Gallirea - Příspěvky uživatele

Pustil jsem se do čištění s vervou. Tohle nebyla práce pro nějaký ořezávátka. Chtělo to sílu, ale i výdrž, které mi už moc nezůstávalo. Magie i lov mne unavovaly. Potřeboval jsem si odpočinout, ale bylo tu tolik práce, kolik jsem musel ještě udělat. Nepochyboval jsem ovšem vůbec o tom, že bych je sám nezvládl. Někdo jiný by se možná zamyslel nad tím, že není dobrý nápad snažit se vést smečku úplně sám, ale co jsem měl dělat? Momentálně jsem měl jen Cháva, ale ten byl naštěstí tak věrný, jako dobrý pes, že jsem se o jeho pomoc nemusel obávat. Věděl jsem, že splní to, co mu řeknu, ale to jsem ještě netušil, co se na nás chystá.
Chávo okusoval nohu. Já pracoval. Byla to celkem idilka. Neměl žádné plány, což mne zaskočilo. "Není nic co bys chtěl?" zeptal jsem se trochu zmateně a na chvilku přestal i pracovat. Tohle jsem snad nikdy nezažil, že by někdo opravdu netušil, co bude se svým životem dělat. Já to měl jednoduché. Věděl jsem, že příští rok bude těžký a náročný, ale že je to krok za mým cílem. A tím cílem bylo dosáhnout pověsti nejlepší smečky vůbec. Pracoval jsem na tom i teď, ale šlo to pomalu. Možná až moc pomalu. Ale nemít nic? Ne to nepřipadalo v úvahu. "Přece musí být něco co bys chtěl dělat nebo navštívit nebo prostě čeho dosáhnout ne? Chceš být bojovníkem, tak musíš mít nějaký plán jak toho dosáhneš ne? Bojovníka z tebe neudělám pokud se neprokážeš a na to musíš trénovat a být připravený."

Vyválej někoho ve sněhu *

//ledová pláň

Udával jsem našemu pochodu směr a vedl nás rovnou přímo k úkrytu. Nehodlal jsem se tu nějak zdržovat, protože chodit sněhem bylo celkem no... náročné. Mírně jsem se ohlédl na Cháva, jestli cupitá za mnou. Nechával jsem za námi cestičku z krve, ale ta postupně přešla v růžovou a pak vybledla úplně. Hlava byla celkem hezká, ale rozhodně jsem měl v plánu ji zbavit masa a nechat si lebku. Občas jsem se zastavil, abych se nadechl. V jeden takový okamžik jsem neobratně couvl a strčil tak do Cháva, který se nejspíše nedobrovolně vyválel ve sněhu. "Sorry," řekl jsem mu jenom stručně a nabídl tlapku, abych ho ze závěje vytáhnul.
Cesta byla horší a horší, čím více jsme se blížili k vrcholu. Věděl jsem ovšem, proč mít smečku tady. Hora nabízela bezpečí a rozhled, a i když tady nebude život úplně nejjednodušší bude to aspoň bez problémů od ostatních vlků. Bezpečnost byla u mne na prvním místě. Podíval jsem se zpátky na Cháva a konečně dovlekl kožešinu i s hlavou před vchod do úkrytu. "Pomůžeš mi?" řekl jsem a pustil se do kopání díry. Vykopal jsem ji ve sněhu a pomalu do ní pak strčil hlavu soba. Vykouzlil jsem ohnivou kouli a vodu pomalu postupně přivedl k varu. Ze sobí polévky se vznášel hezký dým, který přímo způsoboval slinění v tlamě. Věděl jsem, že takhle se od kosti dostane maso nejlépe. Mezitím, co se dělala sobí lebka jsem si sedl na zem a pustil se do vydělávání kožešiny pomocí drápů. Chtělo by to ji rozprostřít a nechat vyschnout na slunci, ale v tom mi noční obloha nebude nápomocná. "A co ty, máš nějaké plány v novém roce?" zeptal jsem se do ticha. Nebyl jsem úplně ukecaný.

Pokus se připravit nápoj na zahřátí

Jedl jsem pomalu, můj společník zase hltal, jako by týdny nežral a možná to byla pravda. Netušil jsem kde a já se toulat, než se dal dohromady se mnou a pramálo na tom záleželo. Ukousl jsem další sousto a elegantně přezvykoval. Když se Ćhavo moc přiblížil k mému kousků zavrčel jsem. Měl jsem apetit, ale jídlo jsem si vychutnával.Nechápu kam furt spěchá. Šedý byl mladý a zasloužil výchovu, ale na druhou stranu byl dobrou zbraní, která se pod mým vedením mohla jedině více zušlechťovat.
Nebylo už tak zle, ale furt žádná hitparáda. Pomocí magie jsem roztopil kouli vedle sněhu a ledu, který se rozpustil. Na zemi tak byla kaluž teplé vody. Ohnul jsem k ní krk a napil se teplé vody s příměsí krve ze soba."Ahh," povzdechl jsem si a otřel tlamu, která se mi leskla. "Čas vyrazit, zbytky tu nech pokud nechceš nějakou kost," pronesl jsem a kroucením urvat sobí hlavu. Bylo mi fuk, co si on myslí o tom, jestli je nebo není strašidelná. Byla hezká a k dekoraci stačila. "V zimě nemá cenu pouštět se do bitev," dodal jsem v odpovědi na jeho krvežiznivost. Popadl jsem kožesinu a hodil si ji na záda. Hlavu soba jsem pak táhl po zemi. Postup do kopce nebyl tak příjemný jako dolů, co se dalo dělat. Občas jsem zastavil a rozhled se. "Až to dame do úkrytu a odpočinem si, šel bych támhle," řekl jsem a ukázal na sopku. Ta hora se mi líbila.

//Ansidar

Dej si s někým dalším slavnostní večeři *

"Hmm to je otázka. Každá má něco do sebe. Zkušný vlčice mají větší šanci donosit mladé a taky s nima není tolik práce, ale mladé mají zase možnost dát ti víc potomků..." promlouval jsem nahlas své myšlenky. Pořád v absolutní ignoraci, že mluvím s vlčicí a ne vlkem. "Já osobně mám rád mladší vlčice, je s nima větší zábava a nejsou ještě tolik vycepované k poslušnosti, takže je fajn jim ukázat, jak to má vypadat," dodal jsem perverzně. Neměl jsem problém se starou ani mladou, ale kdybych si měl vybrat... ROzhodně někoho mladšího, než jsem já.
Následován Chávem jsem pozoroval soby. Majestátní zvířata, která si neuvědomovala v jakém jsou ohrožení, protože si nás nevšimla. Bylo to možná dobře, protože Chávo měl plán, který rozhodně měl šanci na úspěch. Vypadalo to, že je celkem dobrou studnicí nápadů. "Fajn, jednoho z nich sumdám pomocí magie, ale ty dávej bacha a když tak odežeň stádo, kdyby mělo dementní nápad a chtělo mu jít na pomoc, i když myslím, že to nehrozí," dodal jsem a pak se pustil do své části lovu. Sice jsem nerad na lov plýtval magií, když jsem to zvládl normálně bez jakéhokoli kouzla, ale na druhou stranu riskovat zranění v zimě by byla pitomost a ve dvou jsem neměli šanci. Začal jsem se soustředit a vytvořil nejprve malé jiskry, pak ohnivou kouli a pak šipku, která plála ohněm. Vypadala jako něco nenápadného, co nemůže nic způsobit, ale já věděl o její zabijácké síle, pokud budu přesný. Zaměřil jsem se na lovený kus. Byla to jedna ze samic, co už byla starší a tak stála na okraji stádu. Vyslal jsem šipku přímo na její plece. Ohnivý nástroj se prodral kůží a zarazil se do srdce. Srna kvíkla a spadla k zemi jako podťatá. Mírně jsem zavrávoral a pak se rozešel jejím směrem. Stádo se dalo naštěstí do pohzby směrem od nás. A pokud některý kus zabloudil k nám, byl to Chávův problém.
Došel jsem k srně a začal ji obratně zbavovat kožešiny. Pak jsem se pustil do přípravy jídla. Nejprve jsem ji zkušeně rozkousal břicho, až se ven vyvalily vnitřnosti. Pach, který se vyvalil z hromady, ze které stoupala pára byl opojný. Vybral jsem si část. Srdce bylo moje, ale játra jsem zase posunul tlapkou k Chávovi. Byl to jeho nápada a zasloužil si trochu víc. Pak jsem se pustil sám do jídla. Občas jsem si ukousl i kus masa. "Až dojíme, odtáhneme zbytek zpět do úkrytu a vyčistíme kožešinu. Hlavu bych dal pro výstrahu všem na hranice, co myslíš? Nebo jako ozdobu do úkrytu?"

Běž pozorovat soby na Ledovou pláň.

//ansidar

"Nejlepší je mít výběr," pronesl jsem slova, která mi často říkal otec. "Můj otec ho měl a podle něj to bylo nejlepší rozhodnutí. Navíc starší a zkušenější vlčice vědí, co mají dělat. " Šel jsem za Ćhavem, který se pustil do koulovací odolaty. Byl celkem rychlý a rozhodně bylo těžké ho trefit. Navíc se mu podařilo vracet hody celkem slušně. První minul cíl o poměrně velkou odchylku, ale další hod mě trefil přímo do hřbetu. Stal jsem k němu čelem, takže jsem byl menší cíl, ale i tak moje mohutné přece byly skvělým místem pro další zásah. Naštěstí po mém zásahu do krku toho měl dost. Nechal jsem toho a jenom se potutelně smál. Byla to hezká zábava. S Ćhavem všechno hezky utíkalo. Čas, cesty, všechno. Tenhle vlk se mi líbil a ve mě přerůstl podivný cit pro tohohle vlka, podobný citu k bratrovi, ale přece trochu jiný.
Jeho nápad byl zabit případného pomocníka v lovu. Kývl jsem hlavou, bylo to dobré řešení. "Hele," hlavou jsem ukázal směr, kde se pohybovalo ve sněhu stádo. Ledová krusta mi křupala pod každou tlapkou, když jsem se přibližoval. Byla to majestátní zvířata. Kožešina z jednoho z nich by se hodila a maso taky. Ale ve dvou jsme neměli šanci. "Musíme to promyslet," řekl jsem šeptem, abych stádo, které bylo v dálce nevyděsil.

Uspořádej s někým dalším koulovačku *

Podíval jsem se na Cháva, který z toho nebyl plně odvařený, že se nám to tady takhle sjelo z kopce. Ale na druhou stranu dobře pro nás. Aspoň jsme nemuseli dolů z kopce ťapkat po svých a riskovat, že se někde nameleme. Takhle jsem se sice namleli, ale aspoň jsme dole byly rychle. Vzal jsem kus sněhu do tlapek a mrsknul je po Chávovi a jeho stěžovatelském zadku. Netušil jsem, jestli jsem zasáhl nebo ne, ale to bylo v celku jedno, protože jsem se už připravoval na další kuličkovou odplatu za jeho trapný kecy. "Tobě nějakou vlčici taky seženem, ale to bude ještě nějakej pátek trvat. A navíc seš furt mlíčňák, takže je jasný, že tě nebude ještě žádná pořádně chtít. Únos bych nedoporučoval, když neuneseš ani vlče," dodal jsem a mrsknul po něm třetí kuličku ze sněhu, která ovšem byla hozena tak laxně, že spíše přistála asi tak dva metry před ním. Přehodil jsem. Pokud si mých pokusů nevšiml do teď, tak momentálně už musel vědět, odkud vítr vane stoprocentně. Jestliže zvolil odplatu, hodil jsem po něm ještě pár kuliček a rozhodně se i pár jeho vyhnul, i když některé zasáhly jistě cíl na mém mohutném těle. Pokud volil taktiku ignorace, tak už jsem po něm nic dalšího neházel.
Rozhodnutí bylo jasné, na lov se muselo. Otázka byla, zda máme vůbec šanci ve dvou něco ulovit. DOufal jsem, že ano. Ale i tak jsme byli jenom dva, což nám na šancích nepřidávalo. Na druhou stranu možná dobře, aspoň nám tam nebude nikdo jiný překážet. A nebo možná někoho objevíme, kdo by nám s lovem pomohl cestou. Vyrazil jsem tedy za chávem. "Jestli někoho potkáme, bylo by fajn ho překecat, aby nám šel s lovem pomoct," pronesl jsem drsně. Nehodlal jsem si nabít čumák od kopce a pak ještě dostat přes papulu kopytem, protože je málo lovců. Kde je sakra Thaum a ta jeho tlustá zadnice, tohle mě fakt neba.... Doufal jsem trochu v to, že zima donutí některé vlky se k nám přidat, protože to vypadalo na zimu pravda krutou.

//za Vlčetem

Prosím za wariho křišťály a oblázky
Za Proximu křišťály a mušle

Hlásím se 1x s básnickou a překvapením

Dej si s někým závod na sáňkách *

Chávo se zajímal o tu šedou možná víc, než se na první pohled slušelo. "Proč tě to zajímá? Snad se ti z ní nezapalujou lejtka," řekl jsem mu se smíchem a celkem si užíval tuhle pozici moci, kterou jsem nad ním měl. On byl nezkušené štěně, já už znalý vlk. "Otázka není jestliže je ve smečce, Otázka je, jestli se tu ještě někdy objeví. Ani škaredá vlčice nevadí, silné syny může dát i tak," mlaskl jsem. Sám jsem nebyl úplně rozhodnut se dál množit, ale kdybych musel své syny od Jasnavy kvůli jejich liberální ulhané matce zlikvidovat, hodilo by se mít náhradního dědice. Byť od takového hnusu, jakým byla šedivá.
Jenže teď tu byl zajímavější úkol. Ćhavo chtěl být bojovník a tak jsem si ho musel na svých provizorních saních vyzkoušet. Jenže to nemehlo nezvládlo ani tohle. Něco tak lehkého, jako tahnutí "saní". Sáně by možná byly lepší, ale vlci nemají ruce, aby je vyrobili, takže kámen sice měl do sání daleko, ale byl to nejbližší, co se dalo sehnat. Ćhavo vybral trasu ne do kopce, nebo po vrstevnici, ale z kopce. Asi si chtěl ujednodušit práci. "Musíš na..." nestihl jsem ani doříct, protože to už naše saně jely. Náš kámen narazil na jiný kámen a rozpulil se. Chvilku, vteřinu, jsme jeli bok po boku, než se zlomená část rozdrolila, zasekla s nás to vrhlo do sněhu. Tenhle závod jsme tak prohráli oba. Vyprskl jsem sníh a slyšel jen stížnosti. "Bylo by to v pohodě, kdybys nejel z kopce!" zachechtal jsem se hurónsky. Celkem mne tohle pobavilo. Lepší než kdybychom to napálil dolů z kopce a do nějakého stromu. "Na bojovníka nice začátek," dodal jsem, vstal a nabídl tlapku Ćhavovi, abych mu pomohl na nohy. "Ale takhle bys zadrk nakopal max sobě než jiným. Máš odhodlání, ale ne mic sílu. Využívej v boji rychlost a obratnost."

Zahraj si s druhým vlkem nějaký vlčí zimní sport *

Podíval jsem se na Cháva. Vypadalo to, že mi úplně nevěří. Nebo minimálně není úplně přesvědčený o tom, že by nám přesila neměla mít šanci ublížit. Já věděl, že tu šance je, ale nehodlal jsem před ním vypadat jako nějaký slaboch. "Šedivka byla taková podivná vypelichaná vlčice, která se promenádovala po lese, kdo ví jestli někdy zase doleze," pronesl jsem suše, protože mě popravdě nijak extra tahle podivná hříčka přírody nezajímala. Kdo mohl tušit, že to byla Chávova máma.
Co se týkalo jeho pozice ve smečce, tam už byl odhodlanější. "Hmm válečník? A co bys jako takový válečník chtěl dělat?" vyptával jsem se ho, i když mi to bylo trochu jasné. V jeho podání to bude kousat každého, kdo se jenom trochu přiblíží do blízkosti smečky. Nebyl to úplně nejhorší nápad, ale chtěl jsem si ho nejprve trochu proklepnout. "Hele, co kdybys mi teda ukázal, jakou máš sílu?" zeptal jsem se a pustil se do hledání něčeho, co by mohlo fungovat jako podložka. "CHvilku počkej," řekl jsem a seběhl dolů z kopce směrem k úpatí hory, kde ještě roslo nějaké to roští. Našel jsem kus placatého kamene, který by se dal pro tuto aktivitu použít. Teď už jsem potřeboval něco jako lano, což bylo možná trochu horší, ale i tak jsem si dokázal poradit. Vytrhl jsem zuby kus křoviny i s kořeny, takže to mohlo sloužit dokonale. S placatým kamenem na zádech a větvemi v zubech jsem se pustil do výšlapu zpět za Chávem.
Položil jsem u něj kámen na zem a vyskočil na něj. "Teď se zakousni do tohohle," přikázal jsem mu a nabídl kus větví s kořeny. Já sám jsem chytil druhou stranu. "A teď táhni!"

Bety obsazeny

Sledoval jsem okolí a pomalu upřel pohled do kraje. Úkryt jsem měl za zády. Byla tu spousta práce a já neměl hotového nic. "Pravda, je jich víc, ale přesila nic neznamená, " řekl jsem mladšímu vlkovi, který se snažil značkovat někde kolem. Nesledoval jsem ho, výhled a přemýšlení mělo přednost, takže jsem mu nevěnoval pozornost tolik, abych si všiml, jestli zvedá nebo nezveda tlapku.
Začínala zima, to bylo jasné a nevypadalo to, že někdo z obyvatel lesa dorazí. Nickolas a Thaum jsou k ničemu. Pochopení jsem pro ně neměl. Ať byla jejich výmluva jakákoliv. "Je načase udělat pár změn, " usoudil jsem nahlas. "Thaum pujde na deltu až a jestli se tu ukáže, zbytek až na tebe si může hledat misto jinde... A ty ses hezky zavedl, až na pár přešlapů si zasloužíš něco lepšího než deltu," mlaskl jsem. "Od teď budeš gamma, můžeš si zvolit funkci, kterou bys chtěl dělat a sekýrovat každého pod sebou, což teď je jen Thaum a možná ta šedá příšerka pokud přileze," dodal jem rozhodně. Doufal jsem, že nebude joje slova zpochybňovat. "Chce to vyrazit na lov, ale dal bch tomu ještě chvíli, než stáda sejdou dolů k úpatí hory. Taky to chce zistit info o okolních smečkách, " přemýšlel jsem nahlas.