažil jsem se mu vysvětlit, jak to funguje. Popravdě to měl asi těžký když někdo takhle zsnedbal jeho výchovu. "Lovime spolu, chráníme území a vyháníme blbce, co tu nemají co dělat.
Jinak je to buřt."

Vlče vypadal já někdo, kdo to nemá úplně jednoduché, protože nechápe zásadní koncepty světa. Třeba že mít jméno je praktické. Budu to s ním mít těžké, ale aspoň bude výzva. Ty já rád. Pak navrhl ať mu něco vymyslím a začal si utahovat z mého jména. "Hele, nech si toho nebo ti ten samolibej výraz vymažu z obličeje," zavrčel jsem. Nastala pauza. "Fajn budu ti říkat Ćhavo," pronesl jsem a už nedodal že to vlastně znamená štěně nebo taky muž v jiném jazyce. Na tohohle to sedělo oboje.
"Když nebude vědět, kde je jeji místo, tak ji vypoklonkujrovnou. Když bude aspoň trochu rozumná, tak to pořešim já." Sedl jsem si na zem a protáhl si krk. Ćhavo nechtěl dělat lovce. Škoda, ale nutit jsem ho nechtěl. Zatím. "Dobře, tak jenom pomáhej hlidat smečku. Od teď jsi delta. Takže si toho postavení važ," dodal jsem s úsměvem. Bavilo mě si s ním povídat. Mohl jsem ho tvořit jako hlinu nebo to jsem si myslel.

"U všech mourovanejch koťat to si nemůžeš prostě nějaký jmeno vybrat, když ti rodiče žádný nedali," povzdech lesem si nad jeho nerozhodností, pořád jsem se ale smál očima a můj tón hlasů zněl zaujatě, ne naštvaně. "Ja jsem Waristood, ale říkají mi většinou Wari," odvětil jsem a doufal, že třeba nakopnu bezejmeného, aby se pojmenoval.
Vypadalo to že zkušenost s vlčicemi měl stejnou hako všichni vlci. "Jsou to blbky, ake občas k něčemu i jsou, že, " zasmál jsem se smíchem pro zasvěcené. Tak nějak jsem očekával, že ví o čem je řeč a dál to nedozváděl. "Hlavně se s vlčicemi netahej sem, pokud nechtějí do smečky nemají tu co dělat, jasný?"
Jeho další řeči byly delkem logické a patřily k mladí. Odpor vůči autoritě byl v jeho věku nutnost. Něco jako balení 1+1. Navíc se pochlubil tím, že ulovil jako mrně srnku. To si zasloužilo obdiv a já uznale písknul. "Takže lovec seš asi dobrý, rád bych tě ale vyzkoušel, chci jit brzo na lov takze budu očekávat, že se předvedeš. A kdo ví, třeba z tebe bude smečkový lovec jednou."

Koukal jsem na toho zjeva, pořád nechápaje, že se předmnou ocitla vlčice a ne vlk. Evidnetně to byl zase jeden z těch ztracených případů, kterých se toulalo po krajích mnoho. Vzal jsem to jako osobní úkol a cíl z tohohle vlka vychovat toho nejlepšího vlka široko daleko. "Hmm... a nechceš si nějaký jméno vymyslet? Vlče je takový no... dětinský?" pronesl jsem a nemyslel jsem to jako urážku, spíše mi přišlo, že by to někdo mohl používat proti němu. A to jsem nechtěl. Něco mne k tomuhle malému nedochůdčeti táhlo. Konečně jsem mohl mít nějaký svůj "projekt". Smečku už jsem měl, tak to chtělo nějaký nový cíl.
O Wizku toho evidentně věděl víc než já. "No vlčice, co bys od nich chtěl. Jedna vedle druhý jsou to blbky," řekl jsem se smíchem. "Vlčice správně žádnou magii mít ani nemaj, to je proti přírodě, že to tady tak je. Takže se nedivím, že v ní není nijak dobrá." Pak nastala otázka toho, kdo komu tady velí nebo kdo má komu moc rozkazovat. "Tak zaprvé, každá vlčice v téhle smečce je pod vlky, takže jo, můžeš jí rozkazovat když jsi výše. Ale zároveň bys neměl otravovat ty nad sebou, protože ti můžou rozbít čenich," dodal jsem se smíchem. Vypadalo to, že mladej bude válečník. "Teda pokud fakt netoužíš po tom, aby ti někdo nakopal zadek, tak bych se do otevřených konfliktů nepouštěl, hlavně se mnou nebo Thaumem," prohodil jsem světácky a pak se zazubil. Tohle vedení někoho mě fakt bavilo.

Vypadalo to, že mám tedy o nového člena ve svém malém království více. Takovýho podivnýho patrona, ale kluk se neztratí, když zvládnul vydržet takhle dlouho. Hádal jsem, že pokud ta potrhanice byla jeho máma, tak měl z prdele štěstí. Zarazilo mne, že nebyl vůbec ctižádostivý. "Každý vlk by měl mít nějakej cíl. Po čem toužíš ty kluku?" zeptal jsem se. Sedl jsem si na zem a sledoval ho. Pořád jsem si nebyl jistý, jestli je to kluk nebo holka, ale přikláněl jsem se ke klukovi. Chování i řeč by tomu odpovídalo. "Jak se vlastně jmenuješ?" dodal jsem ještě, protože mě zajímalo, jak mám tomuhle cizákovi říkat. Nemohl jsem ho přece oslovovat jenom jako kluk nebo tulák. Teď už tulák nebyl.
"Každý vlk v mé smečce musí mít vyšší postavení, než nějaké vlčice, takže pokud chceš můžeš získat vyšší postavení hned. Vlčice je tu zatím jenom jedna, jmenuje se Wizku, ale moc do ničeho nekafrá. Bety jsou Thaum a Nickolas, oba velice schopní, ale moc bych se jim na tvým místě nepletla do rány... minimálně Thaumovi ne," sdělil jsem. Byl jsem mluvka, pokud to do teď nebylo dostatečně zřejmé.

Tahle podivná kreatura se tu celkem dost naparovala, ale když jsem zmínil tu otrhanou pizdu, které jsem vyprášil kožich podivně se zasekla. Nebo spíše přestala rázovat směrem k úkrytu. Nepotvrdilo to, že by to byla její máma, ale rozhodně ji znala, protože se zajímala. Otázka na to, proč by tahle vlčice měla být mrtvá prozradila mnohem víc, než by mohl její postoj. "V zimě sem přišla otravovat, lovila na tomhle území. Tak jsem jí vyhnal," pronesl jsem stručně. "Byla dost vyhublá, takže odhaduju, že zimu nedala," dodal jsem ještě, abych si přisadil.
Na moje vlastní doznání, že jsem tu Alfa reagovala dost naštvaně. Že tu bydlí, že Stín je alfa a kdesi cosi. "Hele, když jsem se sem dostal, bylo to tu prázdný. Nebyl tu skoro žádný pach jiného vlka. Kromě té otrhané šmudli se tu už nikdo neobjevil, ty seš první co tvrdí, že tu bydlel," řekl jsem a snažil se být slušný. Jestli to byl fakt klučina té poblázněné šedivky bylo mi ho líto. "Jestli chceš, můžu tě tu nechat bydlet, hodil by se mi ochránce a kluk jako ty by se toho mohl určitě chopit se zápalem," navrhnul jsem. "Můžu ti dát postavení, jídlo a střechu nad hlavou, ale jen v případě, že zapmeneš na nějakého Stína, protože tomu to tu už dávno nepatří."